20.05.2014 06:39 Pohled z bedny. - (Český pohár - Ekser 2014)
4. kolo ČP AOS EKSER 2014
Děkuji rodičům, mamince, tatínkovi, sourozencům, škole, straně, vládě, evropské unii, … za podporu, výchovu, vzdělání, morální vlastnosti a hlavně dohled Milana Vlka, který mi umožnil a uložil povinnost napsat své pocity a dojmy z této soutěže v Liberci dne 17. 5. 2014
Ranní/dopolední tři etapy jsme po Liberci projeli s docela slušným pocitem, který hořkl v druhé etapě – nemám rád neustálé přehodnocování ještě komplikované „vždy druhou nejkratší cestou“.
V první etapě – dosti časově volné, jsme si pouze vsugerovali na čtvercovém zbytku dopravní značky slepou ulici a trochu si „zamapovali“. Jinak O.K.
Ve druhé „Pekelné“ etapě – dojezd do kóty 202 se mi moc nepovedl a hned za ním, při návratu na SM 1, jsem si zmatečně vzal PK 5 navíc! Teprve po pečlivém naražení PK 5 do jízdního výkazu jsem řekl „A teď šipku v mapě. A k…!“
Nakonec se šikla, pokakal jsem tu kótu 202 a takto to bylo celkově pouze za 100.
No bezva. Když se daří, tak se daří!
Ke třetí etapě toho moc nemám. Za prvním výjezdem z kóty 310 jsme narazili asi na nějakou novou značku. Do ulice kam chtěl autor, mi Milan odmítal vjet – do zákazů se nejezdí!
A tak mi zůstaly k řešení tři shodně dlouhé příjezdy na začátek SM 3 a já za boha nemohl nalézt ten správný (asi čtvrtý?!). Tak jsme se naštvali, zahodili asi 10 minut tápání z celkového času 35 minut na etapu dlouhou 10 km a jeli dále.
Z kóty 320 JEĎ POPRVÉ SM 4 se mi také nějak nedařilo…
A tak jsem si po dojezdu ani nekontroloval správné průjezdy těmito etapami podle moc pěkně zpracovaného průjezdu s výkladem. O to větší bylo překvapení nad výsledkovou listinou!
5. kolo ČP AOS EKSER 2014
Děkuji stavitelům trati, hlavnímu rozhodčímu, všem pořadatelům, soupeřům a hlavně Milanu Vlkovi za „milou“ povinnost, kterou mi přenechal – napsat pocity, dojmy a postřehy z 5. kola ČP AOS v Liberci.
Odpolední dvě etapy nás protáhly po JZ a JV části Liberce (Růžodol, Ostašov, Františkov, Karlinky, Hanychov [Horní i Dolní], Doubí, Vesec, Rochlice a Perštýn).
Po ranním rozjezdu nás již moc nepřekvapovaly slepé mapy, které (sice v měřítku mapy) se mi moc nedařilo „napasovávat“ do podkladu.
První, resp. 4. etapa:
– Asi největší problém mi způsobilo špatné pochopení podmínky „… úseku se REÁLNĚ projeté komunikace stávají projetím nemapovými“ – ten kousek od „Dejky“ ke křižovatce jsem si v mapě nesmazal, a naopak komunikaci po odbočení na dané křižovatce ano!
– Další místo, kde jsem se nerozhodl s nadhledem jako na „kraji v Liberci“, bylo mapové místo s křižovatkou tvaru kříže (v mapě) za odbočením mapově „L“ po průjezdu bodem 31. Natlačil jsem Milana do levé odbočky, dle stavitelů a HR umístěnou nemapově o několik metrů před mapovým křížem. Mapová neexistovala a mělo se jet rovně na SPK 55.
Jako omluvu si mohu namlouvat, že tato dvě místa činila problémy skoro všem zúčastněným…
Druhá. Resp 5. etapa:
– 1. „majstrštyk“ – kolmé zakončení SM 4 jsme zmákli (kóta 501, která orientovala tuto SM a vlastně na ní ani nebyla nás nezmátla)
– 2. „majstrštyk“ – reálnou chlupatou čáru za kótou 501 s neurčitými přípojkami („plná a slepá“ po levé ruce) na staveništi či hromadách štěrku a zeminy na stavbě (použij dle potřeby) jsme zajeli až při nuceném odjezdu někam jinam, kde to snad pochopíme… Pohled z druhé strany průjezdu (to už jsme zde jeli po čtvrté) naznačil možnost použít ZDE!
