13.05.2018 20:56 Jak jsme vyloupili Krkonoše - Pohled z bedny
Když se mě táta v týdnu před závodama ptal, jestli pojedeme, byla jsem lehce nejistá. Míra má vždycky výborné soutěže, což potvrdil i letos, ale vstávání o půl 6 v sobotu ráno je zlo :-). Snažila jsem se to cestou dospat, za což se mi kluci po příjezdu hezky vysmáli :-).
Dopolední a vlastně částečně jsme se rozhodli, že přejezdy mezi vesnicemi nejsou dost dlouhé a času na etapy je dost, tak jsme si většinu dali dvakrát. Začalo to hned při odjezdu z Dolní Branné. Míra nás sice upozorňoval, že je ČK1 přesunutá mimo mapu, ale stejně mě to zmátlo natolik, že jsem v kótě 980 zapomněla odjet P a museli jsme se tam vracet až při jízdě do kóty 102. Kolem kóty 101 bylo pěkné motání, protože nás neustále z vymyšlené trasy vyhazovaly vložáky. Podjet tři mosty cestou do kóty se zdálo jako jednoduchý úkol, než jsme v časovce zjistili, že se v tom dalo najít hodně autorem nezamýšlených chytáků :-). Naštěstí jsme tady autora pochopili a pro jednou neztratili čas. V Jilemnici jsme ocenili, že se zbytečně nemotalo přes město, stejně jsme tam strávili víc času, než by bylo potřeba. Navíc jsem opět něco přehlídla, místo reálné jízdy do 108 jsem jela mapově a nebýt našeho zákazu vjezdu do lesní cesty, ani bych si toho nevšimla. Na konci nás zase zachránil táta. Máme talent vynechávat kousky trasy, zvlášť na konci etap, když se máme jet otočit někam, kde víme, jaká je průjezdka. Přesně tohle jsme chtěli udělat cestou do ČK2, takže by nám kvůli stopce na mostě chybělo druhé N.
Ve druhé etapě se nám představil nový autor. A krom úplného začátku, kdy jsme začátek SM11 pochopili až asi za 10 minut, se nám ta premiéra moc líbila! Sice jsem si zase neodpustila nějaké zmatky kolem kót 610 a 611, za ty ale rozhodně autor nemohl.
V odpolední části se začínalo druhou etapou z tužky Vládi, takže už jsme trošku věděli, do čeho jdeme. Na začátku jsem, jak jsem se později dozvěděla, dotáhla úvahu o dokreslování cest dál než autor a rozhodčí, když jsem se jela točit přes X a ne znovu přes E. Na místě mi to přišlo jako super finta, o to víc mě překvapilo, že to tak autor nemyslel. Nebyli jsme v tom sami a Míra rozhodl uznat naši variantu jako jedinou správnou. Nepamatuju si, kdy naposledy jsme se po úpravě výsledků po dojezdu neposunuli dolů, ale naopak nás to vystřelilo až k dalšímu prvnímu místu :-). Přehazování plánku a základní mapy podle průjezdu určitými kótami vypadalo na začátku děsivě, nakonec to ale byla velmi hezká a logická pasáž.
V poslední etapě jsme se opět nevyvarovali vracení se zpět, protože mi něco došlo později, než mělo, Hned na začátku se neměla volit cesta přes Karlov, která byla posetá podmínkami a lákala nás, měli jsme chtít jet na okolo přes Roškopov. Hezká finta! :-) Cestou jsme pozorně hledali ceduli „Svatba“, za kterou jsme měli odbočit. Tedy asi krom minuty, kdy jsme přemýšleli kudy dál. A přesně v ten moment jsme kolem ní projeli a zahlédli ji během poslední vteřiny. V Jilemnici nás prvně čekala pěkná mapová finta a potom se Míra držel hesla, že nejjednodušší cesty nebývají vždy správné, takže jsme nemohli pro otočení použít kruháč, ale museli jsme objet složitější okruh. Cestou do časovky jsme nakonec pouze přehlídli jednu dejku, ale celkově jsme byli spokojení.
Velké díky Mírovi a Vláďovi a samozřejmě i celému organizačnímu týmu za super soutěž bez problémů nebo chyb a super nápady :-)
..........................................................................................................................................................................
