04.12.2014 17:21 Pohled z bedny - noční Brno 2014 – 9.kolo MČR AOS 2014.
Do Blanska, centra soutěže, jsme přijeli už ve čtvrtek. Mohli jsme si vybrat i klidný pokoj, trochu dále od společenské místnosti. Ale v půl sedmý nás vzbudili stavební dělníci, kteří nalepovali izolaci právě u našeho balkónu. Tak to moc nevyšlo. Pak jsme si jeli trochu prohlédnout prostor. Měli jsme aktuální seznam obcí z propozic. Nakonec jsme stihli vše, bohužel nás pořadatel napálil a změnil prostor , takže jsme jezdili trochu jinde než v prostoru soutěže. Sice jsme zase poznali jiná místa a byl to zajímavý výlet, ale byli jsme tam kvůli něčemu jinému. Před nocí jsme si stihli ještě odpočinout a něco málo naspat.
Start. Nejdříve na jízdu zručnosti. Byla postavena na ideálním parkovišti a měla prvky, které má jízda zručnosti mít. Podařilo se mi ji vyhrát, ale rozdíly byly opravdu vteřinové. Start do 1. etapy byl o kousek dál. Hned po startu jsme se otočili a honem projeli kolem zručky, aby si nás ostatní moc nevšimli. Projeli jsme zahradní kolonií a pokračovali dál. Hned se ukázalo, že itinerář je velice inteligentní, museli jsme si hlídat mapu, neustále přehodnocovat a kombinovat. První zaseknutí přišlo v místě mapového křížení se železnicí. Nepohlídal jsem si metry, věděl jsem, že jsem mimo mapu, ale nevěděl jsem proč. Předpokládal jsem, že železnice je o 500 metrů dál . Až když jsem si prosvítil pětadvacítkovou mapu, bylo vše jasné. Nepřejel jsem mapově železnici. V obci Ráječko opět krásná kombinace, zde jsem udělal první chybu, při přehodnocení na stopce jsem „nezapomněl“ neprůjezdnou komunikaci. V obci Rájec si Lada dobře pohlídala plnou čáru a za bodem A odbočení za dejkou pod silnicí kolem garáží. Za kótou 144 jsem se tak soustředil na chybějící plech za stopkou, že jsem neřešil odjezd z kóty. Nakonec to bylo zrušeno pro horlivý sběr průjezdek místní policií, jinak by to bylo za 60. V Doubravicích jsme 2x najížděli slepou mapu, která ale nebyla ta mapová. SM nebyla v měřítku, pomohl nám dobře doplněný tvar křižovatky v základní mapě na začátku SM. Přejezd do cíle po lesní cestě v husté mlze byl adrenalinem i pro navigátory, řidič musel jet pomalu a čas ubíhal tak rychle.
2.etapa. Nejdříve trochu přemýšlení, co znamená podmínka odjeď úhlem, který se rovná číslu kóty. Dobrý nápad a pak hned za ČK si pohlídat kótu 100. Podařilo se, přehlédnutí by dělalo 300 bodů dole ve vesnici. V Němčicích nás čekalo velké parkoviště u hasičárny. Věděli jsme o něm z najíždění, už odpoledne jsem si říkal, že tady může autor udělat cokoliv a taky udělal. Myslím, že ten, co sem přijel poprvé za tmy, kde se neuvěřitelně motalo několik aut, nemohl hned vědět o co jde. Ani můj řidič nechápal moje pokyny, přitom jsem Ladě pořád říkal, jeď tamhle, tamhle néé, to je moc, objeď ten kužel, ale dál ke kraji, atd. Polovinu jsem udělal na papíře a nakonec jsem vynechal poslední šipku a v klidu odjel. To jsem netušil, že mě zde čeká ještě jeden průjezd bez plechu. Moje přehlédnutá šipka nakonec vyšla dobře, protože tam prý byl ještě jiný výjezd a moje 2 živý byli nakonec správně. I v obci Žďár se vyplatilo najíždění před soutěží. Azimut 160 se hledal hodně blbě a nakonec nás poslal proti JZD. Tu komunikaci vlevo jsem najetou neměl, proto jsme tvrdě měřili. Míra čtyřista metrů vlevo seděla přesně, ale vlevo nic nebylo, jenom tma. Čekal nás prudký sjezd na louku, kde cesta nebyla. Pokud by to bylo špatně, jsme tam doteď. Naštěstí se po chvíli louka změnila v cestu. I v Petrovicích se muselo měřit přesně, slepá mapa byla přetažená o 25 metrů za hlavní. Ve Sloupu se muselo správně přehodnotit a zapomenout. V obci Vavřinec jsem se nechal napálit a úhel 180 stupňů jsem v klidu odjel rovně dopředu. Ještě jsem nadával, proč tam není plech. No protože byl autor buď hodnej, nebo mu při rozvozu plechy došly. V obci Suchdol jsem raději vzal plech navíc, souběžku jsem nedokázal vyhodnotit, i když jsme ji měřili. Už jsme pospíchali a na konci v poslední vesnici jsem zapomněl měřit odbočku, to bylo za 100. To bylo jasně moje. V cíli jsme měli 33 minut přesčas a do poslední etapy nám jich zbývalo k dobru jen 27.
