02.05.2022 09:30 9. ročník Rallye Šmídl v duchu pohody a sluníčka
..........................................................................................................................................................................
V sobotu 23. dubna se na startu v Ústí nad Orlicí potkalo přes 20 posádek, které se v časných ranních hodinách vydaly na cestu bez konkrétního cíle, se slepou mapou v ruce a s vidinou plnění záludných úkolů po cestě.
Tématem letošního závodu byl "biatlon", cílem první etapy tak byl biatlonový areál v Letohradě, kde si účastníci protáhli nohy po téměř 2 hodinách jízdy autem, potrénovali střelbu s Michalem Šlesingrem a potěšili své žaludky připraveným gulášem.
Odpolední program se konal tradičně v centrále firmy Šmídl v Žamberku a díky slunečnému počasí přilákal stovky návštěvníků. Děti se vyřádily na šlapacích moskvičích, zatančily si, soutěžily o ceny a obličeje si vyzdobily krásnými malbami.
Nechyběly ani ukázky hasičské techniky, stánek Albertina Žamberk či Českého červeného kříže. Dobrovolní hasiči předvedli ukázku vyprošťování osob po autonehodě a následné hašení vozidla.
Děkujeme všem organizátorům a těšíme se na jubilejní desátý ročník!
Kateřina Suchomelová - organizační tým
(článek převzat z www.zamberk.cz, nadpis krácen)
..........................................................................................................................................................................
Tématem letošního závodu byl "biatlon", cílem první etapy tak byl biatlonový areál v Letohradě, kde si účastníci protáhli nohy po téměř 2 hodinách jízdy autem, potrénovali střelbu s Michalem Šlesingrem a potěšili své žaludky připraveným gulášem.
Odpolední program se konal tradičně v centrále firmy Šmídl v Žamberku a díky slunečnému počasí přilákal stovky návštěvníků. Děti se vyřádily na šlapacích moskvičích, zatančily si, soutěžily o ceny a obličeje si vyzdobily krásnými malbami.
Nechyběly ani ukázky hasičské techniky, stánek Albertina Žamberk či Českého červeného kříže. Dobrovolní hasiči předvedli ukázku vyprošťování osob po autonehodě a následné hašení vozidla.
Děkujeme všem organizátorům a těšíme se na jubilejní desátý ročník!
Kateřina Suchomelová - organizační tým
(článek převzat z www.zamberk.cz, nadpis krácen)
autor příspěvku: Vláďa
26.04.2022 11:57 AOS, kde budou navigátorem děti !
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: Duža
24.04.2022 11:45 Pohled z bedny Šmídl Žamberk 2022
Do Žamberka jezdím rád a zatím to bylo pro mě vždy mimo soutěž. Ale vždycky se mi ten závod líbil a vím, že Vláďa Fabián dovede vymyslet dobrej závod. Proto jsem to bral jako příjemné rozptýlení Pamatuju, když jsem jel poprvé v roce 2015 a těšil se, jak pojedu v singlu. Cestou jsem Vláďovi volal, že lehce nestíhám přejímku a on mi radostně oznámil, že už má pro mě do auta speciální lamu. Přijel jsem na start a ta lama byl Lole 😊. Pamatuji si z toho jen to, že jsme se v autě dost hádali…..
Pak mám dobré historky z posledního konaného závodu v roce 2019, kde to stavěl Martin Bartoň a pískal Vláďa Fabián a hlavní pointou bylo to, že ti dva spolu nemluvili…. Podle toho také vypadalo řešení správného průjezdu.
Letos jsem se těšil a dal jsem dokonce na diskusi výzvu, kdo by chtěl se mnou jet. PetrČ. měl být totiž v té době mimo někde na výletě. Ale nikdo se mi nehlásil. V pravidlech letošních soutěží je ale psáno, že posádka by měla být dvoučlenná a navíc mi bylo oznámeno, že tam mohou být nějaké soutěže, které jednotlivec sám nezvládne. No nevím….
Ale PetrČ. mi nakonec oznámil, že je k dispozici a tak jsme se aspoň dohodli, že pojedeme v opačném gardu – mým autem a já budu řídit a on navigovat.
