06.03.2018 19:47 Pohár BESIPu v jízdě zručnosti.
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: Ludvík Jaromír
28.02.2018 15:07 Pohled z bedny - Jak jsme vyloupili Trosky
Po dlouhé zimní pauze jsme se na první závody těšili, a to i přes to, že jsme museli vstát před 5 ráno, abychom dorazili včas. Dali jsme si závod ČP, protože Hlučínské jaro bude asi bez nás, neb řidič bude lyžovat. 😊 Aspoň jsme po cestě mohli sledovat závod Ledecké, což je taky to poslední, co si z cesty pamatuju. Probrala jsem se, až jsme odbočovali ke zručce. Taťka se mě prý pokoušel probudit, protože byly hezky vidět Trosky, ještě že to neudělal, i takhle jsem měla co dělat, abych během třetí etapy neusnula
Při rozpravě se vyděsila Míša, která nemá zrovna kladný vztah k Turnovu a místním kruháčům, takže když se Špáča zmínil, že se do Turnova podíváme, Míša začala tušit, že bude mít výsledek na škrtání, což je rozhodně potřeba
V první etapě jsem od začátku hledala problémy tam, kde nejsou, takže když jsme z časovky, která měla docela velký detail se třemi šipkami, odjeli na hladko, ztratili jsme čas tím, že jsem přemýšlela, kde jsem udělala chybu. Za chvíli nás ale dojela Verča, což mě utvrdilo v tom, že asi úplně blbě nejedeme. Když jsme se navíc o chvíli později po výjezdu ze SM ocitli nad časovkou, bylo pravděpodobné, že jsem na začátku nic nepřehlídla. Detail nás donutil vzít to kolem časovky naokolo bez průjezdky. Pokračovalo se bez problémů skoro až do časovky, kde ale přišla podmínka ‚za řekou P‘, což nešlo řádově splnit. V časovce už Špáča o všem věděl, závěrem to znamenalo jednu průjezdku uznat A/N, žádná velká chyba Dozvěděli jsme se ovšem, že jsme v Pelešanech ohrozili malé děti! Nepamatovali jsme si, že jsme někdy potkali malé děti u silnice, natož abychom je ohrozili. V cíli se to ještě změnilo, prý jsme málem srazili maminky s kočárkem. O těch jsme sice věděli, že jsme je míjeli v kopci, kde se jelo dvakrát pro razítko, ale vždycky dle předpisů a opatrně! :-P
Druhá etapa sice vedla po Turnově, ale autor to vymyslel tak šikovně, že jsme jeli menšími uličkami a etapa byla jezdivá, žádné „motání“. Při rozpravě jsme byli upozorňováni na otočnou, která stojí na jednom kruháči před zákazem vjezdu. Je tam ostrůvek, na kterém se dá otočit, tak se nemáme chtít cpát do kruháče v protisměru. Prý všechno pochopíme, až tam budeme. Já jsem teda nepochopila nic a byla jsem ráda, že jsem se tam vůbec nechtěla cpát .
Ve třetí etapě mě dohnala únava a ze začátku jsem byla značně v lese. Naštěstí nás to nestálo TB, ale „pouze“ čas, který jsem se pak ke konci etapy snažila nahnat. Problematickou se nakonec stala na první pohled nevinná podmínka, která nám uložila mezi dvěma kotami alespoň 3x překřížit trať. Normálně bývá uvedeno, co máme dělat při přehodnocování. Protože jsem to brala tak, že po vložáku zapomenu, že už jsem nějakou trať překřížila, nezacyklila jsem se jako Maškin, se kterým jsem se o tom bavila v cíli. Tím, že se pak některé průjezdky hodnotily A/N, měli jsme tuhle pasáž za 0TB . Během třetí etapy jsme měli možnost zapojit se do zvláštní zkoušky, kdy jsme měli spočítat okna na straně domu, na které visela pamětní deska rodáka z Kamení Václava Laurina. 5 jich bylo . Cestou do cíle jsme řešili pouze jediný zádrhel, když jsme nevěděli, která cesta kolem rybníka bude kratší. Opět to ale znamenalo jenom jednu průjezdku uznat A/N. A pak rychle na polívku, řízek a hokej. Moc soutěží za 0 na PK se nám zajet ještě nepodařilo, takže jsme na to náležitě pyšní! Opět se nám potvrdílo, že někteří autoři se vzájemně chápou lépe než s jinými, takže kombinace Špáčové výhry před pár lety v Mohelnici a naší teď na ZHS je čistě náhodná!!! 😊
Na rozjezd to byl výborný závod s minimem chyb a pěknými nápady. Jediná věc, která mě trochu dráždila, byly živé kontroly. Mám zafixované, že stojí za nějakou fintou, abychom si je bouchli a nemohli se opravit. A jaká duševní muka, která musel prožívat Maškin, když se kolem živé jelo ne jednou, ne dvakrát, ale dokonce třikrát, si radši nechci představovat .
