26. 11. 2012 15:41 Hyena pošesté
Tentokrát autor Hyeny umístil soutěž netradičně do okolí Mladé Boleslavy. Jako centrum soutěže si vybral velmi příjemnou restauraci Na statku v Nepřevázce.
Sešlo se nebývalé množství posádek: 20 v ČP a 12 v Shellu je zřejmě letošní rekord. Odstartovalo se sice s menším časovým skluzem, ale to určitě nikomu náladu nepokazilo. Začátek etapy mi přišel takový nenáročný, až trošku nudný. Při jízdě reálnou chlupaticí mě Iva cpala na nějakou polňačku, mně se to nějak nezdálo, tak jsem jí zakázal tam jet. Vzhledem k tomu, že to dál všechno sedělo, tak jsem si říkal, že to jen autorovi ujelo. Horší ovšem bylo, že někteří do ní opravdu jeli, ztratili tam nějaký čas a později se u polňačky objevil zákaz vjezdu! I když udělá autor chybu, tak ji přece nemůžu opravovat během soutěže a tím vytvářet pro různé posádky rozdílné podmínky!
Dál už ale začínalo přituhovat. Ve Strašnově to ještě tak složité nebylo, ale v Pískové lhotě už to opravdu chtělo vzít rozum do hrsti. Velmi pěkná pasáž se SM, mazáním komunikací, prodloužením jednosměrky apod. Následoval přejezd do Vince, při kterém jsme autora trochu proklínali za nepřesné mapy. Projezdili jsme okolí jedné křižovatky křížem krážem, ale nikde nic. Tak jsme to zabalili a jeli do Vince. Zde byla také pěkná pasáž se střídáním L a P na dejkách. Vždy, když už jsme mysleli, že máme hotovo, tak nás něco vrátilo do tohoto prostoru. Osobně bych si ale tohle nikdy nedovolil postavit, protože tu hrozí příliš velké bodové příděly po jediné chybě. Pak už jsme se přesunuli do předměstí Mladé Boleslavy. V Neuberku cvičení na nejkratší průjezdy a v Belvedéru konečně přišlo pořádné využití podmínky s povinným projížděním mapových jednosměrek. Tu nejlepší fintu pak bohužel RÁček vypřipomínkoval, no když se to rozebere do důsledků, tak měl (jako skoro vždycky :-) pravdu. Pasáž kousek před cílem jsem nějak nepochopil (doteď nevím, jak to autor chtěl), vyložil jsem si to tak, že jsem se při jízdě po nemapové chytil na mapový fous severně od ČK, i když byl nějaký kratší, než by měl být. Naštěstí to bylo bez průjezdky. V celku se mi 1. etapa moc líbila, taky jsem jí v časovce hodně chválil.
