23.10.2016 19:43 Pohled z bedny na Kladně v noci
Není zrovna obvyklé, že by se po třech týdnech jeli dva závody od různých autorů na stejném prostoru (ČP a MČRD 24.9. a pak hned MČR 14.10.) ale vlastně proč ne. Navíc Kladno a okolí už stejně dobře známe. Snažil jsem se také trochu připravit a proto jsem si projel poslední Ludvíčí závody. Očekával jsem tedy (na rozdíl od Pavla Kotiny) minimum podmínek a vložáků a také jsem si uvědomil, že už předloni v Roztokách po nás chtěli před koncem nesmyslně dlouhý objezd do ČK.
Ubytování a péče o jezdce zcela v pohodě. Točený by bylo lepší ale šlo to. Jen jsem stále nechápal, na základě jakého klíče rozhazoval Karel posádky na pokoje mezi sebe…. A jak se v koupelně zhasíná….
A ještě byla keška hned na boku ubytovny (mimo jiné má v listingu docela zajímavou historii této budovy – Gottwaldovy domovy…..).
Celé mi to přišlo takové jezdivé. V 1.etapě pohodový výjezd z Kladna, křižovatka pod Pleteným Újezdem na rozdíl od poháru byla i s domalovaným dálničním mostem. Na Valdeku jsme nevzali plech za semaforem s tím, že odbočka byla dříve. Ale byla prý jinak… A že živá PK v Doksech bude využita ve všech třech etapách jsme v tu chvíli ještě netušili – ale přijde mi to jako dobré, jen se tam musel Tomáš b tom autě asi občas docela nudit… Vynést si SM3 před cílem správně se nám také povedlo. Jen ten čas, s tím to bylo horší. Je vidět, že to dělali Ludvíci asi podle sebe.
A ještě byl dobrel vložák „za značkou Zákaz 6 tun jeď L“. Protože naše reakce (a dle debat po dojezdu nejen naše) byla klasická. Tam je 6 tun, to je zákaz vjezdu, tam nesmíme….
Druhá etapa měla být kratší. Pro nás ale moc nebyla, ale zase to bylo docela jezdivé a žádné motání okolo jednoho stromu. Naštěstí jsme vychytali mapovej vykous u podjezdu v Srbech. No a na závěr byla perlička se začátkem SM3 těsně vedle bodu M a proto se ten bod musel široko daleko objíždět. Ale šlo to.
Na třetí etapu jsme dostali jen jeden papír – A3 plus jízdní výkaz. To opravdu nemám rád (i když na druhou stranu nesnáším moc papírů), protože se bojím, že něco přehlídnu. Do Kladna to odsejpalo, jediná podmínka ve Velké Dobré také bez problémů. Jen u nájezdu do bodu C od Východu se motáme kvůli dejce ještě dneska.
No a v jídelně byl vidět pouze vzorák 3.etapy. Tak jsme s Ráčkem probírali průjezdy 1. a 2. etapy a on už to měl probrané s Kladeňákama. Pak jsem mu oznámil, že mám ve druhé etapě ještě dva plechy víc než on a jestli jeli na slepou mapu přes bod M. A Petře, měl jsi takovej krásnej údiv v očích…..
Naposledy jsem vyhrál mistrák v roce 2011 a to to teda od té doby trvalo!!! Ale konečně!!
..........................................................................................................................................................................
Ubytování a péče o jezdce zcela v pohodě. Točený by bylo lepší ale šlo to. Jen jsem stále nechápal, na základě jakého klíče rozhazoval Karel posádky na pokoje mezi sebe…. A jak se v koupelně zhasíná….
A ještě byla keška hned na boku ubytovny (mimo jiné má v listingu docela zajímavou historii této budovy – Gottwaldovy domovy…..).
