19.10.2019 19:17 Kvíz pro řidiče
Není nad to, když si můžes vybrat, jestli jsi na hlavní nebo ne....:-)
aneb když mění semafory a pro jistotu starý jen ve výšce uříznou a zbytek nechají i se značkou...
..........................................................................................................................................................................
aneb když mění semafory a pro jistotu starý jen ve výšce uříznou a zbytek nechají i se značkou...
autor příspěvku: VeronikaK
16.10.2019 20:32 Pretiox 2019 - Jízdy zručnosti
..........................................................................................................................................................................
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: Prášil Luděk
12.10.2019 12:26 HELLÁCKÁ BEDNA-NOC
Hned po staru jsme vyrazili přes kótu na SM11. Takhle jednoduše? Zdálo se mi to takové nemastné, neslané a na mapě jednosměrka pro nic za nic. A tak jsme se po návratu z SM11 na start vrátili. Objevili jsme přehlédnutou směrovou ceduli na Jablonné. Průjezdky jsme opravili, ale druhé Jablonné z kopce jsme vynechali. A tak nám nevyšla chlupatice a hodně jsem se tedy divil, proč Zdrubecká obě auta suverénně odbočila před námi vpravo v další vesnici. Tak jsem tam nakonec pro jistotu napsal obě průjezdky s nevědomím proč, ale s vědomím jenom za šedesát. A živou u trafačky jsem bral jenom třikrát, nerad se někde motám s jinýma autama a tak často něco přehlédnu. Tady jsem jednou zapomněl na podmínku v sudých při lichém průjezdu rovně. Trochu těžké bylo najít úzké cestičky do kóty 511 a to i se všema navigacemi, které jsem měl. Pro řidiče to bylo zajímavé ve Věrměřovicích. Už jsem se rozloučil s dopravní značkou maximální výška 2,4 metru, která se nad námi náhle objevila v ostré pravé odbočce a pak reálně na SM13. Projeli jsme po hlavní. Věděl jsem ale o místní mapové komunikaci padající dolů a v hlavě jsem přemýšlel, proč je označení křižovatky tak brzo. Vrátili jsme se. Tvar přesně seděl, Janek to tam ještě doladil a přidal na značku komunikaci zprava. Bylo to jasné. Takže honem dolů do té úzké, ať nás moc nevidí ostatní a přepsat zase průjezdky. Na závěr v Letohradu pak snad jen nepřehlédnout průjezd zakázán, jeden byl tak vysoko na pravou ruku, že ji mohl vidět asi jen spolujezdec. A nespojený detail kóty 360, který přenesl další jednosměrku k časovce.
Start do druhé etapy. Časovka končila za předními koly auta pořadatele a hnala nás nemapově za parkoviště. Když jsme se začali bořit do promočené trávy od nočního deště, stačili jsme se ještě otočit a vrátit se, než bychom tam zapadli. Pro jistotu jsem ještě zkontroloval cestu za parkovištěm z druhé strany a mazali jsme pryč. Nebylo tam nic, asi červený plech od časovky měl být na výjezdu z parkoviště. Pak nájezd na kótu 366, projet jednosměrku a slepá mapa 21 se změnou severu na konci za bodem 2. Dalo se pochopit, co po nás Janek chce, ale po pravdě, kdyby nás neupozornil v rozpravě, nevím, jestli bych to takhle v klidu zajel. Příjezd do kóty 385 na kruhovém objezdu jsem sežral. Mapové ostrůvky na detailu kruháče jsem si prohlédl už při vynášení, ale při průjezdu už jsem myslel na další okno a ani jsem nevzdychl otočit se na mapovém