Tak jsem to letos zkusil, nejdříve v B25, o tom jsem psal, to celkem šlo. A pak 2x v B50, naposledy včera. A to skoro nešlo. Připadal jsem si jak Eliška Junková, kdyby dnes jela formuli 1. Používání navigace udělalo ze soutěží úplně něco jiného, než jsme jezdívali před 20 lety. Když jsem doma ukázal itineráře manželce, se kterou jsem po roce 1980 postoupil do federálu, málem omdlela. Kdeže jsou ty něžné mapové fintičky, hledání se v mapě (pamětníci vzpomenou na „Náhorní Karabach“), teď je to tvrdé kombinační porno.
Už nejde o to, kde jsem, to ví každý, ale vymyslet to dál v podstatě na stole s řadou různých doplňujících vzájemně se kombinujících příkazů. Pak být pozorný při jízdě a až mě něco z plánované trasy vyhodí, celý proces opakovat – na stole. Doporučil bych změnit název AOS na RAS (Rébusové Automobilové Soutěže). Hluboce smekám před těmi, kteří dokáží nechybovat.
Ale i přes spíše negativní hodnocení toho, kam se ten náš sport po letech dostal, si určitě ještě nějakou Rasovinu zajedu. Baví mě, jak mně to nejde. Možná bych si měl předtím domluvit nějakou odbornou stáž, třeba na interně v Jindřichově Hradci!
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