12.11.2014 17:21 Pohled z bedny - Hlučínská noc
Hlučínská noc se dle mého názoru jako autorský debut Martina velmi povedla. Etapy byly docela dlouhé a obtížnější než obvykle, ale to mi osobně nevadí. Alespoň je více příležitostí udělat chybu a konečné bodové hodnocení má větší rozptyl.
První etapa byla méně složitá, ale i přesto se mi povedlo udělat pár chyb. Některých jsem si stihl všimnout včas, ale jiné už jsem nemohl zachránit. Kdybych jen bral v potaz mnou vytvořené barevné značení v itíku :D Nakonec jsme k velkému překvapení pořadatelů dorazili do časovky úplně první.
Druhá etapa byla složitější, což se promítlo nejen do chyb, ale i našeho času, který se téměř blížil diskvalifikaci. Trošku nás potrápila několikanásobná kombinace dvou živých kontrol ve spojení s podmínkou odbočení doleva v kótě, která byla zpestřením soutěže. Do cíle jsme dojeli mezi posledními, ne-li jako úplně poslední posádka.
Celou soutěž bych zhodnotil jako vyvedenou, jedinou vadou je dlouhodobě nízký počet posádek v kategorii ShellCup, jak už jsem nastínil při minulém pohledu z bedny. Tímto bych chtěl povzbudit Svaz AOS, AMK Hlučín, ostatní regionální autokluby i zástupce Shell k propagaci soutěží za účelem zvýšení povědomí a příchodu nových posádek. Nikdo přece nechce, aby posádky jen ubývaly, kdo za pár let bude jezdit Pohár a Mistrák?
..........................................................................................................................................................................
První etapa byla méně složitá, ale i přesto se mi povedlo udělat pár chyb. Některých jsem si stihl všimnout včas, ale jiné už jsem nemohl zachránit. Kdybych jen bral v potaz mnou vytvořené barevné značení v itíku :D Nakonec jsme k velkému překvapení pořadatelů dorazili do časovky úplně první.
Druhá etapa byla složitější, což se promítlo nejen do chyb, ale i našeho času, který se téměř blížil diskvalifikaci. Trošku nás potrápila několikanásobná kombinace dvou živých kontrol ve spojení s podmínkou odbočení doleva v kótě, která byla zpestřením soutěže. Do cíle jsme dojeli mezi posledními, ne-li jako úplně poslední posádka.
Celou soutěž bych zhodnotil jako vyvedenou, jedinou vadou je dlouhodobě nízký počet posádek v kategorii ShellCup, jak už jsem nastínil při minulém pohledu z bedny. Tímto bych chtěl povzbudit Svaz AOS, AMK Hlučín, ostatní regionální autokluby i zástupce Shell k propagaci soutěží za účelem zvýšení povědomí a příchodu nových posádek. Nikdo přece nechce, aby posádky jen ubývaly, kdo za pár let bude jezdit Pohár a Mistrák?
autor příspěvku: KlasaD
10.11.2014 07:26 Pohled z bedny - aneb Ludvíkové míří vysoko
Tak je to tu zase, milá povinnost psát pohled z bedny.
Po cestě mi táta říkal, že celkově můžeme být mezi 4 až 12 místem. Asi třikrát se zmínil o celkovém třetím místu, ale to jsem přisuzoval spíše jeho stáří než nějaké realitě. To bychom museli zajet perfektně a ostatní kolem spíše špatně. Vzhledem k našim výsledkům na soutěžích Vlada, jsem o tom dosti pochyboval.
Po hodně úspěšné a mlhové noci, jsme ráno jeli na start a já se dost bál, jak zase budu poslouchat, že jsem to tátovi zkazil. Nedej bože aby nás porazilo st.č. (nové) 19. To by bylo doslova peklo. Ale na druhou stranu jsem se těšil, že si od nich přečtu alespoň 1 slibovaný pohled z bedny, když ne původně slibované 2 pohledy.
Po startu, ze kterého jsme vyrazili jako 3 (nevím moc kde ostatní zevlovali) mne velice překvapil jednoduchý ITI bez mnoha podmínek, VI a detailů. Od startu jsme vyrazili velice brzy a jeli do bodu A. Cestu nám zhatila několikrát dejka a jednosměrka. Problém jsem si způsobil sám tím, že jsem si špatně změřil při jízdě mimo mapu, kde přesně jsem. Až po chvíli jsem si všiml, že jsem v detailu 888 a ne jižně od B. Vše se rychle vysvětlilo a do A už to bylo jednoduché. Při cestě do B jsem chvilku tápal, kde jsem narazil na mapu, ale po dojetí na hlavní, jsem se bez problému našel a opět po několika dejkách jsme dojeli do B. Reálná chlupatá a šipkáč také nebyl žádný problém. Až jsem si stále říkal, že je to nějaké dosti jednoduché. Na konci SM1 jsem se stále v tom snažil něco najít, ale L v rohu bublinky po polní cestě úplně do pryč, mne opět přesvědčilo, že v tom nic moc není. Tady jsem jen váhal o otočení, jestli mohu přes 104 nebo až na kruhák. Tady si myslím, že 104 byla úplně zbytečná, jen to dělala matoucí. Toto mohlo být místo na lupu, pokud někdo nechce použít detail, aby se upřesnilo, že do 104 je to od Z propojené. O lupě asi ještě něco dopíše táta… Při odjezdu v bublince stáli mladý Kladeňáci, kdežto taťkové si to vesele hasili pryč. Snažili jsme se na ně blikat, ale pochopili to jako, že mají uhnout, tak nás pustili před sebe. V Olešné je VI pro otočení se přes 105 znovu pro PK a už jsme jeli k 106. Tak jsem v mapě tak dlouho zkoumal, jestli tam je trojúhelníček, až jsme přejeli šikmé uhnutí z hlavní, tak jsme se na něj rychle vrátili. Tam táta chvíli brblal že nebyl konec zóny 30, ale naštěstí jsme měli celkem dost času, tak jsme to poctivě jeli. Následovala krátká motanice v Lipůvkách kvůli dejkám a pak kolem 999 do C. Tady jsem při měření řekl tátovi místo 2,2km jen 1,2 a tak jsme chvilku koukali, kde je ta odbočka, ale rychle jsem na to přišel. Zároveň táta byl trochu nervózní, že ještě nebyl podjezd. Po cestě do C, byla opět motanice s několika dejkama, včetně té na kruháku. Trochu mne mátlo, proč při příjezdu ulicí na C, je za křižovatkou proti nám PK. Zdůvodnili jsme si to standardně „to je na 2. etapu“. Do ČK s využitím podmínky, jen opět drobný problém, že na vykopnutí a návratu není PK. Ale celkově jich bylo spíše méně, tak co. Do ČK to už bylo snadné, jen opět otázka proč tam je ta PK?
