04.11.2021 09:19 DOBŘICHOVICE, závěrečné dvoukolo MČR
Podle výsledků provedené ankety jsme se rozhodli, že zakončení MČR a následné přátelské posezení proběhne pouze v prostorách penzionu, který bude centrem celého dvoukola. Podle průzkumu počítáme s tím, že ze soboty na neděli zůstanou Modálkovi, Paulů, Paulů, Paulů a Hrdina, Jíšovi, Zdrubecký, Kotina, Zdrůbecký, Kotinová, Klenák a Mrštík, celkem 14 lidí. Všichni tito vyjmenovaní budou mít zajištěn nocleh, večerní jídlo a pití a snídani. Náklady pobytu uvedených účastníků podle dohody se Zdeňkem Klenákem hradí svaz. Přátelského posezení po vyhlášení se samozřejmě mohou zúčastnit i další účastníci dvoukola, pro něž se pokusíme zajistit drobné občerstvení. V případě, že dojde ze strany soutěžících k nějaké změně, prosím informujte mne nejpozději 17.11. na milda.vlk@volny.cz. Přesné počty účastníků musím v penzionu upřesnit ve čtvrtek 18.11. ráno.
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: MilanVlk
04.11.2021 00:42 Pohled z bedny – Hella Rallye- 4. kolo MMP
Pohled z bedny – Hella Rallye - MMP
Inspiroval mne R.A. svými příspěvky pohledů z bedny z „Orlické noci“, neboť jsem si uvědomil, že za naši posádku dlužím pohled z bedny z Hella Rallye 2021, která navazovala na naši Orlickou noc. Navíc při pohledu do startovní listiny MMP Beskydy 2021 je zřejmé, že již více pohledů z bedny letos psát nebudu muset.
Takže po probdělé pořadatelské Orlické noci, se vstupem na lože při ranním rozbřesku o půl páté ráno, nás čekala sobotní soutěž malého moravského poháru. Probuzení na pensionu o půl osmé místo plánu ve čtvrt na devět. Parťák řidič Roman na tom byl ještě hůře, vstával doma v Lichkově po sedmé, aby již na osmou byl připraven prodat drobné občerstvení v místě startu. Když jsme se před půl devátou na startu potkali, tak jsme tak nějak i zalitovali, jestli jsme se nepřecenili, že chceme jet ještě soutěž. Jestli jsme neměli spíše pomoci partě od Jury s pořadatelstvím.
Nakonec jsme usoudili, že když jsme se dali do boje, tak to zkusíme.
1. Etapa
Pohled do ITI vytvořil dojem jednoduché soutěže na jednoduché zadání, které Simona připravila.
Dvě části krásné přehledné mapy na jednom listu, jedna pootočená na západ (levý okraj listu), takže bylo vše jasné o orientaci map. Dva vložáky, jedna podmínka. Co více si přát. V cíli etapy 6 min. přes, spokojený pocit z průjezdu, takže paráda. Krásná etapa, hned po dojezdu námi hodnocena jako nejjednodušší.
Ale chyba lávky. Tyto pocity však vydržely jen do cíle soutěže a do pohlédnutí do vzoráků. Tato etapa byla pro nás nejhorší, absolutní výsledkový propadák za 800 TB.
Hned úvod, tzv. „první tóny“ etapové etudy byl za 260 a jenom proto, že jsme použili ještě nevynesený detail kóty 535 s jednosměrkou, kterým jsme si propojili komunikaci od nádraží a SM najeli přímo přes SPK 41. K tomu jsme přehlédli zákaz vjezdu za viaduktem směr PLR a nájezd do kóty 535 ze SM jsme neprovedli přes severní část obce Dolní Lipka, ale od západu. A přitom z najíždění Orlické noci jsem o zákazu vjezdu věděl. Ve dne jsme ho však neviděli, protože jsme ho při odbočování podjeli, neboť byl na vysoké štangli.
Vychytali jsme jako většina jednosměrku vytvořenou vynesením detailu kóty 535 a pak nás čekala kombinační část po Králíkách. Tady jsme měli výrazně domácí prostředí, protože Roman Králíky zná jako své boty, takže jsem obdržel putování po městě s výkladem, kterými ulicemi projíždíme. Stačilo si něco i pamatovat a jen sdělovat, ať odbočí do té či té ulice. V této části jsme chytli navíc po živé kontrole SPK 4, netuším však, proč se v tu chvíli nemělo jet přes kruháč v Králíkách u Penny.
Bez poskvrny jsme dorazili do Šanova a Červené Vody, tedy správně jsme se našli v úhlech reálného ITI mezi bodem K a SM 3 se správným odbočením na jejím konci, kdy jsme nevzali nastrčenou SPK. V závěru jsme kvůli plné čáře jeli jiný návrat (přes SPK U) na začátek SM4 než přes SPK N, které jsme ignorovali ještě jednou. A na mnoha bodech bylo zaděláno. A přitom to vypadalo tak nevinně. Jj, v jednoduchosti je síla a když stavitel umí, tak je to paráda.
