20.10.2019 21:13 Pretiox 2019 - pohled z bedny den
Ahoj, rádi jsme Vás po delší době viděli. Trochu jsem měl obavy, jestli jsme z toho nevypadli a chtěl jsem si alespoň po cestě přečíst řády. Nakonec jsem musel řídit, takže k tomu nedošlo. Naštěstí tam ještě nějaký návyky zůstaly. Jelo se nám to pěkně a pořád bylo jasný, co se po nás chce. Zdrželi jsme se jen lehce u chlupatice kolem kóty 271 a pak u úhlu 135, který se mi v tom detailu nezdál, a tak jsme to zkusili odjet až v Brodku, ale na plechy to vycházelo stejně. Časy volnější, ale to bylo správně, protože stejné iti a časy musely jet s námi dohromady i posádky z MMP.
Ve družstvech nám to jde a družstevní část jsme s čistě brněnským týmem ovládli potřetí za sebou. Bohužel to zatím v celkovém součtu na vítězství nikdy nestačilo. Jak se tu otevřelo před soutěží, rozhodují individuální závody a o pořadí ve vyšších patrech dokonce spíše jen dopolední Shell. Ale tak to je a chápu to. Gratulace vítězům a když to vyjde, tak to příští rok zkusíme znovu. Třetí místo víceméně Shelláckýho družstva je parádní úspěch, super! Je vidět, že obě posádky nemusí na nic čekat a příští rok v klidu hurá do mistráku. A myslím to opravdu, opravdu vážně. Porazili jste pět mistrákových čísel. Pokud chcete někdy bojovat o čelní místa v mistráku, tak stejně budete dostávat v prvním roce sadu, ve druhým se rozkoukáte a ve třetím už budete velkou hrozbou. A je úplně jedno, jestli budete jezdit pohár letos, anebo ještě dalších 5 let. Jen si představte, kde jste mohli být, kdybyste se neplácali tak dlouho v Shellu a poháru. Mohli jste už dnes mít v klidu nižší jednociferný číslo. To platí i pro všechny ostatní, kteří chtějí někdy někam postoupit. Loni bylo pozdě.
Samozřejmě obrovské díky pořadatelskému týmu. Ze zkušenosti vím, že stavba tratě je tak 80% práce, 15% HR a možná 5% to všechno okolo, na co je většinou více lidí a jedním z nich bývá často ještě sám stavitel. V jednom staviteli je to teda absolutní masakr. Víceméně 7 etap + ještě další 4 zjednodušené. Největší poděkování a obdiv tak patří Ludvíkovi. Teď bude týden na mraky, pak si týden odpočine a může pomalu začít stavět příští ročník.
..........................................................................................................................................................................
Ve družstvech nám to jde a družstevní část jsme s čistě brněnským týmem ovládli potřetí za sebou. Bohužel to zatím v celkovém součtu na vítězství nikdy nestačilo. Jak se tu otevřelo před soutěží, rozhodují individuální závody a o pořadí ve vyšších patrech dokonce spíše jen dopolední Shell. Ale tak to je a chápu to. Gratulace vítězům a když to vyjde, tak to příští rok zkusíme znovu. Třetí místo víceméně Shelláckýho družstva je parádní úspěch, super! Je vidět, že obě posádky nemusí na nic čekat a příští rok v klidu hurá do mistráku. A myslím to opravdu, opravdu vážně. Porazili jste pět mistrákových čísel. Pokud chcete někdy bojovat o čelní místa v mistráku, tak stejně budete dostávat v prvním roce sadu, ve druhým se rozkoukáte a ve třetím už budete velkou hrozbou. A je úplně jedno, jestli budete jezdit pohár letos, anebo ještě dalších 5 let. Jen si představte, kde jste mohli být, kdybyste se neplácali tak dlouho v Shellu a poháru. Mohli jste už dnes mít v klidu nižší jednociferný číslo. To platí i pro všechny ostatní, kteří chtějí někdy někam postoupit. Loni bylo pozdě.