..........................................................................................................................................................................
Při rozpravě se vyděsila Míša, která nemá zrovna kladný vztah k Turnovu a místním kruháčům, takže když se Špáča zmínil, že se do Turnova podíváme, Míša začala tušit, že bude mít výsledek na škrtání, což je rozhodně potřeba
V první etapě jsem od začátku hledala problémy tam, kde nejsou, takže když jsme z časovky, která měla docela velký detail se třemi šipkami, odjeli na hladko, ztratili jsme čas tím, že jsem přemýšlela, kde jsem udělala chybu. Za chvíli nás ale dojela Verča, což mě utvrdilo v tom, že asi úplně blbě nejedeme. Když jsme se navíc o chvíli později po výjezdu ze SM ocitli nad časovkou, bylo pravděpodobné, že jsem na začátku nic nepřehlídla. Detail nás donutil vzít to kolem časovky naokolo bez průjezdky. Pokračovalo se bez problémů skoro až do časovky, kde ale přišla podmínka ‚za řekou P‘, což nešlo řádově splnit. V časovce už Špáča o všem věděl, závěrem to znamenalo jednu průjezdku uznat A/N, žádná velká chyba Dozvěděli jsme se ovšem, že jsme v Pelešanech ohrozili malé děti! Nepamatovali jsme si, že jsme někdy potkali malé děti u silnice, natož abychom je ohrozili. V cíli se to ještě změnilo, prý jsme málem srazili maminky s kočárkem. O těch jsme sice věděli, že jsme je míjeli v kopci, kde se jelo dvakrát pro razítko, ale vždycky dle předpisů a opatrně! :-P
Druhá etapa sice vedla po Turnově, ale autor to vymyslel tak šikovně, že jsme jeli menšími uličkami a etapa byla jezdivá, žádné „motání“. Při rozpravě jsme byli upozorňováni na otočnou, která stojí na jednom kruháči před zákazem vjezdu. Je tam ostrůvek, na kterém se dá otočit, tak se nemáme chtít cpát do kruháče v protisměru. Prý všechno pochopíme, až tam budeme. Já jsem teda nepochopila nic a byla jsem ráda, že jsem se tam vůbec nechtěla cpát .
Ve třetí etapě mě dohnala únava a ze začátku jsem byla značně v lese. Naštěstí nás to nestálo TB, ale „pouze“ čas, který jsem se pak ke konci etapy snažila nahnat. Problematickou se nakonec stala na první pohled nevinná podmínka, která nám uložila mezi dvěma kotami alespoň 3x překřížit trať. Normálně bývá uvedeno, co máme dělat při přehodnocování. Protože jsem to brala tak, že po vložáku zapomenu, že už jsem nějakou trať překřížila, nezacyklila jsem se jako Maškin, se kterým jsem se o tom bavila v cíli. Tím, že se pak některé průjezdky hodnotily A/N, měli jsme tuhle pasáž za 0TB . Během třetí etapy jsme měli možnost zapojit se do zvláštní zkoušky, kdy jsme měli spočítat okna na straně domu, na které visela pamětní deska rodáka z Kamení Václava Laurina. 5 jich bylo . Cestou do cíle jsme řešili pouze jediný zádrhel, když jsme nevěděli, která cesta kolem rybníka bude kratší. Opět to ale znamenalo jenom jednu průjezdku uznat A/N. A pak rychle na polívku, řízek a hokej. Moc soutěží za 0 na PK se nám zajet ještě nepodařilo, takže jsme na to náležitě pyšní! Opět se nám potvrdílo, že někteří autoři se vzájemně chápou lépe než s jinými, takže kombinace Špáčové výhry před pár lety v Mohelnici a naší teď na ZHS je čistě náhodná!!! 😊
Na rozjezd to byl výborný závod s minimem chyb a pěknými nápady. Jediná věc, která mě trochu dráždila, byly živé kontroly. Mám zafixované, že stojí za nějakou fintou, abychom si je bouchli a nemohli se opravit. A jaká duševní muka, která musel prožívat Maškin, když se kolem živé jelo ne jednou, ne dvakrát, ale dokonce třikrát, si radši nechci představovat .
