Ahoj, potkalo nás cosi nečekaného a vyhráli jsme druhé kolo mistráku – naše druhé vítězství za dobu, co jezdíme mistrák, což jak počítám, je letos již šestá sezóna – skoro se mi nechce tomu věřit, nějak moc to utíká...
Na soutěž jsme se „poctivě“ připravovali – tedy já výjimečně stihla tátou vytišněné mapy alespoň poslepovat dříve než na místě, ale to bylo tak jediné. Nebýt starostlivých rodičů, tak ani nenajdeme místo ubytování… Naštěstí táta se postaral i o mapu příjezdu. Přijíždíme o den dříve a hned po příjezdu otevíráme lahev (trocha červeného nikdy neuškodí) a začínáme s oslavou – nebojte, tolik jsme si rozhodně nevěřili, že bychom již ve čt slavili vítězství, slavili jsme moje a Radkovy narozky. Naši ráno vyráží mapovat a my spinkáme do půl jedenácté… Tolik tedy návod pro ostatní, jak se na soutěž řádně připravovat, k čemu našim to mapování bylo? :-) (teď si tak představuji, jak by mi nejraději oba tátové vrazili pohlavek, až tohle budou číst).
Celkový dojem z tohoto dvoukola je, že to bylo těžké. Noc mi moc nesedla, ztratili jsme se vždy na reálu – většinou jsem nenašla místo, kde autor chtěl odjet reálný azimut, pak je člověk nucen část vynechat a jet do dalšího mapově zadaného místa. Když nevím kam jet, tak se vždy skoro pohádáme a jsme otrávení, raději mám soutěž, kde furt jedu, i když třeba na konci zjistím, že jsme půl etapy jeli špatně, hlavně, že to furt šlo.
Jak v noci, tak i ve dne, jsme udělali spoustu chyb, za některé bych si utrhla hlavu. Když tak po těch 14ti dnech koukám do iti, tak se mi už špatně rozpomíná na celý průjezd, ale jen v 1. etapě je těch chyb až až - začátek v poho, tam už měl silničku od startu brácha natrénovanou a střihli jsme si tam SS i ve dne, jen s přibrzděním u SPK Z, ze zadáním lichá kóta 166° jsem na rozdíl od Maškina neměla problém, kupodivu jsem bez problémů našla i všechny reálné SM. Za kótou 109 mě naštěstí cosi osvítilo a zjistila jsem, že už mám 3 okénka jezdit dejky, bylo to jen kousek zpět, tak jsme vrátili. Ten úsek tady se mi líbil. Po výjezdu ze SM 3 jsem se špatně našla v mapě, že mi bod C nestojí v cestě jsme odkryli, pak úsek 144 – přes dvě , resp. tři SM– 144 – trochu maglajz co mám zrovna v mapě, co jsem smazala, co dokreslila, ale hezky vymyšleno, zajeto bez problémů. Zato vynesení kóty 500 nám zabralo zhruba 10min, mám jí v mapě celkem 3x, nevšimla jsem si, že je to mapová chlupka, já jela reálnou – a ono to nesedělo, nešlo zajet... škoda, kdyby byl ošetřen špatný průjezd, tak to „sežeru“ a jedu dál… takhle jsem na to na třetí pokus přišla… to se mi stalo za dvoukolo vícekrát, že moje špatné řešení nešlo zajet a díky tomu jsem zjistila, že je něco špatně a opravila se. Pak Rovensko – tam už jsem nějak tápala - nejdřív jsem se chytla v mapě na narafičeném camfrňousu, sama nevím proč, když jsem koukala do mapy, že to nesedí, je zahnutý úplně na jinou stranu a jinde… to si budu dlouho vyčítat… pak průjezd tam a zpět, kde teda robím zase chybu – nemám podruhé živou SPK 5, neb jsem si vytáhla jednosměrku pouze k bodu, nikoli ke křižovatce, takže levá není levá – další blbá chyba. Pak již do ČK. Když to píšu/čtu, tak je s podivem, že to bylo jen za 280TB.
Druhá etapa byla lepší, taková jezdivější, i když na první pohled jsem se opotila při opět vysokém počtu SM, pokud si ale pamatuju, tak nikde nebyl výraznější problém, trochu jsme se zamotali na výjezdu z Postřelmova u kolejí, ale nakonec správně a pryč. Zvládli jsme i další kritický bod – reálný azimut 184°– sice na druhý pokus, ale našli, rádcové. A opět díky za neexistující řešení špatné varianty příjezdu do Šumperku, sice odhaleno až po napsání SPK U – ta tedy smazána a návrat správně – zkratkou, takže měřiče radaru vidíme hezky z boku – zrovna měřil někoho jiného, zamáváme a fičíme do Šumperka správnou cestou. Tady taky bez většího problému, jen najít mapové tvary zabralo chvíli času. Etapa za 60TB, které jsme nabrali hned na začátku na první chlupaté čáře v Postřelmově.
Třetí etapa nám dala trochu více zabrat – vynášení bodů mi zabralo dost času a vlastně ani nevím, kde přesně měl být bod A, nevychází mi to přesně ani do jedné ulice, a asi ho kreslím o ulici jinak, než Simča chtěla… a ještě mapa s měřítkem M50 – chce se mi brečet… Pojem „matriční bod“ naštěstí moc neřeším, neb mám staré řády a tam to ještě je , sice by měl být soupis… ale stylem „pochop svého autora“ si v hlavě dělím body na matriční a vynášené a podmínku si kreslím pouze k bodům 1,2,26,27, potažmo ČK – teda doufám, že to tak Simča chtěla, nebo do teď žiju v omylu. Přes počáteční uleknutí se nám nakonec etapa jela docela dobře, až na konec, kdy jsme pátrali, kde je sakra ten bod A, ale nakonec jsem se na to vybodla, zajela to s tou jedinou SPK co tam byla a honem do ČK, kde zjišťuji, že třetí etapa nakonec za 0b.¨
Po dojetí jsem upřímně byla ráda, že to máme za sebou, bylo to docela náročné, výsledek byl více než překvapující, vůbec jsem neměla dobrý pocit, dělali jsme dost chyb, i když dost jsme si jich ještě na trati opravili… ostatní asi chybovali ještě více než my, tak na nás zbylo 1. místo
Na tomto dvoukole se mi líbila živá kapela, péče o posádky taky super, organizačně vše klapalo, na výsledky se nijak dlouho nečekalo, a pak SS – která byla pěkným oživením našeho nočního bloudění.
Díky všem pořadatelům!
Veronika Kotinová
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