26.09.2018 22:56 Pohled z bedny Kladno 2018 a něco navíc.
Sezóna MČR AOS 2018 je v plném proudu. První čtyři kola nám vyšla pěkně a se štěstím jsme měli tři jedničky. Ještě po dojezdu pátého kola v Přerově to vypadalo, že budeme mít další jedničku, ale čtvrtá etapa nás odsunula na druhé místo. Problém nastal na křižovatce s ostrůvkem a nastolil otázku, co s tím. Řády to nikdy nebudou schopny jednoznačně popsat, protože definovat, jak malý ostrůvek už dvě komunikace nedělá a naopak, jak velký už dvě komunikace jednoznačně ano, se moc říci nedá. Pavel na Kladně to vyřešil červeným bodem v křižovatce, osobně si myslím, že podobně jako u detailu bude muset autor, pokud chce křižovatku považovat za jednu, vykreslit. Ani ve dne jsme v Přerově nejeli špatně. Ještě tři plechy před koncem jsme mohli vyhrát, ale jako mnoho ostatních jsem jel nemapově za kostel a pak trestuhodně místo W napsal 88 podle azimutového údaje v iti. To nás hodilo až na třetí místo a ta nezajetá dvojka nám může na konci chybět. Podstatné bylo, že výborně zajela Verča, napsala dvě jedničky a vyrovnala náš vzájemný duel. A to nás čekalo Kladno, kde byla jednoznačný favorit vzhledem k jejím schopnostem a domácímu prostředí. A také předpoklad, že styl stavění od Pavla, který se nemění posledních 10 let, ji bude vyhovovat.
O nočním Kladnu už napsali naši kamarádi několik postřehů. PetrM napsal „Pavel měl fintu skoro na každé křižovatce“, KK „Obě části zbytečně dlouhé a únavné. V noci stolovka s monotónním motáním po městě, kde nosnou myšlenkou autora bylo střídání tří mapových podkladů v každé etapě, takže halda papírů a stále stejné ulice.“, Míša „Líbila se mi noc, ale na N3 už nezbyly síly.“ A Jura2 napsal „noc mne velmi bavila i s dramatickou koncovkou. Už jsem říkal Pavlovi na místě, že bych nevěřil, že mne může tak bavit soutěž po městě... Opět se více než potvrdilo, že některé posádky/stavitelé se vzájemně chápou víc, než jiní.“ Tak přesně nějak to bylo a jejich slova potvrzují výsledky a bodové příděly. Polovina posádek byla v cíli s dobrým časem, ale polovina to musela ve třetí části zabalit. Nám se jelo velice hezky, ale také nám v každé etapě chybělo 15 minut. Na první pohled to bylo stále dokola, ale když se na to podívám zpátky, každá etapa, každá finta byla trochu jiná. Ale každé zastavení, každé vracení, každá nerozhodnost rychle ubírala posádkám drahocenný čas. Favoritka se potvrdila. Verča zajela opět velice dobře. Její výhoda domácího prostředí se nejvíce projevila v dojezdu první etapy, kde vychytala šipku na mokré silnici mezi popadanými stromy jako jedna z mála. Ale narazila na lepší navigátorku. Simče a Jurovi noc vyšla perfektně, rázně se tím zapojili do souboje o celkové pořadí a sebrali velice důležitou jedničku.
V sobotu ráno jsem věřil, že pokud to někde nezkazím a zajedu první Pavlovu etapu, budeme mít šanci na dobrý výsledek. První denní, Pavlova, etapa byla zase trochu jiná, podmínky o změně směru šipek vypadaly hrůzostrašně, ale docela to šlo bez prostojů na trati. Našli jsme si s Ladou svůj rytmus, nikde jsme se nezasekli a Radek s Verčou nám neujížděli. V cíli první etapy se staly dvě důležité věci. Simča mi řekla, že to máme stejný, jen ona má o dva plechy víc. Že to tam měřila několikrát, ale nenaměřila téměř rozdíl. Bylo to kolem kóty 412. Druhou informaci mi podal nazlobený Radek. „To je blbá finta, dvakrát projet kótu 392, aby sis otočil šipku.!“ Hned jsem věděl, o čem mluví. Po posledním průjezdu mě to nějak tlačilo vyhnout se té kótě přes SPK52, ale nepřišel jsem na to proč. Chyba byla ale už v příjezdu do 460 o jedno okno dřív.