Do 2. etapy jsme startovali hned, bez zbytečného tlachání. Hned po startu dejka, která mě ale vedla kolem ČK. To jsem jasně odmítl, že do ČK ještě nechci a tuhle dejku prostě ignoroval, že toto jsme už zažili - falešnou ČK. SM a do 222 bylo celkem jednoduché. Z 222 do H jsem musel tátu chvíli přesvědčovat, že i když jedu po vymyšlené trase a přijde mi do toho VI, tak prostě přehodnocuji a zapomínám, takže opět se cpu z 222 na J a do H a beru 3x PK 14. Někteří tady měli dokonce i 4x PK 14, inu sběrači. Pak přišla pasáž dle plánku na SM a na ní mě vykopl opět VI a dle ZM zpět, ale mě to vycházelo jak podle ZM tak podle plánku stejně díky otočené jednosměrce v plánku. Následovala na první pohled lehká cesta do C, ale nějaký ten VI mě z ní párkrát shodil. Tady v Chudčicích jsem jen tápal, proč je PK na místě, kde byla, protože, kdo neodhalil masařinu, tak přes tu PK odjel stejně a netočil se kolem dokola koukolem. Další příjezd pod most a do Čebína. Sice nás trochu rozhodila podruhé uvedená kóta 555, ale nedělali jsme si nic z toho. V detailu mi dost vadilo, že komunikace na place na JZ má zavřenou bránu ve skutečnosti. Hromada mi ani tak moc nevadila. Ježdění po obci bylo celkem jednoduché, vše tak nějak pokračovalo. Jediné co jsme nezajeli, bylo při nájezdu na hlavní za PK 95 na dejce jet L po souběžné a ne L až na hlavní. Ale autor ani HR to tak jet nechtěli a dokonce ani po připomínce to nezměnili. Podle mě teď, při pohledu na mapu, to tak být mělo. My jsme naopak měli problém při 2. odjezdu z 11 na mapový tvar se silnice v mapě lehce stáčí doprava a vzhledem k tomu, že se jelo podle M25, chtěl táta projet na konci parkoviště na souběžnou, ale vzhledem k tomu, že ulice měla 1,75m a Fusion má 1,72m, navíc je to moje auto a ne táty, jsem mu to zakázal. Navíc jel Karel až za námi a odřením zdi i svodidel bychom jim ukázali cestu. Na výjezdu z vesnice se táta trochu rozvášnil a číslo bylo fuč. Když jsem viděl dojezd do ČK s 10-ti okénky reálu, jsem se trochu bál, ale nakonec to bylo celkem jednoduché a bez problému. Když jsme přijížděli do ČK, tak jsme potkávali stále ještě některé posádky dojíždějící 1. etapu.
Tady jsme si vzali čas pro hledání čísla. Po jeho najití a dotankování jsme vyrazili do 3. etapy. Opět na první pohled jednoduchý ITI s min. VI, detailů a bez podmínky. Cesta pod most a pak šipkáč, který nás dovedl na dlouhou jednosměrku. Tady jsme chvíli řešili, co to je za půlkolečka kolem toho zobáčku, ale naštěstí nás napadlo, že to je číst kroužku kolem pro zvětšení v lupě. Dle ohlasů po soutěži, toto dělalo problém více lidem co to je. Navíc když horní půlkruh byl skoro celý a dole jen malý kousek. Tady mi přišlo, že snad ani nebyla lupa potřeba. Spíše to komplikovala. Na konci jednosměrky konec zóny 30 bez začátku. Pak už na SM a na konci P a na most. Zde bylo důležité místo etapy. Chvíli jsme si také říkali, jestli ten most není moc dlouhý, ale řekli jsme si, že to je jen značka, a délku jsme prostě neměřili a jeli chlupatou hned v Lelekovicích. Ve Vranově jsme měli problém co je kratší do 5, jestli jet první možností na JZ, sice v zadním rohu o něco delší zatáčka, nebo až druhou cestou ale tak se to zase na začátku odchyluje. Nakonec to bylo jedno. Po výjezdu z 5 a příjezdu do Šebrova, jsme stále hledali ten přípoj od JZ ale nikde nic, až mne táto upozornil na souběžnou cestu dole. Když jsme byli na ní, akorát nahoře jel Pavel Kopeček, ale neviděl nás a jel suverénně pryč. Následoval strašně dlouhý přejezd do Blanska a tam další sporný moment. Při příjezdu na most a nemožnosti odbočit do L jsem si řekl, že řeším v tomto místě (ne na další křižovatce) a vidím, že do L to prostě nevede a tudíž se nemohu ani točit přes P trojúhelníček a do 171 jsme jeli kolem Penny. Při cestě na SM jsme chtěli jet přes výše zmiňovaný trojúhelníček, ale překvapivě to nešlo, přehodnotil jsem a jel opět celé zpět kolem Penny. Zde pro nás nastal další problémový moment a to na kruháku jsem opět přehodnotil a zase se chtěl cpát na stejný trojúhelníček. Měl jsem dost našlápnuto k napsání 2x 37 a jet na začátek SM rovnou. Táta mne přesvědčil, že tentokrát výjimečně máme najeto a můžeme to projet. Při opuštění SM jsem rovnou tátovi řekl bez měření, ať jede rovně až dozadu k Penny. Byl jsem přesvědčený, že odskok na SM bude na té komuniikaci na ZM. Až po pořádném přeměření jsem zjistil, že to autor až takto nedokombinoval a prostě se otočil jednoduše dle ZM. Pak už byla jen jízda do bodu 8 a reálný tvar, který byl mezi nové RD a pak přes nedotisk do ČK.
