07.08.2013 16:08 Podřipské prasátko aneb pomsta mohla býti sladká
Jsem rád, že jsem mohl opět po roce a půl zavítat mezi všechny ty známé z velké celorepublikové rodiny AOS. Ba co víc, že jsem jako navigátora získal tak zkušenou osobu jako je Vláďa Uman a já mohu napsat tento příspěvek.
S Vláďou jsme se dali dohromady díky Zdendovi Jíšemu, kdy nám ze sestav vypadli připravení rodinní příslušníci a i přes předsoutěžní připomínky některých „pražáků“, kteří při spatření tak „silné“ posádky bledli strachy a hned sháněli posily, jsme se vydali na již nejznámější motoristický podnik mezi „Bohémkou“ a „Barumkou“. Prý se letos jednalo o již 13.ročník, ale na putovním seleti bylo jen 11 vítězů.
Již od božího rána parný slunečný den věštil pohodu a klídek nejen na trati, ale i na Pecharově ranči, tradičním to zázemí této soutěže. (Teď si uvědomuji, že já vlastně nevím, kdo je pan Pechar, který vlastní račiněveský „Southfork“. Snad se něco dozvím příště. Asi to bude tím, že jsem se letos na „prasátko“ utrhl podruhé). Vyzvedl jsem Vláďu doma, v Roudnici jsme minuli nehodu, která naštěstí přes svoji rozsáhlost nevypadala tragicky, a hned při prezentaci jsme si určili náš soutěžní osud. Startovali jsme jako třetí. Už to byl dobrý vstup do soutěže a jako výsledek bychom to brali všemi deseti.
Po krátké rozpravě to přišlo – start. Rychle jsme pročetli zadání soutěžních úkolů a ITI. Na první pohled vše jednoduché, ale čas ukázal velmi brzo záměry autora tratě. Na jednoduchých fintách v náročném horku rozvrstvit celkové pořadí hned na úvod. Což se mu podařilo. Nejvíce asi pobavil soutěžní úkol č. 10. Od počátku jsme nevěděli o jaké velbloudy se bude jednat. A tak jsme počítali nejen velbloudy na dopravních značkách, ale i ty na komunikacích, které jsme přejížděli s tím, že se nějak rozhodneme. Nakonec jsme se rozhodli dobře, ale neodchytli jsme úplně všechny značky a do tolerance bychom se nedostali, i kdybychom přičetli Vláďovu rozptylovou rezervu dvou velbloudů navíc. Prostě jsem jako řidič navštívil ZOO jen s 9-ti velbloudy. Zlý jazykové tvrdí, že se měli započítat i velbloudi zakreslené v ITI. A pěkný chyták v soutěžních úkolech byl zcela jistě dožitý věk pana Purkyně – 81 let a ne 82, jak vycházelo prostým odečtem letopočtů. Bylo třeba zapojit důvtip a přesné datumy narození a úmrtí.
No, ale pojďme na trať. Hned první vesnice – Bříza a hned moje velká ostuda. Zapomenutý vložák - za začátkem obce L. Vraceli jsme se zpět a vyplatilo se. Pak i ITI souhlasil. Svůj hřích jsem odčinil záhy v Mšeném – Lázně. Ale po pořádku. Pěkná finta s vložákem v obci Radešín, kdy plnění vložáku bylo přetaženo až do mezipolí s otočnou u zemědělského objektu. V Charvatcích nebylo jasno, jak pojmout velikou křižovatku u kostela, když kostel byl trochu opodál než správný průjezd tratí. Ale řešení bylo nakonec jednoduché, autor zde nic nevymýšlel, spíše pomáhal těm, co vložák neodjedou. Ti přijeli kostelu přeci jenom o něco blíž. A pak přišlo Mšené – povinný vložák, asi tři velbloudi a pak moje velká chvíle – odhalil jsem tajemství s HLAVNÍ ulicí místo většinově vykládané hlavní silnici. Takže obracecí SPK 51 jsme si jeli nakonec jenom prohlédnout – u obrátky mne to napadlo, jak se věci mají. Zbytek tratě bez výhrady již patřil navigátorovi Vláďovi, který si díky svým zkušenostem zcela správně všiml ostrého úhlu projetí bodem B a i kostelík v Podbradci jsme díky němu zanechali po pravé straně a jeli cestou dolů. Zde jsme v duchu pravidel AOS nechtěli napovídat a tak jsme čekali, až posádka s pražskou SPZ a silným obsazením před námi od kostelíku odjede. Také nám nechtěli napovídat, otáleli, ale nakonec odjeli. Po asi jedné minutě jsme se potkali právě na té cestě s SPK 1. Takže sportovně jsme se pozdravili a my věděli, že nejsme sami, kdo odhalil pěknou reálnou fintu.