Druhou a třetí etapu už stavěl MichalG. KK napsal: „Michalova část s dlouhými přejezdy a následujícími motanicemi ve dvou vesnických uličkách“. Je to celkem výstižné. A také najednou přibyla mapařina. Michal nešetřil ani s podmínkami, takže z toho byla dobrá technická soutěž kombinovaná s mapovými fintami. Projeli jsme Hřebeč na rozehřátí a vjeli do Lidic. S podmínkou v úseku projeď, jsme problém neměli, ale s mapově kratším průjezdem ano a místo, abychom do kóty 403 jeli bez plechu po SM, vzali jsme si SPK3 navíc přes parkoviště. Pak jsme přes Lidice jeli na Makotřasy a blížili se do Bělok. Pozor, říkám si, tady neplatí dokreslování. Ale já už jsem někde dokresloval?? Přemýšlím. No jasně, v Hřebči. Ale tam jsem nedokreslil!! Aha, tak to si musím škrtnout druhou SPK7. Vykombinoval jsem detail 125 a 123 a projel jsem reál. Tlačilo mě to zpět do detailu, ale tam mě nepustil reálný ostrůvek. Na hlavní mi došlo, že to je blíž místní komunikací a vrátil jsem se pro SPK71. To jsem měl zase radost, ale tentokrát až v cíli jsem zjistil, že předčasnou, protože tam byla jedna z mapových fint a SPK71 byla navíc. Reály v následných Středoklukách byly pořád takové nejisté, poslední křižovatku v líniáku jsem odhadl pod bytovku u silnice. Reálná křižovatka měla specifický tvar, takže mě měla srovnat, ale trochu mi v ní chyběl fous čtvrté komunikace do zákazu do jednosměrky. A tak, až tři stopky za sebou a SPK 73 mi potvrdila správnost průjezdu. V Tuchoměřicích to náhle přestalo fungovat. Byl jsem přesvědčen, že jedu mapově nejblíž, ale průjezd zakázán mě vrhl na téčko bez mapového řešení. Objeli jsme to celé znovu, tentokrát do průjezdu zakázán a plechy pořád nikde. Stálo nás to dobrých 5 minut, možná více. Ale Radek byl pořád za námi a tak nebyla žádná panika. V Houstoni nás to při vracení přes vesnici natlačilo na nemapový ostrůvek a být tam falešný plech, tak jsem ho asi měl. Trochu mě tam navedl PetrM, který tam před chvíli bloudil také. Porovnáním s mojí mapou a navigací jsem zjistil, že jsem byl na silnici o 100 metrů jinde. Pak už se nic nedělo a byli jsme v cíli. Ve druhé etapě jsme měli dva plechy navíc, SPK3 v Lidicích a ta horlivá oprava SPK71 v Bělokách. Třetí etapa byla podobná druhé a byla doplněna stolovkou v Hostivici. První a jedinou chybu v etapě jsme nakonec udělali hned po startu. Finta byla ve vložáku, že hmotnost 3,6 tuny není náklaďák. No, je to sice v pravidlech silničního provozu, ale proč tuto informaci má vědět řidič osobního auta, to nevím. Vlastně asi ano, můžu mít osobák jako náklaďák, takže jsem si zase odpověděl sám, bylo to správně. V Hostivici za přejezdem jsem ihned zajel mapově do zóny a napsal SPK18. A najednou jsem měl zase pocit, že si nejsem jistý správným průjezdem. Pak na hlavní se objevilo další SPK42. To už vypadalo hodně podezřele. ?? Z mapy nebylo moc poznat, kde byla hlavní cesta, protože chyběla křižovatka za kolejema, kde jsme odbočili z mapy. Co s tím?? Vytáhl jsem podruhé připravené mapy a doměřil, že mě chybí 1 milimetr. Takže honem zpátky, jestli není něco na hlavní. Když jsme se zase točili do požadovaného směru, všiml jsem si, že ta křižovatka je správně vyznačená jako kříž a na hlavní je vlastně téčko. Dobře to ošetřil kluk jeden. A pak stolovka. Stolovka, ač to někdy vypadá, že tak autor postaví celou etapu, není standardní způsob itiku. Tady to byla z nouze ctnost. Na první pohled moc kót s různým odbočením, ale nakonec varianta průjezdu byla jen jedna. Pak ještě v Hostivicích bylo