11.12.2019 21:34 Cesta k vítězství - pohled z bedny Most 9.kolo
Do Mostu jsme vyráželi poněkud nervózní. Bylo to poslední dvoukolo a boj o titul byl otevřen. Snažili jsme se uklidňovat tím, že závazek pro letošní sezónu máme splněný. Verča ve čtvrtek úspěšně složila atestační zkoušku. Vyrazili jsme tedy v pátek po poledni a jeli si zmapovat noční prostor.
Ze startu první etapy jsme vyrazili obezřetně, nenabrat zbytečné body na radaru. Hned, jak mi Verča četla „po průjezdu kótou 110 jeď SM1“, mi bylo jasné, že se z Korozluků jinak nedostaneme. Zaječice jsme zajeli bez problémů, nesežrali jsme falešnou SPK, ani nezapadli na otočce v poli před kolejemi. Na příjezdu do Bečova jsem stále nechápal, proč je tam otočná SPK na vratech. Nenechali jsme se rozhodit a mazali rovně kolem nádraží. V Bečově přišla zajímavá pasáž - nájezd na SM2. Kombinace dopravního značení a přehodnocování nás dovedla k panu Klenákovi sen. Další část se nám už moc nepovedla. Odbočení do bubliny v detailu (tuším podle Mirka) jsme neviděli a pak mi na výjezdu z vesnice zapomněla Verča říct, že už dejky neplatí, SPK 3 navíc. Volevčice jsme začali dobře, konec SM3 mi sice vyšel až na tu poslední komunikaci, ale chlupatou čáru jsem nějak nezajel - ta slepá za křoví k barákům nebyla vidět, tak jsme si vzali dvě SPK 4 a jeli dál. Polerady jsme měli zmapované brilantně, tak jsem hned věděl, že nejdříve pro SPK 7. Pak jsem Verču „nakopnul“ ohledně plné čáry a ta si všimla, že čáry neplatily jen v minulé části a tady už platí - musím říct pěkná nachytávka Venco. V Lišnici nás reál do kóty 460 nenachytal, ve dne bohužel ano, samozřejmě jsem jel na začátek obce, ale pro značku, kam vede hlavní, jsem si couvnul. Začátek SM nás taky nerozhodil a tak jsme mazali dál do Nemilkova. Zde nám, myslím, vypršel čas na etapu. Nemilkov byl zase dobře zmapován, a hlavní do jednosměrky nás nerozhodila, Srpinu jsme našli také. A mažeme do Mostu pod mapový most. Tady jsem moc dobře věděl, že vyjíždíme z mapy a chtěl jsem se chytnout hned v Čepirohách. Verča mě však honem vracela zpět na hlavní a mazali jsme tedy do Velebudic. Jednosměrky projíždíme bez problémů, akorát konec jedeme bohužel po špatné ZM, alespoň mám VI.2. No holt za 160 na konci.
Do druhé etapy jsme odstartovali bez otálení. Začátek etapy byl hodně o vložácích. VI na omezení 70km byla hračka, moc dobře jsem si z minula pamatoval, kde je tahle značka. Pak motanice okolo kóty 240 a dlouhý reál. Po výjezdu z kóty 234 nastal první problém. VI2 chytil asi každý, ale jak dál. My jsme si vzali jednu otočnou, pak mě dejka nerozhodila a jel jsem rovně pro druhou otočnou. Tam jsem skončil a se mnou i Míra Paulů. Po dlouhé diskusi s Verčou, kde je chyba a co teda napíšeme za SPK, jsme odjížděli do kóty 260. Cestou jsme vzali detail 241 a pak VI4. Na bublině další problém. Chudák živá SPK v protisměru a na konci výjezd přes plnou čáru. Asi špatný směr otáčení, nebo chyběla šipka? Za kótou 260 nepřehlédnout jednosměrku, plnou čáru a prokličkovat Havraní. Na reálu si Verča nezapomněla vyznačit kótu 258 a z ní jednosměrku. V Lišnici jsem se nenechal zblbnout detailem a nechal Verču pořádně změřit začátek SM1. Okénko odboč nás docela zmátlo, odboč ale kam? Vybíráme směr Most, ještě pozdravit živou (stále v protisměru) a valíme k cíli. Ve Velebudicích nás zpomalila policejní hlídka, naštěstí se to obešlo bez pokuty. Mě všechno svítilo, na rozdíl od Míry. Před cílem ještě do Vtelna - to už známe ze špatného průjezdu z minulé etapy. V cíli se nás Jarda ptá, zda chceme sdělit dobrou zprávu. My se ale nechceme rozptylovat a zprávu odmítáme.
