Na zručku jsme přijeli, když už byla v plném proudu. Škvárový povrch byl nerovný a slalomové branky byly tak nějak nakřivo. A otočná branka byla postavena z pneumatik. Ty neuhnou. Radek už měl odjetou první jízdu a hned do mě. „Mám to za 52, tak se snaž!“ A já se snažil. Plácl jsem časoměřiče a utíkal k autu. Lada nastartovala. Protože to bylo trochu do kopce, odtáhl jsem jen ručku a auto popojelo kousek dozadu. Pak už to byl frmol. Vrazil jsem tam jedničku, dal plný rejd a vyrazil. Divoce jsem prohrábl škváru v garáži a těsně se vyhnul tyčce na výjezdu. Prokličkoval jsem slalom a dojel na přední doraz. Hned jsem dal zpátečku a jel pozadu do první slalomové branky. Za ní to hned zlomit na zadní doraz a pak na plný plyn do zúžeňáku, který byl určitě užší než zrcátka auta. Na škváře to pořádně klouzalo, auto kolem otočné ani nechtěl zatočit. Cítil jsem, že jsem rychlý. Pak znova zúžeňák, za ním prudce vlevo, pak vpravo kolem jedné slalomové branky a nakonec poslední prvek. Bílý čtverec jasně svítil na černé škváře a rychle se blížil. 6 metrů před čtvercem mě napadla otázka. Najednou jsem měl okno. „Ku*va kterým kolem??“ Aspoň mi došlo, že to musí být přední. Nebyl čas udělat změnu. 2 metry před čtvercem jsem si začal uvědomovat, že zastavit na čtverci předním kolem na straně řidiče bude asi špatná volba. Zastavil jsem. „Co teď??“ „Mám to přeparkovat??“ „Mám vůbec vystoupit, když je to v háji??“ Kluci volali, ať vylezu z toho auta. A tak jsem po pár vteřinách vyběhl a zastavil čas. Všichni se smáli. Nakonec musím uznat, že udělat radost tolika lidem se člověku mockrát nepodaří. A to i těm, kteří u toho nebyli.
A tak kromě zážitku z perfektních itinerářů, množství fint, jedné chybky, kvůli které většina z nás odjela deset kilometrů navíc, ale která nás nakonec vlastně taky pobavila, si posádky odvezli i vzpomínku na mou jízdu zručnosti.
Mirek
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