přehodnocení na kruháči a už nám zbývala do cíle poslední část mapy. Začalo to být o tom, vydržet do konce a neudělat blbou chybu třeba jako v Přerově. Ale ještě byla před námi mapová finta průjezd kóty 226. Pořád mi to nesedělo, projel jsem celou Chýni a ten tvar komunikací u 226 jsem stále neobjevil. Při výjezdu z obce jsem řekl Ladě, „Odboč vlevo a projedem ještě tuhle cestu“. „Nemáme čas“, odpověděla. „To bude jen chvilka“, přesvědčil jsem ji. Našli jsme SPK X a konečně mi docvaklo. Michal zase použil místní chodník jako mapu a ta kóta 226 byla až nad zatáčkou. Má pravdu, pokud kopíruje mapy.cz, tak to tam je. Perfekt. Poslední tři obce byly o vynášení jednosměrek a jednoznačných průjezdech. V cíli mi hlavně chyběli ty dvě SPK kolem kóty 412 v první etapě. Říkám Pavlovi, že Simča to měřila a že tam prý není rozdíl. „Rozdíl tam je, měřil jsem to na mapách.cz,“ ubezpečil mě. Nechtěl jsem se přít a věřil jsem mu. Zatím to ani nebylo důležité. Po vyvěšení výsledků nám ale chybělo 80 bodů. Něco mi cvrnklo do hlavy a přinutilo to skutečně přeměřit. Opravdu tam byl rozdíl asi jen 5%. Požádal jsem Pavla, jestli by to znovu nepřeměřil také. Musím ocenit, že to udělal a tuto moji ústní připomínku uznal.
A závěrečný komentář? Bezchybná soutěž plná nápadů a fint, zdá se to být ideální. Ale někdy stačí maličkost, která pokazí dojem. Třeba jedna křižovatka nebo špatně umístěná průjezdka. A tak v noci délka a vysoká technická náročnost pokazila některým posádkám dojem ze soutěže. Nám ne a noc i den nás velice bavila a na závěr bych citoval PetraM, „Ale ještě jednou opakuji díky všem pořadatelům!! Bylo to super“
Máme před sebou poslední dvoukolo, kde se rozhodne o mistrovi. Budou rozhodovat jedničky a pořadí v posledním kole. I když teď jsme na tom trochu líp než Verča s Radkem, každý z nás má svoji výhodu. My máme o jedničku víc, oni mají dvě dvojky. Takže uvidíme.
..........................................................................................................................................................................
O nočním Kladnu už napsali naši kamarádi několik postřehů. PetrM napsal „Pavel měl fintu skoro na každé křižovatce“, KK „Obě části zbytečně dlouhé a únavné. V noci stolovka s monotónním motáním po městě, kde nosnou myšlenkou autora bylo střídání tří mapových podkladů v každé etapě, takže halda papírů a stále stejné ulice.“, Míša „Líbila se mi noc, ale na N3 už nezbyly síly.“ A Jura2 napsal „noc mne velmi bavila i s dramatickou koncovkou. Už jsem říkal Pavlovi na místě, že bych nevěřil, že mne může tak bavit soutěž po městě... Opět se více než potvrdilo, že některé posádky/stavitelé se vzájemně chápou víc, než jiní.“ Tak přesně nějak to bylo a jejich slova potvrzují výsledky a bodové příděly. Polovina posádek byla v cíli s dobrým časem, ale polovina to musela ve třetí části zabalit. Nám se jelo velice hezky, ale také nám v každé etapě chybělo 15 minut. Na první pohled to bylo stále dokola, ale když se na to podívám zpátky, každá etapa, každá finta byla trochu jiná. Ale každé zastavení, každé vracení, každá nerozhodnost rychle ubírala posádkám drahocenný čas. Favoritka se potvrdila. Verča zajela opět velice dobře. Její výhoda domácího prostředí se nejvíce projevila v dojezdu první etapy, kde vychytala šipku na mokré silnici mezi popadanými stromy jako jedna z mála. Ale narazila na lepší navigátorku. Simče a Jurovi noc vyšla perfektně, rázně se tím zapojili do souboje o celkové pořadí a sebrali velice důležitou jedničku.
