11.11.2019 13:44 Svatomartinská AOSka dopoledne – Pohled z bedny
Přijeli jsme do Ostravy už v pátek večer, takže žádnej stres. A ráno před startem jsme si ještě zajeli do Karviné-Doly pro kešku, doporučenou Jankem. Prostě pohoda.
V Heřmanické hospodě výborné pivo z místního pivovaru (teda já měl dvanáctku). A prý se startuje od kostela – jenže kterého. Mnoho nás nejdříve dojelo k Husově sboru než našlo ten správnej kostel…
1.etapa – Hned po startu cestou do bodu A byla bohužel chyba autora, protože nás mnoho skončilo ve slepé ulici K Maliňáku. Ale stane se…. Na ZM bylo psáno, že je kreslená ale tady to fakt do zahrádek nešlo vjet – komunikace se nekonala. Vyjeli jsme z bodu A a přes kótu 232 to bylo nějaké moc jednoduché (opět naše obvyklá obava z lehčích soutěží). Pak to hezky odsejpalo, správně vynesená jednosměrka z detailu nás dohnala do kóty 111 a pak pro plech N u garáží. Následovala lumpárna autora, že se jede dřív SM2 než SM1. Cesta pak na SM1 byla kratší opět přes plech N u garáží (to nám ale došlo až po chvilce). Živá kontrola nás chtěla rozhodit v uvažování rozdáváním výborných sušenek, ale nedali jsme se. SM1 měla trochu divoce namalované šipky příjezdu a výjezdu (rozhodně to nebylo rovně). A pak už v pohodě do časovky, jen nezazdít zlom řádku před údajem ČK1 – tedy jet reálně a proto pro otočný plech 7.
2.etapa – Úvod etapy bohužel poznamenalo zmizení SPK AA a SPK 51, protože finta na pytlíku při plánkové změně otáčení byla pěkná. V Michálkovicích nebyl namalovanej kruhák, což by na kreslené mapě být nemělo ale pochopili jsme, jak to autor chce. Pak jsem ale nepochopil, jak autor chtěl jet nájezd na SM3. Plech FF byl ukradenej a nikdo ho proto neměl ale ve vzorovém průjezdu bylo vidět, kde měl být. Proč bych měl dělat ještě jedno kolečko při nájezdu na SM3? Při SM zadané mapově mi nevadí, že na začátku SM je jednoznačný výjezd, to se týká jen reálných SM. Co Ty na to, Zdeňku?
Pak byla pěkná dlouhá reálná pasáž s cestou přes živou. Na jejím konci dost posádek vychytala plná čára u přejezdu. A překvapivě se ta živá brala jen jednou.
Chytrá mapová chlupatá, kde bylo nutné počítat s předchozím smazáním některých komunikací. A pak jsme dojeli na začátek víceproudé ulice Petřvaldská, kde jsme to zmastili už kdysi – asi před čtyřmi lety, a tak jsme teď extra měřili. No a pěkná finta na závěr, protože jedu dle ITI do kóty 426 co nejkratší cestou a v ní P. Pak až řeším ostatní. Takže se musím jet na Jih opytlit pro SPK H a V.
Odpoledne se nám také líbilo moc a opět se mi podařilo nadělat chyby na tom „břichu“ v Petřkovicích. Tentokrát bohužel za 200 TB.
Bylo to příjemné a děkujeme oběma stavitelům a celému pořadatelskému sboru.
..........................................................................................................................................................................
V Heřmanické hospodě výborné pivo z místního pivovaru (teda já měl dvanáctku). A prý se startuje od kostela – jenže kterého. Mnoho nás nejdříve dojelo k Husově sboru než našlo ten správnej kostel…
1.etapa – Hned po startu cestou do bodu A byla bohužel chyba autora, protože nás mnoho skončilo ve slepé ulici K Maliňáku. Ale stane se…. Na ZM bylo psáno, že je kreslená ale tady to fakt do zahrádek nešlo vjet – komunikace se nekonala. Vyjeli jsme z bodu A a přes kótu 232 to bylo nějaké moc jednoduché (opět naše obvyklá obava z lehčích soutěží). Pak to hezky odsejpalo, správně vynesená jednosměrka z detailu nás dohnala do kóty 111 a pak pro plech N u garáží. Následovala lumpárna autora, že se jede dřív SM2 než SM1. Cesta pak na SM1 byla kratší opět přes plech N u garáží (to nám ale došlo až po chvilce). Živá kontrola nás chtěla rozhodit v uvažování rozdáváním výborných sušenek, ale nedali jsme se. SM1 měla trochu divoce namalované šipky příjezdu a výjezdu (rozhodně to nebylo rovně). A pak už v pohodě do časovky, jen nezazdít zlom řádku před údajem ČK1 – tedy jet reálně a proto pro otočný plech 7.
2.etapa – Úvod etapy bohužel poznamenalo zmizení SPK AA a SPK 51, protože finta na pytlíku při plánkové změně otáčení byla pěkná. V Michálkovicích nebyl namalovanej kruhák, což by na kreslené mapě být nemělo ale pochopili jsme, jak to autor chce. Pak jsem ale nepochopil, jak autor chtěl jet nájezd na SM3. Plech FF byl ukradenej a nikdo ho proto neměl ale ve vzorovém průjezdu bylo vidět, kde měl být. Proč bych měl dělat ještě jedno kolečko při nájezdu na SM3? Při SM zadané mapově mi nevadí, že na začátku SM je jednoznačný výjezd, to se týká jen reálných SM. Co Ty na to, Zdeňku?
Pak byla pěkná dlouhá reálná pasáž s cestou přes živou. Na jejím konci dost posádek vychytala plná čára u přejezdu. A překvapivě se ta živá brala jen jednou.
Chytrá mapová chlupatá, kde bylo nutné počítat s předchozím smazáním některých komunikací. A pak jsme dojeli na začátek víceproudé ulice Petřvaldská, kde jsme to zmastili už kdysi – asi před čtyřmi lety, a tak jsme teď extra měřili. No a pěkná finta na závěr, protože jedu dle ITI do kóty 426 co nejkratší cestou a v ní P. Pak až řeším ostatní. Takže se musím jet na Jih opytlit pro SPK H a V.
