14. 10. 2012 17:55 Stručně z Přerova
Přerov nezůstal nic dlužen své pověsti – hodně nabité, až překombinované itíky, našponované časy, nízké startovné, v jehož ceně je i strava, …
Ale od začátku:
Od 9:30 se před Prechezou (tradičním pořadatelem) začali sjíždět soutěžící z blízka i z daleka, prostě z celého Československa. Jízda zručnosti již byla nachystána, tak jsme ji bez dlouhého otálení odjeli (zpestřením byl nájezd na čtverec couváním), zašli si na dobrý oběd (zřejmým záměrem dvou velkých řízků bylo před soutěží překrvit žaludek a odkrvit mozek) a čekali jsme již jen na rozpravu. Mimoděk se někdo zmínil, že druhá JZ se mu povedla líp než ta první. Jaká druhá? Tak jsme mazali rychle odjet ještě druhou JZ, o které se nějak propozice i pořadatelé zapomněli zmínit.
Ale start do denní části proběhl dle plánu. Protože jsme na rozpravě byli slečnou HR ubezpečeni, že tentokrát jsou časy opravdu dostatečné, tak jsme vyrazili v klidu, vše jsme řešili s rozvahou, ale postupně jsme začali ztrácet jistotu a vyhlížet ČK. No stihli jsme to nakonec ještě slušně, jen 30 min. přes. Soutěž se ale jinak jela docela slušně, i když jsme narazili na pár drobných rozporů s řády a jedno, či dvě místa, která nešla zajet. Větší výtku bych měl k umisťování panelů, které byly velmi často oba u sebe a umístěny u země, kde se daly snadno přehlédnout (což se nám taky povedlo). Po dojetí do cíle dne jsme zjistili, že dle stanoveného časového rozvrhu máme startovat za 15min. To samozřejmě nebylo reálné, takže jsme se najedli, trošičku odpočinuli a odstartovali se zhruba třičtvrtě hodinovým skluzem. Hned po obdržení itíků jsem usoudil, že to bude průser. 100 min. na 50 km s dost náročnou kombinatorikou, která vyžadovala nějakých 10 min. přípravy. Navíc, kdo to namyslel špatně, mohl klidně nachytat nějakých 1500 bodíků. Já osobně mám kombinatoriku rád a nové nápady taky, ale musí se to používat s mírou, a ne tak, že jedna část může někoho odsunout na poslední místo, i když by jinak vše zajel čistě. Pro následný přejezd přes celou mapu A3, ovlivněný mnoha šipkami, se velmi těžko hledala nejkratší trasa. Navíc jsme v noci zaregistrovali sporná místa, jako vynešení kóty reálným oknem, kterou se následně počítali průjezdy. Je vynešení už průjezd? Byli jsme v autě 2 navigátoři, ale každý jsme měli jiný názor. Nakonec jsme se přiklonili k tomu (jak jinak), který autor nechtěl. Jak je to správně, stále nevím. Noční etapa dopadla bohužel tak, jak jsem se obával. Roztrpčením většiny soutěžících a rušením dlouhých sekvencí průjezdů.
Nakonec jsme se dočkali vyhlášení a vyrazili domů. V 5:15 jsem celý šťastný, že jsem přežil, zalezl do postele.
Závěrem bych chtěl říct, že Ludva určitě věnoval celé soutěži hrozně moc času, vymyslel spoustu pěkných nápadů, ale opět se neoprostil od pokušení nacpat toho do soutěže co nejvíc a překvapit spoustou nových myšlenek, které ale bohužel nejsou někdy dotaženy do konce. Simča se také určitě hodně snažila, ale přeci jen to bylo její premiérové působení v roli HR, tak se jí nepovedlo udržet Ludvu v patřičných mezích. Ale musím říct, že den jsem si zajezdil pěkně, noc už mi bohužel velký požitek nepřinesla.
..........................................................................................................................................................................
Ale od začátku:
Od 9:30 se před Prechezou (tradičním pořadatelem) začali sjíždět soutěžící z blízka i z daleka, prostě z celého Československa. Jízda zručnosti již byla nachystána, tak jsme ji bez dlouhého otálení odjeli (zpestřením byl nájezd na čtverec couváním), zašli si na dobrý oběd (zřejmým záměrem dvou velkých řízků bylo před soutěží překrvit žaludek a odkrvit mozek) a čekali jsme již jen na rozpravu. Mimoděk se někdo zmínil, že druhá JZ se mu povedla líp než ta první. Jaká druhá? Tak jsme mazali rychle odjet ještě druhou JZ, o které se nějak propozice i pořadatelé zapomněli zmínit.