Po krátké občerstvovací pauze se pouštíme do poslední etapy, je krátká, tak hurá do ní. Už od prvního pohledu je mi jasné, že bude rallye parkoviště. Rychle vyznačit detaily a jedem do kóty 250. První parkoviště bez problému, za to najít azimut nám dává docela zabrat, ale našli jsme, takže SPK 33 celkem 3x. Cestou na SM1 nás VI na DZ 30 vyhnal na nám už známé místo s otočnými SPK, no ani v této etapě to nemá řešení - to už nás nerozhodilo a jedeme na SM1. Nájezd jsme nezapomněli, ale přetažení mezi kolíky jsme neodhalili. Před cílem ještě nepřehlédnou VI na zóny a jsme v cíli.
Ráno nás čekala ještě jízda zručnosti. Z vyvěšených výsledků jsme byli první před Paulů a Kubíčkovi byli třetí. Tento výsledek nás celkem potěšil, ale nebylo nic rozhodnuto. Měli jsme náskok jen 20 bodů, ale jak já moc dobře vím, Míra udělá na JZ 20 bodů jako nic. Taktika na udržení byla jasná, hlavně nebláznit, pěkně v klidu, máme náskok. Na JZ jsme přijeli brzo a tak jsme měli čas si jí projít a s tátou se poradit o průjezdu. Venca nás sice popoháněl, ať jedeme, ať se to nezdržuje, ale já si chtěl počkat na Míru. Čekání se vyplatilo. Míra byl pod tlakem a udělal spoustu chyb. Čtverec měl teda na hraně, ale i těch 40 na trati bylo dost. Nakonec ten čtverec byl snad o milimetr vedle. Každopádně jsem jel v klidu, ale i tak nebyla JZ nic moc. Zúžený profil a slalom, čas podobný Mírovi. Vítězství mělo být s přehledem naše. To nám dodalo do posledního závodu trochu klidu. Zvrat přišel po dojezdu 10.kola, kdy Venca vyvěsil nějaké připomínky. Zprvu jsem myslel, že se jedná o připomínky ke dni. Záhy jsem zjistil, že jsou ale k noci. Teď začalo počítání. Nám umazali jednu SPK navíc (tedy minus 60), ale Mírovi s Ladou umazali jednu chybějící – tedy minus 100 TB. Tak to bylo rázem 20 v náš neprospěch. Otázkou bylo, jak tedy dopadla JZ - je tam rozdíl alespoň 21 bodů? Naštěstí byl rozdíl 26 bodů, tak jsme nakonec vyhráli o 6 bodů (a o 1 mm na čtverci !!!). Myslím si, že kdyby vyvěsili připomínky už ráno, tak jsem byl na JZ více nervózní já a dopadlo by to přesně naopak…
Radek
..........................................................................................................................................................................
