23.03.2019 00:26 Poháry-české, moravské, malé, velké, volné, free, open??
Pokusím se vyslovit svůj názor na pohárové seriály soutěží. Jen to můj názor, ale věřím, že řada z vás se mnou (snad) bude souhlasit. Vy, kteří tvrdíte, že malé poháry jsou zbytečné, tak myslím, že nemáte pravdu. Argumenty, že malé poháry (hlavně v Čechách) skoro nikdo nejezdí a proto jsou zbytečné, nejsou správné. Ono je to přesně naopak, protože jsme nevytvořili vhodné podmínky, tak malé poháry nikdo nejezdí a je to naše (komise) chyba. Z pohárů jsme v podstatě udělali malé mistráky nebo alespoň tréninky pro mistráky a ti, kteří by měli chuť jezdit něco mezi Shellem a mistrákem, nemají co jezdit a s kým soupeřit, s mistrovskými posádkami to možné není. Jsem přesvědčen, že by měla být třístupňová struktura- Shelly (ale lehčí než v mnoha případech jsou), poháry (ale nikoli současné poháry, ale právě ty malé poháry by měly být "povýšeny" na plnohodnotné poháry) a mistráky. Současné (velké) poháry by měl být nějaký seriál volných soutěží, název jsme zatím nenašli, takže volný pohár, free, open, název seriálu podle nějakého sponzora by se mně líbil nejvíce. Shelly by měly být lehčí a poháry (tj. současné malé poháry) by měly být na úrovni mezi Shellem a současným pohárem. Letošní sezona by měla být taková zkušební, někde se pojede malý pohár (MP) pojede podle jiných iti než velký pohár (VP), jinde zase pojede část společně (2 etapy oba poháry, lehčí iti, rozdílné časy, třetí etapa jen VP). Bylo by dobře dát šanci Shellákům si vyzkoušet malý pohár (viz třeba Kladno- dopoledne MP, odpoledne Shell). Něco přece musíme změnit a ten mezistupeň mezi Shellem a mistráky nám přece chybí. Vy, kdo tvrdíte, že malé poháry jsou zbytečné, co tedy navrhujete za řešení? Letošní sezona je zkušební, uvidíme, ale změnu je potřeba udělat. Co vy na to?
Zdeněk Klenák
..........................................................................................................................................................................
Zdeněk Klenák
autor příspěvku: Klenák Zdeněk
07.03.2019 13:42 Kalendář pro rok 2019 je hotov.
Použiji slogan televizních postaviček Pata a Mata: " A JE TO ! " :-)
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: Duža
04.03.2019 17:08 Pohled z bedny - Střelka 2019
..........................................................................................................................................................................
Na první letošní závody jsme se již těšili. Na Jíčínsko jsme vyrazili v pátek po obědě. Mapování necháváme na naší B posádce, abychom nebyli při závodě moc unavení :-)
(no teď vážně: ve skutečnosti jsme oba museli v pátek do práce. Při příjezdu jsme si upravili počítadla dle příjezďáku a poté v klidu připravili závodní vůz. Verča, po informaci, že startujeme první a hlavě budeme říkat slib, začala pilovat rozhodnou vůli a to ani nevěděla, že bude přítomen Láďa Poláček. Na jízdu zručnosti jsem se připravil jako první s vírou trochy denního světla. No nebylo.
Do první etapy vyrážíme lehce nervózní, obavy jsou hlavně o čas, proto si od počátku hlídáme, kde se tak pohybují posádky startující před námi a za námi, jestli nám moc neujíždějí. Téměř celou etapu jezdíme pod bedlivým dozorem Jardy Holmana, kterého potkáme ze všech nejčastěji, ostatní posádky skoro nevidíme, prvního startujícího Špáču jsme ve třetině etapy předjeli, a nikdo nám už neujel, takže dobrý, čas stíháme... Etapa se nám jela hezky, nikde žádný zásadní problém, důležité bylo si uvědomit, že v části 2 již neplatí detail kóty 109 a že pytlík v ZM je větší, než ten v detailu, také že dejka projetá v první části, není ještě projetá ve druhé části. Další finta byla v tom, kdy si mám uvědomit, že „vidím“ zákaz vjezdu v detailu kóty 111 a napsat tedy 3x SPK S. Hezký chytáček byl i na konci SM 12, kdy si zkrátím jednosměrku jen v její severní části, u kóty 135 si jí nezkrátím, díky tomu, že je uvedena i v detailu. Tam se naši (a nejen oni) nachytali. Do cíle již dojíždíme v pohodě, překvapivě o 5min předčasně. Od Mirka jsme čekali trochu těžší iti, tak jsme v cíli poněkud nejistí, jestli jsme někde něco nevynechali. Například jsme ani jednou mapově nejeli kótou 890..?, ale to tak asi mělo být.