Celkově byl den dosti jednoduchý, i když nám to po cestě až tak jednoduché nepřišlo. Pravdou bylo, že tam moc těžkých věcí nebylo a spíše vše jedno navazovalo na druhé. Po Vladově soutěži (nevím co to bylo za rok) s dosti šílenou mapou a další, kde byly věci jako 2 stejné body, falešná ČK apod. MČR by určitě měla mít vyšší obtížnost, než mělo toto kolo.
Opět padlo několik připomínek a dokonce připomínka na připomínku a následně i 2 protesty. Přišlo mi hodně přehnané uznat jen 1 variantu u chyby s mostem v Lelekovicích a proti tomu ano i ne PK 37 s mostem v Blansku dosti nevyrovnané. My jsme málem měli také 2 PK 37 ale z úplně jiného důvodu.
Karle věřím, že příští rok si budeš muset někdy kolem června kupovat novou klávesnici, neboť ta současná Ti nemůže vydržet psát tolik pohledů z bedny.
..........................................................................................................................................................................
Po cestě mi táta říkal, že celkově můžeme být mezi 4 až 12 místem. Asi třikrát se zmínil o celkovém třetím místu, ale to jsem přisuzoval spíše jeho stáří než nějaké realitě. To bychom museli zajet perfektně a ostatní kolem spíše špatně. Vzhledem k našim výsledkům na soutěžích Vlada, jsem o tom dosti pochyboval.
Po hodně úspěšné a mlhové noci, jsme ráno jeli na start a já se dost bál, jak zase budu poslouchat, že jsem to tátovi zkazil. Nedej bože aby nás porazilo st.č. (nové) 19. To by bylo doslova peklo. Ale na druhou stranu jsem se těšil, že si od nich přečtu alespoň 1 slibovaný pohled z bedny, když ne původně slibované 2 pohledy.
Po startu, ze kterého jsme vyrazili jako 3 (nevím moc kde ostatní zevlovali) mne velice překvapil jednoduchý ITI bez mnoha podmínek, VI a detailů. Od startu jsme vyrazili velice brzy a jeli do bodu A. Cestu nám zhatila několikrát dejka a jednosměrka. Problém jsem si způsobil sám tím, že jsem si špatně změřil při jízdě mimo mapu, kde přesně jsem. Až po chvíli jsem si všiml, že jsem v detailu 888 a ne jižně od B. Vše se rychle vysvětlilo a do A už to bylo jednoduché. Při cestě do B jsem chvilku tápal, kde jsem narazil na mapu, ale po dojetí na hlavní, jsem se bez problému našel a opět po několika dejkách jsme dojeli do B. Reálná chlupatá a šipkáč také nebyl žádný problém. Až jsem si stále říkal, že je to nějaké dosti jednoduché. Na konci SM1 jsem se stále v tom snažil něco najít, ale L v rohu bublinky po polní cestě úplně do pryč, mne opět přesvědčilo, že v tom nic moc není. Tady jsem jen váhal o otočení, jestli mohu přes 104 nebo až na kruhák. Tady si myslím, že 104 byla úplně zbytečná, jen to dělala matoucí. Toto mohlo být místo na lupu, pokud někdo nechce použít detail, aby se upřesnilo, že do 104 je to od Z propojené. O lupě asi ještě něco dopíše táta… Při odjezdu v bublince stáli mladý Kladeňáci, kdežto taťkové si to vesele hasili pryč. Snažili jsme se na ně blikat, ale pochopili to jako, že mají uhnout, tak nás pustili před sebe. V Olešné je VI pro otočení se přes 105 znovu pro PK a už jsme jeli k 106. Tak jsem v mapě tak dlouho zkoumal, jestli tam je trojúhelníček, až jsme přejeli šikmé uhnutí z hlavní, tak jsme se na něj rychle vrátili. Tam táta chvíli brblal že nebyl konec zóny 30, ale naštěstí jsme měli celkem dost času, tak jsme to poctivě jeli. Následovala krátká motanice v Lipůvkách kvůli dejkám a pak kolem 999 do C. Tady jsem při měření řekl tátovi místo 2,2km jen 1,2 a tak jsme chvilku koukali, kde je ta odbočka, ale rychle jsem na to přišel. Zároveň táta byl trochu nervózní, že ještě nebyl podjezd. Po cestě do C, byla opět motanice s několika dejkama, včetně té na kruháku. Trochu mne mátlo, proč při příjezdu ulicí na C, je za křižovatkou proti nám PK. Zdůvodnili jsme si to standardně „to je na 2. etapu“. Do ČK s využitím podmínky, jen opět drobný problém, že na vykopnutí a návratu není PK. Ale celkově jich bylo spíše méně, tak co. Do ČK to už bylo snadné, jen opět otázka proč tam je ta PK?
