29.05.2014 13:32 Pohled z bedny - Střelka noc
3. kolo MČR, Střelka 2014 v okolí Jičína
Noc od Míry tradičně těžší, den pak lehčí, i když bych neřekl že vyloženě lehký, ale ty mistrákový posádky jsou prostě tak nadupaný, že to zajely jen s pár chybama. Taky to bylo tím, že ve dne nebyly skoro žádný nejasnosti a chyby trati. Velkou pochvalu pak zaslouží pořadatelé za rychlé vyhlášení výsledků. Že budu doma na hokej s lehkým předstihem mě ani ve snu nenapadlo. Sakriš fakt to bylo dobrý, a já tomu dal v hodnocení jen 7, jdu to změnit na 8. Dužo to nejde, pomoc!
No, ale mám zhodnotit noc, tak jdu to. Ještě teda napřed začnu tím, že nám Felda už z Brna nezvládala držet teplotu, zvlášť v malých rychlostech (tzn v závodním režimu pořád), a tak jsme museli mít celou dobu topení i ventilátor na plno. Když nám Míra ve dne udílel pokyny do druhé etapy, tak hlavu z auta velice rychle vytáhl. Prostě taková pojízdná sauna.
No to jen tak na okraj a jdu na tu noc. 3, 2, 1, start, zastavíme naproti u pumpy a dávám si své dlouhé omalovávání. Pak zajedem reál a podle plánku na tvar. V kótě 301 se zacyklím, protože se cpu neustále na SZ do slepé. Až když po hodině přijedeme na konci etapy zpátky do Jičína, si všimnu, že jsem si nevyznačil detail 301 do plánku, ale jen do ZM. No co, alespoň jsme trochu zmátli posádku číslo 6, která když viděla jak tam kroužíme zastavila, a asi přemýšlela co tam blbnem i poté co už jsme odjeli. Takže projedem tvar a hurá na SM10, nějak to odjedem, ale vůbec to nesedí, vyjeli jsme až pod kótou a přitom jsme měli vyjet nad kótou. Posádka číslo 3 má zřejmě stejný problém a bezradně tam zkouší různé varianty jako my. Zkusím to naměřit ještě od konce a taky nic moc, ale nikde není žádnej plech, tak na to kašlu, stejně se pak mám točit podle plánku, kde jsem si tu SM nedomaloval. Otočíme se správně přes SPK S a přijíždíme do kóty 279, když mě to konečně trkne. No jo SM10, ale M25, ne M10 (to už se mi stalo fakt mockrát). Tak takhle jezdí “mistři“ :) . Rychlá oprava a následující bezproblémový průjezd mapovo-nemapovými Čejkovicemi, kde jsme snad něco získali na čase. Jenže hned vzápětí přichází chyba ve starém Místě u motorestu. Chybně napasujeme před motorest jen dvě cesty a autor tam chce tři. Nehne s náma ani SPK K pro nás nesmyslně v mapové jednosměrce v protisměru. Po odjetí SM 12, se tedy u motorestu díky šipkám nedokážu otočit, a musím jet po dokreslené SM v protisměru. Tam si nevezme nic a štve mě teda, že kdo nedojel SM12 až do konce tak hned udělá výjezd z 273, a má to taky bez plechu. No ale celý je to jinak, takže chytáme prvních 200. Malou “útěchou“ nám mohlo být, že posádka číslo 4 to pochopila u motorestu stejně blbě, ale do kóty 273 to vzali proti směru otáčení. Ale prý dlouho hloubali proč nás tam potkali v protisměru, a přišli na to až před Nemyčevsí. Takže se 10 minut vraceli aby si z F, J za 160 TB, udělali průjezd bez plechu za 200 TB. Dál pohoda, jen ve Vitiněvsi jsem nevěděl co se po nás chce, včetně detailu 271, naštěstí nic. Při příjezdu do Jičína jsme pak asi jako většina podcenili měření do toho bublíku, a tak si vzali živou za 160. Při cestě do časovky pak bylo ještě potřeba vyřešit průjezd přes domalovanou SM12 ze startu etapy. Porovnával jsem dvě varianty a kratší mi vyšlo vyhnout se kótě 280. Před náma startovní číslo 6, a tak hlásím kříž rovně, kdyby jeli voni doprava, tak je nechat nenápadně odjet. Jenže oni doleva. Co? Přemýšlím co tam můžou jet, ledaže bych podcenil to domalování SM12, a je to jinde. Taky že jo, už tomu rozumím, šup doleva pro SPK 7. Potom ještě až na podruhé správně doměřit nad kruháčem odbočku doleva pro SPK J, nepodjet časovku a v kempu se nedivit kde je a jsme v cíli první etapy se zpožděním 25 minut.
Na zručku se měníme, po slalomu vpřed a dorazu se otáčím a vidím, že nic nevidím, zadní okno celý zamlžený. Není čas na hrdinství a tak to zkusím projet nějak rovně a doufat, že nespadnu ke garážím nebo nevyskočím na obrubník do kempu. Pod lampou pak už je něco i vidět a tak nějakou branku ke konci jsem asi i zajel. Čtverec jsem však nenašel vůbec, i proto že na mě svítilo naplno startovní číslo 3. Nějak mě to však nerozhodí, protože cítím, že Mírovi soutěže se nevyhrávají na zručce.