2. Etapa
Již složitější na pozornost, jak v mapě, tak i v ITI. Pocitově náročnější etapa, přesto v cíli potěšily 4 min. přes. Asi velmi důležité bylo se najít v reálných chlupaticích v Červené Vodě a v Moravském Karlově na sídlišti, velmi pěkná finta byla postavena na azimutu 337 po výjezdu z bodu B, trochu jsme tápali při průjezdu po SM2 a hledali nájezd na ni v souvislosti s orientací ke kótě 502, kde jsme se otáčeli přesně tak, jak nás autorka chtěla nachytat – po směru šipky při absolutní ignoranci odbočení v sudé kótě vlevo. Klasická a pravidelná soutěžní skleróza.
A v závěru krásné kombinatoriky se živými kontrolami v Bukovicích, kde jsme skočili na SPK FI navíc (neodbočili jsme v sudé L) a v Březné, kdy bylo potřeba správně vyhodnotit průjezd po chlupatici a tím najít správnou stopku jako vložák. Tady to bylo absolutně bez chyby.
3. Etapa
Začali jsme pociťovat únavu, bylo to patrné při krátkém odpočinutí na nádraží ve Štítech. Už jsme se těšili, aby byl konec. Odrazilo se to i na čase přes v cíli etapy – 34 minut.
Pohled do ITI nám však ukázal, že to bude ještě horší než na začátku soutěže. Plno údajů k projetí, plno pokynů k projetí (vložáky), naštěstí jen jedna podmínka k hlídání v mapě. Nakonec paradoxně naše nejlepší etapa dne jen za 260 TB. Nenalezena živá 6 na začátku – asi chybný nájezd na SM Š nebo její průjezd, protože tady jsme to najížděli na náměstí ve Štítech 2x, abychom našli správné uličky, které byly jinak v plánku, kterým jsme si pomáhali, a jinak v ZM. Zvládli jsme to a zbytek Štítů byl bez chyby. Udělali jsme už jenom jednu chybu, kdy jsme nějakou nepřesností zabloudili při nájezdu nebo průjezdu SM B v Bohutíně, kde byly velmi úzké uličky a otáčeli jsme se přes SPK ZI místo průjezdu přes SPK U.
Únava již byla velká a zapříčinila naše zpoždění na průjezdu. Mohli za to dvě nepozornosti – zapomenutí vložáku na SM Z ve Zborově a nechtěli jsme riskovat, že jen tak bez ničeho napíšeme 2x SPK O místo jednoho, i když se to nabízelo při způsobu rozmístění SPK v celém dni. Takže z Klášterce zpět serpentinami nahoru do Zborova, odjetí vložáku a potvrzení toho, že stačilo napsat 2x SPK O. Zisk – 100 TB, ztráta 12 minut za 120 TB. Takže 0 od 0 pošla. Aspoň nebyly výčitky, že jsme to neudělali.
Po výjezdu z Bohutína další nepozornost a neodměření správné komunikace a tedy neodhalení otočné SPK JEB. Avšak příjezd do Postřelmova po jiné než plánované komunikaci varoval, že není něco v pořádku a tak návrat zpět a odměření správné cesty. Vyplatilo se to – zisk 100 TB, ztráta asi jen 50 TB za čas. Tomu přispělo šťastné rozhodnutí nejet správnou komunikací z Postřelmova v protisměru, ale po státní kvalitní silnici se rychle vrátit a najít co bylo třeba.
Pak jsme vychytali radar na začátku Bludova na vjezdu do lázní, díky místní znalosti, kdy v daném úseku se již musí jezdit 50 km/h, i když to tak nevypadá, že se komunikace nachází v obci.
Přišel vytoužený cíl a po zručce konečně oddych a čekání na výsledky.
Dopadlo to dobře.
Závěrem poděkování Simoně Kubíčkové za skvělou trať, perfektní stavitelský zámysl, i když mně místy chyběly SPK na potvrzení průjezdů a to jak chybných tak i správných. Ale nakonec i to mělo hlavu a patu a rozmístění SPK odchytilo hlavní úmysly stavitele. Hella Rallye měla opět svoji kvalitu, tak jak si pamatuji, kdy jsem jel tuto soutěž před 10 léty naposledy.
..........................................................................................................................................................................
Inspiroval mne R.A. svými příspěvky pohledů z bedny z „Orlické noci“, neboť jsem si uvědomil, že za naši posádku dlužím pohled z bedny z Hella Rallye 2021, která navazovala na naši Orlickou noc. Navíc při pohledu do startovní listiny MMP Beskydy 2021 je zřejmé, že již více pohledů z bedny letos psát nebudu muset.
Takže po probdělé pořadatelské Orlické noci, se vstupem na lože při ranním rozbřesku o půl páté ráno, nás čekala sobotní soutěž malého moravského poháru. Probuzení na pensionu o půl osmé místo plánu ve čtvrt na devět. Parťák řidič Roman na tom byl ještě hůře, vstával doma v Lichkově po sedmé, aby již na osmou byl připraven prodat drobné občerstvení v místě startu. Když jsme se před půl devátou na startu potkali, tak jsme tak nějak i zalitovali, jestli jsme se nepřecenili, že chceme jet ještě soutěž. Jestli jsme neměli spíše pomoci partě od Jury s pořadatelstvím.