Do 2. etapy jsme startovali hned, bez zbytečného tlachání. Hned po startu dejka, která mě ale vedla kolem ČK. To jsem jasně odmítl, že do ČK ještě nechci a tuhle dejku prostě ignoroval, že toto jsme už zažili - falešnou ČK. SM a do 222 bylo celkem jednoduché. Z 222 do H jsem musel tátu chvíli přesvědčovat, že i když jedu po vymyšlené trase a přijde mi do toho VI, tak prostě přehodnocuji a zapomínám, takže opět se cpu z 222 na J a do H a beru 3x PK 14. Někteří tady měli dokonce i 4x PK 14, inu sběrači. Pak přišla pasáž dle plánku na SM a na ní mě vykopl opět VI a dle ZM zpět, ale mě to vycházelo jak podle ZM tak podle plánku stejně díky otočené jednosměrce v plánku. Následovala na první pohled lehká cesta do C, ale nějaký ten VI mě z ní párkrát shodil. Tady v Chudčicích jsem jen tápal, proč je PK na místě, kde byla, protože, kdo neodhalil masařinu, tak přes tu PK odjel stejně a netočil se kolem dokola koukolem. Další příjezd pod most a do Čebína. Sice nás trochu rozhodila podruhé uvedená kóta 555, ale nedělali jsme si nic z toho. V detailu mi dost vadilo, že komunikace na place na JZ má zavřenou bránu ve skutečnosti. Hromada mi ani tak moc nevadila. Ježdění po obci bylo celkem jednoduché, vše tak nějak pokračovalo. Jediné co jsme nezajeli, bylo při nájezdu na hlavní za PK 95 na dejce jet L po souběžné a ne L až na hlavní. Ale autor ani HR to tak jet nechtěli a dokonce ani po připomínce to nezměnili. Podle mě teď, při pohledu na mapu, to tak být mělo. My jsme naopak měli problém při 2. odjezdu z 11 na mapový tvar se silnice v mapě lehce stáčí doprava a vzhledem k tomu, že se jelo podle M25, chtěl táta projet na konci parkoviště na souběžnou, ale vzhledem k tomu, že ulice měla 1,75m a Fusion má 1,72m, navíc je to moje auto a ne táty, jsem mu to zakázal. Navíc jel Karel až za námi a odřením zdi i svodidel bychom jim ukázali cestu. Na výjezdu z vesnice se táta trochu rozvášnil a číslo bylo fuč. Když jsem viděl dojezd do ČK s 10-ti okénky reálu, jsem se trochu bál, ale nakonec to bylo celkem jednoduché a bez problému. Když jsme přijížděli do ČK, tak jsme potkávali stále ještě některé posádky dojíždějící 1. etapu.
Tady jsme si vzali čas pro hledání čísla. Po jeho najití a dotankování jsme vyrazili do 3. etapy. Opět na první pohled jednoduchý ITI s min. VI, detailů a bez podmínky. Cesta pod most a pak šipkáč, který nás dovedl na dlouhou jednosměrku. Tady jsme chvíli řešili, co to je za půlkolečka kolem toho zobáčku, ale naštěstí nás napadlo, že to je číst kroužku kolem pro zvětšení v lupě. Dle ohlasů po soutěži, toto dělalo problém více lidem co to je. Navíc když horní půlkruh byl skoro celý a dole jen malý kousek. Tady mi přišlo, že snad ani nebyla lupa potřeba. Spíše to komplikovala. Na konci jednosměrky konec zóny 30 bez začátku. Pak už na SM a na konci P a na most. Zde bylo důležité místo etapy. Chvíli jsme si také říkali, jestli ten most není moc dlouhý, ale řekli jsme si, že to je jen značka, a délku jsme prostě neměřili a jeli chlupatou hned v Lelekovicích. Ve Vranově jsme měli problém co je kratší do 5, jestli jet první možností na JZ, sice v zadním rohu o něco delší zatáčka, nebo až druhou cestou ale tak se to zase na začátku odchyluje. Nakonec to bylo jedno. Po výjezdu z 5 a příjezdu do Šebrova, jsme stále hledali ten přípoj od JZ ale nikde nic, až mne táto upozornil na souběžnou cestu dole. Když jsme byli na ní, akorát nahoře jel Pavel Kopeček, ale neviděl nás a jel suverénně pryč. Následoval strašně dlouhý přejezd do Blanska a tam další sporný moment. Při příjezdu na most a nemožnosti odbočit do L jsem si řekl, že řeším v tomto místě (ne na další křižovatce) a vidím, že do L to prostě nevede a tudíž se nemohu ani točit přes P trojúhelníček a do 171 jsme jeli kolem Penny. Při cestě na SM jsme chtěli jet přes výše zmiňovaný trojúhelníček, ale překvapivě to nešlo, přehodnotil jsem a jel opět celé zpět kolem Penny. Zde pro nás nastal další problémový moment a to na kruháku jsem opět přehodnotil a zase se chtěl cpát na stejný trojúhelníček. Měl jsem dost našlápnuto k napsání 2x 37 a jet na začátek SM rovnou. Táta mne přesvědčil, že tentokrát výjimečně máme najeto a můžeme to projet. Při opuštění SM jsem rovnou tátovi řekl bez měření, ať jede rovně až dozadu k Penny. Byl jsem přesvědčený, že odskok na SM bude na té komuniikaci na ZM. Až po pořádném přeměření jsem zjistil, že to autor až takto nedokombinoval a prostě se otočil jednoduše dle ZM. Pak už byla jen jízda do bodu 8 a reálný tvar, který byl mezi nové RD a pak přes nedotisk do ČK.
