04.03.2020 15:47 Pohled ze Severočeské bedny.
Na závody jsme tentokrát s tátou jeli zvlášť a potkali jsme se až v Jičíně. Tam jsme na benzince potkali i Verču s Radkem, kteří tam po JZ chtěli do myčky. Podle toho, jak všechna auta vypadala v sobotu odpoledne, to bylo úplně zbytečné :-). Zručka u nádraží se jela po krásné vrstvě bláta, takže si auto místy dělalo, co chtělo, podle toho taky vypadal náš bodový příděl.
Noc
Na začátku první etapy se jela „klasika“ přes přejezdy, následovaná lichou SM, jejíž cesty se měly stávat nemapovými. Měly se :-). Já jsem to suverénně odjela bez mazání, napsala jsem si otočné SI a mazala do 204. Krásné místo u hradu Kost s kótou 103 a podmínkou, že máme v lichých kótách při sudém průjezdu odbočit L. Teprve při jízdě po SM3 mi došlo, že se měly mazat komunikace už na SM1. Nejdřív jsem si teda škrtla SI, aby mi závěrem došlo, že nám chybí razítko od kóty 101. Takže alou zpátky až na začátek, dát si razítko a pak dojet SM3 a pokračovat dál. Cestou do 202 jsem napsala průjezdku C, a teprve když jsme byli ve Žďáru, mi došlo, že jsem to zase zajela blbě. Tak tedy znovu zpět až do „lupy“, najít mapovou cestu do závory a škrtnout C. Tolik k našemu „úžasnému tažení“ bez zastavování, jak psal Jarda :-). Trochu mě překvapilo, že jsme i s tímhle vracením v první etapě ztratili jenom 11 minut :-) Kterou cestou se vydat na SM4, jsme tolik neřešili, nastal tam sice problém s výjezdem v šipce, ale usoudili jsme vcelku rychle, že přes R to bude kratší, a vyrazili jsme. Kvůli kombinaci vložáku a podmínky se nakonec jelo pro živou 3x a pak hurá do Turnova. Tam jsme při jízdě do 210 úplně zapomněli plnit vložák a chybělo nám V, ale pak se z nějakého důvodu rušilo, takže nám to vyšlo na čistou etapu.
Druhou etapu už jsme zvládli o něco lépe. I když byla většina etapy po městě, byla hodně jezdivá. Moc hezké bylo přehodnocování kvůli kruhovým objezdům. Jediný problém, který jsme měli, byla mapová chlupatá čára v měřítku, kterou jsme museli najít metodou pokus-omyl a odpočítáváním od kóty 305. Nakonec jsme ale autora pochopili a vzali si průjezdku I.
Třetí etapa začala hledáním SM 701 v iti. Když jsme ji zadanou nenašli, přestali jsme si jí všímat a do kóty 303 jsme jeli přes kruháče a otočku na východě kvůli přikázanému směru nad kótou 303. Pak jsme se v cíli dozvěděli, že byla nejspíš špatně zformulovaná podmínka a pomocí SM 701 jsme si měli zkrátit cestu. Při jízdě do kóty 636 jsem nejdřív opět sežrala mapovou fintu, ale tentokrát jsem na to přišla relativně brzo, vraceli jsme se jen ca 400 metrů pro SPK Y. Při jízdě na mapovou L z kóty 366 bylo potřeba nezapomenout na protisměrku z detailu. A u posledního políčka přišla finta, kterou nikdo nečekal. Mělo se jet do ČK2, která byla v Turnově, ačkoli měl být cíl u hotelu Ort. Chvíli jsme nad tím přemýšleli a nakonec jsme si řekli, že dojedeme do další vesnice, a když tam nebude nějaká průjezdka, tak to otočíme, protože se asi autor spletl. Moc jsme ale nedoufali. O to víc jsme byli překvapení, když se za jednou ze zatáček objevila živá. Museli jsme si ji vzbudit, protože jsme byli první, kdo k ní přijel, a jak se ukázalo, taky poslední. Měli jsme z toho takovou radost, že chtěl taťka projet kolem děvčat na živé ve Vyskeři na parkovačky, abychom nenasadili brouka do hlavy dalším posádkám :-).
Den
Počasí nám opravdu dopřálo Zimní Hrubou Skálu, když přes noc napadlo pár čísel sněhu. Vypadalo to sice hezky, ale strašně to klouzalo.