Ze startu první etapy jsme vyrazili obezřetně, nenabrat zbytečné body na radaru. Hned, jak mi Verča četla „po průjezdu kótou 110 jeď SM1“, mi bylo jasné, že se z Korozluků jinak nedostaneme. Zaječice jsme zajeli bez problémů, nesežrali jsme falešnou SPK, ani nezapadli na otočce v poli před kolejemi. Na příjezdu do Bečova jsem stále nechápal, proč je tam otočná SPK na vratech. Nenechali jsme se rozhodit a mazali rovně kolem nádraží. V Bečově přišla zajímavá pasáž - nájezd na SM2. Kombinace dopravního značení a přehodnocování nás dovedla k panu Klenákovi sen. Další část se nám už moc nepovedla. Odbočení do bubliny v detailu (tuším podle Mirka) jsme neviděli a pak mi na výjezdu z vesnice zapomněla Verča říct, že už dejky neplatí, SPK 3 navíc. Volevčice jsme začali dobře, konec SM3 mi sice vyšel až na tu poslední komunikaci, ale chlupatou čáru jsem nějak nezajel - ta slepá za křoví k barákům nebyla vidět, tak jsme si vzali dvě SPK 4 a jeli dál. Polerady jsme měli zmapované brilantně, tak jsem hned věděl, že nejdříve pro SPK 7. Pak jsem Verču „nakopnul“ ohledně plné čáry a ta si všimla, že čáry neplatily jen v minulé části a tady už platí - musím říct pěkná nachytávka Venco. V Lišnici nás reál do kóty 460 nenachytal, ve dne bohužel ano, samozřejmě jsem jel na začátek obce, ale pro značku, kam vede hlavní, jsem si couvnul. Začátek SM nás taky nerozhodil a tak jsme mazali dál do Nemilkova. Zde nám, myslím, vypršel čas na etapu. Nemilkov byl zase dobře zmapován, a hlavní do jednosměrky nás nerozhodila, Srpinu jsme našli také. A mažeme do Mostu pod mapový most. Tady jsem moc dobře věděl, že vyjíždíme z mapy a chtěl jsem se chytnout hned v Čepirohách. Verča mě však honem vracela zpět na hlavní a mazali jsme tedy do Velebudic. Jednosměrky projíždíme bez problémů, akorát konec jedeme bohužel po špatné ZM, alespoň mám VI.2. No holt za 160 na konci.
Do druhé etapy jsme odstartovali bez otálení. Začátek etapy byl hodně o vložácích. VI na omezení 70km byla hračka, moc dobře jsem si z minula pamatoval, kde je tahle značka. Pak motanice okolo kóty 240 a dlouhý reál. Po výjezdu z kóty 234 nastal první problém. VI2 chytil asi každý, ale jak dál. My jsme si vzali jednu otočnou, pak mě dejka nerozhodila a jel jsem rovně pro druhou otočnou. Tam jsem skončil a se mnou i Míra Paulů. Po dlouhé diskusi s Verčou, kde je chyba a co teda napíšeme za SPK, jsme odjížděli do kóty 260. Cestou jsme vzali detail 241 a pak VI4. Na bublině další problém. Chudák živá SPK v protisměru a na konci výjezd přes plnou čáru. Asi špatný směr otáčení, nebo chyběla šipka? Za kótou 260 nepřehlédnout jednosměrku, plnou čáru a prokličkovat Havraní. Na reálu si Verča nezapomněla vyznačit kótu 258 a z ní jednosměrku. V Lišnici jsem se nenechal zblbnout detailem a nechal Verču pořádně změřit začátek SM1. Okénko odboč nás docela zmátlo, odboč ale kam? Vybíráme směr Most, ještě pozdravit živou (stále v protisměru) a valíme k cíli. Ve Velebudicích nás zpomalila policejní hlídka, naštěstí se to obešlo bez pokuty. Mě všechno svítilo, na rozdíl od Míry. Před cílem ještě do Vtelna - to už známe ze špatného průjezdu z minulé etapy. V cíli se nás Jarda ptá, zda chceme sdělit dobrou zprávu. My se ale nechceme rozptylovat a zprávu odmítáme.
Po krátké občerstvovací pauze se pouštíme do poslední etapy, je krátká, tak hurá do ní. Už od prvního pohledu je mi jasné, že bude rallye parkoviště. Rychle vyznačit detaily a jedem do kóty 250. První parkoviště bez problému, za to najít azimut nám dává docela zabrat, ale našli jsme, takže SPK 33 celkem 3x. Cestou na SM1 nás VI na DZ 30 vyhnal na nám už známé místo s otočnými SPK, no ani v této etapě to nemá řešení - to už nás nerozhodilo a jedeme na SM1. Nájezd jsme nezapomněli, ale přetažení mezi kolíky jsme neodhalili. Před cílem ještě nepřehlédnou VI na zóny a jsme v cíli.