V Brníkově nás čekala populární chlupatice, která nebyla zcela ideálně posazena a tak jako většina jsme kroužili v detailu bodu CH, dokud jsme nevyzkoušeli všechny možnosti a varianty průjezdu respektivě výjezdu z obce. Nakonec jsme usoudili, že někde autor cuknul chybně s „tužkou“ a odjeli se správnou kombinací SPK nejjednoduším směrem pryč. V bodě J to už byla rutina, nejdříve vložák a potom průjezd bodem J před nímž se brala po pytlíku SPK 25. Před Libochovicemi opět velká pozornost navigátora Vládi a tak jsme správně projeli další ostrou křižovatku s trojúhelníčkem - SPK 36. Bod O byl na stejném principu jako bod J, pokračovalo se SM s vložákem, kterou začínal ITI Lvice. Tady bylo nejdůležitější správné přiložení SM a vyčtení správného sledu ulic, kde vede SM a kde se lze mapově otočit. Potom tedy 2x přes kontrolu Městské policie, jednosměrkou přes SPK 38 a pěknou reálnou motanici na parkovišti u Penny Marketu (2x SPK 24 a SPK 30) přímo do cíle na zámeckém parkovišti u autobusového nádraží. A tak za velkého horka skončila náročná 1. etapa.
POMZ byl příjemnou procházkou krásným rozkvetlým zámeckým parkem, což v porovnání s procházkou z roku 2010 bylo jako nebe a dudy. Plnění úkolů a ITI vypadalo také jednoduše, za zmínku zcela jistě stojí také, kromě již zmíněných, SU 9 – počítání kamenných objektů. Vláďa Uman zcela správně zahrnul i kamenný pilíř uprostřed zámeckého rybníka, který byl slepým ramenem Ohře. Takto to učinila i většina posádek, přesto se jedná o zdvižený varovný prst – mějte se pokaždé na pozoru před autory tratě na Prasátku – připraví Vám kulišárnu i z té nejobyčejnější věci. I přes odhalení nástrah tratě se nám do „průjezdu“ dostala chybička. Ačkoliv jsme tušili na posledním úseku POMZ že bude SPK, přehlídli jsme ji a nevyhledali ji. A tímto okamžikem jsme o čtyři hodiny později mohli pouze konstatovat, že pomsta mohla býti sladká a ne že je sladká. Ano, ano, chybějící SPK 12 nás odsunula z bedny nejvyšší až na bednu nejnižší, tedy třetí místo. A tím jsme umožnili vítězství polopražské posádce, ve které naštěstí čest východočechů hájil Jarda Holman. Ale Petře Mašků počkej příště! JEN počkej, Petře!!! To už Ti nepomůže žádná AOS kapacita jako je Jarda!!! No zanechme škádlení, je to jen taková narážka na předsoutěžní internetovou diskusi.
Po zajímavé jízdě zručnosti jsme se vydali na cestu zpět. Sled fotografií nejen k průjezdu, ale i další k zaznamenání vyzval k více než pomalé jízdě, přesto jsme již v 15.00 hod byli téměř na ranči. No ale co tam, když jsme byli mezi prvními? Času dost, projeli jsme fotky ještě jednou, co by, kdyby. Nakonec nic, jen jsme si upřesnili, že DZ s „mašinkou“ v Libochovicích na komunikaci vlevo při výjezdu z městečka nepatří mezi vyvolené autorem tratě. I tak jsme na ranč po další hodině dojeli mezi prvními. Mohli jsme ihned začít napájení vyčerpaných těl a připravit se na náročné nezbytné doplňkové disciplíny. Se střídavými úspěchy jsme vše absolvovali a začali se těšit na výsledky a dopřávat si chutné masíčko.
Jak vše dopadlo, již všichni víte a tak závěrem již jen opětovný velký dík všem, co se podíleli na přípravě tradičního prasátka pod vedením neúnavného Zdeňka Jíše. A velký obdiv má R.A.čkova přijemná rodinka, která dokázala i přes náročné počasí vyvézt na soutěž pokračovatele AOS rodu Dvorských.
A tak nezbývá již nic jiného, než si říci – přijeďte na Prasátko z pod Řípu i v roce 2014 !!!
:-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-)
..........................................................................................................................................................................
S Vláďou jsme se dali dohromady díky Zdendovi Jíšemu, kdy nám ze sestav vypadli připravení rodinní příslušníci a i přes předsoutěžní připomínky některých „pražáků“, kteří při spatření tak „silné“ posádky bledli strachy a hned sháněli posily, jsme se vydali na již nejznámější motoristický podnik mezi „Bohémkou“ a „Barumkou“. Prý se letos jednalo o již 13.ročník, ale na putovním seleti bylo jen 11 vítězů.
Již od božího rána parný slunečný den věštil pohodu a klídek nejen na trati, ale i na Pecharově ranči, tradičním to zázemí této soutěže. (Teď si uvědomuji, že já vlastně nevím, kdo je pan Pechar, který vlastní račiněveský „Southfork“. Snad se něco dozvím příště. Asi to bude tím, že jsem se letos na „prasátko“ utrhl podruhé). Vyzvedl jsem Vláďu doma, v Roudnici jsme minuli nehodu, která naštěstí přes svoji rozsáhlost nevypadala tragicky, a hned při prezentaci jsme si určili náš soutěžní osud. Startovali jsme jako třetí. Už to byl dobrý vstup do soutěže a jako výsledek bychom to brali všemi deseti.
