20.12.2015 11:42 Internetové itineráře Vánoční schody 2015
Tak se podařilo vše připravit včas. Řešení internetových itinerářů bude přístupné od Štědrého dne dopoledne na našich stránkách.
Jsou připraveny čtyři jednodušší itineráře. Posunout se o schodek výše Vám umožní pouze bezchybný průjezd. Můžete se o něj pokoušet jak dlouho budete potřebovat. Kdo se na kterém schodě právě nachází uvidíte na úvodní stránce.
Je zapotřebí upozornit, že za bezchybný průjezd se považuje vzorák autora. Zda je i tento bezchybný poctivě zkontroloval Jarda Holman.
ZA SVAZ AOS PŘEJI VŠEM PŘÍJEMNÉ PROŽITÍ VÁNOC A VESELÝ VSTUP DO NOVÉHO ROKU 2016 !!!
..........................................................................................................................................................................
Jsou připraveny čtyři jednodušší itineráře. Posunout se o schodek výše Vám umožní pouze bezchybný průjezd. Můžete se o něj pokoušet jak dlouho budete potřebovat. Kdo se na kterém schodě právě nachází uvidíte na úvodní stránce.
Je zapotřebí upozornit, že za bezchybný průjezd se považuje vzorák autora. Zda je i tento bezchybný poctivě zkontroloval Jarda Holman.
ZA SVAZ AOS PŘEJI VŠEM PŘÍJEMNÉ PROŽITÍ VÁNOC A VESELÝ VSTUP DO NOVÉHO ROKU 2016 !!!
autor příspěvku: Duža
01.12.2015 22:38 Příprava Přílohy Ročenky AOS 2015-2016
Vážení a milí,
vždy jste si stěžovali, že vás oslovuji pozdě a že jste již vše z uplynulé sezóny zapomněli. A tak vzhledem k tomu, že letos skončila sezóna AOS velmi brzy, žádám tímto vás všechny už nyní, abyste se zamysleli a přidali nějaký příspěvek, kritický nebo chválicí nebo inspirativní anebo pouze pro pobavení, do každoroční Přílohy Ročenky AOS. Příspěvky prosím zasílejte na e-mailovou adresu Milda.Vlk@volny.cz do 15.ledna 2016.
Za všechny čtenáře této roční periodiky děkuji.
Milan Vlk
..........................................................................................................................................................................
vždy jste si stěžovali, že vás oslovuji pozdě a že jste již vše z uplynulé sezóny zapomněli. A tak vzhledem k tomu, že letos skončila sezóna AOS velmi brzy, žádám tímto vás všechny už nyní, abyste se zamysleli a přidali nějaký příspěvek, kritický nebo chválicí nebo inspirativní anebo pouze pro pobavení, do každoroční Přílohy Ročenky AOS. Příspěvky prosím zasílejte na e-mailovou adresu Milda.Vlk@volny.cz do 15.ledna 2016.
Za všechny čtenáře této roční periodiky děkuji.
Milan Vlk
autor příspěvku: MilanVlk
22.11.2015 18:12 Pohled ze sezonní bedýnky malého moravského kalíšku.
Mraky pohledů z různých beden se již promlelo tímto fórem, tak bych rád přispěl do kolekce ohlédnutím za letošní sezonou.
Ač veterán soutěží, v zájmu omladění naší komunity, (a taky z nouze, že už se mnou nechce jezdit ani můj syn, ani Janek, ani „Bucák“), přitáhl jsem k našemu sportu synovce.
Po loňské půlsezóně, v které jsme se učili na sebe reagovat, učili se vzájemně srozumitelné komunikaci v autě, dělbě práce a vzájemné kontrole, byla pro nás letošní sezóna opravdovým vstupem do šílenství jménem AOS.
První dvoukolo bych raději nekomentoval, ač, bylo ze strany autora a pořadatele špičkové, pro nás to byl propadák a studená sprcha, až jsem litoval, že jsem se hnal přes 700 km, abych si odvezl (jak dnes již víme) dva škrty. Přínosem však bylo, že když můj mladík dostal na čumák, tak šel do sebe.
Dvě bedýnky nejvyšší (MMP) a dál od 1 do 3 vyhrotilo souboj s v MMP nejlepší slovenskou posádku tak, že před posledním dvoukolem v Hlučíně jsme sice měli druhé místo jisté (posun z loňského třetího), ale lákala nás meta nejvyšší, na kterou pořád byla šance. I proto, ač jsem byl v časovém presu a Martin po na stužkové přebděné noci, vyrazili jsme na poslední zteč do Hluičína a oplatilo se.
Nejspíš jsme měli štěstí, že Milan Búci měl zřejmě den blbec, očekávali jsme lítý boj, nakonec nám to kluci ze Slovenska víceméně darovali a nejvyšší post na malé bedýnce moravského kalíšku byla v kapse.