Dopolední a vlastně částečně jsme se rozhodli, že přejezdy mezi vesnicemi nejsou dost dlouhé a času na etapy je dost, tak jsme si většinu dali dvakrát. Začalo to hned při odjezdu z Dolní Branné. Míra nás sice upozorňoval, že je ČK1 přesunutá mimo mapu, ale stejně mě to zmátlo natolik, že jsem v kótě 980 zapomněla odjet P a museli jsme se tam vracet až při jízdě do kóty 102. Kolem kóty 101 bylo pěkné motání, protože nás neustále z vymyšlené trasy vyhazovaly vložáky. Podjet tři mosty cestou do kóty se zdálo jako jednoduchý úkol, než jsme v časovce zjistili, že se v tom dalo najít hodně autorem nezamýšlených chytáků :-). Naštěstí jsme tady autora pochopili a pro jednou neztratili čas. V Jilemnici jsme ocenili, že se zbytečně nemotalo přes město, stejně jsme tam strávili víc času, než by bylo potřeba. Navíc jsem opět něco přehlídla, místo reálné jízdy do 108 jsem jela mapově a nebýt našeho zákazu vjezdu do lesní cesty, ani bych si toho nevšimla. Na konci nás zase zachránil táta. Máme talent vynechávat kousky trasy, zvlášť na konci etap, když se máme jet otočit někam, kde víme, jaká je průjezdka. Přesně tohle jsme chtěli udělat cestou do ČK2, takže by nám kvůli stopce na mostě chybělo druhé N.
Ve druhé etapě se nám představil nový autor. A krom úplného začátku, kdy jsme začátek SM11 pochopili až asi za 10 minut, se nám ta premiéra moc líbila! Sice jsem si zase neodpustila nějaké zmatky kolem kót 610 a 611, za ty ale rozhodně autor nemohl.
V odpolední části se začínalo druhou etapou z tužky Vládi, takže už jsme trošku věděli, do čeho jdeme. Na začátku jsem, jak jsem se později dozvěděla, dotáhla úvahu o dokreslování cest dál než autor a rozhodčí, když jsem se jela točit přes X a ne znovu přes E. Na místě mi to přišlo jako super finta, o to víc mě překvapilo, že to tak autor nemyslel. Nebyli jsme v tom sami a Míra rozhodl uznat naši variantu jako jedinou správnou. Nepamatuju si, kdy naposledy jsme se po úpravě výsledků po dojezdu neposunuli dolů, ale naopak nás to vystřelilo až k dalšímu prvnímu místu :-). Přehazování plánku a základní mapy podle průjezdu určitými kótami vypadalo na začátku děsivě, nakonec to ale byla velmi hezká a logická pasáž.
V poslední etapě jsme se opět nevyvarovali vracení se zpět, protože mi něco došlo později, než mělo, Hned na začátku se neměla volit cesta přes Karlov, která byla posetá podmínkami a lákala nás, měli jsme chtít jet na okolo přes Roškopov. Hezká finta! :-) Cestou jsme pozorně hledali ceduli „Svatba“, za kterou jsme měli odbočit. Tedy asi krom minuty, kdy jsme přemýšleli kudy dál. A přesně v ten moment jsme kolem ní projeli a zahlédli ji během poslední vteřiny. V Jilemnici nás prvně čekala pěkná mapová finta a potom se Míra držel hesla, že nejjednodušší cesty nebývají vždy správné, takže jsme nemohli pro otočení použít kruháč, ale museli jsme objet složitější okruh. Cestou do časovky jsme nakonec pouze přehlídli jednu dejku, ale celkově jsme byli spokojení.
Velké díky Mírovi a Vláďovi a samozřejmě i celému organizačnímu týmu za super soutěž bez problémů nebo chyb a super nápady :-)
autor příspěvku: Kubíčková Simona
09.05.2018 08:24 AUTOTUR 2018 - pokyny č.1
Obce – dopolední část:
Prostor ohraničen obcemi:
Drevníky, Nečín, Kamýk n.Vlt., Zduchovice, Jablonná, Višňová, Dlouhá Lhota, Občov
Obce – odpoledne:
Prostor ohraničen obcemi:
Občov, Dobříš, Borotice, Drevníky, Obory, Višňová.