Odpoledne se nám také líbilo moc a opět se mi podařilo nadělat chyby na tom „břichu“ v Petřkovicích. Tentokrát bohužel za 200 TB.
Bylo to příjemné a děkujeme oběma stavitelům a celému pořadatelskému sboru.
autor příspěvku: PetrM
02.11.2019 11:45 Pohled z bedny - AZIMUT RALLYE 2019
Do Soběšic jsme vyrazili v pátek, s dostatečnou časovou rezervou tak, abychom přijeli včas dle pokynů organizátorů. První komplikací byla uzavřená D8 a následně ucpané objízdné trasy. Taktický plán objížďkou přes Mělník nevyšel, práce na silnici za městem nám nadělily skoro 60 minut. Další cesta ku Praze ubíhala hladce, nebýt červených úseků, které Google mapy hlásily. Kvůli nehodě před tunelem Blanka jsme poskakovali v Holešovičkách, do tunelu jsme nakonec přijeli od Holešovic přes Trojský most. Po dalších komplikacích na Smíchově, v Chuchli a kolem Cukráku jsme nasbírali celkových 120 minut a byli na disk. V okolí Strakonic jsme obdrželi hlášení z řídící věže, že večeře na nás počká někde u okýnka a ohřejeme si jí v mikrovlnce. To jsme zrovna opustili poslední široké a rovné silnice a neznámým, temným terénem, kde jen sporadicky zasvítilo obydlí, jsme se blížili k cíli. Lišku jsme žádnou nepotkali a nakonec jsme stihli jak večeři, tak večerní rozpravu.
Sobotní ráno bylo nádherné. Obklopovala nás krásná, prosluněná krajina, oproti včerejšku nebe a dudy. Tak honem na snídani a postupně jsme obdrželi tři různé testy. A pak další překvapení: pořadatelé nám připravili rychlostní zkoušku. Musela to být neskutečná práce s úředníky, protože vyjednat uzavírku mimoúčelové komunikace není nic jednoduchého a hromádka souvisejících úředních lejster tomu nasvědčovala. Odjeli jsme obě erzety a už jsme se řadili do etapy. Těsně před startem Janě nedopatřením v klíně přistál poctivý borůvkový koláč se smetanou (původně to měl být povolený doping) a tak Jana měla o předstartovní přípravu postaráno. Dlužno dodat, že tato poskvrna byla odpoledne náležitě odčiněna.
Jela se jedna etapa, v itíku byly tradičně kombinované mapové a reálné části, v mapě byly drobné úpravy, kořením byly dva vložáky a jedna slepá mapa v měřítku odlišném od ZM. Trať povětšinou vedla ještě užšími cestami než včerejší příjezd, ale žádná z nich nebyla za hranou. Jednalo se o atraktivní trasu nahoru – dolů nádhernou krajinou. Na trati byly živé kontroly s úkoly, jedna tajná kontrola a ty panoramata – no kochal jsem se. Po předchozí domluvě obdržel itík i náš syn a poklidné tempo soutěže nám umožnilo vzájemnou komunikaci, kontrolu a vysvětlení postupů. Snad se nám podařilo zasít semínko, na příští závod už chce svoje desky. Cíl byl u hotelu, organizátoři nám připravili ještě odhady vzdáleností, až poté jsme mohli parkovat. Odpoledne bylo zpestřeno fajn soutěžemi pro přítomné děti, k dispozici všem byl hotelový bazén a další zázemí. Nejlépe bylo na terase, kde jsme si užívali sluníčka dosyta. Po vyhlášení výsledků a předání cen byl na programu večer s živou hudbou. Zapěli jsme chorály a s ohledem na další hotelové hosty jsme museli po 23. hodině oslavy ukončit.
Nedělní dopoledne bylo zpestřeno soutěží ve střelbě ze vzduchovky. I toto klání bylo vyhodnoceno a na všechny zúčastněné čekaly milé a hodnotné ceny, za které je dlužno poděkovat nejen organizátorům, ale i sponzorům. Před obědem jsme ještě stihli venkovní minigolf, poté jsme se rozloučili, odjeli na pár keší po okolí a den zakončili na nedalekém hradě Rabí.
Děkujeme za fajn soutěž, u které oceňujeme především pestrost napříč věkovými kategoriemi. Ceny se nám skoro nevešly do auta, manželka i syn hlásí, že by příští rok jeli opět. A to je nejvyšší vyznamenání. Děkujeme ještě jednou organizátorům, jejich týmu pomocníků a také všem ostatním posádkám za fajn soutěž.
Za posádku 121
Vít Hrzán
..........................................................................................................................................................................
Sobotní ráno bylo nádherné. Obklopovala nás krásná, prosluněná krajina, oproti včerejšku nebe a dudy. Tak honem na snídani a postupně jsme obdrželi tři různé testy. A pak další překvapení: pořadatelé nám připravili rychlostní zkoušku. Musela to být neskutečná práce s úředníky, protože vyjednat uzavírku mimoúčelové komunikace není nic jednoduchého a hromádka souvisejících úředních lejster tomu nasvědčovala. Odjeli jsme obě erzety a už jsme se řadili do etapy. Těsně před startem Janě nedopatřením v klíně přistál poctivý borůvkový koláč se smetanou (původně to měl být povolený doping) a tak Jana měla o předstartovní přípravu postaráno. Dlužno dodat, že tato poskvrna byla odpoledne náležitě odčiněna.