nájezdu . SPK 72 mi chybí. Reálnému průjezdu jednosměrkou u benzinové pumpy nám bránil zákaz vjezdu, který tam dala asi obsluha. Ještě štěstí, že byl jen v pravém průjezdu kolem stojanů, vlevo se dalo jet. Pak mi ale řidička odmítla odbočit doleva na té křižovatce dole k nádraží s SPKáčkem 61. Prý je tam plná čára. A nepomohlo ani moje přesvědčování. Tak jsem řekl dobrá, uvidíme, co to s námi provede. Bylo to průjezdné a jen za jeden plech, takže OK. A nakonec jsme nebyli jediní a bylo to správně. Lada zabodovala za chvíli znovu, když mi odmítla vjet do jednosměrky, do které neodbočila. Pak jsem se ztratil a vybíral si slabší chvilku. Na potřetí jsem zajel chlupatici a pak jsem sice chtěl vyjet horní ostrůvek v nějakém statku, ale chybělo nám asi 5 metrů, abychom zahlédli SPK7. Tak blízko, jeli jsme si pro ni a nic. Výjezd z Letohradu vypadal podezřele. Točit se na SPK A ?? Ale proč?Zas je to takové nastrčené! Až na začátek SM22 jsem přemýšlel, měl jsem na to celou cestu asi 5 minut. Přišel jsem na to až v Mistrovicích. Vždyť přes A přes ty všechny šipky je to mnohem dál!! Takže škrtnout. Nájezd SM22 přes rampu mi dal trochu zabrat, ale Lada jela neomylně přes SPK24. Zadní uličky v Mitrovicích nedělaly problém, mnohem větší jsme měli při reálném přejezdu do kóty 423. Před Jablonným nás lesní cesta vyvedla nad údolí na nějakou louku, a i když to dál pokračovalo, vrátili jsme se. Kdyby to chtěl, dal by tam plech nebo otočnou. V Jablonném na nás čekalo mnoho nástrah a na náměstí Janek . Asi nikdo tady nebyl čistej, ani my. Lada vychytala těžké jednosměrky a razítek jsme měli přesně akorát. Jen jsem podcenil mapový kříž a nedojel si pro SPK9. Trochu nás zmátl detail u kóty 471, trojúhelník uprostřed polí. Jeli jsme ho třikrát, ale plech nikde. Prý jsme tam už byli v první etapě. Což Lada poznala, ale já tu byl „poprvé“. Nakonec se zjistilo, že ho nikdo neukradl, jenom z nedorozumění ho kluci po první etapě stáhli. Vynášený detail pomocí SM24 mohl být vzhledem k délce objezdu za víc než za schovaný plech u kravína. Návrat do kóty 379 podle druhé části základní mapy byl pro dost posádek neviditelný. A mapová chlupatice přes několik zákazů vjezdu v Lanškrouně byla na závěr etapy jen třešničkou v náročné druhé etapě.
S druhou etapou jsem se rozepsal a tak třetí snad zkrátím. Neviděli jsme reálnou komunikaci v zástavbě hned po startu. Pak mi došla mapově nejkratší do 413, ale ztratil jsem se na chvíli u bodu 1. Ani mě nenapadlo přehodnocovat na kruháči příjezd na slepou mapu a dojet si pro živou s lístečkem. Následná slepá mapa s několika opuštěním přes kruháč a SPK Z se mi líbila, to poslední Zetko možná už někteří vypustili. Při návratu na mapu za bodem 81 jsem nezabral nemapový tvar komunikace a nevyjel jsem trojúhelník. A pohádka byla jen na odlehčení. A to asi bylo vše.
Janek psal, že to bylo naposled, co něco pro nás postavil. Je to škoda, ale zanechal za sebou dobrou stopu. Připravil pro nás několik úžasných soutěží a za to bychom měli být a jsme rádi. A třeba dostane zase nějaký nápad a něco zase bude. Takže Janku díky.
..........................................................................................................................................................................