Zato po obdržení iti do 2. etapy jsem na autora okamžitě změnil názor. 9 vložáků, i když rozházených po různých úsecích (které nastávaly různě střídavě), je přeci jen trochu moc. Tak jsme udělali pořádnou přípravu a vyrazili na reálnou jízdu. Hned v 1. zatáčce jsme nevěděli. Je to ta reálná levá nebo je to jednoznačný výjezd? Zvýšený obrubník tu většinou je, tak to může být oboje. Nakonec jsme usoudili, že to ta levá je, tak hlásím, teď 900m a tam pravá. Jenže ujedeme kousek a jsme na dejce. Co s tím? Jediné vysvětlení, tam kde jsme váhali to L nebylo a je to až tady. Takže L a znovu 900m. Jenže tam žádná P není :-( Tak zpátky a znovu odměřit. Zase nic, tak zpátky, nemyslel on, že to je i s tou další komunikací jedna křižovatka a ta L má být do ní? Taky to nesedí. Po 20 min. tápání volíme nejbližší záchytný bod a jedeme na SM. Pak už je zase vše v pohodě Projíždíme SM s opuštěním a pak nás reál vede zase kolem ČK. A to do kóty 312. V té mám dělat poprvé L, ale vím já, jestli jsem ji neprojel už v té pasáži, co jsme vynechali? Už se na L chci vykašlat, když mi blýskne, že by ta chyba autora byla v desetinné čárce a nemělo to být 900, ale 90metrů? V tom případě bych 312 projetou neměl, takže L děláme a bereme 52 a to díky stopce 2x. Pak na mapový tvar, ale díky vložáku ho nemám projetý. Vím, že jsme ve velké časové ztrátě, tak to chci urychlit a napsat znovu 52, protože přes tu se musíme točit, abychom se mohli splnit výjezd z tvaru. No, ještěže tam nakonec jedeme, protože stopka nás posílá na druhou stranu, kde je průjezdka O. Bohužel je to taková dálka, že nám to trvá možná 10 minut a tím ta cesta téměř ztratila smysl. Vyjíždíme nahoru do Čejetic, kde jedeme SM, jejíž smysl nechápu. Jednak se protiřádově kříží (i když je to ošetřeno podmínkou), jednak na ní není žádná průjezdka. Nevadí, ještě to nevím, ale začíná to nejlepší z druhé etapy. Ze 101 to doprava na kruhák nejde, takže delší cestou, kde naštěstí odhalujeme, že musíme až za přejezd. Kousek před kruhákem bohužel přehlídneme kombinaci značek STOP a zákaz odbočení, tudíž jednoznačný průjezd (no, nevšiml si toho ani autor ;-). Pak pěkná SM4, na jejímž konci si na poslední chvíli všímám, že na něm není vykreslena kóta, takže rovně přes křižovatku a pak doleva do uzoučké neviditelné uličky. Pak už do kóty 388, po ní chlupatice, kde jsme si všimli úzkého průjezdu před benzínkou, ale málem ne plné čáry za ní. Pak nejkratší cestou do 100 (zajímalo by mi, kolik jí vlastně našlo posádek, my teda ne), následuje trochu jednodušší pasáž ovšem okořeněná tajnou (jak v té jednosměrce Iva stála, tak jenom hlesla – a já nejsem úplně vlevo, to bude za 50, a bylo…). Pak pěkná pravá za semaforem, taky jsme si toho parkovišťátka napoprvé nevšimli, naštěstí to pak mělo zbytečně moc složité řešení, takže projet znovu a už jsme se chytli). A pak už jednodušší průjezd až do Řepova. Tam se za nás přichytli orgáni a chvíli za náma jezdili. Když jsem ve 126 rozmýšlel další cestu, tak se postavili vedle nás a stáli a nic. Ivě už to nedalo, tak stáhla okno, oni taky a prý, co se to tady děje? Tak jsme jim to vysvětlili (s důrazem na ježdění podle předpisů a na hlídání rychlostí) a oni pěkně poděkovali a odjeli. Pak jsme všechno bez problémů zvládali až do Sýčiny, kde byl poměrně jednoduchý průjezd přes kóty 404 a 303. Času bylo málo, tak to neprojíždíme, do výkazu fláknu 3x Q a jedeme dál. Pak se dovídám, že místo třetího Q měla být otočná 66. Nejsem si jist, jestli jsou tyto finty úplně povedené. Podle mne to nutí zbytečně posádky projíždět několikrát stejnými místy, což domorodcům na náladě nepřidá. Já osobně bych to neudělal. Při výjezdu ze Sýčiny už vidíme auto s radarem, Iva je pozdravila a jedeme dál. No, že hned v zápětí bude další radar, to jsme fakt nečekali… A pak už jen reálně do cíle, takže dojet na otočnou s L.
Po drobném kolapsu (tecnického aos serveru a následně srdečního pořadatelů) jsme v drobném časovém skluzu - asi 3 hodiny ;-) absolvovali vyhlášení jak Hyeny tak celého ročníku Shellu a Poháru.