Po krátké rozpravě to přišlo – start. Rychle jsme pročetli zadání soutěžních úkolů a ITI. Na první pohled vše jednoduché, ale čas ukázal velmi brzo záměry autora tratě. Na jednoduchých fintách v náročném horku rozvrstvit celkové pořadí hned na úvod. Což se mu podařilo. Nejvíce asi pobavil soutěžní úkol č. 10. Od počátku jsme nevěděli o jaké velbloudy se bude jednat. A tak jsme počítali nejen velbloudy na dopravních značkách, ale i ty na komunikacích, které jsme přejížděli s tím, že se nějak rozhodneme. Nakonec jsme se rozhodli dobře, ale neodchytli jsme úplně všechny značky a do tolerance bychom se nedostali, i kdybychom přičetli Vláďovu rozptylovou rezervu dvou velbloudů navíc. Prostě jsem jako řidič navštívil ZOO jen s 9-ti velbloudy. Zlý jazykové tvrdí, že se měli započítat i velbloudi zakreslené v ITI. A pěkný chyták v soutěžních úkolech byl zcela jistě dožitý věk pana Purkyně – 81 let a ne 82, jak vycházelo prostým odečtem letopočtů. Bylo třeba zapojit důvtip a přesné datumy narození a úmrtí.
No, ale pojďme na trať. Hned první vesnice – Bříza a hned moje velká ostuda. Zapomenutý vložák - za začátkem obce L. Vraceli jsme se zpět a vyplatilo se. Pak i ITI souhlasil. Svůj hřích jsem odčinil záhy v Mšeném – Lázně. Ale po pořádku. Pěkná finta s vložákem v obci Radešín, kdy plnění vložáku bylo přetaženo až do mezipolí s otočnou u zemědělského objektu. V Charvatcích nebylo jasno, jak pojmout velikou křižovatku u kostela, když kostel byl trochu opodál než správný průjezd tratí. Ale řešení bylo nakonec jednoduché, autor zde nic nevymýšlel, spíše pomáhal těm, co vložák neodjedou. Ti přijeli kostelu přeci jenom o něco blíž. A pak přišlo Mšené – povinný vložák, asi tři velbloudi a pak moje velká chvíle – odhalil jsem tajemství s HLAVNÍ ulicí místo většinově vykládané hlavní silnici. Takže obracecí SPK 51 jsme si jeli nakonec jenom prohlédnout – u obrátky mne to napadlo, jak se věci mají. Zbytek tratě bez výhrady již patřil navigátorovi Vláďovi, který si díky svým zkušenostem zcela správně všiml ostrého úhlu projetí bodem B a i kostelík v Podbradci jsme díky němu zanechali po pravé straně a jeli cestou dolů. Zde jsme v duchu pravidel AOS nechtěli napovídat a tak jsme čekali, až posádka s pražskou SPZ a silným obsazením před námi od kostelíku odjede. Také nám nechtěli napovídat, otáleli, ale nakonec odjeli. Po asi jedné minutě jsme se potkali právě na té cestě s SPK 1. Takže sportovně jsme se pozdravili a my věděli, že nejsme sami, kdo odhalil pěknou reálnou fintu.
V Brníkově nás čekala populární chlupatice, která nebyla zcela ideálně posazena a tak jako většina jsme kroužili v detailu bodu CH, dokud jsme nevyzkoušeli všechny možnosti a varianty průjezdu respektivě výjezdu z obce. Nakonec jsme usoudili, že někde autor cuknul chybně s „tužkou“ a odjeli se správnou kombinací SPK nejjednoduším směrem pryč. V bodě J to už byla rutina, nejdříve vložák a potom průjezd bodem J před nímž se brala po pytlíku SPK 25. Před Libochovicemi opět velká pozornost navigátora Vládi a tak jsme správně projeli další ostrou křižovatku s trojúhelníčkem - SPK 36. Bod O byl na stejném principu jako bod J, pokračovalo se SM s vložákem, kterou začínal ITI Lvice. Tady bylo nejdůležitější správné přiložení SM a vyčtení správného sledu ulic, kde vede SM a kde se lze mapově otočit. Potom tedy 2x přes kontrolu Městské policie, jednosměrkou přes SPK 38 a pěknou reálnou motanici na parkovišti u Penny Marketu (2x SPK 24 a SPK 30) přímo do cíle na zámeckém parkovišti u autobusového nádraží. A tak za velkého horka skončila náročná 1. etapa.
POMZ byl příjemnou procházkou krásným rozkvetlým zámeckým parkem, což v porovnání s procházkou z roku 2010 bylo jako nebe a dudy. Plnění úkolů a ITI vypadalo také jednoduše, za zmínku zcela jistě stojí také, kromě již zmíněných, SU 9 – počítání kamenných objektů. Vláďa Uman zcela správně zahrnul i kamenný pilíř uprostřed zámeckého rybníka, který byl slepým ramenem Ohře. Takto to učinila i většina posádek, přesto se jedná o zdvižený varovný prst – mějte se pokaždé na pozoru před autory tratě na Prasátku – připraví Vám kulišárnu i z té nejobyčejnější věci. I přes odhalení nástrah tratě se nám do „průjezdu“ dostala chybička. Ačkoliv jsme tušili na posledním úseku POMZ že bude SPK, přehlídli jsme ji a nevyhledali ji. A tímto okamžikem jsme o čtyři hodiny později mohli pouze konstatovat, že pomsta mohla býti sladká a ne že je sladká. Ano, ano, chybějící SPK 12 nás odsunula z bedny nejvyšší až na bednu nejnižší, tedy třetí místo. A tím jsme umožnili vítězství polopražské posádce, ve které naštěstí čest východočechů hájil Jarda Holman. Ale Petře Mašků počkej příště! JEN počkej, Petře!!! To už Ti nepomůže žádná AOS kapacita jako je Jarda!!! No zanechme škádlení, je to jen taková narážka na předsoutěžní internetovou diskusi.