Samozřejmě obrovské díky pořadatelskému týmu. Ze zkušenosti vím, že stavba tratě je tak 80% práce, 15% HR a možná 5% to všechno okolo, na co je většinou více lidí a jedním z nich bývá často ještě sám stavitel. V jednom staviteli je to teda absolutní masakr. Víceméně 7 etap + ještě další 4 zjednodušené. Největší poděkování a obdiv tak patří Ludvíkovi. Teď bude týden na mraky, pak si týden odpočine a může pomalu začít stavět příští ročník.
autor příspěvku: R.A.
20.10.2019 20:35 Pretiox 2019 - pohled z bedny noc
Do Přerova zajíždíme velice rádi. Už když jsme někde po roce 2000 poprvé přijeli do Přerova a neměli jsme ubytování, tak paní na recepci ubytovny na břehu řeky Moravy jenom řekla, zavolám náměstkovi. Velice mile nás to překvapilo a ještě více jsme byli překvapeni, že za pět minut jsme pokoj na přespání měli. Od té doby se nic podstatného nezměnilo a péče o posádky byla v Přerově vždy perfektní, stejně jako letos.
Soutěže v Přerově připravuje už několik let Ludvík Prášil, sám voják v poli. Většinou se na soutěžích nenudíme a někdy jsme naopak vyhořeli na náročných itinerářích. Soutěž byla připravena v obvyklém prostoru na sever od Přerova s centrem v Kokorech. Výjezd do první noční etapy musel být automaticky doprava z důvodu plné čáry na silnici. Hned první slepou mapu jsem nedoměřil a jen díky tomu, že jsem měl jet proti mapové jednosměrce a podle ostatních aut kolem mě, jsem přišel na to, že slepá mapa končí na parkovišti a ne na hlavní silnici. Už při příjezdu jsem nevěděl, co udělat se zapomenutou dopravní značkou zákaz vjezdu na kraji komunikace u pomníčku. Nakonec jsme ji vzali natvrdo a objeli jsme to velkým kolem vpravo bez plechu, i když bylo zřejmé, že vlevo bude nějaký plech (SPK19). Konec druhé SM jsme už doměřili správně. U SM3 jsem trochu zaváhal s počtem SPK Z. Nejdříve jsme psali zetko z důvodu vynesené jednosměrky a při nájezdu do SM4 jsme ho zase nepsali, protože začátek SM4 byl až v kótě 113. V podstatě kdyby se někomu sešly tyto dvě chyby, měl by to také za dvě SPK Z. Za SM4 jsem se zapotil s mapově pravou podle itineráře. Opravdu končí SM4 na tý mapový komunikaci a tu mapovou pravou budu dělat až na detailu 112? Ale pak to tam bude neprůjezdný a nebude tam řešení!! Co tam asi budu dělat?? Tak jsem si ulevil, že to řeší vložák na začátku obce, že jsem na tu mapově pravou zapomněl. Nakonec jsem byl jediný. Ale autor tam nastražil těžkou mapovou fintu, takže já snad jedinej blbej jsem to měl jen za sto a ostatní za stošedesát. V Penčici se nám ale začínalo dělat dusno v autě, na dejce na začátku SM5 jsme ještě pravou dělali nejdříve po komunikaci k sámožce , ale nebyl tam otočný plech, jenom na konci vrata. Tak jsme psali SPK47 u kóty 112, ale že nemáme nájezd na slepou mapu mě už vůbec nedošlo. Tršice nakonec žádné větší překvapení nepřinesly a do cíle šlo o to jenom udržet pozornost na vložáky a podmínku.