Startovní čísla:
Kdo má, tak na dveře, ostatní si zhotoví sami a pověsí na obě zadní okénka automobilu.
..........................................................................................................................................................................
Prostor ohraničen obcemi:
Drevníky, Nečín, Kamýk n.Vlt., Zduchovice, Jablonná, Višňová, Dlouhá Lhota, Občov
Obce – odpoledne:
Prostor ohraničen obcemi:
Občov, Dobříš, Borotice, Drevníky, Obory, Višňová.
Startovní čísla:
Kdo má, tak na dveře, ostatní si zhotoví sami a pověsí na obě zadní okénka automobilu.
autor příspěvku: Kuklík Karel
25.03.2018 20:59 Pohled z bedny Podřipského Dakaru.
Zdeněk s Míšou připravili dvě různé soutěže. Míša v noci postavila soutěž, v které hodně rozhodovala mapová příprava a najíždění, a jak říkal Radek (Zdrubecký), to je tak pro vás starý mapaře a hračičky jako jsi třeba ty a Pavel (Kotina). Stará mapa kolem Veltrus byla nostalgickou vzpomínkou na staré časy, v obci Zlosyň jsem snad po 10 letech vytáhl světlo pro prosvícení map. Nic moc to tam nesedělo a jelo se podle citu. Ve dne se zase už téměř nemapovalo, ale navigátoři museli být naopak rychlí a přesní v řešení, soutěž rozhodovali na vložácích řidiči a jejich úsudek.
Vtrhl jsem do jízdy zručnosti jak utrženej, ale všechno padalo, nakonec jsem vynechal i branku ve slalomu. No nic, tady se snad nebude rozhodovat. Sedm vložáků v první etapě, tři podmínky, ale jen jeden detail. Jak může někdo postavit soutěž bez detailů ?? První kilometry po startu jsem byl hodně nejistý, první dejka v soutěži tomu moc nepomohla. Skončili jsme na sídlišti ve slalomu mezi auty. Pak to začínalo odsejpat a najednou zase v Postřižíně dvě SPK za sebou na jednom otočení. Proč? A pak zoubek v mapě u Kozomína bez plechu a policajti na blikačkách u Radka. Stále jsem přemýšlel, co dělám špatně. V Úžici před námi někdo blbě zastavil. Hned jsem mu vynadal, proč zdržuje. Lada řekla:“ Je tam dvanáctka.“ U chodníku stála dodávka a za ní stály plechy, sice byly oba vidět, ale na poslední chvíli. Tak jsem se v duchu zase řidiči omluvil. Někteří to štěstí neměli a plech přehlédli. Začal jsem si věřit v následné kótě 102, kde jsem rychle pochopil fintu a trochu jsme se na trati chytli. Pak přišla mapová perla, stará mapa přes Veltrusy. Stejně jako ve Zlosyni, což byla předcházející vesnice, i tady se muselo podle citu při nájezdu do kóty 149. Pak do kóty 101, to byla poctivá stará mapařina a i v dnešní době navigací to nebylo jednoduchý. Začátek do druhé etapy mi moc nevyšel. Nějak jsem si vsugeroval, že bod A je první vynesený a hurá do něj. Přes bránu to nešlo a tak jsem si ho nadjel z druhý strany, aby mi tam došlo, že to tam nesedí a vlastně, že přes ten bod A nemohu. Ale první dva plechy jsem si nevymazal. Pak přišla technická perla v noci, nejkratší průjezd přes body B,C,D, což znamenalo nadjet bod C z druhé strany. V obci Olovnice jsem si vybral svoji „typickou“ chybu, kterou udělám u Míši maximálně jednou do roka a to přepsaná průjezdka. Místo SPK 35 jsem napsal 36. Ale tady mi pak pomohl nějaký šílený domorodec, který rozházel průjezdky po celé obci, úsek se musel zrušit a my to měli jen za šedesát. V cíli jsme brali 37 minut, což bylo docela dost. Poslední etapa už byla taková rychlá, spíše o pozornosti. Ale měla svoje záludnosti. Byla to taková příprava na denní etapy.
