4. kolo ČP AOS EKSER 2014
Děkuji rodičům, mamince, tatínkovi, sourozencům, škole, straně, vládě, evropské unii, … za podporu, výchovu, vzdělání, morální vlastnosti a hlavně dohled Milana Vlka, který mi umožnil a uložil povinnost napsat své pocity a dojmy z této soutěže v Liberci dne 17. 5. 2014
Ranní/dopolední tři etapy jsme po Liberci projeli s docela slušným pocitem, který hořkl v druhé etapě – nemám rád neustálé přehodnocování ještě komplikované „vždy druhou nejkratší cestou“.
V první etapě – dosti časově volné, jsme si pouze vsugerovali na čtvercovém zbytku dopravní značky slepou ulici a trochu si „zamapovali“. Jinak O.K.
Ve druhé „Pekelné“ etapě – dojezd do kóty 202 se mi moc nepovedl a hned za ním, při návratu na SM 1, jsem si zmatečně vzal PK 5 navíc! Teprve po pečlivém naražení PK 5 do jízdního výkazu jsem řekl „A teď šipku v mapě. A k…!“
Nakonec se šikla, pokakal jsem tu kótu 202 a takto to bylo celkově pouze za 100.
No bezva. Když se daří, tak se daří!
Ke třetí etapě toho moc nemám. Za prvním výjezdem z kóty 310 jsme narazili asi na nějakou novou značku. Do ulice kam chtěl autor, mi Milan odmítal vjet – do zákazů se nejezdí!
A tak mi zůstaly k řešení tři shodně dlouhé příjezdy na začátek SM 3 a já za boha nemohl nalézt ten správný (asi čtvrtý?!). Tak jsme se naštvali, zahodili asi 10 minut tápání z celkového času 35 minut na etapu dlouhou 10 km a jeli dále.
Z kóty 320 JEĎ POPRVÉ SM 4 se mi také nějak nedařilo…
A tak jsem si po dojezdu ani nekontroloval správné průjezdy těmito etapami podle moc pěkně zpracovaného průjezdu s výkladem. O to větší bylo překvapení nad výsledkovou listinou!
5. kolo ČP AOS EKSER 2014
Děkuji stavitelům trati, hlavnímu rozhodčímu, všem pořadatelům, soupeřům a hlavně Milanu Vlkovi za „milou“ povinnost, kterou mi přenechal – napsat pocity, dojmy a postřehy z 5. kola ČP AOS v Liberci.
Odpolední dvě etapy nás protáhly po JZ a JV části Liberce (Růžodol, Ostašov, Františkov, Karlinky, Hanychov [Horní i Dolní], Doubí, Vesec, Rochlice a Perštýn).
Po ranním rozjezdu nás již moc nepřekvapovaly slepé mapy, které (sice v měřítku mapy) se mi moc nedařilo „napasovávat“ do podkladu.
První, resp. 4. etapa:
– Asi největší problém mi způsobilo špatné pochopení podmínky „… úseku se REÁLNĚ projeté komunikace stávají projetím nemapovými“ – ten kousek od „Dejky“ ke křižovatce jsem si v mapě nesmazal, a naopak komunikaci po odbočení na dané křižovatce ano!
– Další místo, kde jsem se nerozhodl s nadhledem jako na „kraji v Liberci“, bylo mapové místo s křižovatkou tvaru kříže (v mapě) za odbočením mapově „L“ po průjezdu bodem 31. Natlačil jsem Milana do levé odbočky, dle stavitelů a HR umístěnou nemapově o několik metrů před mapovým křížem. Mapová neexistovala a mělo se jet rovně na SPK 55.
Jako omluvu si mohu namlouvat, že tato dvě místa činila problémy skoro všem zúčastněným…
Druhá. Resp 5. etapa:
– 1. „majstrštyk“ – kolmé zakončení SM 4 jsme zmákli (kóta 501, která orientovala tuto SM a vlastně na ní ani nebyla nás nezmátla)
– 2. „majstrštyk“ – reálnou chlupatou čáru za kótou 501 s neurčitými přípojkami („plná a slepá“ po levé ruce) na staveništi či hromadách štěrku a zeminy na stavbě (použij dle potřeby) jsme zajeli až při nuceném odjezdu někam jinam, kde to snad pochopíme… Pohled z druhé strany průjezdu (to už jsme zde jeli po čtvrté) naznačil možnost použít ZDE!
– 3. „majstrštyk“ – SM3D, která byla opravdu 3D nečinila velké problémy. Protože jsme si dlouze zajezdili (bezvadně a dlouho) v okolí kóty 517, kterou jsem nepochopitelně projel odbočením reálně vpravo již o několik metrů dříve, tedy ne k SPK 85 ale padáku s kopce dolů na ulici K Potůčku. Tady po 15 minutách jízdy mezi jednosměrkami v našem směru i proti nám jsme se dopracovali opět do kóty 517 od východu (SPK 77). Uff. Nebylo moc času, tak se Milan pouze optal: „Vidíš něco pod námi?“, a bylo vše O.K. Pouze ještě jednou – někde si odbočit alespoň jednou P a pak „odhadnout“ správnou velikost následující SM 5 (150 metrů je určitě více než 80 metrů) a šupem do cíle. Čas hoří!
Jak jenom to ten Milan dělá, že ví kdy kecám a kdy střílím „od oka“…
Celkově obě soutěže:
Již dlouho na soutěže jezdím pouze s GPS a ne moc často si pořídím jiný mapový podklad. Už Václav Matoušek říkal, že je třeba jezdit a zvládnout soutěž dle podkladů, které nám dodá pořadatel. Ale v sobotu ráno jsem si u pumpy koupil mapu Liberce – pěkná, nová M10. A jak se mi hodila u mapy SM3D.
Myslím, že je třeba poděkovat Petrovi a hlavně Sobotům za asi těžké, ale pěkné soutěže v upršené liberecké sobotě. Z obou beden to byla dobrá sobota.
V restauraci bylo dobré jídlo, slušný eskort, čisté WC a hlavně telka. Zde se naši hokejoví ctitelé z teamu AOS mohli čílit nad pohybem nějakého Dána v brankovišti (našem) při gólu upravujícím stav na 3:2 pro ČR (zatím). Pak už to šlo s kopce.
Za posádku st. č. 8 Pavel Kopeček s Vlkem Milanem
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