Ráno nás čekala ještě jízda zručnosti. Z vyvěšených výsledků jsme byli první před Paulů a Kubíčkovi byli třetí. Tento výsledek nás celkem potěšil, ale nebylo nic rozhodnuto. Měli jsme náskok jen 20 bodů, ale jak já moc dobře vím, Míra udělá na JZ 20 bodů jako nic. Taktika na udržení byla jasná, hlavně nebláznit, pěkně v klidu, máme náskok. Na JZ jsme přijeli brzo a tak jsme měli čas si jí projít a s tátou se poradit o průjezdu. Venca nás sice popoháněl, ať jedeme, ať se to nezdržuje, ale já si chtěl počkat na Míru. Čekání se vyplatilo. Míra byl pod tlakem a udělal spoustu chyb. Čtverec měl teda na hraně, ale i těch 40 na trati bylo dost. Nakonec ten čtverec byl snad o milimetr vedle. Každopádně jsem jel v klidu, ale i tak nebyla JZ nic moc. Zúžený profil a slalom, čas podobný Mírovi. Vítězství mělo být s přehledem naše. To nám dodalo do posledního závodu trochu klidu. Zvrat přišel po dojezdu 10.kola, kdy Venca vyvěsil nějaké připomínky. Zprvu jsem myslel, že se jedná o připomínky ke dni. Záhy jsem zjistil, že jsou ale k noci. Teď začalo počítání. Nám umazali jednu SPK navíc (tedy minus 60), ale Mírovi s Ladou umazali jednu chybějící – tedy minus 100 TB. Tak to bylo rázem 20 v náš neprospěch. Otázkou bylo, jak tedy dopadla JZ - je tam rozdíl alespoň 21 bodů? Naštěstí byl rozdíl 26 bodů, tak jsme nakonec vyhráli o 6 bodů (a o 1 mm na čtverci !!!). Myslím si, že kdyby vyvěsili připomínky už ráno, tak jsem byl na JZ více nervózní já a dopadlo by to přesně naopak…
Radek
autor příspěvku: VeronikaK
05.12.2019 19:41 MOST 2019 - BYL JSEM U SOUBOJE O MISTRA ČR
Všichni víme, že umístění na soutěži bývá výsledkem součtu chyb, pochopení úlohy i celkové zdatnosti. Největší podíl mají body za průjezky, někdy body za čas a občas rozhodují i body z jízdy zručnosti. Letošní souboj o mistra byl velmi vyrovnaný a v konečné fázi o něj bojovaly dvě rovnocenné posádky, Lada s Mírou a Radek s Veronikou. A v celkovém pořadí tentokráte rozhodly body z jízdy zručnosti, i když aktéři klání určitě vědí o jiném místě, kde něco pokazili nebo naopak.
Byl jsem u toho jako mnoho dalších, když se rozhodovalo. A bylo to o fous, proto se o to tímto podělím s těmi, kteří přišli o tento zážitek, „kdy se psala historie“.
Pominu zde s prominutím ženy v těchto posádkách, neboť zručnosti jezdí špičkoví jezdci Mirek a Radek. Vzhledem k tomu, že zručnost nočního 9.kola se jela až v sobotu před startem do denního 10. kola, měli jsme příležitost vidět oba soupeře na trati JZ s vědomím, že Míra má před Radkem náskok 20 TB, což byl rozdíl mezi prvním a druhým místem v 9.kole mistrovství. Výsledky všech zručností těchto dvou soupeřů jsou vždy velmi vyrovnané, o čemž svědčí i pořadí v Mistru volantu, kde získali oba v součtu stejně bodů. A tak jsme byli zvědaví, jak to dopadne.