autor příspěvku: Simona K.
26.02.2018 15:35 Ročenka 2017 a její příloha ke stažení.
..........................................................................................................................................................................
zde můžete stáhnout:............ROČENKA 2017..............PŘÍLOHA ROČENKY 2017
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: Duža
25.02.2018 20:27 Ročenka R.A.
Po krátkém nechápavém rozhovoru se Simčou jsem zjistil, že můj příspěvek do ročenky byl redakčně krácen. Abych tedy předešel dalším podobným rozhovorům, tak ho dám celý sem.
A je to tu po roce zase. Vlčák mě musí několikrát upomínat, abych něco poslal do ročenky a já mám jako každý rok problém se k tomu dokopat. Takže začínám až 4. února a předtím ještě volám Alešovi, jak to vidím s letošní sezónou.
Uplynulá sezóna pro nás nezačala nejlépe. Plán vyhrát toho co nejvíce a být tak na termín porodu (8. září) doma, nebo ještě lépe na Tour Cemo, vzal rychle za své. První jednička se podařila až na čtvrtém kole. Nešlo se tedy moc divit Mírovi Zdrubeckému, který mi při pohledu na naše tři auta (čísla 1-3) čekající v pátem kole na zručku doporučoval, ať si to vyfotím, protože už nebude moc jiných příležitostí. Nakonec měl naštěstí pravdu jen ze dvou třetin. Já jsem byl v té době v klidu a asi i přehnaně optimistický. Druhé kolo u Míry Paulů jsme totiž nevyhráli jen těsně o 46 TB, přestože Aleš mohutně "zabodoval" na radarech 390 a 60 TB a 2x 50 TB na tajných. V Lučině to pak bylo vše vyrovnané a o pár bodech. A hlavně se nenašel nikdo, kdo by více pravidelně bodoval. Jen Verča s Radkem už sice měli dvě jedničky, ale taky byli 14. a 9.
Po Lipnici to bylo spíš horší, my jen 2x 4, a dopředu se hnali vítězstvím Kubíčci a také Paulů, zatím díky pořádání nenápadně v půlce tabulky. Kupodivu jsem byl pořád v klidu a věřil si. O trochu méně v klidu byla moje žena, když jsme v termínu porodu odjížděli na mistrák do Prahy. Ale na porod to nevypadlo, a když tak jsme za dvě hodiny zpátky. A v Praze se nám zadařilo. Pro nás pravděpodobně rozhodujícím momentem sezóny bylo zrušení jedné z nočních etap. Už si to přesně nepamatuju, asi bysme stejně vyhráli, nebo byli maximálně druzí, ale Paulů to tam někde zepředu posunulo až na 7. místo. I když teď na to koukám, že pokud by to tedy neměli vyhrát, tak by jim to na titul stejně nestačilo. No každopádně jsme stihli dokonce i to prase na Tour Cemo a to včetně Lenči, která tam přijela z Brna. Kája se pak v klidu narodila až 18. září, šikulky.
