22.12.2014 12:36 Smutná zpráva
V tomto vánočním období, nás navždy opustil náš kamarád
Petr Bracek
Petr patřil k úspěšným BOASákům na severní Moravě a této své zálibě zůstal věrný do posledních chvil. Každoročně se aktivně podílel na pořádání soutěží v Opavě. Petr zemřel ve věku 72 let a rozloučení s ním proběhne v opavské smuteční síni 23.12.2014 v 11 hod.
Kdo jste ho znali, věnujte mu tichou vzpomínku.
..........................................................................................................................................................................
Petr Bracek
Petr patřil k úspěšným BOASákům na severní Moravě a této své zálibě zůstal věrný do posledních chvil. Každoročně se aktivně podílel na pořádání soutěží v Opavě. Petr zemřel ve věku 72 let a rozloučení s ním proběhne v opavské smuteční síni 23.12.2014 v 11 hod.
Kdo jste ho znali, věnujte mu tichou vzpomínku.
autor příspěvku: Duža
20.12.2014 12:14 Veselé vánoce
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: Svaz AOS
16.12.2014 13:56 Kolik chybělo posádkám do diskvalifikace na 9. kole MČR.
Až po shlédnutí této tabulky si každý uvědomí, jak krušné chvíle připravili posádkám pořadatele noční části MČR v Blansku.
TABULKA
..........................................................................................................................................................................
TABULKA
autor příspěvku: Duža
14.12.2014 16:03 Pohled z poslední bedny v ČP AOS 2014.
9. kolo připravil Vašek Mrštík, 10. Zdeněk Klenák a byla to závěrečná kola Českého poháru v roce 2014. Naše účast nebyla jednoduchá. V předvečer jsem připravil našeho modrého saníka, ale ráno jsme ho nenastartovali. Honem jsme vše přeházeli do stříbrné Almery, čímž jsme zmátli všechny soupeře, kteří nás na trati nepoznávali a nezdravili. Hned po startu do 1. ranní etapy se ozvalo skřípání brzdových destiček a v druhé etapě jsme řešili, kdy to zabalíme. Nakonec jsme dojeli, ale do 10. kola jsme už jet nechtěli. Ale i v sobotu odpoledne byla blízko otevřena prodejna i servis, kde nám brzdové destičky na počkání vyměnili. Kluci na nás pak počkali, a tak jsme stihli nastoupit do posledního 10. kola ČP AOS 2014.
Nejdříve jízda zručnosti. Měla slalom vpřed a vzad, vlastně slalom vzad a vpřed, dva dorazy, čtverec. Čtverec, tak ten jsem o cenťák přejel, ale i tak musím být se zručkou spokojen, protože z tý stříbrný Almery není dozadu moc vidět. To říkám i přesto, že první Míra Zdrubecký mě pojel o 54 bodů. První chyba nás potkala kousek po startu. Autor nás nalákal na neplatnost detailu na začátku druhé části, ale dal nám podmínku dokreslovat, čímž to vyrušil. Na podmínku jsem už nezareagoval a odjel po jednosměrce. Tady jen za 60. Záludné místo bylo při přejezdu mezi 206 a 207, a pak do liché kóty. Jeli jsme reálně a abychom náhodou v zatáčce nevjeli do pole, byla tam přetahovačka. Ale ta vlnka v mapě byla taková ostřejší, mapová tedy byla ta polní a přetahovačka nám tak udělala pytlík. Přes něj jsme se pak vrátili do liché kóty 207. Podle stop od kol jsme byli asi druzí, kteří tu projeli. Pak kóta 210 a zase mapová věc. Nejdříve nás Zdeněk nalákal v křižovatce na vložáček, snad abychom zapomněli řešit mapu. Mapová komunikace vedla do stráně, kde končila a před ní ale byla schovaná otočka. Další ukázka mapové finty v kreslené mapě, vše podle řádů. Pak že to nejde. A hned za tím odbočka na doměření do kóty 208. A aby nám při cestě zpátky přes kótu 210 nedošla ta mapa, poslal nás Zdeněk reálně. Ještě jeden mapový průjezd přes Věšťany na doměření a pak výjezd z kóty 211 na mapový lineární itinerář. Jeli jsme reálně těsně mimo mapu, minuly jsme mapovou křižovatku, ale při návratu na mapovou komunikaci jsem zapomněl podle podmínky dokreslit a neudělal tak odbočku jednu zleva. Co je platné, že to takhle původně chtěl i Zdeněk. Bylo to za dalších 60. Pak ještě asi 10 kilometrů do cíle, kde se už nic zvláštního nestalo. Snad jen drobná chyba v zadání platnosti vložáku, který končil na rozhraní reálné jízdy. Vložák podle jednoho výkladu mohl skončit hned po splnění okna nebo až na začátku dalšího. Ale to byla maličkost. V cíli etapy už čekali jen na nás.
