Slovo autora:

Máme tu zase jednu rozsahem velkou etapu. Jednou za rok to neškodí.
Minule jsem to dělal v poněkud hektickém tempu a tak jsem letošní itik začal malovat už v květnu. Vloni mi Duža připravil pro podobně velkou etapu prostředí. Aby letos neměl víc práce než je nutné, připravil jsem to na stejně velkém prostoru (2x A4 reál, 2x A4 ZM a 1x A4 itik). Už předem dostáváte k dispozici prostor i reál. Oba si je vytiskněte, ideálně barevně máte-li možnost, slepte, prosviťte si u okna papíry přes sebe, ať víte, kde jsou odchylky v reálu od ZM. Podstatou itiku je hodně přehodnocování nad místy, které nesouhlasí reál vs. mapa. Teprve až s pečlivě připravenými mapami si nechte zobrazit itik, bude se Vám u toho počítat čas. Etapa reprezentuje náročností cca dvě etapy pohárové obtížnosti. Žádná velká kombinatorika. Spíš jednodušší ježdění, ale spoléhám na to, že z 67 snadných fint jednu přehlédnete, než aby bylo v etapě 8 fint sotva řešitelných. Jde tedy o pozornost a vydržet to soustředění. Mapovou jízdu si plánujete v „bílé” mapě - ZM, ale jedete to na barevném reálu, kde máte SPK. Vyžaduje to trochu cvik, abyste se s tím sžili. Snad to půjde.
Zdeněk Klenák se obětoval, etapu zkontroloval a dost mých nepozorností odchytil. Děkuji mu tímto.
Dužovi děkuju za webové prostředí a prezentaci na webu.

Do prostoru jsem vám zakomponoval DDI křižovatku, kterou většina z vás nikdy neviděla. Jde o americký vynález do míst, kde je třeba překřížit dvě mnohaproudové silnice s možností odbočování do všech směrů. Jde o alternativu českých „čtyřlístků” případně klasických semaforových křižovatek tvaru kříže. Všechna řešení mají nějaké výhody, nějaké nevýhody. Semaforová křižovatka je úsporná na prostor, ale trpí na propustnost dopravy a vyšší riziko nehod. Čtyřlístek je náročný na prostor, relativně bezpečný, ale vyžaduje schopnost všech odbočujících řidičů se plynule zipovat. DDI si například vystačí s pouhými dvěma semafory a to ještě oba pouští pouze rovně. DDI rovněž minimalizuje počet kolizních míst. Chcete-li si takovou křižovatku zkusit na vlastní kůži, v Evropě můžete pouze ve Francii, jedna je na západním předměstí Paříže a druhá jižně od Lille, mezi Seclinem a Avelinem. Jednu ještě mají v Abú Dabí ve Spojených Arabských Emirátech, jedna je v dlouhodobém plánu někde u Brém a zbytek jen USA a Kanada. ....no a taky tahle etapa.

Nikde v etapě si nehraju na to, že by šlo projet evidentním protisměrem. Nejde sem nacpat všechny značky, které by v reálu měly být. Roztříštit velké množství svislých DZ mi pomáhaj vodorovné DZ. Kde je šipka na asfaltu, automaticky to znamená i náhradu svislých DZ k tomu příslušných a zároveň to znamená i zákaz jízdy proti šipce. To nejpodstatnější: prostě to jeďte rozumem, jako v opravdovém terénu. Mám-li třeba na kruháč vjezd a výjezd oddělený ostrůvkem, netlačte se vjezdem ven jenom proto, že to papír snese. Z logiky místa vyplývá, že to nejde, tak to nedělejte. Tím samozřejmě ale neříkám, že bych si tama nemohl naplánovat mapovou cestu.

Nejsu si vědom ničeho kontroverzního. Stavěl jsem běžné finty, které znáte a běžně je jezdíte. Náročnost je vyšší, ale pokud uděláte chybku, spíš to bude momentální nepozornost z toho, že je to dlouhé, než že byste nevěděli, co po vás chcu.

Snad vám to půjde, za účast na etapě děkují předem Janek Prošek, Zdeněk Klenák a Vláďa Dužík. Mákli jsme si na tom všichni, dostali jste to pro zábavu, tak se, prosím, nezhádejte, jestli někde nesedí úhel o tři čtvrtě stupně. Ju? Keep calm.


Janek Prošek, Lipnice n/Sáz., Czech rep.