Znejistěli jsme nejenom my, ale jak nám Mirek na konci řekl, tak byl nervózní i on, zda to nemá moc lehké, když mu první posádka podala výkaz za 0TB a 5min předčasně.
Druhá etapa však již na pohled byla těžší – více údajů v iti (hlavně detailů), a také nám dala více zabrat. V obcích se to více motalo, jedna finta za druhou, a rozhodně jsme již neměli dojem, že by to bylo lehké. V Údrnicích sice správně jedeme za začátkem obce P, ale přehlédli jsme SPK K. Další chybu děláme hned v téže obci, kde v detailu kót 262-260 přehlížíme dejku - byla hned za odbočkou, kde jsme odbočovali P, což v noci nelze vidět – v celém P okénku se odráží světlo s desek.. V Kopidlnu se dostavilo zatmění mysli, nejprve jsme si tam nesmyslně řekli, že je jednoznačný výjezd tam, kde nebyl, což bylo naštěstí jen za 60TB, a na výjezdu z obce (za kótou 220) si sice všímáme, že máme jet mapově P podle ZM, ale že ta komunikace v ZM je jiná, než ta v plánku - to už nikdo neměřil… takže za 160TB. V Libáni jsme se zase chytli na správnou vlnu a vše zajeli dobře, včetně správného čtení mapy, kdy vychytáme, že Rovně za SM 18 je v ZM až přes tu druhou odbočku, a P v plánku je až ta druhá za vodou a píšeme tedy V. Náročnost etapy se již projevila i na čase, trojka nás dojela. Jako bonus chytáme na radaru v Libáni 80TB.
Třetí etapa má lehčí rozjezd, od startu na most bez problémů, v Hřmeníně vychytáváme mapovou fintu a bereme SPK 5. V Rakově již začalo přituhovat, ale začátek SM 23 v detailu nepřehlížíme a jedem správně, včetně jejího opuštění (a vidíme Vlčáka, jak dělá chybu :-), při návratu na SM jede kus po SM). Na konci obce ještě nepřehlédnout dejku, točíme přes SPK X a hurá do Markvartic. Tady nám tvar SM 24 na tu hlavní trochu nesedí, ale správnou ulici nenacházíme, takže na rozpravě avizovanou SPK A nemáme. Cestou do 341 něžná mapová fintička na trojúhelníčku bez problémů, následně nám ale pak za SPK 4 nedochází, že nové řešení hledám až po vyústění zpět na mapu a mám zapomenout, že pár metrů za mnou je zákaz vjezdu. Takže tady nám chybí druhá SPK 4 (v cíli zjišťujeme, že tady Míra nachytal celkem dost posádek). V Sobotce se již začíná projevovat únava, najít mapový kříž není snadné, podobných křížů je tam mnoho, nakonec nacházíme ten správný. To se mi moc nelíbí, aby tam bylo více křížů, co se liší o pár stupňů, mapový tvar by měl být jasný. Pak si sice navigátor všímá, že na mapách.cz je trochu jiný tvar křižovatky západně od kóty 343, ale pokrčí rameny a neřeší to :-), květináče v noci nevidíme vůbec, tak nás to netrkne a chybí nám SPK J. Pak se naštěstí zase trochu probereme, reálně R přes odbočku za barák vidíme jako jedni z mála a reálnou SM25 jedeme tedy o ulici výš než posádky před námi. Konec SM sice Verča měří, ale v cíli zjišťujeme, že asi měřila hodně nepřesně, takže máme SPK K navíc. Náměstí v Sobotce projíždíme bez problémů, dokonce vychytáváme i mapový tvar cestou do kóty 362 (v reálu do špičky, v mapě ale zalomené – vyhodnocujeme, že má autor nakreslen chodník podél baráku a děláme tedy velký objezd přes kótu 343). Cestou do ČK již bez problémů – dochází nám, že reálně jedeme jen k dopravní značce přejezd, koleje již křížíme mapově a tedy platí podmínka. Ta je psaná jasně, není úseková, nejdříve do sudé kóty, do kóty 354 je zákaz vjezdu, takže velký objezd až do kóty 388 a hurá do ČK.