Start do druhé etapy. Časovka končila za předními koly auta pořadatele a hnala nás nemapově za parkoviště. Když jsme se začali bořit do promočené trávy od nočního deště, stačili jsme se ještě otočit a vrátit se, než bychom tam zapadli. Pro jistotu jsem ještě zkontroloval cestu za parkovištěm z druhé strany a mazali jsme pryč. Nebylo tam nic, asi červený plech od časovky měl být na výjezdu z parkoviště. Pak nájezd na kótu 366, projet jednosměrku a slepá mapa 21 se změnou severu na konci za bodem 2. Dalo se pochopit, co po nás Janek chce, ale po pravdě, kdyby nás neupozornil v rozpravě, nevím, jestli bych to takhle v klidu zajel. Příjezd do kóty 385 na kruhovém objezdu jsem sežral. Mapové ostrůvky na detailu kruháče jsem si prohlédl už při vynášení, ale při průjezdu už jsem myslel na další okno a ani jsem nevzdychl otočit se na mapovém nájezdu . SPK 72 mi chybí. Reálnému průjezdu jednosměrkou u benzinové pumpy nám bránil zákaz vjezdu, který tam dala asi obsluha. Ještě štěstí, že byl jen v pravém průjezdu kolem stojanů, vlevo se dalo jet. Pak mi ale řidička odmítla odbočit doleva na té křižovatce dole k nádraží s SPKáčkem 61. Prý je tam plná čára. A nepomohlo ani moje přesvědčování. Tak jsem řekl dobrá, uvidíme, co to s námi provede. Bylo to průjezdné a jen za jeden plech, takže OK. A nakonec jsme nebyli jediní a bylo to správně. Lada zabodovala za chvíli znovu, když mi odmítla vjet do jednosměrky, do které neodbočila. Pak jsem se ztratil a vybíral si slabší chvilku. Na potřetí jsem zajel chlupatici a pak jsem sice chtěl vyjet horní ostrůvek v nějakém statku, ale chybělo nám asi 5 metrů, abychom zahlédli SPK7. Tak blízko, jeli jsme si pro ni a nic. Výjezd z Letohradu vypadal podezřele. Točit se na SPK A ?? Ale proč?Zas je to takové nastrčené! Až na začátek SM22 jsem přemýšlel, měl jsem na to celou cestu asi 5 minut. Přišel jsem na to až v Mistrovicích. Vždyť přes A přes ty všechny šipky je to mnohem dál!! Takže škrtnout. Nájezd SM22 přes rampu mi dal trochu zabrat, ale Lada jela neomylně přes SPK24. Zadní uličky v Mitrovicích nedělaly problém, mnohem větší jsme měli při reálném přejezdu do kóty 423. Před Jablonným nás lesní cesta vyvedla nad údolí na nějakou louku, a i když to dál pokračovalo, vrátili jsme se. Kdyby to chtěl, dal by tam plech nebo otočnou. V Jablonném na nás čekalo mnoho nástrah a na náměstí Janek . Asi nikdo tady nebyl čistej, ani my. Lada vychytala těžké jednosměrky a razítek jsme měli přesně akorát. Jen jsem podcenil mapový kříž a nedojel si pro SPK9. Trochu nás zmátl detail u kóty 471, trojúhelník uprostřed polí. Jeli jsme ho třikrát, ale plech nikde. Prý jsme tam už byli v první etapě. Což Lada poznala, ale já tu byl „poprvé“. Nakonec se zjistilo, že ho nikdo neukradl, jenom z nedorozumění ho kluci po první etapě stáhli. Vynášený detail pomocí SM24 mohl být vzhledem k délce objezdu za víc než za schovaný plech u kravína. Návrat do kóty 379 podle druhé části základní mapy byl pro dost posádek neviditelný. A mapová chlupatice přes několik zákazů vjezdu v Lanškrouně byla na závěr etapy jen třešničkou v náročné druhé etapě.
S druhou etapou jsem se rozepsal a tak třetí snad zkrátím. Neviděli jsme reálnou komunikaci v zástavbě hned po startu. Pak mi došla mapově nejkratší do 413, ale ztratil jsem se na chvíli u bodu 1. Ani mě nenapadlo přehodnocovat na kruháči příjezd na slepou mapu a dojet si pro živou s lístečkem. Následná slepá mapa s několika opuštěním přes kruháč a SPK Z se mi líbila, to poslední Zetko možná už někteří vypustili. Při návratu na mapu za bodem 81 jsem nezabral nemapový tvar komunikace a nevyjel jsem trojúhelník. A pohádka byla jen na odlehčení. A to asi bylo vše.
Janek psal, že to bylo naposled, co něco pro nás postavil. Je to škoda, ale zanechal za sebou dobrou stopu. Připravil pro nás několik úžasných soutěží a za to bychom měli být a jsme rádi. A třeba dostane zase nějaký nápad a něco zase bude. Takže Janku díky.
autor příspěvku: MirekP
11.10.2019 09:43 Mistrovství ČR družstev - centrum soutěže
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: Prášil Luděk
05.10.2019 18:51 HELLÁCKÁ BEDNA-DEN
Ahoj všichni.
Na startu do dne jsme dostali dobře čitelné itíky s velkými písmeny a hlavně mapy. Zde byly komunikace zakresleny výraznou černou na jemném šedohnědém podkladu původní mapy. Tedy pro mne, oproti noci, dobře čitelné.