Nakonec jsme usoudili, že když jsme se dali do boje, tak to zkusíme.
1. Etapa
Pohled do ITI vytvořil dojem jednoduché soutěže na jednoduché zadání, které Simona připravila.
Dvě části krásné přehledné mapy na jednom listu, jedna pootočená na západ (levý okraj listu), takže bylo vše jasné o orientaci map. Dva vložáky, jedna podmínka. Co více si přát. V cíli etapy 6 min. přes, spokojený pocit z průjezdu, takže paráda. Krásná etapa, hned po dojezdu námi hodnocena jako nejjednodušší.
Ale chyba lávky. Tyto pocity však vydržely jen do cíle soutěže a do pohlédnutí do vzoráků. Tato etapa byla pro nás nejhorší, absolutní výsledkový propadák za 800 TB.
Hned úvod, tzv. „první tóny“ etapové etudy byl za 260 a jenom proto, že jsme použili ještě nevynesený detail kóty 535 s jednosměrkou, kterým jsme si propojili komunikaci od nádraží a SM najeli přímo přes SPK 41. K tomu jsme přehlédli zákaz vjezdu za viaduktem směr PLR a nájezd do kóty 535 ze SM jsme neprovedli přes severní část obce Dolní Lipka, ale od západu. A přitom z najíždění Orlické noci jsem o zákazu vjezdu věděl. Ve dne jsme ho však neviděli, protože jsme ho při odbočování podjeli, neboť byl na vysoké štangli.
Vychytali jsme jako většina jednosměrku vytvořenou vynesením detailu kóty 535 a pak nás čekala kombinační část po Králíkách. Tady jsme měli výrazně domácí prostředí, protože Roman Králíky zná jako své boty, takže jsem obdržel putování po městě s výkladem, kterými ulicemi projíždíme. Stačilo si něco i pamatovat a jen sdělovat, ať odbočí do té či té ulice. V této části jsme chytli navíc po živé kontrole SPK 4, netuším však, proč se v tu chvíli nemělo jet přes kruháč v Králíkách u Penny.
Bez poskvrny jsme dorazili do Šanova a Červené Vody, tedy správně jsme se našli v úhlech reálného ITI mezi bodem K a SM 3 se správným odbočením na jejím konci, kdy jsme nevzali nastrčenou SPK. V závěru jsme kvůli plné čáře jeli jiný návrat (přes SPK U) na začátek SM4 než přes SPK N, které jsme ignorovali ještě jednou. A na mnoha bodech bylo zaděláno. A přitom to vypadalo tak nevinně. Jj, v jednoduchosti je síla a když stavitel umí, tak je to paráda.
2. Etapa
Již složitější na pozornost, jak v mapě, tak i v ITI. Pocitově náročnější etapa, přesto v cíli potěšily 4 min. přes. Asi velmi důležité bylo se najít v reálných chlupaticích v Červené Vodě a v Moravském Karlově na sídlišti, velmi pěkná finta byla postavena na azimutu 337 po výjezdu z bodu B, trochu jsme tápali při průjezdu po SM2 a hledali nájezd na ni v souvislosti s orientací ke kótě 502, kde jsme se otáčeli přesně tak, jak nás autorka chtěla nachytat – po směru šipky při absolutní ignoranci odbočení v sudé kótě vlevo. Klasická a pravidelná soutěžní skleróza.
A v závěru krásné kombinatoriky se živými kontrolami v Bukovicích, kde jsme skočili na SPK FI navíc (neodbočili jsme v sudé L) a v Březné, kdy bylo potřeba správně vyhodnotit průjezd po chlupatici a tím najít správnou stopku jako vložák. Tady to bylo absolutně bez chyby.
3. Etapa
Začali jsme pociťovat únavu, bylo to patrné při krátkém odpočinutí na nádraží ve Štítech. Už jsme se těšili, aby byl konec. Odrazilo se to i na čase přes v cíli etapy – 34 minut.
Pohled do ITI nám však ukázal, že to bude ještě horší než na začátku soutěže. Plno údajů k projetí, plno pokynů k projetí (vložáky), naštěstí jen jedna podmínka k hlídání v mapě. Nakonec paradoxně naše nejlepší etapa dne jen za 260 TB. Nenalezena živá 6 na začátku – asi chybný nájezd na SM Š nebo její průjezd, protože tady jsme to najížděli na náměstí ve Štítech 2x, abychom našli správné uličky, které byly jinak v plánku, kterým jsme si pomáhali, a jinak v ZM. Zvládli jsme to a zbytek Štítů byl bez chyby. Udělali jsme už jenom jednu chybu, kdy jsme nějakou nepřesností zabloudili při nájezdu nebo průjezdu SM B v Bohutíně, kde byly velmi úzké uličky a otáčeli jsme se přes SPK ZI místo průjezdu přes SPK U.