Po zajímavé jízdě zručnosti jsme se vydali na cestu zpět. Sled fotografií nejen k průjezdu, ale i další k zaznamenání vyzval k více než pomalé jízdě, přesto jsme již v 15.00 hod byli téměř na ranči. No ale co tam, když jsme byli mezi prvními? Času dost, projeli jsme fotky ještě jednou, co by, kdyby. Nakonec nic, jen jsme si upřesnili, že DZ s „mašinkou“ v Libochovicích na komunikaci vlevo při výjezdu z městečka nepatří mezi vyvolené autorem tratě. I tak jsme na ranč po další hodině dojeli mezi prvními. Mohli jsme ihned začít napájení vyčerpaných těl a připravit se na náročné nezbytné doplňkové disciplíny. Se střídavými úspěchy jsme vše absolvovali a začali se těšit na výsledky a dopřávat si chutné masíčko.
Jak vše dopadlo, již všichni víte a tak závěrem již jen opětovný velký dík všem, co se podíleli na přípravě tradičního prasátka pod vedením neúnavného Zdeňka Jíše. A velký obdiv má R.A.čkova přijemná rodinka, která dokázala i přes náročné počasí vyvézt na soutěž pokračovatele AOS rodu Dvorských.
A tak nezbývá již nic jiného, než si říci – přijeďte na Prasátko z pod Řípu i v roce 2014 !!!
:-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-)
autor příspěvku: VláďaF
01.07.2013 17:42 Roudnice ráno i večer
Poslední závody před prázdninami se posunuly až těsně na konec června ale myslím, že to nebylo na závadu.
Přejímka a zručka byly na parkovišti továrny LINET, kde se vyrábí vyhlášená nemocniční lůžka. Zručky se jely najednou obě dvě, jedna pro dopolední a jedna pro odpolední kolo. A měly specialitu v tom, že nebyly vymalovány v plánku. Byl tam pouze vypsán seznam povinných prvků a jejich pořadí. Se zajímavostí, která už se dlouho nejela a to konkrétně, že posledním prvkem první zručky bylo zaparkování do řady. Lahůdkou bylo také to, že doraz byl z kopce.
V písemné rozpravě se Zdeněk rozepsal v jednom odstavci ohledně jednoho vložáku tak, že to skoro nikdo nepochopil (cituji: „za DZ Zákaz odbočení kamkoliv jeď kamkoliv (i jinam)) a když přišlo na rozpravu ústní, Zdeněk jako první bod oznámil, že tento odstavec z písemné rozpravy neplatí :-)
Na úvod se hned odkážu na příspěvky v diskusi od Michala a odpověď Zdeňka. Michal píše, že „hlavně to bylo hrozně hustý a bylo toho tam strašně moc” a Zdeněk reaguje: “D1 3VI/0podmínek, D2 2/1, O1 2/0 a O2 3/2. To je silně podprůměrné. Pár šipek a hodně průjezdek”.
Já si nemyslím, že toho bylo moc, bylo to krásně jezdivé, tedy líbilo se mi hlavně to dopoledne. Ta odpolední první etapa mě ale nějak zahltila – viz. dále.
Na Zdeňkových itikách se mi líbí, že vždy uvádí počet šipek a proto těžko něco přehlédneme. Zase se mi nelíbí, že na ITI si nemám kam psát průjezdky :-(
A teď vzhůru na etapu D1 směr Slaný.
Hned na úvod jsme chytli 100 TB na průjezdu parkovištěm u letního kina. Na konci parkoviště byla dejka ale ta byla ještě před první křižovatkou. Od té křižovatky s tou hlavnější hlavní to bylo ještě asi pět metrů. My jsme si to vyhodnotili jako jasnou fintu a brali SPK 13 na parkovišti jen jednou. Jenže se měla brát dvakrát. Zdeněk mi pak v cíli oznámil, že na té první křižovatce byl zákaz vjezdu a proto tam byl jednoznačný výjezd. Toho zákazu jsme si nevšimli ale když teď koukám na Google Streetview, tak se ani nedivím, bo ten zákaz je až za tou křižovatkou.
Pak byl dobrej fór s reálnou SM, která měla ale nenápadně otočený Sever. Kdo si toho otočení nevšiml, tak mu to krásně vyšlo hned okolo pumpy na konci města. Takže jsme si dojeli k Janě pro razítko. Kdo si toho otočení všiml až u další SM, která neměla jinak smysl, tak už se asi nechtěl do Slaného vracet. Následovalo několik komunikací nevalné kvality a hezký průjezd Drchkovem s kótou 120 na polňačce. Potřeboval jsem na něj ale dvoje brejle.
Ve Zlonicích Zdeňkova oblíbená kombinace mapové a reálné chlupaté nedělala problém. Akorát jsme tady potom nenašli kratší návrat do kóty 150 (za 60 TB). Ve Zlonicích bych ale asi bydlet nechtěl.