Celá soutěž se mi líbila, byla hodně nápaditá, spousta fint a kromě úplného začátku jsme se teda rozhodně nenudili. Ale stejně bych si dovolil několik drobných výtek (některé již byly zmíněny v textu):
1. obtížnost – nějak se poslední dobou nedělají rozdíly mezi mistrákem a pohárem. Každý stavitel to nějak postaví, jak mu to vyjde. A tohle byl myslím spíš mistrák. A to ani nemluvě o Shellu. To byl velký průšvih. Bylo tam několik úplně začínajících posádek, které byly přesvědčovány, ať jedou, že to bude lehké (viz propozice, že Shell podle lehčích pravidel). No jsem zvědav, jestli ještě někdy přijedou jinam, než na prasátko. V této souvislosti bych ještě chtěl vyjádřit názor, že v Shellu by neměl být disk za čas. 2. mapy – toho je si Petr vědom, sám se o tom zmiňoval. Já bych se i smířil s tím, že místo tužky jsou kresleny kůlem, který občas maluje 2 čáry místo jedné, i s tím, že kopírka občas zesvětlá komunikaci tak, že není jisté, zda tam opravdu je, ale vadí mi, že tam, kde je esíčko, je nakreslená přímá. A to není tím, že nejsou kresleny na počítači.
3. chyby – ty se najdou v každé soutěži a tady jich bylo minimálně. Ale nesmí se opravovat během soutěže jen pro některé posádky.
4. já už nevím, už jsem se totálně vyčerpal. To jsem se teda rozkecal, to asi tím, že to byla poslední soutěž v roce. A příští rok doufám taky napíše občas něco někdo jiný a nebude to jen na mě :-)
..........................................................................................................................................................................
Dál už ale začínalo přituhovat. Ve Strašnově to ještě tak složité nebylo, ale v Pískové lhotě už to opravdu chtělo vzít rozum do hrsti. Velmi pěkná pasáž se SM, mazáním komunikací, prodloužením jednosměrky apod. Následoval přejezd do Vince, při kterém jsme autora trochu proklínali za nepřesné mapy. Projezdili jsme okolí jedné křižovatky křížem krážem, ale nikde nic. Tak jsme to zabalili a jeli do Vince. Zde byla také pěkná pasáž se střídáním L a P na dejkách. Vždy, když už jsme mysleli, že máme hotovo, tak nás něco vrátilo do tohoto prostoru. Osobně bych si ale tohle nikdy nedovolil postavit, protože tu hrozí příliš velké bodové příděly po jediné chybě. Pak už jsme se přesunuli do předměstí Mladé Boleslavy. V Neuberku cvičení na nejkratší průjezdy a v Belvedéru konečně přišlo pořádné využití podmínky s povinným projížděním mapových jednosměrek. Tu nejlepší fintu pak bohužel RÁček vypřipomínkoval, no když se to rozebere do důsledků, tak měl (jako skoro vždycky :-) pravdu. Pasáž kousek před cílem jsem nějak nepochopil (doteď nevím, jak to autor chtěl), vyložil jsem si to tak, že jsem se při jízdě po nemapové chytil na mapový fous severně od ČK, i když byl nějaký kratší, než by měl být. Naštěstí to bylo bez průjezdky. V celku se mi 1. etapa moc líbila, taky jsem jí v časovce hodně chválil.
