25.11.2019 20:35 Service tour 2019 - pohled z bedny noc
Před soutěží v Praze jsme měli hodně co dohánět a tak jsme potřebovali urvat nějaký dobrý výsledek. Ale bylo zřejmé, že proti domácím posádkám z Kladna to nebude jednoduché.
Předehrou soutěže bylo zoufání Mirka na diskuzi, že se mu nedaří zkopírovat mapy. Což ještě zvýraznil na rozpravě, že topografické značky průjezdu nebrání. Ale to, co jsme dostali, asi nečekal nikdo. Měl jsem pocit, že bych ani nenašel cíl po hlavní silnici. Nějak jsem ale doufal, že to půjde. Výhodou pro všechny bylo, že máme dneska navigace, podle kterých se dalo občas také orientovat. Nakonec to asi tak hrozné nebylo, všichni do cíle dojeli.
1.etapa. Podle výsledků nám všem zamotal hlavu hned zkraje azimut 270, který byl ale na hlavní cestě. Příjezd a návrat na první slepou mapou byla zajímavá jízda s přehodnocováním a zapomínáním. Hledání jednosměrek do kóty 145 nám šla, jen nakonec jsem si nevzal slova autora za vlastní, že vložák končí v kótě. Vzal jsem to po šlindenbušsky, tedy že návěští mám před křižovatkou a tak jsem si kromě času přidal živou navíc. U kóty 148 po pochopení, co je mapová komunikace a kde je mapová jednosměrka, se objevila pěkná kombinace zakončená přenesením detailu až na křižovatku, kde jsme vyjeli na hlavní. Tady chybovala Simča, já o pár kilometrů dále. Zcela jsem zazdil příjezd do časovky reálně a mapově jsem minul celý konec za dvěstě.
2.etapa. Hned po rozjezdu jsem do důsledků nejel nejkratší cestou a jedna sedmdesátčtyřka nám chyběla. Lada bez chyb vychytala 3x vložák K+B. Pak skoro nám všem chyběly 3 průjezdky, možná jsme nepochopili autora, možná autor nepochopil nás. Nicméně jsme bez problémů odjeli všichni jinou cestou. 4x rovně jsem podcenil. Bylo mi jasné, v čem je finta, ale po té, co jsme chytli jenom hlavní ulice, jsem se nevrátil a brali jsme živou navíc. V obci Kopanina nejdřív klasický průjezd jednosměrkou pod most a pak dopravní značení, tak komentované v diskuzi. Dopravní značka přikázaný směr přenesená o 500 metrů dále, než byla zcela jasně zamýšlená křižovatka, pro kterou značka platí. Podobně se to opakovalo ve dne. Něco podobného se řešilo už mnohokrát a vždy z toho vyšlo, že musíme dopravní značení akceptovat stejně jako ostatní řidiči a zdvojování značení ještě neznamená přenášení příkazu jinam.
3.etapa. Na začátku jsme se nějak nemohli dopočítat čtyř dejek, ale SPK X měli asi všichni. Zatímco druhá etapa nebyla tak zajímavá, třetí to vynahradila. Podmínka střídání sudých a lichých kót nabízela většinou několik variant. Od Středokluk do Buštěhradu jsme se většinou kótám vyhýbali. V Buštěhradu jsme se zase museli do liché kóty 341 vrátit a vyhnout se nastrčené 349. Že doma není nikdo prorokem ukázala Verča. Chyby na posledních průjezdech ji z prvního průběžného místa odsunuly na třetí. Pavel Kotina a Mirek Zdrubecký zásadní chyby, na rozdíl od nás, neudělali a měli nakročeno na první vítězství v sezoně. Nakonec si ale museli počkat až do soboty. Stodeset bodů za překročení rychlosti je odsunulo o jeden bod na druhé místo. Jeden bod, to snad není ani muška zlatá.
A co nakonec? První pohled na mapy napovídal, že by to mohla být ztracená cesta do Prahy. Ale zajímavé itineráře posunuly dojem ze soutěže nahoru. Nuda ani zoufalství to rozhodně nebyla. A nakonec společně s denní vydařenou soutěží to bylo dobré dvoukolo.
