24.01.2023 17:25 Pohled z nedělní zabijačkové bedny B25 posádky 111
Nejprve bych chtěl poděkovat autorům a realizačnímu týmu za prima soutěž a výběru podkladové mapy M 20 v etapě N1, kde bylo možné přesně vyčíst jemné niance přerušení, vybočení apod. což by na M 25 nebylo dost dobře viditelné.
K 1.etapě jsme si oba zafixovali za mostem vpravo(tedy ne jen mapové), takže jsme tak jeli i reálné.
Do bodu A a dále do bodu B jsme žádný problém nezaznamenali. Fintičky s přerušením komunikací (viz výše) byly čtivé a okolí bodu A také. Zasekli jsme se za bodem B, neboť jsem na ypsilonce nenahlásil přikázaný směr vpravo a u dejky jsme pak neměli pokračování. Nakonec jsme vyjeli směr kota 121 a tu následnou vykreslenou křižovatku objevili. Při cestě do 121 nás zradil reálný most a nabrali jsme si navíc PK 13 a 19. Následně jsme někde prokaučovali PK 25. Pak to zase šlo bez chyb až na to,že jediný mapový most uvedený i na SM jsme vzali jako splnění podmínky a nabrali PK 10 navíc a další čas objezdem. Motanice u koty 147 nás stála jednu PK (nejméně z B25), ale ani to není omluvou. Do ČK pak vše ok.
V 2.etapě jsme moc neměřili a ani neregistrovali podkladovou mapu jako M 50 a hned ve Spomyšli jsme prokaučovali první PK 91 a PK T v trávě zahlédli až na poslední chvíli. Jedeme dál ke generálovi a u hřbitova koukáme PK 76 je vlevo, a to jako proč. No nic, dokončíme 237 a chlupatici a hurá do 234. V cíli zjistíme, že námi nezvýrazněna šipka nám bránila ten jednoduchý přejezd a tedy zapomněli jsme nabrat tu PK 76 protisměrně. V Kostomlatech čučíme na lidovou tvořivost o zákazu odbočení (tak ano nebo ne dohadujíc se), vyhrál jsem a jedeme dál do 269, za rybníkem doleva, ale ouha kde je ta cesta doprava. Výsledek žádný. Objedeme kolečko okolo rybníka, objevujeme nastrčenou otočnou PK 30, ale stále nic. Tak znova. „Ty chceš jet do garáže?“ dí Terka. Jo a před vraty vpravo zašitá hledaná odbočka. Vyhlašujeme to jako vtípek dne. Dál až po Bechlín dobrý. Zde se sešlo několik „ale“. První nakreslený obdélník plánku B neodpovídal reálu a v levém severním rohu spojky na nás koukala jedna otočná PK. Já ji nahlásil jako PK 83 (ona měla být 84 a platit jindy). Takže navíc bez ohledu na číslo. Pak jsme to nějak vyčuchali, neboť úhel 80 jsme dělali úplně jinde. Po opuštění SM 24 jsme až dolů nejeli a zapsali tu špatnou PK 83 a pak už dobrý až do cíle.
Doslov: na trati autoři mysleli i na ženy a kuřáky, když po 1.etapě bylo v rámci volné přestávky možno po téměř 2 hodinách navštívit WC, dát kafíčko apod. na pumpě. Rovněž chválím ošetření potencionálně sporných míst přetahovacími PK nebo osazením značek Vjezd zakázán.
Oproti B 40 jsme měli shodnost zadání z asi 75%, takže lze zhruba porovnat, jak bychom zde dopadli.
Ta tlačenka, jitrnice a jaternice fakt dobrý!!!!
Z Turova zdraví Z.Klár
..........................................................................................................................................................................
K 1.etapě jsme si oba zafixovali za mostem vpravo(tedy ne jen mapové), takže jsme tak jeli i reálné.