Při vynášení kót a čtení podmínek do druhé etapy mi zamotala hlavu podmínka: po projetí kóty 666 jeď SM10. Ale pak se tam odtud nemůžu dostat?!. Snad se tomu nějak vyhnu. Škoda, že za dejkou v Hostkovicích byly při návratu dvě stejný trasy. Pak mapově levá proti jednosměrce nás přiměla psát třikrát SPK1. Nejkratší návrat na SM1 na křižovatku byl mapově přes kótu 204, i když v reálu jsme asi 3 metry komunikace přes křižovatku neprojeli. Pak jsme se teda vyhnuli kótě 666, abychom nejeli tu slepou mapu 10. Že jedeme dobře nám potvrdilo SPK JI. Ve Velkým Týnci jsme změnili plánek za základní mapu při cestě na slepou mapu, ale návrat na slepou mapu byl stejný jak po ZM tak i po plánku. Autor nás hezky zavedl do jednosměrky kolem hřbitova s výjezdem na mapovou jednosměrku a tak jsme se museli vrátit a projet kolem kostela. Pak nás Ludvík poslal z Týnce přes Vsisko, kde nás zase vykopl do jednosměrky. Začal jsem se chvilku točit v kruhu, ale pak mi došlo, že mapově přes most je to zase přes Týnec nejblíž. V Krčmani nás nejvíc překvapily ukradený průjezdky a v Kokorech prý přemístěný zákaz vjezdu nás zamotal v bludném kruhu.
Po nějaké době se vrátili sedminásobní mistři Petr a Karel Dvorští a moc toho nezapomněli. Utkali jsme se v hodnocení Moravského poháru. Ve zručce jsme byli jen o 5 bodů lepší a celkově jen o čtyřicet. Vyhráli jsme jen díky tomu, že jsem vynechal tu mapově pravou v první etapě. To jsou paradoxy. Ve dne jsme to pak trochu Petrovi vrátili, v místě snad jediné chybky v itineráři jsem si napsal pro jistotu jednu SKP77 navíc a tak jsme zase o chlup prohráli my.
I když podle bodů se zdá, že to bylo jednoduché, pořád jsme něco dělali a bavilo nás to. Finty byly dobré a nějaké hluché přejezdy bez myšlenky se nekonaly. Rozhodčí pohlídal případné chyby, které se v podstatě nekonaly. Organizace zase skvělá. Chci všem v Přerově poděkovat a těšíme se zase příště.
MirekP
..........................................................................................................................................................................
Soutěže v Přerově připravuje už několik let Ludvík Prášil, sám voják v poli. Většinou se na soutěžích nenudíme a někdy jsme naopak vyhořeli na náročných itinerářích. Soutěž byla připravena v obvyklém prostoru na sever od Přerova s centrem v Kokorech. Výjezd do první noční etapy musel být automaticky doprava z důvodu plné čáry na silnici. Hned první slepou mapu jsem nedoměřil a jen díky tomu, že jsem měl jet proti mapové jednosměrce a podle ostatních aut kolem mě, jsem přišel na to, že slepá mapa končí na parkovišti a ne na hlavní silnici. Už při příjezdu jsem nevěděl, co udělat se zapomenutou dopravní značkou zákaz vjezdu na kraji komunikace u pomníčku. Nakonec jsme ji vzali natvrdo a objeli jsme to velkým kolem vpravo bez plechu, i když bylo zřejmé, že vlevo bude nějaký plech (SPK19). Konec druhé SM jsme už doměřili správně. U SM3 jsem trochu zaváhal s počtem SPK Z. Nejdříve jsme psali zetko z důvodu vynesené jednosměrky a při nájezdu do SM4 jsme ho zase nepsali, protože začátek SM4 byl až v kótě 113. V podstatě kdyby se někomu sešly tyto dvě chyby, měl by to také za dvě SPK Z. Za SM4 jsem se zapotil s mapově pravou podle itineráře. Opravdu končí SM4 na tý mapový komunikaci a tu mapovou pravou budu dělat až na detailu 112? Ale pak to tam bude neprůjezdný a nebude tam řešení!! Co tam asi budu dělat?? Tak jsem si ulevil, že to řeší vložák na začátku obce, že jsem na tu mapově pravou zapomněl. Nakonec jsem byl jediný. Ale autor tam nastražil těžkou mapovou fintu, takže já snad jedinej blbej jsem to měl jen za sto a ostatní za stošedesát. V Penčici se nám ale začínalo dělat dusno v autě, na dejce na začátku SM5 jsme ještě pravou dělali nejdříve po komunikaci k sámožce , ale nebyl tam otočný plech, jenom na konci vrata. Tak jsme psali SPK47 u kóty 112, ale že nemáme nájezd na slepou mapu mě už vůbec nedošlo. Tršice nakonec žádné větší překvapení nepřinesly a do cíle šlo o to jenom udržet pozornost na vložáky a podmínku.