3.etapa. Do ruky jsme dostali divočinu vložáků. Má to vůbec cenu jet? Zalehl jsem za prkno, použil všechny barvy, které jsem měl a po chvíli jsme přesto vyjeli. Nebylo sice zřejmé, kudy do kóty 102, ale bylo to jedno. Více mě vyděsilo reálně vlevo proti zákazu vjezdu, který byl do té první komunikace do zahradní kolonie z 1.etapy za zručkou. „Tys neviděla v 1.etapě tenhle zákaz vjezdu?“ Marné bylo dušování mé řidičky, že to by snad nepřehlídla. Při nájezdu do B jsem nakonec nepočítal se šipkou v mapě přes kótu 105, vzal si dvě živý a vzdal to. To bylo za 260. Po tomhle kombinačně náročným příjezdu do bodu B, se to trochu uklidnilo. Kvalita iti ale byla stále vysoká a únava se stupňovala. Se SM10 mi pomohla nějaká polská posádka a SM20 jsem zkazil úplně. Neměl jsem správně začátek, tedy za 160 a konec mi pak naštěstí ukázali Kladeňáci. Pak už najednou bylo 13 minut do disku, my dole v Blansku a víc než řádek v iti před námi. Rozhodli jsme se jet rovnou do cíle a cestou brát jen to, co nás nezdrží. Docela to šlo, Lada si pak dokázala pohlídat u posledního reálu slepé ulice. Jenom do časovky jsme přijeli z druhé strany, protože jsme na plechu přehlédli otočnou. Trochu jsme pak přeskákali přes obrubník a odevzdali výkaz. Nádhera, ještě jedna minuta nám zbyla.
Závěr. Autor vymyslel kombinačně skvělou soutěž a spolu s rozhodčím dokázali všechno ošetřit. Nejsem si vědom připomínky, rušila se snad jen ta akce policie v Rajci. Tak snad jen časy ve všech etapách mohli být trochu delší. Tady mám opravdu jasno. 10 bodů. Bohužel se mi nelíbilo rozhodnutí pořadatele neoznámit správný seznam obcí posádkám včas.
Děkujeme za svezení, Lada a Mirek.
..........................................................................................................................................................................
Start. Nejdříve na jízdu zručnosti. Byla postavena na ideálním parkovišti a měla prvky, které má jízda zručnosti mít. Podařilo se mi ji vyhrát, ale rozdíly byly opravdu vteřinové. Start do 1. etapy byl o kousek dál. Hned po startu jsme se otočili a honem projeli kolem zručky, aby si nás ostatní moc nevšimli. Projeli jsme zahradní kolonií a pokračovali dál. Hned se ukázalo, že itinerář je velice inteligentní, museli jsme si hlídat mapu, neustále přehodnocovat a kombinovat. První zaseknutí přišlo v místě mapového křížení se železnicí. Nepohlídal jsem si metry, věděl jsem, že jsem mimo mapu, ale nevěděl jsem proč. Předpokládal jsem, že železnice je o 500 metrů dál . Až když jsem si prosvítil pětadvacítkovou mapu, bylo vše jasné. Nepřejel jsem mapově železnici. V obci Ráječko opět krásná kombinace, zde jsem udělal první chybu, při přehodnocení na stopce jsem „nezapomněl“ neprůjezdnou komunikaci. V obci Rájec si Lada dobře pohlídala plnou čáru a za bodem A odbočení za dejkou pod silnicí kolem garáží. Za kótou 144 jsem se tak soustředil na chybějící plech za stopkou, že jsem neřešil odjezd z kóty. Nakonec to bylo zrušeno pro horlivý sběr průjezdek místní policií, jinak by to bylo za 60. V Doubravicích jsme 2x najížděli slepou mapu, která ale nebyla ta mapová. SM nebyla v měřítku, pomohl nám dobře doplněný tvar křižovatky v základní mapě na začátku SM. Přejezd do cíle po lesní cestě v husté mlze byl adrenalinem i pro navigátory, řidič musel jet pomalu a čas ubíhal tak rychle.
