Do Mohelnice jsem podobně jako na MČR družstev do Přerova, vzhledem ke vzdálenosti a očekávané vyšší obtížnosti, zavrhnul možnost jet s dcerou jako navigátorkou. Řidič z družstev, který shodou okolností bydlí „nedaleko“ a rád by se AOSky znovu zúčastnil, však tentokrát nemohl, a tak nezbylo než hledat nového řidiče. Najít řidiče na tuhle srandu je však poměrně složitá záležitost. Oslovil jsem bezmála dvě desítky známých, ovšem nikoho jsem nemohl sehnat. Až ve čtvrtek ráno se kamarád ozval, že by jel. Po kladné odpovědi pořadatele, zdali nás vezmou i po uzávěrce, jsme v sobotu ráno v 6:30 vyrazili. Pro kolegu řidiče to byla samozřejmě všechno jedna velká španělská vesnice a obdivoval, že se vyznám v iti a mapě. Většinu fíglů, které stavitel trati vymyslel, se nám podařilo prokouknout, slepou mapu v Líšnici jsme v přeboru projeli správně dokonce jako jediní. Na druhou stranu opět jsem špatně navigoval na chlupaté čáře, která byla v Újezdě…
Po nevyřešeném čarodějnickém rébusu (tohle už do Aosek nedávejte 😊 – nikdy tyhle věci nevyřeším a sbírám za ně jen TB 😊 ) jsme si zajeli 2. etapu, kterou jsme měli za 0 TB, což se v přeboru podařilo už jen jedné další posádce.
Také třetí etapa měla jasná zadání a byla pěkně jezdivá, bohužel jsem však nepřečetl správně vl. iti, a ve vyznačené části jsme místo za první Dejkou plnili za každou Dejkou… V první vyznačené části to byl jeden plech navíc, ale ve druhé vyznačené části už to byly plechy dva a hlavně moooooc ježdění navíc, ale ono to na průjezd vycházelo, a tak jsme pořád jezdili a jezdili (i když ty kilometry a čas navíc tedy naskakovaly). Nakonec ještě přišla jedna zbytečná chyba v Moravičanech. Ale to už tak bývá, že v cíli to vidí člověk všechno jasně 😊
Na zručku jsme přijeli přesně ve chvíli, kdy se na ní chystaly i dvě nejrychlejší posádky z mistráku, tak jsme aspoň viděli a také slyšeli 😊 (to hvízdání gum), jak jezdí mistři volantu.
Pořadatelům velkým obdiv a dík za krásnou, jezdivou Aosku.
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