Při vynášení kót a čtení podmínek do druhé etapy mi zamotala hlavu podmínka: po projetí kóty 666 jeď SM10. Ale pak se tam odtud nemůžu dostat?!. Snad se tomu nějak vyhnu. Škoda, že za dejkou v Hostkovicích byly při návratu dvě stejný trasy. Pak mapově levá proti jednosměrce nás přiměla psát třikrát SPK1. Nejkratší návrat na SM1 na křižovatku byl mapově přes kótu 204, i když v reálu jsme asi 3 metry komunikace přes křižovatku neprojeli. Pak jsme se teda vyhnuli kótě 666, abychom nejeli tu slepou mapu 10. Že jedeme dobře nám potvrdilo SPK JI. Ve Velkým Týnci jsme změnili plánek za základní mapu při cestě na slepou mapu, ale návrat na slepou mapu byl stejný jak po ZM tak i po plánku. Autor nás hezky zavedl do jednosměrky kolem hřbitova s výjezdem na mapovou jednosměrku a tak jsme se museli vrátit a projet kolem kostela. Pak nás Ludvík poslal z Týnce přes Vsisko, kde nás zase vykopl do jednosměrky. Začal jsem se chvilku točit v kruhu, ale pak mi došlo, že mapově přes most je to zase přes Týnec nejblíž. V Krčmani nás nejvíc překvapily ukradený průjezdky a v Kokorech prý přemístěný zákaz vjezdu nás zamotal v bludném kruhu.
Po nějaké době se vrátili sedminásobní mistři Petr a Karel Dvorští a moc toho nezapomněli. Utkali jsme se v hodnocení Moravského poháru. Ve zručce jsme byli jen o 5 bodů lepší a celkově jen o čtyřicet. Vyhráli jsme jen díky tomu, že jsem vynechal tu mapově pravou v první etapě. To jsou paradoxy. Ve dne jsme to pak trochu Petrovi vrátili, v místě snad jediné chybky v itineráři jsem si napsal pro jistotu jednu SKP77 navíc a tak jsme zase o chlup prohráli my.
I když podle bodů se zdá, že to bylo jednoduché, pořád jsme něco dělali a bavilo nás to. Finty byly dobré a nějaké hluché přejezdy bez myšlenky se nekonaly. Rozhodčí pohlídal případné chyby, které se v podstatě nekonaly. Organizace zase skvělá. Chci všem v Přerově poděkovat a těšíme se zase příště.
MirekP
autor příspěvku: MirekP
19.10.2019 19:17 Kvíz pro řidiče
Není nad to, když si můžes vybrat, jestli jsi na hlavní nebo ne....:-)
aneb když mění semafory a pro jistotu starý jen ve výšce uříznou a zbytek nechají i se značkou...
..........................................................................................................................................................................
aneb když mění semafory a pro jistotu starý jen ve výšce uříznou a zbytek nechají i se značkou...
autor příspěvku: VeronikaK
16.10.2019 20:32 Pretiox 2019 - Jízdy zručnosti
..........................................................................................................................................................................