V sobotu ráno jsem věřil, že pokud to někde nezkazím a zajedu první Pavlovu etapu, budeme mít šanci na dobrý výsledek. První denní, Pavlova, etapa byla zase trochu jiná, podmínky o změně směru šipek vypadaly hrůzostrašně, ale docela to šlo bez prostojů na trati. Našli jsme si s Ladou svůj rytmus, nikde jsme se nezasekli a Radek s Verčou nám neujížděli. V cíli první etapy se staly dvě důležité věci. Simča mi řekla, že to máme stejný, jen ona má o dva plechy víc. Že to tam měřila několikrát, ale nenaměřila téměř rozdíl. Bylo to kolem kóty 412. Druhou informaci mi podal nazlobený Radek. „To je blbá finta, dvakrát projet kótu 392, aby sis otočil šipku.!“ Hned jsem věděl, o čem mluví. Po posledním průjezdu mě to nějak tlačilo vyhnout se té kótě přes SPK52, ale nepřišel jsem na to proč. Chyba byla ale už v příjezdu do 460 o jedno okno dřív.
Druhou a třetí etapu už stavěl MichalG. KK napsal: „Michalova část s dlouhými přejezdy a následujícími motanicemi ve dvou vesnických uličkách“. Je to celkem výstižné. A také najednou přibyla mapařina. Michal nešetřil ani s podmínkami, takže z toho byla dobrá technická soutěž kombinovaná s mapovými fintami. Projeli jsme Hřebeč na rozehřátí a vjeli do Lidic. S podmínkou v úseku projeď, jsme problém neměli, ale s mapově kratším průjezdem ano a místo, abychom do kóty 403 jeli bez plechu po SM, vzali jsme si SPK3 navíc přes parkoviště. Pak jsme přes Lidice jeli na Makotřasy a blížili se do Bělok. Pozor, říkám si, tady neplatí dokreslování. Ale já už jsem někde dokresloval?? Přemýšlím. No jasně, v Hřebči. Ale tam jsem nedokreslil!! Aha, tak to si musím škrtnout druhou SPK7. Vykombinoval jsem detail 125 a 123 a projel jsem reál. Tlačilo mě to zpět do detailu, ale tam mě nepustil reálný ostrůvek. Na hlavní mi došlo, že to je blíž místní komunikací a vrátil jsem se pro SPK71. To jsem měl zase radost, ale tentokrát až v cíli jsem zjistil, že předčasnou, protože tam byla jedna z mapových fint a SPK71 byla navíc. Reály v následných Středoklukách byly pořád takové nejisté, poslední křižovatku v líniáku jsem odhadl pod bytovku u silnice. Reálná křižovatka měla specifický tvar, takže mě měla srovnat, ale trochu mi v ní chyběl fous čtvrté komunikace do zákazu do jednosměrky. A tak, až tři stopky za sebou a SPK 73 mi potvrdila správnost průjezdu. V Tuchoměřicích to náhle přestalo fungovat. Byl jsem přesvědčen, že jedu mapově nejblíž, ale průjezd zakázán mě vrhl na téčko bez mapového řešení. Objeli jsme to celé znovu, tentokrát do průjezdu zakázán a plechy pořád nikde. Stálo nás to dobrých 5 minut, možná více. Ale Radek byl pořád za námi a tak nebyla žádná panika. V Houstoni nás to při vracení přes vesnici natlačilo na nemapový ostrůvek a být tam falešný plech, tak jsem ho asi měl. Trochu mě tam navedl PetrM, který tam před chvíli bloudil také. Porovnáním s mojí mapou a navigací jsem zjistil, že jsem byl na silnici o 100 metrů jinde. Pak už se nic nedělo a byli jsme v cíli. Ve druhé etapě jsme měli dva plechy navíc, SPK3 v Lidicích a ta horlivá oprava SPK71 v Bělokách. Třetí etapa byla podobná druhé a byla doplněna stolovkou v Hostivici. První a jedinou chybu v etapě jsme nakonec udělali hned po startu. Finta byla ve vložáku, že hmotnost 3,6 tuny není náklaďák. No, je to sice v pravidlech silničního provozu, ale proč tuto informaci má vědět řidič osobního auta, to nevím. Vlastně asi ano, můžu mít osobák jako náklaďák, takže jsem si zase odpověděl sám, bylo to správně. V Hostivici za přejezdem jsem ihned zajel mapově do zóny a napsal SPK18. A najednou jsem měl zase pocit, že si nejsem jistý správným průjezdem. Pak na hlavní se objevilo další SPK42. To už vypadalo hodně podezřele. ?? Z mapy nebylo moc poznat, kde byla hlavní cesta, protože chyběla křižovatka za kolejema, kde jsme odbočili z mapy. Co s tím?? Vytáhl jsem