Celkově byl den dosti jednoduchý, i když nám to po cestě až tak jednoduché nepřišlo. Pravdou bylo, že tam moc těžkých věcí nebylo a spíše vše jedno navazovalo na druhé. Po Vladově soutěži (nevím co to bylo za rok) s dosti šílenou mapou a další, kde byly věci jako 2 stejné body, falešná ČK apod. MČR by určitě měla mít vyšší obtížnost, než mělo toto kolo.
Opět padlo několik připomínek a dokonce připomínka na připomínku a následně i 2 protesty. Přišlo mi hodně přehnané uznat jen 1 variantu u chyby s mostem v Lelekovicích a proti tomu ano i ne PK 37 s mostem v Blansku dosti nevyrovnané. My jsme málem měli také 2 PK 37 ale z úplně jiného důvodu.
Karle věřím, že příští rok si budeš muset někdy kolem června kupovat novou klávesnici, neboť ta současná Ti nemůže vydržet psát tolik pohledů z bedny.
autor příspěvku: Ludvík Jiří
02.11.2014 11:22 Pohled z bedny - Krajem kalicha Tábor
Tak jsme si zajeli další pěknou soutěž – Krajem kalicha. V tradičním centru soutěže nás tentokráte na úvod čekalo pouze jediné překvapení, a to že autor trati vydal pouze a jenom jedny Prováděcí ustanovení. A zase nepřekvapilo, že téměř ke všem bodům ustanovení se na základě vysvětlení Standy Kočího rozproudila bohatá diskuse.
Zručnost jsme absolvovali před zahájením, takže po něm už jsme vyrazili na tříetapovou trať směrem k Bechyni a zpět, jak bylo předem naznačeno, po levém břehu Lužnice tam a po pravém zpět. Iti byly pěkné, promyšlené a se spoustou detailů a podmínek a vložáků a šipek v mapě, takže zejména na startu do první a třetí etapy se hodně dlouho vynášelo a zvýrazňovalo. Když jsme dojeli do cíle první etapy ve velmi svižném tempu a měli zásek 2 minuty a nikdo nikde, ba ani rychlíci Ludvíci, bylo jasné, že časy se tentokráte moc nepovedly. Standa, když to najížděl, tak si asi půjčil za řidiče Hamiltona z F1. Tak jsme se tomu ve druhé etapě, která vedla Bechyní a jejím blízkém okolí, přizpůsobili. Bylo jediné štěstí, že na těch delších rovinkách nebyl schovaný radar, to by bylo bodíků. Jelo to tak dobře, že když jsme vynášeli třetí etapu, tak na nás Ludvíci houkli, ať to nezdržujeme, že se kvůli nám bude čekat na výsledky, mysleli si totiž, že vyjíždíme teprve do druhé etapy. Ve třetí etapě zpět do Tábora už nám trochu docházel dech i myšlenky, takže jsme si, jak jsme poději zjistili, zcela zbytečně zadanou podmínku, která říkala pouze, že na začátku a konci dvou obcí máme změnit mapový podklad, vysvětlili trochu jinak, tedy úplně jinak, a jezdili nějaká zbytečná kolečka navíc. Ke konci si Standa neodpustil opět kousek historického centra Tábora. Nám třeba dalo dost práce se vyrovnat s tím, že Ludvíci neodbočili do centra do zóny. My v tom hledali nějaký vyšší záměr, ale oni, jak jsme se později v cíli dozvěděli, pouze zaměnili pěší zónu s obytnou.
Po trochu déle trvajícím výpočtu výsledků, neboť se čekalo na dojezd scheláků, kterým Standa nad plán umožnil zajet i prostřední etapu, nás čekalo milé překvapení v podobě prvního místa, zkrátka nové auto jezdí dobře.
..........................................................................................................................................................................
Zručnost jsme absolvovali před zahájením, takže po něm už jsme vyrazili na tříetapovou trať směrem k Bechyni a zpět, jak bylo předem naznačeno, po levém břehu Lužnice tam a po pravém zpět. Iti byly pěkné, promyšlené a se spoustou detailů a podmínek a vložáků a šipek v mapě, takže zejména na startu do první a třetí etapy se hodně dlouho vynášelo a zvýrazňovalo. Když jsme dojeli do cíle první etapy ve velmi svižném tempu a měli zásek 2 minuty a nikdo nikde, ba ani rychlíci Ludvíci, bylo jasné, že časy se tentokráte moc nepovedly. Standa, když to najížděl, tak si asi půjčil za řidiče Hamiltona z F1. Tak jsme se tomu ve druhé etapě, která vedla Bechyní a jejím blízkém okolí, přizpůsobili. Bylo jediné štěstí, že na těch delších rovinkách nebyl schovaný radar, to by bylo bodíků. Jelo to tak dobře, že když jsme vynášeli třetí etapu, tak na nás Ludvíci houkli, ať to nezdržujeme, že se kvůli nám bude čekat na výsledky, mysleli si totiž, že vyjíždíme teprve do druhé etapy. Ve třetí etapě zpět do Tábora už nám trochu docházel dech i myšlenky, takže jsme si, jak jsme poději zjistili, zcela zbytečně zadanou podmínku, která říkala pouze, že na začátku a konci dvou obcí máme změnit mapový podklad, vysvětlili trochu jinak, tedy úplně jinak, a jezdili nějaká zbytečná kolečka navíc. Ke konci si Standa neodpustil opět kousek historického centra Tábora. Nám třeba dalo dost práce se vyrovnat s tím, že Ludvíci neodbočili do centra do zóny. My v tom hledali nějaký vyšší záměr, ale oni, jak jsme se později v cíli dozvěděli, pouze zaměnili pěší zónu s obytnou.
