4. kolo MČR postavil Jiří Boudný ml. a soutěž odpískal Mirek Paulů. Dala se očekávat určitě jednodušší soutěž než noční Střelka. Obě soutěže jsme jeli bez počítadel, když jsme po cestě zjistili, že nefungují. Brzy po odjezdu z Ústí začal Pavel Kopeček hledat brejle a vypadalo to, že je zapomněl, tak jsme s Vaškem jen suše poznamenali, že nám ubyl jeden soupeř. Brzy nato jsme zjistili, že nám nefungují počítadla. Pavel brejle našel, ale nám počítadla fungovat nezačala ani po servisním zásahu Petra Černého. No nic tak to muselo jít bez počítadel.
1. etapa nás zavedla z Jičína až cca 2 km západně od Sobotky. Etapa to byla jezdivá, nepříliš složitá, ale chyba se tam určitě udělat dala. Průjezd do k. 106 v kombinaci s podmínkou „při druhém průjezdu lichou kótou jeď P“, které byly v cestě 2, byl náročnější na vymyšlení a mě překvapilo jak to posádky kolem nás rychle vyřešily, ale já se držím zásady 2x měř a jednou řež. Dále autor využil souběžné komunikace s hlavní silnicí do Sobotky k různým mapovým fíglíkům, na které jsme mu neskočili. Problém nastal při průjezdu do detailu k. 122 v obci Samšina, kdy mapová komunikace vedla spíše mírně doleva na vedlejší komunikaci, kde byla i SPK, ale skončili jsme na „téčku“ a co s tím dál, když mapa vede rovně. Po krátkém tápání nám č. 8 ukazuje, že R lze projet po cestičce kolem baráku a máme vyhráno. Po soutěži zjišťujeme, že to takto autor nechtěl, ale rozumně byly uznány obě varianty- tohle v mapě M50 asi jednoznačně určit opravdu nešlo. Další průjezd už byl pro nás bezproblémový až na jedno místo, kdy jsme dle vložáku nesměli jet do zákazu vjezdu náklaďáků. Před námi č. 8- chceme doleva, tam je zákaz, tam nemůžeme, obě posádky se tedy jedeme se otočit do detailu 118 a pak znovu k tomu samému zákazu a „osmička“ do něj klidně odbočuje, tak to nechápu- poprvé ho viděli a podruhé ne? My tam nejedeme, tak hloupí nejsme. Nějak nám to ale nevychází a tak je hádanka brzy rozluštěna- hlupák jsem já, vložák přestal platit v k. 118. V ČK jen 7 min. zpoždění, to je na nás celkem dobrej výkon. Ani nechci s nikým mluvit (ještě bych se mohl dozvědět co jsme kde zkazili) a hned jet (dokud mně není blbě), tak jen krátká přestávka a jede se dál. V časovce jsem si vzpomněl na Ivana Šourka- toto byl jeho prostor pro soutěže a časovka stála na stejném místě jako před lety na jeho soutěži. Až teprve výsledky ukázaly jak byla tato etapa důležitá pro celkové výsledky- čistě tuto etapu zajela pouze č. 3 a 12, která se nakonec umístila na prvních dvou místech. Čas stihli pouze Ludvíci, ostatní většinou jen menší zpoždění.
Druhá etapa znamenala přesun zpět přes Sobotku do Jičína opět s využitím mapových fíglíků na komunikaci souběžné s hlavní do Jičína. Po krátkém průjezdu přes Sobotku jsme se vrátili k časovce, kde jsme narazili na menší problém při průjezdu kolem ČK, kdy na SPK byla na první tabuli otočná šipka (i když trochu zašlá, ale byla tam) a na druhé nic, což vyřešil rozhodčí rychlým telefonátem se stavitelem a mohli jsme pokračovat dál. Při dojezdu do Jičína (k. 208) bylo třeba si uvědomit, že podmínka „po 2. průjezdu k.207 jeď SM24“ mně zkrátí jinak nejkratší mapovou cestu, takže bylo třeba projet k. 207 podruhé. Tato etapa byla dost lehká, což prokázaly i výsledky- 6 posádek bez jediné chyby a 5 posádek stihlo čas, my jsme se opozdili pouze o 3 minuty, tak to bylo v pohodě. Bez dlouhého otálení jdeme na 3. etapu- blbě mně není, tak není na co čekat.