V cíli již rozhodně nemáme pocit, že by to bylo moc lehké. Po kontrole vzoráku to nevypadá nic moc – 840TB za průjezdky. Překvapivě je z toho ale první místo :-). Tak že bychom zkusili zaútočit na mistra republiky letos, když nám to loni nevyšlo? Bohužel ve dne se nám druhou jedničku získat nepodařilo. Nejvíce nás mrzí, že jsme to ve dne prohráli kvůli neviděné SPK N (2x). SPK splývala s barevnou reklamou, navíc byla umístěna neřádově nad sebou, takže když člověk přehlédne jeden, nemá již šanci vidět druhý plech. .
Jinak celkově soutěž povedená, líbila se nám. Všem pořadatelům velké díky!
Ze slunečné a zasněžené Francie zdraví posádka č. 2! :-)
..........................................................................................................................................................................
(no teď vážně: ve skutečnosti jsme oba museli v pátek do práce. Při příjezdu jsme si upravili počítadla dle příjezďáku a poté v klidu připravili závodní vůz. Verča, po informaci, že startujeme první a hlavě budeme říkat slib, začala pilovat rozhodnou vůli a to ani nevěděla, že bude přítomen Láďa Poláček. Na jízdu zručnosti jsem se připravil jako první s vírou trochy denního světla. No nebylo.
Do první etapy vyrážíme lehce nervózní, obavy jsou hlavně o čas, proto si od počátku hlídáme, kde se tak pohybují posádky startující před námi a za námi, jestli nám moc neujíždějí. Téměř celou etapu jezdíme pod bedlivým dozorem Jardy Holmana, kterého potkáme ze všech nejčastěji, ostatní posádky skoro nevidíme, prvního startujícího Špáču jsme ve třetině etapy předjeli, a nikdo nám už neujel, takže dobrý, čas stíháme... Etapa se nám jela hezky, nikde žádný zásadní problém, důležité bylo si uvědomit, že v části 2 již neplatí detail kóty 109 a že pytlík v ZM je větší, než ten v detailu, také že dejka projetá v první části, není ještě projetá ve druhé části. Další finta byla v tom, kdy si mám uvědomit, že „vidím“ zákaz vjezdu v detailu kóty 111 a napsat tedy 3x SPK S. Hezký chytáček byl i na konci SM 12, kdy si zkrátím jednosměrku jen v její severní části, u kóty 135 si jí nezkrátím, díky tomu, že je uvedena i v detailu. Tam se naši (a nejen oni) nachytali. Do cíle již dojíždíme v pohodě, překvapivě o 5min předčasně. Od Mirka jsme čekali trochu těžší iti, tak jsme v cíli poněkud nejistí, jestli jsme někde něco nevynechali. Například jsme ani jednou mapově nejeli kótou 890..?, ale to tak asi mělo být.
Znejistěli jsme nejenom my, ale jak nám Mirek na konci řekl, tak byl nervózní i on, zda to nemá moc lehké, když mu první posádka podala výkaz za 0TB a 5min předčasně.