Pak už to bylo jednoduché až do ČK2. Kombinatorika v Radešíně okolo hasičské zábavy byla v pohodě. ČK byla před hospodou a kdo zastavil za ní, hned chytil 50 TB bo to bylo na autobusové zastávce.
Etapa D2 byla pouze na jednom papíře formátu A4. Úvod v Radešíně byl pěknej ale v podstatě jednoduchej ale SM21 v Račíněvsi byla dost mastná. Hodně členitá a v jiném měřítku než ZM a navíc se vymazávala projetím. Takže SPK 14 u prodejny asi každej neměl. Do kóty 200 u té BTSky byla plná čára až skoro tlustá, jak byla plná.
Zato reálná SM za hospodou okolo pumpy nás také hnala k plné čáře a pro jsme se museli jet někam otočit. A to někam bylo až k pískovně a tam byla STOPka. Takže až do té „promazané“ Račíněvsi pro dva další plechy. Kdo si jen napsal tu SPK14 a chytře tam až nejel, tak to měl za 100 TB.
Na začátku Roudnice moje krizové místo a konkrétně nesmyslný detail kóty 232. SPK 9 jsem nenapsal bo jsem se k ní nemohl nijak dostat. V detailu je pravoúhlý trojúhelník a v reálu to vydadalo úplně jinak www.mapy.cz/#!x=14.248106&y=50.413398&z=18 (těchto 100 TB nám sebralo 1.místo – grrrrrr). Pak jsme se hezky povozili Roudnicí, vzpomněli si, jak kdysi bývali přejímky v restauraci Petra (jelo se téměř okolo), nezapomněli si vymazat další komunikaci projetou SM a snažili se zahnout do pilíře mostu. Na konci byla chutná SM24, která nás cpala přes plnou čáru do komunikace, která nevím, jestli byla průjezdná. Asi bysme auto zlomili. Těch vykřičníků u SM bylo asi málo. Ale další SPK to vyřešila.
Závěr v Krábčicích byl těžkej díky detailu kóty 290. Nejdřív cesta do kóty 290 byla za 60 TB a pak hlavně cesta do kóty 280 nasypala skoro všem 200 TB. Najít kratší průjezd přes detail jsem fakt nedokázal. Hurá do hospody.
Etapa O1 - hned na úvod jsme přehlédli DZ začátek obce. Vadilo mi, že tam nemám ten reálný tvar ale zpátky jsme se nevrátili. Ono hledat DZ začátek obce v půlce obce není moc normální. Pak jsme našli levější levou za dejkou před hlavní ale už jsme nevzali dejku vedle kolejí za začátkem obce Roudnice. Ona byla proti těm otočnejm plechům. Tak jsme po obchvatu nejeli a hned si mázli 200 TB. Teď ale koukám na mapu a vidím, že se na obchvat vůbec nemuselo, bo do kóty 301 s výjezdem to bylo blíž otočit se na pytlíčku směr Krábčice. Pozdě bycha honit.
Následovala obtížná pasáž – opět kombinace mapové a reálné chlupaté. My jsme tam nechali asi 15 minut, než jsme našli správný reálný průjezd do kóty 303. Pak už to šlo. Tady bych za povodní jezdit nechtěl. Dále pěkná mapařina v Předoníně a v Libkovicích nám místní cikáni ukazovali, že máme jet po mapě . Detail kóty 326 jsem úplně zazdil (160 TB) a navíc jsme nejeli zpět na hlavní tak, jak se mělo a zazdili ještě jednu dejku (100 TB). Závěr pod Řípem už byl v pohodě.
V etapě O2 byly zase vložáky (jako tady už několikrát) se zákazama odbočení. To je značka, kterou fakt normálně nesleduji. Ale před tím jsme ještě nenašli kratší průjezd do kóty 410 (160 TB). Dále bylo důležité při návratu na SM jezdit dle ZM. Vložák „Jízda po kruhovém objezdu je považována za jízdu rovně“ jsem nepochopil. Bral jsem to polském způsobu, že projedu celej kruhák rovně. Ale tak to autor nechtěl. A tak jsem to opět na tomto místě podělal. Už v roce 2011 jsem tady měl problém s mapovým tvarem na parkovišti u Lidlu a teď zase za 100 TB. Tady to nemám rád, už tady Zdeňku nic nestav!!!
Ale že jsme to jeli celé kolem dokola nám zachránilo SPK 48 na kruháku, bo jsme neregistrovali DZ „Objezd na kruháku“. Dále SM42 s vložákem se STOPkou byla pěkná. Zase jsme se projeli okolo Labe (kam se asi ztratil kanál pro vodáky). Pak už to šlo v pohodě, na závěr byla už jen ta nepovedená SM45, která nejenže neměla směr průjezdu ale ještě vedla do prodejny bazénů. A hurá do cíle.
Byl to příjemně strávený sobotní den a Zdeněk ze sebe opravdu sype spoustu nápadů. Některé vesnice byly opravdu vymazlené. Díky moc. To jsem se zase rozepsal…………
PetrM
..........................................................................................................................................................................
Přejímka a zručka byly na parkovišti továrny LINET, kde se vyrábí vyhlášená nemocniční lůžka. Zručky se jely najednou obě dvě, jedna pro dopolední a jedna pro odpolední kolo. A měly specialitu v tom, že nebyly vymalovány v plánku. Byl tam pouze vypsán seznam povinných prvků a jejich pořadí. Se zajímavostí, která už se dlouho nejela a to konkrétně, že posledním prvkem první zručky bylo zaparkování do řady. Lahůdkou bylo také to, že doraz byl z kopce.