Jela se jedna etapa, v itíku byly tradičně kombinované mapové a reálné části, v mapě byly drobné úpravy, kořením byly dva vložáky a jedna slepá mapa v měřítku odlišném od ZM. Trať povětšinou vedla ještě užšími cestami než včerejší příjezd, ale žádná z nich nebyla za hranou. Jednalo se o atraktivní trasu nahoru – dolů nádhernou krajinou. Na trati byly živé kontroly s úkoly, jedna tajná kontrola a ty panoramata – no kochal jsem se. Po předchozí domluvě obdržel itík i náš syn a poklidné tempo soutěže nám umožnilo vzájemnou komunikaci, kontrolu a vysvětlení postupů. Snad se nám podařilo zasít semínko, na příští závod už chce svoje desky. Cíl byl u hotelu, organizátoři nám připravili ještě odhady vzdáleností, až poté jsme mohli parkovat. Odpoledne bylo zpestřeno fajn soutěžemi pro přítomné děti, k dispozici všem byl hotelový bazén a další zázemí. Nejlépe bylo na terase, kde jsme si užívali sluníčka dosyta. Po vyhlášení výsledků a předání cen byl na programu večer s živou hudbou. Zapěli jsme chorály a s ohledem na další hotelové hosty jsme museli po 23. hodině oslavy ukončit.
Nedělní dopoledne bylo zpestřeno soutěží ve střelbě ze vzduchovky. I toto klání bylo vyhodnoceno a na všechny zúčastněné čekaly milé a hodnotné ceny, za které je dlužno poděkovat nejen organizátorům, ale i sponzorům. Před obědem jsme ještě stihli venkovní minigolf, poté jsme se rozloučili, odjeli na pár keší po okolí a den zakončili na nedalekém hradě Rabí.
Děkujeme za fajn soutěž, u které oceňujeme především pestrost napříč věkovými kategoriemi. Ceny se nám skoro nevešly do auta, manželka i syn hlásí, že by příští rok jeli opět. A to je nejvyšší vyznamenání. Děkujeme ještě jednou organizátorům, jejich týmu pomocníků a také všem ostatním posádkám za fajn soutěž.
Za posádku 121
Vít Hrzán
autor příspěvku: matonni
01.11.2019 11:17 ZIMA 2019 se blíží !
..........................................................................................................................................................................
Take letos se můžete zúčastnit tradiční internetové soutěže "Zima 2019". O víkendu, kdy nás navštíví svatý Mikuláš, dostanete přístup do animovaného soutěžního prostoru a možnost stáhnout první itinerář. Každý další víkend přibude itinerář nový. Celkem by jich mělo být 5 nebo 6. Soutěž bude stejně jako předloni anonymní a do následujícího itineráře se dostanete až po úspěšném projetí toho předchozího. V cíli obdržíte opět smajlíka. Čerta ti nejhorší a jen ten vysmátý s palcem nahoru vám zajistí přístup k dalšímu iti.
Autoři iti budou letos opravdu kvalitní. Vytvořit iti mi slíbili věhlasní stavitelé, jako Petr Dvorský, Janek Prošek, Mirek Paulů, Zdeněk Jíše, Petr Černý a Míša Modálková. Takže se máme na co těšit!
Já se budu starat, aby animovaný prostor a celé zázemí soutěže pracovalo tak jak si to představuji. Předem upozorňuji, že budu z diskuze odstraňovat příspěvky, které by napovídaly správné řešení.
Tak ještě Hlučín, Praha a Most a je po sezóně AOS 2019. Pak budeme pokračovat u počítačů :-)
..........................................................................................................................................................................
Autoři iti budou letos opravdu kvalitní. Vytvořit iti mi slíbili věhlasní stavitelé, jako Petr Dvorský, Janek Prošek, Mirek Paulů, Zdeněk Jíše, Petr Černý a Míša Modálková. Takže se máme na co těšit!
Já se budu starat, aby animovaný prostor a celé zázemí soutěže pracovalo tak jak si to představuji. Předem upozorňuji, že budu z diskuze odstraňovat příspěvky, které by napovídaly správné řešení.
Tak ještě Hlučín, Praha a Most a je po sezóně AOS 2019. Pak budeme pokračovat u počítačů :-)
autor příspěvku: Duža
22.10.2019 09:47 Závěr sezóny ČP 2019 z pohledu posádky st.č. 3
Ve svém příspěvku bych chtěl udělat nejen pohled z Táborské bedny, který dlužím, ale udělat trochu širší pohled na závěr pohárové sezóny ČP s vyvrcholením v Přerově, který skončil s dosud nejtěsnějším výsledkem v celkovém hodnocení ČP jaký pamatuji.
Při pohledu zpátky na 5 posledních kol ČP musím konstatovat, že podzim se nám v ČP opravdu docela povedl, o čemž svědčí následující čísla pořadí v posledních 5-ti kolech ČP: 3-1-1-2-3. Vlastně z jarní části ČP se nám nakonec započítávalo jen vítězství v Letech. Ale stačilo jen málo a mohlo být všechno jinak a z vítězství v ČP se mohli radovat Petrové (Černý + Mašek).
Nejprve se vrátím jen trochu k ČP v Jindřichově Hradci. Zdeněk Šimánek opět předvedl, že stavitelské řemeslo nezapomněl, a po loňském tak trochu nepodařeném propadáku, připravil opět výbornou soutěž nabitou výbornými a chytrými chytáky. Náročností ITI i zvolenými časy to byla soutěž na úrovni mistráku, o čemž svědčí počty bodů posádek jak na prvních třech místech, tak i těch trochu vzadu. Možná to způsobilo i pár drahých chyb, jako např. dejka za vraty hned po výjezdu z první ČK, která byla (zbytečně) za 300 TB! Nebudu tady dělat rozbor této soutěže, to už udělal Petr Mašek, jen se tady musím přiznat, kterak jsme trochu „odfušovali“ závěr třetí etapy. Mezi kótami 432 – 432 jsme s přehledem odhalili chyták na dopravní značení a jeli se otočit pro SPK „99“, ale že bude za rohem schovaná za auty další SPK“T“ nás naprosto nenapadlo a asi jsme v tu chvíli moc nekoukali a žádnou druhou SPK nehledali. Ale takové umístění dvou SPK za sebou nechápu dodnes, trochu zbytečné že ? Ale J.H. není Fulnek a SPK „T“ není SPK“44“ a tak se nic nerušilo !!!!