Druhá etapa. Nijak jsme se nezdržovali a protože jsme startovali tak pozdě odpoledne, rozhodně nás čekal dojezd po tmě. V Almeře nemáme lampičku, ještě že mám sebou starou čelovku. Na první pohled byl itinerář jiný. Žádná podmínka, jeden detail, ale šest vložáků. První vložák byl na zahřátí, dvakrát jsme objeli parkoviště, avšak plech nikde. Ale druhé návěští v Teplicích nás už poslalo těsně mimo mapu, což ale nebylo hned poznat, protože Zdeněk měl mapovou takovou souběžnou komunikaci. Pak jsem ale nezměřil o milimetr prodlouženou slepou mapu a byla tu první stovka.
A pak jsem začal blbnout. Koukám do mapy a Lada si jela furt po hlavní. Než jsem si to uvědomil, přejeli jsme odbočku. To mě trochu znejistilo. A pak si klidně jedeme do jednosměrky a najenou vpravo na kruháči jsem zahlédl plech. No proč tam je?? Čumím do itiku, co je zase blbě a hle, vynechal jsem okno. Vrátili jsme se. A pak hned o kousek dál jsme při reálné cestě na stopku projeli kolem garáží, při nájezdu na hlavní dřeli spodkem o obrubník, ale plech nikde, stopka nikde?? Tak zpátky a pak mi to došlo. Vždyť to mám krásně vybarveno v itiku modrou barvou, že se jezdí po asfaltu!! Takže do garáží se nejede a auto se neláme, hurá !!. Opustili jsme Teplice . Už byla tma, na hlavu jsem si dal starou čelovku, kterou jsem z krabice už 10 let nevyndal. Nevím, co jsem čekal, ale svítila slabě. A jako baterka starého typu dělala na papíru světelné kruhy, takže to bylo úplně na prd. A tak nám muselo stačit palubní světlo. No, nakonec stačilo. Už při prvním průjezdu přes Srbice jsem přemýšlel, kde je kóta 219. Ale zatím jsem ji nepotřeboval, nejdřív kóta 218, výjezd po šipce a otočit se až v Sobědruhách. Opět autor jako mapovou namaloval vedlejší komunikaci. Teď jsem měl jet do tý 219-ky. Ale která to je křižovatka? Podle podkladový pětadvacítky tam jsou dvě souběžný komunikace a jak změřím 100 a nebo 130 metrů bez měřidel? Nechám se překvapit, hlavně včas vynulovat tachometr. A tak jsem se soustředil, že jsem přehlédl odbočovací šipku v mapě. Za druhou stovku. Ale zpět k tý 219ce. Snad jsem ji naměřil dobře, ale do ní nemůžu, je tam jednosměrka, pak jednoznačný výjezd. Fajn, to sedí. Takže od jihu do kóty 219, pak vpravo výjezd a reálně levá. Ale co to? Skončil jsem kdesi mezi rozestavěnými domky?! Tak znovu. Kóta 219, odboč vpravo a hledej levou … a jsem tam znova. Tak co je zase?? Koukám do itiku a opakuji si. Přijíždím do kóty 219, tam vpravo … Proč vpravo..?? V itiku je přeci kóta 219 a v ní odboč mapově vlevo!! Tak co tady teda deset minut šaškuju??
Tak už jedeme dál. Doměřit kótu 218, zpátky vzít vložáček a pak do 222. Je tam plná, takže znovu se otočit na druhým pytlíku, ale průjezdka v protisměru ?? Snažil jsem se to tam dotlačit, ale nakonec jsem ji nevzal. Pak sudá kóta a v ní reálně rovně. Lada si v kótách pohlídala průjezdy zakázán, nesplnili jsme tedy reálně rovně, takže ta sudá byla až ta třetí. To bylo vymyšlený od autora moc hezky. Pak snad jen pohlídat si mapu v Soběchlebech a na konci vzít plnou čáru na parkoviště. Pro otočnou raději jedeme. Jeli jsme tam už ráno, ale předpokládáme, že ji kluci vyměnili. Ráno tam byla sedmička. Teď taky, takže ji tam nechali.