– 3. „majstrštyk“ – SM3D, která byla opravdu 3D nečinila velké problémy. Protože jsme si dlouze zajezdili (bezvadně a dlouho) v okolí kóty 517, kterou jsem nepochopitelně projel odbočením reálně vpravo již o několik metrů dříve, tedy ne k SPK 85 ale padáku s kopce dolů na ulici K Potůčku. Tady po 15 minutách jízdy mezi jednosměrkami v našem směru i proti nám jsme se dopracovali opět do kóty 517 od východu (SPK 77). Uff. Nebylo moc času, tak se Milan pouze optal: „Vidíš něco pod námi?“, a bylo vše O.K. Pouze ještě jednou – někde si odbočit alespoň jednou P a pak „odhadnout“ správnou velikost následující SM 5 (150 metrů je určitě více než 80 metrů) a šupem do cíle. Čas hoří!
Jak jenom to ten Milan dělá, že ví kdy kecám a kdy střílím „od oka“…
Celkově obě soutěže:
Již dlouho na soutěže jezdím pouze s GPS a ne moc často si pořídím jiný mapový podklad. Už Václav Matoušek říkal, že je třeba jezdit a zvládnout soutěž dle podkladů, které nám dodá pořadatel. Ale v sobotu ráno jsem si u pumpy koupil mapu Liberce – pěkná, nová M10. A jak se mi hodila u mapy SM3D.
Myslím, že je třeba poděkovat Petrovi a hlavně Sobotům za asi těžké, ale pěkné soutěže v upršené liberecké sobotě. Z obou beden to byla dobrá sobota.
V restauraci bylo dobré jídlo, slušný eskort, čisté WC a hlavně telka. Zde se naši hokejoví ctitelé z teamu AOS mohli čílit nad pohybem nějakého Dána v brankovišti (našem) při gólu upravujícím stav na 3:2 pro ČR (zatím). Pak už to šlo s kopce.
Za posádku st. č. 8 Pavel Kopeček s Vlkem Milanem
..........................................................................................................................................................................
Děkuji rodičům, mamince, tatínkovi, sourozencům, škole, straně, vládě, evropské unii, … za podporu, výchovu, vzdělání, morální vlastnosti a hlavně dohled Milana Vlka, který mi umožnil a uložil povinnost napsat své pocity a dojmy z této soutěže v Liberci dne 17. 5. 2014
Ranní/dopolední tři etapy jsme po Liberci projeli s docela slušným pocitem, který hořkl v druhé etapě – nemám rád neustálé přehodnocování ještě komplikované „vždy druhou nejkratší cestou“.
V první etapě – dosti časově volné, jsme si pouze vsugerovali na čtvercovém zbytku dopravní značky slepou ulici a trochu si „zamapovali“. Jinak O.K.
Ve druhé „Pekelné“ etapě – dojezd do kóty 202 se mi moc nepovedl a hned za ním, při návratu na SM 1, jsem si zmatečně vzal PK 5 navíc! Teprve po pečlivém naražení PK 5 do jízdního výkazu jsem řekl „A teď šipku v mapě. A k…!“
Nakonec se šikla, pokakal jsem tu kótu 202 a takto to bylo celkově pouze za 100.
No bezva. Když se daří, tak se daří!
Ke třetí etapě toho moc nemám. Za prvním výjezdem z kóty 310 jsme narazili asi na nějakou novou značku. Do ulice kam chtěl autor, mi Milan odmítal vjet – do zákazů se nejezdí!
A tak mi zůstaly k řešení tři shodně dlouhé příjezdy na začátek SM 3 a já za boha nemohl nalézt ten správný (asi čtvrtý?!). Tak jsme se naštvali, zahodili asi 10 minut tápání z celkového času 35 minut na etapu dlouhou 10 km a jeli dále.
Z kóty 320 JEĎ POPRVÉ SM 4 se mi také nějak nedařilo…
A tak jsem si po dojezdu ani nekontroloval správné průjezdy těmito etapami podle moc pěkně zpracovaného průjezdu s výkladem. O to větší bylo překvapení nad výsledkovou listinou!
5. kolo ČP AOS EKSER 2014
Děkuji stavitelům trati, hlavnímu rozhodčímu, všem pořadatelům, soupeřům a hlavně Milanu Vlkovi za „milou“ povinnost, kterou mi přenechal – napsat pocity, dojmy a postřehy z 5. kola ČP AOS v Liberci.
Odpolední dvě etapy nás protáhly po JZ a JV části Liberce (Růžodol, Ostašov, Františkov, Karlinky, Hanychov [Horní i Dolní], Doubí, Vesec, Rochlice a Perštýn).
Po ranním rozjezdu nás již moc nepřekvapovaly slepé mapy, které (sice v měřítku mapy) se mi moc nedařilo „napasovávat“ do podkladu.