Ale pokračujme dále. To že jsme při výjezdu z J.H. na jih směrem ke kruháku asi měli jet vložák za cedulí konec obce (L, nejde-li tak P), jsme si uvědomili až při výjezdu z Otína a tady jsme si právě „fušersky“ řekli, no už se vracet nebudeme, jedna stovka na poháru nás nezabije. A hle ona rozhodla, na první místo nám scházelo 77 bodů. To by jsme dali i s nějakým tím časem navíc. I takto se dá prohrát nebo lépe řečeno přijít o první místo.
A poučeni „z krizového vývoje“ jsme přijeli ke Standovi do Tábora, kde jak jsem sliboval při zahájení, budeme soutěžit s „rozhodnou vůlí o dosažení vítězství“! Byli jsme rozhodnuti tentokrát nic nepodceňovat a o dobré umístění se poprat a ne ho nechávat zadarmo soupeřům. Do Tábora jezdíme rádi, Standovy soutěže nám většinou seděly, tedy jeho stavitelský styl, dokonce jsme tady už pár soutěží včetně mistráku vyhráli.
V etapě A mě zaujalo zadání silnice I.třídy č. 19 a podmínky nenajíždět na ní odbočením vlevo. Při její délce jsem předpokládal, že tuto podmínku Standa použije vícekrát a bylo to tak. Naše první zaváhání přišlo hned v první části etapy u kóty 424. Na vložák za značkou začátek obce jsme nezapomněli, ale kříž u kóty 424 se nám zdál trochu přesazený (nedali jsme si to do souladu s detailem), a tak jsme nejeli otočit se do obce ke kótě 442 (otočná SPK“9“). V kótě 424 mě trochu déle trvalo, než jsem pochopil další Standovu neobvyklou podmínku o chlupaté čáře ve čtyřpaprskové kótě. Tady naštěstí hned „naskočil“ Míra a trochu mě popostrčil v myšlení. To mě asi konečně „probudilo“ a dál jsem se už dostal do tempa a bez chyb jsme pokračovali až do konce etapy. Jak se nakonec ukázalo, tak zapomenutá otočná SPK“9“ byla naše jediná chyba za celý den. V Chýnově jsme odchytali opakované použití silnice č. 19, našli jsme ceduli ukazující směr k Chýnovské jeskyni. Ale byly hnědá a ne bílá, takže to nebyla směrová tabule IS04 podle vložáku. Až do konce etapy jsme hledali tu správnou bílou, ale nenašli jsme ji. A protože dál už jsme měli všechny SPK správně, tak až v cíli jsme pochopili, že IS04 byla další z povedených Standových chytáků.
V etapě B jsme si ohlídali příjezdy do kót s číslem menším než 360 v azimutu hodnoty kóty a pak zejména za kótou 476 opakovaný vložák „Nejezdi ve směru směrové tabule Mladá Vožice“. Po prvním použití vložáku severně od kóty 476 jsem marně hledal nějakou průjezdku v Řemíčově, kam mě poslala odbočovací šipka. Že by nebyl vložák pokrytý, to se mi nezdálo. Ale celé jsem to pochopil až později, když jsem vložák použil podruhé a potřetí a celé to podepsala otočná SPK“15“ u kóty 476. Ano Standa to celé ošetřil průjezdkami naprosto správně, aby nevznikla drahá chyba (prostě to nebyl Úsov). No a perlička na závěr - dva zákazy vjezdu před dojezdem do ČK – no tak tohle přeci nemůžu Standovi spolknout, když jsem stejnou fintu postavil na Kladně (a Standovi se moc líbila ).
Dobrá gulášovka nás posílila na odpolední část, ale než jsme se rozkoukali, tak jsme málem přehlídli SPK“21“ na hlavní v M.Vožici. Na poslední chvíli ji Mirek zahlídnul. Naštěstí se přes ni jelo ještě jednou, tak bychom si to asi opravili. Hezká pasáž v Hlasivu, domalovat si slepou mapou trojúhelník v kótě 497 a ještě si ho zjednosměrnit, pak o kus dál správně doměřit konec SM 38 až na dejce v Ratibořicích, tedy zde P a vynést si jednosměrku (2x SPK“24“). V Ratibořských Horách před ČK už „jenom“ si propojit detailem kóty 305 komunikace a do kóty 305 přijet od JV tak, aby se v ní dalo odbočit do ČK. Čas perfektní – najeto 2 minuty.
Jedeme hned dál bez přestávky, nechceme vypadnout z tempa . Bohužel jsme ale nepozorně přečetli zadání záhlaví ITI. Jó Informace – to je pořád to samé, to ani nemusíme číst ! Ale nebylo ! Přibyla tam jedna podstatná informace a to ta, že trať nevede po dálnici. To jsme nějak nedočetli a mohla z toho být rozhodující chyba.
V Zárybničné Lhotě nepřehlédneme plnou čáru za začátkem obce a tak vložák - Za zač.obce jeď poprvé rovně nás přetahuje přes odbočovací šipku a nájezd do kóty tedy řešíme až v detailu 442 (SPK 48). V kótě 424 nezapomeneme na známý detail a na to, že kóta 424 je mimo hlavní silnici (SPK 38). Přes kruháče druhým výjezdem a výjezd z kóty 265 se zdá být jednoduchý, nějak až moc jednoduchý. Nějak se mi to nezdálo, takové hluché místo, to začínám tušit nějakou zradu. A byla! Málem tady nastala naše MEGACHYBA, která by nás poslala až na 5.místo !!! Až u třetího kruháče mě to došlo. Znovu jsem si totiž pořádně přečetl všechny vložáky a taky Informace (a hlavně jsem je dočetl až do konce) a teprve nyní jsem objevil tu podstatnou informaci: Trať nevede po dálnici – tudíž značený nájezd na dálnici = zákaz vjezdu !!! V tu chvíli mě polilo horko a zavelel jsem – Zpátky na stromy a na kruháče !!! Druhý výjezd je vlastně třetí !!! SPK 19 na souběžce podél dálnice to potvrzuje a od severu do kóty 265, abych v ní neodbočoval vlevo. Ještě zde odjet poprvé stopku, tedy 2x SPK 37. Takže chyba na kruháči by byla za 300 TB !!!. Naštěstí jsem se tím nenechal rozhodit, v pohodě jsem odjel mosty (druhý a třetí – každý údaj v iti je přeci samostatný, vzpomněl jsem si na rozpravu). Pak už jenom nezapomenout, že musím z kóty 257 vyjet azimutem 257°, takže k ulici Měšická, kde je ČK, musím přijet od jihu.
