12. 8. 2012 20:19 Pohoda na Prasátku
Letos o týden později (z důvodu kulatého výročí nestora Prasátkových soutěží Jardy Marka, kterému zde dodatečně ještě jednou přejeme vše nejlepší, ať mu zdraví slouží a tak všelijak podobně) se příznivci vepřového sešli na tradičním Prasátku na Pecharově ranči.
Jako obvykle hned od začátku vládla výborná nálada, sešli se přátelé a kamarádi, někteří se neviděli jen nějaký ten měsíc, jiní třeba celý rok.
Bez dlouhého zdržování se peloton soutěžících odebral do místní pískovny (když předtím podepsali poučení o tom, že nesmí lézt na haldy a domu si můžou vzít maximálně 3 kýble písku ;-) na zručku. Tam zazářila rodina Dvorských - .R.A.ček zajel nejlepší zručku a Lole ji zase absolvoval se svým novým obytným Tranzitem a to ve slušném čase.
Z pískovny již byla odstartována soutěž. V iti jsme si přečetli pohádku o prasátku cestovateli, které jsme na jeho cestě následovali. Jako obvykle na prasátku jen 1 vložák, žádná podmínka, 1 detail, ale i s tím se dala udělat zajímavá soutěž. Začalo to prasátkovsky poměrně jednoduchou mapovou jízdou do Roudnice, ale za ní už byla hezká finta v detailu s ostrůvkem, s nenápadným přikázaným směrem jízdy, kde spousta soutěžících nasbírala své první bodíčky. A další následovali – plná čára, kterou nezaregistrovala spousta řidičú, i slepá mapa s výjezdem se našla, a do toho vždy ten 1 vložáček a dokázalo to zamotat hlavu nejen začátečníkům. A do toho ještě soutěžní úkoly.
Po 1. etapě klasický pěší mikrozávod s důrazem na přecházení po přechodech. A po něm zase sportovní vložka se střelbou z oblíbené zahnuté vzduchovky, jízda na kole a kooloběžce, házení granátem, hod na basketbalový koš, kopání na branku a další.
2. etapa jen reálná jízda dle iti i dle fotek zpestřená hledáním fotografií a zase několik pěkných fint, kde se mi moc líbilo šikovné použití černé lepicí pásky na jedné dodatkové tabulce a využití nestandardní sestavy značek se zákazem odbočení a zákazem vjezdu nad 3.5t, který ale nebyl jako dodatková tabulka.
Ve výsledcích se můžete přesvědčit, že i s takto jednoduchým zadáním lze nasbírat bodů jak na mistráku!
A v cíli už vonělo vepřové, pivko a panáčky za velmi lidové ceny, příjemná společnost, prostě byla by to maximální pohoda. K té bohužel nedocházelo díky častým vzpomínkám na kamaráda, který teď v Liberecké nemocnici bojuje svůj nejtěžší boj. Tak jsme mu alespoň mnohokrát připili na šťastný konec této smutné události a moc nás mrzelo, že nemůžeme udělat nic víc.
Ke druhé ranní se rozešli poslední vytrvalci a s chválou na pořadatele se odebrali do říše snů.
A už teď se těšíme na Prasátko 2013!
..........................................................................................................................................................................
Jako obvykle hned od začátku vládla výborná nálada, sešli se přátelé a kamarádi, někteří se neviděli jen nějaký ten měsíc, jiní třeba celý rok.
Bez dlouhého zdržování se peloton soutěžících odebral do místní pískovny (když předtím podepsali poučení o tom, že nesmí lézt na haldy a domu si můžou vzít maximálně 3 kýble písku ;-) na zručku. Tam zazářila rodina Dvorských - .R.A.ček zajel nejlepší zručku a Lole ji zase absolvoval se svým novým obytným Tranzitem a to ve slušném čase.
