začínáme s AOS      řády aos      uzavřená diskuze      přihlášky - propozice      výpočetní program      archiv výsledků      archiv jednotlivců      fotogalerie      videogalerie      radary      dopisovatelé      kontakty 
   ARCHÍV:
.
         2023
.
         2022
.
         2021
.
         2020
.
         2019
.
         2018
.
         2017
.
         2016
.
         2015
.
         2014
.
         2013
.
         2012
.
         2011

  27.11.2016 09:55   ZIMA 2016/17 se blíží !
Tradiční řešení cvičných itinerářů v období okolo vánoc se opět nezadržitelně blíží. Bude se jednat o několik krátkých jednoduchých itinerářů, které se pokusí překlenout dobu zimní přestávky našich soutěží.


Start do první etapy je naplánován na sobotu 10.12.2016 a pak budou následovat každou sobotu další etapy.

Bližší informace budou určitě včas na těchto našich stránkách.
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: Duža   


  23.11.2016 18:29   Boj o kapra a rum.
Lepší úvod než pojednání „Mistr stavitel se vrátil“ od Pavla Kopečka nenapíšu, tak si ho nejdřív znovu přečtěte.
Pokračuji tedy s jízdou zručnosti. Pořadatel přišel s dobrým nápadem časového příjezdu pro vzdálené posádky, takže jsme moc na startu nečekali. Pořadí prvků bylo netradiční a garáže nebyly v ose slalomu, takže se do nich muselo dost nadjíždět. Motivace ale byla veliká, první cena byla úžasná třílitrová láhev jindřichohradeckého rumu s kaprem na etiketě. Jediná šance byla jet na plný pecky a přitom čistě. Vyšlo mi to. Radek Z. byl rychlý, ale neodpustil si chybu a Milda V. a Jarda H. zase byli tuším bezchybní, ale o něco pomalejší.
První etapou začal úžasný návrat o 10 let zpět. Hlavní mapa M50, málo detailů a hodně plánků. Že se nejezdí na milimetry jsme zjistili hned na první odbočce za bodem A, kterou jsme projeli a čekali někde otočnou. Po kilometru jsme to vzdali a otočili se s poznáním, že tak to autor nemyslel. Horní Pěna celkem seděla, jenom na konci reálu se nám moc do poloprázdného rybníka nechtělo. Poslední pytlík v Otíně opět neseděl o více než milimetr, ale následná slepka se musela měřit přesně, protože nás vyhnala z mapy. Návěští vložáku vodního toku Řečička nás povodila po obchvatu, ale po posledním odbočení jsme skončili v blátě u zavřené brány. Tady to autor taky nemyslel. Na konci další slepé mapy to chtělo zůstat na hlavní a vyhnout se nastražené živé na parkovišti. Nejvíce starostí jsem měl s poslední podmínkou kótu míjejte vlevo, nakonec jsem se otočil proti směru otáčení doufajíc, že by to tam přeci jinak nebylo.
Vložák za dejkou rovně mi naznačil odpověď na diskuzi, na které straně mají být značky. Zákaz vjezdu do jednosměrky byl sice vlevo, ale přeci tam nemohu vjet.! Takže stejně jako dnes uvažujeme logicky a podle záměru toho, kdo značky osazoval a nebereme u silnic označené stezky pro chodce nebo cyklisty, musíme uvažovat i značky ostatní. V podstatě stejně se ubírá i diskuze na stránkách. Například u Dužova parkoviště je zřejmé, že zákaz se nevztahuje na hlavní silnici. Proč u Zdeňka minulý týden přemýšlím, jestli odbočení vpravo je jednoznačné, když v případě reálné jízdy bych stejně rovně nejel.
Zbývající dvě etapy se nesly ve stejném duchu jako etapa první. Nejdříve ale přišla chybička autora, kdy podmínka po přejetí řeky byla splněna až v zadané kótě. Řekli jsme si, že to jinak nejde, někteří to ale začali přehodnocovat a hodně ztratili. Na konci druhé etapy nám pomohli Jíšovi, Zdeněk nám sice nejdříve nenápadně stínil v Jarošově na nádraží při nájezdu na rampu ale Jana mi pak ukázala, že jsem nedoměřil poslední slepou mapu. Hodně se dalo ztratit na začátku třetí etapy, kdy nedoměření kratší varianty přes kótu 488 stálo 300 bodů. Na konci si nás vyfotila nějaká fanynka v Blažejově. Žádná zóna tam tuším nebyla, i tak jsme jeli rozhodně pomaleji než třicítkou, spíše dvacet. Evidentně paní neměla strach o ty pobíhající děti u cesty, které se na nás přišli koukat, spíše neměla co dělat. Poslední možnou fintu jsme vůbec nezabrali a naštěstí to nenapadlo ani autora tratě. Na špatné měřítko M25 u posledního plánku v Hospřízi jsme měli zareagovat a hledat odbočení z hlavní o několik stovek metrů dále. Ale ani jsem neťuk.
A závěr? Jak psal Pavel K., pan stavitel se vrátil. A s ním i cesty plné bláta, které zde občas bývaly. Mapy byly ručně upravené, především padesátky se jezdí spíše pocitově, stejně jako plánky, které sice pocházejí bůh ví odkud, ale jsou milé. Jenom je škoda, že ten nádherný pohár je putovní, a budeme ho muset za rok vrátit a znovu o něj bojovat. Už teď se těšíme.
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: Paulů Jaromír   