Do bodu A a dále do bodu B jsme žádný problém nezaznamenali. Fintičky s přerušením komunikací (viz výše) byly čtivé a okolí bodu A také. Zasekli jsme se za bodem B, neboť jsem na ypsilonce nenahlásil přikázaný směr vpravo a u dejky jsme pak neměli pokračování. Nakonec jsme vyjeli směr kota 121 a tu následnou vykreslenou křižovatku objevili. Při cestě do 121 nás zradil reálný most a nabrali jsme si navíc PK 13 a 19. Následně jsme někde prokaučovali PK 25. Pak to zase šlo bez chyb až na to,že jediný mapový most uvedený i na SM jsme vzali jako splnění podmínky a nabrali PK 10 navíc a další čas objezdem. Motanice u koty 147 nás stála jednu PK (nejméně z B25), ale ani to není omluvou. Do ČK pak vše ok.
V 2.etapě jsme moc neměřili a ani neregistrovali podkladovou mapu jako M 50 a hned ve Spomyšli jsme prokaučovali první PK 91 a PK T v trávě zahlédli až na poslední chvíli. Jedeme dál ke generálovi a u hřbitova koukáme PK 76 je vlevo, a to jako proč. No nic, dokončíme 237 a chlupatici a hurá do 234. V cíli zjistíme, že námi nezvýrazněna šipka nám bránila ten jednoduchý přejezd a tedy zapomněli jsme nabrat tu PK 76 protisměrně. V Kostomlatech čučíme na lidovou tvořivost o zákazu odbočení (tak ano nebo ne dohadujíc se), vyhrál jsem a jedeme dál do 269, za rybníkem doleva, ale ouha kde je ta cesta doprava. Výsledek žádný. Objedeme kolečko okolo rybníka, objevujeme nastrčenou otočnou PK 30, ale stále nic. Tak znova. „Ty chceš jet do garáže?“ dí Terka. Jo a před vraty vpravo zašitá hledaná odbočka. Vyhlašujeme to jako vtípek dne. Dál až po Bechlín dobrý. Zde se sešlo několik „ale“. První nakreslený obdélník plánku B neodpovídal reálu a v levém severním rohu spojky na nás koukala jedna otočná PK. Já ji nahlásil jako PK 83 (ona měla být 84 a platit jindy). Takže navíc bez ohledu na číslo. Pak jsme to nějak vyčuchali, neboť úhel 80 jsme dělali úplně jinde. Po opuštění SM 24 jsme až dolů nejeli a zapsali tu špatnou PK 83 a pak už dobrý až do cíle.
Doslov: na trati autoři mysleli i na ženy a kuřáky, když po 1.etapě bylo v rámci volné přestávky možno po téměř 2 hodinách navštívit WC, dát kafíčko apod. na pumpě. Rovněž chválím ošetření potencionálně sporných míst přetahovacími PK nebo osazením značek Vjezd zakázán.
Oproti B 40 jsme měli shodnost zadání z asi 75%, takže lze zhruba porovnat, jak bychom zde dopadli.
Ta tlačenka, jitrnice a jaternice fakt dobrý!!!!
Z Turova zdraví Z.Klár
autor příspěvku: Klár Zdeněk
14.01.2023 10:50 Komise AOS jednala v pátek v Praze.
..........................................................................................................................................................................
V pátek 13.1. se v Praze sešla komise, aby se dohodla na organizaci soutěží v r. 2023 a dalších důležitých věcech, týkajicích se budoucnosti Automobilových orientačních soutěží.
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: Duža
14.01.2023 00:01 Podřipská zabíjačka - soutěž o jelito
Tipovací soutěž hlavního pořadatele
Číslo jednací: 6684/01/PoŘ/2023
Spis: 08
Hlavní pořadatel soutěže Podřipská zabíjačka 2023 vyhlašuje dnešním dnem:
Soutěž o největší jelito
Podmínky: Tipněte čísla posádek, která se na soutěž přihlásila, ale do dnešního dne nejen že nezaplatily, ale ani mi nevrátily dotazník s výběrem služeb. Ten z vás, který bude svým tipem nejblíže, získá nejen pořadatelské jelítko, ale i právo jelito někomu vytvořit.
Hlasujte formou SMS na číslo hl. pořadatele, uzavírka je v pátek 20. ledna o půlnoci. V případě, že bude více správných tipů, tak se o jelítko podělíte.
autor příspěvku: matonni
01.01.2023 12:35 Podřipská zabíjačka
..........................................................................................................................................................................