Hned na začátku první etapy jsme zapomněli hlídat značku hlavní silnice, naštěstí jsme si vzpomněli brzo. Cestou do 102 jsme nesměli přes železnici a zároveň jsme se museli vyhnout šipce v detailu, takže jsme museli přes SPK 5. V Sobotce jsme pak neviděli SPK C, takže jsem byla ze začátku nervózní,
že jedeme špatně, protože následovala SM 11 přes náměstí a tam se vždycky zamotám. Naštěstí jsme tentokrát autora pochopili, nepřehlídli jsme značku hlavní silnice a odjeli jsme Sobotku tak, jak chtěl. Krásná pasáž pak přišla v Mladějově, kde bylo potřeba zkombinovat podmínku, plánek, nepřehlédnout vložák a na konci chlupaté čáry vynést kótu 105 a tím pádem i její detail. V Rovni jsme měli problém odbočit doprava po slepé mapě, autu na tom sněhu spíš chtělo pokračovat rovně. Podobně na tom byli i Paulů, které jsme potkali v kopci při nájezdu na SM, Míra obcházel auto a ukazoval, že tudy to teda nahoru rozhodně nepůjde. V cíli pak Verča říkala, že oni měli problém spíš při jízdě dolů, kdy to málem nedobrzdili z kopce dolů k živé. Malá koulovačka v časovce a hurá do další etapy.
Druhá etapa klouzala úplně stejně. Při cestě do 206 bylo potřeba nepřehlédnout Prachovské skály, proto jsme museli pokračovat až do Hrdoňovic a netočit se kvůli podmínce přes detail 207, ale nalevo přes SPK N. Ve Střelči se řešil reálný azimut. Měl být pod kótou 209, ten jsme našli bez problémů. Koukali jsme, že úplně nesedí tvar detailu, ale protože reálný azimut seděl přesně, neřešili jsme to. Že by se dalo v kótě 209 odbočit výjezdem na SV, nás teda taky nenapadlo. Protože jsme jezdili koleje, jak autor chtěl, chybělo nám D za mapovou fintu při cestě do 208. Asi jsme těch 100TB měli mít, protože jsme jeli variantu „koleje berem“, takže jsme tam udělali chybu. Pak radar, který hodně zamíchal pořadím. Táta ho viděl, hlásil, že ani nebrzdil, protože jel 40 a tak budeme mít na radaru maximálně 20. No bylo z toho 140 :D. Na konci opět nepřehlédnout Prachovské skály a vrátit se na SM a do časovky.
Ve třetí etapě se mělo vjet do každé slepé ulice. Měly se hlídat celou etapu, takže se často stalo, že někdo nějakou přehlédl. První byla hned na začátku směrem zpět k časovce, pak bylo potřeba si všimnout trojúhelníčku pod otočením okolo hotelu a nebrat SPK C. V Pařezské Lhotě jsme nepřehlédli obytnou zónu, ale pak jsme na tom sněhu málem nevyjeli ke kótě 300. Nejkratší cesta na SM31 vedla kolem rybářů, kde se brala otočná. Cestou na SM32 se musel u Zajakur objíždět trojúhelníček, takže se vynechávala SPK na hlavní. Pár posádek projelo po hlavní, nenapsalo SPK, ale tím pádem neviděli slepou ulici směrem do vesnice, kde se brala otočná. SM32 vedla přes hlavní na paralelku, kde byla SPK L, jak nám ale Petr Černý ukázal na videu, dosti zaházená sněhem, takže ji hodně posádek přehlédlo. Po druhém vjetí do Sobotky se nemělo jet P, ale že v té cestě stojí slepá, to nás nenapadlo, takže jsme jeli přes Sobotku a SPK 8. Pak nepřehlídnout SPK ve Veseci a hurá do cíle.
Jsem ráda, že jsme potvrdili, že klukům z Českého ráje rozumíme a jejich itíky nám sedí. Soutěž byla super, pořadatelům se povedlo postavit chytrou soutěž se spoustou fint a krom pár drobných připomínek nebylo co řešit. Nikde ovšem nenastal moment, kdy bychom vůbec nevěděli, jak dál. Díky za pěknou soutěž, těšíme se na příště! :-)
..........................................................................................................................................................................