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: Prášil Luděk
12.10.2019 12:26 HELLÁCKÁ BEDNA-NOC
Hned po staru jsme vyrazili přes kótu na SM11. Takhle jednoduše? Zdálo se mi to takové nemastné, neslané a na mapě jednosměrka pro nic za nic. A tak jsme se po návratu z SM11 na start vrátili. Objevili jsme přehlédnutou směrovou ceduli na Jablonné. Průjezdky jsme opravili, ale druhé Jablonné z kopce jsme vynechali. A tak nám nevyšla chlupatice a hodně jsem se tedy divil, proč Zdrubecká obě auta suverénně odbočila před námi vpravo v další vesnici. Tak jsem tam nakonec pro jistotu napsal obě průjezdky s nevědomím proč, ale s vědomím jenom za šedesát. A živou u trafačky jsem bral jenom třikrát, nerad se někde motám s jinýma autama a tak často něco přehlédnu. Tady jsem jednou zapomněl na podmínku v sudých při lichém průjezdu rovně. Trochu těžké bylo najít úzké cestičky do kóty 511 a to i se všema navigacemi, které jsem měl. Pro řidiče to bylo zajímavé ve Věrměřovicích. Už jsem se rozloučil s dopravní značkou maximální výška 2,4 metru, která se nad námi náhle objevila v ostré pravé odbočce a pak reálně na SM13. Projeli jsme po hlavní. Věděl jsem ale o místní mapové komunikaci padající dolů a v hlavě jsem přemýšlel, proč je označení křižovatky tak brzo. Vrátili jsme se. Tvar přesně seděl, Janek to tam ještě doladil a přidal na značku komunikaci zprava. Bylo to jasné. Takže honem dolů do té úzké, ať nás moc nevidí ostatní a přepsat zase průjezdky. Na závěr v Letohradu pak snad jen nepřehlédnout průjezd zakázán, jeden byl tak vysoko na pravou ruku, že ji mohl vidět asi jen spolujezdec. A nespojený detail kóty 360, který přenesl další jednosměrku k časovce.
Start do druhé etapy. Časovka končila za předními koly auta pořadatele a hnala nás nemapově za parkoviště. Když jsme se začali bořit do promočené trávy od nočního deště, stačili jsme se ještě otočit a vrátit se, než bychom tam zapadli. Pro jistotu jsem ještě zkontroloval cestu za parkovištěm z druhé strany a mazali jsme pryč. Nebylo tam nic, asi červený plech od časovky měl být na výjezdu z parkoviště. Pak nájezd na kótu 366, projet jednosměrku a slepá mapa 21 se změnou severu na konci za bodem 2. Dalo se pochopit, co po nás Janek chce, ale po pravdě, kdyby nás neupozornil v rozpravě, nevím, jestli bych to takhle v klidu zajel. Příjezd do kóty 385 na kruhovém objezdu jsem sežral. Mapové ostrůvky na detailu kruháče jsem si prohlédl už při vynášení, ale při průjezdu už jsem myslel na další okno a ani jsem nevzdychl otočit se na mapovém nájezdu . SPK 72 mi chybí. Reálnému průjezdu jednosměrkou u benzinové pumpy nám bránil zákaz vjezdu, který tam dala asi obsluha. Ještě štěstí, že byl jen v pravém průjezdu kolem stojanů, vlevo se dalo jet. Pak mi ale řidička odmítla odbočit doleva na té křižovatce dole k nádraží s SPKáčkem 61. Prý je tam plná čára. A nepomohlo ani moje přesvědčování. Tak jsem