Závěr. Itineráře byly plné pokynů, ale Zdeněk umí dávkovat náročnost po kouskách, takže žádné vaření mozků se nekonalo. Mapy byly kreslené a přitom plné mapových fint. Jako hodnocení bych zopakoval Karlova slova z diskuze. Kluci umí postavit pěkné jezdivé soutěže. Jsem rád, že jsme dokázali opravit auto a soutěž jsme odjeli. Stálo to za to!
..........................................................................................................................................................................
Nejdříve jízda zručnosti. Měla slalom vpřed a vzad, vlastně slalom vzad a vpřed, dva dorazy, čtverec. Čtverec, tak ten jsem o cenťák přejel, ale i tak musím být se zručkou spokojen, protože z tý stříbrný Almery není dozadu moc vidět. To říkám i přesto, že první Míra Zdrubecký mě pojel o 54 bodů. První chyba nás potkala kousek po startu. Autor nás nalákal na neplatnost detailu na začátku druhé části, ale dal nám podmínku dokreslovat, čímž to vyrušil. Na podmínku jsem už nezareagoval a odjel po jednosměrce. Tady jen za 60. Záludné místo bylo při přejezdu mezi 206 a 207, a pak do liché kóty. Jeli jsme reálně a abychom náhodou v zatáčce nevjeli do pole, byla tam přetahovačka. Ale ta vlnka v mapě byla taková ostřejší, mapová tedy byla ta polní a přetahovačka nám tak udělala pytlík. Přes něj jsme se pak vrátili do liché kóty 207. Podle stop od kol jsme byli asi druzí, kteří tu projeli. Pak kóta 210 a zase mapová věc. Nejdříve nás Zdeněk nalákal v křižovatce na vložáček, snad abychom zapomněli řešit mapu. Mapová komunikace vedla do stráně, kde končila a před ní ale byla schovaná otočka. Další ukázka mapové finty v kreslené mapě, vše podle řádů. Pak že to nejde. A hned za tím odbočka na doměření do kóty 208. A aby nám při cestě zpátky přes kótu 210 nedošla ta mapa, poslal nás Zdeněk reálně. Ještě jeden mapový průjezd přes Věšťany na doměření a pak výjezd z kóty 211 na mapový lineární itinerář. Jeli jsme reálně těsně mimo mapu, minuly jsme mapovou křižovatku, ale při návratu na mapovou komunikaci jsem zapomněl podle podmínky dokreslit a neudělal tak odbočku jednu zleva. Co je platné, že to takhle původně chtěl i Zdeněk. Bylo to za dalších 60. Pak ještě asi 10 kilometrů do cíle, kde se už nic zvláštního nestalo. Snad jen drobná chyba v zadání platnosti vložáku, který končil na rozhraní reálné jízdy. Vložák podle jednoho výkladu mohl skončit hned po splnění okna nebo až na začátku dalšího. Ale to byla maličkost. V cíli etapy už čekali jen na nás.
Druhá etapa. Nijak jsme se nezdržovali a protože jsme startovali tak pozdě odpoledne, rozhodně nás čekal dojezd po tmě. V Almeře nemáme lampičku, ještě že mám sebou starou čelovku. Na první pohled byl itinerář jiný. Žádná podmínka, jeden detail, ale šest vložáků. První vložák byl na zahřátí, dvakrát jsme objeli parkoviště, avšak plech nikde. Ale druhé návěští v Teplicích nás už poslalo těsně mimo mapu, což ale nebylo hned poznat, protože Zdeněk měl mapovou takovou souběžnou komunikaci. Pak jsem ale nezměřil o milimetr prodlouženou slepou mapu a byla tu první stovka.