Nelze ale nezmínit posádku Zuzky a Martina Klasových, kteří ke konci sezóny se hodně dotahovali na čelo MMP. Určitě musíme počítat s tím, že budou příští sezónu sahat po vítězství. Samozřejmě, uděláme vše proto, aby se jim to nepovedlo, ale jejich aktivní ježdění obou pohárů je na výkonu znát a bude příští rok hodně těžké je porazit.
Závěrem bych za naši posádku rád poděkoval všem autorům, rozhodčím i ostatním pořadatelům, že pro nás připravili opravdu hodnotnou sezónu a popřát všem AOSákům hodně úspěchů do příští sezóny.
..........................................................................................................................................................................
Ač veterán soutěží, v zájmu omladění naší komunity, (a taky z nouze, že už se mnou nechce jezdit ani můj syn, ani Janek, ani „Bucák“), přitáhl jsem k našemu sportu synovce.
Po loňské půlsezóně, v které jsme se učili na sebe reagovat, učili se vzájemně srozumitelné komunikaci v autě, dělbě práce a vzájemné kontrole, byla pro nás letošní sezóna opravdovým vstupem do šílenství jménem AOS.
První dvoukolo bych raději nekomentoval, ač, bylo ze strany autora a pořadatele špičkové, pro nás to byl propadák a studená sprcha, až jsem litoval, že jsem se hnal přes 700 km, abych si odvezl (jak dnes již víme) dva škrty. Přínosem však bylo, že když můj mladík dostal na čumák, tak šel do sebe.
Dvě bedýnky nejvyšší (MMP) a dál od 1 do 3 vyhrotilo souboj s v MMP nejlepší slovenskou posádku tak, že před posledním dvoukolem v Hlučíně jsme sice měli druhé místo jisté (posun z loňského třetího), ale lákala nás meta nejvyšší, na kterou pořád byla šance. I proto, ač jsem byl v časovém presu a Martin po na stužkové přebděné noci, vyrazili jsme na poslední zteč do Hluičína a oplatilo se.
Nejspíš jsme měli štěstí, že Milan Búci měl zřejmě den blbec, očekávali jsme lítý boj, nakonec nám to kluci ze Slovenska víceméně darovali a nejvyšší post na malé bedýnce moravského kalíšku byla v kapse.
Nelze ale nezmínit posádku Zuzky a Martina Klasových, kteří ke konci sezóny se hodně dotahovali na čelo MMP. Určitě musíme počítat s tím, že budou příští sezónu sahat po vítězství. Samozřejmě, uděláme vše proto, aby se jim to nepovedlo, ale jejich aktivní ježdění obou pohárů je na výkonu znát a bude příští rok hodně těžké je porazit.
Závěrem bych za naši posádku rád poděkoval všem autorům, rozhodčím i ostatním pořadatelům, že pro nás připravili opravdu hodnotnou sezónu a popřát všem AOSákům hodně úspěchů do příští sezóny.
autor příspěvku: Bodický Vlado
21.11.2015 17:58 Pohled z bedny - 10. kolo MČR Hostivické Finále
10. kolo MČR, Hostivické finále
Musím přiznat, že překvapivější vítězství jsem ještě nikdy nezažil.
Hned po startu jedeme na kříži doleva, a za chvíli v Chýni nevím kudy do kóty 300, obě varianty jsou stejně dlouhé a v žádné není plech. Najedeme Chýni znova a já stále nechápu, co tady mám dělat. Výjezd z 300 na západ navíc ani v mapě není. Naproti vidíme SPK T, ale k ní se nedá nijak rozumně dostat. Pak vidím jak přijíždí Míra, vezme to v pohodě po hlavní, v 300 doleva a zastaví. Ha, teď asi bude řešit ty dvě stejný varianty, takže je tu stejně jako já. Takže jsme tu asi dobře a jen hledám něco co tu není. Lineární iti dáváme bez problému, na konci jen váhám jestli smazat cestu do které vyjíždím. Já bych se tomu vyhnul, ale abychom použili v podmínce obsažené „ i jen částečně“ a skrytou šipku jednosměrky mažu i tu výjezdovou komunikaci. Následující mapovou fintu za SPK T, jako většina nedáváme a tak rozpačitě se dvěma plechy míříme do kóty 162. Po cestě vidím za kolejema SPK 1, ale netuším jak se k ní dostat. „Asi se tu pojede třetí etapa zpátky“ říkám si. Červený újezd opět nechápu, párkrát se tam omotáme kolem bloku nahoru dolu, a pak akorát potkáme na hlavní SPK 4 v protisměru. V