26.04.2019 20:19 Podřipské prasátko 2019, indicie č. 4
To si tak sedím u cimbálové muziky v hospodě Šnyt v ÚnO, popíjím Rataje od pivovaru Rychtář, okolo mne je příjemná společnost a tu náhle myšlenka. No málem jsem zapomněl. Ale málem se nepočítá a proto:
Indicie č. 4:
Osoba, kterou hledáte se evropských, čínských a indických hvězd dotýká.
Nyní již máte dostatek indicií a můžete se těšit. Čeká vás hodinová prohlídka s výkladem a následné setkání a selfie s mistrem.
P.S.: Ten Rataj je 4x chmelený, jdu pokračovat.
..........................................................................................................................................................................
Indicie č. 4:
Osoba, kterou hledáte se evropských, čínských a indických hvězd dotýká.
Nyní již máte dostatek indicií a můžete se těšit. Čeká vás hodinová prohlídka s výkladem a následné setkání a selfie s mistrem.
P.S.: Ten Rataj je 4x chmelený, jdu pokračovat.
autor příspěvku: matonni
24.04.2019 16:13 Hrušovanská plotička 2019 - Pohled do zpětného zrcátka
aneb jak to viděli účastníci. Zkráceno, proto někde trochu vytrženo z kontextu. Celé znění zde
Posádka 112:
… Nejlepší byla chlupatá čára, ta mě nadchla. Takový blbý název, a přitom je to taková legrace. Musel jsem během dne obdivovat kompletní organizaci. Už jen rozmístit terče musí dát spousty práce, a potom zase vše posbírat. Nehledě na čas věnovaný přípravě. Já moc děkuji Jezince, i všem z organizačního týmu za ukázání dalšího možného koníčku a zábavy. Třeba se zase někdy potkáme.
… Byla to úžasná zábava v boji sami se sebou, a páč jsme nechtěli ani jeden o nic přijít, pletla jsem se řidiči do řízení (bacha plná!) a on mě zase do navigace (jak může člověk od volantu vidět cíl v mapě, do které já brejlím z deseti cenťáku a ještě ho hledám!). Pravda, výsledné scóre nám to poznamenalo, zvlášť když jsme v harmonické jednotě v 1.etapě vzpomněli na konce vesnic až těsně před koncem, a v etapě druhé si hned u prvního konce vesnice jednoznačně odsouhlasili, že pro tuto etapu to neplatí :-). Nicméně scóre potěšení z akce jsme si myslím vystavěli na maximum :-))). Děkujeme Matonnimu, že nás do toho tak šikovně navezl, byl to super nápad :-))) a všem organizátorům, pomocníkům, hospodským a všem kolem za to, jak to vše na nás narafičili a o nás se postarali. Muselo to dát spoustu práce! Doufám, že se u toho bavili neméně skvěle jako my poté. Myslím, že na tohle dlouho nezapomenu …
Posádka 125:
My se přidáváme k díkům organizátorům za uspořádání akce. Muž začal po přihlášení studovat materiály a poňoukal i mě. Studovat jsem z časových důvodů odmítla, tak mě postupně u večeří zasvěcoval. Během pár dnů jsme se rozhodli, že v rámci zachování manželství budu řídit já a muž bude navigovat. Že mě čeká jízda zručnosti, jsem se dověděla až ráno při setkání. No, aspoň uvidím, co umím.
Heslo závodního dne znělo: "Závod nás nerozdělí." S tímto heslem na paměti jsme si den báječně užili. Byla to zábava, okusení neznámého, příjemné setkání. Třešničkou 7. místo. Na úplné začátečníky jsme s výsledkem zcela spokojeni. Moc děkujeme!
Posádka 131:
Naprosto parádní záležitost, pochopil jsem dokonce i některé pojmy jako mapové/reálné či rychlost jízdy ;). A dokonce jsme i dojeli do cíle a neskončili poslední. Takže ještě jednou paráda a snad za rok zas.
Eventový program včetně vysvětlení se zdál být super. Odpoledne v soutěži sice chyběla informace, jak řešit chlupatou, ale někteří to dali. To není výtka, jen konstatování. Byla to pěkná akce a už teď se těšíme na prasátko a keše, co snad budou u trasy.
Posádka 116:
Druhý event na téma AOS, druhý s tím spojený závod a hned druhé vítězství. Akci jsme si opětovně moc užili, letos to již bylo s větší jistotou (i když jak co, taková chlupatá čára tentokráte potrápila), napětí, jestli nakonec skončíme první či druzí bylo až dokonce, takže co si více přát? Snad jen zopakování akce nejpozději příští rok. Ownerovi a všem ostatním organizátorům veliké díky.
Posádka 120:
Klobouk dolů před organizátory a velký dík jim za tuto fajn akci...
AOS mám moc rád a tentokrát jsem si vyzkoušel i roli navigátora... -Kdybych neměl tak dutou hlavu a pamatoval si co bylo vloni, mohlo i konečné umístění být lepší... Ještě jednou velké poděkování za pěkný den, který jsem si moc užil, a už se těším na nějakou další podobnou akci...