Celé mi to přišlo takové jezdivé. V 1.etapě pohodový výjezd z Kladna, křižovatka pod Pleteným Újezdem na rozdíl od poháru byla i s domalovaným dálničním mostem. Na Valdeku jsme nevzali plech za semaforem s tím, že odbočka byla dříve. Ale byla prý jinak… A že živá PK v Doksech bude využita ve všech třech etapách jsme v tu chvíli ještě netušili – ale přijde mi to jako dobré, jen se tam musel Tomáš b tom autě asi občas docela nudit… Vynést si SM3 před cílem správně se nám také povedlo. Jen ten čas, s tím to bylo horší. Je vidět, že to dělali Ludvíci asi podle sebe.
A ještě byl dobrel vložák „za značkou Zákaz 6 tun jeď L“. Protože naše reakce (a dle debat po dojezdu nejen naše) byla klasická. Tam je 6 tun, to je zákaz vjezdu, tam nesmíme….
Druhá etapa měla být kratší. Pro nás ale moc nebyla, ale zase to bylo docela jezdivé a žádné motání okolo jednoho stromu. Naštěstí jsme vychytali mapovej vykous u podjezdu v Srbech. No a na závěr byla perlička se začátkem SM3 těsně vedle bodu M a proto se ten bod musel široko daleko objíždět. Ale šlo to.
Na třetí etapu jsme dostali jen jeden papír – A3 plus jízdní výkaz. To opravdu nemám rád (i když na druhou stranu nesnáším moc papírů), protože se bojím, že něco přehlídnu. Do Kladna to odsejpalo, jediná podmínka ve Velké Dobré také bez problémů. Jen u nájezdu do bodu C od Východu se motáme kvůli dejce ještě dneska.
No a v jídelně byl vidět pouze vzorák 3.etapy. Tak jsme s Ráčkem probírali průjezdy 1. a 2. etapy a on už to měl probrané s Kladeňákama. Pak jsem mu oznámil, že mám ve druhé etapě ještě dva plechy víc než on a jestli jeli na slepou mapu přes bod M. A Petře, měl jsi takovej krásnej údiv v očích…..
Naposledy jsem vyhrál mistrák v roce 2011 a to to teda od té doby trvalo!!! Ale konečně!!
autor příspěvku: PetrM
23.10.2016 10:58 V Hlučíně skončil Moravský pohár AOS 2016
Závěrečným dvojkolem skončil v Hlučíně letošní seriál Moravského poháru. AMK Hlučín s tradičním kolektivem pořadatelů vedených Pavlem Zbytovským, připravil jako vždy starostlivě soutěž, kde péči o jezdce je dávána stejná pozornost, jako o kvalitu itinerářů. Podle zbyťákova pravidla, že láska k AOS prochází žaludkem, bylo stravování jako vždy na špičkové úrovni. Itineráře připravil Jirka Krýgler velmi pečlivě a posádky na trati odhalili minimum sporných míst. Připomínky řešil hl. rozhodčí Vláďa Dužík tradičně ve velmi přátelském duchu spravedlivě. Ale na hodnocení ze strany posádek bude určitě lepší si přečíst nějaký ten pohled z bedny.
Dopolední kolo vyhrála překvapivě přerovská posádka Prášil-Šodková, která dokázala porazit mistrovské posádky Čejka-Dvorský a Kubíček-Kubíčková. Opravdu výborný výsledek - gratulujeme !
Odpoledne se již překvapení nekonalo a na bedně se seřadili posádky podle st. čísel z mistráku. Čejka-Dvorský, Kubíček-Kubíčková a Černý-Mašek.
Výsledky soutěže i celkové výsledky seriálu Moravský pohár byly spočítány rychle a tak na závěr mohlo proběhnou slavnostní vyhlášení letošních držitelů Moravského i Malého Moravského poháru.
Moravský pohár 2016 získala brněnská posádka Čejka-Dvorský. Na druhém místě se umístila pražská posádka Černý-Mašek a třetí skončila posádka z Horní Branné Paulů-Paulů.