Únava již byla velká a zapříčinila naše zpoždění na průjezdu. Mohli za to dvě nepozornosti – zapomenutí vložáku na SM Z ve Zborově a nechtěli jsme riskovat, že jen tak bez ničeho napíšeme 2x SPK O místo jednoho, i když se to nabízelo při způsobu rozmístění SPK v celém dni. Takže z Klášterce zpět serpentinami nahoru do Zborova, odjetí vložáku a potvrzení toho, že stačilo napsat 2x SPK O. Zisk – 100 TB, ztráta 12 minut za 120 TB. Takže 0 od 0 pošla. Aspoň nebyly výčitky, že jsme to neudělali.
Po výjezdu z Bohutína další nepozornost a neodměření správné komunikace a tedy neodhalení otočné SPK JEB. Avšak příjezd do Postřelmova po jiné než plánované komunikaci varoval, že není něco v pořádku a tak návrat zpět a odměření správné cesty. Vyplatilo se to – zisk 100 TB, ztráta asi jen 50 TB za čas. Tomu přispělo šťastné rozhodnutí nejet správnou komunikací z Postřelmova v protisměru, ale po státní kvalitní silnici se rychle vrátit a najít co bylo třeba.
Pak jsme vychytali radar na začátku Bludova na vjezdu do lázní, díky místní znalosti, kdy v daném úseku se již musí jezdit 50 km/h, i když to tak nevypadá, že se komunikace nachází v obci.
Přišel vytoužený cíl a po zručce konečně oddych a čekání na výsledky.
Dopadlo to dobře.
Závěrem poděkování Simoně Kubíčkové za skvělou trať, perfektní stavitelský zámysl, i když mně místy chyběly SPK na potvrzení průjezdů a to jak chybných tak i správných. Ale nakonec i to mělo hlavu a patu a rozmístění SPK odchytilo hlavní úmysly stavitele. Hella Rallye měla opět svoji kvalitu, tak jak si pamatuji, kdy jsem jel tuto soutěž před 10 léty naposledy.
autor příspěvku: Vláďa
31.10.2021 14:05 Pohled z bedny – MP, ČP, MČR družstev Žižkovský Medvěd
..........................................................................................................................................................................
Po třech letech družstva opět v podání Žižkovského autoklubu v okolí Pelhřimova, u kterýho jsme začínali na tradiční zručce. Tu zvládl Aleš s novým Kamiqem velice dobře a že se tam dalo zabloudit, o čemž by mohl vykládat Venca Mrštík. O chvíli později jsme zjistili, že zručky se sice dají s Kamiqem jezdit, ale že zásuvka ze zapalovače dává málo pro měnič napětí, ze kterýho napájím svůj noťas. Ten už má nejlepší za sebou a bez nabíjení vydrží asi 5 minut. Po třech minutách pípání měniče i noťasu, jsem ho raději zavřel.
Více nervózní jsem však byl z trati. Hned na začátku motání po garážích víceméně bez plechu a následný 2,5km dlouhý nájezd na SM2 úplně bez plechu. Do toho pokyny a dokonce i podmínky typu nemožnosti projetí mapového místa, při hledání jiné než nejkratší trasy v prováděčkách, a ne v itineráři. Kolečka nejsou kruhové objezdy, ale kóta na kříži je kruhový objezd, který se má opouštět 1. výjezdem. Ale na jakou stranu se takový mapový kruháč jezdí, když s tím mám počítat dopředu? Ano, stačilo pochopit svého autora. Ale tak jak jsem chválil v Žamberku HR, tak tady to šlo určitě učesat líp. Tím už narážím na všechny další itineráře, kde jsou skoro všechny vložáky neřádově zapsané a chybí za kterým návěštím se to má plnit. Shellákům dokonce po škrtnutí začátku vložáku „Na 30m SM3 jeď L a 1,78 km jeď R“, zůstalo jen “1,78 km jeď R“. Naše holky z družstva to zkusily od startu, a jelikož jezdily celý dopoledne (poté co jsme si z toho ráno dělali srandu) R jako doprava, tak jim to naštěstí sedlo po trati. Jinde už to teda bylo za body 😊. Proč to tedy zrovna Petr, odborník na časování a vysvětlování rozdílů mezi projetí a projetím a podobně takto pustil, je mi záhadou. V obědové pauze to pak dorazil, když mi řekl, že pokynem projeď jednosměrku, myslel vjeď do jednosměrky. Všechny ty špatné zápisy podle mě dělaly naprosto zbytečnou kaňku na jinak dobré soutěži. Zkušená posádka se pokusí vcítit, jak to mohl autor myslet, anebo zkusí promyslet více variant. To všechno ale stojí spoustu času, což je to hlavní, co slabší posádky nemají.