Vůbec jsem nevěděla do čeho jdu, když mě Martin přihlásil. Hned na začátku jsem si byla jistá, že nemůžu být navigátor. To bychom daleko nedojeli. Jako řidička jsem si to užívala a cestou se i kochala krajinou, kterou znám z dětství. Měla jsem jediný cíl a to nebýt poslední. To se nám splnilo. Takže to byla skvělá akce. Díky
Posádka 104:
… Obdivujeme nováčky, že celou soutěž zajeli. Jezdíme AOS už řadu let a na některé finty jsme také skočili. Doufáme, že se tento typ zábavy alespoň některým kačerům zalíbil a přijedou se podívat na některou z dalších soutěži a rozšíří tak rady aosáků.
Posádka 124:
Na podobné akci jsem byl poprvé. Poctivě jsem prošel všechny studijní materiály, ale v terénu to samozřejmě bylo něco jiného :)… Celkově to byla zajímavá a dobře zorganizovaná akce, líbila se mi. Bylo vidět, že její příprava musela organizátorům zabrat hodně času. Díky za uspořádání.
Posádka 115:
Za nás naprosto parádní akce, zvládnutá par excellence způsobem.
Není to nadsázka, víme o čem mluvíme. Ale od začátku...
Při publikaci jsme nezaváhali a okamžitě se přihlásili. Celý svůj ženatý život poslouchám vyprávění o tchánových úspěších v BOAS soutěžích a potkávám vítězné věnce v garáži.
Tak mi to nedalo a hned jsem nás přihlásil, zkusit se má všechno.
Postupně Víťa posílal propozice, učebnice, příklady, staré trasy a my každým novým mailem ztráceli odvahu. Hafina poctivě biflovala a učila se, já měl za úkol naučit se jízdu zručnosti, ale kde a kdy? Tak jsme tomu nechali volný průběh, a nakonec to dopadlo na jedničku.
Pokud výsledky nelžou, byla to nejlepší jízda. Hafina nezůstala pozadu a dovedla nás k celkovému 5. místu, což jsme tedy opravdu nečekali ani ve snu.
Organizace klapala na jedničku, poučení, vysvětlení a prezentace nás uvedly skvěle do základů, ale jak jsme poznali v průběhu, na realitu člověka nic nepřipraví, když chybí zkušenosti a znalosti.
Příjemné bylo setkání s dalšími kolegy a jedny jsme si přivezli z Nového Boru s sebou - JeZinka a Janow neodolali a vytvořili další osádku.
Trochu potrápilo čekání na výsledky, ale na to jsme byli upozorněni organizátory.
Děkujeme za nové zážitky, fakt jsme si to užili.
Snad nám to vyjde i příště a díky za bodík.
Posádka 118:
Ve chvíli, kdy se mě Karel50 zeptal, zda bych neměl zájem zkusit soutěž, tak jsem ani na chvíli nezaváhal. Ale když jsem pak pročítal návody a různá řešení – dobrovolně jsem se vzdal navigace a rozhodl se řídit. A udělal jsem dobře – Karel50 byl vynikající navigátor a kdyby nebylo zpropadeného radaru a měli jsme lepší odhad na zrcátka - mohli jsme být bramboroví. Takto i tak (na nováčky) slušné šesté místo. Díky a třeba zase někdy :-)
Díky všem pořadatelům za nevšední zážitky. Super vychytaná zábava nám zpestřila sobotní den a jako naprostý začátečníci jsme si to užili. Myslíme, že tohle soutěžení má s geocachingem hodně společného, pravidla soutěže jsou odlišná, ale v zásadě jde zase o orientaci :-)). Proto jsme si v rámci druhé etapy navštívili i jednu keš.
Ještě jednou díky všem za ochotu a vstřícnost.
..........................................................................................................................................................................
Posádka 112:
… Nejlepší byla chlupatá čára, ta mě nadchla. Takový blbý název, a přitom je to taková legrace. Musel jsem během dne obdivovat kompletní organizaci. Už jen rozmístit terče musí dát spousty práce, a potom zase vše posbírat. Nehledě na čas věnovaný přípravě. Já moc děkuji Jezince, i všem z organizačního týmu za ukázání dalšího možného koníčku a zábavy. Třeba se zase někdy potkáme.
… Byla to úžasná zábava v boji sami se sebou, a páč jsme nechtěli ani jeden o nic přijít, pletla jsem se řidiči do řízení (bacha plná!) a on mě zase do navigace (jak může člověk od volantu vidět cíl v mapě, do které já brejlím z deseti cenťáku a ještě ho hledám!). Pravda, výsledné scóre nám to poznamenalo, zvlášť když jsme v harmonické jednotě v 1.etapě vzpomněli na konce vesnic až těsně před koncem, a v etapě druhé si hned u prvního konce vesnice jednoznačně odsouhlasili, že pro tuto etapu to neplatí :-). Nicméně scóre potěšení z akce jsme si myslím vystavěli na maximum :-))). Děkujeme Matonnimu, že nás do toho tak šikovně navezl, byl to super nápad :-))) a všem organizátorům, pomocníkům, hospodským a všem kolem za to, jak to vše na nás narafičili a o nás se postarali. Muselo to dát spoustu práce! Doufám, že se u toho bavili neméně skvěle jako my poté. Myslím, že na tohle dlouho nezapomenu …
Posádka 125:
My se přidáváme k díkům organizátorům za uspořádání akce. Muž začal po přihlášení studovat materiály a poňoukal i mě. Studovat jsem z časových důvodů odmítla, tak mě postupně u večeří zasvěcoval. Během pár dnů jsme se rozhodli, že v rámci zachování manželství budu řídit já a muž bude navigovat. Že mě čeká jízda zručnosti, jsem se dověděla až ráno při setkání. No, aspoň uvidím, co umím.