Vyhláška ředitele soutěže č. 2
Číslo jednací: 6581/01/PoŘ/2023
Spis: 08
Ředitel soutěže Podřipská zabíjačka 2023 oznamuje, že máme vítěze
soutěže o ředitelovu jitrnici.
Tipovací SMS soutěž byla silvestrovskou půlnocí ukončena a s radostí i smutkem v srdci oznamuji, že je vítěz znám.
Jak již bylo dříve avizováno, vyhlášení vítěze proběhne v neděli 22. ledna.
autor příspěvku: matonni
22.12.2022 10:38 Pohled z bedny 22.
Letos nám někdo nahoře držel hodně palce. Výsledkově se nám dařilo, ač na trati jsme dělali chyby. A některé věci nám nahráli, například na Hrubé Skále jsme startovali mezi prvními a v Přepeřích chyběl na cestě zákaz vjezdu. Dojeli jsme pod most bez možnosti pokračovat, zahodili jsme itik a jeli k dalšímu mapovému místu. Stavitel tam pak umístil zákaz, a nahnal tím ostatní posádky na kruháč, který je poslal zcela mimo trať. Posádky tam ztrácely drahocenné minuty, než to vzdaly. Body za čas pak už nedohnaly. To nám pomohlo.
Na první mistrák do Roudnice jsme přijeli až v pátek odpoledne, najížděli jsme asi hodinu a tentokrát jsme na tom moc nevydělali. Prohlédli jsme si silnici u Labe ve Štětí, objevili krásnou cestu podél Labe a já jsem zaznamenal taky ty šipky na hlavní silnici. Ale Ladě jsem to nepřipomněl. Ta cesta se mi tak líbila, že v noci jsme tam odbočili přes ty šipky. A protože tam nebyl plech, jeli jsme tam třikrát a nic. A tak nás Jirkové porazili a psali jedničku. Ještě před soutěží jsme si také prohlédli nový obchvat Roudnice a zaujala mě průjezdka pod mostem. Ve dne pak byla jako magnet a sjeli jsme přímo k ní. Hned jsme si to zabouchli živou a pokračovali po Roudnici. Na konci etapy jsme znovu před tou živou zjistili náš omyl. Přepsali jsme popaměti celou etapu, chybělo nám jen 360 a byla z toho i přes tuto minelu znovu dvojka. Jirka naštěstí skončil vzadu, ale jak jsme se pak dozvěděli, omylem nenapsal jedenáct průjezdek. Byli by druzí a na konci by je to tuším posunulo na druhé místo. Pak jsem byl tři měsíce mimo a tak na další soutěži jsme byli až v Přerově na družstvech. Nevím proč, ale Ludvíkovi soutěže mi moc nejdou, čtyřka nebyl dobrý výsledek.
Pak na mistrák do Prahy. Protože jsme pořádali poslední dvojkolo, je-li jsme si alespoň pro jeden dobrej výsledek. V noci jsme systematicky a trpělivě řešili jedno okno itiku za druhým. V cíli jsme byli zcela hotoví, ani jsem nevěděl, co bylo špatně. Cítil jsem, že jsem udělal asi hodně chyb a s tím šel spát. Ale ráno jsme najednou byli první, tentokrát nám škrtání ve 4 etapě asi pomohlo, ač vůbec netuším kde, co a proč. Ve dne už nebylo napohled moc co zlepšovat, ale mohli jsme se ještě o jedničku zlepšit a případně potenciálním soupeřům umístěním nějaký bod sebrat. Ale nepochopení křižovatky na začátku druhé etapy nás stálo osm set a bylo vymalovaný. Pomohli nám ale zase jiní. Jirkové udělali pětku, tím už nás nemohli porazit a Radka odsunula Míša na čtvrtou pozici. Radek by musel udělat u nás dvě jedničky, abychom nevyhráli.
U nás v noci jsem věřil, že vyhrají Jirkové, kteří využijí znalost Jilemnice a ve dne Simča. Ale obavu jsem měl, kdyby Radek přijel s Veronikou, asi bych se bál víc. Ale nakonec mistrák u nás skončil podle očekávání a celkově jsme vyhráli. Druzí byli Kubíčci Simča s Jurou, kteří v posledních závodech mocně finišovali, a třetí Jirkové Boudní, kterým nevyšla Praha, kterou nemusí.