Ale start do denní části proběhl dle plánu. Protože jsme na rozpravě byli slečnou HR ubezpečeni, že tentokrát jsou časy opravdu dostatečné, tak jsme vyrazili v klidu, vše jsme řešili s rozvahou, ale postupně jsme začali ztrácet jistotu a vyhlížet ČK. No stihli jsme to nakonec ještě slušně, jen 30 min. přes. Soutěž se ale jinak jela docela slušně, i když jsme narazili na pár drobných rozporů s řády a jedno, či dvě místa, která nešla zajet. Větší výtku bych měl k umisťování panelů, které byly velmi často oba u sebe a umístěny u země, kde se daly snadno přehlédnout (což se nám taky povedlo). Po dojetí do cíle dne jsme zjistili, že dle stanoveného časového rozvrhu máme startovat za 15min. To samozřejmě nebylo reálné, takže jsme se najedli, trošičku odpočinuli a odstartovali se zhruba třičtvrtě hodinovým skluzem. Hned po obdržení itíků jsem usoudil, že to bude průser. 100 min. na 50 km s dost náročnou kombinatorikou, která vyžadovala nějakých 10 min. přípravy. Navíc, kdo to namyslel špatně, mohl klidně nachytat nějakých 1500 bodíků. Já osobně mám kombinatoriku rád a nové nápady taky, ale musí se to používat s mírou, a ne tak, že jedna část může někoho odsunout na poslední místo, i když by jinak vše zajel čistě. Pro následný přejezd přes celou mapu A3, ovlivněný mnoha šipkami, se velmi těžko hledala nejkratší trasa. Navíc jsme v noci zaregistrovali sporná místa, jako vynešení kóty reálným oknem, kterou se následně počítali průjezdy. Je vynešení už průjezd? Byli jsme v autě 2 navigátoři, ale každý jsme měli jiný názor. Nakonec jsme se přiklonili k tomu (jak jinak), který autor nechtěl. Jak je to správně, stále nevím. Noční etapa dopadla bohužel tak, jak jsem se obával. Roztrpčením většiny soutěžících a rušením dlouhých sekvencí průjezdů.
Nakonec jsme se dočkali vyhlášení a vyrazili domů. V 5:15 jsem celý šťastný, že jsem přežil, zalezl do postele.
Závěrem bych chtěl říct, že Ludva určitě věnoval celé soutěži hrozně moc času, vymyslel spoustu pěkných nápadů, ale opět se neoprostil od pokušení nacpat toho do soutěže co nejvíc a překvapit spoustou nových myšlenek, které ale bohužel nejsou někdy dotaženy do konce. Simča se také určitě hodně snažila, ale přeci jen to bylo její premiérové působení v roli HR, tak se jí nepovedlo udržet Ludvu v patřičných mezích. Ale musím říct, že den jsem si zajezdil pěkně, noc už mi bohužel velký požitek nepřinesla.
autor příspěvku: MichalG
27. 9. 2012 7:21 Zemřel Radek KAUFMAN
Všem přátelům, kamarádům a známým oznamujeme smutnou zprávu, že nás 20. září ve věku 65 let po dlouhé těžké nemoci opustil Radek KAUFMAN.
Radek byl dlouholetým aktivním členem žižkovského Automotoklubu a převážnou část soutěžního života strávil v posádce s Vláďou Lebedou. S Radkem se rozloučíme 2. října v pravé poledne v Nové obřadní síni na hřbitově Olšany.
Milan Vlk AUTO MOTOKLUB Praha 3-Žižkov
Radku, čerte, ty křápe napudrovanej se švýcarskýma internátama , bylo s Tebou vždycky fajn a velká sranda. Díky. Milan
..........................................................................................................................................................................
Radek byl dlouholetým aktivním členem žižkovského Automotoklubu a převážnou část soutěžního života strávil v posádce s Vláďou Lebedou. S Radkem se rozloučíme 2. října v pravé poledne v Nové obřadní síni na hřbitově Olšany.
