Po Zlatém pístu, který jsme pořádali, už jsme se nemohli dočkat, až si zase zasoutěžíme. Ráno jsme nezapomněli vzít putovní pohár a vyrazili jsme do Dušníků nedaleko Roudnice nad Labem. Po příjezdu nás čekala zručka. JZ v areálu JZD nebyla těžká, slalom a pak na plnění tři prvky. Čas JZ byl slušný, ovšem ze tří prvků jsme splnili jen jeden a tak spokojenost s předvedeným výkonem nepanovala. Po párku a klobáse u hasičů přišla na řadu rozprava a pak už start do soutěže. Start byl stejně jako na naší poslední soutěži ZHS doslova na omdlení…. Opustit kruhový objezd třetím výjezdem nám trvalo snad 10 minut… Kroužili jsme dokola a počítali výjezdy. První výjezd šoustkou dolů z kopce, druhý výjezd se po 10 metrech rozděluje a třetí nás dovedl k SPK 63 u fotbalového hřiště. Vzhledem k tomu, že 63 nebyla otočná, a pokračováním dál bychom byli za chvilku venku z mapy, došlo nám, že asi nejedeme dobře… Tak zpět na kruháč (absolutně nechápu, proč tam vůbec byl vytvořen) a znovu počítat výjezdy. První šoustka dolů, druhý tedy asi bude k čp 43 a třetí k čp 64. Jedem tedy kolem čp 64 až dojedeme na konec komunikace… Hmh, tak tady tudy to asi taky nebude… Tak zpět na kruhák a prostě jedeme ven kolem SPK 41… (Člověk by nevěřil, co takový jeden kruháč dokáže). Zbytek Dušníků a pohádky už projedeme bez problémů. Ve Chvalíně opět problémy…. Projedeme kolem SPK 33, pokračujeme dál a spousta aut hned za potokem Čepel odbočuje doleva a pokračuje dál po polňačce. Polňačka je nemapová, blbost tam jet a tak se vracíme zpět do vsi a chceme po mapové před potokem na západ, jenže tam je zákaz vjezdu. Tak se otáčíme, opět jedem kolem SPK 33 a až teď si všímáme, že je OTOČNÁ!!! (Chce to větší šipku) Takže zpět na hlavní a konečně do kóty 201. Na to, že za sebou máme teprve 3 km etapy, je toho bloudění nějak moc!! Do konce první etapy už ale jedeme bez chyb (akorát na ty Krmné směsi jsme se nachytali) a tak jsme v ČK 2 snad 25 minut před časovým limitem.
Po obědě v Travčicích vyrážíme do 2. etapy. Nejdříve se zorientovat v plánku, „najet“ do ČK3 a rozjet se do etapy. Rozjezd do etapy opět chaotický… projíždíme první jednosměrkou, ale žádný plech. Proč by nás tam autor posílal, když by tam nedal plech? Projíždíme ji tedy podruhé a opět žádný plech. Pokračujeme dál, v další jednosměrce plech je. Tak se ještě jednou vracíme do první jednosměrky (už potřetí), dokonce vystupujeme z auta a díváme se za zaparkovaná auta, jestli tam někde není plech schovaný, ale nic jsme nenašli. Tak pokračujeme dál. Prokoukneme fintičku s „detailem“, na plné čáře jedeme doprava a najednou jsme na nemapové komunikaci… Jak se vrátíme na mapu? Trochu znejistíme, ovšem kruhový objezd nám dá odpověď a vrátí nás na mapovou komunikaci. (Pěkná fintička). U SÚ6 trochu váháme, ale nejblíže objektu rozhledny je přece zcela jasně Příbram. Vždyť některé domečky Příbrami, se přímo dotýkají rozhledny. Na konci SM3 dloooooouho měříme, kudy je to kratší do kóty 307. Severně přes Libotenice nebo jižně přes Židovice? Obě cesty jsou prakticky stejně dlouhé, nakonec až SÚ7, nám napoví, že máme jet přes Židovice (takže jsme měřili úplně zbytečně). Zbytek etapy už nemáme problém, přesto nás ale čas tlačí a JV odevzdáváme přesně v poslední minutě času na etapu.
V cíli zkoumáme správný průjezd a nevěříme, že SÚ6 není Příbram, ale buď Čáslav nebo Náčkovice. Vždyť přeci domečky z Příbrami se přímo dotýkají rozhledny?!?! Nakonec je Příbram také uznána jako správná odpověď.
Putovní pohár, který s námi absolvoval celou soutěž v kufru, odevzdáme pořadateli a jdeme se ohřát do hospody. Tam je ale takové vedro, že za chvíli musíme ven a na vyhlášení výsledků čekáme venku. Výsledky jsou rychle spočítané a vyšlo to tak, že si putovní pohár vezeme zase zpět domů. Ještě několik památečních fotografií, s poháry i s kamarády a prakticky jako poslední odjíždíme domů.
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