Zbytkem družstva jsme byli nominováni, abychom napsali pohled z bedny. Prý odměna za první vítězství v mistrovství. Z naší posádky jsem byla nominována já. Za co je odměna tohle, mi ale zůstává záhadou.
Na start jsme přijeli dobře naladění, v dobrém rozpoložení byl i zbytek družstva. Začátek měl jen jednu drobnou chybičku, HR neměl onen pověstný svetr. Družstevní zručka se řidičům povedla, takže jsme vyrazili na start, kde se drobná chybička napravila a HR nás vítal s otevřenou náručí. Každá posádka družstva jela jinou ze 4 etap. Na nás vyšla etapa MB.
Na začátku bylo třeba dobře pochopit záludnou podmínku, která znamenala dvě F1 a další změť jedniček ve výkaze. Ačkoliv už začátek byl velmi jezdivý, „jezdit 50 v TTčku je prostě nepřirozený“ . Takže jsme to trošku rozpálili při jízdě k otočnému A, pro které jsme si museli dojet kvůli nájezdu do kóty 109. Tachometr dosáhl těch pověstných 164 km/h a my jsme mohli děkovat náhodě, že tam nestál radar . V Horních Loděnicích mě ani nenapadlo pátrat po mapové fintě, která znamenala 60 TB v podobě „Xka“ navíc. Naštěstí jsme ale zapátrali na dveřích po číslech, která nám při zběsilé jízdě upadla. Nebylo zbytí a musela jsem obětovat stránku z materiálů do školy, abychom aspoň symbolicky označili auto. Jedno číslo se nám ale podařilo najít, takže nás případný radarista mohl snadno rozpoznat. Při nájezdu na SM bylo třeba si uvědomit, že máme zadán výjezd z kóty a detail bodu B vlastně ještě neexistuje. Proto otočení přes K v Berouně a 54, ke které jsme pro jistotu nedojeli, v Ondrášově. Potom tvar a kóta a SM2, kde se situace se zadaným výjezdem z kóty opakovala a hurá zpět do Detřichova. Dojezd na mapovou dejku, poslední SM a konečně do časovky.
Jako druhou jsme jeli etapu RY, která byla spíše oddychová, ale při přehlédnutí vložáku v Rýžovišti se i tady dalo pochytat dost TB.
Nakonec jsme byli vyslání do Bruntálu a zase zpět. Při cestě tam jsme museli při jízdě mezi dvěma kótami ujet minimálně 1,1 km. V Tylově to znamenalo nejet do kóty 403 nejkratší cestou, ale okolo přes FF a 71. Ve Valšově mě přehlídnutý detail stál jednu průjezdku a to jsem si říkala, že bych se při nájezdu do 405 točila přes trojúhelníček docela dlouho, než bych najela potřebnou vzdálenost. Za blbost se platí . Dál už šlo všechno hladce, dokonce i na moc pěknou mapovou fintu u Valšova s otočnou 7 jsme přišli. Pak jsme ale dojeli do ČK, kde nám řekli, že nám chybí N. Až v cíli jsem se dozvěděla o důmyslné fintě v mapě na začátku Bruntálu, kde jsme nemohli odbočit do 407 rovnou, ale museli naokolo právě přes to Nko.
V pro nás poslední etapě přišel záludný vložák „Po splnění příkazu iti, který pro Tebe znamená reálné odbočení vpravo – odboč VPRAVO.“ Takže kromě jednoznačných situací např. dejka-P, nám muselo dojít, že na konci SM „nejeď vlevo“ znamená, že jedem vpravo. To stejné i azimut 290° a další výjezd ze SM, tentokrát „ne přes železnici“, což znamenalo vzít ještě jedno Ačko za stromem. I tady byla zákeřně použita otočná sedmička při mapové fintě. Tady jsme se potkali s Maškinem, který zaujatě hleděl do papírů i v momentě, kdy už jsme věděli, kam chceme jet. A nebyl by to táta, když by si z Petra trošku neudělal srandu. Stáhl okýnko, zatroubil, a když se Peťa s řidičkou naklonili k nám, pronesl s potutelným úsměvem : „Já jsem vám jenom chtěl říct, že už víme, kam máme jet.“ S těmito slovy vytáhl okýnko a odjel směrem k otočné O na objezdu u Valšova. Na konci etapy ještě 3xP, což ve spojení s vložákem znamenalo 6xP a třikrát napsanou 6 v trojúhelníčku.
I když se prý jezdilo jenom po hlavních cestách z důvodu možných sněhových bouří, byla celá soutěž velmi pěkná, nápaditá, zamotaná a zároveň jezdivá.
Na závěr by stálo za to vyzdvihnout Petrovu pohárovou zručku, která prý byla nejlepší ze všech, a taky výsledky našich dvou posádek, které se zároveň umístily na prvních dvou místech v MP. Díky, že jste nás dostali k prvnímu titulu v MČR .
A díky pořadatelům za výborné zázemí a skvělou soutěž.
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