Po dojezdu jsme si nejdřív dali oběd a pak teprve jsem se chtěl podívat na vzoráky. Nejprve jsem je nemohl najít, někdy bloudili po stolech, tak mě Míša Modálková nabídla, že mi to nadiktuje ( et. A až D). Měla dopoledne i odpoledne pěkný výsledek (0 a 100 dopoledne, 0 a 200 odpoledne na průjezdkách), a tak si dělala zálusk na dobrý výsledek, možná i na 1.místo. Ale naše 100-0-0-0 TB a lepší časy ji trochu sebrali vítr z plachet.
Po tomto zjištění jsem byl docela spokojený a jen čekal, zda bude někdo ještě lepší. Nebyl. Dvě první místa, to jsme dlouho neměli. Soutěž se samozřejmě moc líbila, ale ne jenom kvůli dobrému výsledku. Umím dobře ohodnotit soutěž, která byla zajímavá a dobře se mě jela, i když nedopadne pro nás dobře. Dobré umístění je už jen třešnička na dortu. Ale tentokrát Standa udělal soutěž přesně ušitou na ČP (a to i s trefenými časy). Podle výsledků by se mohlo zdát, že to bylo až moc snadné, ale nebylo. Ano rozhodovala jedna, dvě chyby, ale možností, kde ty chyby udělat byla spousta. Pořád bylo co řešit, vymýšlet a pochopit svého autora. Takže Standovi velké díky a pro ostatní stavitele, následujte ho!!
Rychlé propočty dalšího vývoje v ČP nám ukázaly, že po výborném výsledku v Táboře máme ještě šanci zabojovat o celkové prvenství v ČP, pokud se trochu svezeme na vítězné vlně. Vyhrát ČP se nám naposledy podařilo v roce 2015. Do Přerova jsme původně ani nechtěli jet (je to daleko, naši mladí poháry letos nejezdí a bez nich nemáme šanci na trochu slušný výsledek na družstvech). Ale boj o celkové prvenství v ČP jsme vzdát bez boje nechtěli.
Závěrečné dvoukolo.
Nejprve musím, stejně jako ostatní, hodně pochválit Ludvíka Prášila (ale i HR). Ukousnul si na začátku roku ohromný krajíc – 1 kolo Shellu, 1 Malého poháru, 2 kola Velkého poháru a družstva. To představuje ohromnou porci práce !! A vím o čem mluvím. Dělal jsem družstva spolu s 1 kolem Shellu a ČP v roce 2016 a bylo toho dost a dost. Takže obdivuji schopnost zvládnout k tomu ještě jedno kolo ČP(MP) a MČP (MMP) navíc. A nutno říci, že Ludvík to zvládnul na jedničku !
Noční část nebudu příliš pitvat, to udělal Mirek Paulů, tak jen naše pocity a chyby. První etapa se mně jela moc pěkně, chytáky na sebe pěkně navazovaly, pořád bylo co řešit a vymýšlet, pořád jsem věděl, co tím autor chtěl říci. Jen malá chybka mezi SM 3 a SM 4, kdy jsem si udělal kolečko navíc (třetí SPK Z) a pak už Mirkem zmíněná tvrdá mapařina za mapovou P (trochu jiný úhel nájezdu do odbočky – v noci těžko řešitelné). Tuto pasáž my za 160, Mirek jen za 100 a to rozhodovalo o prvním a druhém místě (a samozřejmě Mirkova bezkonkurečně zajetá JZ).
Ale výsledek noci nám plně hrál do noty. My jsme připisovali 4 body, Petrové nic a tak jsme se dotáhli na rozdíl dvou bodů. Rozhodovat bude poslední kolo ČP. Petrové nesmí nic připsat a my musíme být nejhůře třetí (připíšeme 2 body a bude shoda výsledků a rozhodne lepší poslední závod). Těžký úkol, ale splnitelný.
Od samého začátku denní části jsme jeli docela v pohodě, bez jakéhokoliv náznaku nervozity (jak na tom byli soupeři nevím), nějak jsme se poprali i s úhlem 160°, který nás nahnal proti mapové jednosměrce a tak jsme ho nejprve marně hledali někde jinde, pochopili jsme i chybějící (ukradenou) SPK na otočení v Roudnici (příjezd do kóty 401) a správné otočení v detailu kóty 401, aby to nebyl jednoznačný výjezd. Náročné bylo správně posadit Az 278°před podjezd v Brodku, ale následující SPK to potvrdily, a pak už jenom správně dojet na ty správné mosty. První etapa za nula TB na PK i na čase stále ještě udržovala naději.
Ve druhé etapě jen problematická chlupatá čára u kóty 271, ale 3x SPK 77 jsme nějak vydedukovali správně. Nadvakrát jsme si museli zajet další chlupku za kótou 271, až na podruhé jsme ji trefili. Na následující SM 42 přišla naše zbytečná chyba. Na stopce jsme opustili SM, dojeli ke křižovatce jižně od 271. To už známe, řekl Mirek, já se tady otočím a ty napiš 77. A tak jsme neviděli další stopku a neměli SPK“FI“. Pořád si říkáme – všechno dojíždět, dojíždět, ale stejně se nám stávají takovéto chyby. Naprosto zbytečné chyby. Naštěstí tato byla ve druhé etapě jediná a výsledné třetí místo bylo přesně to, co jsme potřebovali.
A tak došlo k nejtěsnějšímu možnému rozdílu v hodnocení celého ročníku ČP. Dvě posádky stejné započtené výsledky 1-1-1-2-3-3, tedy škrtání nic nerozhodne a rozhoduje lepší výsledek v posledním společném závodě – Petrové 5.místo, my 3.místo. VÍTĚZÍME !!