V písemné rozpravě se Zdeněk rozepsal v jednom odstavci ohledně jednoho vložáku tak, že to skoro nikdo nepochopil (cituji: „za DZ Zákaz odbočení kamkoliv jeď kamkoliv (i jinam)) a když přišlo na rozpravu ústní, Zdeněk jako první bod oznámil, že tento odstavec z písemné rozpravy neplatí :-)
Na úvod se hned odkážu na příspěvky v diskusi od Michala a odpověď Zdeňka. Michal píše, že „hlavně to bylo hrozně hustý a bylo toho tam strašně moc” a Zdeněk reaguje: “D1 3VI/0podmínek, D2 2/1, O1 2/0 a O2 3/2. To je silně podprůměrné. Pár šipek a hodně průjezdek”.
Já si nemyslím, že toho bylo moc, bylo to krásně jezdivé, tedy líbilo se mi hlavně to dopoledne. Ta odpolední první etapa mě ale nějak zahltila – viz. dále.
Na Zdeňkových itikách se mi líbí, že vždy uvádí počet šipek a proto těžko něco přehlédneme. Zase se mi nelíbí, že na ITI si nemám kam psát průjezdky :-(
A teď vzhůru na etapu D1 směr Slaný.
Hned na úvod jsme chytli 100 TB na průjezdu parkovištěm u letního kina. Na konci parkoviště byla dejka ale ta byla ještě před první křižovatkou. Od té křižovatky s tou hlavnější hlavní to bylo ještě asi pět metrů. My jsme si to vyhodnotili jako jasnou fintu a brali SPK 13 na parkovišti jen jednou. Jenže se měla brát dvakrát. Zdeněk mi pak v cíli oznámil, že na té první křižovatce byl zákaz vjezdu a proto tam byl jednoznačný výjezd. Toho zákazu jsme si nevšimli ale když teď koukám na Google Streetview, tak se ani nedivím, bo ten zákaz je až za tou křižovatkou.
Pak byl dobrej fór s reálnou SM, která měla ale nenápadně otočený Sever. Kdo si toho otočení nevšiml, tak mu to krásně vyšlo hned okolo pumpy na konci města. Takže jsme si dojeli k Janě pro razítko. Kdo si toho otočení všiml až u další SM, která neměla jinak smysl, tak už se asi nechtěl do Slaného vracet. Následovalo několik komunikací nevalné kvality a hezký průjezd Drchkovem s kótou 120 na polňačce. Potřeboval jsem na něj ale dvoje brejle.
Ve Zlonicích Zdeňkova oblíbená kombinace mapové a reálné chlupaté nedělala problém. Akorát jsme tady potom nenašli kratší návrat do kóty 150 (za 60 TB). Ve Zlonicích bych ale asi bydlet nechtěl.
Pak už to bylo jednoduché až do ČK2. Kombinatorika v Radešíně okolo hasičské zábavy byla v pohodě. ČK byla před hospodou a kdo zastavil za ní, hned chytil 50 TB bo to bylo na autobusové zastávce.
Etapa D2 byla pouze na jednom papíře formátu A4. Úvod v Radešíně byl pěknej ale v podstatě jednoduchej ale SM21 v Račíněvsi byla dost mastná. Hodně členitá a v jiném měřítku než ZM a navíc se vymazávala projetím. Takže SPK 14 u prodejny asi každej neměl. Do kóty 200 u té BTSky byla plná čára až skoro tlustá, jak byla plná.
Zato reálná SM za hospodou okolo pumpy nás také hnala k plné čáře a pro jsme se museli jet někam otočit. A to někam bylo až k pískovně a tam byla STOPka. Takže až do té „promazané“ Račíněvsi pro dva další plechy. Kdo si jen napsal tu SPK14 a chytře tam až nejel, tak to měl za 100 TB.
Na začátku Roudnice moje krizové místo a konkrétně nesmyslný detail kóty 232. SPK 9 jsem nenapsal bo jsem se k ní nemohl nijak dostat. V detailu je pravoúhlý trojúhelník a v reálu to vydadalo úplně jinak www.mapy.cz/#!x=14.248106&y=50.413398&z=18 (těchto 100 TB nám sebralo 1.místo – grrrrrr). Pak jsme se hezky povozili Roudnicí, vzpomněli si, jak kdysi bývali přejímky v restauraci Petra (jelo se téměř okolo), nezapomněli si vymazat další komunikaci projetou SM a snažili se zahnout do pilíře mostu. Na konci byla chutná SM24, která nás cpala přes plnou čáru do komunikace, která nevím, jestli byla průjezdná. Asi bysme auto zlomili. Těch vykřičníků u SM bylo asi málo. Ale další SPK to vyřešila.
Závěr v Krábčicích byl těžkej díky detailu kóty 290. Nejdřív cesta do kóty 290 byla za 60 TB a pak hlavně cesta do kóty 280 nasypala skoro všem 200 TB. Najít kratší průjezd přes detail jsem fakt nedokázal. Hurá do hospody.