Milan Vlk AUTO MOTOKLUB Praha 3-Žižkov
Radku, čerte, ty křápe napudrovanej se švýcarskýma internátama , bylo s Tebou vždycky fajn a velká sranda. Díky. Milan
autor příspěvku: MilanVlk
14. 9. 2012 15:01 Co je v Polsku na AOS jinak než v Česku.
Ahoj všichni,
dovolte mi, abychom se s Vámi podělili o zážitky ze startu na 5. a 6. kole Mistrovství Polska v AOS (www.motoleliwita.pl). Třeba až tam pojedete na závody tak se Vám to bude hodit
Někdy počátkem srpna se mi Janek ozval, zda bych nechtěl vyrazit ve dnesch 31.8.-1.9. do Tarnówa na AOS do ciziny a taky trochu po keškách a nakonec jsme se dohodli.
Tarnów je asi 80 km na Východ od Krakowa a 80 km severně od Prešova. Cesta tam nám trvala z Hulína (kde jsme měli sraz) v pátek odpoledne asi šest hodin – humus.
Tarnów byl moc pěknej, krásné historické centrum a město opravdu žilo. Organizace AOS byla ve VELKÉM!! Účastníků už méně. Samotné Mistrovství jelo asi jen 11 posádek, jednodušší variantu (Turystyku) asi 15 posádek a invalidy asi 5 aut. Tedy pokud jde o počet, tak žádná sláva.
Proč ve VELKÉM?? Start na hlavním historickém rynku, projevy různých potentátů před startem, medializace veliká. Z kempu na start doprovázela kolonu účastnků státní policie s blikačkama a zastavovali kvůli nám dopravu!!!
No a teď už k vlastnímu závodu: Pokud jde o neitikové věci, tak - na každém kole se píšou testy z PSP a zdravovědy, vždy po 10 otázkách. Každá špatná odpověď za 20 TB. Takže vzhledem k naší polštině to bylo vždy téměř 200 TB
- na JZ je nutné jet trasu (kužely vždy popředu) striktně podle plánku, každé nadjetí jinudy je hned "nezvládnutí zručky" s výsledkem za 150 TB (dvakrát jsem si špatně najel, což mi ale nemohlo pomoci a hned tam bylo 150 TB).
Další typ zručky byl ten, že nám na přední haubnu přidělali na magnet satelitní anténu a do ní dali míček. Pokud vypadnul, musel šofér zastavit a dát ho tam zpátky. Asi to bylo také z toho důvodu, abysme mezi bytovkama, kde se JZ konala, nejezdili smykem, ale potichu.
V noci se také jako zručka počítala jízda na motokárách – konkrétně čas nejrychleji zajetého kola každého šoféra. Bylo to po druhé etapě a po ukončení motokár jet ještě další etapu nebyl zrovna nejlepší nápad. Bezpečnost především!!
- radar – rychlost měřili v noci před dojezdem do ČK2 v areálu továrny, kde byla rychlost 15.km/h. Za překročení rychlosti bylo 100 TB, bez ohledu na to, zda jsme jeli 16 km/h nebo 120 km/h. To by se asi vybraným řidičům u nás líbilo . Tady měli kromě jedné posádky všichni za sto.
A teď už k itiku a k tomu co nás překvapilo. Musím poznamenat, že jsme byli na úvod lehce varováni, že v Tarnowě už prý nic dlouho nestavěli a mají tam „své výklady polských řádů“. Takže:
- nemusí být ZM, měli jsme pouze několik plánků. Návraty na SM pak se samozřejmě jeli podle plánku
- velmi často se používalo blbé měřítko M15
- v okýnku může být A v kroužku a šipka doleva nebo doprava. Znamená to "na autobusové zastávce jeď L" nebo P. Pokud bude v kroužku T, platí to samé s tramvajovou zastávkou.
- není rozdělení na vložáky a podmínky, vše je constans a je potřeba poznat, zda je to mapové nebo reálné (tedy po našemu Podmínka nebo Vložák). Constans může znít "v kótě jeď mapově P" (podmínka) nebo v "kótě jeď P" (vložák).
- na chlupaté čáře byly šipky. Potkali jsme při závodě dva druhy chlupek: a).na jejím konci je napsáno "D0" (např. český "ú 90°" je polský "D 90"). Pak je celá chlupka „seznam úhlů“. Koukám se po té přímce vpřed, kde mám úhel 0 a kterým směrem ukazuje šipka, takový úhel odjedu.
b).na jejím konci je označení Severu. Pak je to seznam azimutů. Nastavím si tu čáru severkou nahoru a pak mi šipky ukazují azimuty výjezdů.