Unhošti mi konečně příjde, že začínáme něco jezdit, ale zdá mi, že některý cesty jezdíme na můj vkus nějak mockrát. Navíc dle zalomení mapy na náměstí, to vypadá, že mapa vede do průjezdu k Městské policii, ale pak to nejde zajet. U kóty 216 pak opět párkrát nahoru dolu kolem bloku, bez využití jednosměrky přes kótu 220. Když pak nemám v mapě kótu 255 do které mám jet, tak moje sílící podezření se proměnilo v jistotu. Vím, že mapy tiskne Zdeněk a protože Míša nikde nenapsala na mapy ke které patří etapě (což je mimochodem velice nepraktické i teď u psaní pohledu), tak Zdeněk omylem secvakl první etapu asi s mapou ke třetí. Možná že nás pošlou z časovky zpátky na start. Ale asi to tak budou mít všichni, a na to už by nemusel být čas, tak to zkusíme nějak dojet. Chvíli váhám, jestli jet až do prvního místa s výjezdem, což je kóta 299, ale rozhodnu se to nějak zkusit zajet. Vjíždíme do Kyšic a tak hlásím Alešovi: „Jak vyjedem z Kyšic, tak končí kola. To ještě fakt žádný nebyly?“ Žádný nebyly! Já se furt koukám, asi jsi mě vedl jinudy,“ má jasno Aleš. Za chvíli nás to vyvede do slepých komunikací mimo mapu, kóta s podmínkou i dvě šipky k ničemu. To už mě ale vůbec nepřekvapuje, když máme tu jinou mapu. Kašlem na to a jedeme dál. Hned za Kyšicema vidíme první kola, který už jsou k ničemu. Braškov Valdek i Velká Dobrá se následně dají projet v pohodě i po naší mapě. U časovky jsem pak na rozpacích z jejího detailu, umístění a průjezdu bez plechu, ale to už mě dávno nemůže nic rozházet. Ivaně hlásím, že jsme měli pravděpodobně mapu na jinou etapu, ale Michal ani Míša tam nejsou, tak si jdu zajet zručku. Potom se ptám Ludvíků co oni na to a kolik potkali těch vložáků na kola. Prej pět. Aha, začíná mi svítat, tak houby jiná mapa, kola dělaly průjezd. Aleš trvá na tom, že tam žádný nebyly a kdo ví kudy jsem ho vodil. Je mi jasný, že to bude pořádná nálož a chvíli přemýšlím jestli to raději nezabalit, než si kazit sezónu s dvěma dvojkama umístěním v druhé desítce. Ale nic, když už jsme tady tak jedem. Trochu bez zájmu startujeme do druhé etapy a brzo mě dohání únava z pracovního vytížení v posledních měsících. Alešovi mezi dědinama hlásím, že si zdřímnu, ať mě vzbudí až někam dojede. Jinak se mi jelo pěkně a necítil jsem už takovou marnost jak v první etapě. Zdálo se mi, že chápu o čem to je a když byla nějaká chybička, tak že vím, jak to Míša chtěla. Na očičku nad mostem vedle kóty 246 jsme se zase jednou potkali s Ludvíkama a točili se proti sobě. V časovce jsme se o tom pak bavili a já říkám, že podle směru otáčení ,to bylo tak jak jsme jeli my, a že jsem myslel, že nás chtějí jen zmást. Oni si ale mysleli to stejné o nás, ale za 200 TB :). Na třetí etapu už jsem se probral a opět se mi zdálo, že vím co jedu. V itineráři mám dva otazníčky z nichž jeden byl návrat na SM2 nuceně přes její konec a druhej je po cestě do kóty 161. Nedaří se mi však teď identifikovat, která mapa patří ke třetí denní etapě, tak nevím co to bylo, možná ta plná u Amazonu.
Stejně jako v noci, hned po našem dojezdu už visely výsledky po první etapě. My jedenáctí, z prvních jedenácti plechů máme tři. „Tam fakt žádný kola nebyly“ opakuje se Aleš :). Vyřeším s Michalem jeden stejně dlouhej průjezd a jednu špatně napsanou průjezdku ve vzoráku a další dvě etapy máme čistý. No tak uvidíme co to dá. Po obědě se jdu mrknout a jsou už výsledky po druhé etapě. My první. „Cože?“ Za první etapu už máme jen 700, něco se prý ztratilo. A to už jsem věděl, že mají někteří nějakej kratší průjezd v první etapě bez plechu, místo jinejch tří, takže by se nám mohla první etapa ještě vylepšit. Nakonec tedy první etapa jen za 500 a i když i jiní mohutně upisovali první flek už nám zůstal. Tak to jsem opravdu nečekal. Navíc klobouk dolů před Zdeňkem Klenákem, kterej s Vaškem skončil těsně pátej.
