Blovice nám jdou. Před dvěma lety jsme tu získali naše druhé vítězství, tehdy ještě v náborové kategorii, čímž nám stouplo sebevědomí natolik, že jsme nejnižší obtížnost jezdit přestali. A říkali si, jestli ještě někdy něco vyhrajem.
Blovice nám jdou nejspíš proto, že hlavní pořadatel nezapře rallyový background, a tak itineráře obsahují minimum fint vyžadujících detailní znalost řádů, zato je potřeba pečlivá práce s mapou, přesné měření vzdálenosti a pozornost. Polovina posádek má ve výsledcích jednu dvě chyby, a my jsme měli štěstí, že jsme si všimli všeho.
Závody začínaly prologem ve formě jízdy pravidelnosti na dvacetivteřinovém okruhu, který byl pro nás dobrovolným, ale nás každé takové zpestření baví, takže jsme to nevynechali. Zahlédli jsme výsledky jen neoficiálně a umístění v první půlce pořadí potěšilo. Klidně by se tato disciplína mohla stát pravidelnou součástí AOS vedle jízdy zručnosti. Ta se nějak nepovedla umístit, což nám zas tak moc nevadilo, mírnou náhradou pro mistry volantu (což my nejsme) byl zábavný šotolinový "motýlek" mezi kuželkami.
Po stylovém startu z blovického náměstí první překvapení: zatímco Karel hledá bezpečné místo, kde strávíme svoji pravidelnou čtvrthodinku vybarvovaním itineráře, já zjišťuju, že není co vybarvovat, neboť neexistují ani šipky, ani detaily, v první mapě je dohromady jedna kóta a jeden bod a itík je přehledně rozdělen do částí, které jsou tak krátké, že vložáky a podmínky nemá cenu studovat předem. A tak kličkujeme Blovicemi podle šipkáče přerušovaného vložáky, až nakonec opouštíme město směrem západním - stejně jako v dalších dvou etapách. V každé etapě je nějaká finta daná novým trasováním hlavní silnice Plzeň-Písek, které není zachyceno v prehistorické základní mapě (což mám rád).
Tři krátké etapy, navíc s časovými limity, které se daly v pohodě stíhat. Spousta šipkáčů, často i s měřením vzdálenosti. Pár obtížných míst, zaujala třeba kratičká slepá mapa dokreslující ostrůvek, který objíždíme dohromady třikrát, nebo promyšlený průjezd Zdemyslicemi podle plánku doplněného na kritických místech šipkami (jedinými v závodě!) s rušivým vložákem.
Ze zážitků na trati bych vypíchl modrou značku upozorňující v Úněticích cyklisty, aby z kopce brzdili, několik malebných okresek a uzoučkou polňačku vedoucí pod hrad Vlčtejn - která posádka ji dokázala na první pokus nepřejet?
Děkujeme tedy organizátorům za pěknou soutěž a za originální itineráře, které naší posádce zjevně vyhovují :)
David & Karel
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