A přitom trať byla dobrá. V první etapě jsme jen trochu bojovali s nalezením konců SM a při nájezdu na SM5 za kótou 110 byly dvě stejné varianty průjezdu přes zastávku. Ještě jsem byl nervózní z toho, že jsme celou etapu nepotřebovali domalovávací podmínku (a bylo to dobře). Ve druhé etapě jsme proti tomu co bylo na diskuzi jeli tu hlavní 2x. Co by dělal ten, kdo by vjel do Lidmaně přes začátek obce radši nechci ani domýšlet. Tady bylo asi velice blízko k proškrtání zbytku etapy. Koukám, že tu pak mám poznačených trochu více chybek, ale v tom už se pitvat nebudu. I tak je to negativní více než dost, ale to je prostě tím, že to člověku utkví víc v paměti, na rozdíl od bezproblémových pasáží. Snad to alespoň přispěje k nějakým jasnějším zadáním do budoucna. Ještě jsem byl trochu překvapen z těch všech rozbitých cest a v autě si říkal, jak to jezdí Kubíčci s TTčkem. Když jsem se jich na to pak ptal, tak na mě hleděli, jak kdybych jezdil jinou soutěž. Asi už jsem si holt odvykl 😊. Summa summarum (musel jsem si najít, jak se to píše) to i tak bylo dobrý. Díky.
Shodou okolností jsme pak naší účastí v ČP rozhodli jeho celkové výsledky. Posádce Ačai-Špaček jsme tak sebrali historický úspěch v podobě celkového vítězství a poslali je až na třetí místo. Sorry jako.
Odpolední družstva jsem si moc užil, snad až na velký kolo po rozbíječkách u Lidmaně. V itíku nemám zaznačenou jedinou chybu trati. Černovice v M25 se čtyřma lupama a “56“ šipkama byly masakr, ale nevzpomínám si, že bych tam něco dlouho řešil. Klobouk dolů, jak autor sladil na jeden itík tři itíky a do jedněch míst tři tratě. Když jsem měl trochu čas, tak jsem koukal, co jedou ostatní kategorie a snažil se jim trochu pomoct. Opuštění SM 1 tak například jela jen naše posádka. Holky už byly za tím a zapomněly na to, kluci naopak ještě před tím a tak jsme jim ušetřili čas. Podělali jsme jen dvě věci. Prvně při jízdě třetí nejkratší cestou do kóty 523 jsme schválně objeli strom ze špatné strany, abychom zmátli zde postávající soupeře. No jo, ale z druhé strany byl zákaz vjezdu (navíc se jel už dopoledne). Stejně “mátl“ soupeře i Míra Paulů. A pak jsem zapomněl nahlásit, kde jsme našli 18 tun, přestože jsme o tom dříve mluvili a kluci to tam bohužel měli za 160. Každopádně družstvo šlapalo na jedničku a všichni zaslouží velkou pochvalu. Poprvé jsme vyhráli jako BASK.
U cíle jsem se bavil s mladým Peťou a Mateuszem, jak jsou na tom. Říkali, že už čekají jen nejslabší posádku a nechápali, kde jsou tak dlouho, když jedou to nejlehčí céčko (pro ty co tam nebyli, tak to byla ta nejtěžší a nejdelší část) 😊.
Škoda, že nebyla družstevní zručka, to je vždy velké zpestření. Také podle mě škoda toho již déletrvajícího systému, kdy o výsledku MČR družstev, družstva skoro nerozhodují. Letos se to opět potvrdilo. Družstvo na druhém místě mělo za dopoledne o 180 TB míň, než my celkem. Družstvo na třetím místě o 10 TB. Všechny další družstva už měly jen za dopoledne víc bodů, než my celkem a tak ani teoreticky čistá družstevní část, by jim na vítězství nestačila. Družstevní část dělala bodově na celkovém výsledku 12% (nejlepší družstvo HrMaJiMo) až 27% (Severočeši).
Největší uznání samozřejmě zaslouží Pavel Virl. Postavil všechny etapy a předpokládám, že dělal i dost věcí okolo. Takže díky všem pořadatelům a jemu především.
..........................................................................................................................................................................
Více nervózní jsem však byl z trati. Hned na začátku motání po garážích víceméně bez plechu a následný 2,5km dlouhý nájezd na SM2 úplně bez plechu. Do toho pokyny a dokonce i podmínky typu nemožnosti projetí mapového místa, při hledání jiné než nejkratší trasy v prováděčkách, a ne v itineráři. Kolečka nejsou kruhové objezdy, ale kóta na kříži je kruhový objezd, který se má opouštět 1. výjezdem. Ale na jakou stranu se takový mapový kruháč jezdí, když s tím mám počítat dopředu? Ano, stačilo pochopit svého autora. Ale tak jak jsem chválil v Žamberku HR, tak tady to šlo určitě učesat líp. Tím už narážím na všechny další itineráře, kde jsou skoro všechny vložáky neřádově zapsané a chybí za kterým návěštím se to má plnit. Shellákům dokonce po škrtnutí začátku vložáku „Na 30m SM3 jeď L a 1,78 km jeď R“, zůstalo jen “1,78 km jeď R“. Naše holky z družstva to zkusily od startu, a jelikož jezdily celý dopoledne (poté co jsme si z toho ráno dělali srandu) R jako doprava, tak jim to naštěstí sedlo po trati. Jinde už to teda bylo za body 😊. Proč to tedy zrovna Petr, odborník na časování a vysvětlování rozdílů mezi projetí a projetím a podobně takto pustil, je mi záhadou. V obědové pauze to pak dorazil, když mi řekl, že pokynem projeď jednosměrku, myslel vjeď do jednosměrky. Všechny ty špatné zápisy podle mě dělaly naprosto zbytečnou kaňku na jinak dobré soutěži. Zkušená posádka se pokusí vcítit, jak to mohl autor myslet, anebo zkusí promyslet více variant. To všechno ale stojí spoustu času, což je to hlavní, co slabší posádky nemají.