Druhá etapa však již na pohled byla těžší – více údajů v iti (hlavně detailů), a také nám dala více zabrat. V obcích se to více motalo, jedna finta za druhou, a rozhodně jsme již neměli dojem, že by to bylo lehké. V Údrnicích sice správně jedeme za začátkem obce P, ale přehlédli jsme SPK K. Další chybu děláme hned v téže obci, kde v detailu kót 262-260 přehlížíme dejku - byla hned za odbočkou, kde jsme odbočovali P, což v noci nelze vidět – v celém P okénku se odráží světlo s desek.. V Kopidlnu se dostavilo zatmění mysli, nejprve jsme si tam nesmyslně řekli, že je jednoznačný výjezd tam, kde nebyl, což bylo naštěstí jen za 60TB, a na výjezdu z obce (za kótou 220) si sice všímáme, že máme jet mapově P podle ZM, ale že ta komunikace v ZM je jiná, než ta v plánku - to už nikdo neměřil… takže za 160TB. V Libáni jsme se zase chytli na správnou vlnu a vše zajeli dobře, včetně správného čtení mapy, kdy vychytáme, že Rovně za SM 18 je v ZM až přes tu druhou odbočku, a P v plánku je až ta druhá za vodou a píšeme tedy V. Náročnost etapy se již projevila i na čase, trojka nás dojela. Jako bonus chytáme na radaru v Libáni 80TB.
Třetí etapa má lehčí rozjezd, od startu na most bez problémů, v Hřmeníně vychytáváme mapovou fintu a bereme SPK 5. V Rakově již začalo přituhovat, ale začátek SM 23 v detailu nepřehlížíme a jedem správně, včetně jejího opuštění (a vidíme Vlčáka, jak dělá chybu :-), při návratu na SM jede kus po SM). Na konci obce ještě nepřehlédnout dejku, točíme přes SPK X a hurá do Markvartic. Tady nám tvar SM 24 na tu hlavní trochu nesedí, ale správnou ulici nenacházíme, takže na rozpravě avizovanou SPK A nemáme. Cestou do 341 něžná mapová fintička na trojúhelníčku bez problémů, následně nám ale pak za SPK 4 nedochází, že nové řešení hledám až po vyústění zpět na mapu a mám zapomenout, že pár metrů za mnou je zákaz vjezdu. Takže tady nám chybí druhá SPK 4 (v cíli zjišťujeme, že tady Míra nachytal celkem dost posádek). V Sobotce se již začíná projevovat únava, najít mapový kříž není snadné, podobných křížů je tam mnoho, nakonec nacházíme ten správný. To se mi moc nelíbí, aby tam bylo více křížů, co se liší o pár stupňů, mapový tvar by měl být jasný. Pak si sice navigátor všímá, že na mapách.cz je trochu jiný tvar křižovatky západně od kóty 343, ale pokrčí rameny a neřeší to :-), květináče v noci nevidíme vůbec, tak nás to netrkne a chybí nám SPK J. Pak se naštěstí zase trochu probereme, reálně R přes odbočku za barák vidíme jako jedni z mála a reálnou SM25 jedeme tedy o ulici výš než posádky před námi. Konec SM sice Verča měří, ale v cíli zjišťujeme, že asi měřila hodně nepřesně, takže máme SPK K navíc. Náměstí v Sobotce projíždíme bez problémů, dokonce vychytáváme i mapový tvar cestou do kóty 362 (v reálu do špičky, v mapě ale zalomené – vyhodnocujeme, že má autor nakreslen chodník podél baráku a děláme tedy velký objezd přes kótu 343). Cestou do ČK již bez problémů – dochází nám, že reálně jedeme jen k dopravní značce přejezd, koleje již křížíme mapově a tedy platí podmínka. Ta je psaná jasně, není úseková, nejdříve do sudé kóty, do kóty 354 je zákaz vjezdu, takže velký objezd až do kóty 388 a hurá do ČK.
V cíli již rozhodně nemáme pocit, že by to bylo moc lehké. Po kontrole vzoráku to nevypadá nic moc – 840TB za průjezdky. Překvapivě je z toho ale první místo :-). Tak že bychom zkusili zaútočit na mistra republiky letos, když nám to loni nevyšlo? Bohužel ve dne se nám druhou jedničku získat nepodařilo. Nejvíce nás mrzí, že jsme to ve dne prohráli kvůli neviděné SPK N (2x). SPK splývala s barevnou reklamou, navíc byla umístěna neřádově nad sebou, takže když člověk přehlédne jeden, nemá již šanci vidět druhý plech. .
Jinak celkově soutěž povedená, líbila se nám. Všem pořadatelům velké díky!
Ze slunečné a zasněžené Francie zdraví posádka č. 2! :-)
autor příspěvku: VeronikaK
02.03.2019 19:50 Jak to viděla z bedny Simča.