Denní soutěž byla jiná. Mapy byly kreslené, jednočarové. Zdeněk si vystačil s minimem podmínek, vložáků a detailů. Ale vložáky byly netypické, návěští značek zákaz odbočení či hlavní silnice se táhly celými etapami. Neustále jsme přehazovali mapy a přehodnocovali. První etapu jsme zajeli velice rychle, vše nám sedělo. Ve druhé a třetí jsme se zasekli při výkladu co je a není jednoznačný výjezd a nepřesnosti v obci Vrbice kolem opáskovaného paneláku. Se Simčou jsme se řezali všechny tři etapy, nějak jsme jezdili spolu. Většinou teda jsme se pořád potkávali, v jednom okamžiku téměř doslovně. Nejdřív jeli před námi a pak přehlédli značku hlavní silnice. My odbočili správně. Při výjezdu na hlavní jsem hlásil, že zprava dobrý, ale Lada najednou prudce zabrzdila a já obtiskl čelo na přední sklo. Otočil jsem se dopředu a půl metru před námi placka Audi a vysmátý Jura. Chtěli si to najet z protisměru. Obdivuji, jak to s Ladou zastavili. O pořadí mezi námi na prvních dvou místech rozhodlo štěstí. My jsme přehlédli jednou hlavní silnici, ale plech byl zase daleko, takže jsme tolik neztratili a ušetřili čas. Nakonec řešení vložáku na náměstí v Roudnici, kdy Jura odbočil po pravé zase hned doleva dolů a my si odjeli pro dva plechy (SPK 38,19) přes Labe, nás umístilo na prvním místo. Při cestě domů jsme si některá sporná místa projeli a musím říci, že často měl autor pravdu. Ta první cesta za odbočením při cestě do 101, kterou zajel čistě jen Petr Černý a s chybičkou Pepa Pivoňka byla úplně jasná a odbočení ke gymplu pro SPK 64 také. I můj problém, jestli třicet metrů dlouhá slepá komunikace je či není jednoznačná, najednou pro mě nebyl tak jednoznačný, jak jsem si myslel.
Byly to dvě kvalitní a jak jsem už psal, dost různé soutěže. V noční etapě by se dala rozpitvat nejedna další finta, hlavně první a druhá etapa jich byla plná. Ve dne bylo zajímavé nejedno návěští vložáků, nevím, jak to Zdeněk sladí vždy s itinerářem. Trochu mě mrzí, že se Zdeněk nevyřádil na spojených detailech u Kauflandu. Mohlo to tam být zajímavé. O chybách bych nemluvil, o žádných nevím. Některé různé výklady či nepřesnosti dojem a kvalitu soutěže neovlivnily. Celý tým organizátorů odvedl dobrou a kvalitní práci, výsledky byly včas, ubytování dobré, jídlo chutné a kafe lahodné. Autoři a rozhodčí mohou být spokojeni.
MirekP.
..........................................................................................................................................................................
Vtrhl jsem do jízdy zručnosti jak utrženej, ale všechno padalo, nakonec jsem vynechal i branku ve slalomu. No nic, tady se snad nebude rozhodovat. Sedm vložáků v první etapě, tři podmínky, ale jen jeden detail. Jak může někdo postavit soutěž bez detailů ?? První kilometry po startu jsem byl hodně nejistý, první dejka v soutěži tomu moc nepomohla. Skončili jsme na sídlišti ve slalomu mezi auty. Pak to začínalo odsejpat a najednou zase v Postřižíně dvě SPK za sebou na jednom otočení. Proč? A pak zoubek v mapě u Kozomína bez plechu a policajti na blikačkách u Radka. Stále jsem přemýšlel, co dělám špatně. V Úžici před námi někdo blbě zastavil. Hned jsem mu vynadal, proč zdržuje. Lada řekla:“ Je tam dvanáctka.