Trochu mě mrzelo množství připomínek, rušených sekcí, průjezdů ano i ne. Někdy i věcí které bych neuznal. Jako v D2 SPK 71 nebo 21 při jízdě do kóty 200. Ve vzoráku byla správně 71, pak jdu kolem a je tam 21. Na otázku proč, dostávám odpověď, že se na světlech nesmím točit. Spolu se Zdeňkem Klenákem a Mírou Paulů jsme Míše vysvětlily, že jsou to dvě mapové křižovatky a tudíž nemůžu dopředu uvažovat s tím, že na té druhé nebudu moct doleva. Trasu přehodnocuju, až když nemůžu v namyšlené pokračovat. Ti co jeli rovně, to zahodili už o křižovatku dřív, navíc se znalostí, že ty semafory jsou přes obě ty mapový křižovatky, a že to není třeba souběžka. Jasný, tak zpátky 71. Za deset minut už je tam 71 nebo 21, ach jo, už to neřeším. Ve stejné fázi pak byla najednou druhá SPK 37 navíc (domalovávání a přehodnocování v Makotřasech D2). To už jsem se ani neptal kdo to na co ukecal, a vysvětlil Míše, že rozhodně musí být dvě.
I přes to se mi celé dvoukolo líbilo a velké díky celému pořadatelskému týmu. Míša se ukazuje jako velice plodný autor, jen bych vzal velice s rezervou její volání na diskuzi, že rozhodně nestavět půl roku dopředu. A i když ona už loni přesvědčila, že dá v šibeničním termínu soutěž dohromady, myslím, že většiny z nás ostatních se to netýká.
Tak čau v roce 2016.
..........................................................................................................................................................................
Musím přiznat, že překvapivější vítězství jsem ještě nikdy nezažil.
Hned po startu jedeme na kříži doleva, a za chvíli v Chýni nevím kudy do kóty 300, obě varianty jsou stejně dlouhé a v žádné není plech. Najedeme Chýni znova a já stále nechápu, co tady mám dělat. Výjezd z 300 na západ navíc ani v mapě není. Naproti vidíme SPK T, ale k ní se nedá nijak rozumně dostat. Pak vidím jak přijíždí Míra, vezme to v pohodě po hlavní, v 300 doleva a zastaví. Ha, teď asi bude řešit ty dvě stejný varianty, takže je tu stejně jako já. Takže jsme tu asi dobře a jen hledám něco co tu není. Lineární iti dáváme bez problému, na konci jen váhám jestli smazat cestu do které vyjíždím. Já bych se tomu vyhnul, ale abychom použili v podmínce obsažené „ i jen částečně“ a skrytou šipku jednosměrky mažu i tu výjezdovou komunikaci. Následující mapovou fintu za SPK T, jako většina nedáváme a tak rozpačitě se dvěma plechy míříme do kóty 162. Po cestě vidím za kolejema SPK 1, ale netuším jak se k ní dostat. „Asi se tu pojede třetí etapa zpátky“ říkám si. Červený újezd opět nechápu, párkrát se tam omotáme kolem bloku nahoru dolu, a pak akorát potkáme na hlavní SPK 4 v protisměru. V Unhošti mi konečně příjde, že začínáme něco jezdit, ale zdá mi, že některý cesty jezdíme na můj vkus nějak mockrát. Navíc dle zalomení mapy na náměstí, to vypadá, že mapa vede do průjezdu k Městské policii, ale pak to nejde zajet. U kóty 216 pak opět párkrát nahoru dolu kolem bloku, bez využití jednosměrky přes kótu 220. Když pak nemám v mapě kótu 255 do které mám jet, tak moje sílící podezření se proměnilo v jistotu. Vím, že mapy tiskne Zdeněk a protože Míša nikde nenapsala na mapy ke které patří etapě (což je mimochodem velice nepraktické i teď u psaní pohledu), tak Zdeněk omylem secvakl první etapu asi s mapou ke třetí. Možná že nás pošlou z časovky zpátky na start. Ale asi to tak budou mít všichni, a na to už by nemusel být čas, tak to zkusíme nějak dojet. Chvíli váhám, jestli jet až do prvního místa s výjezdem, což je kóta 299, ale rozhodnu se to nějak zkusit zajet. Vjíždíme do Kyšic a tak hlásím Alešovi: „Jak vyjedem z Kyšic, tak končí kola. To ještě fakt žádný nebyly?