  23.11.2016 15:02   Půlbedna z HELLA Rallye 2016 - 7.kolo MČR AOS 2016
Nevím, jestli můžu psát "z bedny", když jsme na ní celkově nebyli, ale jasné vítězství v noci nám již nikdo neodpárá! Takže po pořádku.
Na Moravu jezdíme vždy ve čtvrtek, když spíme ve stejném místě jako při soutěži, je to přímo ideální. V pátek se porozhlédnem po kraji tak, abychom si stačili po mapování trochu odpočinout. Při mapování se soustředíme více na noc, protože se v noci více projevuje náš s přibývajícím věkem slábnoucí zrak. A tentokrát se to opravdu vyplatilo!! Když jsme ráno při snídani potkali Juru, který nám prozradil, že jede rozvážet PK, říkali jsme si, to máme šanci některé PK potkat. Vyrazili jsme mapovat s pomocí Pavlem pečlivě připravenými mapami (všechny obce v M 5 nebo M10), ale dlouho jsme žádnou PK nepotkávali. To ten Jura pěkně blafoval! Když jsme ale nemohli přijít na to, kudy se dostaneme z Hradečna dál, vzpomněl jsem si, že na diskuzi proběhly nějaké změny v seznamu obcí. Pavel na diskuzi moc nechodí, tak měl původní seznam obcí. Po úpravě seznamu obcí to byla jiná káva. Nacházeli jsme pověšené plechy (přesněji řečeno pár kousků), potkali jsme známé tváře (Boudní) a našli i ten tunel pod dálnicí. Pavel prohlásil: To nemůže myslet vážně! Jestli nás sem pošle, tak to tady někdo vodře a zašprajcuje trať ostatním! A jeho slova se naplnila. Odpočinek před samotnou soutěží byl zpestřen návštěvou hradu Bouzov. Tímto děkuji pořadatelům, že mi umožnili na potřetí se konečně do hradu dostat. Když jsem zde byl poprvé (Radkovi bylo asi 10), tak byl zavřený, protože se měnil kastelán. Podruhé jsme se s Pavlem u hradu stavěli, když jsme jeli z nějaké soutěže (taky Mohelnice), ale to nám zavřeli před nosem. Napotřetí to teda vyšlo a stálo to za to! Večerní atmosféra při svíčkách dodá prohlídce nádech dob minulých a výklad paní průvodkyně byl zajímavý.
Ale teď k samotné soutěži.
V propozicích: stavitelé - noc Janek, den Simča. Jankovy soutěže se nám nikdy moc nelíbili, nějak nám neseděl jeho styl. Nedá se zapomenout na některé excesy jako dvakrát bod 2 pokaždé jinde, dvakrát ČK obě správné a jiné "perly". Simča sice již něco pískala, ale u mladých autorů člověk nikdy neví, co z nich vypadne a měli jsme pocit, že Simča je zastáncem spíš překombinovaných soutěží, které mimo jiné taky umí pěkně zajet, viz noční část posledního mistráku v Kladně – 1. Verča, 2. Simča, pěkně to ty holky nadělily celému startovnímu poli. Prováděčky naše obavy jen potvrdili. Tunel pod dálnicí se jede! Dost jsme nechápali to s těma zvířátkama v mapě. Janek, který si kdysi pletl Kozla (Jirku - vynálezce systému Zliv) s volem (což nebylo zrovna „košer“), použil zvěř jako symbol pro navazování map. Máme se na co těšit. Začíná se jako většinou JZ. Tma jako v pytli a tak jsem jí totálně podělal - první místo v mistru volantu je v háji! (ještě že jsem to ve dne napravil!). Ale to jsem ještě nevěděl, že několikanásobný vítěz mistra volantu byl poslední. Hned po JZ dostáváme itik a startujeme do noci. ČK-P-SM1 . Nejbližší mapová pravá se nám jeví vlevo na konci parkoviště. Ale tam je zákaz vjezdu! To není ono. Tak pravou odbočíme na hlavní. Tam to taky nejde, vložák stopka levá. Až na třetí pokus se to podaří. Pak se Pavlovi