Střelka a Zimní Hrubá Skála
Tento rok přišlo první dvoukolo MČR o něco dřív, než jsme zvyklí. Proto jsme ještě týden před závody nevěděli, v jakém složení pojedeme. Přehlídli jsme termín a místo do Krkonoš jsem měla jet do Jeseníků na lyže. Naštěstí šlo všechno posunout, takže nebylo potřeba měnit složení posádky, což se ukázalo jako rozumný tah. Víme, že nám závody na severu Čech jdou, ale moc nevíme, proč. A krom toho, že se nám daří se nám obvykle taky hodně líbí, stejně jako letos.
Noc:
V první etapě se mi líbil hned úvod s reálnými údaji kombinovanými s vložákem, některé posádky přehlédly slepou ulici a TB začaly sbírat hned tady. Při jízdě z kóty 111 na mapový železniční přejezd se mělo objet ještě jednou přes S a teprve potom vyjet směrem na sever. Po téhle chybě mi nedošlo ani to, že ostrůvek u kóty 109 je v detailu M5 nejspíš o dost menší, než když je nakreslený v mapě M50. Vzali jsme to v klidu jen s razítkem bez J na delším objezdu. Pěkné místo bylo u kóty 135, kdy se díky dokreslení slepé mapy zkrátila jednosměrka v mapě, ale jenom na jedné straně, protože byla namalovaná i v detailu kóty 135 a po projetí SM12 se tedy muselo točit znovu přes trojúhelník pod kótou.
Druhá etapa začala menším motáním po údrnických uličkách při snaze projet kótu 262 pokaždé s jiným výjezdem. Situaci komplikoval vložák, který pár posádek přehlédlo, takže jim chyběla nějaká průjezdka z kombinace D,C,D. Nám nezamotal hlavu vložák, ale průjezdka C, jejíž koncová tabule visela na zákazové značce, kterou jsme vyhodnotili tak, že patří k odbočce doprava nad kótou 260, a průjezdka je tedy přetahovací. Bohužel jsme si to mysleli sami, takže jsme si udělali výlet z Údrnic směrem na východ, když jsme marně hledali otočnou. Ve druhé části přišlo Kopidlno a opět moc pěkně vymyšlená pasáž. Nejdřív nájezd do kóty 220, který byl ovlivněn vložákem, potom SM17 s opuštěním kvůli podmínce a šipkou na konci, která nevedla na hlavní k průjezdce, ale boční cestou. A když už měl člověk pocit, že na všechno přišel a teď už jenom zbývá zajet „triviální“ mapovou P a uhánět pryč, u vzoráku přišel na to, že u Míry něco jako triviální mapová P neexistuje. První cesta nebyla průjezdná a byla jinde než cesta kreslená v plánku, pak přišel vložák a šipka v mapě, takže se mapová P dělala až na náměstí. Následoval lehký oddech v podobě reálné jízdy a přišel závěr v Libáni. Bylo potřeba správně dojet na mapové rovně a potom najet na SM18. Cestou jsme museli jezdit v kótě 217 vždy L, což mělo vliv jak na nájezd tak na samotnou SM18, kdy jsme ji v kótě museli opustit. Pak přišlo mapové R a nájezd na další SM dle plánku. Po dojetí jsme od Verči zjistili, proč nám tu chybí V. Podle plánku se mělo sjet doprava k 284 až za vodou.