Poslední závody byly v Hlučíně, kde jsme mohli získat double a vítězství v poháru AČR. Ale nebylo to jednoduché, Jiří Boudní opět ukázali vysokou letošní kvalitu. V noci jsem udělal jednu ostudnou chybu za 260 a pak ještě jednu za 15 minut a stovku k tomu. Styděl jsem se a pohár byl asi fuč. Jenže někteří objevili u té mé první chyby jinou cestu, rozhodčí ubral 200 a najednou jsme byli druzí a šance pořád byla. Ve dne jsme přehlédli jednu křižovatku za 160, ale stačilo to na druhé místo před Boudnými, kteří skončili třetí a v poháru druzí a my těsně vyhráli. Jo a v Hlučíně vyhráli Petrové Mašek a Černý a to jim dalo na třetí místo v Poháru.
A jak se nám líbily soutěže?? Hrubá Skála se pyšnila 50. ročníkem. Stavěl Petr Špaček , mapy byly vyčištěný víc než jindy a itiky s obvyklou náročností. Diskuize se vedla o reálném odbočení přes snížený obrubník, což byla drobnost, v podstatě soutěž bez problémů. Prostě pěkná a pohodová Hrubá Skála. Mistrák v Roudnici byl brzy, už začátkem dubna. V prostoru jsme se mohli rozjet už při lednové zabíjačce, která byla postavena na úrovni solidního poháru. Obě kola byla postavena jako vždy na přesných jednočarových mapách, itineráře zajímavé a technicky jezdivé. Protože na itikách z noci nevidím autora, předpoládám, že ji asi dělal Zdeněk a den postavil Jarda Marek za rozhodcování Jany Jíšové. Tuším, že vše bylo bez zásadních chyb. V Přerově družstva staví pravidelně Ludvík Prášil. Jezdíme tam vždycky rádi, ale nějak se nám tam nedaří. Itiky byly trochu náročnější a když uděláš u Ludvi chybu, nejde to jen přepsat, musíš to projet znovu, za každé podcenění se platí. Ale soutěž byla hodna svého účelu, tedy mistrovství republiky družstev. Pak už to byl fičák. Nejdříve Praha. Petrovi udělal mapy Víťa a bylo to znát. Velké zlepšení. Podmínek a vložáků nebylo málo, ale moc se nepřekrývaly. Bylo to těžké, první noční etapa si řekla skoro u všech o více než 30 minut navíc . Ve dne použil autor s rozhodčím na rozestavěné řižovatce výjezd do jednosměrky, která ale nebyla zcela vidět z místa příjezdu, sporný byl taky zákaz vjezdu, kde 200 metrů za ním byla hromada písku a nebylo zřejmé, je-li to průjezdné někde kolem. Ale protože to měli všichni, tak o nic nešlo. Asi opravdovou chybou bylo zacyklení v poslední etapě. Teď koukám na itik a vzpomněl jsem si, že Petr jednou objížděl Slavii vpravo a Spartu vlevo, ale já si to obrátil. No nic, Sparta jako Slavie. Jen pro pořádek, fandím Slavii. Na několika místech, hlavně ve dne, jsem nenašel nejkratší cestu a nechápal zadání. Ale to bylo asi mnou. Když jsem začal vymýšlet poslední Střelku, byl jsem rozhozen z diskuzí. A tak jsem to nechtěl udělat lehký. Zprvu jsem neměl moc času a pak jsem najednou času měl dost. Nejvíc mi pomohl Franta Schindler, chci mu moc poděkovat, protože mi ošetřil celou soutěž v zárodku prvních návrhů. A taky mě varoval před náročností, ale já nedbal. Rozhodčího mi dělal Vláďa Hrdina, doladili jsme zbytek. Zdálo se to dlouhý, ale já se musel dostat do časů, které jsme si řekli na jaře, ale místo abych ubral na itiku, tak jsem jen ty časy zkrátil. Což jsem tomu vůbec nepomohl. Podařilo se mi aspoň během soutěže upravit itiky pod hranici katastrofy. No a nakonec jsme jeli do Hlučína. Vláďa Dužík postavil dvoukolo. Na začátku jsem to podcenil a nechal se nalákat. Itiky ale nebyly jednoduché, většinou se pod prvním pohledem skrývala finta. S třetími etapami by to byl velmi dobrý mistrák. Letošní model s třemi dvoukoly mistráku B50 a podobného počtu pohárů B40 je asi maximem pro současnou finanční situaci a počtu potenciálních stavitelů. Vzhůru do roku 2023. Všechno nejlepší a hlavně pevné zdraví.