MirekP
..........................................................................................................................................................................
Předehrou soutěže bylo zoufání Mirka na diskuzi, že se mu nedaří zkopírovat mapy. Což ještě zvýraznil na rozpravě, že topografické značky průjezdu nebrání. Ale to, co jsme dostali, asi nečekal nikdo. Měl jsem pocit, že bych ani nenašel cíl po hlavní silnici. Nějak jsem ale doufal, že to půjde. Výhodou pro všechny bylo, že máme dneska navigace, podle kterých se dalo občas také orientovat. Nakonec to asi tak hrozné nebylo, všichni do cíle dojeli.
1.etapa. Podle výsledků nám všem zamotal hlavu hned zkraje azimut 270, který byl ale na hlavní cestě. Příjezd a návrat na první slepou mapou byla zajímavá jízda s přehodnocováním a zapomínáním. Hledání jednosměrek do kóty 145 nám šla, jen nakonec jsem si nevzal slova autora za vlastní, že vložák končí v kótě. Vzal jsem to po šlindenbušsky, tedy že návěští mám před křižovatkou a tak jsem si kromě času přidal živou navíc. U kóty 148 po pochopení, co je mapová komunikace a kde je mapová jednosměrka, se objevila pěkná kombinace zakončená přenesením detailu až na křižovatku, kde jsme vyjeli na hlavní. Tady chybovala Simča, já o pár kilometrů dále. Zcela jsem zazdil příjezd do časovky reálně a mapově jsem minul celý konec za dvěstě.
2.etapa. Hned po rozjezdu jsem do důsledků nejel nejkratší cestou a jedna sedmdesátčtyřka nám chyběla. Lada bez chyb vychytala 3x vložák K+B. Pak skoro nám všem chyběly 3 průjezdky, možná jsme nepochopili autora, možná autor nepochopil nás. Nicméně jsme bez problémů odjeli všichni jinou cestou. 4x rovně jsem podcenil. Bylo mi jasné, v čem je finta, ale po té, co jsme chytli jenom hlavní ulice, jsem se nevrátil a brali jsme živou navíc. V obci Kopanina nejdřív klasický průjezd jednosměrkou pod most a pak dopravní značení, tak komentované v diskuzi. Dopravní značka přikázaný směr přenesená o 500 metrů dále, než byla zcela jasně zamýšlená křižovatka, pro kterou značka platí. Podobně se to opakovalo ve dne. Něco podobného se řešilo už mnohokrát a vždy z toho vyšlo, že musíme dopravní značení akceptovat stejně jako ostatní řidiči a zdvojování značení ještě neznamená přenášení příkazu jinam.
3.etapa. Na začátku jsme se nějak nemohli dopočítat čtyř dejek, ale SPK X měli asi všichni. Zatímco druhá etapa nebyla tak zajímavá, třetí to vynahradila. Podmínka střídání sudých a lichých kót nabízela většinou několik variant. Od Středokluk do Buštěhradu jsme se většinou kótám vyhýbali. V Buštěhradu jsme se zase museli do liché kóty 341 vrátit a vyhnout se nastrčené 349. Že doma není nikdo prorokem ukázala Verča. Chyby na posledních průjezdech ji z prvního průběžného místa odsunuly na třetí. Pavel Kotina a Mirek Zdrubecký zásadní chyby, na rozdíl od nás, neudělali a měli nakročeno na první vítězství v sezoně. Nakonec si ale museli počkat až do soboty. Stodeset bodů za překročení rychlosti je odsunulo o jeden bod na druhé místo. Jeden bod, to snad není ani muška zlatá.
A co nakonec? První pohled na mapy napovídal, že by to mohla být ztracená cesta do Prahy. Ale zajímavé itineráře posunuly dojem ze soutěže nahoru. Nuda ani zoufalství to rozhodně nebyla. A nakonec společně s denní vydařenou soutěží to bylo dobré dvoukolo.