Třetí etapu jsme začali dobře. Dokonce jsme pochopili SM24, která sice na první pohled vedla v Markvarticích jasně po hlavní, ale když jsme se podívali znovu a lépe, došlo nám, že vede kolem kostela vpravo od hlavní, kde jsme taky našli onu divnou průjezdku s pokynem „zruš SM“, o které Míra mluvil na rozpravě. Pak ale přišla první chyba, když jsme vzali jenom jednou 4, protože mi nedošlo, že po vyjetí z mapy přehodnotím a nejkratší cesta do 341 je znovu na 4. Pak ale přišlo to pravé nadělení. Nejdřív přehlédnutá/špatně vyhodnocená cesta zleva za garáže, přes kterou se mělo jet reálně R, a následně reálná SM, která se tím pádem jela o cestu výš. Následovala mapová libůstka při nájezdu do kóty 362, kdy se to muselo objet znovu přes P. A aby toho nebylo málo, nechala jsem se hloupě nachytat při reálné jízdě ke šraňkám. JENOM k nim, takže jsem pak mapově přejela přejezd, za kterým jsem měla jet do sudé kóty a do časovky. 260 TB, jen to hvizdlo :D. Nejvíc mě štvalo, že polovině posádky – tátovi – to došlo, ale nevěděl, že to došlo jenom jemu,, :D
Den:
SM1 se opouštěla kvůli vložáku na stopce L. Na konci SM se mělo jet reálně L, jenže SM končila na trojúhelníčku a bylo potřeba zjistit, na které nožičce, tzn. jestli brát průjezdku na hlavní nebo ne. Nemáme sice tripa, ale kdo ho potřebuje, když mají domorodci vedle cesty plot. Odhadli jsme vzdálenost mezi jednotlivými sloupky, změřili SM a spočítali, kolik úseků mezi sloupky je k první nožičce trojúhelníčku. Sedělo to. Brnkačka :D. Pěkný nájezd do kóty 102, ve které se jezdilo vždy R a potom hurá do další vesnice. Cestou do kóty 104 přišla mapová libůstka tentokrát od Peti, šlo o průjezd kolem hradu Kost, kdy jsme měli v mapě cestu přes hrad a po napojení jsme to nejdřív museli vzít na parkoviště pro SPK 3 a pak až zadem přes SPK 9. A pak moc hezká motanice kolem kóty 104, kde jsme bohužel přehlídli dejku a odjeli tak bez jednoho Z. Na konci SM2 některým chyběla SPK6, protože nedojeli SM přes hlavní cestu do vrcholu trojúhelníčku. Pak nepřehlédnout plnou čáru při reálné jízdě a hurá do časovky.
V druhé a třetí etapě byl trochu zmatek s umístěním průjezdek, takže jsme v Sobotce posbírali snad milion průjezdek a při pohledu vzoráku to vypadalo, že se nedopočítáme. Po výjezdu z ČK2 se hledala reálná L. Trochu na prasátka jsme ji našli o něco dřív než autor, ale nakonec jsme usoudili, že takto ne a krom času jsme tam nenechali TB za průjezdky. A pak začal platit vl. Iti. 2. Mělo se jezdit za začátky obcí P, ovšem pouze po asfaltu. Přijeli jsme do Oseku, první P po zámkové dlažbě, druhá do vyasfaltované slepé, která končila skokem k hlavní silnici, kam si ani Vlčák netroufnul (a že už byl blízko), a třetí po kočičích hlavách. Hm. Jasná věc, domorodci ukradli otočnou ve slepé, neřešíme, jedeme dál. V Sobotce jsme potom potkali Peťu a říkali mu o ukradené průjezdce v Oseku. Problém nebyl v domorodcích, ale ve formulaci vložáku, kde nemělo stát po asfaltu. Proto ke konci etapy stáli Míra s Ladou a škrtali „po asfaltu“, prý by to dopadlo hůř :D. Pěkná finta, která se tu prý jezdí od nepaměti, byla na náměstí v Sobotce. V mapě byl přesazený kříž, takže se muselo odbočit L, ale kvůli zákazu odbočení to nešlo.
Ve třetí etapě byl hezký vložák se zákazem předjíždění, který byl postavený tak, že se bral i na paralalelce kolem hlavní. Tím se zamotala pasáž kolem kóty 301 a SM31. Další vložák s dokreslováním cest jsme hodně využili v Samšině a potom v Sobotce. Na konci etapy se nesmělo zapomenout na další vložák a všimnout si na mostě pěkně vyrobeného jména řeky „KUKLÍK“, za kterým se mělo jet vždy L. Pak bylo potřeba poctivě dojet pro otočnou k ranní zručce, protože ji oproti ránu vyměnili.
Závody byly opravdu povedené, velký dík pořadatelům a snad zase za rok.
..........................................................................................................................................................................