Heslo závodního dne znělo: "Závod nás nerozdělí." S tímto heslem na paměti jsme si den báječně užili. Byla to zábava, okusení neznámého, příjemné setkání. Třešničkou 7. místo. Na úplné začátečníky jsme s výsledkem zcela spokojeni. Moc děkujeme!
Posádka 131:
Naprosto parádní záležitost, pochopil jsem dokonce i některé pojmy jako mapové/reálné či rychlost jízdy ;). A dokonce jsme i dojeli do cíle a neskončili poslední. Takže ještě jednou paráda a snad za rok zas.
Eventový program včetně vysvětlení se zdál být super. Odpoledne v soutěži sice chyběla informace, jak řešit chlupatou, ale někteří to dali. To není výtka, jen konstatování. Byla to pěkná akce a už teď se těšíme na prasátko a keše, co snad budou u trasy.
Posádka 116:
Druhý event na téma AOS, druhý s tím spojený závod a hned druhé vítězství. Akci jsme si opětovně moc užili, letos to již bylo s větší jistotou (i když jak co, taková chlupatá čára tentokráte potrápila), napětí, jestli nakonec skončíme první či druzí bylo až dokonce, takže co si více přát? Snad jen zopakování akce nejpozději příští rok. Ownerovi a všem ostatním organizátorům veliké díky.
Posádka 120:
Klobouk dolů před organizátory a velký dík jim za tuto fajn akci...
AOS mám moc rád a tentokrát jsem si vyzkoušel i roli navigátora... -Kdybych neměl tak dutou hlavu a pamatoval si co bylo vloni, mohlo i konečné umístění být lepší... Ještě jednou velké poděkování za pěkný den, který jsem si moc užil, a už se těším na nějakou další podobnou akci...
Vůbec jsem nevěděla do čeho jdu, když mě Martin přihlásil. Hned na začátku jsem si byla jistá, že nemůžu být navigátor. To bychom daleko nedojeli. Jako řidička jsem si to užívala a cestou se i kochala krajinou, kterou znám z dětství. Měla jsem jediný cíl a to nebýt poslední. To se nám splnilo. Takže to byla skvělá akce. Díky
Posádka 104:
… Obdivujeme nováčky, že celou soutěž zajeli. Jezdíme AOS už řadu let a na některé finty jsme také skočili. Doufáme, že se tento typ zábavy alespoň některým kačerům zalíbil a přijedou se podívat na některou z dalších soutěži a rozšíří tak rady aosáků.
Posádka 124:
Na podobné akci jsem byl poprvé. Poctivě jsem prošel všechny studijní materiály, ale v terénu to samozřejmě bylo něco jiného :)… Celkově to byla zajímavá a dobře zorganizovaná akce, líbila se mi. Bylo vidět, že její příprava musela organizátorům zabrat hodně času. Díky za uspořádání.
Posádka 115:
Za nás naprosto parádní akce, zvládnutá par excellence způsobem.
Není to nadsázka, víme o čem mluvíme. Ale od začátku...
Při publikaci jsme nezaváhali a okamžitě se přihlásili. Celý svůj ženatý život poslouchám vyprávění o tchánových úspěších v BOAS soutěžích a potkávám vítězné věnce v garáži.
Tak mi to nedalo a hned jsem nás přihlásil, zkusit se má všechno.
Postupně Víťa posílal propozice, učebnice, příklady, staré trasy a my každým novým mailem ztráceli odvahu. Hafina poctivě biflovala a učila se, já měl za úkol naučit se jízdu zručnosti, ale kde a kdy? Tak jsme tomu nechali volný průběh, a nakonec to dopadlo na jedničku.
Pokud výsledky nelžou, byla to nejlepší jízda. Hafina nezůstala pozadu a dovedla nás k celkovému 5. místu, což jsme tedy opravdu nečekali ani ve snu.
Organizace klapala na jedničku, poučení, vysvětlení a prezentace nás uvedly skvěle do základů, ale jak jsme poznali v průběhu, na realitu člověka nic nepřipraví, když chybí zkušenosti a znalosti.
Příjemné bylo setkání s dalšími kolegy a jedny jsme si přivezli z Nového Boru s sebou - JeZinka a Janow neodolali a vytvořili další osádku.
Trochu potrápilo čekání na výsledky, ale na to jsme byli upozorněni organizátory.
Děkujeme za nové zážitky, fakt jsme si to užili.
Snad nám to vyjde i příště a díky za bodík.
Posádka 118:
Ve chvíli, kdy se mě Karel50 zeptal, zda bych neměl zájem zkusit soutěž, tak jsem ani na chvíli nezaváhal. Ale když jsem pak pročítal návody a různá řešení – dobrovolně jsem se vzdal navigace a rozhodl se řídit. A udělal jsem dobře – Karel50 byl vynikající navigátor a kdyby nebylo zpropadeného radaru a měli jsme lepší odhad na zrcátka - mohli jsme být bramboroví. Takto i tak (na nováčky) slušné šesté místo. Díky a třeba zase někdy :-)
Díky všem pořadatelům za nevšední zážitky. Super vychytaná zábava nám zpestřila sobotní den a jako naprostý začátečníci jsme si to užili. Myslíme, že tohle soutěžení má s geocachingem hodně společného, pravidla soutěže jsou odlišná, ale v zásadě jde zase o orientaci :-)). Proto jsme si v rámci druhé etapy navštívili i jednu keš.