Malý moravský pohár získala s přehledem ostravská posádka Klasa-Klasová, před bratislavskou posádkou Tinák-Búci a přerovskou posádkou Prášil-Šodková.
Na závěr vyhlášení byl Pavel Zbytovský odměněn dlouhotrvajícím potleskem za svoji snahu neustále připravovat další a další soutěže na severu Moravy a tím v tomto koutu republiky udržovat tento zajímavý motoristický sport. Na příští rok již se svým kolektivem připravuje dvoukolo mistrovství ČR, Středoevropský pohár a samozřejmě i několik kol Moravského poháru a Shell cupu.
Tak ať se vydaří ten následující ročník pohárových soutěží na Moravě !!
FOTOGALERIE
..........................................................................................................................................................................
Dopolední kolo vyhrála překvapivě přerovská posádka Prášil-Šodková, která dokázala porazit mistrovské posádky Čejka-Dvorský a Kubíček-Kubíčková. Opravdu výborný výsledek - gratulujeme !
Odpoledne se již překvapení nekonalo a na bedně se seřadili posádky podle st. čísel z mistráku. Čejka-Dvorský, Kubíček-Kubíčková a Černý-Mašek.
Výsledky soutěže i celkové výsledky seriálu Moravský pohár byly spočítány rychle a tak na závěr mohlo proběhnou slavnostní vyhlášení letošních držitelů Moravského i Malého Moravského poháru.
Moravský pohár 2016 získala brněnská posádka Čejka-Dvorský. Na druhém místě se umístila pražská posádka Černý-Mašek a třetí skončila posádka z Horní Branné Paulů-Paulů.
Malý moravský pohár získala s přehledem ostravská posádka Klasa-Klasová, před bratislavskou posádkou Tinák-Búci a přerovskou posádkou Prášil-Šodková.
Na závěr vyhlášení byl Pavel Zbytovský odměněn dlouhotrvajícím potleskem za svoji snahu neustále připravovat další a další soutěže na severu Moravy a tím v tomto koutu republiky udržovat tento zajímavý motoristický sport. Na příští rok již se svým kolektivem připravuje dvoukolo mistrovství ČR, Středoevropský pohár a samozřejmě i několik kol Moravského poháru a Shell cupu. Tak ať se vydaří ten následující ročník pohárových soutěží na Moravě !!
FOTOGALERIE
autor příspěvku: Duža
12.10.2016 16:33 Půlka bedny v Táboře
Píšu pohled z malé odpolední bedny v Táboře, ale začnu už dopolední částí, ač jsme skončili vzadu mezi poraženými.
Čekalo nás dvoukolo. Standa nejdříve všechny zmátl svým výkladem podmínek a vložáků, které nám zadal do itiků. Čímž nás zmátl hned ze začátku a jeho slova, že to bude jednoduchý, nebral nikdo vážně. Protože u Standy to nikdy nebylo jednoduchý. První nahlédnutí do itiků a hned bylo vše při starém. Padesátka ze sedmdesátých let, dost detailů, kóty pro všechny etapy za poslední 3 roky a nikdo neví, který jsou pro nás. Už první detail křižovatky pod železničníma mostama byl stejný jako každý rok a podmínka, že kóta 820 je kruhák byla zajímavá. Až do cíle etapy jsem přemýšlel, k čemu ta podmínka byla. Začal jsem tragicky. Standa umístil slepé mapy na samostatný list papíru A4 na kterém se ty 4 mapy krčily každá v jednom rohu. Standa je ale takticky prohodil, čehož jsem si nevšiml. Hned jsem najel na první mapu a přemístil se za nádraží. Chvíli jsem tápal a bylo mi divný, že jsem dojel některé posádky, které startovaly dlouho přede mnou, ale byl jsem si jistý. Moje spokojenost sama se sebou vzala za své, když jsem měl odjet druhou slepou mapu, která ale byla zpátky do blízkosti startu.Teprve teď jsem zjistil, že je to ta první a já se musím po 35 minutách vrátit na začátek. K tomu pak ještě jedno přehlédnutý zrcadlo na konci etapy a výsledek byl hotov. Standa vyjímečně nekecal a dopoledne bylo jednoduchý, a tak ten pokažený start jsme už nedohnali.