nepodaří napasovat do mapy SM1 a to už se skoro pohádáme. To to pěkně začíná! Po výměně názorů jsme se přeci jenom rozjeli. Janek nás dokonale překvapil! Jedna podmínka, vložáky jasně vyznačené v iti, kdy se jede stopka a kdy dejka. Sem tam mapová fintička, která nás ale díky mapování nepřekvapila. U tunelu jsme dojeli Vlčáka a když jsme viděli, jak se do něj pasuje, raději jsme ho srabácky objeli (paradoxem je, že při mapování jsme ho dali, ale přeci jenom ve dne je to něco jiného, každý si hlídá 5 cm od zrcátka a jde to). Sežrali jsme něco okolo SM2, tam nám chyběla PK 70. Živou 8 jsme měli jenom jednou, ale to bylo z chyb v N1 všechno. Jedinou chybu autora (kota 240) jsme jeli jak on chtěl, takže nám to krásně navazovalo dál. Pravda, za pštrosem na dejce levá po panelech, jsem jel dál jenom díky tomu, že jsme o PK 56 ležící v příkopě věděli. Tady se mapování opravdu vyplatilo! Ale jako autor bych to takhle nestavěl a schovávání SPK do příkopu, to asi není to pravé ořechové !!! Dál za dálnicí kruháč (vložák 2x 46) a přes centrum Litovle v pohodě do ČK. Zásek 11 minut je pro nás, kteří patříme mezi pomalejší, velmi dobrý.
N2. Z toho si moc nepamatuju. Asi proto že nebyl žádný problém. Hned po startu vymyslet jak neodbočovat, ale to jsme dali bez problémů. Souběžku u bodu77 jsme věděli z mapování a tak jsme pečlivě měřili, ale na konci PK A uznali ano nebo HH. Co mě osobně rozhodilo, že jsme měli v ČK najeto asi 10 minut. To se mi na mistráku ještě nestalo! Asi jsme něco vynechali. Jo a iti i mapu na jednom papíru, to není moc obvyklé. PK za 0 jsme ale nevěděli, to jsme se dověděli až po dojezdu.
N3. V této etapě jsme udělali dvě chyby. PK 52 navíc: v kotě 272 si splnit nejdřív podmínku a pak jet SM 6. A chyběla PK 51 : při nájezdu na SM7 jsme jeli kousíček (4m) mapovou jednosměrku naruby. Jinak vložák Usov pěkně fungoval, POHADKA zajímavé zpestření, mapařina na most u slona jasná a 10 minut navíc v ČK - pohoda.
Když jsme dojeli na ubytování, tak nám Jura hned hlásil: „Jste 1. po dvou etapách“! To nás tak uklidnilo, že bez kontroly průjezdek jsme si šli hned lehnout. Tak to děláme většinou na všech mistrákách, nočních 4.etap se většinou nezúčastňujeme. Jen jsme se prostřednictvím WIFI v místě ubytování podívali na web na výpočty on-line. Trochu mě nadzvedlo (i z postele) špatně spočítaný čas v jedné etapě. A protože nám bylo jasné, že každý bod bude hrát roli, tak jsem to šel, ač v pižamu, hned reklamovat. Oprava byla briskně provedena, ale nakonec se ukázalo, že by to na naše vítězství nemělo vliv.
Velká omluva Jankovi. Opravdu jsme měli obavy, co stvoří. Postavil ale moc pěknou trať, logicky seskládané itineráře se pěkně řešili a překvapilo nás množství mapových fint (to v minulosti u Janka nebývalo). A dokázat udělat mapové finty v době GPS je špičková práce! Je pravda, co řekl Jirka Boudný (taky na bedně): „Co jsme jeli při mapování, to jsme jeli při soutěži“. Ano mapování mělo dost velký podíl na našem výsledku, ale tím však nechci snižovat náš výkon, rozhodně tam bylo co zkazit a my jsme těch chyb asi udělali ze všech nejméně.
Den byl úplně o něčem jiném: Ten se nám tolik nepovedl. Ale být po 6. kole druzí celkově a první v mistru volantu, to jsme již dlouho nebyli!!