A pak jsem začal blbnout. Koukám do mapy a Lada si jela furt po hlavní. Než jsem si to uvědomil, přejeli jsme odbočku. To mě trochu znejistilo. A pak si klidně jedeme do jednosměrky a najenou vpravo na kruháči jsem zahlédl plech. No proč tam je?? Čumím do itiku, co je zase blbě a hle, vynechal jsem okno. Vrátili jsme se. A pak hned o kousek dál jsme při reálné cestě na stopku projeli kolem garáží, při nájezdu na hlavní dřeli spodkem o obrubník, ale plech nikde, stopka nikde?? Tak zpátky a pak mi to došlo. Vždyť to mám krásně vybarveno v itiku modrou barvou, že se jezdí po asfaltu!! Takže do garáží se nejede a auto se neláme, hurá !!. Opustili jsme Teplice . Už byla tma, na hlavu jsem si dal starou čelovku, kterou jsem z krabice už 10 let nevyndal. Nevím, co jsem čekal, ale svítila slabě. A jako baterka starého typu dělala na papíru světelné kruhy, takže to bylo úplně na prd. A tak nám muselo stačit palubní světlo. No, nakonec stačilo. Už při prvním průjezdu přes Srbice jsem přemýšlel, kde je kóta 219. Ale zatím jsem ji nepotřeboval, nejdřív kóta 218, výjezd po šipce a otočit se až v Sobědruhách. Opět autor jako mapovou namaloval vedlejší komunikaci. Teď jsem měl jet do tý 219-ky. Ale která to je křižovatka? Podle podkladový pětadvacítky tam jsou dvě souběžný komunikace a jak změřím 100 a nebo 130 metrů bez měřidel? Nechám se překvapit, hlavně včas vynulovat tachometr. A tak jsem se soustředil, že jsem přehlédl odbočovací šipku v mapě. Za druhou stovku. Ale zpět k tý 219ce. Snad jsem ji naměřil dobře, ale do ní nemůžu, je tam jednosměrka, pak jednoznačný výjezd. Fajn, to sedí. Takže od jihu do kóty 219, pak vpravo výjezd a reálně levá. Ale co to? Skončil jsem kdesi mezi rozestavěnými domky?! Tak znovu. Kóta 219, odboč vpravo a hledej levou … a jsem tam znova. Tak co je zase?? Koukám do itiku a opakuji si. Přijíždím do kóty 219, tam vpravo … Proč vpravo..?? V itiku je přeci kóta 219 a v ní odboč mapově vlevo!! Tak co tady teda deset minut šaškuju??
Tak už jedeme dál. Doměřit kótu 218, zpátky vzít vložáček a pak do 222. Je tam plná, takže znovu se otočit na druhým pytlíku, ale průjezdka v protisměru ?? Snažil jsem se to tam dotlačit, ale nakonec jsem ji nevzal. Pak sudá kóta a v ní reálně rovně. Lada si v kótách pohlídala průjezdy zakázán, nesplnili jsme tedy reálně rovně, takže ta sudá byla až ta třetí. To bylo vymyšlený od autora moc hezky. Pak snad jen pohlídat si mapu v Soběchlebech a na konci vzít plnou čáru na parkoviště. Pro otočnou raději jedeme. Jeli jsme tam už ráno, ale předpokládáme, že ji kluci vyměnili. Ráno tam byla sedmička. Teď taky, takže ji tam nechali.
Závěr. Itineráře byly plné pokynů, ale Zdeněk umí dávkovat náročnost po kouskách, takže žádné vaření mozků se nekonalo. Mapy byly kreslené a přitom plné mapových fint. Jako hodnocení bych zopakoval Karlova slova z diskuze. Kluci umí postavit pěkné jezdivé soutěže. Jsem rád, že jsme dokázali opravit auto a soutěž jsme odjeli. Stálo to za to!
autor příspěvku: MirekP
13.12.2014 13:52 Jak to viděl Janek.
Po dlouhém čase jsem se zase objevil na soutěži. Na Mikulášské jsem kdysi ešče jako študák začínal (tehdy s jakýmsi panem Urbančíkem) a i přes skončení své závodní činnosti sem budu jezdit dokud bude mět Petr zájem mi vozit. Když vylezu z restaurace Na Bojišti ven, je vidět kostel, kolem kterého jsem denně chodil do školy, mám k tomu kraji určitý vztah a tak je možnost se sem podívat vítaným zpestřením. Dokonce se mi podařilo zkontaktovat i mého tátu s jeho tehdejším šoférem, kteří se v Šelkapu zúčastnili ..a jak se později ukázalo, ani po letech se to úplně nezapomíná (byli druzí o jeden plech).