Z pískovny již byla odstartována soutěž. V iti jsme si přečetli pohádku o prasátku cestovateli, které jsme na jeho cestě následovali. Jako obvykle na prasátku jen 1 vložák, žádná podmínka, 1 detail, ale i s tím se dala udělat zajímavá soutěž. Začalo to prasátkovsky poměrně jednoduchou mapovou jízdou do Roudnice, ale za ní už byla hezká finta v detailu s ostrůvkem, s nenápadným přikázaným směrem jízdy, kde spousta soutěžících nasbírala své první bodíčky. A další následovali – plná čára, kterou nezaregistrovala spousta řidičú, i slepá mapa s výjezdem se našla, a do toho vždy ten 1 vložáček a dokázalo to zamotat hlavu nejen začátečníkům. A do toho ještě soutěžní úkoly.
Po 1. etapě klasický pěší mikrozávod s důrazem na přecházení po přechodech. A po něm zase sportovní vložka se střelbou z oblíbené zahnuté vzduchovky, jízda na kole a kooloběžce, házení granátem, hod na basketbalový koš, kopání na branku a další.
2. etapa jen reálná jízda dle iti i dle fotek zpestřená hledáním fotografií a zase několik pěkných fint, kde se mi moc líbilo šikovné použití černé lepicí pásky na jedné dodatkové tabulce a využití nestandardní sestavy značek se zákazem odbočení a zákazem vjezdu nad 3.5t, který ale nebyl jako dodatková tabulka.
Ve výsledcích se můžete přesvědčit, že i s takto jednoduchým zadáním lze nasbírat bodů jak na mistráku!
A v cíli už vonělo vepřové, pivko a panáčky za velmi lidové ceny, příjemná společnost, prostě byla by to maximální pohoda. K té bohužel nedocházelo díky častým vzpomínkám na kamaráda, který teď v Liberecké nemocnici bojuje svůj nejtěžší boj. Tak jsme mu alespoň mnohokrát připili na šťastný konec této smutné události a moc nás mrzelo, že nemůžeme udělat nic víc.
Ke druhé ranní se rozešli poslední vytrvalci a s chválou na pořadatele se odebrali do říše snů.
A už teď se těšíme na Prasátko 2013!
autor příspěvku: MichalG
4. 7. 2012 20:30 STEP Maďarsko
Páté a šesté kolo Středoevropského poháru a 68. Georallye se konala nedaleko maďarského města Pécs, v rekreační oblasti s velkým jezerem u města Örfu při teplotách vzduchu pohybujících se kolem normální teploty lidského těla. Že nebude na trati málo průjezdních kontrol jsme pochopili, když jsme se rozhlédli kolem rekreanty přeplněného parkoviště u přejímky a objevili 10 SPK. SPK jsou na bílé čtvercové tabuli s červenými dvoj- a trojmístnými čísly, o něco větší, než A4. Dle pořadatelů umístěných 0-3m nad terénem. Někdy ovšem byly tak „šikovně“ umístěny, že nebyl velký problém je neobjevit. Na vyhrazené části parkoviště se jely dva noční a dva denní „slalomy“. Už po noční části, kdy některé průjezdy byly nad kombinační schopnosti účastníků nejezdících pravidelně Středoevropský pohár, naskakovaly na konta většiny posádek tisíce bodů. V denní části tomu nebylo jinak.
Ono vyznat se v itineráři obsahujícím 4 listy A4 (kde současně např. platily tři různě orientované mapy a mapové podmínky ze dvou listů a navíc v místě byla čerstvě neprůjezdná komunikace), nebyla žádná procházka růžovým sadem. V součtu obou částí se podařilo vítězné posádce ze 171 průjezdních kontrol nasbírat 2289 bodů a na opačném konci výsledkové listiny bylo 13511TB. Dojmy některých účastníků MČR z této soutěže mnohokrát převýšily zatím nasbírané dojmy z našich dosud odjetých mistrovských soutěží.
P.Černý
..........................................................................................................................................................................