A jak to celé probíhalo? Téma soutěže bylo BIATLON. Takže hned po zručce a testu z PSP se střílelo ze vzduchovky. První etapa se mi zdála celkem jednoduchá jen mě nový navigátor docela štval, protože odmítl používat barevné fixy. Vše (detaily, jednosměrky, podmínky aj.) si psal do mapy jen jednou barvou. A já jsem se mu v tom nemohl vyznat. Špatně jsme si naměřili, kudy to bude blíž na SM ale když na dvou křižovatkách byla vložáková dejka bez následného řešení, tak jsme se přiklonili k autorovu řešení jiné cesty. Jinak bez problému.
Ve druhé etapě už přišly i mapové finty – celkem asi tři. A když jsem pak koukal do výkazů ve výsledcích, tak mě příjemně překvapilo, že zkušené „Shellácké“ posádky (104,111) všechno toto zajely dobře. Ale pak zase bohužel nasekaly jiné chyby. Úsek v Letohradě pod náměstím byl pěkně vymyšlenej. Cíl druhé etapy a oběd byly v areálu biatlonu, kde bylo připraveno také mnoho soutěžních úkolů včetně střelby. Pod dohledem zkušeného závodníka Michala Šlesingra.
Etapa třetí už byla taková pohodová i když z itiku psaného pohádkou mívám vždy hrůzu. Zase včetně soutěžních úkolů během tratě. Ale zadání otázek musí být vždy jednoznačné, což se tady bohužel ne vždy úplně podařilo. Závodníci otřískaní z Prasátka občas tápali. Dojezd do areálu firmy Šmídl v pohodě a tam jako pravidelně bohatý kulturní a zábavní program zejména pro děcka.
Vzhledem k letošním změnám v organizaci soutěží AOS se takto ještě chci omluvit Olině a Jirkovi Kozických, že jsme jim vyžrali první cenu, protože oni by byli první v pořadí se startovním číslem nad 100.
Byl to příjemně strávený den a děkujeme všem pořadatelům!!!
..........................................................................................................................................................................
Pak mám dobré historky z posledního konaného závodu v roce 2019, kde to stavěl Martin Bartoň a pískal Vláďa Fabián a hlavní pointou bylo to, že ti dva spolu nemluvili…. Podle toho také vypadalo řešení správného průjezdu.
Letos jsem se těšil a dal jsem dokonce na diskusi výzvu, kdo by chtěl se mnou jet. PetrČ. měl být totiž v té době mimo někde na výletě. Ale nikdo se mi nehlásil. V pravidlech letošních soutěží je ale psáno, že posádka by měla být dvoučlenná a navíc mi bylo oznámeno, že tam mohou být nějaké soutěže, které jednotlivec sám nezvládne. No nevím….
Ale PetrČ. mi nakonec oznámil, že je k dispozici a tak jsme se aspoň dohodli, že pojedeme v opačném gardu – mým autem a já budu řídit a on navigovat.
A jak to celé probíhalo? Téma soutěže bylo BIATLON. Takže hned po zručce a testu z PSP se střílelo ze vzduchovky. První etapa se mi zdála celkem jednoduchá jen mě nový navigátor docela štval, protože odmítl používat barevné fixy. Vše (detaily, jednosměrky, podmínky aj.) si psal do mapy jen jednou barvou. A já jsem se mu v tom nemohl vyznat. Špatně jsme si naměřili, kudy to bude blíž na SM ale když na dvou křižovatkách byla vložáková dejka bez následného řešení, tak jsme se přiklonili k autorovu řešení jiné cesty. Jinak bez problému.
Ve druhé etapě už přišly i mapové finty – celkem asi tři. A když jsem pak koukal do výkazů ve výsledcích, tak mě příjemně překvapilo, že zkušené „Shellácké“ posádky (104,111) všechno toto zajely dobře. Ale pak zase bohužel nasekaly jiné chyby. Úsek v Letohradě pod náměstím byl pěkně vymyšlenej. Cíl druhé etapy a oběd byly v areálu biatlonu, kde bylo připraveno také mnoho soutěžních úkolů včetně střelby. Pod dohledem zkušeného závodníka Michala Šlesingra.
Etapa třetí už byla taková pohodová i když z itiku psaného pohádkou mívám vždy hrůzu. Zase včetně soutěžních úkolů během tratě. Ale zadání otázek musí být vždy jednoznačné, což se tady bohužel ne vždy úplně podařilo. Závodníci otřískaní z Prasátka občas tápali. Dojezd do areálu firmy Šmídl v pohodě a tam jako pravidelně bohatý kulturní a zábavní program zejména pro děcka.
Vzhledem k letošním změnám v organizaci soutěží AOS se takto ještě chci omluvit Olině a Jirkovi Kozických, že jsme jim vyžrali první cenu, protože oni by byli první v pořadí se startovním číslem nad 100.