V noci jsem musel nasadit „ostré brýle“ a v nich nevidím nic ve vzdálenosti více než 40 cm – noc tedy Milan jezdil sám. Má pomoc řidiči byla v noci úplně bezvýznamná…
První etapa asi nedělala posádkám velké problémy – nízká startovní čísla stíhala do 20 minut a přijatelných 300 TB za PK. Z počátku jsem dumal, jak nepojedu do centra Zábřehu, ale reálná dopravní značka „Centrum“ to rozsekla. Jednosměrky a mapové komunikace vynesené průjezdem sudých SM jsme zajeli a konec Zábřehu ve Skaličce, i po otřesném zážitku, Milan viděl.
Ovšem druhá etapa byla pro mne v Úsově tak trochu „Déjà vu“. V Polici jsem pozapomenul na délku cesty z kóty 105 na začátek SM 105 – a o to byla tato varianta jízdy z kóty 210 do kóty 141 delší. Hned 2x SPK navíc.
Ale po příjezdu k začátku obce Úsov - my pamětníci, co nevíme co bylo včera, ale naopak docela dobře pamatujeme co bylo cca před 20 léty, si dobře vzpomínáme na „mapový/plánkový“ chodník a jak se kdysi jela skoro shodná SM Ú. Plnou čáru na přesazeném kříži Milan registroval již při prvním průjezdu, a proto mne nenechal jet L za SM Ú, ale odbočil automaticky vpravo na náměstí. Tady má chyba v Úsově: místo domalovaného přesazeného kříže jsem jel zmíněnou L na mnou chybně domalovaném opravdovém kříži a tedy až na otočnou X místo ZI (tedy Úsov za 160 TB). To asi ušlo při pohledu na výsledkovou listinu.
Další, moc krásnou, část v Klopině jsme zajeli s nápovědou Ludvíků – dojezd na konec šipkáče do Klopiny (za zastávku autobusu s malou dz. P2 [hlavní pozemní komunikace]). Ve Veleboři jsme se kochali vykácenou, asi hruškovou, alejí a neregistrovali, že jsme venku z Veleboři – tedy za první STOP jsme nemuseli poprvé L => 60 TB pro nás.
Detail kóty 381 jsem zjistil až v ČK – tedy trochu šachy s mapou a použitím SM 107. Ale po zoufalém tápání po určitě chybných komunikacích to 2x U rozseklo a pak delší stání na semaforu na červenou.
Ale v Brníčku jsem se podepsal: sice jsem pohlídal, aby jel Milan přes můstek s nosností 19 tun sám (jediné vozidlo 30 t), ale neuhlídal jsem odbočení v sudé kótě 106 (detail ČK) vždy L. Jel jsem P po dlouhém objezdu celého Brníčka SPK = 60 TB a chybí PK 4 = 100 TB. Teprve v detailu ČK jsem si to uvědomil a než jsem to vykoktal Milanovi, že nám chybí správný příjezd k tomuto detailu od JV, se k nám vrhla Simča s informací, že SPK 4 jsou vlastně správné panely ČK, a tak jsem (já trouba) odevzdal výkaz za další a zbytečné TB.
Třetí etapa již byla „procházkou“. Standardně jsem proti přestávkám, ale nyní jsem si ji asi měl dát, jak mi několikrát Milan v koncové části etapy neopomenul připomenout. :-)
Start bez problémů, do kóty 286 jsme po informaci v živé PK přes „Brníčkov“ dojeli snadno. Ale pak nás mátly SPK 54 a 44 příliš snadné a i pohledání zapomenutých vložáků, podmínek apod., a tak jsem úporně začal jet SM K (byla v pořadí na ITI zakreslena jako první)… :-)
To znamenalo zpět do Brníčka po opuštění této SM u kostelíka proti ostatním a při návratu zpět na SM K, kdy jsme nepotkali Pavla Kotinu ani jiné závodníky, mne nenahlodal, že je něco jinak! Teprve v Bludově na dlouhém přejezdu a v čase cca 10 minut do optimálního příjezdu do ČK, při kontrole iti a odškrtávání, co jsem použil a ještě ne, přišlo prozření!