Po trochu déle trvajícím výpočtu výsledků, neboť se čekalo na dojezd scheláků, kterým Standa nad plán umožnil zajet i prostřední etapu, nás čekalo milé překvapení v podobě prvního místa, zkrátka nové auto jezdí dobře.
autor příspěvku: MilanVlk
27.10.2014 15:02 Pohled z bedny - Hlučínská noc
Orientační závody nám začali už po cestě do Hlučína, protože od rána hlásili, že dálnice mezi Brnem a Olomoucí je spíš parkoviště. Vyrazili jsme tedy z Brna na sever přes Blansko, Jedovnice, Plumlov a Lutín chtěli najet až před Olomoucí. Mimochodem není nad jakoukoliv mapu, když chcete jet jinudy než vás stále tlačí navigace. Bohatě posloužil A5 atlásek. Z Lutína to bylo dál zavřený, takže nás to hnalo na dřívější nájezd. Tam jsme se však pouze z nadjezdu přesvědčili, že je to pořád jen nekonečná kolona, dálnici jsme překřížili a snažili se dostat do Olomouce od jihu. Díky dalším uzavírkám a nemožnosti z některých příjezdů do Olomouce najet na její obchvat (atlásek A5 sice super, ale je již staršího data, a tak tam ten obchvat ještě není), se nám podařilo najít super levnou benzínku. Teď v pátek měli benzín i naftu za 33,30, což bylo skoro o šest korun míň než na dálnici.
Je to necelej kilometr od obchvatu, takže není od věci se tam zastavit, až pojedete kolem.
pumpa zde
My nakonec natankovali i po cestě zpátky. Po najetí na obchvat jsme skoro hned stáli v koloně, ale naštěstí jsme se za 10 minut dostali k zúžení, a pak už to jelo.
Na samotnou soutěž jsme se těšili, byla to prvotina od Martina Klasy a tak se dalo očekávat, že ze sebe dostane vše co se v něm střádá za ty léta ježdění. Start byl však trochu ukolébavající, až jsem si v jednu chvíli říkal: „Marťo, tak co je? Kdy to příjde?“. Jenže hned v zápětí jsem hlásil první „Otoč se!“, když jsem na mapový P mířil na jednoznačnej výjezd. Chtělo to se tedy co nejrychleji probrat a začít dávat pozor, protože dál už to bylo rozhodně potřeba. Musel jsem rychle předělat SM11 z M20 do ZM M25, a sám jsem byl spokojen jak mi to pěkně vyšlo mimo obě nastražené mapové komunikace. Přeměřit dvě varianty nájezdu a jedem. Po cestě však bez plechu, což se nám nezdálo, a tak to vezmeme ještě jednou dokola. Zase nic, a tak říkám, že je to asi jen za 60 za SPK J. V cíli nakonec zjišťujeme, že autor i větší část soutěžících jedou delší variantu dokonce za 120 TB. Další kótu a delší opuštění SM 12, již zvládáme v bdělém stavu bez problémů. Problém byl až s vyjetím z Hlučína na Ludgéřovice. Vidíme, že i další posádky se tam motají a nejsou si jisty tím, jestli v takto nakreslené křižovatce lze odbočit doprava (skoro rovně), když to skoro rovně je nakresleno jako velký záhyb spíš protisměrem za zeleným ostrůvkem. takto to vypadalo
Zkoušíme tedy jednu variantu po „plech“ a pak i druhou. Tam není nic, navíc mi připadá, že nás chce autor díky neexistenci odbočovacího pruhu a vodorovného značení z varianty s plechem dostat přes následující křižovatku rovně. Volíme tedy variantu, že odbočit šlo. Ti co jeli však variantu bez plechu měli pak trochu problém s další kótou, a tak to naštěstí dotlačili k řešení, že provizorní značení před křižovatkou (například přeškrtnutej pruh rovně), jim jízdu rovně neumožní (i když zákaz už byl odtaženej bokem), a jeli z této křižovatky stejnou cestou jako autorova varianta. Následující řešení do kóty 222 se stejně muselo předělávat, kvůli kratšímu řešení. Trochu se zpožděním, protože ve vzorových průjezdech nebyla jednosměrka, která byla v ZM, a tak někteří nebyli nadšení se změnou umístění, ale sportovně musí uznat, že poslední varianta byla správná. Potom bylo potřeba si dát pozor na mapovou komunikaci přes parkoviště v Petřkovicích, následoval pěkný průjezd Lhotkou a Hošťálkovicemi. Po druhém výjezdu z kóty 289 jsem napřed nechytil správné najetí na mapu, a když jsem to pak našel, tak jsem pln uspokojení nenašel kratší otočení vedle 289 pro opuštění dědiny na sever směrem k ČK, tak tu chytáme jedinou stovku v etapě (těch dalších 60 netuším kde se vzalo). Při příjezdu k ČK pak ještě nastal další případ pro Chocholouška. Nezažil jsem to na soutěži zdaleka poprvé, kdy zdánlivě jednoznačná situace zapůsobí nějak psychologicky na navigátory tak, že ji řeší naprosto nesmyslně a to v hojném počtu. Zde šlo o to, že napravo od hlavní byl delší objezd a v něm skoro na začátku vzdálenějšího ramene ČK. Šlo tedy buď hned odbočit do prvního ramene, celý to objet a těsně před hlavní dojet do ČK. A nebo si ještě kousek popojet po hlavní, odbočit do zadního ramene a být hned v ČK, což byla asi třetinová vzdálenost. I když moje první myšlenka byla ta delší blbost, tak mě zachránily další dvě kóty v té dědině, které jsem chtěl nějak použít, když už tam jsou. Takže jsem si napřed všiml, že chci jet blbě, a ještě jsem nahlásil, že asi nepůjde odbočit ani do druhého ramena, abych se na svůj vysněný průjezd dostal. Jenže to šlo a místo časovky tam byla živá. Raději jsme tedy ještě zkontrolovali zákaz odbočení, pak si ji vzali a díky lístečku jsme konečně jeli to co už jsem měl připravený. 20 minut zpoždění nebylo úplně málo, na druhou stranu čistě jsme to rozhodně nejeli. Startovní číslo 5 39 minut, č. 20 40 minut a 72 dokonce 44 minut po záhozu konce etapy. Druhou etapu jsme pak projeli jako nůž máslem. Jedinou chybičku jsem udělal na chybném detailu bez jednosměrky ze ZM, ale díky nemožnosti odjet dál jsem na to rychle přišel. V Hlučíně jsme pak nenašli SPK A na parkovišti, takže za 100 TB plus 7 minut. Tato etapa byla opravdu pěkná, zvlášť pasáž mezi dvěma živými, nebo třeba dlouhá jízda na poslední mapové P. Výsledky byly i přes pár přepočítávání za chviličku a vyhlášení tak přesně podle harmonogramu v jednu ráno.