Tak hurá do druhé etapy. Hned po startu jsme spolu se startovním číslem 3 způsobili kolaps na hlavní cestě, protože jsme oba přejeli kótu 500 a vláček domorodců nás nedokázal objet. A tak se Vašek po jízdě tam zpět tam radši otočil a odjel, na naše jedno auto si pak již domorodci po chvíli troufli. S chlupatou čárou v měřítku jsem neměl problém (řidič dokonce hlásil, že to nehrálo roli, i když hrálo na posledním kříži :) ). Reálná levá, živá a za ní DZ směr objíždění vpravo. To platí jenom že nemůžu jet k těm garážím hlásím a jedeme vlevo. Vašek sice jede dozadu, ale zda se mi že to jen objede a nic. Mezi garážema pak na konci příkaz doprava pro nás, kterej v té chvíli nechápu na co a tak pro jistotu měříme tu rovinku znova a dotlačíme to o odbočku blíž a jedeme doprava tam. Je to samozřejmě slepý, takže tudy ne. Když nic jinýho tak se trojka za chvíli vrací a jde si to tam taky zkontrolovat :). Na hlavní znova D a zase k živé. Levá bude zase k živé říkám, tak to můžu vzít zrovna 2x, nebo se tam teda nějak otoč a já to vezmu znova (kdyby k tomu nakonec došlo tak bych si to bouchl určitě bez toho D znova na hlavní). Jenže dáme živou a ty vole u těch garáží je plech, předtím nám před ním stál zrovna Vašek, takže jsme ho neviděli. SPK U a je na něm příkaz vpravo. Hmm znova zkoumáme tu DZ příkaz objíždění, to jsou fakt dvě křižovatky takže se musí jet vždycky dozadu. Jenže už tam mám D a živou, to už nespravím a píšu si, že mi bude chybět U. Píšu teda U až teď v tom druhým průjezdu a teprve si všímám, že se na tu mapovou levou jede reálně a tím pádem původní záměr se třetí živou je úplně mimo. Jedeme si tedy správně přes hlavní pro SPK B, a až v cíli se dozvíme, že to chtěl Míra poprvé mapově bez U a podruhé reálně s U. Takže za 0, no to zas byla haluz :), a divím se, že nikdo nechce tvrdit, že U vždy. Dál na SM31 bych chtěl jen upozornit na často opakující se chybu při návratech na SM. Na SM se nemůžu vracet vložákem, v tomto případě s kruháčem. Vyjímka platí jen při jízdě po SM, v tomto případě bych musel dělat kolečko obdobně jako při nájezdu na začátek, což samozřejmě nejde protože jedu po vložáku, nebo dokonce celý vložák, po SM. No nic, jedeme dál, do druhé části asi najíždíme nějak blbě to reálně R, asi ten zákaz pro náklaďáky, a tak jedeme chlupatou v protisměru SPK 7 a následně ještě nepochopím účel detailu 288 a tak v rychlém sledu sbíráme 260 TB. Na konci SM32 autor správně vykreslil výjezd a nájezd na kruháč, ale trochu tím upozornil na to, že jsme na konci SM31 kus kruháče nejeli, ale jinak to nešlo. Dál už pohoda, snad jen delší cesta na reálný R, L před kótou 308, kdy naše auto při dálkových světlech svítí jako kdyby bylo osazeno výkonnými 20 W žárovkami, a tak v těchto případech jezdíme krokem a najíždíme do každého rozšíření silnice. Přesto máme v časovce sekeru jen 4 minuty, takže super.
Druhá etapa za námi, dolít vodu do chladiče, v dešti se nadechnout chladnějšího vzduchu než 50 stupňů a jde se na třetí etapu.
Na začátku si asi jako jedni z mála všímáme rozdílu mapa-reál přes Tužinku a tak ušetříme 220. Hned vzápětí však dělám chybu při návratu na SM30, protože kóta 295 není v ZM a tak nemůžu použít její detail a mám to za 160. V cíli však Standa správně podotýká, že zanedlouho se jelo do kóty 295 v ZM a to už HR uteklo. Ale při to návratu to byla jasná naše chyba, takže není co řešit. Na SM30 ještě zvládám chybně neodbočit z hlavní lehce doleva, jedu na konci P jinde, a když zjistím jak se věci mají, tak už mám alespoň dopředu namapovanou hnusnou polňačku s SPK M, kterou budu brát za půl hodiny :).
Na tuto pasáž byla pak v cíli podána připomínka, že SM není mapový údaj (hrálo roli s podmínkou). Ta byla asi uznána (nevím, protože jako jediná nevysela, ale podle předběžných vyjádření autora a HR, a SPK 4 v závorce usuzuji, že asi ano). Přitom řády hned na několika místech jasně říkají co to je mapový údaj. M/4 úplně jasně. Prostě obdelník, a obdelník dole s čárou je reálný údaj. Nic jiného řády neznají. Jaký by to teda byl údaj když ne mapový? Že se říká, že je SM reálná jízda, no to si možná někdo říká, ale jednak to není nikde napsaný, a druhák je to úplně jedno, protože obdelník je prostě mapový údaj, ať už je v něm sluníčko, a nebo slon. Nechápu jak to tedy může být něco jinýho, když je v v něm napsáno SM30. Za ty léta co jezdím jsem asi neviděl uznat větší protiřádovou věc (rozuměj blbost). Vzhledem k tomu, že autor měl špatně zmáknutej správnej průjezd při prvním plnění (nakonec bez plechu) a při druhém to bylo jen za 100, tak to na pořadí možná nemělo vliv, ale stejně jsem si měl ten protest dát aby z toho nevznikl nesmyslnej precedens. Tak radši jedeme dál. SM40 se mi nějak nezdá, mám dojem, že to povede někudy jinudy než po hlavní, do první lehké pravé jenom nakouknem a rozhoduji se že to ono nebude, za pravou zatáčkou pak zkoušíme naopak lehkou levou. Jenže po 50 metrech se cesta stáčí kolmo vlevo na mostek, místo toho aby se pozvolna vracela na hlavní a nic takovýho na SM není, takže se složitě otáčíme a zkouším ještě tu první možnost s jízdou nad hlavní, ale tam taky nic není. V cíli se dovídáme, že se mělo jet přes ten mostek a že to levá přes mostek a pravá nejde v M25 zobrazit. Přitom je to odskok zhruba 12 metrů, což je v M25 půl mm a to už je docela dost. Když je potřeba objet pětimetrovou kapličku tak to zobrazit jde. Mno nic máme to za 100. Když to teď píšu, že já to vůbec ohodnotil na devítku, že mu dám 8, Dužo pomoc :). Po cestě do 287 nejprve tuším, že jsem dole pod 976, ale chci vyjet proti kříži, což jsem vyjel a tak podcením, že kříž je širokej a je potřeba objet sloup po mapovým fousku a máme to za 100. Hned vzápětí odbočuju v 976 doleva, protože jsem si podmínku o kótách větších než 500 namaloval jen do pětistovek, a co já si nenamaluju, tak nejedu, takže za 100. Dost posádek sice správně jede podmínku, ale pak nenajdou nejkratší průjezd, takže jim chybí to co nám a ještě si vezmou dvě navíc. No neber to. Už jen do časovky přes celej Jičín. Ale mám problém, v kótě 591 mám tentokrát namalováno, že musím pravá, ale kóta je celej kruháč. No ale pravá je přeci pravá, tzn odbočit normálně do kruháče a pak už si můžu dělat asi co chci. Jenže šipky a divná mapa napovídají tomu, že tak to asi autor nechtěl. Pravděpodobně chce naznačit, že v kótě musím udělat 2x pravá (najet a vyjet z kruháče), a pak si mě to tam bude pěkně dlouho podávat. No nic kašlu na to, radši celej Jičín objedem spodem, než tam ztrácet čas, to se asi stejně zruší. No a autor chtěl opravdu 2x pravá a tím pádem se tomu radši vyhnout spodem, a tak mu to zrušil někdo jinej, kdo byl tvrdej a projel to. A je to za náma, v cíli spíše pozitivní dojmy, viz. SPK U a podobně + Verča nás s Radkem pozve na Metaxu a rum. Tradičně pak zavíráme jako poslední bar s Kubíčkama až po vyvěšení výsledků.