Toť pohled od volantu st.č. 9 na noční část Hella Rallye 2016.
M.Zdrubecký
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: Zdrubecký Miroslav   


  14.11.2016 07:45   Pan stavitel se vrátil !
Zpívejme Hallelujah, pan Stavitel se vrátil…

Po několikaleté odmlce jsme zavítali do Jindřichova Hradce na soutěž s podpisem stavitele Zdeňka Šimánka.
Již 40. ročník soutěže Jindřichohradecký kapr 2016, pořádaný AK LADA v AČR nás, pod taktovkou Zdeňka, jemuž do stavitelského pera našeptával a výsledek korigoval hlavní rozhodčí Standa Kočí, se zdánlivou lehkostí a vtipem provedl po okolí Jindřichova Hradce s centrem soutěže v Hospřízi.
Netrpělivé posádky (29 vozů celkem / 14 v pohárové soutěži) odstartovaly sice trochu se zpožděním oproti harmonogramu, ale nelitovaly. Ono postavit všechny průjezdovky pro obě soutěže – Shell a Český pohár – trochu trvalo…
Dvě výtky, které mohu uvést: "přeprůjezdkování" a čitelnost map (černé kopie mající obtížně odlišitelné komunikace od vrstevnic) jsou asi jediné pihy na kráse a příjemném pocitu z této soutěže.
Necelých 85 km tratě Českého poháru dalo "zabrat" průjezkově i časově. +
Posádky zvládaly
– časově: v první etapě většinou do 10 minut, ve druhé do 5 a ve třetí okolo 20 minut.
– průjezdkově: v první etapě průměrně za 1 navíc, ve druhé za 2 navíc,ale i 3 chybějící, ve třetí byla v průměru 1 navíc.To, že snad za každým rohem byla průjezdovka, je až s podivem!
Podle mého pocitu byly posádky spokojené s přiměřenou obtížností, minimem chyb i nejasností a hlavně s celkovou poklidnou atmosférou celé soutěže. A to nehovořím o cenách – 3x pečený kapr (snad to nebyli amuři – nejsem rybář) pro dvě vítězné posádky (Shell a Pohár) a jako cena útěchy pro poslední posádku.
Vyhlášení výsledků se trochu protáhlo – většina startovního pole i pořadatelů fandila Plíškové až do 13:13 v prvním zápase Fed Cupu. Pak už se muselo vyhlašovat.
Dopadlo to dobře my byli "těsně" druzí (o 300 TB) a Karolína po čtyřech hodinách vyhrála…
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: Kopeček Pavel   


  13.11.2016 23:31   Pohledy z několika beden






Ahoj, než jsem dopsala pohled z bedny 8.kola MČR, tak jsme stihli několik dalších soutěží, tak jsem to vzala ze široka a zepsala román :-) Přeci jen, jsme si tu bednu hezky postupně obsadili celou :-)








POHLEDY Z BEDNY



7.-8.KOLO MČR ANEB PRAŽÁCI NA KLADNĚ

Soutěž doma, to je vždy výhoda, zvlášť když jsme v tomtéž prostoru sami nedávno pořádali. Cíl byl tedy jasný, zajet bednu! Přeci jen konec sezóny se blíží, každý bod se počítá, takže týden před soutěží vyrážím s našima mapovat. Byli jsme zvědaví, kam nás Ludvíci povedou, zda-li to nebudou nějaká neznámá, moc neježděná místa.