Nesmím samozřejmě zapomenout na výborné tématické perníčky od Zuzky, které se fasovali na startu. Díky jejich konzumaci v ČK mezi etapami a následné pochvale v živé kontrole jsem navíc po závodě dostal ještě jeden balíček .
Tak mám splněno a ti ostatní co vám chybí pohled z bedny jděte trochu do sebe, neignorujte Důžu a jeho prosby a něco sepište.
..........................................................................................................................................................................
Je to necelej kilometr od obchvatu, takže není od věci se tam zastavit, až pojedete kolem.
pumpa zde
My nakonec natankovali i po cestě zpátky. Po najetí na obchvat jsme skoro hned stáli v koloně, ale naštěstí jsme se za 10 minut dostali k zúžení, a pak už to jelo.
Na samotnou soutěž jsme se těšili, byla to prvotina od Martina Klasy a tak se dalo očekávat, že ze sebe dostane vše co se v něm střádá za ty léta ježdění. Start byl však trochu ukolébavající, až jsem si v jednu chvíli říkal: „Marťo, tak co je? Kdy to příjde?“. Jenže hned v zápětí jsem hlásil první „Otoč se!“, když jsem na mapový P mířil na jednoznačnej výjezd. Chtělo to se tedy co nejrychleji probrat a začít dávat pozor, protože dál už to bylo rozhodně potřeba. Musel jsem rychle předělat SM11 z M20 do ZM M25, a sám jsem byl spokojen jak mi to pěkně vyšlo mimo obě nastražené mapové komunikace. Přeměřit dvě varianty nájezdu a jedem. Po cestě však bez plechu, což se nám nezdálo, a tak to vezmeme ještě jednou dokola. Zase nic, a tak říkám, že je to asi jen za 60 za SPK J. V cíli nakonec zjišťujeme, že autor i větší část soutěžících jedou delší variantu dokonce za 120 TB. Další kótu a delší opuštění SM 12, již zvládáme v bdělém stavu bez problémů. Problém byl až s vyjetím z Hlučína na Ludgéřovice. Vidíme, že i další posádky se tam motají a nejsou si jisty tím, jestli v takto nakreslené křižovatce lze odbočit doprava (skoro rovně), když to skoro rovně je nakresleno jako velký záhyb spíš protisměrem za zeleným ostrůvkem. takto to vypadalo
Zkoušíme tedy jednu variantu po „plech“ a pak i druhou. Tam není nic, navíc mi připadá, že nás chce autor díky neexistenci odbočovacího pruhu a vodorovného značení z varianty s plechem dostat přes následující křižovatku rovně. Volíme tedy variantu, že odbočit šlo. Ti co jeli však variantu bez plechu měli pak trochu problém s další kótou, a tak to naštěstí dotlačili k řešení, že provizorní značení před křižovatkou (například přeškrtnutej pruh rovně), jim jízdu rovně neumožní (i když zákaz už byl odtaženej bokem), a jeli z této křižovatky stejnou cestou jako autorova varianta. Následující řešení do kóty 222 se stejně muselo předělávat, kvůli kratšímu řešení. Trochu se zpožděním, protože ve vzorových průjezdech nebyla jednosměrka, která byla v ZM, a tak někteří nebyli nadšení se změnou umístění, ale sportovně musí uznat, že poslední varianta byla správná. Potom bylo potřeba si dát pozor na mapovou komunikaci přes parkoviště v Petřkovicích, následoval pěkný průjezd Lhotkou a Hošťálkovicemi. Po druhém výjezdu z kóty 289 jsem napřed nechytil správné najetí na mapu, a když jsem to pak našel, tak jsem pln uspokojení nenašel kratší otočení vedle 289 pro opuštění dědiny na sever směrem k ČK, tak tu chytáme jedinou stovku v etapě (těch dalších 60 netuším kde se vzalo). Při příjezdu k ČK pak ještě nastal další případ pro Chocholouška. Nezažil jsem to na soutěži zdaleka poprvé, kdy zdánlivě jednoznačná situace zapůsobí nějak psychologicky na navigátory tak, že ji řeší naprosto nesmyslně a to v hojném počtu. Zde šlo o to, že napravo od hlavní byl delší objezd a v něm skoro na začátku vzdálenějšího ramene ČK. Šlo tedy buď hned odbočit do prvního ramene, celý to objet a těsně před hlavní dojet do ČK. A nebo si ještě kousek popojet po hlavní, odbočit do zadního ramene a být hned v ČK, což byla asi třetinová vzdálenost. I když moje první myšlenka byla ta delší blbost, tak mě zachránily další dvě kóty v té dědině, které jsem chtěl nějak použít, když už tam jsou. Takže jsem si napřed všiml, že chci jet blbě, a ještě jsem nahlásil, že asi nepůjde odbočit ani do druhého ramena, abych se na svůj vysněný průjezd dostal. Jenže to šlo a místo časovky tam byla živá. Raději jsme tedy ještě zkontrolovali zákaz odbočení, pak si ji vzali a díky lístečku jsme konečně jeli to co už jsem měl připravený. 20 minut zpoždění nebylo úplně málo, na druhou stranu čistě jsme to rozhodně nejeli. Startovní číslo 5 39 minut, č. 20 40 minut a 72 dokonce 44 minut po záhozu konce etapy. Druhou etapu jsme pak projeli jako nůž máslem. Jedinou chybičku jsem udělal na chybném detailu bez jednosměrky ze ZM, ale díky nemožnosti odjet dál jsem na to rychle přišel. V Hlučíně jsme pak nenašli SPK A na parkovišti, takže za 100 TB plus 7 minut. Tato etapa byla opravdu pěkná, zvlášť pasáž mezi dvěma živými, nebo třeba dlouhá jízda na poslední mapové P. Výsledky byly i přes pár přepočítávání za chviličku a vyhlášení tak přesně podle harmonogramu v jednu ráno.