Před posledním kolem bylo jasné, že o titul už nás mohou připravit už právě jen Paulů a to jedině tím, že vyhrají a my budeme nejlépe čtvrtí. I když soutěž byla dobrá a těžší, což nám většinou sedí, tak jsme zajeli náš nejhorší výsledek v sezóně a skončili 7. Paulů naštěstí hozenou rukavici nezvedli a skončili pátí, což je dokonce vykoplo i mimo celkovou bednu. Drtivým vítězstvím se na ni vrátili Kubíčci a Verča s Radkem ji druhým místem nakonec těsně uhájili. Takže uf, je to tam!
Moravský pohár jsme opět chtěli jezdit jen tak, aby nám to dalo, a opět z toho byla nutnost odjezdit komplet celou sezónu. Po prvních čtyřech kolech jsme měli 9, 7, 5, 2 a Karolína s Ludvíkem 1, 2, 0, 3. Pak už jsme se zlepšili a nakonec obhájili s náskokem vítězství v Moravském poháru, pro mě už desáté.
V družstvech jsme po supertýmu z roku 2016, tentokrát postavili čistě náš domácí BASK tým. Společně s Jirky, kteří perfektně rozjeli sezónu, jsme měli v družstvu posádku Holub-Veselá, kteří s AOS původně začali na našem každoročním Tour Cemo. Doufal jsem v bednu a zadařilo se skvělé druhé místo. Obrovským překvapením pro mě bylo třetí místo Zadáků, ještě jednou gratulace a také to, jak rychle a dobře to zvládlo vítězné družstvo. Na všechny najeli víc jak půl hodiny a na nás, jako pro změnu nejpomalejší družstvo, dokonce 105 minut. Hezky pěkně.
Hlučínští pořadatelé se opět předvedli v nejlepším světle a velké množství posádek bez problému zvládli. Klidně bych zachoval podobný model i do budoucna, jen ideálně s mistrákem už v noci, aby na všechno pak v sobotu bylo více času a dřív se skončilo.
Nesmím samozřejmě zapomenout na moje nejoblíbenější Prase. Jako vždy nám dal nejvíce zabrat POMZ, kterej jsme nakonec vzdali. To ale asi většina a tak se nám podařilo vyhrát a dokonce i včetně zručky a doprovodných soutěží. Ani nás pořadatel už nechtěl vyhlašovat .
Každopádně to bylo perfektní, na lezení na rozpálené stěně určitě jen tak nezapomenu. K dokonalosti chyběla snad jen větší zručka, na kterou jsme byli zvyklí z minulých let. Tak třeba letos ;-).
No a co dál, dál nic. Už několik posledních sezón hledám motivaci a je to strašně těžký pořád obhajovat a nemít možnost se nikam posunout. Poslední roky jsem se tedy upínal, díky Dužovým perfektním statistikám, k žebříčku medailistů MČR. Tam jsem teď na prvním místě a také jsem se osamostatnil s počtem titulů. Aleš mě po posledním mistráku ještě ukecal, že alespoň mistrák. Nedávno však do kalendáře přibyl mistrák v Přerově v termínu, ze kterého jsme posouvali Tour Cemo, kvůli něčemu u Aleše v práci a já už tam mám něco domluveno s rodinou. Spolu s našim pořádáním by už šla sezóna odjet těžce. Bral jsem to tedy jako znamení a možná i trochu vysvobození. Takže letos nic a kdo ví, třeba bude motivace za rok vyzvat nové mistry. Taky mi tím vznikne nějaký prostor na pořádání mistráku v Hodoníně. Budeme tam určitě do neděle se STEPem a všem doporučuji se k nám přidat. Je tam krásně, přímo v areálu se dá koupat v biotopu a v suterénu je ping-pong. V to vše tedy musíme trochu doufat, protože momentálně probíhá až do dubna větší rekonstrukce.
Samozřejmě, že si zajedeme na Prase, asi i na družstva a třeba i něco jako Spišská Belá…
Všem díky a soutěžte čestně a poctivě, v duchu Řádů těchto soutěží se snahou o co nejlepší umístění.
..........................................................................................................................................................................
A je to tu po roce zase. Vlčák mě musí několikrát upomínat, abych něco poslal do ročenky a já mám jako každý rok problém se k tomu dokopat. Takže začínám až 4. února a předtím ještě volám Alešovi, jak to vidím s letošní sezónou.