Zato po obdržení iti do 2. etapy jsem na autora okamžitě změnil názor. 9 vložáků, i když rozházených po různých úsecích (které nastávaly různě střídavě), je přeci jen trochu moc. Tak jsme udělali pořádnou přípravu a vyrazili na reálnou jízdu. Hned v 1. zatáčce jsme nevěděli. Je to ta reálná levá nebo je to jednoznačný výjezd? Zvýšený obrubník tu většinou je, tak to může být oboje. Nakonec jsme usoudili, že to ta levá je, tak hlásím, teď 900m a tam pravá. Jenže ujedeme kousek a jsme na dejce. Co s tím? Jediné vysvětlení, tam kde jsme váhali to L nebylo a je to až tady. Takže L a znovu 900m. Jenže tam žádná P není :-( Tak zpátky a znovu odměřit. Zase nic, tak zpátky, nemyslel on, že to je i s tou další komunikací jedna křižovatka a ta L má být do ní? Taky to nesedí. Po 20 min. tápání volíme nejbližší záchytný bod a jedeme na SM. Pak už je zase vše v pohodě Projíždíme SM s opuštěním a pak nás reál vede zase kolem ČK. A to do kóty 312. V té mám dělat poprvé L, ale vím já, jestli jsem ji neprojel už v té pasáži, co jsme vynechali? Už se na L chci vykašlat, když mi blýskne, že by ta chyba autora byla v desetinné čárce a nemělo to být 900, ale 90metrů? V tom případě bych 312 projetou neměl, takže L děláme a bereme 52 a to díky stopce 2x. Pak na mapový tvar, ale díky vložáku ho nemám projetý. Vím, že jsme ve velké časové ztrátě, tak to chci urychlit a napsat znovu 52, protože přes tu se musíme točit, abychom se mohli splnit výjezd z tvaru. No, ještěže tam nakonec jedeme, protože stopka nás posílá na druhou stranu, kde je průjezdka O. Bohužel je to taková dálka, že nám to trvá možná 10 minut a tím ta cesta téměř ztratila smysl. Vyjíždíme nahoru do Čejetic, kde jedeme SM, jejíž smysl nechápu. Jednak se protiřádově kříží (i když je to ošetřeno podmínkou), jednak na ní není žádná průjezdka. Nevadí, ještě to nevím, ale začíná to nejlepší z druhé etapy. Ze 101 to doprava na kruhák nejde, takže delší cestou, kde naštěstí odhalujeme, že musíme až za přejezd. Kousek před kruhákem bohužel přehlídneme kombinaci značek STOP a zákaz odbočení, tudíž jednoznačný průjezd (no, nevšiml si toho ani autor ;-). Pak pěkná SM4, na jejímž konci si na poslední chvíli všímám, že na něm není vykreslena kóta, takže rovně přes křižovatku a pak doleva do uzoučké neviditelné uličky. Pak už do kóty 388, po ní chlupatice, kde jsme si všimli úzkého průjezdu před benzínkou, ale málem ne plné čáry za ní. Pak nejkratší cestou do 100 (zajímalo by mi, kolik jí vlastně našlo posádek, my teda ne), následuje trochu jednodušší pasáž ovšem okořeněná tajnou (jak v té jednosměrce Iva stála, tak jenom hlesla – a já nejsem úplně vlevo, to bude za 50, a bylo…). Pak pěkná pravá za semaforem, taky jsme si toho parkovišťátka napoprvé nevšimli, naštěstí to pak mělo zbytečně moc složité řešení, takže projet znovu a už jsme se chytli). A pak už jednodušší průjezd až do Řepova. Tam se za nás přichytli orgáni a chvíli za náma jezdili. Když jsem ve 126 rozmýšlel další cestu, tak se postavili vedle nás a stáli a nic. Ivě už to nedalo, tak stáhla okno, oni taky a prý, co se to tady děje? Tak jsme jim to vysvětlili (s důrazem na ježdění podle předpisů a na hlídání rychlostí) a oni pěkně poděkovali a odjeli. Pak jsme všechno bez problémů zvládali až do Sýčiny, kde byl poměrně jednoduchý průjezd přes kóty 404 a 303. Času bylo málo, tak to neprojíždíme, do výkazu fláknu 3x Q a jedeme dál. Pak se dovídám, že místo třetího Q měla být otočná 66. Nejsem si jist, jestli jsou tyto finty úplně povedené. Podle mne to nutí zbytečně posádky projíždět několikrát stejnými místy, což domorodcům na náladě nepřidá. Já osobně bych to neudělal. Při výjezdu ze Sýčiny už vidíme auto s radarem, Iva je pozdravila a jedeme dál. No, že hned v zápětí bude další radar, to jsme fakt nečekali… A pak už jen reálně do cíle, takže dojet na otočnou s L.