Já prohodil SM a místo SM B jedu již SM K! A tak hurá zpět, Brníčkov jsem dopsal zpaměti a znova začít jet SM K nyní včetně nájezdu za použití Vl.iti 1… No jo, ale při návratu úzkou uličkou přes kótu 259 na 137 jel před námi místní traktorista na malotraktůrku TZ-4K-14 včetně hasičského dvoukolového žebříku. Ten dokázal uhnout pouze protijedoucím vozidlům, ale nám ani ň. Teprve v Kolšově se Milanovi podařilo jej předjet. Mezitím nám volal Zdenda, že Simča si není jistá, zda nám dala v časovce všechny informace. Potvrdili jsme, že dala, ale Milan vtipně nahodil, že jsme s rozhodnou vůlí o vítězství měli tvrdit, že ne, že se vracíme a ať nám to teda řekne a dá nový čas odjezdu. :-)
„Napravili" jsme SPK pro nájezd na SM K (navíc SPK E), chytře jsme opět zapsali SPK H (vložák Sudkov + L,P – ten zákaz vjezdu byl i před léty, ale to jsme jej s Bublíkem zajeli správně…), a tradá na ČK. Pepa s Karlem a pak Petrové Černý s Maškem trochu překáželi při jízdě z Bludova a pokusech dojet do ČK v Postřelmově ze všech směrů za použití Vl.iti 3 (Postřelmov, odboč, odboč) – opět „Déjà vu“ po 20 letech. Pak už jenom mezi vrata do ČK – ani mě, ani Milanovi se nechtělo, ale jinak to nešlo a po 28 minutách záseku v této etapě jsme „konečně" v cíli.
V diskusi u polévky pak Milan zhodnotil jasně svou utrženou trofej 10 TB na radaru: „Já podle příkazu pořadatele troubím, nadávám předsedovi, tudíž nestačím sledovat tachometr a oni tam dají radar. To je od nich sprosté."
Konec dobrý, všechno dobré:
Simča, podle nás obou, postavila pěknou, místy až moc chytrou soutěž. Dobře se to jelo, chytré finty a špeky psaly TB v celém startovním poli. Časy, i přes varování Jankem, byly úměrné a asi vhodné pro celé startovní pole.
O Ludvících – jediní s čistými časy nemluvě. Karel s Pepou za 0, 6 a 7 minut byli druzí nejrychlejší :-) …
Pavel v.r.
..........................................................................................................................................................................
Na startu do dne jsme dostali dobře čitelné itíky s velkými písmeny a hlavně mapy. Zde byly komunikace zakresleny výraznou černou na jemném šedohnědém podkladu původní mapy. Tedy pro mne, oproti noci, dobře čitelné.
V noci jsem musel nasadit „ostré brýle“ a v nich nevidím nic ve vzdálenosti více než 40 cm – noc tedy Milan jezdil sám. Má pomoc řidiči byla v noci úplně bezvýznamná…
První etapa asi nedělala posádkám velké problémy – nízká startovní čísla stíhala do 20 minut a přijatelných 300 TB za PK. Z počátku jsem dumal, jak nepojedu do centra Zábřehu, ale reálná dopravní značka „Centrum“ to rozsekla. Jednosměrky a mapové komunikace vynesené průjezdem sudých SM jsme zajeli a konec Zábřehu ve Skaličce, i po otřesném zážitku, Milan viděl.
Ovšem druhá etapa byla pro mne v Úsově tak trochu „Déjà vu“. V Polici jsem pozapomenul na délku cesty z kóty 105 na začátek SM 105 – a o to byla tato varianta jízdy z kóty 210 do kóty 141 delší. Hned 2x SPK navíc.
Ale po příjezdu k začátku obce Úsov - my pamětníci, co nevíme co bylo včera, ale naopak docela dobře pamatujeme co bylo cca před 20 léty, si dobře vzpomínáme na „mapový/plánkový“ chodník a jak se kdysi jela skoro shodná SM Ú. Plnou čáru na přesazeném kříži Milan registroval již při prvním průjezdu, a proto mne nenechal jet L za SM Ú, ale odbočil automaticky vpravo na náměstí. Tady má chyba v Úsově: místo domalovaného přesazeného kříže jsem jel zmíněnou L na mnou chybně domalovaném opravdovém kříži a tedy až na otočnou X místo ZI (tedy Úsov za 160 TB). To asi ušlo při pohledu na výsledkovou listinu.
Další, moc krásnou, část v Klopině jsme zajeli s nápovědou Ludvíků – dojezd na konec šipkáče do Klopiny (za zastávku autobusu s malou dz. P2 [hlavní pozemní komunikace]). Ve Veleboři jsme se kochali vykácenou, asi hruškovou, alejí a neregistrovali, že jsme venku z Veleboři – tedy za první STOP jsme nemuseli poprvé L => 60 TB pro nás.