Nesmím samozřejmě zapomenout na výborné tématické perníčky od Zuzky, které se fasovali na startu. Díky jejich konzumaci v ČK mezi etapami a následné pochvale v živé kontrole jsem navíc po závodě dostal ještě jeden balíček .
Tak mám splněno a ti ostatní co vám chybí pohled z bedny jděte trochu do sebe, neignorujte Důžu a jeho prosby a něco sepište.
autor příspěvku: R.A.
22.10.2014 08:05 Pohled z bedny - Shell cup Tábor.
18. 10. 2014 se jelo 8. kolo Shell Cupu v Táboře. Autor tratě Standa Kočí.
Trať byla jako vždy v Táboře vydařená (tedy jeli jsme tam teprve potřetí) a nebyla úplně jednoduchá. Hned na začátku se nás Standa zeptal, zda chceme jet jen dvě etapy nebo zda si troufneme ještě na jednu etapu, kterou postavil jako lehkou pro ČP, který se jel souběžně. Samozřejmě jsme byly všichni i pro třetí etapu a to včetně jedné posádky, která jela AOS asi poprvé.
První etapa byla řešena z velké části pohádkou, trochu proloženou šipkovými iti. Pár chytáků s podmínkou či reálnou „R“. Cestou jsme poctivě plnili úkoly, které však ve výsledcích nebyly vůbec hodnoceny.
Druhá etapa byla náročnější. I přes poměrně jednoduchý iti a přehlednou ZM jsme sekly docela dost TB. I díky tomu, že mapová okna s výjezdem jsme řešili jako reálná. Jo a Bechyni jsem nikdy předtím nebyl a i když jsme ji párkrát prokličkovali, tak mám ten pocit pořád. Na závěr jsme se zapotili při hledání správných odpovědí na znalostní test, který však ve výsledcích o5 nebyl hodnocen.
Po výborné gulášovce v ČK2 jsme vyrazili do poslední etapy a hned jsme přehlédli zrcadlo. Objevili jsme až další a lámali si hlavu, jak splnit podmínku. Správné řešení co nejmenší vzdálenosti ujeté po silnici I. třídy určené pomocí SMx napadlo až mého fáru (bohužel teprve za kótou 700). No a já to hned zazdil průjezdem přes bod, který nebyl v iti.
Závěrem děkujeme Standovi, že si u nás před vyhlášením na chvíli sednul a probral s námi, kde jsme dělali jaké chyby. Příští rok do Tábora (pokud se pojede a nic do toho nevleze) přijedeme určitě zase.
..........................................................................................................................................................................
Trať byla jako vždy v Táboře vydařená (tedy jeli jsme tam teprve potřetí) a nebyla úplně jednoduchá. Hned na začátku se nás Standa zeptal, zda chceme jet jen dvě etapy nebo zda si troufneme ještě na jednu etapu, kterou postavil jako lehkou pro ČP, který se jel souběžně. Samozřejmě jsme byly všichni i pro třetí etapu a to včetně jedné posádky, která jela AOS asi poprvé.
První etapa byla řešena z velké části pohádkou, trochu proloženou šipkovými iti. Pár chytáků s podmínkou či reálnou „R“. Cestou jsme poctivě plnili úkoly, které však ve výsledcích nebyly vůbec hodnoceny.
Druhá etapa byla náročnější. I přes poměrně jednoduchý iti a přehlednou ZM jsme sekly docela dost TB. I díky tomu, že mapová okna s výjezdem jsme řešili jako reálná. Jo a Bechyni jsem nikdy předtím nebyl a i když jsme ji párkrát prokličkovali, tak mám ten pocit pořád. Na závěr jsme se zapotili při hledání správných odpovědí na znalostní test, který však ve výsledcích o5 nebyl hodnocen.
Po výborné gulášovce v ČK2 jsme vyrazili do poslední etapy a hned jsme přehlédli zrcadlo. Objevili jsme až další a lámali si hlavu, jak splnit podmínku. Správné řešení co nejmenší vzdálenosti ujeté po silnici I. třídy určené pomocí SMx napadlo až mého fáru (bohužel teprve za kótou 700). No a já to hned zazdil průjezdem přes bod, který nebyl v iti.
Závěrem děkujeme Standovi, že si u nás před vyhlášením na chvíli sednul a probral s námi, kde jsme dělali jaké chyby. Příští rok do Tábora (pokud se pojede a nic do toho nevleze) přijedeme určitě zase.
autor příspěvku: Žurek Tomáš