První, resp. 4. etapa:
– Asi největší problém mi způsobilo špatné pochopení podmínky „… úseku se REÁLNĚ projeté komunikace stávají projetím nemapovými“ – ten kousek od „Dejky“ ke křižovatce jsem si v mapě nesmazal, a naopak komunikaci po odbočení na dané křižovatce ano!
– Další místo, kde jsem se nerozhodl s nadhledem jako na „kraji v Liberci“, bylo mapové místo s křižovatkou tvaru kříže (v mapě) za odbočením mapově „L“ po průjezdu bodem 31. Natlačil jsem Milana do levé odbočky, dle stavitelů a HR umístěnou nemapově o několik metrů před mapovým křížem. Mapová neexistovala a mělo se jet rovně na SPK 55.
Jako omluvu si mohu namlouvat, že tato dvě místa činila problémy skoro všem zúčastněným…
Druhá. Resp 5. etapa:
– 1. „majstrštyk“ – kolmé zakončení SM 4 jsme zmákli (kóta 501, která orientovala tuto SM a vlastně na ní ani nebyla nás nezmátla)
– 2. „majstrštyk“ – reálnou chlupatou čáru za kótou 501 s neurčitými přípojkami („plná a slepá“ po levé ruce) na staveništi či hromadách štěrku a zeminy na stavbě (použij dle potřeby) jsme zajeli až při nuceném odjezdu někam jinam, kde to snad pochopíme… Pohled z druhé strany průjezdu (to už jsme zde jeli po čtvrté) naznačil možnost použít ZDE!
– 3. „majstrštyk“ – SM3D, která byla opravdu 3D nečinila velké problémy. Protože jsme si dlouze zajezdili (bezvadně a dlouho) v okolí kóty 517, kterou jsem nepochopitelně projel odbočením reálně vpravo již o několik metrů dříve, tedy ne k SPK 85 ale padáku s kopce dolů na ulici K Potůčku. Tady po 15 minutách jízdy mezi jednosměrkami v našem směru i proti nám jsme se dopracovali opět do kóty 517 od východu (SPK 77). Uff. Nebylo moc času, tak se Milan pouze optal: „Vidíš něco pod námi?“, a bylo vše O.K. Pouze ještě jednou – někde si odbočit alespoň jednou P a pak „odhadnout“ správnou velikost následující SM 5 (150 metrů je určitě více než 80 metrů) a šupem do cíle. Čas hoří!
Jak jenom to ten Milan dělá, že ví kdy kecám a kdy střílím „od oka“…
Celkově obě soutěže:
Již dlouho na soutěže jezdím pouze s GPS a ne moc často si pořídím jiný mapový podklad. Už Václav Matoušek říkal, že je třeba jezdit a zvládnout soutěž dle podkladů, které nám dodá pořadatel. Ale v sobotu ráno jsem si u pumpy koupil mapu Liberce – pěkná, nová M10. A jak se mi hodila u mapy SM3D.
Myslím, že je třeba poděkovat Petrovi a hlavně Sobotům za asi těžké, ale pěkné soutěže v upršené liberecké sobotě. Z obou beden to byla dobrá sobota.
V restauraci bylo dobré jídlo, slušný eskort, čisté WC a hlavně telka. Zde se naši hokejoví ctitelé z teamu AOS mohli čílit nad pohybem nějakého Dána v brankovišti (našem) při gólu upravujícím stav na 3:2 pro ČR (zatím). Pak už to šlo s kopce.
Za posádku st. č. 8 Pavel Kopeček s Vlkem Milanem
autor příspěvku: Kopeček Pavel
19.05.2014 07:35 Organizační pokyny pro MČR v Jičíně.
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: Boudný Jiří st.
18.05.2014 20:47 Pohled z bedny. - (Shell cup - Ekser 2014)
Pohled z bedny – 3. a 4. kolo české části SHELL CUPu Liberec – ESKER 2014
Očekával jsem, že to bude nejtěžší část soutěže až někdy dojde k tomu, že vyhrajeme. Ale díky tomu, že autoři slíbili, že podrobný a pěkně vypracovaný popis průjezdu všech etap z obou kol vyvěsí na stránky, máme situaci zjednodušenou. Stačí už jen splnit „milou povinnost, napsat o tom, jak jsme viděli tuto soutěž právě svýma očima“.
Takže hned na úvod musím říct, že při příjezdu jsme byli potěšeni kulturním zázemím a to nejen proto, že bylo v Domě kultury. Restaurace „Žito“ byla příjemná (a čistý záchody, to mám rád ), menu pro nás připravené obsahovalo kromě avizovaného oběda a večeře i snídani, což při dvou kolech bylo více než vhodné.