Noc
Na začátku první etapy se jela „klasika“ přes přejezdy, následovaná lichou SM, jejíž cesty se měly stávat nemapovými. Měly se :-). Já jsem to suverénně odjela bez mazání, napsala jsem si otočné SI a mazala do 204. Krásné místo u hradu Kost s kótou 103 a podmínkou, že máme v lichých kótách při sudém průjezdu odbočit L. Teprve při jízdě po SM3 mi došlo, že se měly mazat komunikace už na SM1. Nejdřív jsem si teda škrtla SI, aby mi závěrem došlo, že nám chybí razítko od kóty 101. Takže alou zpátky až na začátek, dát si razítko a pak dojet SM3 a pokračovat dál. Cestou do 202 jsem napsala průjezdku C, a teprve když jsme byli ve Žďáru, mi došlo, že jsem to zase zajela blbě. Tak tedy znovu zpět až do „lupy“, najít mapovou cestu do závory a škrtnout C. Tolik k našemu „úžasnému tažení“ bez zastavování, jak psal Jarda :-). Trochu mě překvapilo, že jsme i s tímhle vracením v první etapě ztratili jenom 11 minut :-) Kterou cestou se vydat na SM4, jsme tolik neřešili, nastal tam sice problém s výjezdem v šipce, ale usoudili jsme vcelku rychle, že přes R to bude kratší, a vyrazili jsme. Kvůli kombinaci vložáku a podmínky se nakonec jelo pro živou 3x a pak hurá do Turnova. Tam jsme při jízdě do 210 úplně zapomněli plnit vložák a chybělo nám V, ale pak se z nějakého důvodu rušilo, takže nám to vyšlo na čistou etapu.
Druhou etapu už jsme zvládli o něco lépe. I když byla většina etapy po městě, byla hodně jezdivá. Moc hezké bylo přehodnocování kvůli kruhovým objezdům. Jediný problém, který jsme měli, byla mapová chlupatá čára v měřítku, kterou jsme museli najít metodou pokus-omyl a odpočítáváním od kóty 305. Nakonec jsme ale autora pochopili a vzali si průjezdku I.
Třetí etapa začala hledáním SM 701 v iti. Když jsme ji zadanou nenašli, přestali jsme si jí všímat a do kóty 303 jsme jeli přes kruháče a otočku na východě kvůli přikázanému směru nad kótou 303. Pak jsme se v cíli dozvěděli, že byla nejspíš špatně zformulovaná podmínka a pomocí SM 701 jsme si měli zkrátit cestu. Při jízdě do kóty 636 jsem nejdřív opět sežrala mapovou fintu, ale tentokrát jsem na to přišla relativně brzo, vraceli jsme se jen ca 400 metrů pro SPK Y. Při jízdě na mapovou L z kóty 366 bylo potřeba nezapomenout na protisměrku z detailu. A u posledního políčka přišla finta, kterou nikdo nečekal. Mělo se jet do ČK2, která byla v Turnově, ačkoli měl být cíl u hotelu Ort. Chvíli jsme nad tím přemýšleli a nakonec jsme si řekli, že dojedeme do další vesnice, a když tam nebude nějaká průjezdka, tak to otočíme, protože se asi autor spletl. Moc jsme ale nedoufali. O to víc jsme byli překvapení, když se za jednou ze zatáček objevila živá. Museli jsme si ji vzbudit, protože jsme byli první, kdo k ní přijel, a jak se ukázalo, taky poslední. Měli jsme z toho takovou radost, že chtěl taťka projet kolem děvčat na živé ve Vyskeři na parkovačky, abychom nenasadili brouka do hlavy dalším posádkám :-).
Den
Počasí nám opravdu dopřálo Zimní Hrubou Skálu, když přes noc napadlo pár čísel sněhu. Vypadalo to sice hezky, ale strašně to klouzalo.
Hned na začátku první etapy jsme zapomněli hlídat značku hlavní silnice, naštěstí jsme si vzpomněli brzo. Cestou do 102 jsme nesměli přes železnici a zároveň jsme se museli vyhnout šipce v detailu, takže jsme museli přes SPK 5. V Sobotce jsme pak neviděli SPK C, takže jsem byla ze začátku nervózní,
že jedeme špatně, protože následovala SM 11 přes náměstí a tam se vždycky zamotám. Naštěstí jsme tentokrát autora pochopili, nepřehlídli jsme značku hlavní silnice a odjeli jsme Sobotku tak, jak chtěl. Krásná pasáž pak přišla v Mladějově, kde bylo potřeba zkombinovat podmínku, plánek, nepřehlédnout vložák a na konci chlupaté čáry vynést kótu 105 a tím pádem i její detail. V Rovni jsme měli problém odbočit doprava po slepé mapě, autu na tom sněhu spíš chtělo pokračovat rovně. Podobně na tom byli i Paulů, které jsme potkali v kopci při nájezdu na SM, Míra obcházel auto a ukazoval, že tudy to teda nahoru rozhodně nepůjde. V cíli pak Verča říkala, že oni měli problém spíš při jízdě dolů, kdy to málem nedobrzdili z kopce dolů k živé. Malá koulovačka v časovce a hurá do další etapy.