Itiky jsem nechal Petrovi, kterému budou prospěšnější než mi, proto napíšu jen co si pamatuju tak z hlavy. Líbila se mi moc finta s chlumeckým mostem / nemostem s celkem nepodstatným přehodnocením, které podstatně přehodnotilo následnou trasu. Originální mapa u živé vedla trochu jinudy než se jelo, to jsme poznali. Jen jsem si jaksi všimnul až na konci etapy, že mám kreslit reálně jeté silnice. Tady jsme se živé vysmáli a jeli jednosměrku. Až před cílem jsem z průjezdu vyškrtnul (tuším 51) s tím, že je falešná a s vědomím, že živou prostě nemáme a máme mět. Líbila se mi aj mapová nepřesnost u motorestu (2x 22) .. to je ku podivu i na mapy.cz tak jak to má Vašek. Co se mi nelíbilo byl detail ve Varvažově. Pokud pruhy nejsou oddělené trávou, nevím, proč bych měl mět v detailu tři pruhy vykreslené jako tři silnice. Chvilku jsme tady v té frekventované křižovatce stáli a zrovna před pomahači-chrániči, kteří tu kdo ví co zkoumali. Právě při sjezdu kolem Žďárku jsem přišel na to, že mám dokreslovat, začal zkoumat, kde to mělo na co vliv a jen díky stojícímu a přemýšlejícímu Ačaiovi s jedním kvalitním geokačerem ;-) jsme přišli na to, že je tu pokroucená ZM (díky). Nakonec jste nám ale zachránili jen 40TB, protože jsem si tam zbrkle vzal plechy oba a zase nedokresloval. L Líbila se mi ta finta s „neodbočením“ v točně u šipky. Před námi to tam někdo projel šipkou (tuším Vlk s Kopečkem), nevím, jestli nás jen chtěli zmást, nebo to opravdu napsali. My jsme se zmást nenechali a uznale pokývali nad kreativitou Vaška. SM nás moc nenadchla, tak úzkou uličkou nás vodit tam i zpět, abysme se tam potkávali .. proč? Dojezd do cíle už nám docela šel.
Druhá etapa začala ježděním po krásách poloviny Ústí – stane se, nic no.. J SM mi vůbec nesedla a zazdil jsem ji prvoligově. Spojení detailů (a takhle fikané) by mi napadlo před třemi roky, dneska už ne. Trefení se do mapy ve Strážovicích mi silně nešlo a jen díky Petrovi jsme našli ten plech v křoví. Pasáž kolem kolotoče u dálnice byla dobrá, škoda, že se nepovedlo vychytat špatné řešení. Klasovi odjeli čtvrtým výjezdem zpátky a ani nedostali možnost jet chybně dál. Prostě museli zastavit a svou chybu pochopit a napravit. Já ji sice pochopil a zajel to dobře, bohužel jsem pak ze šmíráku do čistopisu opsal jen 33,33, místo 33,33,17,33. Což nás stálo dvě místa a vítězství dopoledne. Auvajs.. U Azalee to bylo vtipné s tou dejkou a třetí pětkou, jen jsem to jaksi nerozklíčoval správně v mapě a jezdili jsme 5min po jakémsi průmyslovém areálu. Moje chyba .. jen za čas. Pak klasika, přeskočil jsem okýnko a vůbec nejel druhou SM v Chlumci. To umím nejlíp, něco přeskočit. Vtipná pasáž v Přestanově, kterou jsem zazdil nás stála další body. Díky štěstí a (pro nás) dobře postaveným plechům to naštěstí ještě vyšlo relativně levně .. asi už jsem se těšil na ten oběd.
Odpoledne mi dokázalo, že není potřeba mět SW poslední módy a že se nechá stále postavit dobré ježdění i na mapě nad pauzákem. Detail v první části mi byl jasný a dával jsem si pozor na ukončení jeho platnosti, až jsem se na něm ve druhé části s úspěchem stejně otočil. Zase.. chyba z půstu. Zklamalo mi, že u ploché už nejsou stromy. Při příští soutěži prosím o další zavedení sem, chcu vidět, jestli se tu objeví aspon stromky mladé. Místo před Roudníky jsem zasklil. Už potřetí se tu staví stejná finta na stejnou cestu, stejně jsem to nedokázal vymyslet. Zdeňku, klidně tady příště zase udělej těžiště soutěže, já ti zde zase udělám radost svým výkazem J. V Kateřině jsme celkem omylem objevili schovaný otočný plech, trvalo nám ale 5min a 7km, než jsme pochopili proč tam je. ..ale dobrý, líbilo se. Otočení u průmzóny taky s nápadem, chtělo to být pomalejší na brzdy jako Petr a šlo to najít i bez měřidel. J Nechali jsme se zmást za Suchými. Možná ani ne tak otočným plechem za plnou čárou, ale zkušenou posádkou, která tam před námi suveréně zahla. WTF? Tohle že by přehlídli? V tu chvílu jsem zapomněl kreslit silnice a už byl plech 1 náš.. V Nových Dvorech byl příjemný nápad s těmi silnicemi projetými jen jednou v detailu, bohužel naší snaze o rychlý dojezd etapy učinili přítrž Jíšovi, kteří si k přemýšlení vybrali jediné úzké místo v oblasti. J Ale Petrovy světlomety dovedly Fabii odtlačit bokem a tak se jelo dál. Dojezd do cíle přes zákaz odbočení si Zdeněk představoval jako pěknou zapeklitost, prý to ale moc lidí nezmastilo.