Po drobném kolapsu (tecnického aos serveru a následně srdečního pořadatelů) jsme v drobném časovém skluzu - asi 3 hodiny ;-) absolvovali vyhlášení jak Hyeny tak celého ročníku Shellu a Poháru.
Celá soutěž se mi líbila, byla hodně nápaditá, spousta fint a kromě úplného začátku jsme se teda rozhodně nenudili. Ale stejně bych si dovolil několik drobných výtek (některé již byly zmíněny v textu):
1. obtížnost – nějak se poslední dobou nedělají rozdíly mezi mistrákem a pohárem. Každý stavitel to nějak postaví, jak mu to vyjde. A tohle byl myslím spíš mistrák. A to ani nemluvě o Shellu. To byl velký průšvih. Bylo tam několik úplně začínajících posádek, které byly přesvědčovány, ať jedou, že to bude lehké (viz propozice, že Shell podle lehčích pravidel). No jsem zvědav, jestli ještě někdy přijedou jinam, než na prasátko. V této souvislosti bych ještě chtěl vyjádřit názor, že v Shellu by neměl být disk za čas. 2. mapy – toho je si Petr vědom, sám se o tom zmiňoval. Já bych se i smířil s tím, že místo tužky jsou kresleny kůlem, který občas maluje 2 čáry místo jedné, i s tím, že kopírka občas zesvětlá komunikaci tak, že není jisté, zda tam opravdu je, ale vadí mi, že tam, kde je esíčko, je nakreslená přímá. A to není tím, že nejsou kresleny na počítači.
3. chyby – ty se najdou v každé soutěži a tady jich bylo minimálně. Ale nesmí se opravovat během soutěže jen pro některé posádky.
4. já už nevím, už jsem se totálně vyčerpal. To jsem se teda rozkecal, to asi tím, že to byla poslední soutěž v roce. A příští rok doufám taky napíše občas něco někdo jiný a nebude to jen na mě :-)
autor příspěvku: MichalG
20. 11. 2012 21:10 Rozloučení s Moravou 2012
Tak jsme se zase po roce sešli v Starobělské Sokolovně, vítáni usměvavou Jarmilou, která statečně bojovala s chorobou. Přes všechny potíže zvládla jako obvykle nachystat spousty výborného jídla, jen abychom se cítili spokojeně.
Když se všichni navzájem přivítali a nadlábli, tak se vyrazilo do 1. etapy.
Hned jsem ocenil pěkně udělané mapy a přehledné itineráře. Trasa byla nápaditá i bez používání nějakých „zvrhlostí“. Líbila se mi finta se zkrácením trasy najetím do křižovatkové šipky nebo projetí si předem lichou kótu pro splnění podmínky dříve, než tam pojedu SM (i když pamětníci vzpomínali na dřívější použití této finty, tak já ji zažil poprvé). Vůbec celá pasáž ve Staré vsi byla velice promyšlená a zajímavá. Jen nás zamrzelo přehlédnutí jedné průjezdky na kruháči před cílem, která nebyla úplně šťastně umístěna (přehlédlo ji více posádek).