A mám to, Duža mi psal ať něco vyplodím, že to nemusí být dlouhé, spíš více osobních zážitků a méně rozborů tratě. Mno, tak splněno mám asi jen částečně :).
A nemyslete si, že když jsem tak “chytrej“, že to bude v Brně bez chyb. Tam jich bude, to budete koukat!
..........................................................................................................................................................................
Noc od Míry tradičně těžší, den pak lehčí, i když bych neřekl že vyloženě lehký, ale ty mistrákový posádky jsou prostě tak nadupaný, že to zajely jen s pár chybama. Taky to bylo tím, že ve dne nebyly skoro žádný nejasnosti a chyby trati. Velkou pochvalu pak zaslouží pořadatelé za rychlé vyhlášení výsledků. Že budu doma na hokej s lehkým předstihem mě ani ve snu nenapadlo. Sakriš fakt to bylo dobrý, a já tomu dal v hodnocení jen 7, jdu to změnit na 8. Dužo to nejde, pomoc!
No, ale mám zhodnotit noc, tak jdu to. Ještě teda napřed začnu tím, že nám Felda už z Brna nezvládala držet teplotu, zvlášť v malých rychlostech (tzn v závodním režimu pořád), a tak jsme museli mít celou dobu topení i ventilátor na plno. Když nám Míra ve dne udílel pokyny do druhé etapy, tak hlavu z auta velice rychle vytáhl. Prostě taková pojízdná sauna.
No to jen tak na okraj a jdu na tu noc. 3, 2, 1, start, zastavíme naproti u pumpy a dávám si své dlouhé omalovávání. Pak zajedem reál a podle plánku na tvar. V kótě 301 se zacyklím, protože se cpu neustále na SZ do slepé. Až když po hodině přijedeme na konci etapy zpátky do Jičína, si všimnu, že jsem si nevyznačil detail 301 do plánku, ale jen do ZM. No co, alespoň jsme trochu zmátli posádku číslo 6, která když viděla jak tam kroužíme zastavila, a asi přemýšlela co tam blbnem i poté co už jsme odjeli. Takže projedem tvar a hurá na SM10, nějak to odjedem, ale vůbec to nesedí, vyjeli jsme až pod kótou a přitom jsme měli vyjet nad kótou. Posádka číslo 3 má zřejmě stejný problém a bezradně tam zkouší různé varianty jako my. Zkusím to naměřit ještě od konce a taky nic moc, ale nikde není žádnej plech, tak na to kašlu, stejně se pak mám točit podle plánku, kde jsem si tu SM nedomaloval. Otočíme se správně přes SPK S a přijíždíme do kóty 279, když mě to konečně trkne. No jo SM10, ale M25, ne M10 (to už se mi stalo fakt mockrát). Tak takhle jezdí “mistři“ :) . Rychlá oprava a následující bezproblémový průjezd mapovo-nemapovými Čejkovicemi, kde jsme snad něco získali na čase. Jenže hned vzápětí přichází chyba ve starém Místě u motorestu. Chybně napasujeme před motorest jen dvě cesty a autor tam chce tři. Nehne s náma ani SPK K pro nás nesmyslně v mapové jednosměrce v protisměru. Po odjetí SM 12, se tedy u motorestu díky šipkám nedokážu otočit, a musím jet po dokreslené SM v protisměru. Tam si nevezme nic a štve mě teda, že kdo nedojel SM12 až do konce tak hned udělá výjezd z 273, a má to taky bez plechu. No ale celý je to jinak, takže chytáme prvních 200. Malou “útěchou“ nám mohlo být, že posádka číslo 4 to pochopila u motorestu stejně blbě, ale do kóty 273 to vzali proti směru otáčení. Ale prý dlouho hloubali proč nás tam potkali v protisměru, a přišli na to až před Nemyčevsí. Takže se 10 minut vraceli aby si z F, J za 160 TB, udělali průjezd bez plechu za 200 TB. Dál pohoda, jen ve Vitiněvsi jsem nevěděl co se po nás chce, včetně detailu 271, naštěstí nic. Při příjezdu do Jičína jsme pak asi jako většina podcenili měření do toho bublíku, a tak si vzali živou za 160. Při cestě do časovky pak bylo ještě potřeba vyřešit průjezd přes domalovanou SM12 ze startu etapy. Porovnával jsem dvě varianty a kratší mi vyšlo vyhnout se kótě 280. Před náma startovní číslo 6, a tak hlásím kříž rovně, kdyby jeli voni doprava, tak je nechat nenápadně odjet. Jenže oni doleva. Co? Přemýšlím co tam můžou jet, ledaže bych podcenil to domalování SM12, a je to jinde. Taky že jo, už tomu rozumím, šup doleva pro SPK 7. Potom ještě až na podruhé správně doměřit nad kruháčem odbočku doleva pro SPK J, nepodjet časovku a v kempu se nedivit kde je a jsme v cíli první etapy se zpožděním 25 minut.
Na zručku se měníme, po slalomu vpřed a dorazu se otáčím a vidím, že nic nevidím, zadní okno celý zamlžený. Není čas na hrdinství a tak to zkusím projet nějak rovně a doufat, že nespadnu ke garážím nebo nevyskočím na obrubník do kempu. Pod lampou pak už je něco i vidět a tak nějakou branku ke konci jsem asi i zajel. Čtverec jsem však nenašel vůbec, i proto že na mě svítilo naplno startovní číslo 3. Nějak mě to však nerozhodí, protože cítím, že Mírovi soutěže se nevyhrávají na zručce.
