Pohled z bedny – 3. a 4. kolo české části SHELL CUPu Liberec – ESKER 2014
Očekával jsem, že to bude nejtěžší část soutěže až někdy dojde k tomu, že vyhrajeme. Ale díky tomu, že autoři slíbili, že podrobný a pěkně vypracovaný popis průjezdu všech etap z obou kol vyvěsí na stránky, máme situaci zjednodušenou. Stačí už jen splnit „milou povinnost, napsat o tom, jak jsme viděli tuto soutěž právě svýma očima“.
Takže hned na úvod musím říct, že při příjezdu jsme byli potěšeni kulturním zázemím a to nejen proto, že bylo v Domě kultury. Restaurace „Žito“ byla příjemná (a čistý záchody, to mám rád ), menu pro nás připravené obsahovalo kromě avizovaného oběda a večeře i snídani, což při dvou kolech bylo více než vhodné.
Písemná rozprava předaná při prezentaci (správně by ale asi mělo být při „prezenci“) byla srozumitelná a vtipná. Překvapením bylo, že Shell neplatil startovné. Při zahajovací rozpravě jsme byli upozorněni na pár potřebných detailů, které se v průběhu ukázaly velice užitečné. Obzvláště ten detail, že je-li kóta umístněna na nadjezdu, platí i pro podjezd. Ale o tom až později.
Vlastní jízda byla ve všech etapách zhruba stejně náročná. Ne moc těžká, ale také ne příliš lehká, aby se při ní nedaly nadělat chyby. ITI byly přehledné, vždy jen jedna podmínka nebo jeden vložák, v jednom případě obojí. V ojedinělých případech sice byly nepřesně vykresleny tvary v šipkáčích (přesně si vybavuji tvar těsně před prvním průjezdem kótou 103 v první etapě a tvar světelné křižovatky u Kauflandu ve druhé etapě, který je navíc v první etapě vykreslen dobře), ale pro nás to znamenalo jen cca 2 km a otáčení na louce navíc, než jsme se rozhodli pro další směr cesty. Mapy byly sice jen na zmenšeném formátu A4, ale pro jízdu s dobrými brýlemi to postačilo a alespoň při jízdě nebyly „všude“.
V první etapě prvního kola jsme jedinou SPK vynechali kvůli chybnému nájezdu na SM. Jediný opravdu krizový moment kola nastal ve chvíli mapové jízdy z kóty 107 do kóty 106 s příjezdem od JZ. Vizuálně dle ZM a teď i přesným měřením byla nejkratší cesta přes kótu 208, za ní doprava a objet trojúhelníček pod 106. Za 208 však byla slepá (o kus dál zřejmě od 106 jednosměrka), žádná otočka, takže přes 200. Jaké však nastalo zděšení, když pod i nad 106 byla reálně samá slepá i když to na ZM nebylo patrné a my se po marném hledání otočky poblíž museli vydat na JZ k malému trojúhelníčku (který tam v reálu ani nebyl). Výsledně jsme sice měli průjezdy správně, ale navíc asi 3 km oproti předpokládanému průjezdu dle autorů a dobrou čtvrthodinku. Po diskuzi v cíli jsme se s ostatními shelláky shodli, že jsme tam problémy měli všichni stejné.
JZ proběhly podle očekávání, v rámci možností našeho většího auta a schopností.
Druhá etapa proběhla v pohodě až na zmíněný tvar světelné křižovatky (dojezd až na kruháč při hledání správného tvaru). Jedinou SPK jsme prošvihli kvůli nerespektování poznámky k řešení: Vlevo je „co nejvíc vlevo“. Někteří z kolegů pak ukončili vložák už ve chvíli příjezdu na „světelnou“ a ne až po výjezdu. Vlasta to chtěl udělat stejně, ale přesvědčil jsem ho.
Třetí etapa taky dobrá, chvilka diskuze, zda můžeme jet po trase budoucí SM, když na ní přijíždíme a pak zase jedna chyba na detailu kóty 408. Zaměnili jsme dolní část vykreslených komunikací za značku slepé ulice (jak jsme zvyklí ze šipkáčů) a bylo vymalováno. Shodou okolností se totéž v hlavách přihodilo i všem ostatním soupeřům, takže pohoda.
Ve čtvrté etapě jsme sice měli druhý nejhorší čas, ale zase čistý průjezd. Vlasta mi jen nechtěl jet po komunikaci, která vypadala jako chodník (výjezd z 502 na ZSZ), ale jinudy to nešlo. V závěru přišla krásná finta na SM3D. Zde se uplatnilo výše uvedené pravidlo o kótě na nadjezdu a podjezdu. (Viz body M/7 a M/8 z „řádů“, jak jsem si teď přečetl.) Slepá mapa se díky tomu na nadjezdu opustila a po objetí jsme na ni v podjezdu opět najeli. Stálo nás to sice chvilku času než jsme na to přišli, i díky tomu že SM byla v jiném měřítku. A taky proto, že při druhém pokusu při jízdě po nadjezdu komunikace dole nebyla kvůli stromům vůbec vidět. Ale zkusili jsme tam jet a vyplatilo se to. A teprve při diskuzi po dojezdu jsem dodatečně pochopil význam názvu „3D“.
Celkově jsme si celou soutěž opravdu užili. Původně jsme měli obavy z celodenního ježdění po městě, které navíc vůbec neznáme, ale skutečnost byla perfektní. Odpadly dlouhé přejezdy z obce do obce, na 4 etapy najeto jen 70 km i s blouděním, prostě paráda. Příště přijedeme určitě zase.
Díky autorům i všem pořadatelům, samozřejmě i za „vymazlené“ ceny.
Za posádku st. č. 102
Žurek T.
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