Byl to příjemně strávený den a děkujeme všem pořadatelům!!!
autor příspěvku: PetrM
19.04.2022 20:10 Zlatý píst 2022 Poděbrady aneb Pohled odkud bedna není ani vidět
Milan Hlaváček pohodil na začátku dubna v diskuzi rukavici, a protože se nám to oběma hodilo, tak jsme ji zvedli a přijeli jsme vyhrát. Když mohl Jarda Holman, proč né my, že?
Start proběhl letmo v Informačním centru na náměstí, v itíku bylo popsáno místo, kde soutěž začíná pohádkou. Spočítat vrata, tedy přesněji – shodnout se, zda tato jsou ještě zelená či už modrá, byl trochu problém, obzvlášť v kombinaci s hydranty, ale na druhý pokus si to sedlo (teda až na to, že ty modrý byly prej zelený). Pak jsme se ještě vrátili, neboť jsme si nebyli úplně jisti přehlédnutím nějaké sochy. Po opuštění města se z pohádky přešlo na reálný šipkáč o délce 65 km, který nás provedl bližším i vzdálenějším okolím a vrátil zpět do města krále Jiřího. Plnili jsme různé úkoly, o chytáky nebyla nouze (m.j.: Kolik balíků sena je zde uskladněno? = žádný - byla to sláma), pokračovali jsme v hledání soch a docela se bavili. Nádherný úkol jsme plnili v obci Podmoky, kde jsme na úžasně velikonočně vyzdobené návsi počítali pletené a háčkované zajíce v kulichu, držící žluté vejce (byli 2 mezi asi 18 a dalšími desítkami slepic a kuřátek). Kufr jsme položili jen jednou, a to na pokynu: „Za památníkem pozemkové reformy odbočte na první křižovatce doprava a na další doleva“. Přijížděli jsme od severu, po 328 a samozřejmě jsme se po odbočení vpravo na vidlích vydali hned na východ. Jenže pokračování itíku avizovalo návěští před železničním přejezdem, a tak jsme shovívavě pochopili, že ta levá měla být až později po výjezdu na Běruničky.
Do cíle jsme dorazili s tím, že jsme možná některý úkol na trase mohli nepochopit zcela přesně, ale že by se nemělo jednat o nic zásadního. Ještě jsme si s pořadateli vyjasnili nepřesnost v otázce hledaných soch, které jsme měli seřadit podle stáří, ale chybělo zadání, zda vzestupně či sestupně.
Při vyhlašování přišel šok, byli jsme předposlední s vysvětlením, že jsme nespočítali klády u cesty a jako jediná posádka z celkových asi dvaceti jsme napsali nulu a máme mínus 68 bodů.
O co šlo? Itík vypadal takto:
Úkol č. 6: Spočítej ležící klády na levé straně silnice.
Úkol č. 7: Odkud a kam jezdí vlaky z této zastávky?
Po odbočení na Poušť jsme dle obrázku níže přijížděli od jihu. Na levé straně, ještě před vjezdem do areálu SERVIS LES s.r.o. (před 1. návěštím přejezdu = více než 250 m před ním - asi zde:
MAPY.CZ
ležely hromady klád a kolem nich pobíhali a počítali další soutěžící; od brány dál neležela jediná kláda, situace 100 m před přejezdem vypadá takto:
MAPY.CZ .
Remízek za zatáčkou ještě nebyl olistěn, a tak bylo vidět, že tam žádná kláda neleží. Jasná nula.
Pokoušeli jsme se při vyhlašování bránit a vysvětlit situaci (trochu je seznámit s tím, jak je to se 4. etapou), ale byli jsme sami proti pořadatelům i všem účastníkům a nechtěli tam dělat vlny. Později, při odjezdu, nás pořadatelé odchytili s tím, že to pochopili, že je to skvělá finta, že tohle musí ještě někde uplatnit, že je to přeci jasné. Co naplat, bedna se nekonala, Holmana jsme nezopakovali. Ale dodatečně nám jako cenu útěchy věnovali Diplom s uvedením "ZA UMÍSTĚNÍ".
Závěr:
Byla to super soutěž, jen se člověk musí oprostit i od těch nejzákladnějších věcí, které z AOS zná. Počasí přálo, viděli jsme krásná místa, nechali se inspirovat pro náborové soutěže a také kdeco od pořadatelů zjistili. Například, že když v jiné, předcházející soutěži zakreslili příjezd na kótu šipkou, tak jim 2/3 účastníků odmítly takovou soutěž dokončit s odůvodněním, že je to těžké.