Tak hurá do druhé etapy. Hned po startu jsme spolu se startovním číslem 3 způsobili kolaps na hlavní cestě, protože jsme oba přejeli kótu 500 a vláček domorodců nás nedokázal objet. A tak se Vašek po jízdě tam zpět tam radši otočil a odjel, na naše jedno auto si pak již domorodci po chvíli troufli. S chlupatou čárou v měřítku jsem neměl problém (řidič dokonce hlásil, že to nehrálo roli, i když hrálo na posledním kříži :) ). Reálná levá, živá a za ní DZ směr objíždění vpravo. To platí jenom že nemůžu jet k těm garážím hlásím a jedeme vlevo. Vašek sice jede dozadu, ale zda se mi že to jen objede a nic. Mezi garážema pak na konci příkaz doprava pro nás, kterej v té chvíli nechápu na co a tak pro jistotu měříme tu rovinku znova a dotlačíme to o odbočku blíž a jedeme doprava tam. Je to samozřejmě slepý, takže tudy ne. Když nic jinýho tak se trojka za chvíli vrací a jde si to tam taky zkontrolovat :). Na hlavní znova D a zase k živé. Levá bude zase k živé říkám, tak to můžu vzít zrovna 2x, nebo se tam teda nějak otoč a já to vezmu znova (kdyby k tomu nakonec došlo tak bych si to bouchl určitě bez toho D znova na hlavní). Jenže dáme živou a ty vole u těch garáží je plech, předtím nám před ním stál zrovna Vašek, takže jsme ho neviděli. SPK U a je na něm příkaz vpravo. Hmm znova zkoumáme tu DZ příkaz objíždění, to jsou fakt dvě křižovatky takže se musí jet vždycky dozadu. Jenže už tam mám D a živou, to už nespravím a píšu si, že mi bude chybět U. Píšu teda U až teď v tom druhým průjezdu a teprve si všímám, že se na tu mapovou levou jede reálně a tím pádem původní záměr se třetí živou je úplně mimo. Jedeme si tedy správně přes hlavní pro SPK B, a až v cíli se dozvíme, že to chtěl Míra poprvé mapově bez U a podruhé reálně s U. Takže za 0, no to zas byla haluz :), a divím se, že nikdo nechce tvrdit, že U vždy. Dál na SM31 bych chtěl jen upozornit na často opakující se chybu při návratech na SM. Na SM se nemůžu vracet vložákem, v tomto případě s kruháčem. Vyjímka platí jen při jízdě po SM, v tomto případě bych musel dělat kolečko obdobně jako při nájezdu na začátek, což samozřejmě nejde protože jedu po vložáku, nebo dokonce celý vložák, po SM. No nic, jedeme dál, do druhé části asi najíždíme nějak blbě to reálně R, asi ten zákaz pro náklaďáky, a tak jedeme chlupatou v protisměru SPK 7 a následně ještě nepochopím účel detailu 288 a tak v rychlém sledu sbíráme 260 TB. Na konci SM32 autor správně vykreslil výjezd a nájezd na kruháč, ale trochu tím upozornil na to, že jsme na konci SM31 kus kruháče nejeli, ale jinak to nešlo. Dál už pohoda, snad jen delší cesta na reálný R, L před kótou 308, kdy naše auto při dálkových světlech svítí jako kdyby bylo osazeno výkonnými 20 W žárovkami, a tak v těchto případech jezdíme krokem a najíždíme do každého rozšíření silnice. Přesto máme v časovce sekeru jen 4 minuty, takže super.
Druhá etapa za námi, dolít vodu do chladiče, v dešti se nadechnout chladnějšího vzduchu než 50 stupňů a jde se na třetí etapu.
Na začátku si asi jako jedni z mála všímáme rozdílu mapa-reál přes Tužinku a tak ušetříme 220. Hned vzápětí však dělám chybu při návratu na SM30, protože kóta 295 není v ZM a tak nemůžu použít její detail a mám to za 160. V cíli však Standa správně podotýká, že zanedlouho se jelo do kóty 295 v ZM a to už HR uteklo. Ale při to návratu to byla jasná naše chyba, takže není co řešit. Na SM30 ještě zvládám chybně neodbočit z hlavní lehce doleva, jedu na konci P jinde, a když zjistím jak se věci mají, tak už mám alespoň dopředu namapovanou hnusnou polňačku s SPK M, kterou budu brát za půl hodiny :).
Na tuto pasáž byla pak v cíli podána připomínka, že SM není mapový údaj (hrálo roli s podmínkou). Ta byla asi uznána (nevím, protože jako jediná nevysela, ale podle předběžných vyjádření autora a HR, a SPK 4 v závorce usuzuji, že asi ano). Přitom řády hned na několika místech jasně říkají co to je mapový údaj. M/4 úplně jasně. Prostě obdelník, a obdelník dole s čárou je reálný údaj. Nic jiného řády neznají. Jaký by to teda byl údaj když ne mapový? Že se říká, že je SM reálná jízda, no to si možná někdo říká, ale jednak to není nikde napsaný, a druhák je to úplně jedno, protože obdelník je prostě mapový údaj, ať už je v něm sluníčko, a nebo slon. Nechápu jak to tedy může být něco jinýho, když je v v něm napsáno SM30. Za ty léta co jezdím jsem asi neviděl uznat větší protiřádovou věc (rozuměj blbost). Vzhledem k tomu, že autor měl špatně zmáknutej správnej průjezd při prvním plnění (nakonec bez plechu) a při druhém to bylo jen za 100, tak to na pořadí možná nemělo vliv, ale stejně jsem si měl ten protest dát aby z toho nevznikl nesmyslnej precedens. Tak radši jedeme dál. SM40 se mi nějak nezdá, mám dojem, že to povede někudy jinudy než po hlavní, do první lehké pravé jenom nakouknem a rozhoduji se že to ono nebude, za pravou zatáčkou pak zkoušíme naopak lehkou levou. Jenže po 50 metrech se cesta stáčí kolmo vlevo na mostek, místo toho aby se pozvolna vracela na hlavní a nic takovýho na SM není, takže se složitě otáčíme a zkouším ještě tu první možnost s jízdou nad hlavní, ale tam taky nic není. V cíli se dovídáme, že se mělo jet přes ten mostek a že to levá přes mostek a pravá nejde v M25 zobrazit. Přitom je to odskok zhruba 12 metrů, což je v M25 půl mm a to už je docela dost. Když je potřeba objet pětimetrovou kapličku tak to zobrazit jde. Mno nic máme to za 100. Když to teď píšu, že já to vůbec ohodnotil na devítku, že mu dám 8, Dužo pomoc :). Po cestě do 287 nejprve tuším, že jsem dole pod 976, ale chci vyjet proti kříži, což jsem vyjel a tak podcením, že kříž je širokej a je potřeba objet sloup po mapovým fousku a máme to za 100. Hned vzápětí odbočuju v 976 doleva, protože jsem si podmínku o kótách větších než 500 namaloval jen do pětistovek, a co já si nenamaluju, tak nejedu, takže za 100. Dost posádek sice správně jede podmínku, ale pak nenajdou nejkratší průjezd, takže jim chybí to co nám a ještě si vezmou dvě navíc. No neber to. Už jen do časovky přes celej Jičín. Ale mám problém, v kótě 591 mám tentokrát namalováno, že musím pravá, ale kóta je celej kruháč. No ale pravá je přeci pravá, tzn odbočit normálně do kruháče a pak už si můžu dělat asi co chci. Jenže šipky a divná mapa napovídají tomu, že tak to asi autor nechtěl. Pravděpodobně chce naznačit, že v kótě musím udělat 2x pravá (najet a vyjet z kruháče), a pak si mě to tam bude pěkně dlouho podávat. No nic kašlu na to, radši celej Jičín objedem spodem, než tam ztrácet čas, to se asi stejně zruší. No a autor chtěl opravdu 2x pravá a tím pádem se tomu radši vyhnout spodem, a tak mu to zrušil někdo jinej, kdo byl tvrdej a projel to. A je to za náma, v cíli spíše pozitivní dojmy, viz. SPK U a podobně + Verča nás s Radkem pozve na Metaxu a rum. Tradičně pak zavíráme jako poslední bar s Kubíčkama až po vyvěšení výsledků.