Tento rok přišlo první dvoukolo MČR o něco dřív, než jsme zvyklí. Proto jsme ještě týden před závody nevěděli, v jakém složení pojedeme. Přehlídli jsme termín a místo do Krkonoš jsem měla jet do Jeseníků na lyže. Naštěstí šlo všechno posunout, takže nebylo potřeba měnit složení posádky, což se ukázalo jako rozumný tah. Víme, že nám závody na severu Čech jdou, ale moc nevíme, proč. A krom toho, že se nám daří se nám obvykle taky hodně líbí, stejně jako letos.
Noc:
V první etapě se mi líbil hned úvod s reálnými údaji kombinovanými s vložákem, některé posádky přehlédly slepou ulici a TB začaly sbírat hned tady. Při jízdě z kóty 111 na mapový železniční přejezd se mělo objet ještě jednou přes S a teprve potom vyjet směrem na sever. Po téhle chybě mi nedošlo ani to, že ostrůvek u kóty 109 je v detailu M5 nejspíš o dost menší, než když je nakreslený v mapě M50. Vzali jsme to v klidu jen s razítkem bez J na delším objezdu. Pěkné místo bylo u kóty 135, kdy se díky dokreslení slepé mapy zkrátila jednosměrka v mapě, ale jenom na jedné straně, protože byla namalovaná i v detailu kóty 135 a po projetí SM12 se tedy muselo točit znovu přes trojúhelník pod kótou.
Druhá etapa začala menším motáním po údrnických uličkách při snaze projet kótu 262 pokaždé s jiným výjezdem. Situaci komplikoval vložák, který pár posádek přehlédlo, takže jim chyběla nějaká průjezdka z kombinace D,C,D. Nám nezamotal hlavu vložák, ale průjezdka C, jejíž koncová tabule visela na zákazové značce, kterou jsme vyhodnotili tak, že patří k odbočce doprava nad kótou 260, a průjezdka je tedy přetahovací. Bohužel jsme si to mysleli sami, takže jsme si udělali výlet z Údrnic směrem na východ, když jsme marně hledali otočnou. Ve druhé části přišlo Kopidlno a opět moc pěkně vymyšlená pasáž. Nejdřív nájezd do kóty 220, který byl ovlivněn vložákem, potom SM17 s opuštěním kvůli podmínce a šipkou na konci, která nevedla na hlavní k průjezdce, ale boční cestou. A když už měl člověk pocit, že na všechno přišel a teď už jenom zbývá zajet „triviální“ mapovou P a uhánět pryč, u vzoráku přišel na to, že u Míry něco jako triviální mapová P neexistuje. První cesta nebyla průjezdná a byla jinde než cesta kreslená v plánku, pak přišel vložák a šipka v mapě, takže se mapová P dělala až na náměstí. Následoval lehký oddech v podobě reálné jízdy a přišel závěr v Libáni. Bylo potřeba správně dojet na mapové rovně a potom najet na SM18. Cestou jsme museli jezdit v kótě 217 vždy L, což mělo vliv jak na nájezd tak na samotnou SM18, kdy jsme ji v kótě museli opustit. Pak přišlo mapové R a nájezd na další SM dle plánku. Po dojetí jsme od Verči zjistili, proč nám tu chybí V. Podle plánku se mělo sjet doprava k 284 až za vodou.