Písemná rozprava předaná při prezentaci (správně by ale asi mělo být při „prezenci“) byla srozumitelná a vtipná. Překvapením bylo, že Shell neplatil startovné. Při zahajovací rozpravě jsme byli upozorněni na pár potřebných detailů, které se v průběhu ukázaly velice užitečné. Obzvláště ten detail, že je-li kóta umístněna na nadjezdu, platí i pro podjezd. Ale o tom až později.
Vlastní jízda byla ve všech etapách zhruba stejně náročná. Ne moc těžká, ale také ne příliš lehká, aby se při ní nedaly nadělat chyby. ITI byly přehledné, vždy jen jedna podmínka nebo jeden vložák, v jednom případě obojí. V ojedinělých případech sice byly nepřesně vykresleny tvary v šipkáčích (přesně si vybavuji tvar těsně před prvním průjezdem kótou 103 v první etapě a tvar světelné křižovatky u Kauflandu ve druhé etapě, který je navíc v první etapě vykreslen dobře), ale pro nás to znamenalo jen cca 2 km a otáčení na louce navíc, než jsme se rozhodli pro další směr cesty. Mapy byly sice jen na zmenšeném formátu A4, ale pro jízdu s dobrými brýlemi to postačilo a alespoň při jízdě nebyly „všude“.
V první etapě prvního kola jsme jedinou SPK vynechali kvůli chybnému nájezdu na SM. Jediný opravdu krizový moment kola nastal ve chvíli mapové jízdy z kóty 107 do kóty 106 s příjezdem od JZ. Vizuálně dle ZM a teď i přesným měřením byla nejkratší cesta přes kótu 208, za ní doprava a objet trojúhelníček pod 106. Za 208 však byla slepá (o kus dál zřejmě od 106 jednosměrka), žádná otočka, takže přes 200. Jaké však nastalo zděšení, když pod i nad 106 byla reálně samá slepá i když to na ZM nebylo patrné a my se po marném hledání otočky poblíž museli vydat na JZ k malému trojúhelníčku (který tam v reálu ani nebyl). Výsledně jsme sice měli průjezdy správně, ale navíc asi 3 km oproti předpokládanému průjezdu dle autorů a dobrou čtvrthodinku. Po diskuzi v cíli jsme se s ostatními shelláky shodli, že jsme tam problémy měli všichni stejné.
JZ proběhly podle očekávání, v rámci možností našeho většího auta a schopností.
Druhá etapa proběhla v pohodě až na zmíněný tvar světelné křižovatky (dojezd až na kruháč při hledání správného tvaru). Jedinou SPK jsme prošvihli kvůli nerespektování poznámky k řešení: Vlevo je „co nejvíc vlevo“. Někteří z kolegů pak ukončili vložák už ve chvíli příjezdu na „světelnou“ a ne až po výjezdu. Vlasta to chtěl udělat stejně, ale přesvědčil jsem ho.
Třetí etapa taky dobrá, chvilka diskuze, zda můžeme jet po trase budoucí SM, když na ní přijíždíme a pak zase jedna chyba na detailu kóty 408. Zaměnili jsme dolní část vykreslených komunikací za značku slepé ulice (jak jsme zvyklí ze šipkáčů) a bylo vymalováno. Shodou okolností se totéž v hlavách přihodilo i všem ostatním soupeřům, takže pohoda.
Ve čtvrté etapě jsme sice měli druhý nejhorší čas, ale zase čistý průjezd. Vlasta mi jen nechtěl jet po komunikaci, která vypadala jako chodník (výjezd z 502 na ZSZ), ale jinudy to nešlo. V závěru přišla krásná finta na SM3D. Zde se uplatnilo výše uvedené pravidlo o kótě na nadjezdu a podjezdu. (Viz body M/7 a M/8 z „řádů“, jak jsem si teď přečetl.) Slepá mapa se díky tomu na nadjezdu opustila a po objetí jsme na ni v podjezdu opět najeli. Stálo nás to sice chvilku času než jsme na to přišli, i díky tomu že SM byla v jiném měřítku. A taky proto, že při druhém pokusu při jízdě po nadjezdu komunikace dole nebyla kvůli stromům vůbec vidět. Ale zkusili jsme tam jet a vyplatilo se to. A teprve při diskuzi po dojezdu jsem dodatečně pochopil význam názvu „3D“.
Celkově jsme si celou soutěž opravdu užili. Původně jsme měli obavy z celodenního ježdění po městě, které navíc vůbec neznáme, ale skutečnost byla perfektní. Odpadly dlouhé přejezdy z obce do obce, na 4 etapy najeto jen 70 km i s blouděním, prostě paráda. Příště přijedeme určitě zase.