A přitom trať byla dobrá. V první etapě jsme jen trochu bojovali s nalezením konců SM a při nájezdu na SM5 za kótou 110 byly dvě stejné varianty průjezdu přes zastávku. Ještě jsem byl nervózní z toho, že jsme celou etapu nepotřebovali domalovávací podmínku (a bylo to dobře). Ve druhé etapě jsme proti tomu co bylo na diskuzi jeli tu hlavní 2x. Co by dělal ten, kdo by vjel do Lidmaně přes začátek obce radši nechci ani domýšlet. Tady bylo asi velice blízko k proškrtání zbytku etapy. Koukám, že tu pak mám poznačených trochu více chybek, ale v tom už se pitvat nebudu. I tak je to negativní více než dost, ale to je prostě tím, že to člověku utkví víc v paměti, na rozdíl od bezproblémových pasáží. Snad to alespoň přispěje k nějakým jasnějším zadáním do budoucna. Ještě jsem byl trochu překvapen z těch všech rozbitých cest a v autě si říkal, jak to jezdí Kubíčci s TTčkem. Když jsem se jich na to pak ptal, tak na mě hleděli, jak kdybych jezdil jinou soutěž. Asi už jsem si holt odvykl 😊. Summa summarum (musel jsem si najít, jak se to píše) to i tak bylo dobrý. Díky.
Shodou okolností jsme pak naší účastí v ČP rozhodli jeho celkové výsledky. Posádce Ačai-Špaček jsme tak sebrali historický úspěch v podobě celkového vítězství a poslali je až na třetí místo. Sorry jako.
Odpolední družstva jsem si moc užil, snad až na velký kolo po rozbíječkách u Lidmaně. V itíku nemám zaznačenou jedinou chybu trati. Černovice v M25 se čtyřma lupama a “56“ šipkama byly masakr, ale nevzpomínám si, že bych tam něco dlouho řešil. Klobouk dolů, jak autor sladil na jeden itík tři itíky a do jedněch míst tři tratě. Když jsem měl trochu čas, tak jsem koukal, co jedou ostatní kategorie a snažil se jim trochu pomoct. Opuštění SM 1 tak například jela jen naše posádka. Holky už byly za tím a zapomněly na to, kluci naopak ještě před tím a tak jsme jim ušetřili čas. Podělali jsme jen dvě věci. Prvně při jízdě třetí nejkratší cestou do kóty 523 jsme schválně objeli strom ze špatné strany, abychom zmátli zde postávající soupeře. No jo, ale z druhé strany byl zákaz vjezdu (navíc se jel už dopoledne). Stejně “mátl“ soupeře i Míra Paulů. A pak jsem zapomněl nahlásit, kde jsme našli 18 tun, přestože jsme o tom dříve mluvili a kluci to tam bohužel měli za 160. Každopádně družstvo šlapalo na jedničku a všichni zaslouží velkou pochvalu. Poprvé jsme vyhráli jako BASK.
U cíle jsem se bavil s mladým Peťou a Mateuszem, jak jsou na tom. Říkali, že už čekají jen nejslabší posádku a nechápali, kde jsou tak dlouho, když jedou to nejlehčí céčko (pro ty co tam nebyli, tak to byla ta nejtěžší a nejdelší část) 😊.
Škoda, že nebyla družstevní zručka, to je vždy velké zpestření. Také podle mě škoda toho již déletrvajícího systému, kdy o výsledku MČR družstev, družstva skoro nerozhodují. Letos se to opět potvrdilo. Družstvo na druhém místě mělo za dopoledne o 180 TB míň, než my celkem. Družstvo na třetím místě o 10 TB. Všechny další družstva už měly jen za dopoledne víc bodů, než my celkem a tak ani teoreticky čistá družstevní část, by jim na vítězství nestačila. Družstevní část dělala bodově na celkovém výsledku 12% (nejlepší družstvo HrMaJiMo) až 27% (Severočeši).
Největší uznání samozřejmě zaslouží Pavel Virl. Postavil všechny etapy a předpokládám, že dělal i dost věcí okolo. Takže díky všem pořadatelům a jemu především.
autor příspěvku: R.A.