Ještě jednou díky všem za ochotu a vstřícnost.
autor příspěvku: matonni
22.04.2019 20:12 POHLED Z BEDNY - Hrušovanská plotička
Se závody AOS jsme se seznámili teprve loni díky našemu jinému koníčku Geocachingu. Na akci v Polepech pořádanou v rámci něj jsme se dlouhodobě připravovali, přesto však do závodu vyráželi s mnoha pochybnostmi a nejasnostmi ohledně základních principů. O co větší pak bylo naše překvapení, když jsme kategorii Hobby vyhráli? Vzhledem k tomu, že se jednalo o naše první vítězství v jakémkoliv sportu či soutěži v životě, patřičně nás to namotivovalo, a proto jsme se hned za několik měsíců zúčastnili soutěže v rámci Podřipského prasátka. Umístění v horní polovině tabulky velmi potěšilo, neboť oproti Hobby zde obtížnost dosti narostla, následný zimní závod v Přestanově však přinesl studenou sprchu - dojezd do cíle 45 minut po limitu, nepochopení mnohých zadání a 3. místo od konce.
Se smíšenými pocity jsme se proto v letošním roce (opět v souvislosti s Geocachingem) přihlásili na Hrušovanskou Plotičku, opět do kategorie Hobby. V místním restauračním zařízení na nás (neboť se jednalo o náborový typ akce) čekala nejprve dobře zpracovaná prezentace ohledně základních pravidel závodů a bez delších časových prodlev se vyrazilo na trasu. Ta - pro nás netradičně - nezačala hned jízdou zručnosti, na kterou se vždy těší i se jí obává náš řidič, ale navigací do první kóty. To mě jako navigátora nejprve trochu mátlo, neboť dojezd do zručky nebyl označen nikde v itineráři, ale ihned po nalezení nejkratší trasy bylo jasno - vedla totiž nejprve právě přes lokalitu označenou v mapě jako místo konání zručky. Druhou pochybnost na startu pak představoval vložák "Za každou značkou STOP se dej poprvé vlevo". Moje naplánovaná trasa totiž měla bez ohledu na uvedenou značkou vést vlevo tak jako tak, takže jsem začal pochybovat, zda nemám jet vlevo ještě někam jinam (ne že by bylo kam) a pak teprve znovu přeplánovat trasu. Zkušení závodníci by se nad tím asi nepozastavili, nicméně nám to přišlo jako nějaký chyták, se kterým si neumíme správně poradit. Nutno říci, že obdobná situace se v průběhu závodu opakovala asi ještě třikrát, což naši nejistotu ve správně naplánované trase ještě zvýšilo, nakonec ale zbytečně, neboť jsme průjezd zvolili správně.
Po příjezdu na jízdu zručnosti (resp. ještě předtím při nastudování jejího průjezdu) se náš řidič zhrozil - jednalo se totiž zatím o nesložitější manévry, které jsme dosud jeli. Řidič si sice doma poctivě trénoval jízdu mezi překážkami popředu, dorazy při "parkování" a především zastavení předním kolem na čtverci, které mu dosud nikdy příliš nešlo, zde ale přišla eventualita, se kterou nepočítal - jízda mezi kužely pozadu. A také to bohužel bylo vidět - zatímco většina manévrů byla zvládnuta plus mínus bez problémů, ona jízda pozpátku se příliš nedařila. Výsledkem toho bylo, že jsme se často zastavovali, v jednom případě dokonce povalili kužel, no prostě žádná sláva. Ve výsledku jsme ale ve zručce skončili zhruba uprostřed výsledkového pole, takže evidentně jsme na tom s problémy nebyli sami. Řidič si ale svoji nepovedenou jízdu vyčítal ještě po zbytek závodu.
Po opuštění jízdy zručnosti mohla začít dopolední navigační část, kterou jsme proplouvali bez větších problémů s přesným chápáním toho, co po nás stavitelé trasy chtějí. Není se ostatně čemu divit, neboť byla vymyšlena pro začátečníky pro osahání základních principů, což beze zbytku splnila. Přesto nás na ní čekal zážitek z celého závodu nejsilnější. Při odbočení na zpevněnou cestu (něco mezi polňačkou a silnicí třetí třídy) se totiž proti nám vynořilo auto místního obyvatele, který na nás již zdálky posunkoval, ať zastavíme a stáhneme okénko. Sice neradi (jsme přeci v závodě!), ale vyhověli jsme. Z domorodce se okamžitě vyklubal fanatický ochránce svého majetku, který bez toho, že by se pokoušel zjistit, "co a jak" na nás hned vulgárně spustil salvu dotazů, zda si uvědomujeme, že jedeme nelegální závod, že se nacházíme na soukromé cestě a že na nás okamžitě zavolá polici. Snaha z naší strany vysvětlit, že se musí obrátit na organizátory, že toto je řádně nahlášený závod apod. místňák vůbec v potaz nebral, proto jsem se nakonec rozhodl vytáhnout svou nejvyšší kartu. Jelikož mám právnické vzdělání, snažil jsem se milému pánovi vysvětlit, že daná cesta skutečně není jeho soukromou, nýbrž zcela běžnou veřejnou komunikací, po které smí jezdit každý. To však byla pro něho poslední kapka - ještě na mě na rozloučenou zařval: "Tak jdi do p....e, ty právníku!" a v oblaku prachu za kvílení kol vyrazil dál - zřejmě hledat tu policii. Jak jsme se později dozvěděli, měl snad dalším závodníkům za námi svým vozem cestu již přímo zablokovat, čemuž jsme jen se štěstím unikli, přesto se nás o chvíli později dotkl ještě jiný jeho čin.