Bohužel musím souhlasit s většinou komentářů ostatních, soutěž nebyla z nejlepších. Noc se nám ale jela docela dobře, přestože přesnost map nebyla tip-ťop. Již na Kladně (Na Růžovém poli) jsme se přesvědčili, že tam nemáme hledat „detaily“ – mě ten oblouk tady přišel dost velký, v mapě jsem ho hledala marně, ale doprava to nemělo řešení. Takže jsme od té doby „drobné nepřesnosti“ neřešili a jelo se nám dobře. Skoro jsem neměřila, stejně nám počítadla neseděla (v podstatě nikde, asi jsme je měli blbě nastavený), vše jsme jeli od oka -velkou roli jistě hrála známost prostředí , kdy jsem prostě věděla, co tam má nakreslený, Radek prostředí taky zná, takže mu stačí popisy „u zrcadla“ , „první za školou“, „Jedˇ na Mrákavy“ apod. a žádné metry nepotřebuje. Ve Družci na první pohled hlásím Radkovi , že tam nemá hlavní, ale kolem obecního úřadu a ve třetí etapě Radek s jistotou točí do šousky mezi baráky aniž by jí hledal nebo to já musela měřit - i když žádná komunikace pod úhlem v jakém je v mapě tam teda v reálu neexistuje!!! – no nic, vím, že tu nic jiného není, „nepřesnosti“ už dávno neřešíme a frčíme dál. V první etapě jsme akorát ignorovali přenosný semafor a nejeli za ním VI (na rozpravě bylo řečeno, že s přenosným značením autor nepočítá – no až po dojezdu jsem si uvědomila, že to říkal mladej Jirka a bylo to teda myšleno asi jen pro den), jinak čistý. Tentokrát nás nenachytali ani na radaru :-) Čekali jsme ho tam – dlouhá rovná cesta tmou (a přeci pořád ve městě) k nádraží - přesně místo, kam bych ho dala :-), celou cestu se rozhlížíme a hledáme radaristu a on byl Jirka až za nádražím :-)! Ve druhé etapě se nám vymstilo „neřešení nepřesností“ a nemáme otočnou 43 na hřišti na výjezdu se Srb – jestli do oblouku nebo do špičky jsme nepovažovala za podstatné – no a ono to bylo… Také dělám začátečnickou chybu a s naprostým klidem projíždím bodem M cestou na SM 3 (a kupodivu jsem nebyla jediná), a konec SM 4 v KŽ mi leží v žaludku ještě dnes – o šousce za barák víme, i jsme tam zajeli a vyhnuli se tak SPK T, nebyli jsme však schopni doměřit, kde ta SM končí (zda-li to není až tady u té šousky doprava. Měřili jsme to 3x! a vždy mi u odbočky šikmo doleva chyběly metry, takže T nakonec píšeme… špatné rozhodnutí… Tuhle stovku nemít, hned bychom byli první! Třetí etapa byla asi nejjednodušší a zvládli jsme jí za 0TB.

Souhrnem: s malým nadhledem na mapu jezdivé, né až tak těžké, ale to v noci vůbec neva, a co bych chtěla pochválit, tak že i s jednou podmínkou, minimem detailů a šipek se dá vymyslet dobrá trať (a přitom se nedá říct, že by to bylo nějak moc lehké – nikdo to nezajel celé čistě).