MirekP
autor příspěvku: MirekP
13.11.2019 16:03 Pohled z bedny Svatomartinská - MP dopo odpo rok
Trochu jinak. Ti navigátoři do toho vidí a rozebírají průjezdy. R.A. je v běhu a dostal jsem licenci na pohled můj. Vidím v iti jen něco problémové co řešíme spolu.
Byl to trochu jiný adrenalin a výzva. Asi všichni ví o co šlo - Ladu a Mirka Paulů trochu poškádlit, aby titul MP neměli úplně zadarmo když si řeknou "jó to stačí". Po Pretioxu družstva s MP to tak nějak padlo do klína. Taky za to můžou novoty v organizaci všech seriálů, že na Moravě stačilo zajet 2 dvojkola. To mě probudilo po 4 letech neježdění to zkusit.
Tak jsme jeli.
Dopoledne: Už to tu bylo - hned po startu všichni ve špatným fuflíku a já už to tušil ... á sakra to bude na náhodě ... a taky že jo ... pak ještě fuflíček o kterém psal Jura4 že ho nevidí ještě teď - ten jsme taky neviděli ... při vyhodnocování furt +/- 1-3 takže po dopoledni nejistota. Všechno rozhodla až zručka, která se jela odpoledne mezi etapami. To už všichni známe, že někdy rozhodují totální drobnosti. Například jedno váhavé otáčení nebo nestihnutý semafor, kvůli kterým přijedete o 19 vteřin do časovky později. Nebo jeden kolek ve zručce. To by všechno nevadilo. !!!! Kdyby nás nepodřízl sám PERUN a neposlal nám do zručky cizí auto. V brance slalomu stojí a s pořadatelem se baví. Takže pak už to nebylo ono a výsledek 3. Konec škádlení s úřadujícími mistry. Pokud by si to chtěl pořadatel chtít sám hodit na hlavu - tak si to hoď a příště všichni si hlídejme vjezd do zručky - mohlo by být hůř až někdo někoho přejede.
Odpoledne: tak probuď se honem po zelí s knedlama !! ... první etapa hned makačka a půlhodinová sekera ... ale R.A. makal a hned jsem zas tušil jó tady by to mělo být v poho, náročnější zadání je R.A. parketa. Druhá etapa už klidnější dojezd v pohodě.
Něco k řešení iti co nikdo v diskuzi neřešil, pořešeno souhlasně se stavitelem až post: etapa O1 za kótou 329 reálná chlupatá přechod na mapovou chlupatou - po projetí poslední odbočky reálné mám jet reálně na první mapový chlup mapové - to je tedy reálně rovně projet mapovou protisměrnou kterou sis sám udělal a kříž a furt rovně až na téčko kde to teprve můžeš udělat (co ty na to rozboráři Mašku?) - dořešit to na místě už nešlo ale to nám nevadilo
Souhrn - NEOPAKOVATELNÉ A NEZAPOMENUTELNÉ. Pořadateli děkujeme a Ladě s Mirkem blahopřejeme.
..........................................................................................................................................................................
Byl to trochu jiný adrenalin a výzva. Asi všichni ví o co šlo - Ladu a Mirka Paulů trochu poškádlit, aby titul MP neměli úplně zadarmo když si řeknou "jó to stačí". Po Pretioxu družstva s MP to tak nějak padlo do klína. Taky za to můžou novoty v organizaci všech seriálů, že na Moravě stačilo zajet 2 dvojkola. To mě probudilo po 4 letech neježdění to zkusit.
Tak jsme jeli.
Dopoledne: Už to tu bylo - hned po startu všichni ve špatným fuflíku a já už to tušil ... á sakra to bude na náhodě ... a taky že jo ... pak ještě fuflíček o kterém psal Jura4 že ho nevidí ještě teď - ten jsme taky neviděli ... při vyhodnocování furt +/- 1-3 takže po dopoledni nejistota. Všechno rozhodla až zručka, která se jela odpoledne mezi etapami. To už všichni známe, že někdy rozhodují totální drobnosti. Například jedno váhavé otáčení nebo nestihnutý semafor, kvůli kterým přijedete o 19 vteřin do časovky později. Nebo jeden kolek ve zručce. To by všechno nevadilo. !!!! Kdyby nás nepodřízl sám PERUN a neposlal nám do zručky cizí auto. V brance slalomu stojí a s pořadatelem se baví. Takže pak už to nebylo ono a výsledek 3. Konec škádlení s úřadujícími mistry. Pokud by si to chtěl pořadatel chtít sám hodit na hlavu - tak si to hoď a příště všichni si hlídejme vjezd do zručky - mohlo by být hůř až někdo někoho přejede.