Mirek jel první. Na jízdě bylo vidět, že ani on nemá nervy ze železa a ví že jde o hodně, zkrátka nebyla to ta jistá jízda, na kterou jsme u něj zvyklí. Jízda končila jako obvykle na čtverci. Vnější okraje čtverce na asfaltu byly neostré a z dáli nebylo možno odhadnout, zda je zastavení ve čtverci nebo ne. Z davu vtipně na Ladu zaznělo „otoč volantem“, bylo by to asi stačilo, ale to se samozřejmě nestalo. A tak se hlouček přihlížejících přel, zda je to za nulu nebo za 15. V této chvíli velice pohotově zareagoval hlavní rozhodčí, shodou okolností i rozhodčí na JZ Vašek Mrštík, který jakoby dopředu věděl, o co jde. „Počkejte, počkejte, tady jde o mistra, mám v autě laserové ukazovátko, změříme to přesně“. A skutečně ve chvilce ho přinesl. Umístil ho na kolo, zprvu trochu nevyváženě (to vypadalo pro Míru dobře), pak to srovnal a bylo po současných i následných pochybnostech. Červená tečka ukazovala snad centimetr, možná jen půl centimetru mimo vyznačenou oblast. Mirek věděl, že čtverce umí, a tak na to ještě chvíli smutně a nevěřícně koukal. Ale bylo rozhodnuto. Nikdo z nás v té chvíli netušil (asi kromě vědmy Vaška), že právě tímto okamžikem se poprvé stali Mistry ČR Radek s Veronikou. Radek totiž svojí zručnost zajel videlně velmi opatrně oproti jindy, kdy jeho jízda bývá hodně „agresivní“, asi i s vědomím, že se to Mirkovi nepovedlo. A Míru porazil o 26 bodů, čímž pro jejich posádku získal v součtu všech bodů v soutěži vítězství v 9. kole a vzhledem k tomu, jak se vyvinuly události v posledním kole, které teprve v té chvíli startovalo, to znamenalo mistrovský titul.
Věřte, nevěřte, snad jsem si nic nevymyslel a opravdu se to stalo tak, jak jsem to popsal.
..........................................................................................................................................................................
Byl jsem u toho jako mnoho dalších, když se rozhodovalo. A bylo to o fous, proto se o to tímto podělím s těmi, kteří přišli o tento zážitek, „kdy se psala historie“.
Pominu zde s prominutím ženy v těchto posádkách, neboť zručnosti jezdí špičkoví jezdci Mirek a Radek. Vzhledem k tomu, že zručnost nočního 9.kola se jela až v sobotu před startem do denního 10. kola, měli jsme příležitost vidět oba soupeře na trati JZ s vědomím, že Míra má před Radkem náskok 20 TB, což byl rozdíl mezi prvním a druhým místem v 9.kole mistrovství. Výsledky všech zručností těchto dvou soupeřů jsou vždy velmi vyrovnané, o čemž svědčí i pořadí v Mistru volantu, kde získali oba v součtu stejně bodů. A tak jsme byli zvědaví, jak to dopadne.
Mirek jel první. Na jízdě bylo vidět, že ani on nemá nervy ze železa a ví že jde o hodně, zkrátka nebyla to ta jistá jízda, na kterou jsme u něj zvyklí. Jízda končila jako obvykle na čtverci. Vnější okraje čtverce na asfaltu byly neostré a z dáli nebylo možno odhadnout, zda je zastavení ve čtverci nebo ne. Z davu vtipně na Ladu zaznělo „otoč volantem“, bylo by to asi stačilo, ale to se samozřejmě nestalo. A tak se hlouček přihlížejících přel, zda je to za nulu nebo za 15. V této chvíli velice pohotově zareagoval hlavní rozhodčí, shodou okolností i rozhodčí na JZ Vašek Mrštík, který jakoby dopředu věděl, o co jde. „Počkejte, počkejte, tady jde o mistra, mám v autě laserové ukazovátko, změříme to přesně“. A skutečně ve chvilce ho přinesl. Umístil ho na kolo, zprvu trochu nevyváženě (to vypadalo pro Míru dobře), pak to srovnal a bylo po současných i následných pochybnostech. Červená tečka ukazovala snad centimetr, možná jen půl centimetru mimo vyznačenou oblast. Mirek věděl, že čtverce umí, a tak na to ještě chvíli smutně a nevěřícně koukal. Ale bylo rozhodnuto. Nikdo z nás v té chvíli netušil (asi kromě vědmy Vaška), že právě tímto okamžikem se poprvé stali Mistry ČR Radek s Veronikou. Radek totiž svojí zručnost zajel videlně velmi opatrně oproti jindy, kdy jeho jízda bývá hodně „agresivní“, asi i s vědomím, že se to Mirkovi nepovedlo. A Míru porazil o 26 bodů, čímž pro jejich posádku získal v součtu všech bodů v soutěži vítězství v 9. kole a vzhledem k tomu, jak se vyvinuly události v posledním kole, které teprve v té chvíli startovalo, to znamenalo mistrovský titul.