Ono vyznat se v itineráři obsahujícím 4 listy A4 (kde současně např. platily tři různě orientované mapy a mapové podmínky ze dvou listů a navíc v místě byla čerstvě neprůjezdná komunikace), nebyla žádná procházka růžovým sadem. V součtu obou částí se podařilo vítězné posádce ze 171 průjezdních kontrol nasbírat 2289 bodů a na opačném konci výsledkové listiny bylo 13511TB. Dojmy některých účastníků MČR z této soutěže mnohokrát převýšily zatím nasbírané dojmy z našich dosud odjetých mistrovských soutěží.
P.Černý
autor příspěvku: Jarda H
17. 6. 2012 18:32 Zprvu lehké zdá se býti...
Jirka Boudný se musel poprat s úkolem postavit 10 soutěžních etap a myslím, že se tohoto úkolu zhostil velmi dobře, i když se mu tam pár věcí opakovalo, čemuž se ale vzhledem k množství etap a stále stejného prostoru není co divit.
Dopoledne se jel Český pohár a Shell Cup. V 1. etapě jsme dostali jeden papír A3, na kterém bylo všechno, včetně přehledné základní mapy M25 a dvou plánků. Trochu jsem se vyděsil podmínky „při druhém průjezdu každou lichou kótou odboč vlevo“, protože byly stejné kóty v základní mapě i v pláncích a já si nebyl jistý, jak se vyrovnám se situací, kdy jeden průjezd budu mít ZM a druhý v plánku. Naštěstí (nevím jestli záměrně ošetřeno stavitelem nebo náhodou) k tomu ani jednou nedošlo, kromě jednoho případu, ale tam šlo o kótu, která byla uvedena v detailu, takže tam to bylo jasné. Hned brzy po startu se mi líbila mapová finta s vymazáním hlavní silnice, po které jsme jeli. To, že tedy musíme odbočit na vedlejší, asi většině lidí došlo. Ale to, že jsme po reálném vrácení na původní komunikaci při mapové jízdě po nemapové komunikaci lízli mapovou čárkovanou si asi moc posádek neuvědomilo. Chvíli poté bylo potřeba si uvědomit, že pokud projedu 2x kótou a následně budu muset jet SM je o fous delší než si projet SM v protisměru a kótou projet jen jednou. Další finta byla zase z těch mistrovských, bylo potřeba zaregistrovat, že kóta není v křižovatce, ale cca 1 mm od ní, a že komunikace, která k ní vede je neprůjezdná, tudíž je potřeba k ní dojet z druhé strany. Když se na to místo podívám teď v klidu, tak je to úplně jasné, ale v drncajícím autě a pod časovým tlakem, se svým mizerným zrakem, jsem to opravdu nezvládl. Následovala spousta dalších pěkných fint, které vyzkoušely jak naši znalost řádů, tak naše mapařské umění. Zmínil bych se ještě o poměrně náročném příjezdu do kóty 220 s pěkným přehodnocováním.
2. etapa byla bohužel poznamenána problémem, o kterém se již zmiňoval Jarda H. i Jirka B. Ale ať se na mne nikdo nezlobí, upozornění, kde je ČK bylo v rozpravě zmíněno 3x, bylo to namalováno v detailu a panely časovky byly umístěny na správném místě. Takže si myslím, že chyba autora ani pořadatelů to opravdu nebyla. Jinak byla druhá etapa postavena na ZM v M50, která byla zase pěkně vyčištěna a byla přehledná. Osobně mi přišla druhá etapa jednodušší, ale zajezdili jsme si pěkně a na chyták s nevykreslením reálné levé mezi chlupaticemi jsme také nalítli. Po příjezdu do cíle jsem měl velmi dobrý pocit, všechno mi sedělo, chyb jsem si nebyl vědom, tak jaké bylo moje překvapení, když jsem při debatě s ostatními a při kontrole výsledků přicházel na jednotlivé věci, které jsem přehlédl. Naštěstí své špatné chvilky si vybrali i ostatní (snad až na hvězdnou Simču) a tak celkové umístění nebylo tak špatné.