Po výborné gulášové polévce jsme hned vyrazili do odpolední části. Najednou jsme dostali kreslenou mapu a konečně se muselo trochu mapovat. Oba vložáky byly takový normální, hlídat stopky a opustit jednu slepou mapu , ale podmínky?? Byly tři. První byla podle mě na hranici řádů, pokud měla podmínka návěští, tak spíše reálné. Ale bylo to srozumitelné, zajímavé a pro mě rozhodně akceptovatelné. Podmínka číslo tři byla taková zapeklitá, kterou se Standa pokusil ráno dlouze vysvětlovat. Ale jela se jenom jednou, takže nic složitého. Etapa byla technická, muselo se dost měřit a pořád něco dokreslovat a měnit průjezd. Cesta do kóty 604 za zákazem vjezdu se zdála zprvu nemožná a druhá podmínka neprojet si kótu 980 dřív než zadaným průjezdem byla neokoukaná. Nakonec hodně z nás spolklo vyhnutí se nebodu ZVVZ. Na posledním vložáku u časovky nám trochu pomohl Ráček, který na stopce jel rovně. Hned mi pak došlo, že ten kříž je lehce přesunutý, ale možná bych to odjel doleva. Do druhé etapy jsme opět dostali starou padesátkovou mapu a znovu podmínku, že kóta nad 800 je kruhák. Ale zase nevím, k čemu mě tato informace byla. A tak při řešení itineráře jsme si vystačili jen s druhou podmínku, že nemáme dvakrát po sobě projet sudou kótu. Standa ukázal, že s jednou podmínkou se dá udělat dobrá mapařská etapa. Nadlidským úkolem se zdálo v Táboře odjet šipkáč na dejku . Po prvním průjezdu jsme se vydali jako mnozí daleko na sever, abychom se pokorně vrátili do města a znovu hledali. Zase nic, dejka nikde. Pak jsme to ale potřetí vzali z jiného směru a hle!?? Byla tam krásná dejka a nechápu, jak jsme ji mohli nevidět. Na druhou stranu ji asi napoprvé neviděl nikdo a tak si říkám, že tam to musí být samý karambol, protože normální člověk, který dejku nehledá, tak ten ji tam nemůže ani tušit, natož vidět a vjede do křižovatky. A když zaprší nebo náhodou spadne sníh, tak auto ze shora na těch kostkách zastaví až u vodopádu pod Jordánem. Ale asi ty vraky uklízej, protože rezavýho plechu tam moc nebylo.
Denní dvojkolo má svá specifika a tím je především časový harmonogram, kterému se musí přizpůsobit hlavně itineráře. A to Standa zvládnul, ač jsme začali až v deset hodin . Dopolední část byla sice jednodušší, ale výsledkem bylo různé pořadí posádek dopoledne a odpoledne. Náročnost byla pohárová, délka optimální. Prostě dobrý pohár.
Mirek
..........................................................................................................................................................................