Díky autorům i všem pořadatelům, samozřejmě i za „vymazlené“ ceny.
Za posádku st. č. 102
Žurek T.
..........................................................................................................................................................................
Očekával jsem, že to bude nejtěžší část soutěže až někdy dojde k tomu, že vyhrajeme. Ale díky tomu, že autoři slíbili, že podrobný a pěkně vypracovaný popis průjezdu všech etap z obou kol vyvěsí na stránky, máme situaci zjednodušenou. Stačí už jen splnit „milou povinnost, napsat o tom, jak jsme viděli tuto soutěž právě svýma očima“.
Takže hned na úvod musím říct, že při příjezdu jsme byli potěšeni kulturním zázemím a to nejen proto, že bylo v Domě kultury. Restaurace „Žito“ byla příjemná (a čistý záchody, to mám rád ), menu pro nás připravené obsahovalo kromě avizovaného oběda a večeře i snídani, což při dvou kolech bylo více než vhodné.
Písemná rozprava předaná při prezentaci (správně by ale asi mělo být při „prezenci“) byla srozumitelná a vtipná. Překvapením bylo, že Shell neplatil startovné. Při zahajovací rozpravě jsme byli upozorněni na pár potřebných detailů, které se v průběhu ukázaly velice užitečné. Obzvláště ten detail, že je-li kóta umístněna na nadjezdu, platí i pro podjezd. Ale o tom až později.
Vlastní jízda byla ve všech etapách zhruba stejně náročná. Ne moc těžká, ale také ne příliš lehká, aby se při ní nedaly nadělat chyby. ITI byly přehledné, vždy jen jedna podmínka nebo jeden vložák, v jednom případě obojí. V ojedinělých případech sice byly nepřesně vykresleny tvary v šipkáčích (přesně si vybavuji tvar těsně před prvním průjezdem kótou 103 v první etapě a tvar světelné křižovatky u Kauflandu ve druhé etapě, který je navíc v první etapě vykreslen dobře), ale pro nás to znamenalo jen cca 2 km a otáčení na louce navíc, než jsme se rozhodli pro další směr cesty. Mapy byly sice jen na zmenšeném formátu A4, ale pro jízdu s dobrými brýlemi to postačilo a alespoň při jízdě nebyly „všude“.
V první etapě prvního kola jsme jedinou SPK vynechali kvůli chybnému nájezdu na SM. Jediný opravdu krizový moment kola nastal ve chvíli mapové jízdy z kóty 107 do kóty 106 s příjezdem od JZ. Vizuálně dle ZM a teď i přesným měřením byla nejkratší cesta přes kótu 208, za ní doprava a objet trojúhelníček pod 106. Za 208 však byla slepá (o kus dál zřejmě od 106 jednosměrka), žádná otočka, takže přes 200. Jaké však nastalo zděšení, když pod i nad 106 byla reálně samá slepá i když to na ZM nebylo patrné a my se po marném hledání otočky poblíž museli vydat na JZ k malému trojúhelníčku (který tam v reálu ani nebyl). Výsledně jsme sice měli průjezdy správně, ale navíc asi 3 km oproti předpokládanému průjezdu dle autorů a dobrou čtvrthodinku. Po diskuzi v cíli jsme se s ostatními shelláky shodli, že jsme tam problémy měli všichni stejné.
JZ proběhly podle očekávání, v rámci možností našeho většího auta a schopností.
Druhá etapa proběhla v pohodě až na zmíněný tvar světelné křižovatky (dojezd až na kruháč při hledání správného tvaru). Jedinou SPK jsme prošvihli kvůli nerespektování poznámky k řešení: Vlevo je „co nejvíc vlevo“. Někteří z kolegů pak ukončili vložák už ve chvíli příjezdu na „světelnou“ a ne až po výjezdu. Vlasta to chtěl udělat stejně, ale přesvědčil jsem ho.
Třetí etapa taky dobrá, chvilka diskuze, zda můžeme jet po trase budoucí SM, když na ní přijíždíme a pak zase jedna chyba na detailu kóty 408. Zaměnili jsme dolní část vykreslených komunikací za značku slepé ulice (jak jsme zvyklí ze šipkáčů) a bylo vymalováno. Shodou okolností se totéž v hlavách přihodilo i všem ostatním soupeřům, takže pohoda.