Odpoledne: tak probuď se honem po zelí s knedlama !! ... první etapa hned makačka a půlhodinová sekera ... ale R.A. makal a hned jsem zas tušil jó tady by to mělo být v poho, náročnější zadání je R.A. parketa. Druhá etapa už klidnější dojezd v pohodě.
Něco k řešení iti co nikdo v diskuzi neřešil, pořešeno souhlasně se stavitelem až post: etapa O1 za kótou 329 reálná chlupatá přechod na mapovou chlupatou - po projetí poslední odbočky reálné mám jet reálně na první mapový chlup mapové - to je tedy reálně rovně projet mapovou protisměrnou kterou sis sám udělal a kříž a furt rovně až na téčko kde to teprve můžeš udělat (co ty na to rozboráři Mašku?) - dořešit to na místě už nešlo ale to nám nevadilo
Souhrn - NEOPAKOVATELNÉ A NEZAPOMENUTELNÉ. Pořadateli děkujeme a Ladě s Mirkem blahopřejeme.
autor příspěvku: Lole
11.11.2019 15:41 Seznam projížděných obcí na MČR Praha:
Noc:
Praha 6, Přední Kopanina, Tuchoměřice, Kněževes, Středokluky, Běloky, Makotřasy, Buštěhrad, Vrapice a Kladno.
to Jura4 aj všici: Drevníky se v noci nejedou
den:
Kladno Kročehlavy a Rozdělov, Libušín, Vinařice, Pchery, Důl Teodor, Olšany, Třebušice, Koleč, Zákolany, trněný Újezd, Holubice, Kozinec, Tursko, Libčice, Velké Přílepy, Černý Vůl.
to Jura4 aj všici: Drevníky se nejedou ani ve dne, páč to je daleko!
autor příspěvku: Kuklík Karel
11.11.2019 13:44 Svatomartinská AOSka dopoledne – Pohled z bedny
Přijeli jsme do Ostravy už v pátek večer, takže žádnej stres. A ráno před startem jsme si ještě zajeli do Karviné-Doly pro kešku, doporučenou Jankem. Prostě pohoda.
V Heřmanické hospodě výborné pivo z místního pivovaru (teda já měl dvanáctku). A prý se startuje od kostela – jenže kterého. Mnoho nás nejdříve dojelo k Husově sboru než našlo ten správnej kostel…
1.etapa – Hned po startu cestou do bodu A byla bohužel chyba autora, protože nás mnoho skončilo ve slepé ulici K Maliňáku. Ale stane se…. Na ZM bylo psáno, že je kreslená ale tady to fakt do zahrádek nešlo vjet – komunikace se nekonala. Vyjeli jsme z bodu A a přes kótu 232 to bylo nějaké moc jednoduché (opět naše obvyklá obava z lehčích soutěží). Pak to hezky odsejpalo, správně vynesená jednosměrka z detailu nás dohnala do kóty 111 a pak pro plech N u garáží. Následovala lumpárna autora, že se jede dřív SM2 než SM1. Cesta pak na SM1 byla kratší opět přes plech N u garáží (to nám ale došlo až po chvilce). Živá kontrola nás chtěla rozhodit v uvažování rozdáváním výborných sušenek, ale nedali jsme se. SM1 měla trochu divoce namalované šipky příjezdu a výjezdu (rozhodně to nebylo rovně). A pak už v pohodě do časovky, jen nezazdít zlom řádku před údajem ČK1 – tedy jet reálně a proto pro otočný plech 7.