Odpoledne nastoupilo naše družstvo oslíků složené z bezlicenčních posádek do MČR družstev. Autor připravil 6 etap (pro každou posádku 2), které jsme si mohli víceméně rozdělit podle chutě. Družstva mi přišla o něco jednodušší než pohár, možná to bylo tím, že se jela v prostoru, který už jsme trochu znali z poháru, možná se i autor už trochu vyčerpal. Ale poježdění to bylo pěkné, rozhodně jsme se nenudili a soustředit se bylo potřeba celou dobu. V etapě A se mi ale nelíbilo opuštění SM, kde mi návrat přišel bezúčelně dlouhý (asi 5 kilometrů), navíc po úzké cestě, kde jezdili soutěžící oběma směry. To, že si tam na nějakou akci dal sraz celý Turnov i se širokým okolím, sice autor asi nevěděl, ale na náladě nám to nepřidalo.
Jinak jsme byli se soutěžemi moc spokojeni, nejenom díky našemu poměrně slušnému umístění. Jestli bych měl také něco vytknout, tak snad právě ty poměrně dlouhé návraty nebo objížďky při různém vyhození z trasy, které bych chápal, pokud by nás vedli novým terénem, ale často to bylo místy, kterými už jsme projížděli několikrát. Ale to je opravdu jen drobnost. Ještě bych naopak pochválil celou organizaci, dobře vybrané místo, výrazná sleva na jídlo a v neposlední řadě rychle spočítané výsledky. A také musím znovu zdůraznit činnost HR. Pokud je zodpovědný jako na této soutěži (nebo minule v Roudnici), tak se chyby minimalizují a také se minimalizují nepříjemné pocity ze soutěže. Takže také velká pochvala Mírovi Paulů.
..........................................................................................................................................................................
Dopoledne se jel Český pohár a Shell Cup. V 1. etapě jsme dostali jeden papír A3, na kterém bylo všechno, včetně přehledné základní mapy M25 a dvou plánků. Trochu jsem se vyděsil podmínky „při druhém průjezdu každou lichou kótou odboč vlevo“, protože byly stejné kóty v základní mapě i v pláncích a já si nebyl jistý, jak se vyrovnám se situací, kdy jeden průjezd budu mít ZM a druhý v plánku. Naštěstí (nevím jestli záměrně ošetřeno stavitelem nebo náhodou) k tomu ani jednou nedošlo, kromě jednoho případu, ale tam šlo o kótu, která byla uvedena v detailu, takže tam to bylo jasné. Hned brzy po startu se mi líbila mapová finta s vymazáním hlavní silnice, po které jsme jeli. To, že tedy musíme odbočit na vedlejší, asi většině lidí došlo. Ale to, že jsme po reálném vrácení na původní komunikaci při mapové jízdě po nemapové komunikaci lízli mapovou čárkovanou si asi moc posádek neuvědomilo. Chvíli poté bylo potřeba si uvědomit, že pokud projedu 2x kótou a následně budu muset jet SM je o fous delší než si projet SM v protisměru a kótou projet jen jednou. Další finta byla zase z těch mistrovských, bylo potřeba zaregistrovat, že kóta není v křižovatce, ale cca 1 mm od ní, a že komunikace, která k ní vede je neprůjezdná, tudíž je potřeba k ní dojet z druhé strany. Když se na to místo podívám teď v klidu, tak je to úplně jasné, ale v drncajícím autě a pod časovým tlakem, se svým mizerným zrakem, jsem to opravdu nezvládl. Následovala spousta dalších pěkných fint, které vyzkoušely jak naši znalost řádů, tak naše mapařské umění. Zmínil bych se ještě o poměrně náročném příjezdu do kóty 220 s pěkným přehodnocováním.