2.etapa. Nejdříve trochu přemýšlení, co znamená podmínka odjeď úhlem, který se rovná číslu kóty. Dobrý nápad a pak hned za ČK si pohlídat kótu 100. Podařilo se, přehlédnutí by dělalo 300 bodů dole ve vesnici. V Němčicích nás čekalo velké parkoviště u hasičárny. Věděli jsme o něm z najíždění, už odpoledne jsem si říkal, že tady může autor udělat cokoliv a taky udělal. Myslím, že ten, co sem přijel poprvé za tmy, kde se neuvěřitelně motalo několik aut, nemohl hned vědět o co jde. Ani můj řidič nechápal moje pokyny, přitom jsem Ladě pořád říkal, jeď tamhle, tamhle néé, to je moc, objeď ten kužel, ale dál ke kraji, atd. Polovinu jsem udělal na papíře a nakonec jsem vynechal poslední šipku a v klidu odjel. To jsem netušil, že mě zde čeká ještě jeden průjezd bez plechu. Moje přehlédnutá šipka nakonec vyšla dobře, protože tam prý byl ještě jiný výjezd a moje 2 živý byli nakonec správně. I v obci Žďár se vyplatilo najíždění před soutěží. Azimut 160 se hledal hodně blbě a nakonec nás poslal proti JZD. Tu komunikaci vlevo jsem najetou neměl, proto jsme tvrdě měřili. Míra čtyřista metrů vlevo seděla přesně, ale vlevo nic nebylo, jenom tma. Čekal nás prudký sjezd na louku, kde cesta nebyla. Pokud by to bylo špatně, jsme tam doteď. Naštěstí se po chvíli louka změnila v cestu. I v Petrovicích se muselo měřit přesně, slepá mapa byla přetažená o 25 metrů za hlavní. Ve Sloupu se muselo správně přehodnotit a zapomenout. V obci Vavřinec jsem se nechal napálit a úhel 180 stupňů jsem v klidu odjel rovně dopředu. Ještě jsem nadával, proč tam není plech. No protože byl autor buď hodnej, nebo mu při rozvozu plechy došly. V obci Suchdol jsem raději vzal plech navíc, souběžku jsem nedokázal vyhodnotit, i když jsme ji měřili. Už jsme pospíchali a na konci v poslední vesnici jsem zapomněl měřit odbočku, to bylo za 100. To bylo jasně moje. V cíli jsme měli 33 minut přesčas a do poslední etapy nám jich zbývalo k dobru jen 27.
3.etapa. Do ruky jsme dostali divočinu vložáků. Má to vůbec cenu jet? Zalehl jsem za prkno, použil všechny barvy, které jsem měl a po chvíli jsme přesto vyjeli. Nebylo sice zřejmé, kudy do kóty 102, ale bylo to jedno. Více mě vyděsilo reálně vlevo proti zákazu vjezdu, který byl do té první komunikace do zahradní kolonie z 1.etapy za zručkou. „Tys neviděla v 1.etapě tenhle zákaz vjezdu?“ Marné bylo dušování mé řidičky, že to by snad nepřehlídla. Při nájezdu do B jsem nakonec nepočítal se šipkou v mapě přes kótu 105, vzal si dvě živý a vzdal to. To bylo za 260. Po tomhle kombinačně náročným příjezdu do bodu B, se to trochu uklidnilo. Kvalita iti ale byla stále vysoká a únava se stupňovala. Se SM10 mi pomohla nějaká polská posádka a SM20 jsem zkazil úplně. Neměl jsem správně začátek, tedy za 160 a konec mi pak naštěstí ukázali Kladeňáci. Pak už najednou bylo 13 minut do disku, my dole v Blansku a víc než řádek v iti před námi. Rozhodli jsme se jet rovnou do cíle a cestou brát jen to, co nás nezdrží. Docela to šlo, Lada si pak dokázala pohlídat u posledního reálu slepé ulice. Jenom do časovky jsme přijeli z druhé strany, protože jsme na plechu přehlédli otočnou. Trochu jsme pak přeskákali přes obrubník a odevzdali výkaz. Nádhera, ještě jedna minuta nám zbyla.