podruhé připravené mapy a doměřil, že mě chybí 1 milimetr. Takže honem zpátky, jestli není něco na hlavní. Když jsme se zase točili do požadovaného směru, všiml jsem si, že ta křižovatka je správně vyznačená jako kříž a na hlavní je vlastně téčko. Dobře to ošetřil kluk jeden. A pak stolovka. Stolovka, ač to někdy vypadá, že tak autor postaví celou etapu, není standardní způsob itiku. Tady to byla z nouze ctnost. Na první pohled moc kót s různým odbočením, ale nakonec varianta průjezdu byla jen jedna. Pak ještě v Hostivicích bylo přehodnocení na kruháči a už nám zbývala do cíle poslední část mapy. Začalo to být o tom, vydržet do konce a neudělat blbou chybu třeba jako v Přerově. Ale ještě byla před námi mapová finta průjezd kóty 226. Pořád mi to nesedělo, projel jsem celou Chýni a ten tvar komunikací u 226 jsem stále neobjevil. Při výjezdu z obce jsem řekl Ladě, „Odboč vlevo a projedem ještě tuhle cestu“. „Nemáme čas“, odpověděla. „To bude jen chvilka“, přesvědčil jsem ji. Našli jsme SPK X a konečně mi docvaklo. Michal zase použil místní chodník jako mapu a ta kóta 226 byla až nad zatáčkou. Má pravdu, pokud kopíruje mapy.cz, tak to tam je. Perfekt. Poslední tři obce byly o vynášení jednosměrek a jednoznačných průjezdech. V cíli mi hlavně chyběli ty dvě SPK kolem kóty 412 v první etapě. Říkám Pavlovi, že Simča to měřila a že tam prý není rozdíl. „Rozdíl tam je, měřil jsem to na mapách.cz,“ ubezpečil mě. Nechtěl jsem se přít a věřil jsem mu. Zatím to ani nebylo důležité. Po vyvěšení výsledků nám ale chybělo 80 bodů. Něco mi cvrnklo do hlavy a přinutilo to skutečně přeměřit. Opravdu tam byl rozdíl asi jen 5%. Požádal jsem Pavla, jestli by to znovu nepřeměřil také. Musím ocenit, že to udělal a tuto moji ústní připomínku uznal.
A závěrečný komentář? Bezchybná soutěž plná nápadů a fint, zdá se to být ideální. Ale někdy stačí maličkost, která pokazí dojem. Třeba jedna křižovatka nebo špatně umístěná průjezdka. A tak v noci délka a vysoká technická náročnost pokazila některým posádkám dojem ze soutěže. Nám ne a noc i den nás velice bavila a na závěr bych citoval PetraM, „Ale ještě jednou opakuji díky všem pořadatelům!! Bylo to super“
Máme před sebou poslední dvoukolo, kde se rozhodne o mistrovi. Budou rozhodovat jedničky a pořadí v posledním kole. I když teď jsme na tom trochu líp než Verča s Radkem, každý z nás má svoji výhodu. My máme o jedničku víc, oni mají dvě dvojky. Takže uvidíme.
autor příspěvku: MirekP
20.09.2018 17:31 Jízda zručnosti - den na MČR v Kladně
..........................................................................................................................................................................
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: Kotina Pavel
19.09.2018 12:49 Radary pro MČR Kladno
Ahoj, napsal jsem teď do aplikace RADARY požadavek na zapůjčení radarů pro MČR v Kladně a to radary č. 1 (Jíše), 2 (Klenák) a pro jistotu i 4 (Paulů).
Prosím přivezte je na přejímku do Kladna a předejte Verče na přejímce nebo Mirkovi Zdrubeckému nebo mě.
Díky Pavel
..........................................................................................................................................................................
Prosím přivezte je na přejímku do Kladna a předejte Verče na přejímce nebo Mirkovi Zdrubeckému nebo mě.
Díky Pavel
autor příspěvku: KotinaP
10.09.2018 15:55 MČR Kladno - Prováděcí ustanovení č.1
Kliknutím si stáhni celý dokument v pdf.
Přihlášky a vklady:
K dnešnímu dni mají uhrazen povinný vklad ve výši 800,- Kč jen některé posádky:
Zaplaceno: posádky 2, 3, 4, 12, 14, 15, 16
Nezaplaceno: posádky 5, 6, 7, 9, 10, 11, 13, 17, 18, 62
autor příspěvku: Kotina Pavel
01.09.2018 20:07 Centrum soutěže Pretiox 2018.
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: Prášil Ludvík