Den – no to bylo pro mě horší, tady neumím říct, že se mi to jelo dobře…. Pravda je taková, že prostě nejelo, nechápala jsme svého autora již od začátku. Pravda, na začátku to byla naše chyba – hned na první stopce VI a R pak jedeme jinde než chtěl autor, L rovnou do kóty 101 a končí mi platnost všech VI aniž bych je použila. Je nám jasné, že to je špatně a ačkoli tam jezdíme dlouho, tak na to nepřijdeme… Druhá část první etapy – šílená motanina na pětníku – my to zajeli dobře, ale chudák ten, kdo přehlédl jednu dejku – tak pak asi jezdil úplně něco jiného, jelikož se tam jezdilo dlouho reálně, tak se neměl kde chytit. A ti chudáci na tom lešení z nás asi taky byli nadšení, když jsme tam jeli 4x. Ve druhé etapě již byla x krát probírána v diskuzi křižovatka pod Lidicema, my jsme také mysleli, že jedna to nožička trojúhelníku je mapová, navíc jsem neviděla tu čárkovanou polňačku zprava předtím a neškrtala tam fous chlupatice. A od Lidic jsme začli nějak tápat a nechápala jsem autora. Proč má být 2x 43 ve Středoklukách jsem již zapomněla, a konec pro mě nemá řešení a do ČK se neumím dostat. Ve třetí etapě na moje již unavené oči nejhorší mapa – ani trochu vyčištěná a v té změti čar a fleků se mi špatně hledá cokoli – potřebovala bych to mít tak 10cm před očima a v klidu, což v třesoucím se voze nejde (cokoli nad 25cm už je pro mě „dálka“ a na dálku já blbě vidím) Auto poskočí a já ztratím oční kontakt se svým bodem zájmu v mapě a pak ho 2 minuty zase pracně hledám… Tuchoměřice ještě dobrý, aj chápem, jak to autor chtěl, ale od Kopaniny zase tápem, Nebušice s det. 214 mě již vyčerpávají , furt luštím mapu (detail nějak ignoruji), v Horoměřicích již nevím, jestli nejedem úplně jinou soutěž – dle VI je zákaz vjezdu (návěští VI platí i s dodakovou tabulkou) zákaz vjezdu – takže už při vjezdu do obce končím, o chvíli dál mě stopka L pošle zase do zákazu na té hlavní (tentokrát z druhé strany), takže jsem již celkem 2 ignorovala návěští VI , abych pak pochopila autora, že chce VI zajet v té šikmé ulici a netočit se tam, ale jet se otočit až zase na kraj obce a psát znova 18 – no až na to, že cestou zpět po otočení již potřetí musím ignorovat zákaz vjezdu na hlavní! Cestou do 317 za stopkou P je pod silnici – slepá, hm otočná tu není , tak to zkusíme teda odjet P na té hlavní, jižně pod 317 má takovou bublinku nalevo, ale vjezd není mapový – to mě utvrzuje v tom, že opravdu nějakou dobu jezdíme úplně něco jiného než chce autor a již mě to nebaví. Po dlouhé době zahazuji iti – doslova. Když jsme začínali, tak jsem to někdy dělala, když už jsem byla bezradná, a nevěděla co a jak. A Radkovi tím pěkně šla na nervy. Už jsem to dlouho neudělala, ale tady jsem nechápala vůbec co se po mě chce, a opravdu to zahodila, se slovy ať jede do cíle, že mě to nebaví (stejně soutěž skončila u toho zákazu vjezdu na hlavní).

Radek mě nakonec přesvědčil ať to nějak dojedeme (vlastně v celku s nadhledem a klidem :-) ani na mě nekřičí jako dřív – jen povídá: „Veru! Dyť to jsme ráno nemuseli vstávat, když to nedojedem“ ). Moje otrávenost je však znát, rychlost myšlení šneka, a dělám na dojezdu zbytečné chyby… Tohle je tedy za mě nejvíc neočekávaný výsledek - že budeme první, by mě ani ve snu nenapadlo. Bohužel ani umístění nic na mém dojmu z celého denního kola nic nezmění. Prostě to nebyl můj šálek kávy a nesedlo mi to.