“ U chodníku stála dodávka a za ní stály plechy, sice byly oba vidět, ale na poslední chvíli. Tak jsem se v duchu zase řidiči omluvil. Někteří to štěstí neměli a plech přehlédli. Začal jsem si věřit v následné kótě 102, kde jsem rychle pochopil fintu a trochu jsme se na trati chytli. Pak přišla mapová perla, stará mapa přes Veltrusy. Stejně jako ve Zlosyni, což byla předcházející vesnice, i tady se muselo podle citu při nájezdu do kóty 149. Pak do kóty 101, to byla poctivá stará mapařina a i v dnešní době navigací to nebylo jednoduchý. Začátek do druhé etapy mi moc nevyšel. Nějak jsem si vsugeroval, že bod A je první vynesený a hurá do něj. Přes bránu to nešlo a tak jsem si ho nadjel z druhý strany, aby mi tam došlo, že to tam nesedí a vlastně, že přes ten bod A nemohu. Ale první dva plechy jsem si nevymazal. Pak přišla technická perla v noci, nejkratší průjezd přes body B,C,D, což znamenalo nadjet bod C z druhé strany. V obci Olovnice jsem si vybral svoji „typickou“ chybu, kterou udělám u Míši maximálně jednou do roka a to přepsaná průjezdka. Místo SPK 35 jsem napsal 36. Ale tady mi pak pomohl nějaký šílený domorodec, který rozházel průjezdky po celé obci, úsek se musel zrušit a my to měli jen za šedesát. V cíli jsme brali 37 minut, což bylo docela dost. Poslední etapa už byla taková rychlá, spíše o pozornosti. Ale měla svoje záludnosti. Byla to taková příprava na denní etapy.
Denní soutěž byla jiná. Mapy byly kreslené, jednočarové. Zdeněk si vystačil s minimem podmínek, vložáků a detailů. Ale vložáky byly netypické, návěští značek zákaz odbočení či hlavní silnice se táhly celými etapami. Neustále jsme přehazovali mapy a přehodnocovali. První etapu jsme zajeli velice rychle, vše nám sedělo. Ve druhé a třetí jsme se zasekli při výkladu co je a není jednoznačný výjezd a nepřesnosti v obci Vrbice kolem opáskovaného paneláku. Se Simčou jsme se řezali všechny tři etapy, nějak jsme jezdili spolu. Většinou teda jsme se pořád potkávali, v jednom okamžiku téměř doslovně. Nejdřív jeli před námi a pak přehlédli značku hlavní silnice. My odbočili správně. Při výjezdu na hlavní jsem hlásil, že zprava dobrý, ale Lada najednou prudce zabrzdila a já obtiskl čelo na přední sklo. Otočil jsem se dopředu a půl metru před námi placka Audi a vysmátý Jura. Chtěli si to najet z protisměru. Obdivuji, jak to s Ladou zastavili. O pořadí mezi námi na prvních dvou místech rozhodlo štěstí. My jsme přehlédli jednou hlavní silnici, ale plech byl zase daleko, takže jsme tolik neztratili a ušetřili čas. Nakonec řešení vložáku na náměstí v Roudnici, kdy Jura odbočil po pravé zase hned doleva dolů a my si odjeli pro dva plechy (SPK 38,19) přes Labe, nás umístilo na prvním místo. Při cestě domů jsme si některá sporná místa projeli a musím říci, že často měl autor pravdu. Ta první cesta za odbočením při cestě do 101, kterou zajel čistě jen Petr Černý a s chybičkou Pepa Pivoňka byla úplně jasná a odbočení ke gymplu pro SPK 64 také. I můj problém, jestli třicet metrů dlouhá slepá komunikace je či není jednoznačná, najednou pro mě nebyl tak jednoznačný, jak jsem si myslel. Byly to dvě kvalitní a jak jsem už psal, dost různé soutěže. V noční etapě by se dala rozpitvat nejedna další finta, hlavně první a druhá etapa jich byla plná. Ve dne bylo zajímavé nejedno návěští vložáků, nevím, jak to Zdeněk sladí vždy s itinerářem. Trochu mě mrzí, že se Zdeněk nevyřádil na spojených detailech u Kauflandu. Mohlo to tam být zajímavé. O chybách bych nemluvil, o žádných nevím. Některé různé výklady či nepřesnosti dojem a kvalitu soutěže neovlivnily. Celý tým organizátorů odvedl dobrou a kvalitní práci, výsledky byly včas, ubytování dobré, jídlo chutné a kafe lahodné. Autoři a rozhodčí mohou být spokojeni.
MirekP.
autor příspěvku: MirekP