2. etapa byla bohužel poznamenána problémem, o kterém se již zmiňoval Jarda H. i Jirka B. Ale ať se na mne nikdo nezlobí, upozornění, kde je ČK bylo v rozpravě zmíněno 3x, bylo to namalováno v detailu a panely časovky byly umístěny na správném místě. Takže si myslím, že chyba autora ani pořadatelů to opravdu nebyla. Jinak byla druhá etapa postavena na ZM v M50, která byla zase pěkně vyčištěna a byla přehledná. Osobně mi přišla druhá etapa jednodušší, ale zajezdili jsme si pěkně a na chyták s nevykreslením reálné levé mezi chlupaticemi jsme také nalítli. Po příjezdu do cíle jsem měl velmi dobrý pocit, všechno mi sedělo, chyb jsem si nebyl vědom, tak jaké bylo moje překvapení, když jsem při debatě s ostatními a při kontrole výsledků přicházel na jednotlivé věci, které jsem přehlédl. Naštěstí své špatné chvilky si vybrali i ostatní (snad až na hvězdnou Simču) a tak celkové umístění nebylo tak špatné.
Odpoledne nastoupilo naše družstvo oslíků složené z bezlicenčních posádek do MČR družstev. Autor připravil 6 etap (pro každou posádku 2), které jsme si mohli víceméně rozdělit podle chutě. Družstva mi přišla o něco jednodušší než pohár, možná to bylo tím, že se jela v prostoru, který už jsme trochu znali z poháru, možná se i autor už trochu vyčerpal. Ale poježdění to bylo pěkné, rozhodně jsme se nenudili a soustředit se bylo potřeba celou dobu. V etapě A se mi ale nelíbilo opuštění SM, kde mi návrat přišel bezúčelně dlouhý (asi 5 kilometrů), navíc po úzké cestě, kde jezdili soutěžící oběma směry. To, že si tam na nějakou akci dal sraz celý Turnov i se širokým okolím, sice autor asi nevěděl, ale na náladě nám to nepřidalo.
Jinak jsme byli se soutěžemi moc spokojeni, nejenom díky našemu poměrně slušnému umístění. Jestli bych měl také něco vytknout, tak snad právě ty poměrně dlouhé návraty nebo objížďky při různém vyhození z trasy, které bych chápal, pokud by nás vedli novým terénem, ale často to bylo místy, kterými už jsme projížděli několikrát. Ale to je opravdu jen drobnost. Ještě bych naopak pochválil celou organizaci, dobře vybrané místo, výrazná sleva na jídlo a v neposlední řadě rychle spočítané výsledky. A také musím znovu zdůraznit činnost HR. Pokud je zodpovědný jako na této soutěži (nebo minule v Roudnici), tak se chyby minimalizují a také se minimalizují nepříjemné pocity ze soutěže. Takže také velká pochvala Mírovi Paulů.
autor příspěvku: MichalG
16. 6. 2012 23:45 MČR D + ČP Kacanovy
Ahoj,všem .Já jenom krátce . Pěkný mistrák družstev a ČP v režii Boudných a Pavlů. Celkové výsledky MČRD na 2-4. místě ovlivnilo chování jednoho soutěžícího . Poprvé jsem byl svědkem udělení TB za nesportovní chování. Klobouk dolů před HR. Bylo to jistě správné rozhodnutí.Jinak by nemělo smysl skládat před soutěží sliby . Věřím ,že podrobný rozbor soutěže provedou jiní ,spoléhám hlavně na Michala G.
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: Jarda H
27. 5. 2012 22:39 EKSER RALLYE 2012
Druhé dvoukolo letošního mistrovství nás zavedlo do okolí Mimoně s centrem soutěže ve Stráži pod Ralskem, tedy do prostoru pro Mistrovství republiky naprosto nového. Přicházející zprávy na webu AOS o neprůjezdných mostech krátce před soutěží však dávali tušit, že pořadatelé mají hodně práce, aby zvládli připravit soutěž včas.