Stejně jako v dalších sportovních odvětvích i v AOS platí zásada, že bojovat se má do poslední chvíle a s rozhodnou vůlí o dosažení vítězství !!!
..........................................................................................................................................................................
Při pohledu zpátky na 5 posledních kol ČP musím konstatovat, že podzim se nám v ČP opravdu docela povedl, o čemž svědčí následující čísla pořadí v posledních 5-ti kolech ČP: 3-1-1-2-3. Vlastně z jarní části ČP se nám nakonec započítávalo jen vítězství v Letech. Ale stačilo jen málo a mohlo být všechno jinak a z vítězství v ČP se mohli radovat Petrové (Černý + Mašek).
Nejprve se vrátím jen trochu k ČP v Jindřichově Hradci. Zdeněk Šimánek opět předvedl, že stavitelské řemeslo nezapomněl, a po loňském tak trochu nepodařeném propadáku, připravil opět výbornou soutěž nabitou výbornými a chytrými chytáky. Náročností ITI i zvolenými časy to byla soutěž na úrovni mistráku, o čemž svědčí počty bodů posádek jak na prvních třech místech, tak i těch trochu vzadu. Možná to způsobilo i pár drahých chyb, jako např. dejka za vraty hned po výjezdu z první ČK, která byla (zbytečně) za 300 TB! Nebudu tady dělat rozbor této soutěže, to už udělal Petr Mašek, jen se tady musím přiznat, kterak jsme trochu „odfušovali“ závěr třetí etapy. Mezi kótami 432 – 432 jsme s přehledem odhalili chyták na dopravní značení a jeli se otočit pro SPK „99“, ale že bude za rohem schovaná za auty další SPK“T“ nás naprosto nenapadlo a asi jsme v tu chvíli moc nekoukali a žádnou druhou SPK nehledali. Ale takové umístění dvou SPK za sebou nechápu dodnes, trochu zbytečné že ? Ale J.H. není Fulnek a SPK „T“ není SPK“44“ a tak se nic nerušilo !!!!
Ale pokračujme dále. To že jsme při výjezdu z J.H. na jih směrem ke kruháku asi měli jet vložák za cedulí konec obce (L, nejde-li tak P), jsme si uvědomili až při výjezdu z Otína a tady jsme si právě „fušersky“ řekli, no už se vracet nebudeme, jedna stovka na poháru nás nezabije. A hle ona rozhodla, na první místo nám scházelo 77 bodů. To by jsme dali i s nějakým tím časem navíc. I takto se dá prohrát nebo lépe řečeno přijít o první místo.
A poučeni „z krizového vývoje“ jsme přijeli ke Standovi do Tábora, kde jak jsem sliboval při zahájení, budeme soutěžit s „rozhodnou vůlí o dosažení vítězství“! Byli jsme rozhodnuti tentokrát nic nepodceňovat a o dobré umístění se poprat a ne ho nechávat zadarmo soupeřům. Do Tábora jezdíme rádi, Standovy soutěže nám většinou seděly, tedy jeho stavitelský styl, dokonce jsme tady už pár soutěží včetně mistráku vyhráli.
V etapě A mě zaujalo zadání silnice I.třídy č. 19 a podmínky nenajíždět na ní odbočením vlevo. Při její délce jsem předpokládal, že tuto podmínku Standa použije vícekrát a bylo to tak. Naše první zaváhání přišlo hned v první části etapy u kóty 424. Na vložák za značkou začátek obce jsme nezapomněli, ale kříž u kóty 424 se nám zdál trochu přesazený (nedali jsme si to do souladu s detailem), a tak jsme nejeli otočit se do obce ke kótě 442 (otočná SPK“9“). V kótě 424 mě trochu déle trvalo, než jsem pochopil další Standovu neobvyklou podmínku o chlupaté čáře ve čtyřpaprskové kótě. Tady naštěstí hned „naskočil“ Míra a trochu mě popostrčil v myšlení. To mě asi konečně „probudilo“ a dál jsem se už dostal do tempa a bez chyb jsme pokračovali až do konce etapy. Jak se nakonec ukázalo, tak zapomenutá otočná SPK“9“ byla naše jediná chyba za celý den. V Chýnově jsme odchytali opakované použití silnice č. 19, našli jsme ceduli ukazující směr k Chýnovské jeskyni. Ale byly hnědá a ne bílá, takže to nebyla směrová tabule IS04 podle vložáku. Až do konce etapy jsme hledali tu správnou bílou, ale nenašli jsme ji. A protože dál už jsme měli všechny SPK správně, tak až v cíli jsme pochopili, že IS04 byla další z povedených Standových chytáků.
V etapě B jsme si ohlídali příjezdy do kót s číslem menším než 360 v azimutu hodnoty kóty a pak zejména za kótou 476 opakovaný vložák „Nejezdi ve směru směrové tabule Mladá Vožice“. Po prvním použití vložáku severně od kóty 476 jsem marně hledal nějakou průjezdku v Řemíčově, kam mě poslala odbočovací šipka. Že by nebyl vložák pokrytý, to se mi nezdálo. Ale celé jsem to pochopil až později, když jsem vložák použil podruhé a potřetí a celé to podepsala otočná SPK“15“ u kóty 476. Ano Standa to celé ošetřil průjezdkami naprosto správně, aby nevznikla drahá chyba (prostě to nebyl Úsov). No a perlička na závěr - dva zákazy vjezdu před dojezdem do ČK – no tak tohle přeci nemůžu Standovi spolknout, když jsem stejnou fintu postavil na Kladně (a Standovi se moc líbila ).
Dobrá gulášovka nás posílila na odpolední část, ale než jsme se rozkoukali, tak jsme málem přehlídli SPK“21“ na hlavní v M.Vožici. Na poslední chvíli ji Mirek zahlídnul. Naštěstí se přes ni jelo ještě jednou, tak bychom si to asi opravili. Hezká pasáž v Hlasivu, domalovat si slepou mapou trojúhelník v kótě 497 a ještě si ho zjednosměrnit, pak o kus dál správně doměřit konec SM 38 až na dejce v Ratibořicích, tedy zde P a vynést si jednosměrku (2x SPK“24“). V Ratibořských Horách před ČK už „jenom“ si propojit detailem kóty 305 komunikace a do kóty 305 přijet od JV tak, aby se v ní dalo odbočit do ČK. Čas perfektní – najeto 2 minuty.