“ Žádný nebyly! Já se furt koukám, asi jsi mě vedl jinudy,“ má jasno Aleš. Za chvíli nás to vyvede do slepých komunikací mimo mapu, kóta s podmínkou i dvě šipky k ničemu. To už mě ale vůbec nepřekvapuje, když máme tu jinou mapu. Kašlem na to a jedeme dál. Hned za Kyšicema vidíme první kola, který už jsou k ničemu. Braškov Valdek i Velká Dobrá se následně dají projet v pohodě i po naší mapě. U časovky jsem pak na rozpacích z jejího detailu, umístění a průjezdu bez plechu, ale to už mě dávno nemůže nic rozházet. Ivaně hlásím, že jsme měli pravděpodobně mapu na jinou etapu, ale Michal ani Míša tam nejsou, tak si jdu zajet zručku. Potom se ptám Ludvíků co oni na to a kolik potkali těch vložáků na kola. Prej pět. Aha, začíná mi svítat, tak houby jiná mapa, kola dělaly průjezd. Aleš trvá na tom, že tam žádný nebyly a kdo ví kudy jsem ho vodil. Je mi jasný, že to bude pořádná nálož a chvíli přemýšlím jestli to raději nezabalit, než si kazit sezónu s dvěma dvojkama umístěním v druhé desítce. Ale nic, když už jsme tady tak jedem. Trochu bez zájmu startujeme do druhé etapy a brzo mě dohání únava z pracovního vytížení v posledních měsících. Alešovi mezi dědinama hlásím, že si zdřímnu, ať mě vzbudí až někam dojede. Jinak se mi jelo pěkně a necítil jsem už takovou marnost jak v první etapě. Zdálo se mi, že chápu o čem to je a když byla nějaká chybička, tak že vím, jak to Míša chtěla. Na očičku nad mostem vedle kóty 246 jsme se zase jednou potkali s Ludvíkama a točili se proti sobě. V časovce jsme se o tom pak bavili a já říkám, že podle směru otáčení ,to bylo tak jak jsme jeli my, a že jsem myslel, že nás chtějí jen zmást. Oni si ale mysleli to stejné o nás, ale za 200 TB :). Na třetí etapu už jsem se probral a opět se mi zdálo, že vím co jedu. V itineráři mám dva otazníčky z nichž jeden byl návrat na SM2 nuceně přes její konec a druhej je po cestě do kóty 161. Nedaří se mi však teď identifikovat, která mapa patří ke třetí denní etapě, tak nevím co to bylo, možná ta plná u Amazonu.
Stejně jako v noci, hned po našem dojezdu už visely výsledky po první etapě. My jedenáctí, z prvních jedenácti plechů máme tři. „Tam fakt žádný kola nebyly“ opakuje se Aleš :). Vyřeším s Michalem jeden stejně dlouhej průjezd a jednu špatně napsanou průjezdku ve vzoráku a další dvě etapy máme čistý. No tak uvidíme co to dá. Po obědě se jdu mrknout a jsou už výsledky po druhé etapě. My první. „Cože?“ Za první etapu už máme jen 700, něco se prý ztratilo. A to už jsem věděl, že mají někteří nějakej kratší průjezd v první etapě bez plechu, místo jinejch tří, takže by se nám mohla první etapa ještě vylepšit. Nakonec tedy první etapa jen za 500 a i když i jiní mohutně upisovali první flek už nám zůstal. Tak to jsem opravdu nečekal. Navíc klobouk dolů před Zdeňkem Klenákem, kterej s Vaškem skončil těsně pátej.
Trochu mě mrzelo množství připomínek, rušených sekcí, průjezdů ano i ne. Někdy i věcí které bych neuznal. Jako v D2 SPK 71 nebo 21 při jízdě do kóty 200. Ve vzoráku byla správně 71, pak jdu kolem a je tam 21. Na otázku proč, dostávám odpověď, že se na světlech nesmím točit. Spolu se Zdeňkem Klenákem a Mírou Paulů jsme Míše vysvětlily, že jsou to dvě mapové křižovatky a tudíž nemůžu dopředu uvažovat s tím, že na té druhé nebudu moct doleva. Trasu přehodnocuju, až když nemůžu v namyšlené pokračovat. Ti co jeli rovně, to zahodili už o křižovatku dřív, navíc se znalostí, že ty semafory jsou přes obě ty mapový křižovatky, a že to není třeba souběžka. Jasný, tak zpátky 71. Za deset minut už je tam 71 nebo 21, ach jo, už to neřeším. Ve stejné fázi pak byla najednou druhá SPK 37 navíc (domalovávání a přehodnocování v Makotřasech D2). To už jsem se ani neptal kdo to na co ukecal, a vysvětlil Míše, že rozhodně musí být dvě.
I přes to se mi celé dvoukolo líbilo a velké díky celému pořadatelskému týmu. Míša se ukazuje jako velice plodný autor, jen bych vzal velice s rezervou její volání na diskuzi, že rozhodně nestavět půl roku dopředu. A i když ona už loni přesvědčila, že dá v šibeničním termínu soutěž dohromady, myslím, že většiny z nás ostatních se to netýká.
Tak čau v roce 2016.
autor příspěvku: R.A.
17.11.2015 20:04 Pohled z bedny od někoho jiného
Původně jsem ani nechtěl nic sepisovat, tím spíš, že jsem si už v neděli skoro nic nepamatoval, ale vzhledem k tomu, že Petra Dvorského to věčný sepisování pohledů musí už neskutečně nudit, tak jsem se přesvědčil. A pak, třeba už nikdy nic nevyhraju, tak zkouším něco sesmolit.