řekl dobrá, uvidíme, co to s námi provede. Bylo to průjezdné a jen za jeden plech, takže OK. A nakonec jsme nebyli jediní a bylo to správně. Lada zabodovala za chvíli znovu, když mi odmítla vjet do jednosměrky, do které neodbočila. Pak jsem se ztratil a vybíral si slabší chvilku. Na potřetí jsem zajel chlupatici a pak jsem sice chtěl vyjet horní ostrůvek v nějakém statku, ale chybělo nám asi 5 metrů, abychom zahlédli SPK7. Tak blízko, jeli jsme si pro ni a nic. Výjezd z Letohradu vypadal podezřele. Točit se na SPK A ?? Ale proč?Zas je to takové nastrčené! Až na začátek SM22 jsem přemýšlel, měl jsem na to celou cestu asi 5 minut. Přišel jsem na to až v Mistrovicích. Vždyť přes A přes ty všechny šipky je to mnohem dál!! Takže škrtnout. Nájezd SM22 přes rampu mi dal trochu zabrat, ale Lada jela neomylně přes SPK24. Zadní uličky v Mitrovicích nedělaly problém, mnohem větší jsme měli při reálném přejezdu do kóty 423. Před Jablonným nás lesní cesta vyvedla nad údolí na nějakou louku, a i když to dál pokračovalo, vrátili jsme se. Kdyby to chtěl, dal by tam plech nebo otočnou. V Jablonném na nás čekalo mnoho nástrah a na náměstí Janek . Asi nikdo tady nebyl čistej, ani my. Lada vychytala těžké jednosměrky a razítek jsme měli přesně akorát. Jen jsem podcenil mapový kříž a nedojel si pro SPK9. Trochu nás zmátl detail u kóty 471, trojúhelník uprostřed polí. Jeli jsme ho třikrát, ale plech nikde. Prý jsme tam už byli v první etapě. Což Lada poznala, ale já tu byl „poprvé“. Nakonec se zjistilo, že ho nikdo neukradl, jenom z nedorozumění ho kluci po první etapě stáhli. Vynášený detail pomocí SM24 mohl být vzhledem k délce objezdu za víc než za schovaný plech u kravína. Návrat do kóty 379 podle druhé části základní mapy byl pro dost posádek neviditelný. A mapová chlupatice přes několik zákazů vjezdu v Lanškrouně byla na závěr etapy jen třešničkou v náročné druhé etapě.
S druhou etapou jsem se rozepsal a tak třetí snad zkrátím. Neviděli jsme reálnou komunikaci v zástavbě hned po startu. Pak mi došla mapově nejkratší do 413, ale ztratil jsem se na chvíli u bodu 1. Ani mě nenapadlo přehodnocovat na kruháči příjezd na slepou mapu a dojet si pro živou s lístečkem. Následná slepá mapa s několika opuštěním přes kruháč a SPK Z se mi líbila, to poslední Zetko možná už někteří vypustili. Při návratu na mapu za bodem 81 jsem nezabral nemapový tvar komunikace a nevyjel jsem trojúhelník. A pohádka byla jen na odlehčení. A to asi bylo vše.
Janek psal, že to bylo naposled, co něco pro nás postavil. Je to škoda, ale zanechal za sebou dobrou stopu. Připravil pro nás několik úžasných soutěží a za to bychom měli být a jsme rádi. A třeba dostane zase nějaký nápad a něco zase bude. Takže Janku díky.
..........................................................................................................................................................................