2. etapa nám přišla trochu lehčí, ale pěkných nápadů v ní bylo taky spousta. Například taktické zařazení vložáku, po kterém se musel přehodnocovat nejkratší průjezd, pěkně udělaný vložák ve Zbyslavicích, hezké využití nenápadné jednosměrky v Kyjovicích, promyšlené průjezdy kolem kóty 414 s využitím komunikace v podjezdu a další. Starobělský den byla opravdu velmi povedená soutěž, jedna z nejlepších, které jsme se letos zúčastnili. O její kvalitě vypovídá i to, že nebyla ani jedna připomínka. V celé soutěži nikdo neobjevil žádnou chybu, což byla určitě především zásluha zodpovědného Jurasovu přístupu ke stavění, ale určitě i Duži jako HR.
Po zajetí takovéto soutěže opravdu nelitujeme těch ujetých kilometrů a musíme jenom doufat, že Juras si časem rozmyslí svá slova o poslední Staré Bělé a my se tam zase někdy všichni sejdeme.
Po dalším občerstvení následovala Hlučínská noc. V souvislosti s ní bych se jen zmínil o několika debatách, které jsme poslední dobou vedli, že až na výjimky není dobré, když jsou autor tratě i HR z jedné posádky. Mají potom podobný způsob uvažování a tím jim můžou uniknout různé problémy.
Závěrem už bych jen konstatoval, že péče o soutěžící byla jako vždy na vynikající úrovni.
..........................................................................................................................................................................
2. etapa nám přišla trochu lehčí, ale pěkných nápadů v ní bylo taky spousta. Například taktické zařazení vložáku, po kterém se musel přehodnocovat nejkratší průjezd, pěkně udělaný vložák ve Zbyslavicích, hezké využití nenápadné jednosměrky v Kyjovicích, promyšlené průjezdy kolem kóty 414 s využitím komunikace v podjezdu a další. Starobělský den byla opravdu velmi povedená soutěž, jedna z nejlepších, které jsme se letos zúčastnili. O její kvalitě vypovídá i to, že nebyla ani jedna připomínka. V celé soutěži nikdo neobjevil žádnou chybu, což byla určitě především zásluha zodpovědného Jurasovu přístupu ke stavění, ale určitě i Duži jako HR.
Po zajetí takovéto soutěže opravdu nelitujeme těch ujetých kilometrů a musíme jenom doufat, že Juras si časem rozmyslí svá slova o poslední Staré Bělé a my se tam zase někdy všichni sejdeme.
Po dalším občerstvení následovala Hlučínská noc. V souvislosti s ní bych se jen zmínil o několika debatách, které jsme poslední dobou vedli, že až na výjimky není dobré, když jsou autor tratě i HR z jedné posádky. Mají potom podobný způsob uvažování a tím jim můžou uniknout různé problémy.
Závěrem už bych jen konstatoval, že péče o soutěžící byla jako vždy na vynikající úrovni.
autor příspěvku: MichalG
6. 11. 2012 19:46 Těrlicko
Tak jsme se na severní Moravě rozloučili s dalším ročníkem mistráků v AOS. Centrum bylo v kempu na Těrlické přehradě, v kempu, který určitě pamatuje socialismus a od té doby se tam velmi málo změnilo a bylo velmi málo uděláno, ale pro nás toto zázemí postačilo. Přišlo také špatné počasí, ale ani to nám až tak nevadilo.
Takže stručně zaznamenáno. Pořadatelé v čele se Zbyťákem uspořádali na závěr letošního seriálu mistrovství velmi dobré dvoukolo. Organizace nevázla a nějaké to drobné zdržení se dalo přehlédnout. Itineráře byly, tak jak se od Důži dalo čekat, velmi jednoduše zadané a náročné - s minimem podmínek , vložáků a detailů a také s nezvykle málo okénky v zadání. Přesto, anebo právě proto, daly iti pořádně zabrat, a to zejména vždy prostřední etapy, které byly umístěny do prostoru kolem severomoravské automobilky. Tyto pasáže byly mapařsky hodně náročné, a to nejenom proto, že byly postaveny na padesátkový mapový podklad z hloubi minulého století.