O kus dále v mapě jsem si totiž povšiml, že komunikace, po níž jsme měli jet, vytváří tvar trojúhelníku a sic nejkratší trasa vede po jeho přeponě, není tato jako mapová zakreslena, a musí se tedy jet po obou jeho odvěsnách. V tomto smyslu jsem proto instruoval řidiče a vyrazili "oklikou" po nich se zadostiučiněním, že jsme tento chyták objevili. Obě odvěsny se však nalézaly v poměrně strmém kopci a navíc mezi sebou svíraly dosti ostrý úhel, které bylo obtížné projet bez zničení podvozku auta, takže v tu chvíli muselo organizátorům asi dosti zvonit v uších při našich námitkách na tento nerozum. O to divnější však bylo, že ani na jedné z těchto komunikací nebyla umístěna průjezdka a dokonce ani žádná falešná nelákala nepozorné jezdce jet po přeponě trojúhelníku. Důvod jsme se dozvěděli v cíli etapy - domorodec totiž mezitím stačil odklidit průjezdku umístěnou jako přetahovačku právě na oné přeponě, takže nejen, že nám tato následně chyběla v jízdním výkazu, ale navíc jsme si mohli ušetřit nebezpečný průjezd po dvou již zmíněných komunikacích, když plánovaná trasa skutečně měla vést přes nemapovou komunikaci.
Zbývající část etapy dopolední již proběhla bez větších komplikací (snad s výjimkou nesplněného lehkého úkolu na trase kvůli neznalosti základních matematických pravidel) a už tu byl oběd a příprava na druhou odpolední etapu.
Ta započala další "jízdou zručnosti", tentokráte ale jen pomocí očka na násadě od koštěte kolem "trasy" tvořené kovovým zakrouceným drátem - na co nejméně doteků. Ani zde se nám příliš nedařilo, proto jsme netrpělivě vyčkávali další navigační části soutěže. Zde organizátoři zcela správně přitvrdili na obtížnosti, aby prověřili vše, co jsme se během teoretického výkladu i praktické jednodušší dopolední etapy naučili. Jedním z chytáků byl reálný pokyn "za DEJkou L", který nás dovedl na křižovatku s jednou asfaltovou cestou vedoucí přímo a druhou asfaltovou cestou směřující vlevo. Pamětliv pokynů jsem si na tomto místě uvědomil, že "vlevo" (či "vpravo") znamená vždy "CO NEJVÍCE vlevo/vpravo" a uviděl, že ještě více levější cestu představuje slepá nezpevněná ulička. Vydal jsem tedy pokyn řidiči, ať se jí vydá v očekávání skryté průjezdky. Protože jsme se jí však nedočkali, odsoudil jsem svoji úvahu do oblasti omylů a znovu instruoval řidiče otočit se a následně se vrátit zpět vlevo na původně zamýšlenou asfaltku, kam ostatně jezdili i všichni ostatní závodníci. Až v cíli jsem zjistil, že mé tušení bylo správné - ona asfaltová levá totiž naopak obsahovala falešnou průjezdku, což nás stálo zbytečné trestné body navíc. Poučení pro příště - více poslouchat své instinkty.
Další část etapy znovu probíhala bez větších problémů, ovšem až do chvíle, kdy jsme měli absolvovat "chlupatou čáru". Ta mi při minulých závodech nedělala žádný problém, zde však představovala snad nejtěžší součást celého závodu. Prvním problémem bylo již nalézt její samotný začátek. Pro nás AOS pulce byl sice v mapě vyznačen, bohužel ale v takovém měřítku, že se mi jej nepodařilo ani při sebevětší snaze s jistotou určit. A ani poté, co jsme na místo dorazili, se situace nezlepšila - křižovatky vůbec neodpovídaly, některé cesty vedly do dvora, což se normálně jako cesta nepočítá, zde jsem si tím ale nebyl tak zcela jist atd., takže brzy jsme zůstali naprosto nezorientovaní uprostřed vesničky, aniž bychom tušili, v které části čáry se zrovna nacházíme. Proto byl z mé strany vydán pokyn, že se jí nebudeme i přes jistotu postihů dále zaobírat a vyrazíme do další kóty. To se nakonec ukázalo jako prozíravé rozhodnutí, neboť s touto částí bojovaly více méně neúspěšně i ostatní posádky.
