2.kolo ČP, autorka Míša Modálková, rozhodčí Michal Gottwald.
K restauraci Pyšelka jsme přijeli jako jedni z posledních. Nejdříve se měly odjet obě zručky na malém šotolinovém parkovišti a tak tam byla velká tlačenice. Rozhodli jsme se pro stejnou taktiku jako minulý týden v Hlučíně a tedy že budeme startovat poslední. Teda skoro, protože Sobotovi se rozhodli pomoci Zdenkovi na zručce, který se jinak snažil zoufale uběhat na place všechno sám. A tak ji jeli jako úplně poslední oni. Rozhodně mu pomoci bylo milé rozhodnutí, které oceňuji. Nevím jak, ale zase mě časově Jarda Holman pojel v obou zručkách o 3 vteřiny. Teda mě porazilo více posádek, ale Jarda, to je vždycky srdeční záležitost. Nejlepší čas dosáhl v druhé zručce Dan Vizi s Trabantem a to o 5 vteřin, já bych mu to s tím autem zakázal nebo aspoň branky o půl metru zúžil. A to všechny i se čtvercem.
Na rozpravě si myslím, že Michal řekl spíše více než méně a jak to bývá, spíše se to zamotalo. Informace o tom, že se na trávu nejezdí s výjímkou, že jednou se tam ale jede, byla od začátku podezřelá. Což pak některé posádky zavedlo do prekérní situace. Hlavně u kóty 200 na začátku 2. etapy to chtělo určitě zákaz vjezdu, protože na tom byla finta.
Itineráře. Mapové podklady se mi celkem líbily, zvýraznění mapových komunikací v originální pětadvacítce komunikace zpřesnilo a na pozadí byly současně čitelné i jiné informace, jako nemapové komunikace, řeka atd. Byla to časově jednoduchá a dobrá úprava mapy. Itineráře byly přehledné, neměl jsem zásadní problém, co po mě autor chce. Teda po startu jsem si to moc nemyslel, nejdříve jsem dvě minuty řešil dva na chlup stejné průjezdy a když jsem si jeden vybral, ujel jsem 100 metrů na rozcestník a na jednom průjezdu z nich byl zákaz. Tohle nemám moc rád. Velice pěkná se mi zdála následná kombinace mapově a reálně levá až do té doby, než jsem se v cíli dozvěděl, že na reálné vlevo byl tam někde vpravo nějakej zákaz vjezdu. Je zajímavé, že to měli správně hlavně posádky z Shellu a z druhé poloviny výsledkovky. Pak jsem se hodně zapotil v Čerčanech, tam jsem se zamotal opravdu hodně a až v cíli jsem zjistil, že jsem klidně projel jednosměrkou v protisměru při návratu na SM. Ale plech byl naštěstí na na hlavní. V obci Mrač byla podařená kombinace reálného a mapového líniového itineráře. Nejvíc oceňuji vyřešení návratu na SM v Benešově, kde si autorka poradila se stavbou na komunikaci a dočasnou uzavírkou. Hezkou tečkou za velice solidní 1. etapou byla ostrůvková kombinace na konci. Druhá etapa začala tam, kde první skončila. Neměl jsem problém s nezadaným průjezdem kóty 777, zdálo se mi to v pořádku. Pak ona nešťastná kóta 200 a hluboké koleje v travičce. Poté následovala trochu oddechová část na značkách pozor děti. Začalo to být zase zajímavé až v okolí Poříčí nad Sázavou po sjezdu z hlavního tahu na Prahu. Tam sice rozhodčí přehlédl dvě stejné vzdálenosti do 20 procent, o něco kratší varianta měla kromě drobného zacyklení docela dobré řešení a v cíli se to uznalo oboje. V Poříčí jsme na komunikaci našli pětimetrovou vodorovnou dopravní značku pozor děti, kterou jsme se rozhodli ignorovat, protože autor nenabízel žádné vtipně řešení. Nakonec se ukázalo, že to ignorovala jak autorka, tak i rozhodčí. Možná to bylo přehlédnuto z důvodu, že možná při najíždění neseděl v autě ani jeden řidič, ale jenom dva navigátoři. Skoro všichni jsme se nechali nachytat v Nespekách na nastrčené otočné za sto šedesát, před ní byla mapová doprava. Pokud vím, dobře to měl asi jenom Zdeněk K. a to ho mohlo vynést do čela. Dojezd do cíle přes Pyšely jenom potvrdil celkový dobrý dojem z obou etap. O pořadí na prvním místě nakonec rozhodlo zpoždění 6 minut druhé posádky v cíli, tentokrát se nahoru vrátil Franta Šindler a Jarda Holman. Rozdíl 29 bodů je minimální. Na třetím místě veliké překvapení 2.kola, Karel s Pepou to natřeli zbytku startovního pole.
Pokud to někdo z textu nepoznal, tak chválím jak dobrou stavbu tratě tak i dobrou práci rozhodčího. Mělo to myšlenku a bylo to bez zásadní chyby.
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