2. kolo Pohár ČR – Podřípská zabíjačka 2025 (kategorie MISTROVSKÁ)
Děkuji za dohled Milana Vlka, který mi umožnil, a zároveň uložil povinnost napsat své pocity a dojmy z této soutěže v prostoru Štětska 8. 3. 2025
Sobotní dvě etapy jsme po okolí Hněvic projeli s docela slušným pocitem, který nám zhořkl v druhé etapě – nemám rád přehodnocování průjezdu díky (asi) přehlédnutí STOPky autory v Mělníce.
V první etapě, jsme si jako většina posádek užívali krásného, skoro jarního počasí a iti úměrných jarního startu do sezóny.
Pěkné a pokud jsme registrovali všechny detaily rozmístěné po celé ploše, přehledné iti nezapřely tvůrce.
Hned první SM1 (M50) ověřila znalosti řádů – její konec na metry končil v detailu s bodem 1 a kotou 102. Ovšem konec SM neuváděl ani jeden mapový bod, tedy končí až na Ypsilonce jižněji pod kotou 102. Následují Horní Počaply (v ZM uvedeny jako Horní Počáply) s pěknou podmínkou: „Ve všech kótách odboč vždy vpravo“.
Že jsme najeli na mapu už za začátkem SM 2 jsem pochopil správně. Ale na konci této SM jsme s Milanem trochu řešili a rozhodovali, jak správně podmínku: „Z konce SM2 se vrať do stejného místa druhou nejkratší trasou pomocí mapy ‚a‘! “. Celkem snadno jsme se rozhodli opsat, dvakrát, trojúhelníček u sjezdu k bráně Elektrárny Mělník. SM končila na západní straně tohoto trojúhelníka = 2x SPK 53 (za koncem SM a při druhém kolečku trojúhelníkem).
Ale teď jsme řešili co je za cesty na ZM a jak dále do bodu „A“. Mapa „a“ už neplatí, zůstává pouze ZM s otočkou na parkovišti elektrárny (možná SPK 50) nebo je trojúhelníček mapy „a“ součástí i „hnidy“ na spojnici výjezdu od elektrárny?
Rozhodli jsme a vzájemně jsme si potvrdili, že určitě ZM je východní část trojúhelníčku a tedy určitě SPH 53 potřetí. SPK 50 na parkovišti naše posádka nepotřebuje.
(Po náročné argumentaci posádek ve „třetí etapě“ platí oba správné průjezdy: 53, 53, 53 i 50, 53, 53, 53.)
Dolní Býkovice s kótami 105 a hlavně 106 daly zabrat se správným odbočováním v kótách – vždy vpravo! Hlavně nalézt docela dlouhý návrat do 106, tak abychom splnili zadaný mapový výjezd směrem na východ.
Vliněves s kotou 107, SM3 a bodem B byla díky zvětšení základní mapy (M10) docela pěkným průjezdem a pak už to bylo. Tedy dle iti, docela jednoduché a snadné dojet do koty 110 s výjezdem na SV (neopomenout odbočení vpravo).
Skutečnost, díky kruhovému objezdu na západ od Mělníka na levém břehu Labe, nám díky vložáku – kruhák vždy druhým výjezdem, dala pocit marného ježdění a snaze do Mělníka dojet. Teprve třetím průjezdem tímto kruhákem jsme se nasměrovali na dojezd směrem ke kótě 110. Mapové fintičky s kruháčky v Mělníce jsme si už jenom vychutnávali a po dojezdu na náplavku s ČK následovala pauza asi nutná pro konsolidaci balíčku posádek zpět do chumlu.
V druhé etapě, jsme si jako většina posádek užívali krásného, skoro jarního počasí a asi (podle mne) chybičky v iti – přehlédnutí STOPky autory v Nůšovské ulici před nájezdem do bodu M. Pokud jsem řešil jako autoři, na Stopce jsem odbočil vlevo a v bodě M (po příjezdu od JZ) jasně mapovou P na JV, kolečko přes SPK 22, SPK 24, atd.
Ovšem při návratu směrem k bodu M po odjetí prvního šipkáče v této etapě jsme na stopce v Pšovské ulici museli jet vložák „vždy vpravo“. Nájezd do bodu M jsem obráceně než byl zámysl autora. Ten byl i trochu sporný v zadání v iti – „V bodu M mapově P“ – podle ZM jsme (my) mohli obočit „P“ a vyjet na sever ke kruháku (někteří to zavrhli, jako rovně), zde prvním výjezdem a na začátek SM4. A to byla „mapařina/masařina“ na vysoké úrovni. První sjezd ze silnice č. 16 vlevo nelze – jednosměrka. A teď kudy: mapově nejkratší je na sever, mapový kříž severně nad tratí, pak vlevo a sjet na kříži západně od tohoto mapového kříže vlevo a nad kótou 204 navázat na SM a po ní v protisměru si nadjet na začátek SM4 asi 200 m SZ nad bodem M odbočením vlevo.
To vše ale padá po nájezdu na zmíněný mapový kříž severně nad tratí – on je to kruhák. Prvním výjezdem (na JV) objíždím celý Mělník po silnici č. 16 až na kruhák u stavebnin Ptáček (ještě před mapovým nadjezdem tratě východně od bodu M). Tam znova řeším, jak dále na SM 4.