Uplynulá sezóna pro nás nezačala nejlépe. Plán vyhrát toho co nejvíce a být tak na termín porodu (8. září) doma, nebo ještě lépe na Tour Cemo, vzal rychle za své. První jednička se podařila až na čtvrtém kole. Nešlo se tedy moc divit Mírovi Zdrubeckému, který mi při pohledu na naše tři auta (čísla 1-3) čekající v pátem kole na zručku doporučoval, ať si to vyfotím, protože už nebude moc jiných příležitostí. Nakonec měl naštěstí pravdu jen ze dvou třetin. Já jsem byl v té době v klidu a asi i přehnaně optimistický. Druhé kolo u Míry Paulů jsme totiž nevyhráli jen těsně o 46 TB, přestože Aleš mohutně "zabodoval" na radarech 390 a 60 TB a 2x 50 TB na tajných. V Lučině to pak bylo vše vyrovnané a o pár bodech. A hlavně se nenašel nikdo, kdo by více pravidelně bodoval. Jen Verča s Radkem už sice měli dvě jedničky, ale taky byli 14. a 9.
Po Lipnici to bylo spíš horší, my jen 2x 4, a dopředu se hnali vítězstvím Kubíčci a také Paulů, zatím díky pořádání nenápadně v půlce tabulky. Kupodivu jsem byl pořád v klidu a věřil si. O trochu méně v klidu byla moje žena, když jsme v termínu porodu odjížděli na mistrák do Prahy. Ale na porod to nevypadlo, a když tak jsme za dvě hodiny zpátky. A v Praze se nám zadařilo. Pro nás pravděpodobně rozhodujícím momentem sezóny bylo zrušení jedné z nočních etap. Už si to přesně nepamatuju, asi bysme stejně vyhráli, nebo byli maximálně druzí, ale Paulů to tam někde zepředu posunulo až na 7. místo. I když teď na to koukám, že pokud by to tedy neměli vyhrát, tak by jim to na titul stejně nestačilo. No každopádně jsme stihli dokonce i to prase na Tour Cemo a to včetně Lenči, která tam přijela z Brna. Kája se pak v klidu narodila až 18. září, šikulky.
Před posledním kolem bylo jasné, že o titul už nás mohou připravit už právě jen Paulů a to jedině tím, že vyhrají a my budeme nejlépe čtvrtí. I když soutěž byla dobrá a těžší, což nám většinou sedí, tak jsme zajeli náš nejhorší výsledek v sezóně a skončili 7. Paulů naštěstí hozenou rukavici nezvedli a skončili pátí, což je dokonce vykoplo i mimo celkovou bednu. Drtivým vítězstvím se na ni vrátili Kubíčci a Verča s Radkem ji druhým místem nakonec těsně uhájili. Takže uf, je to tam!
Moravský pohár jsme opět chtěli jezdit jen tak, aby nám to dalo, a opět z toho byla nutnost odjezdit komplet celou sezónu. Po prvních čtyřech kolech jsme měli 9, 7, 5, 2 a Karolína s Ludvíkem 1, 2, 0, 3. Pak už jsme se zlepšili a nakonec obhájili s náskokem vítězství v Moravském poháru, pro mě už desáté.
V družstvech jsme po supertýmu z roku 2016, tentokrát postavili čistě náš domácí BASK tým. Společně s Jirky, kteří perfektně rozjeli sezónu, jsme měli v družstvu posádku Holub-Veselá, kteří s AOS původně začali na našem každoročním Tour Cemo. Doufal jsem v bednu a zadařilo se skvělé druhé místo. Obrovským překvapením pro mě bylo třetí místo Zadáků, ještě jednou gratulace a také to, jak rychle a dobře to zvládlo vítězné družstvo. Na všechny najeli víc jak půl hodiny a na nás, jako pro změnu nejpomalejší družstvo, dokonce 105 minut. Hezky pěkně.