Věřte, nevěřte, snad jsem si nic nevymyslel a opravdu se to stalo tak, jak jsem to popsal.
autor příspěvku: MilanVlk
03.12.2019 23:46 V sobotu začneme řešit itineráře ZIMY 2019.
..........................................................................................................................................................................
Vše je připraveno na zahájení tradiční soutěže v řešení internetových itinerářů. Letos slibuje kvalitní itineráře, protože s jejich přípravou ochotně souhlasili autoři tratí, kteří patří mezi ty nejlepší. Já jsem všech pět projel, samozřejmě ne hned napoprvé, a můžu prohlásit, že mé představy nezklamaly.
Letos budeme soutěžit opět anonymně, bez jakéhokoli pořadí, ale s touhou dostat se do dalšího kola soutěže. Registrovaný bude jen email soutěžícího, který umožní zaslání kódů pro vstupy do dalších etap. Samozřejmě ani tento email nebude nikde uvedený.
Každou půlnoc z pátku na sobotu bude zveřejněn jeden itinerář. Autoři se představí v tomto pořadí:
Petr Černý, Zdeněk Jíše, Mirek Paulů, Petr Dvorský a na závěr Janek Prošek.
Samozřejmě, že každý itinerář obsahuje nějaký problém, přes který se bude pro někoho obtížné dostat. S tím jsem počítal a proto v každé etapě bude po 72 hodinách od doby, kdy si soutěžící stáhne itinerář, k dispozici 1. nápověda. Pokud by tato pomoc nestačila, tak po přečtení této nápovědy bude po 24 hodinách k dispozici druhá. Za stejnou dobu pak třetí a nakonec čtvrtá, která prozradí jak to myslel autor.
Diskutujme ke každé etapě na uzavřené diskuzi, abychom nenapovídali ostatním. Do uzavřené diskuze muže však přispívat jen ten, který úspěšně danou etapu dokončí nebo až po 10ti dnech od zveřejnění itineráře.
Aby vše fungovalo, tak jak má, je moje veliké přání. Dalo mi to dost příprav. Vše by mělo probíhat bez mé pomoci. Je to trochu složitější, než minule, tak když se něco po.... , tak na mě moc nenadávejte.
Příjemnou zábavu !!!!
..........................................................................................................................................................................
Letos budeme soutěžit opět anonymně, bez jakéhokoli pořadí, ale s touhou dostat se do dalšího kola soutěže. Registrovaný bude jen email soutěžícího, který umožní zaslání kódů pro vstupy do dalších etap. Samozřejmě ani tento email nebude nikde uvedený.
Každou půlnoc z pátku na sobotu bude zveřejněn jeden itinerář. Autoři se představí v tomto pořadí:
Petr Černý, Zdeněk Jíše, Mirek Paulů, Petr Dvorský a na závěr Janek Prošek.
Samozřejmě, že každý itinerář obsahuje nějaký problém, přes který se bude pro někoho obtížné dostat. S tím jsem počítal a proto v každé etapě bude po 72 hodinách od doby, kdy si soutěžící stáhne itinerář, k dispozici 1. nápověda. Pokud by tato pomoc nestačila, tak po přečtení této nápovědy bude po 24 hodinách k dispozici druhá. Za stejnou dobu pak třetí a nakonec čtvrtá, která prozradí jak to myslel autor.
Diskutujme ke každé etapě na uzavřené diskuzi, abychom nenapovídali ostatním. Do uzavřené diskuze muže však přispívat jen ten, který úspěšně danou etapu dokončí nebo až po 10ti dnech od zveřejnění itineráře.
Aby vše fungovalo, tak jak má, je moje veliké přání. Dalo mi to dost příprav. Vše by mělo probíhat bez mé pomoci. Je to trochu složitější, než minule, tak když se něco po.... , tak na mě moc nenadávejte.
Příjemnou zábavu !!!!
autor příspěvku: Duža
28.11.2019 19:49 O CENU AMK SHD MOST 2019
Na žádost pořadatelů předávám:
1.kontrolu měřidel
2.Přejezd z JZ den na start denní části
3.JZ pro noc
4.JZ pro den
..........................................................................................................................................................................