Druhá etapa klouzala úplně stejně. Při cestě do 206 bylo potřeba nepřehlédnout Prachovské skály, proto jsme museli pokračovat až do Hrdoňovic a netočit se kvůli podmínce přes detail 207, ale nalevo přes SPK N. Ve Střelči se řešil reálný azimut. Měl být pod kótou 209, ten jsme našli bez problémů. Koukali jsme, že úplně nesedí tvar detailu, ale protože reálný azimut seděl přesně, neřešili jsme to. Že by se dalo v kótě 209 odbočit výjezdem na SV, nás teda taky nenapadlo. Protože jsme jezdili koleje, jak autor chtěl, chybělo nám D za mapovou fintu při cestě do 208. Asi jsme těch 100TB měli mít, protože jsme jeli variantu „koleje berem“, takže jsme tam udělali chybu. Pak radar, který hodně zamíchal pořadím. Táta ho viděl, hlásil, že ani nebrzdil, protože jel 40 a tak budeme mít na radaru maximálně 20. No bylo z toho 140 :D. Na konci opět nepřehlédnout Prachovské skály a vrátit se na SM a do časovky.
Ve třetí etapě se mělo vjet do každé slepé ulice. Měly se hlídat celou etapu, takže se často stalo, že někdo nějakou přehlédl. První byla hned na začátku směrem zpět k časovce, pak bylo potřeba si všimnout trojúhelníčku pod otočením okolo hotelu a nebrat SPK C. V Pařezské Lhotě jsme nepřehlédli obytnou zónu, ale pak jsme na tom sněhu málem nevyjeli ke kótě 300. Nejkratší cesta na SM31 vedla kolem rybářů, kde se brala otočná. Cestou na SM32 se musel u Zajakur objíždět trojúhelníček, takže se vynechávala SPK na hlavní. Pár posádek projelo po hlavní, nenapsalo SPK, ale tím pádem neviděli slepou ulici směrem do vesnice, kde se brala otočná. SM32 vedla přes hlavní na paralelku, kde byla SPK L, jak nám ale Petr Černý ukázal na videu, dosti zaházená sněhem, takže ji hodně posádek přehlédlo. Po druhém vjetí do Sobotky se nemělo jet P, ale že v té cestě stojí slepá, to nás nenapadlo, takže jsme jeli přes Sobotku a SPK 8. Pak nepřehlídnout SPK ve Veseci a hurá do cíle.
Jsem ráda, že jsme potvrdili, že klukům z Českého ráje rozumíme a jejich itíky nám sedí. Soutěž byla super, pořadatelům se povedlo postavit chytrou soutěž se spoustou fint a krom pár drobných připomínek nebylo co řešit. Nikde ovšem nenastal moment, kdy bychom vůbec nevěděli, jak dál. Díky za pěknou soutěž, těšíme se na příště! :-)
autor příspěvku: Kubíčková Simona
27.02.2020 15:59 Pokyny pro účastníky MČR 2020
..........................................................................................................................................................................
Den před první soutěží letošního roku se podařilo aktualizovat pokyny pro účastníky letošního Mistrovství ČR. Pokyny pro další seriály se na našich stránkách objeví v nejbližších dnech.
POKYNY PRO MČR 2020 - KE STAŽENÍ ZDE
..........................................................................................................................................................................
POKYNY PRO MČR 2020 - KE STAŽENÍ ZDE
autor příspěvku: Duža
23.02.2020 19:54 MČR AOS 28 a 29.2.2020
Ahoj všem. Informace k prvnímu mistráku a shellu.
Pro mistráky připomínám dohodnutou výměnu startovních čísel, číslo 16 dodělám, loni nebylo přiděleno. Prosím zda by někdo z moravských vyzvedl startovní číslo od Křivánka, není na mistrák přihlášen.
Na JZ (bude u nádraží v Libošovicích) přijeďte co nejdříve i před prezencí. bude fungovat od 16.30 možná i dříve, abychom toho večer odjeli co nejvíc a ráno nás to moc nezdržovalo. Díky.
Notorickým najížděčům, obec Lažany - není ta u Turnova, ale malá osada u Vyskře.
Trať noc. MČR etapa A 45 km, 100 min.
B 27 70
C 41 80
noc shell 1 38 km 120 min.
2 15 60
3 35 110
Trať den. MČR etapa 1 31 km 70 min.
2 34 70
3 37 70
den shell 1 20 km 60 min.
2 21 60
3 25 60
Tak zatím ahoj a na teším se na 28.2.2020 JirkaB.
..........................................................................................................................................................................
Pro mistráky připomínám dohodnutou výměnu startovních čísel, číslo 16 dodělám, loni nebylo přiděleno. Prosím zda by někdo z moravských vyzvedl startovní číslo od Křivánka, není na mistrák přihlášen.