A mám to, Duža mi psal ať něco vyplodím, že to nemusí být dlouhé, spíš více osobních zážitků a méně rozborů tratě. Mno, tak splněno mám asi jen částečně :).
A nemyslete si, že když jsem tak “chytrej“, že to bude v Brně bez chyb. Tam jich bude, to budete koukat!
autor příspěvku: R.A.
27.05.2014 00:20 Hodnocení kol mistráků již funguje !!
Tak jsem konečně našel chybu a hodnocení jednotlivých kol mistráků by mělo dělat to co má. Odkaz je na hlavní stránce pod vstupem pro dopisovatele. Nebo i ZDE
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: Duža
20.05.2014 06:39 Pohled z bedny. - (Český pohár - Ekser 2014)
4. kolo ČP AOS EKSER 2014
Děkuji rodičům, mamince, tatínkovi, sourozencům, škole, straně, vládě, evropské unii, … za podporu, výchovu, vzdělání, morální vlastnosti a hlavně dohled Milana Vlka, který mi umožnil a uložil povinnost napsat své pocity a dojmy z této soutěže v Liberci dne 17. 5. 2014
Ranní/dopolední tři etapy jsme po Liberci projeli s docela slušným pocitem, který hořkl v druhé etapě – nemám rád neustálé přehodnocování ještě komplikované „vždy druhou nejkratší cestou“.
V první etapě – dosti časově volné, jsme si pouze vsugerovali na čtvercovém zbytku dopravní značky slepou ulici a trochu si „zamapovali“. Jinak O.K.
Ve druhé „Pekelné“ etapě – dojezd do kóty 202 se mi moc nepovedl a hned za ním, při návratu na SM 1, jsem si zmatečně vzal PK 5 navíc! Teprve po pečlivém naražení PK 5 do jízdního výkazu jsem řekl „A teď šipku v mapě. A k…!“
Nakonec se šikla, pokakal jsem tu kótu 202 a takto to bylo celkově pouze za 100.
No bezva. Když se daří, tak se daří!
Ke třetí etapě toho moc nemám. Za prvním výjezdem z kóty 310 jsme narazili asi na nějakou novou značku. Do ulice kam chtěl autor, mi Milan odmítal vjet – do zákazů se nejezdí!
A tak mi zůstaly k řešení tři shodně dlouhé příjezdy na začátek SM 3 a já za boha nemohl nalézt ten správný (asi čtvrtý?!). Tak jsme se naštvali, zahodili asi 10 minut tápání z celkového času 35 minut na etapu dlouhou 10 km a jeli dále.
Z kóty 320 JEĎ POPRVÉ SM 4 se mi také nějak nedařilo…
A tak jsem si po dojezdu ani nekontroloval správné průjezdy těmito etapami podle moc pěkně zpracovaného průjezdu s výkladem. O to větší bylo překvapení nad výsledkovou listinou!
5. kolo ČP AOS EKSER 2014
Děkuji stavitelům trati, hlavnímu rozhodčímu, všem pořadatelům, soupeřům a hlavně Milanu Vlkovi za „milou“ povinnost, kterou mi přenechal – napsat pocity, dojmy a postřehy z 5. kola ČP AOS v Liberci.
Odpolední dvě etapy nás protáhly po JZ a JV části Liberce (Růžodol, Ostašov, Františkov, Karlinky, Hanychov [Horní i Dolní], Doubí, Vesec, Rochlice a Perštýn).
Po ranním rozjezdu nás již moc nepřekvapovaly slepé mapy, které (sice v měřítku mapy) se mi moc nedařilo „napasovávat“ do podkladu.
První, resp. 4. etapa:
– Asi největší problém mi způsobilo špatné pochopení podmínky „… úseku se REÁLNĚ projeté komunikace stávají projetím nemapovými“ – ten kousek od „Dejky“ ke křižovatce jsem si v mapě nesmazal, a naopak komunikaci po odbočení na dané křižovatce ano!
– Další místo, kde jsem se nerozhodl s nadhledem jako na „kraji v Liberci“, bylo mapové místo s křižovatkou tvaru kříže (v mapě) za odbočením mapově „L“ po průjezdu bodem 31. Natlačil jsem Milana do levé odbočky, dle stavitelů a HR umístěnou nemapově o několik metrů před mapovým křížem. Mapová neexistovala a mělo se jet rovně na SPK 55.
Jako omluvu si mohu namlouvat, že tato dvě místa činila problémy skoro všem zúčastněným…
Druhá. Resp 5. etapa:
– 1. „majstrštyk“ – kolmé zakončení SM 4 jsme zmákli (kóta 501, která orientovala tuto SM a vlastně na ní ani nebyla nás nezmátla)
– 2. „majstrštyk“ – reálnou chlupatou čáru za kótou 501 s neurčitými přípojkami („plná a slepá“ po levé ruce) na staveništi či hromadách štěrku a zeminy na stavbě (použij dle potřeby) jsme zajeli až při nuceném odjezdu někam jinam, kde to snad pochopíme… Pohled z druhé strany průjezdu (to už jsme zde jeli po čtvrté) naznačil možnost použít ZDE!