....v obou případech byly navíc mezi šipkami měřitelné vzdálenosti. - čára s tečkami a čísly vlevo a vpravo. Je to obdoba české chlupaté čáry, kde např. č. 1 vlevo znamená, že vlevo jednu silnici nechám a do druhé jedu.
- v mapovém okýnku můžu mět kótu s výjezdovou šipkou a navíc ešče azimut. V takovém případě se tvářím, že šipku vůbec nevidím a pro odjezd beru napsaný azimut. Kdo a proč tohle vymyslel, těžko odhadovat.
- byť i polské řády zakazují pamatování si DZ, autoři itiků si s tím hlavu nelámou. Čili pokud vidím, že se cyklím, vzpomenu si na všechny značky, které už jsem v oblasti potkal a trasu vymýšlím s ohledem na ně
. - v Polsku není nutnost průjezdné silnice nebo otočného plechu. Pokud dojedu do situace, že dál nemůžu, otočím se a pokračuji v itiku. Klidně to takto může být dobře. A bylo…
- polský stavařským šlágrem bylo také hodit každou kótu nebo bod cca 5 metrů vedle křižovatky, čehož důsledkem bylo to, že počet kót a bodů byl roven počtu detailů. Hned po startu musí posádka zastavit (to je ještě normální) ale tady navigátor deset minut barví a překresluje, div mu neslezou nehty. Detailů byla celá stránka. Zdá se to jako finta/nefinta, ale bez zvyku je to pěkná kulišárna, protože když mám kótu před křižovatkou, pak se kombinace "z kóty odjeď reálně na dejku, na které doprava" odehraje celá na jedné křižovatce.
Takže to je k tomu, co jako shrnutí Janka a mne nyní napadlo.
Byli jsme v noci pátí a ve dne šestí. A to jsme některé znaky v ITI nechápali a ve dne jsme měli asi jen tři chyby. Ale byly super oplechované a proto hodně drahé .
Ale byl to hezký výlet. V sobotu skončilo vyhlašování až po 22:00 (vyhlašovali tolik kategorií, že jsme to nemohli pochopit – kromě jednotlivců i nejlepší kluby, okresy a kraje) a tak jsem dorazil v Praze před barák (resp. do nonstopu na pivo) asi až ve 4:40 v neděli ráno.
PetrM
..........................................................................................................................................................................
dovolte mi, abychom se s Vámi podělili o zážitky ze startu na 5. a 6. kole Mistrovství Polska v AOS (www.motoleliwita.pl). Třeba až tam pojedete na závody tak se Vám to bude hodit
Někdy počátkem srpna se mi Janek ozval, zda bych nechtěl vyrazit ve dnesch 31.8.-1.9. do Tarnówa na AOS do ciziny a taky trochu po keškách a nakonec jsme se dohodli.
Tarnów je asi 80 km na Východ od Krakowa a 80 km severně od Prešova. Cesta tam nám trvala z Hulína (kde jsme měli sraz) v pátek odpoledne asi šest hodin – humus.
Tarnów byl moc pěknej, krásné historické centrum a město opravdu žilo. Organizace AOS byla ve VELKÉM!! Účastníků už méně. Samotné Mistrovství jelo asi jen 11 posádek, jednodušší variantu (Turystyku) asi 15 posádek a invalidy asi 5 aut. Tedy pokud jde o počet, tak žádná sláva.
Proč ve VELKÉM?? Start na hlavním historickém rynku, projevy různých potentátů před startem, medializace veliká. Z kempu na start doprovázela kolonu účastnků státní policie s blikačkama a zastavovali kvůli nám dopravu!!!
No a teď už k vlastnímu závodu: Pokud jde o neitikové věci, tak - na každém kole se píšou testy z PSP a zdravovědy, vždy po 10 otázkách. Každá špatná odpověď za 20 TB. Takže vzhledem k naší polštině to bylo vždy téměř 200 TB
- na JZ je nutné jet trasu (kužely vždy popředu) striktně podle plánku, každé nadjetí jinudy je hned "nezvládnutí zručky" s výsledkem za 150 TB (dvakrát jsem si špatně najel, což mi ale nemohlo pomoci a hned tam bylo 150 TB).