V pátek dopoledne a odpoledne jsme pobloumali po prostoru, pospali v autě a po veselé rozpravě se postavili do fronty před ČK. Takže pro ty co si z noci ještě snad něco pamatují:
1 etapa: v iti. toho moc není (záhlaví zabírá skoro 80% itíku), jenom mě trochu děsí šest podmínek. Začátek přes Hostivice (výjezd z kóty 210) je skutečně Shell Cup (pro nás příjemné svezení) a bylo by i dál, kdybych nebyl debil. Podmínku č. 3 přečtu blbě a neruším kóty začínající dvojkou, ale všechny, které dvojku obsahují. Díky tomu mám v kótě 122 v Jenči neřešitelný problém. Kóta mizí při prvním průjezdu a nemám jak splnit výjezd zadaný v iti.. Naštěstí je myšlenka autorky celkem jednoznačná a průjezdky stojí tam, kde je čekám. Pět minut krčím rameny, ale nakonec pokračuji dál (dokola čtu všechny podmínky, ale nic, v hlavě tma, až v cíli etapy zjišťuji, že já ne debil, já dyslektik). Na první problém narážím v kótě 805 (kruháky u Amazonu). Kruhák je kus vedle, ale daleko víc mě trápí, že mám kruhák opouštět na podmínku, ale vyhazuje mě z něho SPK. To je určitě nějaká finta. Za dvě minuty vymyslím jenom to, že nic nevymyslím a tak to vzdávám a pádím na Hostouň. Mapový zoubek pod Hostouní se my moc nezdá, ale víc mě znervózňuje tlupa mladíků, tak asi s dvěma promile v žíle. Beru otočku, dál nic nevymýšlím a mizím. Následuje asi nejtěžší finta celé noci, přejezd z A do B. Celkem rychle je mě jasný, že je to chytřejší než já. Přesto se snažím. Vymýšlím to snad 5 minut a nakonec samozřejmě blbě. Vůbec mě nenapadlo, že to není o nejkratším průjezdu, ale o zahození detailů při rušení kót a jediném možném průjezdu. Kóty škrtám, ale detail nezahazuju, vždyť v nich je ještě tolik „užitečných“ kót, který se průjezdem neruší. Tady nejsem dyslektik, tady jsem jenom méně chytrej (jako tak často). Takže za 100 TB a hurá reálně do Přítočna. Dost mě chybí SPK na vložáku SM, tak jedu ještě jednou hledat zrcadlo, ale jinak je to už v poho až do ČK2 (konečná bilance 100 a 14 min.). Tam mě Míša k první etapě řekla jen dvě věty a já měl neodbytný pocit, že je díky mé zabedněnosti po soutěži. JZ se mě povedla celkem nadprůměrně, tak to ještě chvíli zkusím.
2 etapa: v iti. jen tři podmínky, dva vložáky, jedna SM a žádný detail. Že by to byl skutečně tak trochu těžší Shell? Podmínka 2 je sice kápku dlouhá, ale asi ji chápu a tak vyrážím. Cestou do 999 vidím dva naše, kteří jedou na dejce vpravo. Na dotaz řidiče, kam jedou, odpovídám, že asi pro benzín a trvám na svém. Začátek v Kladně jedu sice až na podruhé, ale celkem v klidu, mám pocit, že vím, co autor chce. Na problém narážím (jako většina posádek) za bodem 2 při plnění podmínky. Mapová rampa v Dobré je nějak moc dlouhá (nezabral jsem masařinu a už se koulím), řidič se mě nechce otočit na mapovém pytlíku (zebry na křižovatce), i když ho ukecávám. Tak se nakonec otáčím přes SPK 1 (mapa, nemapa), dejka mě hází do kóty 220 a tam je ten přenosný zákaz vjezdu. Mé zoufalství v tomto momentě dosahuje vrcholu. Navíc se kóta 220 průjezdem ruší. Co s tím, jak to myslel. Sprosté výrazy se množí geometrickou řadou. Nakonec ze zoufalství projíždím kolem přenosného zákazu a beru otočnou 63. Na 59 za dejkou na výjezdu jsme nevzdechli ani jeden, tím spíš, že v nás vrcholí přesvědčení, že děláme zcela určitě něco, co autor nechtěl. Dál mě to naštěstí celkem funguje. Jenom jsem zasklil druhou SPK 12, ale za prase si nemůžu vzpomenout proč. A funguje mě to až do Unhoště. Tam mě to dokonce začíná zase bavit. To že má SM otočený sever jsem si všiml, až když ji škrtám jako odjetou. Opravuji. Mapového zoubku cestou do bodu 5 jsem si všiml. Trochu mě překvapuje, že je za dva plechy. Vykličkuju podmínku za bodem 5 po sídlišti (blbě za 160) a mažu do Újezda. Tam už žádný problém nemám. (bilance 420 a 11 min.).