– 3. „majstrštyk“ – SM3D, která byla opravdu 3D nečinila velké problémy. Protože jsme si dlouze zajezdili (bezvadně a dlouho) v okolí kóty 517, kterou jsem nepochopitelně projel odbočením reálně vpravo již o několik metrů dříve, tedy ne k SPK 85 ale padáku s kopce dolů na ulici K Potůčku. Tady po 15 minutách jízdy mezi jednosměrkami v našem směru i proti nám jsme se dopracovali opět do kóty 517 od východu (SPK 77). Uff. Nebylo moc času, tak se Milan pouze optal: „Vidíš něco pod námi?“, a bylo vše O.K. Pouze ještě jednou – někde si odbočit alespoň jednou P a pak „odhadnout“ správnou velikost následující SM 5 (150 metrů je určitě více než 80 metrů) a šupem do cíle. Čas hoří!
Jak jenom to ten Milan dělá, že ví kdy kecám a kdy střílím „od oka“…
Celkově obě soutěže:
Již dlouho na soutěže jezdím pouze s GPS a ne moc často si pořídím jiný mapový podklad. Už Václav Matoušek říkal, že je třeba jezdit a zvládnout soutěž dle podkladů, které nám dodá pořadatel. Ale v sobotu ráno jsem si u pumpy koupil mapu Liberce – pěkná, nová M10. A jak se mi hodila u mapy SM3D.
Myslím, že je třeba poděkovat Petrovi a hlavně Sobotům za asi těžké, ale pěkné soutěže v upršené liberecké sobotě. Z obou beden to byla dobrá sobota.
V restauraci bylo dobré jídlo, slušný eskort, čisté WC a hlavně telka. Zde se naši hokejoví ctitelé z teamu AOS mohli čílit nad pohybem nějakého Dána v brankovišti (našem) při gólu upravujícím stav na 3:2 pro ČR (zatím). Pak už to šlo s kopce.
Za posádku st. č. 8 Pavel Kopeček s Vlkem Milanem
..........................................................................................................................................................................
Děkuji rodičům, mamince, tatínkovi, sourozencům, škole, straně, vládě, evropské unii, … za podporu, výchovu, vzdělání, morální vlastnosti a hlavně dohled Milana Vlka, který mi umožnil a uložil povinnost napsat své pocity a dojmy z této soutěže v Liberci dne 17. 5. 2014
Ranní/dopolední tři etapy jsme po Liberci projeli s docela slušným pocitem, který hořkl v druhé etapě – nemám rád neustálé přehodnocování ještě komplikované „vždy druhou nejkratší cestou“.
V první etapě – dosti časově volné, jsme si pouze vsugerovali na čtvercovém zbytku dopravní značky slepou ulici a trochu si „zamapovali“. Jinak O.K.
Ve druhé „Pekelné“ etapě – dojezd do kóty 202 se mi moc nepovedl a hned za ním, při návratu na SM 1, jsem si zmatečně vzal PK 5 navíc! Teprve po pečlivém naražení PK 5 do jízdního výkazu jsem řekl „A teď šipku v mapě. A k…!“
Nakonec se šikla, pokakal jsem tu kótu 202 a takto to bylo celkově pouze za 100.
No bezva. Když se daří, tak se daří!
Ke třetí etapě toho moc nemám. Za prvním výjezdem z kóty 310 jsme narazili asi na nějakou novou značku. Do ulice kam chtěl autor, mi Milan odmítal vjet – do zákazů se nejezdí!
A tak mi zůstaly k řešení tři shodně dlouhé příjezdy na začátek SM 3 a já za boha nemohl nalézt ten správný (asi čtvrtý?!). Tak jsme se naštvali, zahodili asi 10 minut tápání z celkového času 35 minut na etapu dlouhou 10 km a jeli dále.
Z kóty 320 JEĎ POPRVÉ SM 4 se mi také nějak nedařilo…
A tak jsem si po dojezdu ani nekontroloval správné průjezdy těmito etapami podle moc pěkně zpracovaného průjezdu s výkladem. O to větší bylo překvapení nad výsledkovou listinou!
5. kolo ČP AOS EKSER 2014
Děkuji stavitelům trati, hlavnímu rozhodčímu, všem pořadatelům, soupeřům a hlavně Milanu Vlkovi za „milou“ povinnost, kterou mi přenechal – napsat pocity, dojmy a postřehy z 5. kola ČP AOS v Liberci.
Odpolední dvě etapy nás protáhly po JZ a JV části Liberce (Růžodol, Ostašov, Františkov, Karlinky, Hanychov [Horní i Dolní], Doubí, Vesec, Rochlice a Perštýn).
Po ranním rozjezdu nás již moc nepřekvapovaly slepé mapy, které (sice v měřítku mapy) se mi moc nedařilo „napasovávat“ do podkladu.
První, resp. 4. etapa:
– Asi největší problém mi způsobilo špatné pochopení podmínky „… úseku se REÁLNĚ projeté komunikace stávají projetím nemapovými“ – ten kousek od „Dejky“ ke křižovatce jsem si v mapě nesmazal, a naopak komunikaci po odbočení na dané křižovatce ano!
– Další místo, kde jsem se nerozhodl s nadhledem jako na „kraji v Liberci“, bylo mapové místo s křižovatkou tvaru kříže (v mapě) za odbočením mapově „L“ po průjezdu bodem 31. Natlačil jsem Milana do levé odbočky, dle stavitelů a HR umístěnou nemapově o několik metrů před mapovým křížem. Mapová neexistovala a mělo se jet rovně na SPK 55.
Jako omluvu si mohu namlouvat, že tato dvě místa činila problémy skoro všem zúčastněným…
Druhá. Resp 5. etapa:
– 1. „majstrštyk“ – kolmé zakončení SM 4 jsme zmákli (kóta 501, která orientovala tuto SM a vlastně na ní ani nebyla nás nezmátla)
– 2. „majstrštyk“ – reálnou chlupatou čáru za kótou 501 s neurčitými přípojkami („plná a slepá“ po levé ruce) na staveništi či hromadách štěrku a zeminy na stavbě (použij dle potřeby) jsme zajeli až při nuceném odjezdu někam jinam, kde to snad pochopíme… Pohled z druhé strany průjezdu (to už jsme zde jeli po čtvrté) naznačil možnost použít ZDE!
– 3. „majstrštyk“ – SM3D, která byla opravdu 3D nečinila velké problémy. Protože jsme si dlouze zajezdili (bezvadně a dlouho) v okolí kóty 517, kterou jsem nepochopitelně projel odbočením reálně vpravo již o několik metrů dříve, tedy ne k SPK 85 ale padáku s kopce dolů na ulici K Potůčku. Tady po 15 minutách jízdy mezi jednosměrkami v našem směru i proti nám jsme se dopracovali opět do kóty 517 od východu (SPK 77). Uff. Nebylo moc času, tak se Milan pouze optal: „Vidíš něco pod námi?“, a bylo vše O.K. Pouze ještě jednou – někde si odbočit alespoň jednou P a pak „odhadnout“ správnou velikost následující SM 5 (150 metrů je určitě více než 80 metrů) a šupem do cíle. Čas hoří!