Další typ zručky byl ten, že nám na přední haubnu přidělali na magnet satelitní anténu a do ní dali míček. Pokud vypadnul, musel šofér zastavit a dát ho tam zpátky. Asi to bylo také z toho důvodu, abysme mezi bytovkama, kde se JZ konala, nejezdili smykem, ale potichu.
V noci se také jako zručka počítala jízda na motokárách – konkrétně čas nejrychleji zajetého kola každého šoféra. Bylo to po druhé etapě a po ukončení motokár jet ještě další etapu nebyl zrovna nejlepší nápad. Bezpečnost především!!
- radar – rychlost měřili v noci před dojezdem do ČK2 v areálu továrny, kde byla rychlost 15.km/h. Za překročení rychlosti bylo 100 TB, bez ohledu na to, zda jsme jeli 16 km/h nebo 120 km/h. To by se asi vybraným řidičům u nás líbilo . Tady měli kromě jedné posádky všichni za sto.
A teď už k itiku a k tomu co nás překvapilo. Musím poznamenat, že jsme byli na úvod lehce varováni, že v Tarnowě už prý nic dlouho nestavěli a mají tam „své výklady polských řádů“. Takže:
- nemusí být ZM, měli jsme pouze několik plánků. Návraty na SM pak se samozřejmě jeli podle plánku
- velmi často se používalo blbé měřítko M15
- v okýnku může být A v kroužku a šipka doleva nebo doprava. Znamená to "na autobusové zastávce jeď L" nebo P. Pokud bude v kroužku T, platí to samé s tramvajovou zastávkou.
- není rozdělení na vložáky a podmínky, vše je constans a je potřeba poznat, zda je to mapové nebo reálné (tedy po našemu Podmínka nebo Vložák). Constans může znít "v kótě jeď mapově P" (podmínka) nebo v "kótě jeď P" (vložák).
- na chlupaté čáře byly šipky. Potkali jsme při závodě dva druhy chlupek: a).na jejím konci je napsáno "D0" (např. český "ú 90°" je polský "D 90"). Pak je celá chlupka „seznam úhlů“. Koukám se po té přímce vpřed, kde mám úhel 0 a kterým směrem ukazuje šipka, takový úhel odjedu.
b).na jejím konci je označení Severu. Pak je to seznam azimutů. Nastavím si tu čáru severkou nahoru a pak mi šipky ukazují azimuty výjezdů.
....v obou případech byly navíc mezi šipkami měřitelné vzdálenosti. - čára s tečkami a čísly vlevo a vpravo. Je to obdoba české chlupaté čáry, kde např. č. 1 vlevo znamená, že vlevo jednu silnici nechám a do druhé jedu.
- v mapovém okýnku můžu mět kótu s výjezdovou šipkou a navíc ešče azimut. V takovém případě se tvářím, že šipku vůbec nevidím a pro odjezd beru napsaný azimut. Kdo a proč tohle vymyslel, těžko odhadovat.
- byť i polské řády zakazují pamatování si DZ, autoři itiků si s tím hlavu nelámou. Čili pokud vidím, že se cyklím, vzpomenu si na všechny značky, které už jsem v oblasti potkal a trasu vymýšlím s ohledem na ně
. - v Polsku není nutnost průjezdné silnice nebo otočného plechu. Pokud dojedu do situace, že dál nemůžu, otočím se a pokračuji v itiku. Klidně to takto může být dobře. A bylo…
- polský stavařským šlágrem bylo také hodit každou kótu nebo bod cca 5 metrů vedle křižovatky, čehož důsledkem bylo to, že počet kót a bodů byl roven počtu detailů. Hned po startu musí posádka zastavit (to je ještě normální) ale tady navigátor deset minut barví a překresluje, div mu neslezou nehty. Detailů byla celá stránka. Zdá se to jako finta/nefinta, ale bez zvyku je to pěkná kulišárna, protože když mám kótu před křižovatkou, pak se kombinace "z kóty odjeď reálně na dejku, na které doprava" odehraje celá na jedné křižovatce.
Takže to je k tomu, co jako shrnutí Janka a mne nyní napadlo.
Byli jsme v noci pátí a ve dne šestí. A to jsme některé znaky v ITI nechápali a ve dne jsme měli asi jen tři chyby. Ale byly super oplechované a proto hodně drahé .