Závěr. Autor vymyslel kombinačně skvělou soutěž a spolu s rozhodčím dokázali všechno ošetřit. Nejsem si vědom připomínky, rušila se snad jen ta akce policie v Rajci. Tak snad jen časy ve všech etapách mohli být trochu delší. Tady mám opravdu jasno. 10 bodů. Bohužel se mi nelíbilo rozhodnutí pořadatele neoznámit správný seznam obcí posádkám včas.
Děkujeme za svezení, Lada a Mirek.
autor příspěvku: MirekP
03.12.2014 19:41 ČP v AOS Mikulášská Chlumec a Most – seznam obcí:
Bánov, Bystřany, Český Újezd, Chabařovice, Chlumec, Kateřina, Krupka, Modlany, Nové Dvory, Podhoří, Přestanov, Roudníky, Rtyně nad Bílinou, Sezemice, Soběchleby, Srbice, Strádov, Strážky, Střížovice, Suché, Ústí nad Labem (Božtěšice, Skorotice, Všebořice), Úžín, Věšťany, Žandov, Žďárek
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: Klenák Zdeněk
25.11.2014 10:07 Pohled z bedny - Lomnický Pěgřimák
Zbytkem družstva jsme byli nominováni, abychom napsali pohled z bedny. Prý odměna za první vítězství v mistrovství. Z naší posádky jsem byla nominována já. Za co je odměna tohle, mi ale zůstává záhadou.
Na start jsme přijeli dobře naladění, v dobrém rozpoložení byl i zbytek družstva. Začátek měl jen jednu drobnou chybičku, HR neměl onen pověstný svetr. Družstevní zručka se řidičům povedla, takže jsme vyrazili na start, kde se drobná chybička napravila a HR nás vítal s otevřenou náručí. Každá posádka družstva jela jinou ze 4 etap. Na nás vyšla etapa MB.
Na začátku bylo třeba dobře pochopit záludnou podmínku, která znamenala dvě F1 a další změť jedniček ve výkaze. Ačkoliv už začátek byl velmi jezdivý, „jezdit 50 v TTčku je prostě nepřirozený“ . Takže jsme to trošku rozpálili při jízdě k otočnému A, pro které jsme si museli dojet kvůli nájezdu do kóty 109. Tachometr dosáhl těch pověstných 164 km/h a my jsme mohli děkovat náhodě, že tam nestál radar . V Horních Loděnicích mě ani nenapadlo pátrat po mapové fintě, která znamenala 60 TB v podobě „Xka“ navíc. Naštěstí jsme ale zapátrali na dveřích po číslech, která nám při zběsilé jízdě upadla. Nebylo zbytí a musela jsem obětovat stránku z materiálů do školy, abychom aspoň symbolicky označili auto. Jedno číslo se nám ale podařilo najít, takže nás případný radarista mohl snadno rozpoznat. Při nájezdu na SM bylo třeba si uvědomit, že máme zadán výjezd z kóty a detail bodu B vlastně ještě neexistuje. Proto otočení přes K v Berouně a 54, ke které jsme pro jistotu nedojeli, v Ondrášově. Potom tvar a kóta a SM2, kde se situace se zadaným výjezdem z kóty opakovala a hurá zpět do Detřichova. Dojezd na mapovou dejku, poslední SM a konečně do časovky.
Jako druhou jsme jeli etapu RY, která byla spíše oddychová, ale při přehlédnutí vložáku v Rýžovišti se i tady dalo pochytat dost TB.
Nakonec jsme byli vyslání do Bruntálu a zase zpět. Při cestě tam jsme museli při jízdě mezi dvěma kótami ujet minimálně 1,1 km. V Tylově to znamenalo nejet do kóty 403 nejkratší cestou, ale okolo přes FF a 71. Ve Valšově mě přehlídnutý detail stál jednu průjezdku a to jsem si říkala, že bych se při nájezdu do 405 točila přes trojúhelníček docela dlouho, než bych najela potřebnou vzdálenost. Za blbost se platí . Dál už šlo všechno hladce, dokonce i na moc pěknou mapovou fintu u Valšova s otočnou 7 jsme přišli. Pak jsme ale dojeli do ČK, kde nám řekli, že nám chybí N. Až v cíli jsem se dozvěděla o důmyslné fintě v mapě na začátku Bruntálu, kde jsme nemohli odbočit do 407 rovnou, ale museli naokolo právě přes to Nko.