Jedeme hned dál bez přestávky, nechceme vypadnout z tempa . Bohužel jsme ale nepozorně přečetli zadání záhlaví ITI. Jó Informace – to je pořád to samé, to ani nemusíme číst ! Ale nebylo ! Přibyla tam jedna podstatná informace a to ta, že trať nevede po dálnici. To jsme nějak nedočetli a mohla z toho být rozhodující chyba.
V Zárybničné Lhotě nepřehlédneme plnou čáru za začátkem obce a tak vložák - Za zač.obce jeď poprvé rovně nás přetahuje přes odbočovací šipku a nájezd do kóty tedy řešíme až v detailu 442 (SPK 48). V kótě 424 nezapomeneme na známý detail a na to, že kóta 424 je mimo hlavní silnici (SPK 38). Přes kruháče druhým výjezdem a výjezd z kóty 265 se zdá být jednoduchý, nějak až moc jednoduchý. Nějak se mi to nezdálo, takové hluché místo, to začínám tušit nějakou zradu. A byla! Málem tady nastala naše MEGACHYBA, která by nás poslala až na 5.místo !!! Až u třetího kruháče mě to došlo. Znovu jsem si totiž pořádně přečetl všechny vložáky a taky Informace (a hlavně jsem je dočetl až do konce) a teprve nyní jsem objevil tu podstatnou informaci: Trať nevede po dálnici – tudíž značený nájezd na dálnici = zákaz vjezdu !!! V tu chvíli mě polilo horko a zavelel jsem – Zpátky na stromy a na kruháče !!! Druhý výjezd je vlastně třetí !!! SPK 19 na souběžce podél dálnice to potvrzuje a od severu do kóty 265, abych v ní neodbočoval vlevo. Ještě zde odjet poprvé stopku, tedy 2x SPK 37. Takže chyba na kruháči by byla za 300 TB !!!. Naštěstí jsem se tím nenechal rozhodit, v pohodě jsem odjel mosty (druhý a třetí – každý údaj v iti je přeci samostatný, vzpomněl jsem si na rozpravu). Pak už jenom nezapomenout, že musím z kóty 257 vyjet azimutem 257°, takže k ulici Měšická, kde je ČK, musím přijet od jihu.
Po dojezdu jsme si nejdřív dali oběd a pak teprve jsem se chtěl podívat na vzoráky. Nejprve jsem je nemohl najít, někdy bloudili po stolech, tak mě Míša Modálková nabídla, že mi to nadiktuje ( et. A až D). Měla dopoledne i odpoledne pěkný výsledek (0 a 100 dopoledne, 0 a 200 odpoledne na průjezdkách), a tak si dělala zálusk na dobrý výsledek, možná i na 1.místo. Ale naše 100-0-0-0 TB a lepší časy ji trochu sebrali vítr z plachet.
Po tomto zjištění jsem byl docela spokojený a jen čekal, zda bude někdo ještě lepší. Nebyl. Dvě první místa, to jsme dlouho neměli. Soutěž se samozřejmě moc líbila, ale ne jenom kvůli dobrému výsledku. Umím dobře ohodnotit soutěž, která byla zajímavá a dobře se mě jela, i když nedopadne pro nás dobře. Dobré umístění je už jen třešnička na dortu. Ale tentokrát Standa udělal soutěž přesně ušitou na ČP (a to i s trefenými časy). Podle výsledků by se mohlo zdát, že to bylo až moc snadné, ale nebylo. Ano rozhodovala jedna, dvě chyby, ale možností, kde ty chyby udělat byla spousta. Pořád bylo co řešit, vymýšlet a pochopit svého autora. Takže Standovi velké díky a pro ostatní stavitele, následujte ho!!
Rychlé propočty dalšího vývoje v ČP nám ukázaly, že po výborném výsledku v Táboře máme ještě šanci zabojovat o celkové prvenství v ČP, pokud se trochu svezeme na vítězné vlně. Vyhrát ČP se nám naposledy podařilo v roce 2015. Do Přerova jsme původně ani nechtěli jet (je to daleko, naši mladí poháry letos nejezdí a bez nich nemáme šanci na trochu slušný výsledek na družstvech). Ale boj o celkové prvenství v ČP jsme vzdát bez boje nechtěli.
Závěrečné dvoukolo.
Nejprve musím, stejně jako ostatní, hodně pochválit Ludvíka Prášila (ale i HR). Ukousnul si na začátku roku ohromný krajíc – 1 kolo Shellu, 1 Malého poháru, 2 kola Velkého poháru a družstva. To představuje ohromnou porci práce !! A vím o čem mluvím. Dělal jsem družstva spolu s 1 kolem Shellu a ČP v roce 2016 a bylo toho dost a dost. Takže obdivuji schopnost zvládnout k tomu ještě jedno kolo ČP(MP) a MČP (MMP) navíc. A nutno říci, že Ludvík to zvládnul na jedničku !
Noční část nebudu příliš pitvat, to udělal Mirek Paulů, tak jen naše pocity a chyby. První etapa se mně jela moc pěkně, chytáky na sebe pěkně navazovaly, pořád bylo co řešit a vymýšlet, pořád jsem věděl, co tím autor chtěl říci. Jen malá chybka mezi SM 3 a SM 4, kdy jsem si udělal kolečko navíc (třetí SPK Z) a pak už Mirkem zmíněná tvrdá mapařina za mapovou P (trochu jiný úhel nájezdu do odbočky – v noci těžko řešitelné). Tuto pasáž my za 160, Mirek jen za 100 a to rozhodovalo o prvním a druhém místě (a samozřejmě Mirkova bezkonkurečně zajetá JZ).