Vláďa Žlábek / Víťa Hrzán
..........................................................................................................................................................................
Start proběhl letmo v Informačním centru na náměstí, v itíku bylo popsáno místo, kde soutěž začíná pohádkou. Spočítat vrata, tedy přesněji – shodnout se, zda tato jsou ještě zelená či už modrá, byl trochu problém, obzvlášť v kombinaci s hydranty, ale na druhý pokus si to sedlo (teda až na to, že ty modrý byly prej zelený). Pak jsme se ještě vrátili, neboť jsme si nebyli úplně jisti přehlédnutím nějaké sochy. Po opuštění města se z pohádky přešlo na reálný šipkáč o délce 65 km, který nás provedl bližším i vzdálenějším okolím a vrátil zpět do města krále Jiřího. Plnili jsme různé úkoly, o chytáky nebyla nouze (m.j.: Kolik balíků sena je zde uskladněno? = žádný - byla to sláma), pokračovali jsme v hledání soch a docela se bavili. Nádherný úkol jsme plnili v obci Podmoky, kde jsme na úžasně velikonočně vyzdobené návsi počítali pletené a háčkované zajíce v kulichu, držící žluté vejce (byli 2 mezi asi 18 a dalšími desítkami slepic a kuřátek). Kufr jsme položili jen jednou, a to na pokynu: „Za památníkem pozemkové reformy odbočte na první křižovatce doprava a na další doleva“. Přijížděli jsme od severu, po 328 a samozřejmě jsme se po odbočení vpravo na vidlích vydali hned na východ. Jenže pokračování itíku avizovalo návěští před železničním přejezdem, a tak jsme shovívavě pochopili, že ta levá měla být až později po výjezdu na Běruničky.
Do cíle jsme dorazili s tím, že jsme možná některý úkol na trase mohli nepochopit zcela přesně, ale že by se nemělo jednat o nic zásadního. Ještě jsme si s pořadateli vyjasnili nepřesnost v otázce hledaných soch, které jsme měli seřadit podle stáří, ale chybělo zadání, zda vzestupně či sestupně.
Při vyhlašování přišel šok, byli jsme předposlední s vysvětlením, že jsme nespočítali klády u cesty a jako jediná posádka z celkových asi dvaceti jsme napsali nulu a máme mínus 68 bodů.
O co šlo? Itík vypadal takto:
Úkol č. 6: Spočítej ležící klády na levé straně silnice.
Úkol č. 7: Odkud a kam jezdí vlaky z této zastávky?
Po odbočení na Poušť jsme dle obrázku níže přijížděli od jihu. Na levé straně, ještě před vjezdem do areálu SERVIS LES s.r.o. (před 1. návěštím přejezdu = více než 250 m před ním - asi zde:
MAPY.CZ
ležely hromady klád a kolem nich pobíhali a počítali další soutěžící; od brány dál neležela jediná kláda, situace 100 m před přejezdem vypadá takto:
MAPY.CZ .
Remízek za zatáčkou ještě nebyl olistěn, a tak bylo vidět, že tam žádná kláda neleží. Jasná nula.
Pokoušeli jsme se při vyhlašování bránit a vysvětlit situaci (trochu je seznámit s tím, jak je to se 4. etapou), ale byli jsme sami proti pořadatelům i všem účastníkům a nechtěli tam dělat vlny. Později, při odjezdu, nás pořadatelé odchytili s tím, že to pochopili, že je to skvělá finta, že tohle musí ještě někde uplatnit, že je to přeci jasné. Co naplat, bedna se nekonala, Holmana jsme nezopakovali. Ale dodatečně nám jako cenu útěchy věnovali Diplom s uvedením "ZA UMÍSTĚNÍ".
Závěr:
Byla to super soutěž, jen se člověk musí oprostit i od těch nejzákladnějších věcí, které z AOS zná. Počasí přálo, viděli jsme krásná místa, nechali se inspirovat pro náborové soutěže a také kdeco od pořadatelů zjistili. Například, že když v jiné, předcházející soutěži zakreslili příjezd na kótu šipkou, tak jim 2/3 účastníků odmítly takovou soutěž dokončit s odůvodněním, že je to těžké.