28.10.2021 13:28 Pohled z bedny - MP Orlická noc
Do kalendáře MP přibyla i soutěž v okolí Žamberka a Mohelnice, takže pokud jsme chtěli zabojovat o vítězství v MP, bylo potřeba jet. Noc stavěli dva Vláďové a nepochyboval jsem o tom, že to bude nadupaný. První etapu Vláďa Fabián, kterej dokáže i Shell Cup v Žamberku postavit s obtížností mistráku. Další dvě etapy pak navrátilec Vláďa Žlábek. Ten se blískl jako autor snad nejvíce zimních itinerářů, kdy všechny byly nadmíru vydařené. Na nich Vláďa dozajista nabral autorské sebevědomí, když byl několikrát ujištěn, že klidně může postavit mistrák. A Vláďa se toho nebál a s druhým Vláďou se přidali k mistrovské posádce z Mohelnice. To byla bezpochyby výborná volba. Na noční soutěži bylo vidět, že to dokonale učesal někdo, kdo tomu sakra rozumí. Jura Kubíček zde odvedl špičkovou práci. Už si nevzpomínám úplně detailně, ale v noci mu snad utekla jen dejka při dodatečném přidávání přechodové kóty a pak tam byla nějaká posunutá mapová cesta, kterou ani my jsme nenašli.
Co se týče samotné jízdy, tak už byla většina řečena na diskuzi. U nás to začalo tím, že jsme si chvíli před startem uvědomili, že nemáme světlo pro navigátora. Tak jsme holt jeli na stropní a docela to šlo. Z délek a časů bylo jasné, že to bude dlouhá noc. Zažil jsem už pár soutěží, které byly roztahané a dlouhé, kdy jsem si po první etapě říkal, jestli už bude konec, po druhé už toho měl plný brejle a ve třetí usínal, ale to tady vůbec nenastalo. Pořád bylo co řešit a mezitím se jezdilo po fantastických horských silničkách. A hlavně vše bylo jasné, nemusel jsem přemýšlet, jak to někdo myslel a zkoušet různé varianty. Bavilo mě to od startu až do cíle a i když jsme do něj přijeli o půl třetí ráno, tak mi to vůbec nevadilo. Snad jen opuštění SM v první etapě, kde se jelo x kilometrů mezi poli pro jeden plech a pak zase zpátky jsem úplně nechápal a to byl jistě první adept na vyškrtnutí a zkrácení tratě. Jediný problém jsme měli na začátku pravděpodobně druhé etapy u jakéhosi kempu, nebo co to bylo. Tam jsme si nebyli jistí, která ze tří cest navazující na hlavní v zatáčce je rovně. Zkoušeli jsme různé varianty a možná i díky tomu jsme následně zazdili začátek chlupatice, který byl hned pár metrů po výjezdu z bodu 22. Díky tomu jsme skončili ve slepé cestičce 100m od silnice v chatové osadě dole u vodní nádrže Pastviny místo otáčení. Chvilku to vypadalo, že tam možná zůstaneme. Úzká cestička ve svahu, bez možnosti otočení. Po osobním prozkoumání terénu padlo rozhodnutí, že ještě sjedeme další dva výškový metry po betonových kolejích k někomu na dvorek na golfový trávník, kde se otočíme a pak vyjedeme. První půlka plánu se celkem povedla, ale vyjet zpátky po navlhlým betonu nahoru nebylo jen tak. Když jsme po prvním nevydařeným pokusu klouzali pozpátku do tmy zase na ten zatravněnej dvorek, tak jsme navíc “trochu“ sebrali travnatej břeh nad cestou. Při přípravě na druhé rozjetí jsme i do něčeho nacouvali. No vůbec si nechci představovat, jak to tam po nás vypadalo. Velká omluva majiteli přilehlé chaty a i majitelce našeho závodního vozu, který snad nedoznal viditelných škod. I přes toto dobrodružství a pár vracení, kdy mi něco došlo až později, nebo jsme kontrolovali znova vložáky, jsme neměli problém s časem a dokonce přijeli předčasně. V ostatních etapách pak 6 a 3 minuty. Je fakt, že nejsme typická posádka MP, na kterou by se měli ty časy ladit a dle výsledků koukám, že 10 minut navíc v každé etapě by se klidně sneslo. Když se pak dívám i na výsledky mistráku, tak tam by to minimálně v první a třetí etapě taky ocenili, možná i víc než 10.
Vlastně je otázka, jestli si to užili i ostatní, protože když koukám na výsledky, tak těch bodů je v obou kategoriích strašně moc. Určitě hrálo roli velké množství průjezdek, a velké množství věcí, které se daly zkazit a každá byla obodovaná. Možná ne úplně dořešené špatné průjezdy, nevím. Zrodilo se tak drtivé vítězství, kdy v MP na druhého máme přes 800 bodů, na třetího skoro 1600 a na první nemistrovskou posádku Klasů na šestém místě dokonce skoro 3300 bodů. My měli jen 220 TB za nějakou tu mapovou změnu v první etapě a 60 TB u toho kempu, jinak jsme to projeli jak nůž máslem. Roli určitě sehrál poctivý trénink na všech zimních etapách. Všem organizátorům velké díky, v hodnocení bych dal určitě jasnou desítku.