Ale byl to hezký výlet. V sobotu skončilo vyhlašování až po 22:00 (vyhlašovali tolik kategorií, že jsme to nemohli pochopit – kromě jednotlivců i nejlepší kluby, okresy a kraje) a tak jsem dorazil v Praze před barák (resp. do nonstopu na pivo) asi až ve 4:40 v neděli ráno.
PetrM
autor příspěvku: PetrM
12. 8. 2012 20:19 Pohoda na Prasátku
Letos o týden později (z důvodu kulatého výročí nestora Prasátkových soutěží Jardy Marka, kterému zde dodatečně ještě jednou přejeme vše nejlepší, ať mu zdraví slouží a tak všelijak podobně) se příznivci vepřového sešli na tradičním Prasátku na Pecharově ranči.
Jako obvykle hned od začátku vládla výborná nálada, sešli se přátelé a kamarádi, někteří se neviděli jen nějaký ten měsíc, jiní třeba celý rok.
Bez dlouhého zdržování se peloton soutěžících odebral do místní pískovny (když předtím podepsali poučení o tom, že nesmí lézt na haldy a domu si můžou vzít maximálně 3 kýble písku ;-) na zručku. Tam zazářila rodina Dvorských - .R.A.ček zajel nejlepší zručku a Lole ji zase absolvoval se svým novým obytným Tranzitem a to ve slušném čase.
Z pískovny již byla odstartována soutěž. V iti jsme si přečetli pohádku o prasátku cestovateli, které jsme na jeho cestě následovali. Jako obvykle na prasátku jen 1 vložák, žádná podmínka, 1 detail, ale i s tím se dala udělat zajímavá soutěž. Začalo to prasátkovsky poměrně jednoduchou mapovou jízdou do Roudnice, ale za ní už byla hezká finta v detailu s ostrůvkem, s nenápadným přikázaným směrem jízdy, kde spousta soutěžících nasbírala své první bodíčky. A další následovali – plná čára, kterou nezaregistrovala spousta řidičú, i slepá mapa s výjezdem se našla, a do toho vždy ten 1 vložáček a dokázalo to zamotat hlavu nejen začátečníkům. A do toho ještě soutěžní úkoly.
Po 1. etapě klasický pěší mikrozávod s důrazem na přecházení po přechodech. A po něm zase sportovní vložka se střelbou z oblíbené zahnuté vzduchovky, jízda na kole a kooloběžce, házení granátem, hod na basketbalový koš, kopání na branku a další.
2. etapa jen reálná jízda dle iti i dle fotek zpestřená hledáním fotografií a zase několik pěkných fint, kde se mi moc líbilo šikovné použití černé lepicí pásky na jedné dodatkové tabulce a využití nestandardní sestavy značek se zákazem odbočení a zákazem vjezdu nad 3.5t, který ale nebyl jako dodatková tabulka.
Ve výsledcích se můžete přesvědčit, že i s takto jednoduchým zadáním lze nasbírat bodů jak na mistráku!
A v cíli už vonělo vepřové, pivko a panáčky za velmi lidové ceny, příjemná společnost, prostě byla by to maximální pohoda. K té bohužel nedocházelo díky častým vzpomínkám na kamaráda, který teď v Liberecké nemocnici bojuje svůj nejtěžší boj. Tak jsme mu alespoň mnohokrát připili na šťastný konec této smutné události a moc nás mrzelo, že nemůžeme udělat nic víc.
Ke druhé ranní se rozešli poslední vytrvalci a s chválou na pořadatele se odebrali do říše snů.
A už teď se těšíme na Prasátko 2013!
..........................................................................................................................................................................
Jako obvykle hned od začátku vládla výborná nálada, sešli se přátelé a kamarádi, někteří se neviděli jen nějaký ten měsíc, jiní třeba celý rok.
Bez dlouhého zdržování se peloton soutěžících odebral do místní pískovny (když předtím podepsali poučení o tom, že nesmí lézt na haldy a domu si můžou vzít maximálně 3 kýble písku ;-) na zručku. Tam zazářila rodina Dvorských - .R.A.ček zajel nejlepší zručku a Lole ji zase absolvoval se svým novým obytným Tranzitem a to ve slušném čase.