Můj spolujezdec Pavel měl z této soutěže strach, neboť si z minulých soutěží Rudly Soboty pamatoval, že bývaly na trati úseky, kdy nevěděl, co má jet. V noci se tyto obavy nevyplnily a noční soutěž nám připadala docela dobře postavená se spoustou zajímavých a vtipných průjezdů a pořád jsme jakžtakž věděli, co máme jet a žádné podstatnější chyby tam zřejmě nebyly. Ostatně Rudla Sobota se před startem svěřil, že noc je „jednoduchoučká“. Hned na začátku 1. etapy byla pasáž mezi garážemi, která byla spíše stolovkou a když se tam přemístil střed startovního pole, tak tam zřejmě bylo velmi husto, ale pak to vcelku šlo a nezasekli jsme se ani ve třetí etapě, kdy se po opuštění jedné slepé mapy měla jet další, atd. Nemyslím si, že je to dobré zadání itineráře, ale nějak jsme to zajeli, aniž bychom si to vysvětlili podstatně jinak, než zamýšlel pořadatel. Takže nebyli jsme sice spokojeni se svým výsledkem, neboť jsme nadělali spoustu chyb a já, jak je v poslední době mým zvykem, jsem nabral dost podstatný bodový příděl na radaru, ale myslím si, že soutěž jako taková byla dobrým průměrem.
Ve dne to ale bylo horší. Již zmiňovaný fakt, že pořadatelé museli na poslední chvíli předělat trať kvůli neprůjezdnosti mnoha mostů v okolí, se podstatně promítl do kvality denní soutěže. Pořadatel se navíc snažil o vyšší obtížnost a ještě k tomu se vše jezdilo na velmi malém prostoru. Zadání v itinerářích bylo tak složité, že prostě asi nešlo neudělat chybu. A k tomu ještě navrch byly itineráře spíše vhodné pro stolovou soutěž než pro reálné ježdění. Ve třetí etapě skutečně došlo i na Kopečkovic obavy a najednou jsme opravdu nevěděli, co máme jet, když jsme řešili mapovou chlupatou čáru a nikam nám podle našeho výkladu Řádů nepasovala. V itinerářích byly bohužel dost velké chyby, které pořadatelé neodhalili, neboť zřejmě nezbyl čas na důkladnou kontrolu itinerářů a složité zadání itinerářů také neusnadnilo jejich odhalení. Znovu bylo použito opouštění slepých map, najetí na další a jejich následné dojíždění, a to mi jenom potvrdilo to, že takovéto zadání itinerářů není dobré, neboť není ani jasné ani jednoznačné.
Takže po dojezdu denní části nastalo velké vysvětlování a složité rozhodování, které nakonec vyústilo ve zrušení třetí denní etapy. A jak už to tak bývá, někomu se to líbilo někomu ne. Než jsem dopsal tento článek, rozpoutala se divoká a dost vyhraněná diskuse, která je podle mého názoru zbytečná. Nebyl to přece úmysl pořadatel, aby to takto dopadlo, naopak pořadatelé se hodně snažili, aby soutěž měla obtížnost mistráku a aby to dopadlo dobře i přes vzniklé problémy při stavbě trati. K tomu, že se to nevydařilo, tak jak chtěli, bychom měli být chápaví a shovívaví. Všichni přece víme, že ne vždy se při pořádání našich soutěží povede vše bez chyb. Takže pořadatelům patří poděkování za dobře připravenou noční soutěž a i za snahu udělat na poslední chvíli denní soutěž v rámci možností a času. K organizaci obou soutěží se nedá téměř nic vytknout, neboť po této stránce to zvládli pořadatelé velmi dobře. A co se nepovedlo, vědí dobře i oni a jen doufejme, že jim to nevezme chuť do pořádání dalších akcí.