1.kontrolu měřidel
2.Přejezd z JZ den na start denní části
3.JZ pro noc
4.JZ pro den
autor příspěvku: ZdenekJ
25.11.2019 20:35 Service tour 2019 - pohled z bedny noc
Před soutěží v Praze jsme měli hodně co dohánět a tak jsme potřebovali urvat nějaký dobrý výsledek. Ale bylo zřejmé, že proti domácím posádkám z Kladna to nebude jednoduché.
Předehrou soutěže bylo zoufání Mirka na diskuzi, že se mu nedaří zkopírovat mapy. Což ještě zvýraznil na rozpravě, že topografické značky průjezdu nebrání. Ale to, co jsme dostali, asi nečekal nikdo. Měl jsem pocit, že bych ani nenašel cíl po hlavní silnici. Nějak jsem ale doufal, že to půjde. Výhodou pro všechny bylo, že máme dneska navigace, podle kterých se dalo občas také orientovat. Nakonec to asi tak hrozné nebylo, všichni do cíle dojeli.
1.etapa. Podle výsledků nám všem zamotal hlavu hned zkraje azimut 270, který byl ale na hlavní cestě. Příjezd a návrat na první slepou mapou byla zajímavá jízda s přehodnocováním a zapomínáním. Hledání jednosměrek do kóty 145 nám šla, jen nakonec jsem si nevzal slova autora za vlastní, že vložák končí v kótě. Vzal jsem to po šlindenbušsky, tedy že návěští mám před křižovatkou a tak jsem si kromě času přidal živou navíc. U kóty 148 po pochopení, co je mapová komunikace a kde je mapová jednosměrka, se objevila pěkná kombinace zakončená přenesením detailu až na křižovatku, kde jsme vyjeli na hlavní. Tady chybovala Simča, já o pár kilometrů dále. Zcela jsem zazdil příjezd do časovky reálně a mapově jsem minul celý konec za dvěstě.
2.etapa. Hned po rozjezdu jsem do důsledků nejel nejkratší cestou a jedna sedmdesátčtyřka nám chyběla. Lada bez chyb vychytala 3x vložák K+B. Pak skoro nám všem chyběly 3 průjezdky, možná jsme nepochopili autora, možná autor nepochopil nás. Nicméně jsme bez problémů odjeli všichni jinou cestou. 4x rovně jsem podcenil. Bylo mi jasné, v čem je finta, ale po té, co jsme chytli jenom hlavní ulice, jsem se nevrátil a brali jsme živou navíc. V obci Kopanina nejdřív klasický průjezd jednosměrkou pod most a pak dopravní značení, tak komentované v diskuzi. Dopravní značka přikázaný směr přenesená o 500 metrů dále, než byla zcela jasně zamýšlená křižovatka, pro kterou značka platí. Podobně se to opakovalo ve dne. Něco podobného se řešilo už mnohokrát a vždy z toho vyšlo, že musíme dopravní značení akceptovat stejně jako ostatní řidiči a zdvojování značení ještě neznamená přenášení příkazu jinam.
3.etapa. Na začátku jsme se nějak nemohli dopočítat čtyř dejek, ale SPK X měli asi všichni. Zatímco druhá etapa nebyla tak zajímavá, třetí to vynahradila. Podmínka střídání sudých a lichých kót nabízela většinou několik variant. Od Středokluk do Buštěhradu jsme se většinou kótám vyhýbali. V Buštěhradu jsme se zase museli do liché kóty 341 vrátit a vyhnout se nastrčené 349. Že doma není nikdo prorokem ukázala Verča. Chyby na posledních průjezdech ji z prvního průběžného místa odsunuly na třetí. Pavel Kotina a Mirek Zdrubecký zásadní chyby, na rozdíl od nás, neudělali a měli nakročeno na první vítězství v sezoně. Nakonec si ale museli počkat až do soboty. Stodeset bodů za překročení rychlosti je odsunulo o jeden bod na druhé místo. Jeden bod, to snad není ani muška zlatá.
