Ahoj všichni,
dovolte mi, abychom se s Vámi podělili o zážitky ze startu na 5. a 6. kole Mistrovství Polska v AOS (www.motoleliwita.pl). Třeba až tam pojedete na závody tak se Vám to bude hodit
Někdy počátkem srpna se mi Janek ozval, zda bych nechtěl vyrazit ve dnesch 31.8.-1.9. do Tarnówa na AOS do ciziny a taky trochu po keškách a nakonec jsme se dohodli.
Tarnów je asi 80 km na Východ od Krakowa a 80 km severně od Prešova. Cesta tam nám trvala z Hulína (kde jsme měli sraz) v pátek odpoledne asi šest hodin – humus.
Tarnów byl moc pěknej, krásné historické centrum a město opravdu žilo.
Organizace AOS byla ve VELKÉM!! Účastníků už méně. Samotné Mistrovství jelo asi jen 11 posádek, jednodušší variantu (Turystyku) asi 15 posádek a invalidy asi 5 aut. Tedy pokud jde o počet, tak žádná sláva.
Proč ve VELKÉM?? Start na hlavním historickém rynku, projevy různých potentátů před startem, medializace veliká. Z kempu na start doprovázela kolonu účastnků státní policie s blikačkama a zastavovali kvůli nám dopravu!!!
No a teď už k vlastnímu závodu: Pokud jde o neitikové věci, tak
- na každém kole se píšou testy z PSP a zdravovědy, vždy po 10 otázkách. Každá špatná odpověď za 20 TB. Takže vzhledem k naší polštině to bylo vždy téměř 200 TB
- na JZ je nutné jet trasu (kužely vždy popředu) striktně podle plánku, každé nadjetí jinudy je hned "nezvládnutí zručky" s výsledkem za 150 TB (dvakrát jsem si špatně najel, což mi ale nemohlo pomoci a hned tam bylo 150 TB).
Další typ zručky byl ten, že nám na přední haubnu přidělali na magnet satelitní anténu a do ní dali míček. Pokud vypadnul, musel šofér zastavit a dát ho tam zpátky. Asi to bylo také z toho důvodu, abysme mezi bytovkama, kde se JZ konala, nejezdili smykem, ale potichu.
V noci se také jako zručka počítala jízda na motokárách – konkrétně čas nejrychleji zajetého kola každého šoféra. Bylo to po druhé etapě a po ukončení motokár jet ještě další etapu nebyl zrovna nejlepší nápad. Bezpečnost především!!
- radar – rychlost měřili v noci před dojezdem do ČK2 v areálu továrny, kde byla rychlost 15.km/h. Za překročení rychlosti bylo 100 TB, bez ohledu na to, zda jsme jeli 16 km/h nebo 120 km/h. To by se asi vybraným řidičům u nás líbilo . Tady měli kromě jedné posádky všichni za sto.
A teď už k itiku a k tomu co nás překvapilo. Musím poznamenat, že jsme byli na úvod lehce varováni, že v Tarnowě už prý nic dlouho nestavěli a mají tam „své výklady polských řádů“. Takže:
- nemusí být ZM, měli jsme pouze několik plánků. Návraty na SM pak se samozřejmě jeli podle plánku
- velmi často se používalo blbé měřítko M15
- v okýnku může být A v kroužku a šipka doleva nebo doprava. Znamená to "na autobusové zastávce jeď L" nebo P. Pokud bude v kroužku T, platí to samé s tramvajovou zastávkou.
- není rozdělení na vložáky a podmínky, vše je constans a je potřeba poznat, zda je to mapové nebo reálné (tedy po našemu Podmínka nebo Vložák). Constans může znít "v kótě jeď mapově P" (podmínka) nebo v "kótě jeď P" (vložák).
- na chlupaté čáře byly šipky. Potkali jsme při závodě dva druhy chlupek:
a).na jejím konci je napsáno "D0" (např. český "ú 90°" je polský "D 90"). Pak je celá chlupka „seznam úhlů“. Koukám se po té přímce vpřed, kde mám úhel 0 a kterým směrem ukazuje šipka, takový úhel odjedu.
b).na jejím konci je označení Severu. Pak je to seznam azimutů. Nastavím si tu čáru severkou nahoru a pak mi šipky ukazují azimuty výjezdů.
....v obou případech byly navíc mezi šipkami měřitelné vzdálenosti.
- čára s tečkami a čísly vlevo a vpravo. Je to obdoba české chlupaté čáry, kde např. č. 1 vlevo znamená, že vlevo jednu silnici nechám a do druhé jedu.
- v mapovém okýnku můžu mět kótu s výjezdovou šipkou a navíc ešče azimut. V takovém případě se tvářím, že šipku vůbec nevidím a pro odjezd beru napsaný azimut. Kdo a proč tohle vymyslel, těžko odhadovat.
- byť i polské řády zakazují pamatování si DZ, autoři itiků si s tím hlavu nelámou. Čili pokud vidím, že se cyklím, vzpomenu si na všechny značky, které už jsem v oblasti potkal a trasu vymýšlím s ohledem na ně
.
- v Polsku není nutnost průjezdné silnice nebo otočného plechu. Pokud dojedu do situace, že dál nemůžu, otočím se a pokračuji v itiku. Klidně to takto může být dobře. A bylo…
- polský stavařským šlágrem bylo také hodit každou kótu nebo bod cca 5 metrů vedle křižovatky, čehož důsledkem bylo to, že počet kót a bodů byl roven počtu detailů. Hned po startu musí posádka zastavit (to je ještě normální) ale tady navigátor deset minut barví a překresluje, div mu neslezou nehty. Detailů byla celá stránka. Zdá se to jako finta/nefinta, ale bez zvyku je to pěkná kulišárna, protože když mám kótu před křižovatkou, pak se kombinace "z kóty odjeď reálně na dejku, na které doprava" odehraje celá na jedné křižovatce.
Takže to je k tomu, co jako shrnutí Janka a mne nyní napadlo.
Byli jsme v noci pátí a ve dne šestí. A to jsme některé znaky v ITI nechápali a ve dne jsme měli asi jen tři chyby. Ale byly super oplechované a proto hodně drahé .
Ale byl to hezký výlet. V sobotu skončilo vyhlašování až po 22:00 (vyhlašovali tolik kategorií, že jsme to nemohli pochopit – kromě jednotlivců i nejlepší kluby, okresy a kraje) a tak jsem dorazil v Praze před barák (resp. do nonstopu na pivo) asi až ve 4:40 v neděli ráno.
PetrM
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