9.-10.KOLO MČR – MOST

Předchozí dvoukolo se mi sice až tak nelíbilo, ale umístění 2+1 značně zvýšilo naše šance zůstat v celkovém umístění mistráku na bedně. Bylo ale ještě dost soupeřů, kteří se mohli dostat před nás – naši, ale hlavně Milan Vlk s Pavlem Kopečkem, a taky manželé Paulů. Kubíčci na nás již neměli, i kdyby zajeli 1+1, ale na bednu se ještě mohli dostat (a taky že se na tomto dvoukole posnažili ;-) ) Dle našich počtů vycházelo nejhůř pátí, ale samozřejmě jsme chtěli být nejhůř třetí, takže jsme se na Most pečlivě připravovali a volný páteční svátek jsem jela mapovat (přestože jsem ráno přišla z práce – po 24hodinách a v so rána zase šla do práce na dalších 24h..)

V Mostě jsme si, dalo by se říci, zpravili chuť. Na rozdíl od předchozí soutěže mapy byly pěkné, čitelné, nikde jsme neřešili nějaký problém , že bychom nemohli pokračovat dál nebo tak. V první etapě nám zabralo chvíli hledání návěští zastávky busu – u každé zastávky jsme brzdili a četli co je tam napsané, než jsme konečně našli tu správnou, na začátku jsme přehlídli golf – na konci etapy již nám bylo jasné, že to bylo asi někde na začátku – no nemít tam živé, tak se při dojezdu do Čk jedu na ten začátek znova podívat, takhle již to nemělo význam. Ve druhé etapě si brácha naštěstí na začátku všiml předělané dodatkové tabulky, mě ale dala zabrat kóta 328, nejdřív jsme to odjeli špatně (ale věděla jsem, že je to asi špatně a zrcadlo mě v tom utvrdilo – špatné zrcadlo jsem totiž potkala pod 328 a tam to nemělo řešení) a až v Sedleci u správného zrcadla, kde to řešení mělo, mě to donutilo se znova podívat na 328 a teprve teď jsem si propojila detail – alejuja! Naštěstí pohledem do iti brácha zjistil, že se tam budeme vracet, tak jsme si to pak opravili. Začátek třetí etapy byl maso – pamatovat si, co mám ve které kótě dělat – kdyby to bylo v sudé něco a v liché něco – ale tady ještě hrálo roli jestli je nad 300 nebo nad 400... zvládli jsme to úspěšně a za 0TB ten začátek, ale když jsme byli v kotě 214, tak jsme měli již 55minut z celkového času na etapu fuč! Nejdřív mi bylo divné , že první zrcadlo je to samé jako minulou etapu, no ale dál to tak krásně šlo a takové dvě krásné otočné tam byli :-) No cedulku „Srpina „ jsme neviděli… To kde vyjedeme jsem věděla – jeli jsme tu cyklo při mapování. Kombinaci dvou podmínek v kótě 480 byla dosti probírána na diskuzi. Já to zajela špatně – nebo možná dobře, ale né tak jak chtěl autor :-) Vím, že podmínka v kotě L není jednoznačný výjezd, to jsou jen šipky, ale nějak mi vadilo plnit tam dva příkazy v jednom, tak jsem pak dělala L ještě jednou. Četla jsem, jak to psal Venca na diskuzi, můj názor je takto nestavět. Návěští druhé podmínky (tedy kóta) mi přijde v místě plnění výk. povelu první podmínky - tedy ještě než ten povel splním (v kótě jsem, ještě než odbočím L), to by asi být nemělo. Bod-nebod 3333 jsme již nespolkli (poučeni bodem - nebodem BWR nebo co to bylo).

Celkově se nám to jelo docela dobře a z druhého místa na konci byla velká radost, protože již bylo jasné, že budeme druzí celkově (teda druhé místo by nám k jistotě nestačilo, kdyby býval i Vlk-Kopeček zajeli dobrý výsledek – pokud by to ve dne zopakovali, tak by nás mohli ještě porazit, ale jelikož to kluci pokazili, tak bylo rozhodnuto!):-D A RA si vítězstvím pojistil celkové první místo. Ve dne - tedy v posledním kole - se již konalo „pouze“ klání o třetí místo celkově. Tentokrát neponechali nic náhodě naši a též druhým místem si vyjeli celkově třetí umístění v MČR. Tak nechám popis denní části na nich :-)





JINDŘICHOHRADECKÝ KAPR 2016

Na Kapra jsme, na rozdíl od minulých dvou soutěží, jeli bez stresu, bez přípravy, bez cíle – teoreticky jsme mohli celkově v ČP skončit i 1., ale pouze pokud bychom zajeli 1., RA by byl 4. a hůř a naši hůř než 3. a současně Paulů hůř něž 2. (teď nevím, jestli jsem to napsala úplně dobře, ale tahle nějak to bylo – prostě moc proměnných), tak jsme to neřešili, cíl byl splněn (tedy umístění v MČR) a na Kapra jsme jeli pro zábavu.