2.etapa – Úvod etapy bohužel poznamenalo zmizení SPK AA a SPK 51, protože finta na pytlíku při plánkové změně otáčení byla pěkná. V Michálkovicích nebyl namalovanej kruhák, což by na kreslené mapě být nemělo ale pochopili jsme, jak to autor chce. Pak jsem ale nepochopil, jak autor chtěl jet nájezd na SM3. Plech FF byl ukradenej a nikdo ho proto neměl ale ve vzorovém průjezdu bylo vidět, kde měl být. Proč bych měl dělat ještě jedno kolečko při nájezdu na SM3? Při SM zadané mapově mi nevadí, že na začátku SM je jednoznačný výjezd, to se týká jen reálných SM. Co Ty na to, Zdeňku?
Pak byla pěkná dlouhá reálná pasáž s cestou přes živou. Na jejím konci dost posádek vychytala plná čára u přejezdu. A překvapivě se ta živá brala jen jednou.
Chytrá mapová chlupatá, kde bylo nutné počítat s předchozím smazáním některých komunikací. A pak jsme dojeli na začátek víceproudé ulice Petřvaldská, kde jsme to zmastili už kdysi – asi před čtyřmi lety, a tak jsme teď extra měřili. No a pěkná finta na závěr, protože jedu dle ITI do kóty 426 co nejkratší cestou a v ní P. Pak až řeším ostatní. Takže se musím jet na Jih opytlit pro SPK H a V.
Odpoledne se nám také líbilo moc a opět se mi podařilo nadělat chyby na tom „břichu“ v Petřkovicích. Tentokrát bohužel za 200 TB.
Bylo to příjemné a děkujeme oběma stavitelům a celému pořadatelskému sboru.
..........................................................................................................................................................................
V Heřmanické hospodě výborné pivo z místního pivovaru (teda já měl dvanáctku). A prý se startuje od kostela – jenže kterého. Mnoho nás nejdříve dojelo k Husově sboru než našlo ten správnej kostel…
1.etapa – Hned po startu cestou do bodu A byla bohužel chyba autora, protože nás mnoho skončilo ve slepé ulici K Maliňáku. Ale stane se…. Na ZM bylo psáno, že je kreslená ale tady to fakt do zahrádek nešlo vjet – komunikace se nekonala. Vyjeli jsme z bodu A a přes kótu 232 to bylo nějaké moc jednoduché (opět naše obvyklá obava z lehčích soutěží). Pak to hezky odsejpalo, správně vynesená jednosměrka z detailu nás dohnala do kóty 111 a pak pro plech N u garáží. Následovala lumpárna autora, že se jede dřív SM2 než SM1. Cesta pak na SM1 byla kratší opět přes plech N u garáží (to nám ale došlo až po chvilce). Živá kontrola nás chtěla rozhodit v uvažování rozdáváním výborných sušenek, ale nedali jsme se. SM1 měla trochu divoce namalované šipky příjezdu a výjezdu (rozhodně to nebylo rovně). A pak už v pohodě do časovky, jen nezazdít zlom řádku před údajem ČK1 – tedy jet reálně a proto pro otočný plech 7.
2.etapa – Úvod etapy bohužel poznamenalo zmizení SPK AA a SPK 51, protože finta na pytlíku při plánkové změně otáčení byla pěkná. V Michálkovicích nebyl namalovanej kruhák, což by na kreslené mapě být nemělo ale pochopili jsme, jak to autor chce. Pak jsem ale nepochopil, jak autor chtěl jet nájezd na SM3. Plech FF byl ukradenej a nikdo ho proto neměl ale ve vzorovém průjezdu bylo vidět, kde měl být. Proč bych měl dělat ještě jedno kolečko při nájezdu na SM3? Při SM zadané mapově mi nevadí, že na začátku SM je jednoznačný výjezd, to se týká jen reálných SM. Co Ty na to, Zdeňku?
Pak byla pěkná dlouhá reálná pasáž s cestou přes živou. Na jejím konci dost posádek vychytala plná čára u přejezdu. A překvapivě se ta živá brala jen jednou.