A co nakonec? První pohled na mapy napovídal, že by to mohla být ztracená cesta do Prahy. Ale zajímavé itineráře posunuly dojem ze soutěže nahoru. Nuda ani zoufalství to rozhodně nebyla. A nakonec společně s denní vydařenou soutěží to bylo dobré dvoukolo.
MirekP
..........................................................................................................................................................................
Předehrou soutěže bylo zoufání Mirka na diskuzi, že se mu nedaří zkopírovat mapy. Což ještě zvýraznil na rozpravě, že topografické značky průjezdu nebrání. Ale to, co jsme dostali, asi nečekal nikdo. Měl jsem pocit, že bych ani nenašel cíl po hlavní silnici. Nějak jsem ale doufal, že to půjde. Výhodou pro všechny bylo, že máme dneska navigace, podle kterých se dalo občas také orientovat. Nakonec to asi tak hrozné nebylo, všichni do cíle dojeli.
1.etapa. Podle výsledků nám všem zamotal hlavu hned zkraje azimut 270, který byl ale na hlavní cestě. Příjezd a návrat na první slepou mapou byla zajímavá jízda s přehodnocováním a zapomínáním. Hledání jednosměrek do kóty 145 nám šla, jen nakonec jsem si nevzal slova autora za vlastní, že vložák končí v kótě. Vzal jsem to po šlindenbušsky, tedy že návěští mám před křižovatkou a tak jsem si kromě času přidal živou navíc. U kóty 148 po pochopení, co je mapová komunikace a kde je mapová jednosměrka, se objevila pěkná kombinace zakončená přenesením detailu až na křižovatku, kde jsme vyjeli na hlavní. Tady chybovala Simča, já o pár kilometrů dále. Zcela jsem zazdil příjezd do časovky reálně a mapově jsem minul celý konec za dvěstě.
2.etapa. Hned po rozjezdu jsem do důsledků nejel nejkratší cestou a jedna sedmdesátčtyřka nám chyběla. Lada bez chyb vychytala 3x vložák K+B. Pak skoro nám všem chyběly 3 průjezdky, možná jsme nepochopili autora, možná autor nepochopil nás. Nicméně jsme bez problémů odjeli všichni jinou cestou. 4x rovně jsem podcenil. Bylo mi jasné, v čem je finta, ale po té, co jsme chytli jenom hlavní ulice, jsem se nevrátil a brali jsme živou navíc. V obci Kopanina nejdřív klasický průjezd jednosměrkou pod most a pak dopravní značení, tak komentované v diskuzi. Dopravní značka přikázaný směr přenesená o 500 metrů dále, než byla zcela jasně zamýšlená křižovatka, pro kterou značka platí. Podobně se to opakovalo ve dne. Něco podobného se řešilo už mnohokrát a vždy z toho vyšlo, že musíme dopravní značení akceptovat stejně jako ostatní řidiči a zdvojování značení ještě neznamená přenášení příkazu jinam.
3.etapa. Na začátku jsme se nějak nemohli dopočítat čtyř dejek, ale SPK X měli asi všichni. Zatímco druhá etapa nebyla tak zajímavá, třetí to vynahradila. Podmínka střídání sudých a lichých kót nabízela většinou několik variant. Od Středokluk do Buštěhradu jsme se většinou kótám vyhýbali. V Buštěhradu jsme se zase museli do liché kóty 341 vrátit a vyhnout se nastrčené 349. Že doma není nikdo prorokem ukázala Verča. Chyby na posledních průjezdech ji z prvního průběžného místa odsunuly na třetí. Pavel Kotina a Mirek Zdrubecký zásadní chyby, na rozdíl od nás, neudělali a měli nakročeno na první vítězství v sezoně. Nakonec si ale museli počkat až do soboty. Stodeset bodů za překročení rychlosti je odsunulo o jeden bod na druhé místo. Jeden bod, to snad není ani muška zlatá.
A co nakonec? První pohled na mapy napovídal, že by to mohla být ztracená cesta do Prahy. Ale zajímavé itineráře posunuly dojem ze soutěže nahoru. Nuda ani zoufalství to rozhodně nebyla. A nakonec společně s denní vydařenou soutěží to bylo dobré dvoukolo.
MirekP
autor příspěvku: MirekP