Ve čtvrté etapě jsme sice měli druhý nejhorší čas, ale zase čistý průjezd. Vlasta mi jen nechtěl jet po komunikaci, která vypadala jako chodník (výjezd z 502 na ZSZ), ale jinudy to nešlo. V závěru přišla krásná finta na SM3D. Zde se uplatnilo výše uvedené pravidlo o kótě na nadjezdu a podjezdu. (Viz body M/7 a M/8 z „řádů“, jak jsem si teď přečetl.) Slepá mapa se díky tomu na nadjezdu opustila a po objetí jsme na ni v podjezdu opět najeli. Stálo nás to sice chvilku času než jsme na to přišli, i díky tomu že SM byla v jiném měřítku. A taky proto, že při druhém pokusu při jízdě po nadjezdu komunikace dole nebyla kvůli stromům vůbec vidět. Ale zkusili jsme tam jet a vyplatilo se to. A teprve při diskuzi po dojezdu jsem dodatečně pochopil význam názvu „3D“.
Celkově jsme si celou soutěž opravdu užili. Původně jsme měli obavy z celodenního ježdění po městě, které navíc vůbec neznáme, ale skutečnost byla perfektní. Odpadly dlouhé přejezdy z obce do obce, na 4 etapy najeto jen 70 km i s blouděním, prostě paráda. Příště přijedeme určitě zase.
Díky autorům i všem pořadatelům, samozřejmě i za „vymazlené“ ceny.
Za posádku st. č. 102
Žurek T.
autor příspěvku: Žurek Tomáš
15.05.2014 07:05 Pohled z bedny. – 2. kolo Shell cup Horní Branná
Dobrý den, 7. Ročník Shell cupu pořádaného v Horní Branné a celkově asi našeho pátého jsme se konečně dočkali a zvítězili. Zkušenosti sbíráme pouze zde jednou za rok, kde pravidelně soutěžíme s přáteli a s dalšími účastníky z Shellu . Jednou jsem se zúčastnil jako řidič zimní Hrubé Skály s tátou, ale to pro mě jako pro navigátora zas takové zkušenosti nebyly spíš jen ohledně toho, jak to probíhá na větších závodech.
Příprava probíhala pouze v přečtení řádů pro začátečníky a nahlédnutí do předchozího ročníku, kde jsem si akorát tak zjistil, že příprava je pro mě téměř nemožná bez vyzkoušení reálné jízdy. Ráno už jsme se sešli na místě konání a čekali na ostatní, kde nám budou připomenuta pravidla. Po vyložení pravidel už jsme se všichni přesunuli na jízdu zručnosti. Na zručku jsem se snažil nastoupit co nejpozději, abych trochu okouknul konkurenci a hlavně kdyby to nevyšlo, aby nikdo neviděl tu ostudu. Protože s tímto autem jezdím pouze jednou za rok jízdu zručnosti. Naštěstí vše proběhlo nad očekávání dobře a poprvé jsem ani jednou nechyboval a s druhým nejrychlejším časem jsem nakonec dokázal porazit i nejrychlejšího pana Holmana, který chyboval na zadním dorazu.
První etapa startovala v Horní Branné a můžeme říct, že zde jsme byli 100% a že i ,na jistá pochybení jsme byli schopni brzo reagovat a chybu napravit a do cíle v Bělé jsme dojeli s minutovou rezervou. V cíli jsme se dozvěděli ,že zde byla tajná na pásy a na blinkry, hurá, taky za nula. Největší problém posádek v první etapě byl asi ve vloženém itineráři: V Tampli před železničním přejezdem je pomníček Miloslava Řeháka a Václava Marka, kteří se na sklonku 2. světové války pokusili zastavit Na Prklíně německou kolonu. Do kolonky napiš, kolik bylo staršímu z nich. Fígl byl v tom, že jeden se narodil 1920 a druhý 1919, ale věkově byly oba stejně staří a tak kdo si nepřečetl měsíc narození, chyboval.
Druhá etapa startovala z Bělé a končila opět v Horní Branné v zámecké. Etapa v našem podání opět nebyla zlá, nebrali jsme jen jeden plech a tedy za 100. U nás šlo jistě o nezkušenost s mapovou fintou a tudíž vyhodnocení nejkratší cesty. Druhá etapa jistě byla těžší a zdržení bylo mnohem větší než v první, ale nakonec jsme opět do cíle dojeli s minutovým předstihem a tedy bez trestných bodů (předčasný příjezd byl povolen). V cíli už jsme jen čekali na výsledky radaru, který jsme měli také za nula bodů a tak se ziskem 176 trestných bodů jsme spokojeni, i když v cíli mě mrzela ta jedna chyba, která pramenila z nezkušenosti a těším se na příště Míra ml.
..........................................................................................................................................................................