Etapa O1 - hned na úvod jsme přehlédli DZ začátek obce. Vadilo mi, že tam nemám ten reálný tvar ale zpátky jsme se nevrátili. Ono hledat DZ začátek obce v půlce obce není moc normální. Pak jsme našli levější levou za dejkou před hlavní ale už jsme nevzali dejku vedle kolejí za začátkem obce Roudnice. Ona byla proti těm otočnejm plechům. Tak jsme po obchvatu nejeli a hned si mázli 200 TB. Teď ale koukám na mapu a vidím, že se na obchvat vůbec nemuselo, bo do kóty 301 s výjezdem to bylo blíž otočit se na pytlíčku směr Krábčice. Pozdě bycha honit.
Následovala obtížná pasáž – opět kombinace mapové a reálné chlupaté. My jsme tam nechali asi 15 minut, než jsme našli správný reálný průjezd do kóty 303. Pak už to šlo. Tady bych za povodní jezdit nechtěl. Dále pěkná mapařina v Předoníně a v Libkovicích nám místní cikáni ukazovali, že máme jet po mapě . Detail kóty 326 jsem úplně zazdil (160 TB) a navíc jsme nejeli zpět na hlavní tak, jak se mělo a zazdili ještě jednu dejku (100 TB). Závěr pod Řípem už byl v pohodě.
V etapě O2 byly zase vložáky (jako tady už několikrát) se zákazama odbočení. To je značka, kterou fakt normálně nesleduji. Ale před tím jsme ještě nenašli kratší průjezd do kóty 410 (160 TB). Dále bylo důležité při návratu na SM jezdit dle ZM. Vložák „Jízda po kruhovém objezdu je považována za jízdu rovně“ jsem nepochopil. Bral jsem to polském způsobu, že projedu celej kruhák rovně. Ale tak to autor nechtěl. A tak jsem to opět na tomto místě podělal. Už v roce 2011 jsem tady měl problém s mapovým tvarem na parkovišti u Lidlu a teď zase za 100 TB. Tady to nemám rád, už tady Zdeňku nic nestav!!!
Ale že jsme to jeli celé kolem dokola nám zachránilo SPK 48 na kruháku, bo jsme neregistrovali DZ „Objezd na kruháku“. Dále SM42 s vložákem se STOPkou byla pěkná. Zase jsme se projeli okolo Labe (kam se asi ztratil kanál pro vodáky). Pak už to šlo v pohodě, na závěr byla už jen ta nepovedená SM45, která nejenže neměla směr průjezdu ale ještě vedla do prodejny bazénů. A hurá do cíle.
Byl to příjemně strávený sobotní den a Zdeněk ze sebe opravdu sype spoustu nápadů. Některé vesnice byly opravdu vymazlené. Díky moc. To jsem se zase rozepsal…………
PetrM
autor příspěvku: PetrM
27.06.2013 17:19 Zemřel Václav Lecjaks
Velice smutná zpráva přišla ze západních Čech. Nečekaně tam zemřel Vašek Lecjaks.
Vašek byl 16 sezón účastníkem mistrovství Československé republiky v BOAS a později i AOS. Protože byl obdařen neobyčejným smyslem pro humor, nechyběl u žádné rošťárny a zábavy, kterou jsme na soutěžích vymýšleli a prožívali.
Ti kteří ho znali mu určitě věnují tichou vzpomínku.
Venco nezapomeneme !!!
Vaškovy historické tabulky
..........................................................................................................................................................................
Vašek byl 16 sezón účastníkem mistrovství Československé republiky v BOAS a později i AOS. Protože byl obdařen neobyčejným smyslem pro humor, nechyběl u žádné rošťárny a zábavy, kterou jsme na soutěžích vymýšleli a prožívali.
Ti kteří ho znali mu určitě věnují tichou vzpomínku.
Venco nezapomeneme !!!
Vaškovy historické tabulky
autor příspěvku: Duža
17.06.2013 09:18 RETRO BOAS – PLUSY A MÍNUSY
Tak konečně nám vyšlo počasí! Po propršeném jarním Hlučínu a proprůtržované Bratislavě se na nás usmálo i sluníčko a bylo to znát i na náladě zúčastněných.
Po příjezdu do Hlučína a zaprezentování posádek, už vše vypuklo jako zamlada! Testy ze zdravovědy, pravidel silničního provozu a přirozené inteligence. Hod granátem na cíl (citlivě zvolené vzdálenosti cílů s ohledem na věk většiny posádek), střelba vleže ze vzduchovky (žádné terče, pěkně na plechové sklápěcí panáčky), odhady vzdáleností, určování azimutů od imaginárního severu a také stravitelný POMZ (pěší orientační mikrozávod). Vše v naprosté pohodě a s úsměvy na tvářích! Následovala exkurze do kulinářských vod Hlučína, abychom nabrali ty správné síly do ostrého soutěžení. Oběd byl dle ohlasů vynikající (až na malinkaté výhrady tradičních žlučníkářů a dietářů) a po následující rozpravě už mohlo vše vypuknout naplno.
Tratť, kterou připravil Jirka Krygler byla překvapivě citlivým spojením současného a „historického“ pojetí soutěží, čímž zdárně naplnila ono heslo „RETRO“ a byla stravitelná jak pro pamětníky časů BOAS, tak i pro současné AOSkáře. JZ zařazená do ČK mezi etapami na odstavné ploše Zábřežského letiště byla poměrně jednoduchá a okořeněná přejezdem prkna, přesto některým, ještě nedávno vyhlášeným, „jezetářům“ docela zamotala šišky (že Jardo(:-)).