V druhé etapě pak přišel i kritický okamžik naší posádky, a to po dalším soutěžním úkolu, tentokráte spočívající v odhadu šířky našeho auta a jeho projetí mezi dvěma tyčemi. Přiznám se, že jsme zadání příliš nepochopili, zřejmě jsme si měli nechat pravidla lépe vysvětlit, každopádně výsledkem bylo zcela zbytečných 23 trestných bodů, které nás však víc než ony samé poškodily na morálce. V důsledku mírně rozjitřené atmosféry v autě jsme totiž nejprve přehlédli jednu průjezdku (k ní jsme se ale naštěstí dodatečně vrátili), ale především nesoustředěnost navigátora (tedy mé osoby) způsobila nesplnění podmínky "v sudé kótě se dej poprvé vlevo", a to přesto, že sudá kóta byla v mapě pouze jediná, a to ještě námi na počátku etapy řádně označená, abychom na podmínku nezapomněli. Tedy dalších několik desítek přičtených bodů, ke kterým nemuselo dojít.
Zbývající část etapy již naštěstí nepředstavovala žádnou větší mentální výzvu (vzpomenu snad jen pro příště dávat si pozor na to, zda je zatáčka na mapě vykreslená skutečně dokulata jako ve skutečnosti, či naopak pod pravým úhlem značícím schovanou průjezdku za stromem) a už tu byl cíl. V důsledku vědomí si několika chyb (a s předpokladem dalších dosud nerozpoznaných) jsme neočekávali žádné zázračné umístění, proto když se konečně objevily první průběžné výsledky, v našem případě s umístěním na 2. místě, byli jsme více než spokojení. Ale protože je člověk tvor soutěživý, přeci jen nás i přes pěkné umístění mrzelo, že první a druhé místo dělí necelých 100 trestných bodů. Právě v takovém okamžiku si člověk vyčítá ty chyby, o kterých věděl, že je udělal a nadává si, že nebýt jich, skončil by až na vrcholu stupně vítězů. Soutěž však ani v tomto okamžiku ještě neřekla své poslední slovo. Následovalo totiž několik uplatněných námitek z řad ostatních soutěžících, druhý přepočet (my stále druzí) a konečně třetí přepočet, který nás...........dovedl až na onu vysněnou metu. Nemusím asi více vysvětlovat, že naše radost byla ohromná, o to více, když jsme byli takto napínáni až do poslední chvíle. Přes naše vítězství nám bylo ale nakonec líto kolegů, kteří celou dobu byli vedeni jako vítězové a teprve v poslední chvíli s námi prohráli - a to taktéž o necelých 100 bodů.
Závěrem pakliže mohu zhodnotit, byl závod nachystán organizačně perfektně, z hlediska chytáků zajímavě a z hlediska dalších soutěží zábavně, dokonce jsme tentokráte ani nezažili tradiční již očekávané prodlevy při počítání výsledků. Proto nezbývá, než organizátorům i ostatním soupeřům poděkovat za pěkně strávený den a snad zas někdy v některém z dalších závodů, tentokráte již asi v kategorii Shell.
Kroupovi, posádka 116
..........................................................................................................................................................................
Se smíšenými pocity jsme se proto v letošním roce (opět v souvislosti s Geocachingem) přihlásili na Hrušovanskou Plotičku, opět do kategorie Hobby. V místním restauračním zařízení na nás (neboť se jednalo o náborový typ akce) čekala nejprve dobře zpracovaná prezentace ohledně základních pravidel závodů a bez delších časových prodlev se vyrazilo na trasu. Ta - pro nás netradičně - nezačala hned jízdou zručnosti, na kterou se vždy těší i se jí obává náš řidič, ale navigací do první kóty. To mě jako navigátora nejprve trochu mátlo, neboť dojezd do zručky nebyl označen nikde v itineráři, ale ihned po nalezení nejkratší trasy bylo jasno - vedla totiž nejprve právě přes lokalitu označenou v mapě jako místo konání zručky. Druhou pochybnost na startu pak představoval vložák "Za každou značkou STOP se dej poprvé vlevo". Moje naplánovaná trasa totiž měla bez ohledu na uvedenou značkou vést vlevo tak jako tak, takže jsem začal pochybovat, zda nemám jet vlevo ještě někam jinam (ne že by bylo kam) a pak teprve znovu přeplánovat trasu. Zkušení závodníci by se nad tím asi nepozastavili, nicméně nám to přišlo jako nějaký chyták, se kterým si neumíme správně poradit. Nutno říci, že obdobná situace se v průběhu závodu opakovala asi ještě třikrát, což naši nejistotu ve správně naplánované trase ještě zvýšilo, nakonec ale zbytečně, neboť jsme průjezd zvolili správně.
Po příjezdu na jízdu zručnosti (resp. ještě předtím při nastudování jejího průjezdu) se náš řidič zhrozil - jednalo se totiž zatím o nesložitější manévry, které jsme dosud jeli. Řidič si sice doma poctivě trénoval jízdu mezi překážkami popředu, dorazy při "parkování" a především zastavení předním kolem na čtverci, které mu dosud nikdy příliš nešlo, zde ale přišla eventualita, se kterou nepočítal - jízda mezi kužely pozadu. A také to bohužel bylo vidět - zatímco většina manévrů byla zvládnuta plus mínus bez problémů, ona jízda pozpátku se příliš nedařila. Výsledkem toho bylo, že jsme se často zastavovali, v jednom případě dokonce povalili kužel, no prostě žádná sláva. Ve výsledku jsme ale ve zručce skončili zhruba uprostřed výsledkového pole, takže evidentně jsme na tom s problémy nebyli sami. Řidič si ale svoji nepovedenou jízdu vyčítal ještě po zbytek závodu.