Den je díky zapsání jiné průjezdky už na itík za 160 na někom jiným 😊
..........................................................................................................................................................................
Co se týče samotné jízdy, tak už byla většina řečena na diskuzi. U nás to začalo tím, že jsme si chvíli před startem uvědomili, že nemáme světlo pro navigátora. Tak jsme holt jeli na stropní a docela to šlo. Z délek a časů bylo jasné, že to bude dlouhá noc. Zažil jsem už pár soutěží, které byly roztahané a dlouhé, kdy jsem si po první etapě říkal, jestli už bude konec, po druhé už toho měl plný brejle a ve třetí usínal, ale to tady vůbec nenastalo. Pořád bylo co řešit a mezitím se jezdilo po fantastických horských silničkách. A hlavně vše bylo jasné, nemusel jsem přemýšlet, jak to někdo myslel a zkoušet různé varianty. Bavilo mě to od startu až do cíle a i když jsme do něj přijeli o půl třetí ráno, tak mi to vůbec nevadilo. Snad jen opuštění SM v první etapě, kde se jelo x kilometrů mezi poli pro jeden plech a pak zase zpátky jsem úplně nechápal a to byl jistě první adept na vyškrtnutí a zkrácení tratě. Jediný problém jsme měli na začátku pravděpodobně druhé etapy u jakéhosi kempu, nebo co to bylo. Tam jsme si nebyli jistí, která ze tří cest navazující na hlavní v zatáčce je rovně. Zkoušeli jsme různé varianty a možná i díky tomu jsme následně zazdili začátek chlupatice, který byl hned pár metrů po výjezdu z bodu 22. Díky tomu jsme skončili ve slepé cestičce 100m od silnice v chatové osadě dole u vodní nádrže Pastviny místo otáčení. Chvilku to vypadalo, že tam možná zůstaneme. Úzká cestička ve svahu, bez možnosti otočení. Po osobním prozkoumání terénu padlo rozhodnutí, že ještě sjedeme další dva výškový metry po betonových kolejích k někomu na dvorek na golfový trávník, kde se otočíme a pak vyjedeme. První půlka plánu se celkem povedla, ale vyjet zpátky po navlhlým betonu nahoru nebylo jen tak. Když jsme po prvním nevydařeným pokusu klouzali pozpátku do tmy zase na ten zatravněnej dvorek, tak jsme navíc “trochu“ sebrali travnatej břeh nad cestou. Při přípravě na druhé rozjetí jsme i do něčeho nacouvali. No vůbec si nechci představovat, jak to tam po nás vypadalo. Velká omluva majiteli přilehlé chaty a i majitelce našeho závodního vozu, který snad nedoznal viditelných škod. I přes toto dobrodružství a pár vracení, kdy mi něco došlo až později, nebo jsme kontrolovali znova vložáky, jsme neměli problém s časem a dokonce přijeli předčasně. V ostatních etapách pak 6 a 3 minuty. Je fakt, že nejsme typická posádka MP, na kterou by se měli ty časy ladit a dle výsledků koukám, že 10 minut navíc v každé etapě by se klidně sneslo. Když se pak dívám i na výsledky mistráku, tak tam by to minimálně v první a třetí etapě taky ocenili, možná i víc než 10.
Vlastně je otázka, jestli si to užili i ostatní, protože když koukám na výsledky, tak těch bodů je v obou kategoriích strašně moc. Určitě hrálo roli velké množství průjezdek, a velké množství věcí, které se daly zkazit a každá byla obodovaná. Možná ne úplně dořešené špatné průjezdy, nevím. Zrodilo se tak drtivé vítězství, kdy v MP na druhého máme přes 800 bodů, na třetího skoro 1600 a na první nemistrovskou posádku Klasů na šestém místě dokonce skoro 3300 bodů. My měli jen 220 TB za nějakou tu mapovou změnu v první etapě a 60 TB u toho kempu, jinak jsme to projeli jak nůž máslem. Roli určitě sehrál poctivý trénink na všech zimních etapách. Všem organizátorům velké díky, v hodnocení bych dal určitě jasnou desítku.
Den je díky zapsání jiné průjezdky už na itík za 160 na někom jiným 😊
autor příspěvku: R.A.
25.10.2021 10:43 V Přerově mají smutek !
S velkým zármutkem oznamujeme, že včera v noci svůj boj prohrál a navždy nás opustil kamarád, dlouholetá dobrá duše a předseda Autoklubu Pretiox Přerov, pan Jiří Procházka.
Začínal na motokárách, byl velkým propagátorem automobilového slalomu. Byl členem komise AS AČR automobilového slalomu a sprintu.
Odešel obětavý organizátor a skvělý kamarád.
Čest jeho památce!
..........................................................................................................................................................................
Začínal na motokárách, byl velkým propagátorem automobilového slalomu. Byl členem komise AS AČR automobilového slalomu a sprintu.
Odešel obětavý organizátor a skvělý kamarád.
Čest jeho památce!
autor příspěvku: Duža