Po dojezdu do cíle u penzionu Setina nás v chatovém táboře očekával připravený „pártystan“ s veškerým zázemím pro naši pohodu a se Zbyťákem u compu a piva. Na grilu se usmívala krásná vepřová pečínka, z pípy tichounce šumělo pivínko a sem tam do něj spadla i hruštička. Báječnou pohodu na chvíli „narušila“ jenom náhlá kanonáda z baterie „rychlých špuntů“ z arsenálu Jirky Kubíčka u příležitosti jeho kulatého jubilea a také vyhlášení vítězů, kde pořadí posádek nebylo vůbec tím nejdůležitějším.. Všeobecné pojídání s popíjením a povídáním se protáhlo až hluboko přes půlnoc a stálo to za to!
A co ty mínusy? Napadá mě pouze jeden, ale dost podstatný! Kde jsou ty všechny slavné posádky minulosti, to už definitivně zapadly do bačkor a nestojí o setkání se starými přáteli?
Omluvou může být snad jedině těžká choroba, nebo, nedejbože, smrt! Skleróza a podobné triviálnosti neberu!!
Ještě jednou velký dík Hlučinčanům včele se Zbyťákem a Jirkou Kryglerem a snad, někdy, možná???
..........................................................................................................................................................................
Po příjezdu do Hlučína a zaprezentování posádek, už vše vypuklo jako zamlada! Testy ze zdravovědy, pravidel silničního provozu a přirozené inteligence. Hod granátem na cíl (citlivě zvolené vzdálenosti cílů s ohledem na věk většiny posádek), střelba vleže ze vzduchovky (žádné terče, pěkně na plechové sklápěcí panáčky), odhady vzdáleností, určování azimutů od imaginárního severu a také stravitelný POMZ (pěší orientační mikrozávod). Vše v naprosté pohodě a s úsměvy na tvářích! Následovala exkurze do kulinářských vod Hlučína, abychom nabrali ty správné síly do ostrého soutěžení. Oběd byl dle ohlasů vynikající (až na malinkaté výhrady tradičních žlučníkářů a dietářů) a po následující rozpravě už mohlo vše vypuknout naplno.
Tratť, kterou připravil Jirka Krygler byla překvapivě citlivým spojením současného a „historického“ pojetí soutěží, čímž zdárně naplnila ono heslo „RETRO“ a byla stravitelná jak pro pamětníky časů BOAS, tak i pro současné AOSkáře. JZ zařazená do ČK mezi etapami na odstavné ploše Zábřežského letiště byla poměrně jednoduchá a okořeněná přejezdem prkna, přesto některým, ještě nedávno vyhlášeným, „jezetářům“ docela zamotala šišky (že Jardo(:-)).
Po dojezdu do cíle u penzionu Setina nás v chatovém táboře očekával připravený „pártystan“ s veškerým zázemím pro naši pohodu a se Zbyťákem u compu a piva. Na grilu se usmívala krásná vepřová pečínka, z pípy tichounce šumělo pivínko a sem tam do něj spadla i hruštička. Báječnou pohodu na chvíli „narušila“ jenom náhlá kanonáda z baterie „rychlých špuntů“ z arsenálu Jirky Kubíčka u příležitosti jeho kulatého jubilea a také vyhlášení vítězů, kde pořadí posádek nebylo vůbec tím nejdůležitějším.. Všeobecné pojídání s popíjením a povídáním se protáhlo až hluboko přes půlnoc a stálo to za to!
A co ty mínusy? Napadá mě pouze jeden, ale dost podstatný! Kde jsou ty všechny slavné posádky minulosti, to už definitivně zapadly do bačkor a nestojí o setkání se starými přáteli?
Omluvou může být snad jedině těžká choroba, nebo, nedejbože, smrt! Skleróza a podobné triviálnosti neberu!!
Ještě jednou velký dík Hlučinčanům včele se Zbyťákem a Jirkou Kryglerem a snad, někdy, možná???
autor příspěvku: Juras
01.06.2013 19:17 POZOR ČP a SCC v Roudnici změna termínu
Vážení sportovní přátelé z ryze praktických důvodů (Memorial air Show v Roudnici n.L.) musím 29.6.2013 V propozicích, které vyjdou velmi brzy již bude uveden tento nový termín.
Všem, kteří si pracně vyrobili okénko na 22.6 a nemohou o týden později se omlouvám. Memoriál air show je natolik rozsáhlá akce, že je takřka nemožné v Roudnici a blízkém okolí pořádat tyto dvě akce současně.
..........................................................................................................................................................................
změnit termín ČP a SCC
který se měl konat 22.6. na nový termín a to o týden později tedy na29.6.2013 V propozicích, které vyjdou velmi brzy již bude uveden tento nový termín.
Všem, kteří si pracně vyrobili okénko na 22.6 a nemohou o týden později se omlouvám. Memoriál air show je natolik rozsáhlá akce, že je takřka nemožné v Roudnici a blízkém okolí pořádat tyto dvě akce současně. Těším se na vás 29.6. v Roudnici a okolí (Slaný ? :-) ).
autor příspěvku: Jíše Zdeněk