Vláďa Žlábek / Víťa Hrzán
autor příspěvku: matonni
09.04.2022 11:11 Pohled z bedny - Aprílový Dakar
První letošní dvoukolo Mistrovství České republiky máme za sebou a na naši posádku padla, možná už trošku zapomenutá, povinnost, napsat pohled z bedny. Je pravdou, že naše posádka v tom moc nevyniká, ale jelikož se nám změnilo obsazení posádky, tak jsem se rozhodl něco sepsat.
Od výsledků jsme si na dvoukole nic moc neslibovali. Náš výsledek v noci to v podstatě potvrdil, i když jsem to čekal spíš horší. Do startu první denní etapy jsme vstupovali trochu ve spěchu. Po snídani mě Verča a táta zdrželi dotazy na heslo k výsledkům a komentáři na umístění. Naštěstí jsme start stihli. Cestou na SM11 nás nerozhodila ani chybějící otočná PK2. SM11 jsme nezapomněli opustit a otočné PK33 za autem jsme si na rozdíl od Michala všimli hned. V Kabčicích jsme podchytili všechny dejky, stopky a liché kóty. Jen mě trochu znervóznělo otočení přes parkoviště (čekal jsem průjezdku) a ani jsem nepochopil kótu 111. Cestu do 113 nám zkomplikovaly dejky, stopky, a že za radarem není umístěno PK R, mi taky vadilo. Za kótou se okolo nás utvořila skupinka posádek 5,3,2 a v této skupině jsme dojeli skoro až do cíle. Tato etapa na mě působila takovým dojmem že, už už jsme u kóty
nebo bodu a místo toho nás dejky a stopky odvedly někam pryč.
Druhá etapa chtěla na začátku hodně odvahy. VI na kruháky nás po slepé mapě hnal dál a dál, od kóty 203. Po prvním VI jsme se nenechali zlákat mapou a PK. Za tím posledním jsme zase měli rozkol v posádce. Já chtěl odbočit pro PK3 ke hřbitovu, Robert zase jet pro PK84. To jsme rozsekli až u živé PK. Další takové těžší místo bylo na začátku SM22, chvíli nám trvalo, než jsme pochopili, kudy
vede. Cesta před garážemi a plná čára nám nakonec vysvětlila PK na objezdu. Za kótou 206 jsme se zase dostali na známé kruháky. Poslední reálně pravá nás svedla pro PK56. Cestou do cíle nás ještě rozhodili dva stejné průjezdy za kótou 203. Ten, podle nás kratší, nás bohužel nakonec zacyklil. Tak jsme nakonec zvolili tu druhou variantu a tam už všechno krásně sedělo.
Start mimo mapu mě trochu pobavil. Podle navigace jsem se ujistil, že jedeme alespoň správným směrem. Bechlín jsme projeli celkem rychle, zato příjezd a opouštění SM1 byla celkem motanice. Uvědomit si, že vrácení na SM1 je kratší přes detail. Na SM1 jsem se vrátil tak 7 let zpátky, bylo poznat, že autor tratě je prostě ze staré školy. Nic proti Jardovi . V Předoníně už jen přesně doměřit konec SM2. Z Benzinova do Račic jsem čekal radar a nějakou mapařinu, ale Robert ji neodhalil. V Račicích jen nezapomenout na dejky. Při příjezdu do Štětí jen pořádně volit vždy nejkratší trasu. Při přechodu částí jsem trochu znejistil nad platností VI1 a VI2. Naštěstí jsme to vyhodnotili správně. Ve Štětí byla nejhorší pasáž u garáží. Postupně se tam sjelo snad celé startovní pole. My jsme nejdříve odjeli v půlce reálu do pryč, kde jsme skončili. Tak jsme se vrátili a přehodnotili naše řešení. Bohužel špatně, ale alespoň jsme tam nestrávili tolik času. Pak už jen prokličkovat Štětí a hurá do kóty 611. V detailu 611 nepřehlédnout plnou čáru a propojit detail se ZM. SM3 byla sice trochu ve špatném měřítku, ale nám to moc nevadilo. Nezapomenout odbočit vpravo i při návratu na SM3. Cesta za kolejemi mě zase vrátila několik let zpět, dnes už mi
přijde, že takové polňačky moc nejezdíme. U časovky nezapomenout na stopku a otočka pro PK1.
Závěrem bych chtěl poděkovat a vyjádřit velký obdiv mému navigátorovi Robertovi. MČR se účastnil naposledy před 5 lety a to v roli řidiče. Dobrý dojem ze soutěže kazí jen výkon řidiče na jízdě zručnosti. Dále patří poděkování pořadatelům a organizátorům.