Start do druhé etapy. Časovka končila za předními koly auta pořadatele a hnala nás nemapově za parkoviště. Když jsme se začali bořit do promočené trávy od nočního deště, stačili jsme se ještě otočit a vrátit se, než bychom tam zapadli. Pro jistotu jsem ještě zkontroloval cestu za parkovištěm z druhé strany a mazali jsme pryč. Nebylo tam nic, asi červený plech od časovky měl být na výjezdu z parkoviště. Pak nájezd na kótu 366, projet jednosměrku a slepá mapa 21 se změnou severu na konci za bodem 2. Dalo se pochopit, co po nás Janek chce, ale po pravdě, kdyby nás neupozornil v rozpravě, nevím, jestli bych to takhle v klidu zajel. Příjezd do kóty 385 na kruhovém objezdu jsem sežral. Mapové ostrůvky na detailu kruháče jsem si prohlédl už při vynášení, ale při průjezdu už jsem myslel na další okno a ani jsem nevzdychl otočit se na mapovém nájezdu . SPK 72 mi chybí. Reálnému průjezdu jednosměrkou u benzinové pumpy nám bránil zákaz vjezdu, který tam dala asi obsluha. Ještě štěstí, že byl jen v pravém průjezdu kolem stojanů, vlevo se dalo jet. Pak mi ale řidička odmítla odbočit doleva na té křižovatce dole k nádraží s SPKáčkem 61. Prý je tam plná čára. A nepomohlo ani moje přesvědčování. Tak jsem řekl dobrá, uvidíme, co to s námi provede. Bylo to průjezdné a jen za jeden plech, takže OK. A nakonec jsme nebyli jediní a bylo to správně. Lada zabodovala za chvíli znovu, když mi odmítla vjet do jednosměrky, do které neodbočila. Pak jsem se ztratil a vybíral si slabší chvilku. Na potřetí jsem zajel chlupatici a pak jsem sice chtěl vyjet horní ostrůvek v nějakém statku, ale chybělo nám asi 5 metrů, abychom zahlédli SPK7. Tak blízko, jeli jsme si pro ni a nic. Výjezd z Letohradu vypadal podezřele. Točit se na SPK A ?? Ale proč?Zas je to takové nastrčené! Až na začátek SM22 jsem přemýšlel, měl jsem na to celou cestu asi 5 minut. Přišel jsem na to až v Mistrovicích. Vždyť přes A přes ty všechny šipky je to mnohem dál!! Takže škrtnout. Nájezd SM22 přes rampu mi dal trochu zabrat, ale Lada jela neomylně přes SPK24. Zadní uličky v Mitrovicích nedělaly problém, mnohem větší jsme měli při reálném přejezdu do kóty 423. Před Jablonným nás lesní cesta vyvedla nad údolí na nějakou louku, a i když to dál pokračovalo, vrátili jsme se. Kdyby to chtěl, dal by tam plech nebo otočnou. V Jablonném na nás čekalo mnoho nástrah a na náměstí Janek . Asi nikdo tady nebyl čistej, ani my. Lada vychytala těžké jednosměrky a razítek jsme měli přesně akorát. Jen jsem podcenil mapový kříž a nedojel si pro SPK9. Trochu nás zmátl detail u kóty 471, trojúhelník uprostřed polí. Jeli jsme ho třikrát, ale plech nikde. Prý jsme tam už byli v první etapě. Což Lada poznala, ale já tu byl „poprvé“. Nakonec se zjistilo, že ho nikdo neukradl, jenom z nedorozumění ho kluci po první etapě stáhli. Vynášený detail pomocí SM24 mohl být vzhledem k délce objezdu za víc než za schovaný plech u kravína. Návrat do kóty 379 podle druhé části základní mapy byl pro dost posádek neviditelný. A mapová chlupatice přes několik zákazů vjezdu v Lanškrouně byla na závěr etapy jen třešničkou v náročné druhé etapě.
S druhou etapou jsem se rozepsal a tak třetí snad zkrátím. Neviděli jsme reálnou komunikaci v zástavbě hned po startu. Pak mi došla mapově nejkratší do 413, ale ztratil jsem se na chvíli u bodu 1. Ani mě nenapadlo přehodnocovat na kruháči příjezd na slepou mapu a dojet si pro živou s lístečkem. Následná slepá mapa s několika opuštěním přes kruháč a SPK Z se mi líbila, to poslední Zetko možná už někteří vypustili. Při návratu na mapu za bodem 81 jsem nezabral nemapový tvar komunikace a nevyjel jsem trojúhelník. A pohádka byla jen na odlehčení. A to asi bylo vše.
Janek psal, že to bylo naposled, co něco pro nás postavil. Je to škoda, ale zanechal za sebou dobrou stopu. Připravil pro nás několik úžasných soutěží a za to bychom měli být a jsme rádi. A třeba dostane zase nějaký nápad a něco zase bude. Takže Janku díky.
autor příspěvku: MirekP