Následuje 5 min. pauza a hurá do třetí etapy.
3 etapa: dvě podmínky, jeden vložák, dva detaily. Takový pohárek. První problém hned v Úhonicích na reálné chlupatici. První a druhou odbočku zprava tam nějak nemůžu dostat (asi nás bylo víc, přede mnou chaosí dalších pět aut). Nakonec se rozhoduji kupodivu pro tu správnou a dál to funguje a má to i nápad. Jenom si blbě dokresluji mapovou souběhu a beru SPK 2 navíc. Dál mě to jde skoro samo. Sice nevím jak v Nučicích dojet reálně na mapové odbočení do mapové jednosměrky, ale to je konec konců Michalův problém, tak ať mě tam kouká dovést. Jedu reálně a on mě tam fakt dovedl (byla to blbinka, ale potěšila). Až do kóty 325 mě to zase baví. Tam jsem si uvědomil nezajetou podmínku v 319 (to sem ale deb..). Fofrem zpátky opravit. Přehlížíme v rozpravě avizovaný zákaz a tak jsem vyměnil 260 TB za 100 TB. Lepší, než se nevrátit, nebo drátem do oka. SM 33 a 34 v Chýni doslova švihám od oka, naštěstí to klaplo a už do cíle. (bilance 160 a 20 min – návrat do 319 byl dlouhý).
Celkový pocit po dojezdu: soutěž nakonec skutečně patřila k lehčím mistrákům, jak Michal avizoval. Přesto v ní bylo několik míst, která nebyla úplně jasná a jednoznačná. Můj výkon taky nebyl – dneska se říká žádná hitparáda. Po dojezdu ani snad nejsem zvědavej, jak to dopadne. Když jsem asi za půl druhý hodiny koukal Michalovi přes rameno, jak datluje výsledky a nemohl najít nikoho, kdo by měl míň bodů než my, byl jsem celkem zmatenej. Můj výkon při soutěži, ani po dojezdu nevypadal na nějaký extra výsledek a tak jsem radši šel spát. A protože nás nesrazila ani (asi oprávněně) uznaná připomínka na přenosný zákaz (taky jsme tam chytli kilo), tak ráno vidím, jak to říká Jura Kubíček, že slepý kuře našlo zrno.
A už mě to psaní nějak nebaví. Tak čau a třeba zase někdy. J.B. ml.
..........................................................................................................................................................................
V pátek dopoledne a odpoledne jsme pobloumali po prostoru, pospali v autě a po veselé rozpravě se postavili do fronty před ČK. Takže pro ty co si z noci ještě snad něco pamatují:
1 etapa: v iti. toho moc není (záhlaví zabírá skoro 80% itíku), jenom mě trochu děsí šest podmínek. Začátek přes Hostivice (výjezd z kóty 210) je skutečně Shell Cup (pro nás příjemné svezení) a bylo by i dál, kdybych nebyl debil. Podmínku č. 3 přečtu blbě a neruším kóty začínající dvojkou, ale všechny, které dvojku obsahují. Díky tomu mám v kótě 122 v Jenči neřešitelný problém. Kóta mizí při prvním průjezdu a nemám jak splnit výjezd zadaný v iti.. Naštěstí je myšlenka autorky celkem jednoznačná a průjezdky stojí tam, kde je čekám. Pět minut krčím rameny, ale nakonec pokračuji dál (dokola čtu všechny podmínky, ale nic, v hlavě tma, až v cíli etapy zjišťuji, že já ne debil, já dyslektik). Na první problém narážím v kótě 805 (kruháky u Amazonu). Kruhák je kus vedle, ale daleko víc mě trápí, že mám kruhák opouštět na podmínku, ale vyhazuje mě z něho SPK. To je určitě nějaká finta. Za dvě minuty vymyslím jenom to, že nic nevymyslím a tak to vzdávám a pádím na Hostouň. Mapový zoubek pod Hostouní se my moc nezdá, ale víc mě znervózňuje tlupa mladíků, tak asi s dvěma promile v žíle. Beru otočku, dál nic nevymýšlím a mizím. Následuje asi nejtěžší finta celé noci, přejezd z A do B. Celkem rychle je mě jasný, že je to chytřejší než já. Přesto se snažím. Vymýšlím to snad 5 minut a nakonec samozřejmě blbě. Vůbec mě nenapadlo, že to není o nejkratším průjezdu, ale o zahození detailů při rušení kót a jediném možném průjezdu. Kóty škrtám, ale detail nezahazuju, vždyť v nich je ještě tolik „užitečných“ kót, který se průjezdem neruší. Tady nejsem dyslektik, tady jsem jenom méně chytrej (jako tak často). Takže za 100 TB a hurá reálně do Přítočna. Dost mě chybí SPK na vložáku SM, tak jedu ještě jednou hledat zrcadlo, ale jinak je to už v poho až do ČK2 (konečná bilance 100 a 14 min.). Tam mě Míša k první etapě řekla jen dvě věty a já měl neodbytný pocit, že je díky mé zabedněnosti po soutěži. JZ se mě povedla celkem nadprůměrně, tak to ještě chvíli zkusím.