Po opuštění jízdy zručnosti mohla začít dopolední navigační část, kterou jsme proplouvali bez větších problémů s přesným chápáním toho, co po nás stavitelé trasy chtějí. Není se ostatně čemu divit, neboť byla vymyšlena pro začátečníky pro osahání základních principů, což beze zbytku splnila. Přesto nás na ní čekal zážitek z celého závodu nejsilnější. Při odbočení na zpevněnou cestu (něco mezi polňačkou a silnicí třetí třídy) se totiž proti nám vynořilo auto místního obyvatele, který na nás již zdálky posunkoval, ať zastavíme a stáhneme okénko. Sice neradi (jsme přeci v závodě!), ale vyhověli jsme. Z domorodce se okamžitě vyklubal fanatický ochránce svého majetku, který bez toho, že by se pokoušel zjistit, "co a jak" na nás hned vulgárně spustil salvu dotazů, zda si uvědomujeme, že jedeme nelegální závod, že se nacházíme na soukromé cestě a že na nás okamžitě zavolá polici. Snaha z naší strany vysvětlit, že se musí obrátit na organizátory, že toto je řádně nahlášený závod apod. místňák vůbec v potaz nebral, proto jsem se nakonec rozhodl vytáhnout svou nejvyšší kartu. Jelikož mám právnické vzdělání, snažil jsem se milému pánovi vysvětlit, že daná cesta skutečně není jeho soukromou, nýbrž zcela běžnou veřejnou komunikací, po které smí jezdit každý. To však byla pro něho poslední kapka - ještě na mě na rozloučenou zařval: "Tak jdi do p....e, ty právníku!" a v oblaku prachu za kvílení kol vyrazil dál - zřejmě hledat tu policii. Jak jsme se později dozvěděli, měl snad dalším závodníkům za námi svým vozem cestu již přímo zablokovat, čemuž jsme jen se štěstím unikli, přesto se nás o chvíli později dotkl ještě jiný jeho čin.
O kus dále v mapě jsem si totiž povšiml, že komunikace, po níž jsme měli jet, vytváří tvar trojúhelníku a sic nejkratší trasa vede po jeho přeponě, není tato jako mapová zakreslena, a musí se tedy jet po obou jeho odvěsnách. V tomto smyslu jsem proto instruoval řidiče a vyrazili "oklikou" po nich se zadostiučiněním, že jsme tento chyták objevili. Obě odvěsny se však nalézaly v poměrně strmém kopci a navíc mezi sebou svíraly dosti ostrý úhel, které bylo obtížné projet bez zničení podvozku auta, takže v tu chvíli muselo organizátorům asi dosti zvonit v uších při našich námitkách na tento nerozum. O to divnější však bylo, že ani na jedné z těchto komunikací nebyla umístěna průjezdka a dokonce ani žádná falešná nelákala nepozorné jezdce jet po přeponě trojúhelníku. Důvod jsme se dozvěděli v cíli etapy - domorodec totiž mezitím stačil odklidit průjezdku umístěnou jako přetahovačku právě na oné přeponě, takže nejen, že nám tato následně chyběla v jízdním výkazu, ale navíc jsme si mohli ušetřit nebezpečný průjezd po dvou již zmíněných komunikacích, když plánovaná trasa skutečně měla vést přes nemapovou komunikaci.
Zbývající část etapy dopolední již proběhla bez větších komplikací (snad s výjimkou nesplněného lehkého úkolu na trase kvůli neznalosti základních matematických pravidel) a už tu byl oběd a příprava na druhou odpolední etapu.
Ta započala další "jízdou zručnosti", tentokráte ale jen pomocí očka na násadě od koštěte kolem "trasy" tvořené kovovým zakrouceným drátem - na co nejméně doteků. Ani zde se nám příliš nedařilo, proto jsme netrpělivě vyčkávali další navigační části soutěže. Zde organizátoři zcela správně přitvrdili na obtížnosti, aby prověřili vše, co jsme se během teoretického výkladu i praktické jednodušší dopolední etapy naučili. Jedním z chytáků byl reálný pokyn "za DEJkou L", který nás dovedl na křižovatku s jednou asfaltovou cestou vedoucí přímo a druhou asfaltovou cestou směřující vlevo. Pamětliv pokynů jsem si na tomto místě uvědomil, že "vlevo" (či "vpravo") znamená vždy "CO NEJVÍCE vlevo/vpravo" a uviděl, že ještě více levější cestu představuje slepá nezpevněná ulička. Vydal jsem tedy pokyn řidiči, ať se jí vydá v očekávání skryté průjezdky. Protože jsme se jí však nedočkali, odsoudil jsem svoji úvahu do oblasti omylů a znovu instruoval řidiče otočit se a následně se vrátit zpět vlevo na původně zamýšlenou asfaltku, kam ostatně jezdili i všichni ostatní závodníci. Až v cíli jsem zjistil, že mé tušení bylo správné - ona asfaltová levá totiž naopak obsahovala falešnou průjezdku, což nás stálo zbytečné trestné body navíc. Poučení pro příště - více poslouchat své instinkty.