Příprava probíhala pouze v přečtení řádů pro začátečníky a nahlédnutí do předchozího ročníku, kde jsem si akorát tak zjistil, že příprava je pro mě téměř nemožná bez vyzkoušení reálné jízdy. Ráno už jsme se sešli na místě konání a čekali na ostatní, kde nám budou připomenuta pravidla. Po vyložení pravidel už jsme se všichni přesunuli na jízdu zručnosti. Na zručku jsem se snažil nastoupit co nejpozději, abych trochu okouknul konkurenci a hlavně kdyby to nevyšlo, aby nikdo neviděl tu ostudu. Protože s tímto autem jezdím pouze jednou za rok jízdu zručnosti. Naštěstí vše proběhlo nad očekávání dobře a poprvé jsem ani jednou nechyboval a s druhým nejrychlejším časem jsem nakonec dokázal porazit i nejrychlejšího pana Holmana, který chyboval na zadním dorazu.
První etapa startovala v Horní Branné a můžeme říct, že zde jsme byli 100% a že i ,na jistá pochybení jsme byli schopni brzo reagovat a chybu napravit a do cíle v Bělé jsme dojeli s minutovou rezervou. V cíli jsme se dozvěděli ,že zde byla tajná na pásy a na blinkry, hurá, taky za nula. Největší problém posádek v první etapě byl asi ve vloženém itineráři: V Tampli před železničním přejezdem je pomníček Miloslava Řeháka a Václava Marka, kteří se na sklonku 2. světové války pokusili zastavit Na Prklíně německou kolonu. Do kolonky napiš, kolik bylo staršímu z nich. Fígl byl v tom, že jeden se narodil 1920 a druhý 1919, ale věkově byly oba stejně staří a tak kdo si nepřečetl měsíc narození, chyboval.
Druhá etapa startovala z Bělé a končila opět v Horní Branné v zámecké. Etapa v našem podání opět nebyla zlá, nebrali jsme jen jeden plech a tedy za 100. U nás šlo jistě o nezkušenost s mapovou fintou a tudíž vyhodnocení nejkratší cesty. Druhá etapa jistě byla těžší a zdržení bylo mnohem větší než v první, ale nakonec jsme opět do cíle dojeli s minutovým předstihem a tedy bez trestných bodů (předčasný příjezd byl povolen). V cíli už jsme jen čekali na výsledky radaru, který jsme měli také za nula bodů a tak se ziskem 176 trestných bodů jsme spokojeni, i když v cíli mě mrzela ta jedna chyba, která pramenila z nezkušenosti a těším se na příště Míra ml.
autor příspěvku: Mirek Paulů ml.
11.05.2014 19:01 Pohled z bedny. – 2.KOLO MČR MOHELNICE
Ahoj, potkalo nás cosi nečekaného a vyhráli jsme druhé kolo mistráku – naše druhé vítězství za dobu, co jezdíme mistrák, což jak počítám, je letos již šestá sezóna – skoro se mi nechce tomu věřit, nějak moc to utíká...
Na soutěž jsme se „poctivě“ připravovali – tedy já výjimečně stihla tátou vytišněné mapy alespoň poslepovat dříve než na místě, ale to bylo tak jediné. Nebýt starostlivých rodičů, tak ani nenajdeme místo ubytování… Naštěstí táta se postaral i o mapu příjezdu. Přijíždíme o den dříve a hned po příjezdu otevíráme lahev (trocha červeného nikdy neuškodí) a začínáme s oslavou – nebojte, tolik jsme si rozhodně nevěřili, že bychom již ve čt slavili vítězství, slavili jsme moje a Radkovy narozky. Naši ráno vyráží mapovat a my spinkáme do půl jedenácté… Tolik tedy návod pro ostatní, jak se na soutěž řádně připravovat, k čemu našim to mapování bylo? :-) (teď si tak představuji, jak by mi nejraději oba tátové vrazili pohlavek, až tohle budou číst).
Celkový dojem z tohoto dvoukola je, že to bylo těžké. Noc mi moc nesedla, ztratili jsme se vždy na reálu – většinou jsem nenašla místo, kde autor chtěl odjet reálný azimut, pak je člověk nucen část vynechat a jet do dalšího mapově zadaného místa. Když nevím kam jet, tak se vždy skoro pohádáme a jsme otrávení, raději mám soutěž, kde furt jedu, i když třeba na konci zjistím, že jsme půl etapy jeli špatně, hlavně, že to furt šlo.