Chytrá mapová chlupatá, kde bylo nutné počítat s předchozím smazáním některých komunikací. A pak jsme dojeli na začátek víceproudé ulice Petřvaldská, kde jsme to zmastili už kdysi – asi před čtyřmi lety, a tak jsme teď extra měřili. No a pěkná finta na závěr, protože jedu dle ITI do kóty 426 co nejkratší cestou a v ní P. Pak až řeším ostatní. Takže se musím jet na Jih opytlit pro SPK H a V.
Odpoledne se nám také líbilo moc a opět se mi podařilo nadělat chyby na tom „břichu“ v Petřkovicích. Tentokrát bohužel za 200 TB.
Bylo to příjemné a děkujeme oběma stavitelům a celému pořadatelskému sboru.
autor příspěvku: PetrM
02.11.2019 11:45 Pohled z bedny - AZIMUT RALLYE 2019
Do Soběšic jsme vyrazili v pátek, s dostatečnou časovou rezervou tak, abychom přijeli včas dle pokynů organizátorů. První komplikací byla uzavřená D8 a následně ucpané objízdné trasy. Taktický plán objížďkou přes Mělník nevyšel, práce na silnici za městem nám nadělily skoro 60 minut. Další cesta ku Praze ubíhala hladce, nebýt červených úseků, které Google mapy hlásily. Kvůli nehodě před tunelem Blanka jsme poskakovali v Holešovičkách, do tunelu jsme nakonec přijeli od Holešovic přes Trojský most. Po dalších komplikacích na Smíchově, v Chuchli a kolem Cukráku jsme nasbírali celkových 120 minut a byli na disk. V okolí Strakonic jsme obdrželi hlášení z řídící věže, že večeře na nás počká někde u okýnka a ohřejeme si jí v mikrovlnce. To jsme zrovna opustili poslední široké a rovné silnice a neznámým, temným terénem, kde jen sporadicky zasvítilo obydlí, jsme se blížili k cíli. Lišku jsme žádnou nepotkali a nakonec jsme stihli jak večeři, tak večerní rozpravu.
Sobotní ráno bylo nádherné. Obklopovala nás krásná, prosluněná krajina, oproti včerejšku nebe a dudy. Tak honem na snídani a postupně jsme obdrželi tři různé testy. A pak další překvapení: pořadatelé nám připravili rychlostní zkoušku. Musela to být neskutečná práce s úředníky, protože vyjednat uzavírku mimoúčelové komunikace není nic jednoduchého a hromádka souvisejících úředních lejster tomu nasvědčovala. Odjeli jsme obě erzety a už jsme se řadili do etapy. Těsně před startem Janě nedopatřením v klíně přistál poctivý borůvkový koláč se smetanou (původně to měl být povolený doping) a tak Jana měla o předstartovní přípravu postaráno. Dlužno dodat, že tato poskvrna byla odpoledne náležitě odčiněna.
Jela se jedna etapa, v itíku byly tradičně kombinované mapové a reálné části, v mapě byly drobné úpravy, kořením byly dva vložáky a jedna slepá mapa v měřítku odlišném od ZM. Trať povětšinou vedla ještě užšími cestami než včerejší příjezd, ale žádná z nich nebyla za hranou. Jednalo se o atraktivní trasu nahoru – dolů nádhernou krajinou. Na trati byly živé kontroly s úkoly, jedna tajná kontrola a ty panoramata – no kochal jsem se. Po předchozí domluvě obdržel itík i náš syn a poklidné tempo soutěže nám umožnilo vzájemnou komunikaci, kontrolu a vysvětlení postupů. Snad se nám podařilo zasít semínko, na příští závod už chce svoje desky. Cíl byl u hotelu, organizátoři nám připravili ještě odhady vzdáleností, až poté jsme mohli parkovat. Odpoledne bylo zpestřeno fajn soutěžemi pro přítomné děti, k dispozici všem byl hotelový bazén a další zázemí. Nejlépe bylo na terase, kde jsme si užívali sluníčka dosyta. Po vyhlášení výsledků a předání cen byl na programu večer s živou hudbou. Zapěli jsme chorály a s ohledem na další hotelové hosty jsme museli po 23. hodině oslavy ukončit.