Z pískovny již byla odstartována soutěž. V iti jsme si přečetli pohádku o prasátku cestovateli, které jsme na jeho cestě následovali. Jako obvykle na prasátku jen 1 vložák, žádná podmínka, 1 detail, ale i s tím se dala udělat zajímavá soutěž. Začalo to prasátkovsky poměrně jednoduchou mapovou jízdou do Roudnice, ale za ní už byla hezká finta v detailu s ostrůvkem, s nenápadným přikázaným směrem jízdy, kde spousta soutěžících nasbírala své první bodíčky. A další následovali – plná čára, kterou nezaregistrovala spousta řidičú, i slepá mapa s výjezdem se našla, a do toho vždy ten 1 vložáček a dokázalo to zamotat hlavu nejen začátečníkům. A do toho ještě soutěžní úkoly.
Po 1. etapě klasický pěší mikrozávod s důrazem na přecházení po přechodech. A po něm zase sportovní vložka se střelbou z oblíbené zahnuté vzduchovky, jízda na kole a kooloběžce, házení granátem, hod na basketbalový koš, kopání na branku a další.
2. etapa jen reálná jízda dle iti i dle fotek zpestřená hledáním fotografií a zase několik pěkných fint, kde se mi moc líbilo šikovné použití černé lepicí pásky na jedné dodatkové tabulce a využití nestandardní sestavy značek se zákazem odbočení a zákazem vjezdu nad 3.5t, který ale nebyl jako dodatková tabulka.
Ve výsledcích se můžete přesvědčit, že i s takto jednoduchým zadáním lze nasbírat bodů jak na mistráku!
A v cíli už vonělo vepřové, pivko a panáčky za velmi lidové ceny, příjemná společnost, prostě byla by to maximální pohoda. K té bohužel nedocházelo díky častým vzpomínkám na kamaráda, který teď v Liberecké nemocnici bojuje svůj nejtěžší boj. Tak jsme mu alespoň mnohokrát připili na šťastný konec této smutné události a moc nás mrzelo, že nemůžeme udělat nic víc.
Ke druhé ranní se rozešli poslední vytrvalci a s chválou na pořadatele se odebrali do říše snů.
A už teď se těšíme na Prasátko 2013!
autor příspěvku: MichalG
4. 7. 2012 20:30 STEP Maďarsko
Páté a šesté kolo Středoevropského poháru a 68. Georallye se konala nedaleko maďarského města Pécs, v rekreační oblasti s velkým jezerem u města Örfu při teplotách vzduchu pohybujících se kolem normální teploty lidského těla. Že nebude na trati málo průjezdních kontrol jsme pochopili, když jsme se rozhlédli kolem rekreanty přeplněného parkoviště u přejímky a objevili 10 SPK. SPK jsou na bílé čtvercové tabuli s červenými dvoj- a trojmístnými čísly, o něco větší, než A4. Dle pořadatelů umístěných 0-3m nad terénem. Někdy ovšem byly tak „šikovně“ umístěny, že nebyl velký problém je neobjevit. Na vyhrazené části parkoviště se jely dva noční a dva denní „slalomy“. Už po noční části, kdy některé průjezdy byly nad kombinační schopnosti účastníků nejezdících pravidelně Středoevropský pohár, naskakovaly na konta většiny posádek tisíce bodů. V denní části tomu nebylo jinak.
Ono vyznat se v itineráři obsahujícím 4 listy A4 (kde současně např. platily tři různě orientované mapy a mapové podmínky ze dvou listů a navíc v místě byla čerstvě neprůjezdná komunikace), nebyla žádná procházka růžovým sadem. V součtu obou částí se podařilo vítězné posádce ze 171 průjezdních kontrol nasbírat 2289 bodů a na opačném konci výsledkové listiny bylo 13511TB. Dojmy některých účastníků MČR z této soutěže mnohokrát převýšily zatím nasbírané dojmy z našich dosud odjetých mistrovských soutěží.
P.Černý
..........................................................................................................................................................................
Ono vyznat se v itineráři obsahujícím 4 listy A4 (kde současně např. platily tři různě orientované mapy a mapové podmínky ze dvou listů a navíc v místě byla čerstvě neprůjezdná komunikace), nebyla žádná procházka růžovým sadem. V součtu obou částí se podařilo vítězné posádce ze 171 průjezdních kontrol nasbírat 2289 bodů a na opačném konci výsledkové listiny bylo 13511TB. Dojmy některých účastníků MČR z této soutěže mnohokrát převýšily zatím nasbírané dojmy z našich dosud odjetých mistrovských soutěží.
P.Černý
autor příspěvku: Jarda H