Tak konečně nám vyšlo počasí! Po propršeném jarním Hlučínu a proprůtržované Bratislavě se na nás usmálo i sluníčko a bylo to znát i na náladě zúčastněných.
Po příjezdu do Hlučína a zaprezentování posádek, už vše vypuklo jako zamlada! Testy ze zdravovědy, pravidel silničního provozu a přirozené inteligence. Hod granátem na cíl (citlivě zvolené vzdálenosti cílů s ohledem na věk většiny posádek), střelba vleže ze vzduchovky (žádné terče, pěkně na plechové sklápěcí panáčky), odhady vzdáleností, určování azimutů od imaginárního severu a také stravitelný POMZ (pěší orientační mikrozávod). Vše v naprosté pohodě a s úsměvy na tvářích! Následovala exkurze do kulinářských vod Hlučína, abychom nabrali ty správné síly do ostrého soutěžení. Oběd byl dle ohlasů vynikající (až na malinkaté výhrady tradičních žlučníkářů a dietářů) a po následující rozpravě už mohlo vše vypuknout naplno.
Tratť, kterou připravil Jirka Krygler byla překvapivě citlivým spojením současného a „historického“ pojetí soutěží, čímž zdárně naplnila ono heslo „RETRO“ a byla stravitelná jak pro pamětníky časů BOAS, tak i pro současné AOSkáře. JZ zařazená do ČK mezi etapami na odstavné ploše Zábřežského letiště byla poměrně jednoduchá a okořeněná přejezdem prkna, přesto některým, ještě nedávno vyhlášeným, „jezetářům“ docela zamotala šišky (že Jardo(:-)).
Po dojezdu do cíle u penzionu Setina nás v chatovém táboře očekával připravený „pártystan“ s veškerým zázemím pro naši pohodu a se Zbyťákem u compu a piva. Na grilu se usmívala krásná vepřová pečínka, z pípy tichounce šumělo pivínko a sem tam do něj spadla i hruštička. Báječnou pohodu na chvíli „narušila“ jenom náhlá kanonáda z baterie „rychlých špuntů“ z arsenálu Jirky Kubíčka u příležitosti jeho kulatého jubilea a také vyhlášení vítězů, kde pořadí posádek nebylo vůbec tím nejdůležitějším.. Všeobecné pojídání s popíjením a povídáním se protáhlo až hluboko přes půlnoc a stálo to za to!
A co ty mínusy? Napadá mě pouze jeden, ale dost podstatný! Kde jsou ty všechny slavné posádky minulosti, to už definitivně zapadly do bačkor a nestojí o setkání se starými přáteli?
Omluvou může být snad jedině těžká choroba, nebo, nedejbože, smrt! Skleróza a podobné triviálnosti neberu!!
Ještě jednou velký dík Hlučinčanům včele se Zbyťákem a Jirkou Kryglerem a snad, někdy, možná???
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