A je to právě tahle soutěž, kterou z těchto 3 posledních hodnotím nejlépe. Mě to prostě neuvěřitelně sedlo, během první etapy jsem pochopila autorovo myšlení a stavbu a neskutečně mi to vyhovovalo. Nemám pro tuhle soutěž jiná slova než „báječný, úžasný, super“, mě se to prostě moc líbilo. Celé to bylo logické, bylo jasné, co po mě chce, a na správné trase mě vždy záhy utvrdil několika SPK. Neznamená to, že bychom neudělali žádnou chybu, ale od určité doby jsem dokázala číst v iti jak v knize – když jsme udělala chybu, tak mi to nesedělo – šlo by bývalo jet dál, ale nebylo to to logické autorovo stavění, říkala jsem si, tahle by to nepostavil - a touto „logikou“ jsme si i chybu našli a opravili. Jindy jako přetažená SM 14 a 24 – v cíli se mě ptali, jak to, že mám 18, jak jsem to doměřila. No úplně jasně – nám bylo jasné již dopředu, že bude přetažená, dyť proto jí dal do M10 abychom to mohli doměřit :-). A na spoustě míst mi bylo jasné kam – že to prostě postavil tahle. Já už pak Radkovi dopředu říkala i plnou čáru :-) - někam jsme jeli, tak mu říkám metry a že na výjezdu by mohla být plná čára, páč pak mám vpravo bublinku, která jináč nemá význam – vše co tam bylo, mělo nějaký význam. A taky že ta čára byla :-).

Abych jen nechválila, tak i nedostatky by se našly – tři věci – v etapě B a C trochu vyčistit mapy – chvílemi jsem i lupou luštila jestli ta čárka je cesta, potok nebo vrstevnice. SPK 8 nám chybí, tu čáru na sever od Rodvínova jsem nepovažovala za silnici, spíš za potok.. A v etapě C komunikace na jih od bodu K tam jsem taky luštila jestli tam mezi těmi vrstevnicemi a tratí je cesta, dvakrát jsme dlouho hledali otočku, i když jsme věděli, že tam být musí, protože bych jinak neměla map. řešení (no byla tam, ale nemohla jsem ten pytlík v mapě chvíli najít…) Za druhé šipky v mapách – no některé hledat bylo umění – byli stejně tenké jako šipky určující směr toku vody. A za třetí bych asi uvážlivěji volila oplechování – né každá finta ve fintě musí být za 160… A vlastně ještě za 4. – trochu to asi šlo líp organizačně – vstávali jsme v 5, abychom byli v 7:30 na JZ a startovali až po třičtvrtě na 11, vždyť JZ všichni odjedou do hodiny… (v 8 zahájení, 8:30 start a v 9:30 jsou všichni po JZ a po startu..).

I přes tyto nedokonalosti jsou celkové dojmy ze soutěže jen pozitivní. Vlastně by se kvalita (či spíše nekvalita) map dala místy srovnat s Ludvíky, ale za mě v této soutěži co se trati týče, tak opravdu super. Bylo to logické, jezdivé, bezvadně nám to sedlo – tady jsem opravdu „pochopila svého autora“ a jelo se nám to báječně! Klobouk dolů před vedoucím trati, který navíc několik let soutěž nedělal! Mě se to líbilo moc, moc!!! :-)



Každopádně poděkování patří všem pořadatelům, uspořádání každé soutěže (a je jedno jak jí pak hodnotíme) stojí spoustu času a energie! Takže děkujeme všem za jejich usilí.



Veronika Kotinová



..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: VeronikaK