Jak v noci, tak i ve dne, jsme udělali spoustu chyb, za některé bych si utrhla hlavu. Když tak po těch 14ti dnech koukám do iti, tak se mi už špatně rozpomíná na celý průjezd, ale jen v 1. etapě je těch chyb až až - začátek v poho, tam už měl silničku od startu brácha natrénovanou a střihli jsme si tam SS i ve dne, jen s přibrzděním u SPK Z, ze zadáním lichá kóta 166° jsem na rozdíl od Maškina neměla problém, kupodivu jsem bez problémů našla i všechny reálné SM. Za kótou 109 mě naštěstí cosi osvítilo a zjistila jsem, že už mám 3 okénka jezdit dejky, bylo to jen kousek zpět, tak jsme vrátili. Ten úsek tady se mi líbil. Po výjezdu ze SM 3 jsem se špatně našla v mapě, že mi bod C nestojí v cestě jsme odkryli, pak úsek 144 – přes dvě , resp. tři SM– 144 – trochu maglajz co mám zrovna v mapě, co jsem smazala, co dokreslila, ale hezky vymyšleno, zajeto bez problémů. Zato vynesení kóty 500 nám zabralo zhruba 10min, mám jí v mapě celkem 3x, nevšimla jsem si, že je to mapová chlupka, já jela reálnou – a ono to nesedělo, nešlo zajet... škoda, kdyby byl ošetřen špatný průjezd, tak to „sežeru“ a jedu dál… takhle jsem na to na třetí pokus přišla… to se mi stalo za dvoukolo vícekrát, že moje špatné řešení nešlo zajet a díky tomu jsem zjistila, že je něco špatně a opravila se. Pak Rovensko – tam už jsem nějak tápala - nejdřív jsem se chytla v mapě na narafičeném camfrňousu, sama nevím proč, když jsem koukala do mapy, že to nesedí, je zahnutý úplně na jinou stranu a jinde… to si budu dlouho vyčítat… pak průjezd tam a zpět, kde teda robím zase chybu – nemám podruhé živou SPK 5, neb jsem si vytáhla jednosměrku pouze k bodu, nikoli ke křižovatce, takže levá není levá – další blbá chyba. Pak již do ČK. Když to píšu/čtu, tak je s podivem, že to bylo jen za 280TB.
Druhá etapa byla lepší, taková jezdivější, i když na první pohled jsem se opotila při opět vysokém počtu SM, pokud si ale pamatuju, tak nikde nebyl výraznější problém, trochu jsme se zamotali na výjezdu z Postřelmova u kolejí, ale nakonec správně a pryč. Zvládli jsme i další kritický bod – reálný azimut 184°– sice na druhý pokus, ale našli, rádcové. A opět díky za neexistující řešení špatné varianty příjezdu do Šumperku, sice odhaleno až po napsání SPK U – ta tedy smazána a návrat správně – zkratkou, takže měřiče radaru vidíme hezky z boku – zrovna měřil někoho jiného, zamáváme a fičíme do Šumperka správnou cestou. Tady taky bez většího problému, jen najít mapové tvary zabralo chvíli času. Etapa za 60TB, které jsme nabrali hned na začátku na první chlupaté čáře v Postřelmově.
Třetí etapa nám dala trochu více zabrat – vynášení bodů mi zabralo dost času a vlastně ani nevím, kde přesně měl být bod A, nevychází mi to přesně ani do jedné ulice, a asi ho kreslím o ulici jinak, než Simča chtěla… a ještě mapa s měřítkem M50 – chce se mi brečet… Pojem „matriční bod“ naštěstí moc neřeším, neb mám staré řády a tam to ještě je , sice by měl být soupis… ale stylem „pochop svého autora“ si v hlavě dělím body na matriční a vynášené a podmínku si kreslím pouze k bodům 1,2,26,27, potažmo ČK – teda doufám, že to tak Simča chtěla, nebo do teď žiju v omylu. Přes počáteční uleknutí se nám nakonec etapa jela docela dobře, až na konec, kdy jsme pátrali, kde je sakra ten bod A, ale nakonec jsem se na to vybodla, zajela to s tou jedinou SPK co tam byla a honem do ČK, kde zjišťuji, že třetí etapa nakonec za 0b.¨
Po dojetí jsem upřímně byla ráda, že to máme za sebou, bylo to docela náročné, výsledek byl více než překvapující, vůbec jsem neměla dobrý pocit, dělali jsme dost chyb, i když dost jsme si jich ještě na trati opravili… ostatní asi chybovali ještě více než my, tak na nás zbylo 1. místo
Na tomto dvoukole se mi líbila živá kapela, péče o posádky taky super, organizačně vše klapalo, na výsledky se nijak dlouho nečekalo, a pak SS – která byla pěkným oživením našeho nočního bloudění.
Díky všem pořadatelům!
Veronika Kotinová
autor příspěvku: VeronikaK