Já ale zvolil ještě jinou cestu (teda delší, ale ta nejkratší [výše popsaná]), mne nenapadla:
Za sjezdem vlevo ze silnice č. 16 do jednosměrky, jsem zvolil za nadjezdem trati cestu vpravo zpět k trati podle č. 16, pak vlevo (pod most cesta základní mapou nevede) a podle trati doleva až k podjezdu podle kolejí pod silnicí – východně od bodu M. Tam už nefunguje mapové otočení a končíme mimo mapu v poli.
Na to, že máme 2x SPK na začátku etapy před bodem M a 20 minut času etapy fuč, docela stres.
Padá zásadní rozhodnutí: kašleme na vše a jedeme SM 4! Na jejím začátku ještě trochu kroužíme – místní dopravní situace: jednosměrky a zákazy odbočení nás nepouštějí jednoduše na začátek SM najet…
A dost. Najíždíme na SM4, pomocí vložáku, ji na STOP opouštíme a po motání na detailu kóty 203 se vracíme na dojetí této SM4. U kóty 203 nám trochu překáží st.číslo 3 a tak se mu vyhýbáme a já (trouba) nenapíšu SPK 32 na posledním obloučku detailu kóty, kde jsme nejeli.
Itinerář „X“ nám nečiní potíže, správně jsme pochopili chybné zadání „…trasou body označené čísly…“, že autoři myslí mapová místa s číselnou hodnotou „mínus“ a „plus“ pouze pro výpočet a jedeme dále (i toto bylo tématem „třetí etapy“).
V Liběchově jsem si špatně odhadl přesné umístění bodu „Y“ a teprve po marném kroužení v okolí kóty 206 bez SPK 5 (kterou vidělo velmi málo posádek) a jízdy bez SPK – to nám bylo podezřelé (tak jsme projeli všechny možné varianty) a po vlastním příjezdu do bodu „Y“ jsem, konečně, vytáhl lupu a zjistil omyl v MÉM umístění bodu. Tedy oprava: znova správný příjezd do Liběchova, snaha o nájezd do bodu „Y“ od JZ – to nejde. Otočka na detailu kóty 207 = SPK 11, Do Želíz po silnici do kóty 206 (zde poprvé rovně) SPK 17, pak tolerovaná SPK 5 (byla neviditelná za vozidlem) a do projetí SM5 (PK 8). Na jejím konci pokračujeme na reálné P. To jsme usoudili, shodně jako před několika lety, že je to jednoznačný výjezd – plná čára. Tedy ještě jednou PK 8. Ve výsledném správném průjezdu navíc. Původní varianta v průvodci po trati byla shodná s naší… (i toto bylo tématem „třetí etapy“).
V kótě 209 plníme výjezd a u pumpy stojíme a řešíme, a řešíme jak mapově na reálný údaj v šipkám: „odboč do jednosměrky“…
Pak jsme si vzpomněli, že v Ješovicích by mohla být u stromu reálná jednosměrka, odbočující doprava. Tak hrrr na ní.
Počeplice jsme zmákli vcelku jasně, Milan mi sice nechtěl věřit s azimutem 245°, ale následná schovaná a nevýrazná značka STOP jej uchlácholila a jedem zpět na otáčení u nadjezdu železniční trati a zpět před Počeplicemi opakovaně opisuji SPK 15.
Vjezd do Štětí šipkáčem z kóty 210 je jasný a pak následuje opět mapově na reálný údaj v šipkáči „odboč do jednosměrky“. Oproti Ješovicím ale alespoň v ZM byla „mapová“ jednosměrka v správné směru po odbočení na kruháči (prvním výjezdem). Pak už to nějak začalo fungovat a do cíle Na Koreji to už ubíhalo O.K.
Je ale pravdou, že se Milanovi ve Štětí nechtělo do PĚŠÍ ZÓNY – odbočení z ulice U Stadionu vlevo do ČS Armády před restaurací Vlčárna. Shodli jsme se, že to platí na parkovou cestičku…
Vědom si problémů s dojezdem na začátek SM 4, nenapsáním SPK 32 na detailu 203, jsem po dojezdu zpočátku pouze sledoval probíhající „třetí etapu“.
Ovšem plná čára (2x nebo 1x PK 8) a různé výklady dojezdu do bodu M (možná byl vhodný detail pro určení odbočení P), řešení ITI „X“, mne donutilo zúčastnit se nelichotivého naléhání na jediného postižitelného a dostiženého funkcionáře Víťu.
Myslím, že večer po 17 hodině už „vyhazoval„ Éčka a měl toho dost, včetně zadávání, měnění a opětného doplňování více variant správného průjezdu (hlavně Mistrovské části).
Je třeba poděkovat za pěknou (sice místy stolní) soutěž v okolí Štětí a Mělníka. I počasí bylo super. Stavitele bylo v iti poznat, i když část míst a jejich řešení jsme již v tomto prostoru zažili.
V restauraci Na Koreji bylo dobré jídlo, slušný eskort a čisté WC.
A výslužka byla chuťově vynikající.
Za posádku st. č. 6 Pavel Kopeček s Vlkem Milanem
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