Jak jenom to ten Milan dělá, že ví kdy kecám a kdy střílím „od oka“…
Celkově obě soutěže:
Již dlouho na soutěže jezdím pouze s GPS a ne moc často si pořídím jiný mapový podklad. Už Václav Matoušek říkal, že je třeba jezdit a zvládnout soutěž dle podkladů, které nám dodá pořadatel. Ale v sobotu ráno jsem si u pumpy koupil mapu Liberce – pěkná, nová M10. A jak se mi hodila u mapy SM3D.
Myslím, že je třeba poděkovat Petrovi a hlavně Sobotům za asi těžké, ale pěkné soutěže v upršené liberecké sobotě. Z obou beden to byla dobrá sobota.
V restauraci bylo dobré jídlo, slušný eskort, čisté WC a hlavně telka. Zde se naši hokejoví ctitelé z teamu AOS mohli čílit nad pohybem nějakého Dána v brankovišti (našem) při gólu upravujícím stav na 3:2 pro ČR (zatím). Pak už to šlo s kopce.
Za posádku st. č. 8 Pavel Kopeček s Vlkem Milanem
autor příspěvku: Kopeček Pavel
19.05.2014 07:35 Organizační pokyny pro MČR v Jičíně.
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: Boudný Jiří st.
18.05.2014 20:47 Pohled z bedny. - (Shell cup - Ekser 2014)
Pohled z bedny – 3. a 4. kolo české části SHELL CUPu Liberec – ESKER 2014
Očekával jsem, že to bude nejtěžší část soutěže až někdy dojde k tomu, že vyhrajeme. Ale díky tomu, že autoři slíbili, že podrobný a pěkně vypracovaný popis průjezdu všech etap z obou kol vyvěsí na stránky, máme situaci zjednodušenou. Stačí už jen splnit „milou povinnost, napsat o tom, jak jsme viděli tuto soutěž právě svýma očima“.
Takže hned na úvod musím říct, že při příjezdu jsme byli potěšeni kulturním zázemím a to nejen proto, že bylo v Domě kultury. Restaurace „Žito“ byla příjemná (a čistý záchody, to mám rád ), menu pro nás připravené obsahovalo kromě avizovaného oběda a večeře i snídani, což při dvou kolech bylo více než vhodné.
Písemná rozprava předaná při prezentaci (správně by ale asi mělo být při „prezenci“) byla srozumitelná a vtipná. Překvapením bylo, že Shell neplatil startovné. Při zahajovací rozpravě jsme byli upozorněni na pár potřebných detailů, které se v průběhu ukázaly velice užitečné. Obzvláště ten detail, že je-li kóta umístněna na nadjezdu, platí i pro podjezd. Ale o tom až později.
Vlastní jízda byla ve všech etapách zhruba stejně náročná. Ne moc těžká, ale také ne příliš lehká, aby se při ní nedaly nadělat chyby. ITI byly přehledné, vždy jen jedna podmínka nebo jeden vložák, v jednom případě obojí. V ojedinělých případech sice byly nepřesně vykresleny tvary v šipkáčích (přesně si vybavuji tvar těsně před prvním průjezdem kótou 103 v první etapě a tvar světelné křižovatky u Kauflandu ve druhé etapě, který je navíc v první etapě vykreslen dobře), ale pro nás to znamenalo jen cca 2 km a otáčení na louce navíc, než jsme se rozhodli pro další směr cesty. Mapy byly sice jen na zmenšeném formátu A4, ale pro jízdu s dobrými brýlemi to postačilo a alespoň při jízdě nebyly „všude“.
V první etapě prvního kola jsme jedinou SPK vynechali kvůli chybnému nájezdu na SM. Jediný opravdu krizový moment kola nastal ve chvíli mapové jízdy z kóty 107 do kóty 106 s příjezdem od JZ. Vizuálně dle ZM a teď i přesným měřením byla nejkratší cesta přes kótu 208, za ní doprava a objet trojúhelníček pod 106. Za 208 však byla slepá (o kus dál zřejmě od 106 jednosměrka), žádná otočka, takže přes 200. Jaké však nastalo zděšení, když pod i nad 106 byla reálně samá slepá i když to na ZM nebylo patrné a my se po marném hledání otočky poblíž museli vydat na JZ k malému trojúhelníčku (který tam v reálu ani nebyl). Výsledně jsme sice měli průjezdy správně, ale navíc asi 3 km oproti předpokládanému průjezdu dle autorů a dobrou čtvrthodinku. Po diskuzi v cíli jsme se s ostatními shelláky shodli, že jsme tam problémy měli všichni stejné.
JZ proběhly podle očekávání, v rámci možností našeho většího auta a schopností.
Druhá etapa proběhla v pohodě až na zmíněný tvar světelné křižovatky (dojezd až na kruháč při hledání správného tvaru). Jedinou SPK jsme prošvihli kvůli nerespektování poznámky k řešení: Vlevo je „co nejvíc vlevo“. Někteří z kolegů pak ukončili vložák už ve chvíli příjezdu na „světelnou“ a ne až po výjezdu. Vlasta to chtěl udělat stejně, ale přesvědčil jsem ho.
Třetí etapa taky dobrá, chvilka diskuze, zda můžeme jet po trase budoucí SM, když na ní přijíždíme a pak zase jedna chyba na detailu kóty 408. Zaměnili jsme dolní část vykreslených komunikací za značku slepé ulice (jak jsme zvyklí ze šipkáčů) a bylo vymalováno. Shodou okolností se totéž v hlavách přihodilo i všem ostatním soupeřům, takže pohoda.
Ve čtvrté etapě jsme sice měli druhý nejhorší čas, ale zase čistý průjezd. Vlasta mi jen nechtěl jet po komunikaci, která vypadala jako chodník (výjezd z 502 na ZSZ), ale jinudy to nešlo. V závěru přišla krásná finta na SM3D. Zde se uplatnilo výše uvedené pravidlo o kótě na nadjezdu a podjezdu. (Viz body M/7 a M/8 z „řádů“, jak jsem si teď přečetl.) Slepá mapa se díky tomu na nadjezdu opustila a po objetí jsme na ni v podjezdu opět najeli. Stálo nás to sice chvilku času než jsme na to přišli, i díky tomu že SM byla v jiném měřítku. A taky proto, že při druhém pokusu při jízdě po nadjezdu komunikace dole nebyla kvůli stromům vůbec vidět. Ale zkusili jsme tam jet a vyplatilo se to. A teprve při diskuzi po dojezdu jsem dodatečně pochopil význam názvu „3D“.
