Nový ročník mistrovství republiky začal zimním dvoukolem, soutěžemi Střelka a Zimní Hrubá Skála. A zimu jsme si tentokráte užili. Když jsme vyjížděli z Prahy, tak to bylo krokem, protože sněžilo, všechno bylo ucpané. Zkrátka, znáte to z Nohavicovi Ladovské zimy, v Praze kalamita jak na Sibiři, tři centimetry sněhu a u Muzea čtyři. Ale kousek za Prahou už nic nepadalo a v Jičíně ve Starém Místě, kde bylo zahájení soutěže, byly zbytky sněhu a ledu, zima a pěkně funělo, ale nic nepadalo. Teda padalo, kuželky na jízdě zručnosti, pořadatelé s nimi měli starost. Pak během jízdy po Jičíně to ještě šlo, ale kolem Železnice to setsakramentsky funělo a objevovaly se sněhové jazyky. A jak jsme se blížili k Sedmihorkám, tak i nějaký snížek poletoval a co bylo nejhorší, sníh lehce posypal ledový povrch silniček pod Hrubou Skálou, a to teprve byly klouzačky. Stačil jeden prudký sjezd před Doubravicemi a ostrá zatáčka v Doubravicích ve třetí etapě, kdy auto jelo jak sáňky a snad poprvé za svou dlouhou kariéru ježdění jsem si přál, abychom už byli v cíli. Ráno jsme se i v okolí Turnova konečně dočkali sněžení a těch deset, patnáct cenťáků stálo za to. Některé ledové úseky sněhovým posypem ztratily poslední zbytky tření, takže některé výjezdy už naše auta nezvládala. Zase to bylo v Doubravicích, kde jsme se nejprve my zasekli před jedním z vrcholů a museli couvat, no couvat, spíše po centimetrech klouzat zpět po krajnici, aby se z auta nestaly sáňky, nějakých 200 metrů trvalo hodně minut, docela dobrý jízdní průměr. A hned zakrátko se již v noci výše zmiňovaný úsek jel v protisměru. Nejprve auto nechtělo zahnout u požární zbojnice a už, už hrozilo, že se podíváme dovnitř na vybavení hasičů. O pár set metrů dál blokovali kopec Klasnovi, takže jsme se rozhodli to objet po lepších silnicích. Zpátky u zmíněné zbrojnice už i Pavel říkal bojím, bojím. Což bylo zhruba v místech, kde za námi jedoucí Karel Zeinerů si velmi přál Milane stůj, neboť si to namířil na naše zadní dveře. Naštěstí, díky jeho umu mistra slalomů, se mu vystřelený projektil podařilo uhnout z ledu do sněhu na krajnici, který ho zbrzdil a zásah se nekonal. Tohle jsem se naštěstí vše dozvěděl až v klidu cílové hospůdky. Sněhové řádění vyvrcholilo zapadnutím Gotwaldových a nakonec asi rozumným zrušení 2. etapy, i když na trati už bylo několik posádek. Ještě, že třetí etapa vedla převážně po Turnově, kde se jakžtakž dalo jezdit. Zkrátka řidiči tentokráte nebyli jenom ti, co točí volantem, ale museli si to pořádně odpracovat a všichni to až na drobné karambůlky zvládli.
On to vlastně celé přivolal Venca Mrštíků, cituji jeho slova z Přílohy Ročenky, kde psal o loňské Zimní Hrubé Skále: "Těšil jsem se na kvanta sněhu na silnicích, bohužel jako každý rok přišla obleva a silnice byly bez sněhu. Tam, kde nějaký zůstal, se z něj stala ledovka. Někde spousta bláta, někde veliké louže, většinou jen mokrá vozovka. Soutěž se mi líbila, docela jsem si zablbnul po zledovatělých a blátivých cestách, a kdybychom se vrátili zkusit ještě jednou ten šipkáč, tak jsme asi s převahou vyhráli." Přesně tak, jak se ukázalo, tak kromě jakéhosi nezajetého šipkáče jim k vítězství chyběl sníh a mráz, jinak by vyhráli. Tak letos jim nic z toho nechybělo, takže obě soutěže s přehledem vyhráli a soupeři musí doufat, že v Praze a na dalších mistrácích už bude teplo a sucho, aby to neměli tak jednoduché. Touto vsuvkou chci všechny upozornit, že Ročenka i Příloha Ročenky jsou hotové, Zdeněk je na ZHS rozdával a určitě nějaké zbyly, tak si o ně na příštím mistráku řekněte. Mimo to se je pokusím v dohledné době poslat Důžovi, aby je vyvěsil na naše stránky.
No, si bych se také měl zmínit o itinerářích. Střelku připravil Míra Paulů a bylo to náročné, pěkné, vtipné, ostatně od Míry se ani nic jiného nedalo čekat. Nicméně tentokráte ode mne deset bodů nedostane. Ježdění po Jičíně bylo podle mého názoru trochu přehnané, překombinované. Navíc itineráře typu projeď si něco, co není zadáno v pořadí a změní se tím například jednosměrky a předem zvolená trasa se zásadně změní, tak itineráře tohoto typu se mi opravdu nelíbí. To už jsou tak trochu šachy, kdy je potřeba myslet několik tahu dopředu, a tak trochu se to odklání od smyslu orientačních soutěží. Ale nic dalšího se noční soutěži nedá vytknout, bodů všichni nabrali požehnaně. A ve dne to byla typická, jezdivá ZHS, s promyšlenými průjezdy. No, tedy moc jezdivá nebyla, ale za to itineráře nemohly. Ve známé oblasti, s některými dosud na ZHS neprojetými cestami, se i tady trestné body sypaly jako sníh, který přibýval na vozovky a na pořádný příděl stačily i pouze ty dvě odjeté etapy, zkrátka Špáča taky umí.
Prostě je znát, že soutěže připravili zkušení pořadatelé a ke zdárnému průběhu pomohl i dozor zkušeného rozhodčího Standy Kočího. Zázemí soutěže také není co vytknout, jídlo dobré, v chatkách teplo, prostě pořadatelé prvního dvoukola nasadili laťku hodně vysoko. Což ve mne každým dnem, se kterým se blíží další mistrák, budí znepokojení, neboť další kolo staví TCTV (ten co točí volantem), jehož spolujezdecká minulost už dávno odkvetla v minulém tisíciletí a který každým dnem nabývá přesvědčení, že to nebylo zrovna správné rozhodnuté postavit trať mistráku. Nicméně se na vás v dubnu s Pavlem a s Ivanou a Michalem Gottwaldovými těšíme.
Tak ahoj. Milan
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