Krátké intermezzo a hurá dál, ať nedojíždíme za tmy. Zlískal jsem tu stopku za podjezdem, ach jo, znám to místo, ale nedocvaklo mi to. To je jak ty Roudníky… Pak to relativně šlo, jen mi nenapadlo v té roztřesené SM hledat přetažení přes roztřesenou ZM. V počítačem kreslené mapě bych to bral jako dobrou fintu, takhle to není mé gusto. Ježdění po asfaltu jsme pochopili tak, že bude někde dlažba. Nakonec se z toho vyklubala finta/nefinta s bordelovou cestou ke garážím, to kóta na kruháči byla fikaná a finta profesionálně skrytá. Odhalili jsme to a blaženě povrkávali, že to máme OK. Pak přišel takový jalový přejezd přes sídliště v TP (to je asi ta vypuštěná pasáž, kterou Zdeněk zmiňuje. V Srbicích už klasická finta s tou zdvojenou silničkou, odjel jsem to samozřejmě blbě, až před semaforem jsem to naštěstí pochopil a jeli jsme to opravit. Autorova chybka nestojí za řeč, „pochop svého autora“ a umíme to. Fičíme dál a „jo, támhle pro to otočení, které to bude tentokrát?“ Naměříme, že druhé, super, ale pozor, kulišárná, průmzóna L. Dobrýýýý… Pak jsme hledali kozatou pani na silnici, byla tam, ale víc potěšil Květa se štemplem v ruce. No nazdááár. ;-) Pak to bylo takové jednodušší (kóty s reály šly zkazit jen těžko) o to víc se mi líbily Soběchleby. Nevím, do jaké míry to byl autorův záměr či náhoda, dík rozestavění plechů to tipuju spíš na záměr, že dvě dvojice různých křižovatek měly mezi sebou stejné vzdálenosti, díky čemuž bylo nutné si pečlivě všimnout, že mi reál svedl z mapy. Klasické „od odbočení P jeď po XXm L“ tady selhávalo, chtělo to navigátorovu pozornost – pěkné.
Na soutěžích Vaška jsem se kdysi učil, proto není k podivu, že mi sedí jeho styl stavby. Co jsem nepochopil, proč bylo v itiku uvedeno něco v tom stylu, že v případě mostu jsou všechny silnice nahoře i dole, nebo tak nějak. Co kde kdo zase vyprotestoval a proč tento paskvil musí být v itiku uveden? Nechápu. Přijedu na mapový kříž, stojím mezi zábradlími, tak je mi jasné, která bije, ne?
Přiznávám, že několik věcí –zejména ze začátku- pohlídal Petr, než jsem se aklimatizoval do závodního rytmu. Občas mi našel jiné (lepší) řešení, občas jsem já jemu našel nějakou DZ, hlídali jsme se navzájem a na výsledek to nakonec mělo blahodárný vliv.
V neposlední řadě taky díky manželům Klasovým, kteří mi nezištně dovezli z Brna na soutěž i zpět. Když pominu úsporu peněz, hlavně mi přišla k duhu úspora času, protože hned v nedělu ráno v 7 jsem byl zase nastoupen „u pásu“. A v čem mají Klasovi můj hlavní obdiv? Jsou ochotni jet z Ostravy do Chlumce (2x 478km + km na soutěži) na ne-MČR akci. To by si možná příště zasloužilo i speciální malou pozornost pořadatele ;-) Za mě díky, moc se mi to líbilo a když zas bude Mikulášská, ukážu se.
Měj se, J.
Janek Prošek, Brno, Czech rep.
..........................................................................................................................................................................