Hlučínští pořadatelé se opět předvedli v nejlepším světle a velké množství posádek bez problému zvládli. Klidně bych zachoval podobný model i do budoucna, jen ideálně s mistrákem už v noci, aby na všechno pak v sobotu bylo více času a dřív se skončilo.
Nesmím samozřejmě zapomenout na moje nejoblíbenější Prase. Jako vždy nám dal nejvíce zabrat POMZ, kterej jsme nakonec vzdali. To ale asi většina a tak se nám podařilo vyhrát a dokonce i včetně zručky a doprovodných soutěží. Ani nás pořadatel už nechtěl vyhlašovat .
Každopádně to bylo perfektní, na lezení na rozpálené stěně určitě jen tak nezapomenu. K dokonalosti chyběla snad jen větší zručka, na kterou jsme byli zvyklí z minulých let. Tak třeba letos ;-).
No a co dál, dál nic. Už několik posledních sezón hledám motivaci a je to strašně těžký pořád obhajovat a nemít možnost se nikam posunout. Poslední roky jsem se tedy upínal, díky Dužovým perfektním statistikám, k žebříčku medailistů MČR. Tam jsem teď na prvním místě a také jsem se osamostatnil s počtem titulů. Aleš mě po posledním mistráku ještě ukecal, že alespoň mistrák. Nedávno však do kalendáře přibyl mistrák v Přerově v termínu, ze kterého jsme posouvali Tour Cemo, kvůli něčemu u Aleše v práci a já už tam mám něco domluveno s rodinou. Spolu s našim pořádáním by už šla sezóna odjet těžce. Bral jsem to tedy jako znamení a možná i trochu vysvobození. Takže letos nic a kdo ví, třeba bude motivace za rok vyzvat nové mistry. Taky mi tím vznikne nějaký prostor na pořádání mistráku v Hodoníně. Budeme tam určitě do neděle se STEPem a všem doporučuji se k nám přidat. Je tam krásně, přímo v areálu se dá koupat v biotopu a v suterénu je ping-pong. V to vše tedy musíme trochu doufat, protože momentálně probíhá až do dubna větší rekonstrukce.
Samozřejmě, že si zajedeme na Prase, asi i na družstva a třeba i něco jako Spišská Belá…
Všem díky a soutěžte čestně a poctivě, v duchu Řádů těchto soutěží se snahou o co nejlepší umístění.
autor příspěvku: R.A.
08.02.2018 21:38 Facebook AOS je spuštěn!
Milí závodníci a přátelé AOS,
dnešního dne byla spuštěna oficiální Facebooková stránka AOS. Nejedná se v žádném případě o náhradu našeho diskuzního fóra či uzavřenou skupinu pro závodníky - naopak, na stránce se budou během sezóny objevovat nové informace, a bude tak sloužit jako další komunikační kanál nejen k nám, závodníkům, ale zejména k širší veřejnosti. Stránku najdete pod odkazem facebook.com/aoscz.info. Račte tedy nahlédnout, lajkovat jak o život a podílet se na živvotě AOS i na tomto kanále. Budu také rád, pokud naši stránku rozšíříte i mezi vaše přátele a známé, které by mohly AOS zajímat. Věřím, že se pomocí Facebooku dostanou AOS do povědomí širšího okruhu lidí, než je tomu doposud.
P.M.
..........................................................................................................................................................................
dnešního dne byla spuštěna oficiální Facebooková stránka AOS. Nejedná se v žádném případě o náhradu našeho diskuzního fóra či uzavřenou skupinu pro závodníky - naopak, na stránce se budou během sezóny objevovat nové informace, a bude tak sloužit jako další komunikační kanál nejen k nám, závodníkům, ale zejména k širší veřejnosti. Stránku najdete pod odkazem facebook.com/aoscz.info. Račte tedy nahlédnout, lajkovat jak o život a podílet se na živvotě AOS i na tomto kanále. Budu také rád, pokud naši stránku rozšíříte i mezi vaše přátele a známé, které by mohly AOS zajímat. Věřím, že se pomocí Facebooku dostanou AOS do povědomí širšího okruhu lidí, než je tomu doposud.
P.M.
autor příspěvku: Manda