Ale výsledek noci nám plně hrál do noty. My jsme připisovali 4 body, Petrové nic a tak jsme se dotáhli na rozdíl dvou bodů. Rozhodovat bude poslední kolo ČP. Petrové nesmí nic připsat a my musíme být nejhůře třetí (připíšeme 2 body a bude shoda výsledků a rozhodne lepší poslední závod). Těžký úkol, ale splnitelný.
Od samého začátku denní části jsme jeli docela v pohodě, bez jakéhokoliv náznaku nervozity (jak na tom byli soupeři nevím), nějak jsme se poprali i s úhlem 160°, který nás nahnal proti mapové jednosměrce a tak jsme ho nejprve marně hledali někde jinde, pochopili jsme i chybějící (ukradenou) SPK na otočení v Roudnici (příjezd do kóty 401) a správné otočení v detailu kóty 401, aby to nebyl jednoznačný výjezd. Náročné bylo správně posadit Az 278°před podjezd v Brodku, ale následující SPK to potvrdily, a pak už jenom správně dojet na ty správné mosty. První etapa za nula TB na PK i na čase stále ještě udržovala naději.
Ve druhé etapě jen problematická chlupatá čára u kóty 271, ale 3x SPK 77 jsme nějak vydedukovali správně. Nadvakrát jsme si museli zajet další chlupku za kótou 271, až na podruhé jsme ji trefili. Na následující SM 42 přišla naše zbytečná chyba. Na stopce jsme opustili SM, dojeli ke křižovatce jižně od 271. To už známe, řekl Mirek, já se tady otočím a ty napiš 77. A tak jsme neviděli další stopku a neměli SPK“FI“. Pořád si říkáme – všechno dojíždět, dojíždět, ale stejně se nám stávají takovéto chyby. Naprosto zbytečné chyby. Naštěstí tato byla ve druhé etapě jediná a výsledné třetí místo bylo přesně to, co jsme potřebovali.
A tak došlo k nejtěsnějšímu možnému rozdílu v hodnocení celého ročníku ČP. Dvě posádky stejné započtené výsledky 1-1-1-2-3-3, tedy škrtání nic nerozhodne a rozhoduje lepší výsledek v posledním společném závodě – Petrové 5.místo, my 3.místo. VÍTĚZÍME !!
Stejně jako v dalších sportovních odvětvích i v AOS platí zásada, že bojovat se má do poslední chvíle a s rozhodnou vůlí o dosažení vítězství !!!
autor příspěvku: KotinaP
21.10.2019 18:39 Pohled z bedny aneb festival blbostí posádky 111 na Shellu
Začátek v pohodě píšeme PK K a já koukám musíme do 301 od jihu, takže čelem vzad, žádné K a zpět do Kokor. Cestou jsme vyděsili pár posádek, co startovali za námi a do Rokytnice najíždíme od SSZ a chceme do 301 tedy od jihu. Moji blbost nám pak připomněli v 9,23 ještě příslušníci Policie a šlo se dýchat, což bylo za 0. Konečně do 301. Na chybějící PK vede řidič 2:0. Při cestě do 303 Terka nejede mapovou šipku, tedy chybí PK T. Stav tedy 2:1. PK 48 je OK. Na odsazeném kříži na dejce vlevo a jsme u hřbitova, asi proto, že jsme pohřbili další PK T a tedy již i naděje na dobré umístění. Stav 2:2. Na SM 21 koukám, že nás u kapličky měří a já tam mám 90 a konec obce nebyl, takže očekáváme další 400 a můžeme jet domů. Následující PK jsou OK. Ale že je to celkově v …dokládají následující plechy PI a CI. 3xW nebyl problém, ale dále jsme nevychytali 2x PK E. Vjezd do obce Brodek a plnění vložáku P jsme bohužel řešili mapovou jízdou do 388. Tady je skóre řidič vs navigátor 3:3.
Ještě nám chybí 1x PK 55-asi jsme nevychytali kombinaci mapové chlupatice s dejkami a dále podjezd a hurá do cíle.
V druhé etapě o něco lepší chybí nám podruhé PK 5 v Císařově řešíme mapový most, takže jsme se jeli podívat do Rokytnice. Jedeme P a úhel 135 a končíme v polích. Co to je za blbost? Kouká na nás otočná HH, ale nesedí to. Jedeme zpět a ejhle v detailu v Císařově je ten správný, takže 2xPK 2 a hurá na !!!. Opatrně, aby náš dlouhý koráb nelehl na břicho a následuje plná čára, tak musím P. Do Kokor nemohu jinak, než přes Brodek a PK W,E a 27.
Na konci nám opět 2 ks chybí, takže jaký začátek, takový konec.
To, že jsme i po tomto festivalu vyhráli a ještě k tomu o 6 TB bylo velikým překvapením.
Tímto chci poděkovat za naši posádku všem pořadatelům této soutěže!!!!!!
Ještě krátce k 1. úseku družstevní části. Na rozdíl od festivalu jsme trochu více žrali, takže celkem za tuto část 3x PK navíc.
..........................................................................................................................................................................
Ještě nám chybí 1x PK 55-asi jsme nevychytali kombinaci mapové chlupatice s dejkami a dále podjezd a hurá do cíle.
V druhé etapě o něco lepší chybí nám podruhé PK 5 v Císařově řešíme mapový most, takže jsme se jeli podívat do Rokytnice. Jedeme P a úhel 135 a končíme v polích. Co to je za blbost? Kouká na nás otočná HH, ale nesedí to. Jedeme zpět a ejhle v detailu v Císařově je ten správný, takže 2xPK 2 a hurá na !!!. Opatrně, aby náš dlouhý koráb nelehl na břicho a následuje plná čára, tak musím P. Do Kokor nemohu jinak, než přes Brodek a PK W,E a 27.
Na konci nám opět 2 ks chybí, takže jaký začátek, takový konec.
To, že jsme i po tomto festivalu vyhráli a ještě k tomu o 6 TB bylo velikým překvapením.
Tímto chci poděkovat za naši posádku všem pořadatelům této soutěže!!!!!!
Ještě krátce k 1. úseku družstevní části. Na rozdíl od festivalu jsme trochu více žrali, takže celkem za tuto část 3x PK navíc.
autor příspěvku: Klár Zdeněk