Za posádku č. 1 Radek
..........................................................................................................................................................................
Od výsledků jsme si na dvoukole nic moc neslibovali. Náš výsledek v noci to v podstatě potvrdil, i když jsem to čekal spíš horší. Do startu první denní etapy jsme vstupovali trochu ve spěchu. Po snídani mě Verča a táta zdrželi dotazy na heslo k výsledkům a komentáři na umístění. Naštěstí jsme start stihli. Cestou na SM11 nás nerozhodila ani chybějící otočná PK2. SM11 jsme nezapomněli opustit a otočné PK33 za autem jsme si na rozdíl od Michala všimli hned. V Kabčicích jsme podchytili všechny dejky, stopky a liché kóty. Jen mě trochu znervóznělo otočení přes parkoviště (čekal jsem průjezdku) a ani jsem nepochopil kótu 111. Cestu do 113 nám zkomplikovaly dejky, stopky, a že za radarem není umístěno PK R, mi taky vadilo. Za kótou se okolo nás utvořila skupinka posádek 5,3,2 a v této skupině jsme dojeli skoro až do cíle. Tato etapa na mě působila takovým dojmem že, už už jsme u kóty
nebo bodu a místo toho nás dejky a stopky odvedly někam pryč.
Druhá etapa chtěla na začátku hodně odvahy. VI na kruháky nás po slepé mapě hnal dál a dál, od kóty 203. Po prvním VI jsme se nenechali zlákat mapou a PK. Za tím posledním jsme zase měli rozkol v posádce. Já chtěl odbočit pro PK3 ke hřbitovu, Robert zase jet pro PK84. To jsme rozsekli až u živé PK. Další takové těžší místo bylo na začátku SM22, chvíli nám trvalo, než jsme pochopili, kudy
vede. Cesta před garážemi a plná čára nám nakonec vysvětlila PK na objezdu. Za kótou 206 jsme se zase dostali na známé kruháky. Poslední reálně pravá nás svedla pro PK56. Cestou do cíle nás ještě rozhodili dva stejné průjezdy za kótou 203. Ten, podle nás kratší, nás bohužel nakonec zacyklil. Tak jsme nakonec zvolili tu druhou variantu a tam už všechno krásně sedělo.
Start mimo mapu mě trochu pobavil. Podle navigace jsem se ujistil, že jedeme alespoň správným směrem. Bechlín jsme projeli celkem rychle, zato příjezd a opouštění SM1 byla celkem motanice. Uvědomit si, že vrácení na SM1 je kratší přes detail. Na SM1 jsem se vrátil tak 7 let zpátky, bylo poznat, že autor tratě je prostě ze staré školy. Nic proti Jardovi . V Předoníně už jen přesně doměřit konec SM2. Z Benzinova do Račic jsem čekal radar a nějakou mapařinu, ale Robert ji neodhalil. V Račicích jen nezapomenout na dejky. Při příjezdu do Štětí jen pořádně volit vždy nejkratší trasu. Při přechodu částí jsem trochu znejistil nad platností VI1 a VI2. Naštěstí jsme to vyhodnotili správně. Ve Štětí byla nejhorší pasáž u garáží. Postupně se tam sjelo snad celé startovní pole. My jsme nejdříve odjeli v půlce reálu do pryč, kde jsme skončili. Tak jsme se vrátili a přehodnotili naše řešení. Bohužel špatně, ale alespoň jsme tam nestrávili tolik času. Pak už jen prokličkovat Štětí a hurá do kóty 611. V detailu 611 nepřehlédnout plnou čáru a propojit detail se ZM. SM3 byla sice trochu ve špatném měřítku, ale nám to moc nevadilo. Nezapomenout odbočit vpravo i při návratu na SM3. Cesta za kolejemi mě zase vrátila několik let zpět, dnes už mi
přijde, že takové polňačky moc nejezdíme. U časovky nezapomenout na stopku a otočka pro PK1.
Závěrem bych chtěl poděkovat a vyjádřit velký obdiv mému navigátorovi Robertovi. MČR se účastnil naposledy před 5 lety a to v roli řidiče. Dobrý dojem ze soutěže kazí jen výkon řidiče na jízdě zručnosti. Dále patří poděkování pořadatelům a organizátorům.
Za posádku č. 1 Radek
autor příspěvku: Zdrubecký Radek