Detail kóty 381 jsem zjistil až v ČK – tedy trochu šachy s mapou a použitím SM 107. Ale po zoufalém tápání po určitě chybných komunikacích to 2x U rozseklo a pak delší stání na semaforu na červenou.
Ale v Brníčku jsem se podepsal: sice jsem pohlídal, aby jel Milan přes můstek s nosností 19 tun sám (jediné vozidlo 30 t), ale neuhlídal jsem odbočení v sudé kótě 106 (detail ČK) vždy L. Jel jsem P po dlouhém objezdu celého Brníčka SPK = 60 TB a chybí PK 4 = 100 TB. Teprve v detailu ČK jsem si to uvědomil a než jsem to vykoktal Milanovi, že nám chybí správný příjezd k tomuto detailu od JV, se k nám vrhla Simča s informací, že SPK 4 jsou vlastně správné panely ČK, a tak jsem (já trouba) odevzdal výkaz za další a zbytečné TB.
Třetí etapa již byla „procházkou“. Standardně jsem proti přestávkám, ale nyní jsem si ji asi měl dát, jak mi několikrát Milan v koncové části etapy neopomenul připomenout. :-)
Start bez problémů, do kóty 286 jsme po informaci v živé PK přes „Brníčkov“ dojeli snadno. Ale pak nás mátly SPK 54 a 44 příliš snadné a i pohledání zapomenutých vložáků, podmínek apod., a tak jsem úporně začal jet SM K (byla v pořadí na ITI zakreslena jako první)… :-)
To znamenalo zpět do Brníčka po opuštění této SM u kostelíka proti ostatním a při návratu zpět na SM K, kdy jsme nepotkali Pavla Kotinu ani jiné závodníky, mne nenahlodal, že je něco jinak! Teprve v Bludově na dlouhém přejezdu a v čase cca 10 minut do optimálního příjezdu do ČK, při kontrole iti a odškrtávání, co jsem použil a ještě ne, přišlo prozření!
Já prohodil SM a místo SM B jedu již SM K! A tak hurá zpět, Brníčkov jsem dopsal zpaměti a znova začít jet SM K nyní včetně nájezdu za použití Vl.iti 1… No jo, ale při návratu úzkou uličkou přes kótu 259 na 137 jel před námi místní traktorista na malotraktůrku TZ-4K-14 včetně hasičského dvoukolového žebříku. Ten dokázal uhnout pouze protijedoucím vozidlům, ale nám ani ň. Teprve v Kolšově se Milanovi podařilo jej předjet. Mezitím nám volal Zdenda, že Simča si není jistá, zda nám dala v časovce všechny informace. Potvrdili jsme, že dala, ale Milan vtipně nahodil, že jsme s rozhodnou vůlí o vítězství měli tvrdit, že ne, že se vracíme a ať nám to teda řekne a dá nový čas odjezdu. :-)
„Napravili" jsme SPK pro nájezd na SM K (navíc SPK E), chytře jsme opět zapsali SPK H (vložák Sudkov + L,P – ten zákaz vjezdu byl i před léty, ale to jsme jej s Bublíkem zajeli správně…), a tradá na ČK. Pepa s Karlem a pak Petrové Černý s Maškem trochu překáželi při jízdě z Bludova a pokusech dojet do ČK v Postřelmově ze všech směrů za použití Vl.iti 3 (Postřelmov, odboč, odboč) – opět „Déjà vu“ po 20 letech. Pak už jenom mezi vrata do ČK – ani mě, ani Milanovi se nechtělo, ale jinak to nešlo a po 28 minutách záseku v této etapě jsme „konečně" v cíli.
V diskusi u polévky pak Milan zhodnotil jasně svou utrženou trofej 10 TB na radaru: „Já podle příkazu pořadatele troubím, nadávám předsedovi, tudíž nestačím sledovat tachometr a oni tam dají radar. To je od nich sprosté."
Konec dobrý, všechno dobré:
Simča, podle nás obou, postavila pěknou, místy až moc chytrou soutěž. Dobře se to jelo, chytré finty a špeky psaly TB v celém startovním poli. Časy, i přes varování Jankem, byly úměrné a asi vhodné pro celé startovní pole.
O Ludvících – jediní s čistými časy nemluvě. Karel s Pepou za 0, 6 a 7 minut byli druzí nejrychlejší :-) …
Pavel v.r.
autor příspěvku: MilanVlk