Mirek a Lada
..........................................................................................................................................................................
Na první mistrák do Roudnice jsme přijeli až v pátek odpoledne, najížděli jsme asi hodinu a tentokrát jsme na tom moc nevydělali. Prohlédli jsme si silnici u Labe ve Štětí, objevili krásnou cestu podél Labe a já jsem zaznamenal taky ty šipky na hlavní silnici. Ale Ladě jsem to nepřipomněl. Ta cesta se mi tak líbila, že v noci jsme tam odbočili přes ty šipky. A protože tam nebyl plech, jeli jsme tam třikrát a nic. A tak nás Jirkové porazili a psali jedničku. Ještě před soutěží jsme si také prohlédli nový obchvat Roudnice a zaujala mě průjezdka pod mostem. Ve dne pak byla jako magnet a sjeli jsme přímo k ní. Hned jsme si to zabouchli živou a pokračovali po Roudnici. Na konci etapy jsme znovu před tou živou zjistili náš omyl. Přepsali jsme popaměti celou etapu, chybělo nám jen 360 a byla z toho i přes tuto minelu znovu dvojka. Jirka naštěstí skončil vzadu, ale jak jsme se pak dozvěděli, omylem nenapsal jedenáct průjezdek. Byli by druzí a na konci by je to tuším posunulo na druhé místo. Pak jsem byl tři měsíce mimo a tak na další soutěži jsme byli až v Přerově na družstvech. Nevím proč, ale Ludvíkovi soutěže mi moc nejdou, čtyřka nebyl dobrý výsledek.
Pak na mistrák do Prahy. Protože jsme pořádali poslední dvojkolo, je-li jsme si alespoň pro jeden dobrej výsledek. V noci jsme systematicky a trpělivě řešili jedno okno itiku za druhým. V cíli jsme byli zcela hotoví, ani jsem nevěděl, co bylo špatně. Cítil jsem, že jsem udělal asi hodně chyb a s tím šel spát. Ale ráno jsme najednou byli první, tentokrát nám škrtání ve 4 etapě asi pomohlo, ač vůbec netuším kde, co a proč. Ve dne už nebylo napohled moc co zlepšovat, ale mohli jsme se ještě o jedničku zlepšit a případně potenciálním soupeřům umístěním nějaký bod sebrat. Ale nepochopení křižovatky na začátku druhé etapy nás stálo osm set a bylo vymalovaný. Pomohli nám ale zase jiní. Jirkové udělali pětku, tím už nás nemohli porazit a Radka odsunula Míša na čtvrtou pozici. Radek by musel udělat u nás dvě jedničky, abychom nevyhráli.
U nás v noci jsem věřil, že vyhrají Jirkové, kteří využijí znalost Jilemnice a ve dne Simča. Ale obavu jsem měl, kdyby Radek přijel s Veronikou, asi bych se bál víc. Ale nakonec mistrák u nás skončil podle očekávání a celkově jsme vyhráli. Druzí byli Kubíčci Simča s Jurou, kteří v posledních závodech mocně finišovali, a třetí Jirkové Boudní, kterým nevyšla Praha, kterou nemusí.
Poslední závody byly v Hlučíně, kde jsme mohli získat double a vítězství v poháru AČR. Ale nebylo to jednoduché, Jiří Boudní opět ukázali vysokou letošní kvalitu. V noci jsem udělal jednu ostudnou chybu za 260 a pak ještě jednu za 15 minut a stovku k tomu. Styděl jsem se a pohár byl asi fuč. Jenže někteří objevili u té mé první chyby jinou cestu, rozhodčí ubral 200 a najednou jsme byli druzí a šance pořád byla. Ve dne jsme přehlédli jednu křižovatku za 160, ale stačilo to na druhé místo před Boudnými, kteří skončili třetí a v poháru druzí a my těsně vyhráli. Jo a v Hlučíně vyhráli Petrové Mašek a Černý a to jim dalo na třetí místo v Poháru.