Itiky jsem nechal Petrovi, kterému budou prospěšnější než mi, proto napíšu jen co si pamatuju tak z hlavy. Líbila se mi moc finta s chlumeckým mostem / nemostem s celkem nepodstatným přehodnocením, které podstatně přehodnotilo následnou trasu. Originální mapa u živé vedla trochu jinudy než se jelo, to jsme poznali. Jen jsem si jaksi všimnul až na konci etapy, že mám kreslit reálně jeté silnice. Tady jsme se živé vysmáli a jeli jednosměrku. Až před cílem jsem z průjezdu vyškrtnul (tuším 51) s tím, že je falešná a s vědomím, že živou prostě nemáme a máme mět. Líbila se mi aj mapová nepřesnost u motorestu (2x 22) .. to je ku podivu i na mapy.cz tak jak to má Vašek. Co se mi nelíbilo byl detail ve Varvažově. Pokud pruhy nejsou oddělené trávou, nevím, proč bych měl mět v detailu tři pruhy vykreslené jako tři silnice. Chvilku jsme tady v té frekventované křižovatce stáli a zrovna před pomahači-chrániči, kteří tu kdo ví co zkoumali. Právě při sjezdu kolem Žďárku jsem přišel na to, že mám dokreslovat, začal zkoumat, kde to mělo na co vliv a jen díky stojícímu a přemýšlejícímu Ačaiovi s jedním kvalitním geokačerem ;-) jsme přišli na to, že je tu pokroucená ZM (díky). Nakonec jste nám ale zachránili jen 40TB, protože jsem si tam zbrkle vzal plechy oba a zase nedokresloval. L Líbila se mi ta finta s „neodbočením“ v točně u šipky. Před námi to tam někdo projel šipkou (tuším Vlk s Kopečkem), nevím, jestli nás jen chtěli zmást, nebo to opravdu napsali. My jsme se zmást nenechali a uznale pokývali nad kreativitou Vaška. SM nás moc nenadchla, tak úzkou uličkou nás vodit tam i zpět, abysme se tam potkávali .. proč? Dojezd do cíle už nám docela šel.
Druhá etapa začala ježděním po krásách poloviny Ústí – stane se, nic no.. J SM mi vůbec nesedla a zazdil jsem ji prvoligově. Spojení detailů (a takhle fikané) by mi napadlo před třemi roky, dneska už ne. Trefení se do mapy ve Strážovicích mi silně nešlo a jen díky Petrovi jsme našli ten plech v křoví. Pasáž kolem kolotoče u dálnice byla dobrá, škoda, že se nepovedlo vychytat špatné řešení. Klasovi odjeli čtvrtým výjezdem zpátky a ani nedostali možnost jet chybně dál. Prostě museli zastavit a svou chybu pochopit a napravit. Já ji sice pochopil a zajel to dobře, bohužel jsem pak ze šmíráku do čistopisu opsal jen 33,33, místo 33,33,17,33. Což nás stálo dvě místa a vítězství dopoledne. Auvajs.. U Azalee to bylo vtipné s tou dejkou a třetí pětkou, jen jsem to jaksi nerozklíčoval správně v mapě a jezdili jsme 5min po jakémsi průmyslovém areálu. Moje chyba .. jen za čas. Pak klasika, přeskočil jsem okýnko a vůbec nejel druhou SM v Chlumci. To umím nejlíp, něco přeskočit. Vtipná pasáž v Přestanově, kterou jsem zazdil nás stála další body. Díky štěstí a (pro nás) dobře postaveným plechům to naštěstí ještě vyšlo relativně levně .. asi už jsem se těšil na ten oběd.
Odpoledne mi dokázalo, že není potřeba mět SW poslední módy a že se nechá stále postavit dobré ježdění i na mapě nad pauzákem. Detail v první části mi byl jasný a dával jsem si pozor na ukončení jeho platnosti, až jsem se na něm ve druhé části s úspěchem stejně otočil. Zase.. chyba z půstu. Zklamalo mi, že u ploché už nejsou stromy. Při příští soutěži prosím o další zavedení sem, chcu vidět, jestli se tu objeví aspon stromky mladé. Místo před Roudníky jsem zasklil. Už potřetí se tu staví stejná finta na stejnou cestu, stejně jsem to nedokázal vymyslet. Zdeňku, klidně tady příště zase udělej těžiště soutěže, já ti zde zase udělám radost svým výkazem J. V Kateřině jsme celkem omylem objevili schovaný otočný plech, trvalo nám ale 5min a 7km, než jsme pochopili proč tam je. ..ale dobrý, líbilo se. Otočení u průmzóny taky s nápadem, chtělo to být pomalejší na brzdy jako Petr a šlo to najít i bez měřidel. J Nechali jsme se zmást za Suchými. Možná ani ne tak otočným plechem za plnou čárou, ale zkušenou posádkou, která tam před námi suveréně zahla. WTF? Tohle že by přehlídli? V tu chvílu jsem zapomněl kreslit silnice a už byl plech 1 náš.. V Nových Dvorech byl příjemný nápad s těmi silnicemi projetými jen jednou v detailu, bohužel naší snaze o rychlý dojezd etapy učinili přítrž Jíšovi, kteří si k přemýšlení vybrali jediné úzké místo v oblasti. J Ale Petrovy světlomety dovedly Fabii odtlačit bokem a tak se jelo dál. Dojezd do cíle přes zákaz odbočení si Zdeněk představoval jako pěknou zapeklitost, prý to ale moc lidí nezmastilo.