Milan Vlk
..........................................................................................................................................................................
Můj spolujezdec Pavel měl z této soutěže strach, neboť si z minulých soutěží Rudly Soboty pamatoval, že bývaly na trati úseky, kdy nevěděl, co má jet. V noci se tyto obavy nevyplnily a noční soutěž nám připadala docela dobře postavená se spoustou zajímavých a vtipných průjezdů a pořád jsme jakžtakž věděli, co máme jet a žádné podstatnější chyby tam zřejmě nebyly. Ostatně Rudla Sobota se před startem svěřil, že noc je „jednoduchoučká“. Hned na začátku 1. etapy byla pasáž mezi garážemi, která byla spíše stolovkou a když se tam přemístil střed startovního pole, tak tam zřejmě bylo velmi husto, ale pak to vcelku šlo a nezasekli jsme se ani ve třetí etapě, kdy se po opuštění jedné slepé mapy měla jet další, atd. Nemyslím si, že je to dobré zadání itineráře, ale nějak jsme to zajeli, aniž bychom si to vysvětlili podstatně jinak, než zamýšlel pořadatel. Takže nebyli jsme sice spokojeni se svým výsledkem, neboť jsme nadělali spoustu chyb a já, jak je v poslední době mým zvykem, jsem nabral dost podstatný bodový příděl na radaru, ale myslím si, že soutěž jako taková byla dobrým průměrem.
Ve dne to ale bylo horší. Již zmiňovaný fakt, že pořadatelé museli na poslední chvíli předělat trať kvůli neprůjezdnosti mnoha mostů v okolí, se podstatně promítl do kvality denní soutěže. Pořadatel se navíc snažil o vyšší obtížnost a ještě k tomu se vše jezdilo na velmi malém prostoru. Zadání v itinerářích bylo tak složité, že prostě asi nešlo neudělat chybu. A k tomu ještě navrch byly itineráře spíše vhodné pro stolovou soutěž než pro reálné ježdění. Ve třetí etapě skutečně došlo i na Kopečkovic obavy a najednou jsme opravdu nevěděli, co máme jet, když jsme řešili mapovou chlupatou čáru a nikam nám podle našeho výkladu Řádů nepasovala. V itinerářích byly bohužel dost velké chyby, které pořadatelé neodhalili, neboť zřejmě nezbyl čas na důkladnou kontrolu itinerářů a složité zadání itinerářů také neusnadnilo jejich odhalení. Znovu bylo použito opouštění slepých map, najetí na další a jejich následné dojíždění, a to mi jenom potvrdilo to, že takovéto zadání itinerářů není dobré, neboť není ani jasné ani jednoznačné.
Takže po dojezdu denní části nastalo velké vysvětlování a složité rozhodování, které nakonec vyústilo ve zrušení třetí denní etapy. A jak už to tak bývá, někomu se to líbilo někomu ne. Než jsem dopsal tento článek, rozpoutala se divoká a dost vyhraněná diskuse, která je podle mého názoru zbytečná. Nebyl to přece úmysl pořadatel, aby to takto dopadlo, naopak pořadatelé se hodně snažili, aby soutěž měla obtížnost mistráku a aby to dopadlo dobře i přes vzniklé problémy při stavbě trati. K tomu, že se to nevydařilo, tak jak chtěli, bychom měli být chápaví a shovívaví. Všichni přece víme, že ne vždy se při pořádání našich soutěží povede vše bez chyb. Takže pořadatelům patří poděkování za dobře připravenou noční soutěž a i za snahu udělat na poslední chvíli denní soutěž v rámci možností a času. K organizaci obou soutěží se nedá téměř nic vytknout, neboť po této stránce to zvládli pořadatelé velmi dobře. A co se nepovedlo, vědí dobře i oni a jen doufejme, že jim to nevezme chuť do pořádání dalších akcí.
Milan Vlk
autor příspěvku: MilanVlk