A jak se nám líbily soutěže?? Hrubá Skála se pyšnila 50. ročníkem. Stavěl Petr Špaček , mapy byly vyčištěný víc než jindy a itiky s obvyklou náročností. Diskuize se vedla o reálném odbočení přes snížený obrubník, což byla drobnost, v podstatě soutěž bez problémů. Prostě pěkná a pohodová Hrubá Skála. Mistrák v Roudnici byl brzy, už začátkem dubna. V prostoru jsme se mohli rozjet už při lednové zabíjačce, která byla postavena na úrovni solidního poháru. Obě kola byla postavena jako vždy na přesných jednočarových mapách, itineráře zajímavé a technicky jezdivé. Protože na itikách z noci nevidím autora, předpoládám, že ji asi dělal Zdeněk a den postavil Jarda Marek za rozhodcování Jany Jíšové. Tuším, že vše bylo bez zásadních chyb. V Přerově družstva staví pravidelně Ludvík Prášil. Jezdíme tam vždycky rádi, ale nějak se nám tam nedaří. Itiky byly trochu náročnější a když uděláš u Ludvi chybu, nejde to jen přepsat, musíš to projet znovu, za každé podcenění se platí. Ale soutěž byla hodna svého účelu, tedy mistrovství republiky družstev. Pak už to byl fičák. Nejdříve Praha. Petrovi udělal mapy Víťa a bylo to znát. Velké zlepšení. Podmínek a vložáků nebylo málo, ale moc se nepřekrývaly. Bylo to těžké, první noční etapa si řekla skoro u všech o více než 30 minut navíc . Ve dne použil autor s rozhodčím na rozestavěné řižovatce výjezd do jednosměrky, která ale nebyla zcela vidět z místa příjezdu, sporný byl taky zákaz vjezdu, kde 200 metrů za ním byla hromada písku a nebylo zřejmé, je-li to průjezdné někde kolem. Ale protože to měli všichni, tak o nic nešlo. Asi opravdovou chybou bylo zacyklení v poslední etapě. Teď koukám na itik a vzpomněl jsem si, že Petr jednou objížděl Slavii vpravo a Spartu vlevo, ale já si to obrátil. No nic, Sparta jako Slavie. Jen pro pořádek, fandím Slavii. Na několika místech, hlavně ve dne, jsem nenašel nejkratší cestu a nechápal zadání. Ale to bylo asi mnou. Když jsem začal vymýšlet poslední Střelku, byl jsem rozhozen z diskuzí. A tak jsem to nechtěl udělat lehký. Zprvu jsem neměl moc času a pak jsem najednou času měl dost. Nejvíc mi pomohl Franta Schindler, chci mu moc poděkovat, protože mi ošetřil celou soutěž v zárodku prvních návrhů. A taky mě varoval před náročností, ale já nedbal. Rozhodčího mi dělal Vláďa Hrdina, doladili jsme zbytek. Zdálo se to dlouhý, ale já se musel dostat do časů, které jsme si řekli na jaře, ale místo abych ubral na itiku, tak jsem jen ty časy zkrátil. Což jsem tomu vůbec nepomohl. Podařilo se mi aspoň během soutěže upravit itiky pod hranici katastrofy. No a nakonec jsme jeli do Hlučína. Vláďa Dužík postavil dvoukolo. Na začátku jsem to podcenil a nechal se nalákat. Itiky ale nebyly jednoduché, většinou se pod prvním pohledem skrývala finta. S třetími etapami by to byl velmi dobrý mistrák. Letošní model s třemi dvoukoly mistráku B50 a podobného počtu pohárů B40 je asi maximem pro současnou finanční situaci a počtu potenciálních stavitelů. Vzhůru do roku 2023. Všechno nejlepší a hlavně pevné zdraví.
Mirek a Lada
autor příspěvku: MirekP