V pro nás poslední etapě přišel záludný vložák „Po splnění příkazu iti, který pro Tebe znamená reálné odbočení vpravo – odboč VPRAVO.“ Takže kromě jednoznačných situací např. dejka-P, nám muselo dojít, že na konci SM „nejeď vlevo“ znamená, že jedem vpravo. To stejné i azimut 290° a další výjezd ze SM, tentokrát „ne přes železnici“, což znamenalo vzít ještě jedno Ačko za stromem. I tady byla zákeřně použita otočná sedmička při mapové fintě. Tady jsme se potkali s Maškinem, který zaujatě hleděl do papírů i v momentě, kdy už jsme věděli, kam chceme jet. A nebyl by to táta, když by si z Petra trošku neudělal srandu. Stáhl okýnko, zatroubil, a když se Peťa s řidičkou naklonili k nám, pronesl s potutelným úsměvem : „Já jsem vám jenom chtěl říct, že už víme, kam máme jet.“ S těmito slovy vytáhl okýnko a odjel směrem k otočné O na objezdu u Valšova. Na konci etapy ještě 3xP, což ve spojení s vložákem znamenalo 6xP a třikrát napsanou 6 v trojúhelníčku.
I když se prý jezdilo jenom po hlavních cestách z důvodu možných sněhových bouří, byla celá soutěž velmi pěkná, nápaditá, zamotaná a zároveň jezdivá.
Na závěr by stálo za to vyzdvihnout Petrovu pohárovou zručku, která prý byla nejlepší ze všech, a taky výsledky našich dvou posádek, které se zároveň umístily na prvních dvou místech v MP. Díky, že jste nás dostali k prvnímu titulu v MČR .
A díky pořadatelům za výborné zázemí a skvělou soutěž.
..........................................................................................................................................................................
Na start jsme přijeli dobře naladění, v dobrém rozpoložení byl i zbytek družstva. Začátek měl jen jednu drobnou chybičku, HR neměl onen pověstný svetr. Družstevní zručka se řidičům povedla, takže jsme vyrazili na start, kde se drobná chybička napravila a HR nás vítal s otevřenou náručí. Každá posádka družstva jela jinou ze 4 etap. Na nás vyšla etapa MB.
Na začátku bylo třeba dobře pochopit záludnou podmínku, která znamenala dvě F1 a další změť jedniček ve výkaze. Ačkoliv už začátek byl velmi jezdivý, „jezdit 50 v TTčku je prostě nepřirozený“ . Takže jsme to trošku rozpálili při jízdě k otočnému A, pro které jsme si museli dojet kvůli nájezdu do kóty 109. Tachometr dosáhl těch pověstných 164 km/h a my jsme mohli děkovat náhodě, že tam nestál radar . V Horních Loděnicích mě ani nenapadlo pátrat po mapové fintě, která znamenala 60 TB v podobě „Xka“ navíc. Naštěstí jsme ale zapátrali na dveřích po číslech, která nám při zběsilé jízdě upadla. Nebylo zbytí a musela jsem obětovat stránku z materiálů do školy, abychom aspoň symbolicky označili auto. Jedno číslo se nám ale podařilo najít, takže nás případný radarista mohl snadno rozpoznat. Při nájezdu na SM bylo třeba si uvědomit, že máme zadán výjezd z kóty a detail bodu B vlastně ještě neexistuje. Proto otočení přes K v Berouně a 54, ke které jsme pro jistotu nedojeli, v Ondrášově. Potom tvar a kóta a SM2, kde se situace se zadaným výjezdem z kóty opakovala a hurá zpět do Detřichova. Dojezd na mapovou dejku, poslední SM a konečně do časovky.
Jako druhou jsme jeli etapu RY, která byla spíše oddychová, ale při přehlédnutí vložáku v Rýžovišti se i tady dalo pochytat dost TB.