Další část etapy znovu probíhala bez větších problémů, ovšem až do chvíle, kdy jsme měli absolvovat "chlupatou čáru". Ta mi při minulých závodech nedělala žádný problém, zde však představovala snad nejtěžší součást celého závodu. Prvním problémem bylo již nalézt její samotný začátek. Pro nás AOS pulce byl sice v mapě vyznačen, bohužel ale v takovém měřítku, že se mi jej nepodařilo ani při sebevětší snaze s jistotou určit. A ani poté, co jsme na místo dorazili, se situace nezlepšila - křižovatky vůbec neodpovídaly, některé cesty vedly do dvora, což se normálně jako cesta nepočítá, zde jsem si tím ale nebyl tak zcela jist atd., takže brzy jsme zůstali naprosto nezorientovaní uprostřed vesničky, aniž bychom tušili, v které části čáry se zrovna nacházíme. Proto byl z mé strany vydán pokyn, že se jí nebudeme i přes jistotu postihů dále zaobírat a vyrazíme do další kóty. To se nakonec ukázalo jako prozíravé rozhodnutí, neboť s touto částí bojovaly více méně neúspěšně i ostatní posádky.
V druhé etapě pak přišel i kritický okamžik naší posádky, a to po dalším soutěžním úkolu, tentokráte spočívající v odhadu šířky našeho auta a jeho projetí mezi dvěma tyčemi. Přiznám se, že jsme zadání příliš nepochopili, zřejmě jsme si měli nechat pravidla lépe vysvětlit, každopádně výsledkem bylo zcela zbytečných 23 trestných bodů, které nás však víc než ony samé poškodily na morálce. V důsledku mírně rozjitřené atmosféry v autě jsme totiž nejprve přehlédli jednu průjezdku (k ní jsme se ale naštěstí dodatečně vrátili), ale především nesoustředěnost navigátora (tedy mé osoby) způsobila nesplnění podmínky "v sudé kótě se dej poprvé vlevo", a to přesto, že sudá kóta byla v mapě pouze jediná, a to ještě námi na počátku etapy řádně označená, abychom na podmínku nezapomněli. Tedy dalších několik desítek přičtených bodů, ke kterým nemuselo dojít.
Zbývající část etapy již naštěstí nepředstavovala žádnou větší mentální výzvu (vzpomenu snad jen pro příště dávat si pozor na to, zda je zatáčka na mapě vykreslená skutečně dokulata jako ve skutečnosti, či naopak pod pravým úhlem značícím schovanou průjezdku za stromem) a už tu byl cíl. V důsledku vědomí si několika chyb (a s předpokladem dalších dosud nerozpoznaných) jsme neočekávali žádné zázračné umístění, proto když se konečně objevily první průběžné výsledky, v našem případě s umístěním na 2. místě, byli jsme více než spokojení. Ale protože je člověk tvor soutěživý, přeci jen nás i přes pěkné umístění mrzelo, že první a druhé místo dělí necelých 100 trestných bodů. Právě v takovém okamžiku si člověk vyčítá ty chyby, o kterých věděl, že je udělal a nadává si, že nebýt jich, skončil by až na vrcholu stupně vítězů. Soutěž však ani v tomto okamžiku ještě neřekla své poslední slovo. Následovalo totiž několik uplatněných námitek z řad ostatních soutěžících, druhý přepočet (my stále druzí) a konečně třetí přepočet, který nás...........dovedl až na onu vysněnou metu. Nemusím asi více vysvětlovat, že naše radost byla ohromná, o to více, když jsme byli takto napínáni až do poslední chvíle. Přes naše vítězství nám bylo ale nakonec líto kolegů, kteří celou dobu byli vedeni jako vítězové a teprve v poslední chvíli s námi prohráli - a to taktéž o necelých 100 bodů.
Závěrem pakliže mohu zhodnotit, byl závod nachystán organizačně perfektně, z hlediska chytáků zajímavě a z hlediska dalších soutěží zábavně, dokonce jsme tentokráte ani nezažili tradiční již očekávané prodlevy při počítání výsledků. Proto nezbývá, než organizátorům i ostatním soupeřům poděkovat za pěkně strávený den a snad zas někdy v některém z dalších závodů, tentokráte již asi v kategorii Shell.
Kroupovi, posádka 116
autor příspěvku: Kroupa Jakub
19.04.2019 13:01 Podřipské prasátko 2019, indicie č. 3
V čase svátků jara si dovoluji vás rozptýlit další, určitě netrpělivě očekávanou, informací.
Indície číslo 3:
Osoba, po které stále usilovně pátráte je sice mistr Evropy, ale jízdu zručnosti postavenou dle řádů AOS by se svým náčiním nezvládla bez nálože TB.
..........................................................................................................................................................................
Indície číslo 3:
Osoba, po které stále usilovně pátráte je sice mistr Evropy, ale jízdu zručnosti postavenou dle řádů AOS by se svým náčiním nezvládla bez nálože TB.
autor příspěvku: matonni
16.04.2019 14:16 Rallye Šmídl 2019 klepe na dveře
..........................................................................................................................................................................
Tak a je tu druhá polovina dubna, Rallye Šmídl 2019 vás srdečně zve na start nebo alespoň na zábavné odpoledne, kde zejména fanoušky motorismu by mohlo zaujmout představení nových vozů u nás: Škoda Scala a zejména Mercedes-Benz Actros 5, který bude představen poprvé v České republice.
Takže neváhejte a přijďte pobejt!
za pořadatelský tým:
Vláďa Fabián
..........................................................................................................................................................................
Takže neváhejte a přijďte pobejt!
za pořadatelský tým:
Vláďa Fabián
autor příspěvku: Vláďa