Třetí etapu jsme začali dobře. Dokonce jsme pochopili SM24, která sice na první pohled vedla v Markvarticích jasně po hlavní, ale když jsme se podívali znovu a lépe, došlo nám, že vede kolem kostela vpravo od hlavní, kde jsme taky našli onu divnou průjezdku s pokynem „zruš SM“, o které Míra mluvil na rozpravě. Pak ale přišla první chyba, když jsme vzali jenom jednou 4, protože mi nedošlo, že po vyjetí z mapy přehodnotím a nejkratší cesta do 341 je znovu na 4. Pak ale přišlo to pravé nadělení. Nejdřív přehlédnutá/špatně vyhodnocená cesta zleva za garáže, přes kterou se mělo jet reálně R, a následně reálná SM, která se tím pádem jela o cestu výš. Následovala mapová libůstka při nájezdu do kóty 362, kdy se to muselo objet znovu přes P. A aby toho nebylo málo, nechala jsem se hloupě nachytat při reálné jízdě ke šraňkám. JENOM k nim, takže jsem pak mapově přejela přejezd, za kterým jsem měla jet do sudé kóty a do časovky. 260 TB, jen to hvizdlo :D. Nejvíc mě štvalo, že polovině posádky – tátovi – to došlo, ale nevěděl, že to došlo jenom jemu,, :D
Den:
SM1 se opouštěla kvůli vložáku na stopce L. Na konci SM se mělo jet reálně L, jenže SM končila na trojúhelníčku a bylo potřeba zjistit, na které nožičce, tzn. jestli brát průjezdku na hlavní nebo ne. Nemáme sice tripa, ale kdo ho potřebuje, když mají domorodci vedle cesty plot. Odhadli jsme vzdálenost mezi jednotlivými sloupky, změřili SM a spočítali, kolik úseků mezi sloupky je k první nožičce trojúhelníčku. Sedělo to. Brnkačka :D. Pěkný nájezd do kóty 102, ve které se jezdilo vždy R a potom hurá do další vesnice. Cestou do kóty 104 přišla mapová libůstka tentokrát od Peti, šlo o průjezd kolem hradu Kost, kdy jsme měli v mapě cestu přes hrad a po napojení jsme to nejdřív museli vzít na parkoviště pro SPK 3 a pak až zadem přes SPK 9. A pak moc hezká motanice kolem kóty 104, kde jsme bohužel přehlídli dejku a odjeli tak bez jednoho Z. Na konci SM2 některým chyběla SPK6, protože nedojeli SM přes hlavní cestu do vrcholu trojúhelníčku. Pak nepřehlédnout plnou čáru při reálné jízdě a hurá do časovky.
V druhé a třetí etapě byl trochu zmatek s umístěním průjezdek, takže jsme v Sobotce posbírali snad milion průjezdek a při pohledu vzoráku to vypadalo, že se nedopočítáme. Po výjezdu z ČK2 se hledala reálná L. Trochu na prasátka jsme ji našli o něco dřív než autor, ale nakonec jsme usoudili, že takto ne a krom času jsme tam nenechali TB za průjezdky. A pak začal platit vl. Iti. 2. Mělo se jezdit za začátky obcí P, ovšem pouze po asfaltu. Přijeli jsme do Oseku, první P po zámkové dlažbě, druhá do vyasfaltované slepé, která končila skokem k hlavní silnici, kam si ani Vlčák netroufnul (a že už byl blízko), a třetí po kočičích hlavách. Hm. Jasná věc, domorodci ukradli otočnou ve slepé, neřešíme, jedeme dál. V Sobotce jsme potom potkali Peťu a říkali mu o ukradené průjezdce v Oseku. Problém nebyl v domorodcích, ale ve formulaci vložáku, kde nemělo stát po asfaltu. Proto ke konci etapy stáli Míra s Ladou a škrtali „po asfaltu“, prý by to dopadlo hůř :D. Pěkná finta, která se tu prý jezdí od nepaměti, byla na náměstí v Sobotce. V mapě byl přesazený kříž, takže se muselo odbočit L, ale kvůli zákazu odbočení to nešlo.
Ve třetí etapě byl hezký vložák se zákazem předjíždění, který byl postavený tak, že se bral i na paralalelce kolem hlavní. Tím se zamotala pasáž kolem kóty 301 a SM31. Další vložák s dokreslováním cest jsme hodně využili v Samšině a potom v Sobotce. Na konci etapy se nesmělo zapomenout na další vložák a všimnout si na mostě pěkně vyrobeného jména řeky „KUKLÍK“, za kterým se mělo jet vždy L. Pak bylo potřeba poctivě dojet pro otočnou k ranní zručce, protože ji oproti ránu vyměnili.
Závody byly opravdu povedené, velký dík pořadatelům a snad zase za rok.
autor příspěvku: Kubíčková Simona
24.02.2019 20:14 AOS aktuálně i na stránkách Autoklubu ČR.
..........................................................................................................................................................................
Dostali jsme přístup na stránky Autoklubu a tak se podařilo po mnoha létech aktualizovat stránky věnované našemu sportu. Dnes tam již najdete aktuální informace, včetně kalendáře závodů a výsledků.
Koukněte na: https://www.autoklub.cz
..........................................................................................................................................................................
Koukněte na: https://www.autoklub.cz
autor příspěvku: Duža