Nakonec jsme byli vyslání do Bruntálu a zase zpět. Při cestě tam jsme museli při jízdě mezi dvěma kótami ujet minimálně 1,1 km. V Tylově to znamenalo nejet do kóty 403 nejkratší cestou, ale okolo přes FF a 71. Ve Valšově mě přehlídnutý detail stál jednu průjezdku a to jsem si říkala, že bych se při nájezdu do 405 točila přes trojúhelníček docela dlouho, než bych najela potřebnou vzdálenost. Za blbost se platí . Dál už šlo všechno hladce, dokonce i na moc pěknou mapovou fintu u Valšova s otočnou 7 jsme přišli. Pak jsme ale dojeli do ČK, kde nám řekli, že nám chybí N. Až v cíli jsem se dozvěděla o důmyslné fintě v mapě na začátku Bruntálu, kde jsme nemohli odbočit do 407 rovnou, ale museli naokolo právě přes to Nko.
V pro nás poslední etapě přišel záludný vložák „Po splnění příkazu iti, který pro Tebe znamená reálné odbočení vpravo – odboč VPRAVO.“ Takže kromě jednoznačných situací např. dejka-P, nám muselo dojít, že na konci SM „nejeď vlevo“ znamená, že jedem vpravo. To stejné i azimut 290° a další výjezd ze SM, tentokrát „ne přes železnici“, což znamenalo vzít ještě jedno Ačko za stromem. I tady byla zákeřně použita otočná sedmička při mapové fintě. Tady jsme se potkali s Maškinem, který zaujatě hleděl do papírů i v momentě, kdy už jsme věděli, kam chceme jet. A nebyl by to táta, když by si z Petra trošku neudělal srandu. Stáhl okýnko, zatroubil, a když se Peťa s řidičkou naklonili k nám, pronesl s potutelným úsměvem : „Já jsem vám jenom chtěl říct, že už víme, kam máme jet.“ S těmito slovy vytáhl okýnko a odjel směrem k otočné O na objezdu u Valšova. Na konci etapy ještě 3xP, což ve spojení s vložákem znamenalo 6xP a třikrát napsanou 6 v trojúhelníčku.
I když se prý jezdilo jenom po hlavních cestách z důvodu možných sněhových bouří, byla celá soutěž velmi pěkná, nápaditá, zamotaná a zároveň jezdivá.
Na závěr by stálo za to vyzdvihnout Petrovu pohárovou zručku, která prý byla nejlepší ze všech, a taky výsledky našich dvou posádek, které se zároveň umístily na prvních dvou místech v MP. Díky, že jste nás dostali k prvnímu titulu v MČR .
A díky pořadatelům za výborné zázemí a skvělou soutěž.
autor příspěvku: Kubíčková Simona
23.11.2014 14:10 Mistrovství družstev v Lomnici
V pěkném prostoru mezi Bruntálem a Mor. Berounem se uskutečnilo Mistrovství ČR družstev, tentokrát s mezinárodní účastí Polských a Slovenských družstev. Trať byla postavena na možnost přívalů sněhu, které v tomto čase nebývají v tomto kraji neobvyklé. Proto trať vedla většinou po hlavních silnicích s delšími přejezdy. Počasí však bylo OK.
Zvítězilo družstvo AMK Teplice nad Metují, které složil Jarda Holman, jak se říká "s rozhodnou vůli po dosažení vítězství". To se jim nakonec povedlo. Další místa na stupních vítězů obsadily každoročně kvalitní družstva z Krakonošova království a Severu Čech.
Podrobnosti se jistě dozvíme z "pohledu z bedny", který by vítězné družstvo mělo napsat co nejdříve.
autor příspěvku: Duža
14.11.2014 17:49 Výroční konference Autoklubu ČR
Zítra tj. 15. listopadu 2014 se koná od 10:00 hodin v budově Autoklubu ČR (Praha, Opletalova 29) Výroční konference Autoklubu ČR. Registrace delegátů bude probíhat od 9:15 do 9:45 hodin. Výroční konference je tvořena delegáty klubů a Prezidiem AČR. Každý klub má právo stanovit jednoho delegáta, který musí být jeho členem. Každý delegát je povinen se při registraci prokázat platnou legitimací Autoklubu ČR.
Účast zástupců všech klubů zabývajících se AOS je vítána.
Zdeněk Klenák
..........................................................................................................................................................................
Účast zástupců všech klubů zabývajících se AOS je vítána.
Zdeněk Klenák
autor příspěvku: Klenák Zdeněk