Celkově jsme si celou soutěž opravdu užili. Původně jsme měli obavy z celodenního ježdění po městě, které navíc vůbec neznáme, ale skutečnost byla perfektní. Odpadly dlouhé přejezdy z obce do obce, na 4 etapy najeto jen 70 km i s blouděním, prostě paráda. Příště přijedeme určitě zase.
Díky autorům i všem pořadatelům, samozřejmě i za „vymazlené“ ceny.
Za posádku st. č. 102
Žurek T.
..........................................................................................................................................................................
Očekával jsem, že to bude nejtěžší část soutěže až někdy dojde k tomu, že vyhrajeme. Ale díky tomu, že autoři slíbili, že podrobný a pěkně vypracovaný popis průjezdu všech etap z obou kol vyvěsí na stránky, máme situaci zjednodušenou. Stačí už jen splnit „milou povinnost, napsat o tom, jak jsme viděli tuto soutěž právě svýma očima“.
Takže hned na úvod musím říct, že při příjezdu jsme byli potěšeni kulturním zázemím a to nejen proto, že bylo v Domě kultury. Restaurace „Žito“ byla příjemná (a čistý záchody, to mám rád ), menu pro nás připravené obsahovalo kromě avizovaného oběda a večeře i snídani, což při dvou kolech bylo více než vhodné.
Písemná rozprava předaná při prezentaci (správně by ale asi mělo být při „prezenci“) byla srozumitelná a vtipná. Překvapením bylo, že Shell neplatil startovné. Při zahajovací rozpravě jsme byli upozorněni na pár potřebných detailů, které se v průběhu ukázaly velice užitečné. Obzvláště ten detail, že je-li kóta umístněna na nadjezdu, platí i pro podjezd. Ale o tom až později.
Vlastní jízda byla ve všech etapách zhruba stejně náročná. Ne moc těžká, ale také ne příliš lehká, aby se při ní nedaly nadělat chyby. ITI byly přehledné, vždy jen jedna podmínka nebo jeden vložák, v jednom případě obojí. V ojedinělých případech sice byly nepřesně vykresleny tvary v šipkáčích (přesně si vybavuji tvar těsně před prvním průjezdem kótou 103 v první etapě a tvar světelné křižovatky u Kauflandu ve druhé etapě, který je navíc v první etapě vykreslen dobře), ale pro nás to znamenalo jen cca 2 km a otáčení na louce navíc, než jsme se rozhodli pro další směr cesty. Mapy byly sice jen na zmenšeném formátu A4, ale pro jízdu s dobrými brýlemi to postačilo a alespoň při jízdě nebyly „všude“.
V první etapě prvního kola jsme jedinou SPK vynechali kvůli chybnému nájezdu na SM. Jediný opravdu krizový moment kola nastal ve chvíli mapové jízdy z kóty 107 do kóty 106 s příjezdem od JZ. Vizuálně dle ZM a teď i přesným měřením byla nejkratší cesta přes kótu 208, za ní doprava a objet trojúhelníček pod 106. Za 208 však byla slepá (o kus dál zřejmě od 106 jednosměrka), žádná otočka, takže přes 200. Jaké však nastalo zděšení, když pod i nad 106 byla reálně samá slepá i když to na ZM nebylo patrné a my se po marném hledání otočky poblíž museli vydat na JZ k malému trojúhelníčku (který tam v reálu ani nebyl). Výsledně jsme sice měli průjezdy správně, ale navíc asi 3 km oproti předpokládanému průjezdu dle autorů a dobrou čtvrthodinku. Po diskuzi v cíli jsme se s ostatními shelláky shodli, že jsme tam problémy měli všichni stejné.
JZ proběhly podle očekávání, v rámci možností našeho většího auta a schopností.
Druhá etapa proběhla v pohodě až na zmíněný tvar světelné křižovatky (dojezd až na kruháč při hledání správného tvaru). Jedinou SPK jsme prošvihli kvůli nerespektování poznámky k řešení: Vlevo je „co nejvíc vlevo“. Někteří z kolegů pak ukončili vložák už ve chvíli příjezdu na „světelnou“ a ne až po výjezdu. Vlasta to chtěl udělat stejně, ale přesvědčil jsem ho.
Třetí etapa taky dobrá, chvilka diskuze, zda můžeme jet po trase budoucí SM, když na ní přijíždíme a pak zase jedna chyba na detailu kóty 408. Zaměnili jsme dolní část vykreslených komunikací za značku slepé ulice (jak jsme zvyklí ze šipkáčů) a bylo vymalováno. Shodou okolností se totéž v hlavách přihodilo i všem ostatním soupeřům, takže pohoda.
Ve čtvrté etapě jsme sice měli druhý nejhorší čas, ale zase čistý průjezd. Vlasta mi jen nechtěl jet po komunikaci, která vypadala jako chodník (výjezd z 502 na ZSZ), ale jinudy to nešlo. V závěru přišla krásná finta na SM3D. Zde se uplatnilo výše uvedené pravidlo o kótě na nadjezdu a podjezdu. (Viz body M/7 a M/8 z „řádů“, jak jsem si teď přečetl.) Slepá mapa se díky tomu na nadjezdu opustila a po objetí jsme na ni v podjezdu opět najeli. Stálo nás to sice chvilku času než jsme na to přišli, i díky tomu že SM byla v jiném měřítku. A taky proto, že při druhém pokusu při jízdě po nadjezdu komunikace dole nebyla kvůli stromům vůbec vidět. Ale zkusili jsme tam jet a vyplatilo se to. A teprve při diskuzi po dojezdu jsem dodatečně pochopil význam názvu „3D“.
Celkově jsme si celou soutěž opravdu užili. Původně jsme měli obavy z celodenního ježdění po městě, které navíc vůbec neznáme, ale skutečnost byla perfektní. Odpadly dlouhé přejezdy z obce do obce, na 4 etapy najeto jen 70 km i s blouděním, prostě paráda. Příště přijedeme určitě zase.
Díky autorům i všem pořadatelům, samozřejmě i za „vymazlené“ ceny.
Za posádku st. č. 102
Žurek T.
autor příspěvku: Žurek Tomáš