Přístup k organizaci celého dvoukola byl velmi vstřícný, takřka domácí, takže se dají prominout i v podstatě nakonec nepodstatné chybky v iti, jako jedna mapová růžice s divně otočenými světovými stranami nebo nesprávné měřítko jedné z mála použitých slepých map, či nedomyšlený iti s jednosměrnými komunikacemi. A tak nakonec vše proběhlo až do zdárného konce tak, jak mělo. Staronoví mistři byli vyhlášeni (všichni jim gratulujeme) a i večírek na závěr se určitě vydařil.
Mistrovství AOS 2012 je zdařile za námi a tak si přejme, ať se alespoň na této letošní dobré úrovni podaří i seriál mistrovství v roce 2013. Milan Vlk
..........................................................................................................................................................................
Takže stručně zaznamenáno. Pořadatelé v čele se Zbyťákem uspořádali na závěr letošního seriálu mistrovství velmi dobré dvoukolo. Organizace nevázla a nějaké to drobné zdržení se dalo přehlédnout. Itineráře byly, tak jak se od Důži dalo čekat, velmi jednoduše zadané a náročné - s minimem podmínek , vložáků a detailů a také s nezvykle málo okénky v zadání. Přesto, anebo právě proto, daly iti pořádně zabrat, a to zejména vždy prostřední etapy, které byly umístěny do prostoru kolem severomoravské automobilky. Tyto pasáže byly mapařsky hodně náročné, a to nejenom proto, že byly postaveny na padesátkový mapový podklad z hloubi minulého století.
Přístup k organizaci celého dvoukola byl velmi vstřícný, takřka domácí, takže se dají prominout i v podstatě nakonec nepodstatné chybky v iti, jako jedna mapová růžice s divně otočenými světovými stranami nebo nesprávné měřítko jedné z mála použitých slepých map, či nedomyšlený iti s jednosměrnými komunikacemi. A tak nakonec vše proběhlo až do zdárného konce tak, jak mělo. Staronoví mistři byli vyhlášeni (všichni jim gratulujeme) a i večírek na závěr se určitě vydařil.
Mistrovství AOS 2012 je zdařile za námi a tak si přejme, ať se alespoň na této letošní dobré úrovni podaří i seriál mistrovství v roce 2013. Milan Vlk
autor příspěvku: MilanVlk
29. 10. 2012 7:49 Staronoví mistři České republiky v AOS.
..........................................................................................................................................................................
Pořadí v mistrovství ČR v AOS pro rok 2012.
1. Dvorský Karel - Dvorský Petr (BASK Brno)
2. Mrštík Václav - Klenák Zdeněk (AMK Most)
3. Kubíček Jiří - Kubíčková Simona (Postřelmov)
Pořadí v soutěži o mistra volantu:
1. Magdolen Roman jun. (SK)
2. Kubíček Jiří (Postřelmov)
3. Černý Petr (Praha)
Za sychravého počasí počasí bojovali posádky startující v mistrovství ČR o poslední body v tomto roce. Porucha auta donutila mistrovskou posádku v první časovce vyměnit auto. Protože to bylo i s řidičem ztratila tak nárok na přidělení mistrovských bodů. Náskok z předchozích kol však měli dostatečně vysoký, takže to neovlivnilo jejich obhajobu titulu. Rozhodovalo se však na dalších místech.
Nejen počasí, ale i dvě nebo tři sporné místa v itineráři, daly posádkám zabrat hlavně časově.
Po závěrečném ceremoniálu v retro penziónu, bylo ukončení sezóny umocněno tím, že napadl sníh !
Sezóna 2012 skončila, Ať žije sezóna 2013 !!!
Pár fotek
..........................................................................................................................................................................