Krátké intermezzo a hurá dál, ať nedojíždíme za tmy. Zlískal jsem tu stopku za podjezdem, ach jo, znám to místo, ale nedocvaklo mi to. To je jak ty Roudníky… Pak to relativně šlo, jen mi nenapadlo v té roztřesené SM hledat přetažení přes roztřesenou ZM. V počítačem kreslené mapě bych to bral jako dobrou fintu, takhle to není mé gusto. Ježdění po asfaltu jsme pochopili tak, že bude někde dlažba. Nakonec se z toho vyklubala finta/nefinta s bordelovou cestou ke garážím, to kóta na kruháči byla fikaná a finta profesionálně skrytá. Odhalili jsme to a blaženě povrkávali, že to máme OK. Pak přišel takový jalový přejezd přes sídliště v TP (to je asi ta vypuštěná pasáž, kterou Zdeněk zmiňuje. V Srbicích už klasická finta s tou zdvojenou silničkou, odjel jsem to samozřejmě blbě, až před semaforem jsem to naštěstí pochopil a jeli jsme to opravit. Autorova chybka nestojí za řeč, „pochop svého autora“ a umíme to. Fičíme dál a „jo, támhle pro to otočení, které to bude tentokrát?“ Naměříme, že druhé, super, ale pozor, kulišárná, průmzóna L. Dobrýýýý… Pak jsme hledali kozatou pani na silnici, byla tam, ale víc potěšil Květa se štemplem v ruce. No nazdááár. ;-) Pak to bylo takové jednodušší (kóty s reály šly zkazit jen těžko) o to víc se mi líbily Soběchleby. Nevím, do jaké míry to byl autorův záměr či náhoda, dík rozestavění plechů to tipuju spíš na záměr, že dvě dvojice různých křižovatek měly mezi sebou stejné vzdálenosti, díky čemuž bylo nutné si pečlivě všimnout, že mi reál svedl z mapy. Klasické „od odbočení P jeď po XXm L“ tady selhávalo, chtělo to navigátorovu pozornost – pěkné.
Na soutěžích Vaška jsem se kdysi učil, proto není k podivu, že mi sedí jeho styl stavby. Co jsem nepochopil, proč bylo v itiku uvedeno něco v tom stylu, že v případě mostu jsou všechny silnice nahoře i dole, nebo tak nějak. Co kde kdo zase vyprotestoval a proč tento paskvil musí být v itiku uveden? Nechápu. Přijedu na mapový kříž, stojím mezi zábradlími, tak je mi jasné, která bije, ne?
Přiznávám, že několik věcí –zejména ze začátku- pohlídal Petr, než jsem se aklimatizoval do závodního rytmu. Občas mi našel jiné (lepší) řešení, občas jsem já jemu našel nějakou DZ, hlídali jsme se navzájem a na výsledek to nakonec mělo blahodárný vliv.
V neposlední řadě taky díky manželům Klasovým, kteří mi nezištně dovezli z Brna na soutěž i zpět. Když pominu úsporu peněz, hlavně mi přišla k duhu úspora času, protože hned v nedělu ráno v 7 jsem byl zase nastoupen „u pásu“. A v čem mají Klasovi můj hlavní obdiv? Jsou ochotni jet z Ostravy do Chlumce (2x 478km + km na soutěži) na ne-MČR akci. To by si možná příště zasloužilo i speciální malou pozornost pořadatele ;-) Za mě díky, moc se mi to líbilo a když zas bude Mikulášská, ukážu se.
Měj se, J.
Janek Prošek, Brno, Czech rep.
autor příspěvku: Janek Prošek