Nedělní dopoledne bylo zpestřeno soutěží ve střelbě ze vzduchovky. I toto klání bylo vyhodnoceno a na všechny zúčastněné čekaly milé a hodnotné ceny, za které je dlužno poděkovat nejen organizátorům, ale i sponzorům. Před obědem jsme ještě stihli venkovní minigolf, poté jsme se rozloučili, odjeli na pár keší po okolí a den zakončili na nedalekém hradě Rabí.
Děkujeme za fajn soutěž, u které oceňujeme především pestrost napříč věkovými kategoriemi. Ceny se nám skoro nevešly do auta, manželka i syn hlásí, že by příští rok jeli opět. A to je nejvyšší vyznamenání. Děkujeme ještě jednou organizátorům, jejich týmu pomocníků a také všem ostatním posádkám za fajn soutěž.
Za posádku 121
Vít Hrzán
..........................................................................................................................................................................
Sobotní ráno bylo nádherné. Obklopovala nás krásná, prosluněná krajina, oproti včerejšku nebe a dudy. Tak honem na snídani a postupně jsme obdrželi tři různé testy. A pak další překvapení: pořadatelé nám připravili rychlostní zkoušku. Musela to být neskutečná práce s úředníky, protože vyjednat uzavírku mimoúčelové komunikace není nic jednoduchého a hromádka souvisejících úředních lejster tomu nasvědčovala. Odjeli jsme obě erzety a už jsme se řadili do etapy. Těsně před startem Janě nedopatřením v klíně přistál poctivý borůvkový koláč se smetanou (původně to měl být povolený doping) a tak Jana měla o předstartovní přípravu postaráno. Dlužno dodat, že tato poskvrna byla odpoledne náležitě odčiněna.
Jela se jedna etapa, v itíku byly tradičně kombinované mapové a reálné části, v mapě byly drobné úpravy, kořením byly dva vložáky a jedna slepá mapa v měřítku odlišném od ZM. Trať povětšinou vedla ještě užšími cestami než včerejší příjezd, ale žádná z nich nebyla za hranou. Jednalo se o atraktivní trasu nahoru – dolů nádhernou krajinou. Na trati byly živé kontroly s úkoly, jedna tajná kontrola a ty panoramata – no kochal jsem se. Po předchozí domluvě obdržel itík i náš syn a poklidné tempo soutěže nám umožnilo vzájemnou komunikaci, kontrolu a vysvětlení postupů. Snad se nám podařilo zasít semínko, na příští závod už chce svoje desky. Cíl byl u hotelu, organizátoři nám připravili ještě odhady vzdáleností, až poté jsme mohli parkovat. Odpoledne bylo zpestřeno fajn soutěžemi pro přítomné děti, k dispozici všem byl hotelový bazén a další zázemí. Nejlépe bylo na terase, kde jsme si užívali sluníčka dosyta. Po vyhlášení výsledků a předání cen byl na programu večer s živou hudbou. Zapěli jsme chorály a s ohledem na další hotelové hosty jsme museli po 23. hodině oslavy ukončit.
Nedělní dopoledne bylo zpestřeno soutěží ve střelbě ze vzduchovky. I toto klání bylo vyhodnoceno a na všechny zúčastněné čekaly milé a hodnotné ceny, za které je dlužno poděkovat nejen organizátorům, ale i sponzorům. Před obědem jsme ještě stihli venkovní minigolf, poté jsme se rozloučili, odjeli na pár keší po okolí a den zakončili na nedalekém hradě Rabí.
Děkujeme za fajn soutěž, u které oceňujeme především pestrost napříč věkovými kategoriemi. Ceny se nám skoro nevešly do auta, manželka i syn hlásí, že by příští rok jeli opět. A to je nejvyšší vyznamenání. Děkujeme ještě jednou organizátorům, jejich týmu pomocníků a také všem ostatním posádkám za fajn soutěž.
Za posádku 121
Vít Hrzán
autor příspěvku: matonni