2 etapa: v iti. jen tři podmínky, dva vložáky, jedna SM a žádný detail. Že by to byl skutečně tak trochu těžší Shell? Podmínka 2 je sice kápku dlouhá, ale asi ji chápu a tak vyrážím. Cestou do 999 vidím dva naše, kteří jedou na dejce vpravo. Na dotaz řidiče, kam jedou, odpovídám, že asi pro benzín a trvám na svém. Začátek v Kladně jedu sice až na podruhé, ale celkem v klidu, mám pocit, že vím, co autor chce. Na problém narážím (jako většina posádek) za bodem 2 při plnění podmínky. Mapová rampa v Dobré je nějak moc dlouhá (nezabral jsem masařinu a už se koulím), řidič se mě nechce otočit na mapovém pytlíku (zebry na křižovatce), i když ho ukecávám. Tak se nakonec otáčím přes SPK 1 (mapa, nemapa), dejka mě hází do kóty 220 a tam je ten přenosný zákaz vjezdu. Mé zoufalství v tomto momentě dosahuje vrcholu. Navíc se kóta 220 průjezdem ruší. Co s tím, jak to myslel. Sprosté výrazy se množí geometrickou řadou. Nakonec ze zoufalství projíždím kolem přenosného zákazu a beru otočnou 63. Na 59 za dejkou na výjezdu jsme nevzdechli ani jeden, tím spíš, že v nás vrcholí přesvědčení, že děláme zcela určitě něco, co autor nechtěl. Dál mě to naštěstí celkem funguje. Jenom jsem zasklil druhou SPK 12, ale za prase si nemůžu vzpomenout proč. A funguje mě to až do Unhoště. Tam mě to dokonce začíná zase bavit. To že má SM otočený sever jsem si všiml, až když ji škrtám jako odjetou. Opravuji. Mapového zoubku cestou do bodu 5 jsem si všiml. Trochu mě překvapuje, že je za dva plechy. Vykličkuju podmínku za bodem 5 po sídlišti (blbě za 160) a mažu do Újezda. Tam už žádný problém nemám. (bilance 420 a 11 min.).
Následuje 5 min. pauza a hurá do třetí etapy.
3 etapa: dvě podmínky, jeden vložák, dva detaily. Takový pohárek. První problém hned v Úhonicích na reálné chlupatici. První a druhou odbočku zprava tam nějak nemůžu dostat (asi nás bylo víc, přede mnou chaosí dalších pět aut). Nakonec se rozhoduji kupodivu pro tu správnou a dál to funguje a má to i nápad. Jenom si blbě dokresluji mapovou souběhu a beru SPK 2 navíc. Dál mě to jde skoro samo. Sice nevím jak v Nučicích dojet reálně na mapové odbočení do mapové jednosměrky, ale to je konec konců Michalův problém, tak ať mě tam kouká dovést. Jedu reálně a on mě tam fakt dovedl (byla to blbinka, ale potěšila). Až do kóty 325 mě to zase baví. Tam jsem si uvědomil nezajetou podmínku v 319 (to sem ale deb..). Fofrem zpátky opravit. Přehlížíme v rozpravě avizovaný zákaz a tak jsem vyměnil 260 TB za 100 TB. Lepší, než se nevrátit, nebo drátem do oka. SM 33 a 34 v Chýni doslova švihám od oka, naštěstí to klaplo a už do cíle. (bilance 160 a 20 min – návrat do 319 byl dlouhý).
Celkový pocit po dojezdu: soutěž nakonec skutečně patřila k lehčím mistrákům, jak Michal avizoval. Přesto v ní bylo několik míst, která nebyla úplně jasná a jednoznačná. Můj výkon taky nebyl – dneska se říká žádná hitparáda. Po dojezdu ani snad nejsem zvědavej, jak to dopadne. Když jsem asi za půl druhý hodiny koukal Michalovi přes rameno, jak datluje výsledky a nemohl najít nikoho, kdo by měl míň bodů než my, byl jsem celkem zmatenej. Můj výkon při soutěži, ani po dojezdu nevypadal na nějaký extra výsledek a tak jsem radši šel spát. A protože nás nesrazila ani (asi oprávněně) uznaná připomínka na přenosný zákaz (taky jsme tam chytli kilo), tak ráno vidím, jak to říká Jura Kubíček, že slepý kuře našlo zrno.
A už mě to psaní nějak nebaví. Tak čau a třeba zase někdy. J.B. ml.
autor příspěvku: Boudný J. st.