Třetí etapa vedla výhradně po Jičíně a byla v podobném duchu jako první 2 etapy. Měřila 29 km, měla 3 detaily, 2 podmínky, 1 vložák a pouze 10 okének v itineráři. Ani tato etapa nebyla příliš obtížná a určitě se vyskytly zajímavé průjezdy a řešení, kde se dala udělat chyba. Zajímavé byly určitě 2 detaily stejné kóty (313)- jeden zobrazující prostor na sever a druhý prostor na jih. Bylo třeba se dle detailu otočit, opticky to bylo kratší na sever (M10), ale protože ta část na jih byla v M2, tak to po změření bylo kratší na jih. Menší šotek se autorovi vyskytl při dojezdu do ČK- místo ČK 1 bylo ČK 2, ale myslím, že při soutěži jsem si toho ani nevšiml. Výsledky ukázaly, že tato etapa byla nejlehčí- 8 posádek zajelo bez chyby a 8 posádek stihlo čas, i když průměrná rychlost nebyla (vzhledem k tomu, že se jezdilo prakticky jen po městě) nijak nízká- 35 km/h, my měli 7 min. zásek, což nevadilo. Posádka č. 12 udělala jedinou chybu v soutěži a tím se připravila o první místo a nám tím pádem spadlo vítězství do klína, když jsme za celou soutěž žádnou chybu neudělali, i když k tomu párkrát nebylo daleko
Myslím, že je třeba pořadatelům za obě kola poděkovat, soutěž se určitě povedla.-) Den byl dost lehký a svou obtížností odpovídal spíše poháru. Na jednu stranu je to blbé v tom, že jedna chyba rozhodne posádce celou soutěž a to by asi být nemělo. Na druhou stranu je to pro všechny stejné a mají šanci se dostat na čelní místa i posádky, která se tam při těžších soutěžích nevyskytují. Když je soutěž lehčí a bez chyby, tak to má ještě další výhodu, není o čem diskutovat a je brzy konec. Ona ta denní soutěž zase tak úplně lehká nebyla a nějaká ta chyba se určitě udělat dala. Celkově nízký počet TB spíše svědčí o tom, že posádky jsou na vysoké úrovni a chyby moc nedělají, klobouk dolů před kvalitou posádek. Vzhledem k obtížnosti soutěží by určitě byla lepší varianta, kdyby se lehčí soutěž jela v noci a těžší ve dne a to obzvlášť v případě kdy konec i začátek obou soutěží byl ve stejném místě. Už dopředu přece bylo jasné, že Mirek Paulů neumí postavit lehkou soutěž (a já jsem rád, že to neumí).-) Výsledky byly v rekordně krátkém čase, tuším někdy kolem 15 hod, Jirka Boudný už určitě dopředu počítal s tím, že bude od 17.45 h. hokej a umožnil tím prakticky všem stihnout jeho sledování.-) Vašek jezdí hodně rychle a tentokrát jel domů ještě rychleji, abychom se stihli s Pavlem Kopečkem přesunout oba domů ke sledování hokeje. Cestou nahnal asi tak 20min., které jsme v Ústí proseděli v autě v takové průtrži mračen kombinované s kroupami, že jsme ani nemohli vystoupit a přejít do garáže. Potěšující bylo, že nás cestou nepostihl žádný neopravitelný defekt pneu jako cestou z Mohelnice, ono se to v sobotu večer na dálnici u auta bez rezervy, heveru a klíče na kola blbě řeší:-( Další potěšující zprávou bylo i to, že jsme zjistili, že se dá jezdit i bez počítadel. Možná, že je Vašek ani nenechá opravit, alespoň to člověka nezdržuje, když ty metry nesedí a nehledá v tom na každé třetí křižovatce nějakou fintu, je to takové rychlejší.-).
Už jsem myslel, že to nestihnu, ale podařilo se a předávám tímto žezlo dalšímu pisateli, který už dnes má možnost si vysloužit tu příjemnou povinnost (pro mě je to spíš trest) a napsat další pohled z bedny.
Zdenek Klenák
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