
Budík nás budí v sobotu krátce po 7:00 v přerovském penzionku, Představa, že se za půl hodiny už mám motat na JZ, mi nijak z postele nepomáhá. A rozespalá Týnka taky ne. Máme tam však sraz s naším družstvem, tak jsme odolaly posunutí budíku a vyrážíme. Gentlemanům z týmu ještě jednou děkuji, že mi nechali pro družstevní část tutéž JZ jako pro pohár. Zvýšilo to šance, že nebudu tolik bloudit.
Ve startovní garáži nastane cestování časem. Já se ocitám v r.85 na cvičáku autoškoly a do současnosti se vracím až po minutí čtverce 😊. Místo zpátečky zařazuji dvakrát jedničku a skáču vpřed. Velká klika, že jsem garáž nezbourala. Až napotřetí se mi povede popojet dozadu a konečně garáž opustit. A když k tomu připočteme TB za zadní doraz a čtverec, je s podivem, že nekončím poslední. Při družstevní zručce mi zpátečka chcípne při přejezdu na zadní doraz. Ale snad dorazy i čtverec v pořádku, zato (cituji Týnku) „R.I.P. dvě slalomové tyčky“.
Ani se nenadějeme, proběhne rozprava a my už stojíme frontu na start pohárové E1. Rychle si ještě připomínáme, na co dát pozor a kdo co bude dělat v rámci přípravy. Já zdůrazňuji, že pokyn na křižovatce: „Improvizuj!“, který na mně Týnka otestovala na Prasátku, nefunguje, a prosím, aby se mu tentokrát pokusila vyhnout 😊. Dostáváme luxusní mapové podklady vč. pauzáku s vytištěnými SM. Úplně dokonalé, díky! V rámci přípravy jedem jak dobře namazaný stroj a za chvíli už nám mapy i iti svítí barvičkami. Hotovo, můžeme vyrazit.
Hned zkraje nás autor nešetří, nedovoluje pozvolné naběhnutí mozku do AOS soutěžního režimu a téměř na pětníku nás málem umotá k smrti. Po úvodní fázi v nevelké obci Dřevohostice a kousku Turovic, jsem měly mít ve výkazu 13!!! SPK. My proaktivně měly 14! Položily jsem základ pro náš bodový příděl. 220TB za chybný průjezd, 160TB za mou neschopnost přečíst správně číslo z plechu a 160TB za spornou SPK46/12 u nájezdu na SM (mají všichni krom vítězné posádky). Po asi 10ti minutách od startu už hlásí Týnka: „Mně se chce brečet. Já chci domů, já tu nechci už být.“ 😊 Není se co divit: 5 detailů, dokreslování všech projetých nemapových komunikací vč. 7mi SM, ohlídat nájezd na SM2 a dva vložáky, platící ale jen v některých obcích. Prostě mazec. Při projíždění SM2 hlásí Týnka: „SM končí na parkovišti. Tady tady tady někde…“ „Tady žádný parkoviště není.“ „Ale tady to píšou.“ „Ukaž….. (smích) …. To je reálná pravá 😊.“
Po projetí zmiňovaného úvodu jsme navíc zjistily, že čas běží rychleji než potřebujeme a že není jiné řešení než nechat komplet všechno myšlení na Týnce, protože nebudeme stíhat. Rozhodnutí jsme nemohly udělat správnější. A jakmile jsem do toho přestala kecat, Týnka prohlásila, že ji to baví a že je to fajn soutěž 😊. A taky se to odrazilo na bodovém přídělu – za zbylé asi dvě třetiny etapy už jsme přihodily jen 160TB. Chyběla nám SPK7 – blbý nájezd na SM4 a přebývala jedna SPK94, protože jsem automaticky slepou ulici vyhodnotila jako jednoznačný výjezd. Jestli to takhle se mnou půjde dál, Týnka mě brzo vymění 😊. V cíli +37 minut, ufff. Opatrně jsem se Týnky zeptala, jestli je v pohodě. S úsměvem odpověděla: „Jo, proč bych neměla být?“ 😊
E2: Projíždělo se celkem 6x SM, 6 detailů, 3 podmínky a 2 vložáky. Dokreslovaly se „jenom“ reálné chlupatice. Po startu jsem odchytla první dejku a máme SPK92. Druhou jsem taky odchytla a hlásila Týnce, že jsme nesplnily výjezd a že má najít, jak se tam znovu dostaneme. Jenže v tom fofru neproběhlo zapsání SPK48 na autobusové zastávce bez níž bychom se ani nedostaly na následující 2xSPK13. A už zase syslíme prvních 100TB. Dalších 100TB berem v Němčicích, kde sice máme dokresleno, vyhnuly jsme se jednosměrce, ale odjely z trojúhelníčku po dokresleném fousku a ne po původní mapě. Chybí nám SPK70. V Přestavlkách nám chybí třetí SPK77, ale máme navíc SPK39 => dalších 160TB. Posledních 60TB jsme si pořídily v Horních Moštěnicích, kdy mi Týnka správně ukázala, kudy mám celou pasáž s různými měřítky SM projet a šla vymýšlet další kus (neměly jsme času nazbyt). No a já jela trochu jinudy 😊. Při přejezdu do Beňova se ozvalo z místa spolujezdce: „Ráda bych Ti řekla, že to mám pod kontrolou, ale nemám vůbec. 😊“ Zastavily jsme a pak už to Týnka měla pod kontrolou až do cíle.
Následoval oběd s týmem a start družstev. Protože jsme se Žurky na TB skončili šulnul v poháru stejně, o nejtěžší část jsme si střihli. A Týnka nám ji „vyhrála“. Au au au…… Těžko něco analyzovat, když jsme blbě pochopily zadání a vložák se STOPkou přisoudily jen a pouze části 2. Pak v cíli v klidu byla formulace jasná. Aspoň nám zbyl čas a po dojetí naší části, jsme vyrazily se závěrem trasy pomoci Soukupovům. Týnka si oddychla, když jsme byly v cíli naší části. Ale nevěřila vlastním uším, když jsem do telefonu říkala, že to od kóty 502 dojedem. Ač neřekla ani slovo, na obličeji jí běhaly všeříkající titulky 😊. Vytáhla zahozené podklady ze zadní části vozu a než jsem dojela do kóty, už měla připraveno kudy a kam a za chvíli jsme přivezly do cíle i naše přeborové parťáky.
Skládám poklonu autorovi i všem ostatním, kteří se podíleli na zdárném průběhu soutěže. Moc se nám to líbilo. Fakt super! Děkujeme!
A pro posádku č. 59 samá pozitiva! Až se naučím(e) číst a vylepšíme komunikaci, měly bychom ubrat velkou porci TB i času. Týnka zajela správně i složité pasáže bez jakékoliv mé rady. Musím si zvykat, že ji nejvíc pomůžu tím, když budu mlčet 😊.
S Týnkou se těšíme do Všeminy! Byla tam v létě na táboře na ranči u koní 😊, takže polňačky v okolí už má najeté (na hřbetu koně) 😊 .
A se Zdendou míříme už tento víkend do Velkého Oseka 😊
Nashle mezi průjezdkami.