Na JZ (bude u nádraží v Libošovicích) přijeďte co nejdříve i před prezencí. bude fungovat od 16.30 možná i dříve, abychom toho večer odjeli co nejvíc a ráno nás to moc nezdržovalo. Díky.
Notorickým najížděčům, obec Lažany - není ta u Turnova, ale malá osada u Vyskře.
Trať noc. MČR etapa A 45 km, 100 min.
B 27 70
C 41 80
noc shell 1 38 km 120 min.
2 15 60
3 35 110
Trať den. MČR etapa 1 31 km 70 min.
2 34 70
3 37 70
den shell 1 20 km 60 min.
2 21 60
3 25 60
Tak zatím ahoj a na teším se na 28.2.2020 JirkaB.
autor příspěvku: Boudný Jiří st
12.02.2020 11:16 Adresář jezdců a příznivců AOS
Když nás nikdo nechválí, musíme se pochválit sami …
Koneckonců sami sebe známe nejlépe, takže se můžem taky přiměřeně chválit (volně podle pana Jaroslava Haška)
Nedá mi to, abych v tomto ztichlém mezidobí někoho nepochválil …
Nedá mi, abych se sám sebe nepochválil za už hodně letitý nápad s inventarizací aktivních i bývalých jezdců, mitfárů, kamarádů ze soutěží. Nedá mi, abych nepochválil Vláďu Dužíka, který i přes jeho prvotní výhrady stran všemožných směrnic EU o Ochraně Osobních Údajů, dokázal systém zabezpečení dovést do zdárného konce, takže se nikdo nepovolaný k našim datům nedostane.
Adresář funguje již přes dva roky, od 1. 1. 2018
Celkový počet žádostí o informace je ročně něco málo přes 100, což představuje cca 2 dotazy týdně. Rekordním byl poslední lednový týden se sedmi žádostmi o kontakt.
V současné době je v registru celkem 104 kontaktů. Registrovaných (tzn. souhlasících se zveřejněním údajú) je 68 lidí.
Dále obsahuje údaje o dalších 36 osobách, které nechtěly svá data zveřejnit, nebo o registru ani nevědí. Tato data jsou přístupná jen kk a Dužovi, ale není problém přes nás dotyčné osoby kontaktovat a předat jim informace.
Máme dobrý pocit z toho, že se „Adresář“ osvědčil a stále je o něj zájem…
..........................................................................................................................................................................
Koneckonců sami sebe známe nejlépe, takže se můžem taky přiměřeně chválit (volně podle pana Jaroslava Haška)
Nedá mi to, abych v tomto ztichlém mezidobí někoho nepochválil …
Nedá mi, abych se sám sebe nepochválil za už hodně letitý nápad s inventarizací aktivních i bývalých jezdců, mitfárů, kamarádů ze soutěží. Nedá mi, abych nepochválil Vláďu Dužíka, který i přes jeho prvotní výhrady stran všemožných směrnic EU o Ochraně Osobních Údajů, dokázal systém zabezpečení dovést do zdárného konce, takže se nikdo nepovolaný k našim datům nedostane.
Adresář funguje již přes dva roky, od 1. 1. 2018
Celkový počet žádostí o informace je ročně něco málo přes 100, což představuje cca 2 dotazy týdně. Rekordním byl poslední lednový týden se sedmi žádostmi o kontakt.
V současné době je v registru celkem 104 kontaktů. Registrovaných (tzn. souhlasících se zveřejněním údajú) je 68 lidí.
Dále obsahuje údaje o dalších 36 osobách, které nechtěly svá data zveřejnit, nebo o registru ani nevědí. Tato data jsou přístupná jen kk a Dužovi, ale není problém přes nás dotyčné osoby kontaktovat a předat jim informace.
Máme dobrý pocit z toho, že se „Adresář“ osvědčil a stále je o něj zájem…
autor příspěvku: Kuklík Karel
06.02.2020 08:46 Smutno na Moravě.
Smutná zpráva dorazila z Postřelmova, kde nás v pondělí 3.2. navždy opustil náš kamarád Jan Kubíček. Bylo mu 81 let. Společně ze synem se postupně probojovali až do mistráku, kde ho po několika sezónách vystřídala vnučka. Připravil pro nás taky několik kvalitních soutěží, na které rádi vzpomínáme.
Kdo jsme ho znali, věnujme mu tichou vzpomínku.
..........................................................................................................................................................................
Kdo jsme ho znali, věnujme mu tichou vzpomínku.
autor příspěvku: Duža