Čekalo nás dvoukolo. Standa nejdříve všechny zmátl svým výkladem podmínek a vložáků, které nám zadal do itiků. Čímž nás zmátl hned ze začátku a jeho slova, že to bude jednoduchý, nebral nikdo vážně. Protože u Standy to nikdy nebylo jednoduchý. První nahlédnutí do itiků a hned bylo vše při starém. Padesátka ze sedmdesátých let, dost detailů, kóty pro všechny etapy za poslední 3 roky a nikdo neví, který jsou pro nás. Už první detail křižovatky pod železničníma mostama byl stejný jako každý rok a podmínka, že kóta 820 je kruhák byla zajímavá. Až do cíle etapy jsem přemýšlel, k čemu ta podmínka byla. Začal jsem tragicky. Standa umístil slepé mapy na samostatný list papíru A4 na kterém se ty 4 mapy krčily každá v jednom rohu. Standa je ale takticky prohodil, čehož jsem si nevšiml. Hned jsem najel na první mapu a přemístil se za nádraží. Chvíli jsem tápal a bylo mi divný, že jsem dojel některé posádky, které startovaly dlouho přede mnou, ale byl jsem si jistý. Moje spokojenost sama se sebou vzala za své, když jsem měl odjet druhou slepou mapu, která ale byla zpátky do blízkosti startu.Teprve teď jsem zjistil, že je to ta první a já se musím po 35 minutách vrátit na začátek. K tomu pak ještě jedno přehlédnutý zrcadlo na konci etapy a výsledek byl hotov. Standa vyjímečně nekecal a dopoledne bylo jednoduchý, a tak ten pokažený start jsme už nedohnali.
Po výborné gulášové polévce jsme hned vyrazili do odpolední části. Najednou jsme dostali kreslenou mapu a konečně se muselo trochu mapovat. Oba vložáky byly takový normální, hlídat stopky a opustit jednu slepou mapu , ale podmínky?? Byly tři. První byla podle mě na hranici řádů, pokud měla podmínka návěští, tak spíše reálné. Ale bylo to srozumitelné, zajímavé a pro mě rozhodně akceptovatelné. Podmínka číslo tři byla taková zapeklitá, kterou se Standa pokusil ráno dlouze vysvětlovat. Ale jela se jenom jednou, takže nic složitého. Etapa byla technická, muselo se dost měřit a pořád něco dokreslovat a měnit průjezd. Cesta do kóty 604 za zákazem vjezdu se zdála zprvu nemožná a druhá podmínka neprojet si kótu 980 dřív než zadaným průjezdem byla neokoukaná. Nakonec hodně z nás spolklo vyhnutí se nebodu ZVVZ. Na posledním vložáku u časovky nám trochu pomohl Ráček, který na stopce jel rovně. Hned mi pak došlo, že ten kříž je lehce přesunutý, ale možná bych to odjel doleva. Do druhé etapy jsme opět dostali starou padesátkovou mapu a znovu podmínku, že kóta nad 800 je kruhák. Ale zase nevím, k čemu mě tato informace byla. A tak při řešení itineráře jsme si vystačili jen s druhou podmínku, že nemáme dvakrát po sobě projet sudou kótu. Standa ukázal, že s jednou podmínkou se dá udělat dobrá mapařská etapa. Nadlidským úkolem se zdálo v Táboře odjet šipkáč na dejku . Po prvním průjezdu jsme se vydali jako mnozí daleko na sever, abychom se pokorně vrátili do města a znovu hledali. Zase nic, dejka nikde. Pak jsme to ale potřetí vzali z jiného směru a hle!?? Byla tam krásná dejka a nechápu, jak jsme ji mohli nevidět. Na druhou stranu ji asi napoprvé neviděl nikdo a tak si říkám, že tam to musí být samý karambol, protože normální člověk, který dejku nehledá, tak ten ji tam nemůže ani tušit, natož vidět a vjede do křižovatky. A když zaprší nebo náhodou spadne sníh, tak auto ze shora na těch kostkách zastaví až u vodopádu pod Jordánem. Ale asi ty vraky uklízej, protože rezavýho plechu tam moc nebylo.
Denní dvojkolo má svá specifika a tím je především časový harmonogram, kterému se musí přizpůsobit hlavně itineráře. A to Standa zvládnul, ač jsme začali až v deset hodin . Dopolední část byla sice jednodušší, ale výsledkem bylo různé pořadí posádek dopoledne a odpoledne. Náročnost byla pohárová, délka optimální. Prostě dobrý pohár.
Mirek
autor příspěvku: MirekP