1. Dvorský Karel - Dvorský Petr (BASK Brno)
2. Mrštík Václav - Klenák Zdeněk (AMK Most)
3. Kubíček Jiří - Kubíčková Simona (Postřelmov)
Pořadí v soutěži o mistra volantu:
1. Magdolen Roman jun. (SK)
2. Kubíček Jiří (Postřelmov)
3. Černý Petr (Praha)
Za sychravého počasí počasí bojovali posádky startující v mistrovství ČR o poslední body v tomto roce. Porucha auta donutila mistrovskou posádku v první časovce vyměnit auto. Protože to bylo i s řidičem ztratila tak nárok na přidělení mistrovských bodů. Náskok z předchozích kol však měli dostatečně vysoký, takže to neovlivnilo jejich obhajobu titulu. Rozhodovalo se však na dalších místech.
Nejen počasí, ale i dvě nebo tři sporné místa v itineráři, daly posádkám zabrat hlavně časově.
Po závěrečném ceremoniálu v retro penziónu, bylo ukončení sezóny umocněno tím, že napadl sníh !
Sezóna 2012 skončila, Ať žije sezóna 2013 !!!
Pár fotek
autor příspěvku: Duža
21. 10. 2012 10:38 ČP Tábor
Standa Kočí postavil pěknou 3etapovou soutěž, tradičně v Táboře a jeho blízkém okolí. Bodové příděly za soutěž byly na pohár nezvykle vysoké, ale nebylo to asi ani tak obtížností itinerářů, jako spíš proto, že bylo všeho prostě hodně.
Hned příprava do 1. etapy znamenala najít ve dvou mapových podkladech 13 detailů, což bylo ztíženo ještě tím, že oba podklady byly (protiřádově) pro 2 etapy (to jsme ale v tu chvíli ještě netušili), takže např. v základní mapě bylo asi 40 kót. K tomu 2 podmínky a 5 vložáků. Hned chvíli po startu jsme měli problém, co je křížení se železnicí. Autor bral v úvahu úrovňové a nadjetí, podjetí ne. Po kratším ježdění po Táboře jsme ho opustili a trať nás vedla směr Chotoviny, kde byl cíl 1. etapy. V 2. etapě to začalo podobně - nejprve jsme se ale vraceli do ČK reklamovat, že nám zapomněli dát mapové podklady :-( - 11 detailů, 2 podmínky, 4 vložáky (no řidiči se tedy opravdu nenudili). Chvíli jsme jezdili po Chotovinách a pak se obloukem vrátili do Tábora. 3. etapa (Standovo oblíbené ježdění centrem Tábora) byla asi navigátorsky nejtěžší. Hlavně příjezd na SM33, tam pořád přesně nevím, proč jsem se měl vyhnout náměstí.
Jak jsem se již zmínil, vzhledem k množství detailů, fint, vložáků apod. se málokteré posádce podařilo vyhnout většímu množství chyb a bodové příděly tomu odpovídaly. Soutěž ale byla postavená pěkně a bez chyb. Co bych si odvážil vytknout, bylo podle mě hodně nešťastné oplechování, kde některé chyby byly (bez důvodu) za 3 plechy a některé naopak zadarmo. A potom snad zbytečné uvedení detailů, které se třeba nakonec nepoužily.
Ještě k výsledkům: 1. Mrštík – Klenák, 2. Ludvíci, 3. Zdrubecký – Kotinová.
..........................................................................................................................................................................
Jak jsem se již zmínil, vzhledem k množství detailů, fint, vložáků apod. se málokteré posádce podařilo vyhnout většímu množství chyb a bodové příděly tomu odpovídaly. Soutěž ale byla postavená pěkně a bez chyb. Co bych si odvážil vytknout, bylo podle mě hodně nešťastné oplechování, kde některé chyby byly (bez důvodu) za 3 plechy a některé naopak zadarmo. A potom snad zbytečné uvedení detailů, které se třeba nakonec nepoužily.
Ještě k výsledkům: 1. Mrštík – Klenák, 2. Ludvíci, 3. Zdrubecký – Kotinová.
autor příspěvku: MichalG