Dobrý den, 7. Ročník Shell cupu pořádaného v Horní Branné a celkově asi našeho pátého jsme se konečně dočkali a zvítězili. Zkušenosti sbíráme pouze zde jednou za rok, kde pravidelně soutěžíme s přáteli a s dalšími účastníky z Shellu . Jednou jsem se zúčastnil jako řidič zimní Hrubé Skály s tátou, ale to pro mě jako pro navigátora zas takové zkušenosti nebyly spíš jen ohledně toho, jak to probíhá na větších závodech.
Příprava probíhala pouze v přečtení řádů pro začátečníky a nahlédnutí do předchozího ročníku, kde jsem si akorát tak zjistil, že příprava je pro mě téměř nemožná bez vyzkoušení reálné jízdy. Ráno už jsme se sešli na místě konání a čekali na ostatní, kde nám budou připomenuta pravidla. Po vyložení pravidel už jsme se všichni přesunuli na jízdu zručnosti. Na zručku jsem se snažil nastoupit co nejpozději, abych trochu okouknul konkurenci a hlavně kdyby to nevyšlo, aby nikdo neviděl tu ostudu. Protože s tímto autem jezdím pouze jednou za rok jízdu zručnosti. Naštěstí vše proběhlo nad očekávání dobře a poprvé jsem ani jednou nechyboval a s druhým nejrychlejším časem jsem nakonec dokázal porazit i nejrychlejšího pana Holmana, který chyboval na zadním dorazu.
První etapa startovala v Horní Branné a můžeme říct, že zde jsme byli 100% a že i ,na jistá pochybení jsme byli schopni brzo reagovat a chybu napravit a do cíle v Bělé jsme dojeli s minutovou rezervou. V cíli jsme se dozvěděli ,že zde byla tajná na pásy a na blinkry, hurá, taky za nula. Největší problém posádek v první etapě byl asi ve vloženém itineráři: V Tampli před železničním přejezdem je pomníček Miloslava Řeháka a Václava Marka, kteří se na sklonku 2. světové války pokusili zastavit Na Prklíně německou kolonu. Do kolonky napiš, kolik bylo staršímu z nich. Fígl byl v tom, že jeden se narodil 1920 a druhý 1919, ale věkově byly oba stejně staří a tak kdo si nepřečetl měsíc narození, chyboval.
Druhá etapa startovala z Bělé a končila opět v Horní Branné v zámecké. Etapa v našem podání opět nebyla zlá, nebrali jsme jen jeden plech a tedy za 100. U nás šlo jistě o nezkušenost s mapovou fintou a tudíž vyhodnocení nejkratší cesty. Druhá etapa jistě byla těžší a zdržení bylo mnohem větší než v první, ale nakonec jsme opět do cíle dojeli s minutovým předstihem a tedy bez trestných bodů (předčasný příjezd byl povolen). V cíli už jsme jen čekali na výsledky radaru, který jsme měli také za nula bodů a tak se ziskem 176 trestných bodů jsme spokojeni, i když v cíli mě mrzela ta jedna chyba, která pramenila z nezkušenosti a těším se na příště Míra ml.
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