Do Blanska, centra soutěže, jsme přijeli už ve čtvrtek. Mohli jsme si vybrat i klidný pokoj, trochu dále od společenské místnosti. Ale v půl sedmý nás vzbudili stavební dělníci, kteří nalepovali izolaci právě u našeho balkónu. Tak to moc nevyšlo. Pak jsme si jeli trochu prohlédnout prostor. Měli jsme aktuální seznam obcí z propozic. Nakonec jsme stihli vše, bohužel nás pořadatel napálil a změnil prostor , takže jsme jezdili trochu jinde než v prostoru soutěže. Sice jsme zase poznali jiná místa a byl to zajímavý výlet, ale byli jsme tam kvůli něčemu jinému. Před nocí jsme si stihli ještě odpočinout a něco málo naspat.
Start. Nejdříve na jízdu zručnosti. Byla postavena na ideálním parkovišti a měla prvky, které má jízda zručnosti mít. Podařilo se mi ji vyhrát, ale rozdíly byly opravdu vteřinové. Start do 1. etapy byl o kousek dál. Hned po startu jsme se otočili a honem projeli kolem zručky, aby si nás ostatní moc nevšimli. Projeli jsme zahradní kolonií a pokračovali dál. Hned se ukázalo, že itinerář je velice inteligentní, museli jsme si hlídat mapu, neustále přehodnocovat a kombinovat. První zaseknutí přišlo v místě mapového křížení se železnicí. Nepohlídal jsem si metry, věděl jsem, že jsem mimo mapu, ale nevěděl jsem proč. Předpokládal jsem, že železnice je o 500 metrů dál . Až když jsem si prosvítil pětadvacítkovou mapu, bylo vše jasné. Nepřejel jsem mapově železnici. V obci Ráječko opět krásná kombinace, zde jsem udělal první chybu, při přehodnocení na stopce jsem „nezapomněl“ neprůjezdnou komunikaci. V obci Rájec si Lada dobře pohlídala plnou čáru a za bodem A odbočení za dejkou pod silnicí kolem garáží. Za kótou 144 jsem se tak soustředil na chybějící plech za stopkou, že jsem neřešil odjezd z kóty. Nakonec to bylo zrušeno pro horlivý sběr průjezdek místní policií, jinak by to bylo za 60. V Doubravicích jsme 2x najížděli slepou mapu, která ale nebyla ta mapová. SM nebyla v měřítku, pomohl nám dobře doplněný tvar křižovatky v základní mapě na začátku SM. Přejezd do cíle po lesní cestě v husté mlze byl adrenalinem i pro navigátory, řidič musel jet pomalu a čas ubíhal tak rychle.
2.etapa. Nejdříve trochu přemýšlení, co znamená podmínka odjeď úhlem, který se rovná číslu kóty. Dobrý nápad a pak hned za ČK si pohlídat kótu 100. Podařilo se, přehlédnutí by dělalo 300 bodů dole ve vesnici. V Němčicích nás čekalo velké parkoviště u hasičárny. Věděli jsme o něm z najíždění, už odpoledne jsem si říkal, že tady může autor udělat cokoliv a taky udělal. Myslím, že ten, co sem přijel poprvé za tmy, kde se neuvěřitelně motalo několik aut, nemohl hned vědět o co jde. Ani můj řidič nechápal moje pokyny, přitom jsem Ladě pořád říkal, jeď tamhle, tamhle néé, to je moc, objeď ten kužel, ale dál ke kraji, atd. Polovinu jsem udělal na papíře a nakonec jsem vynechal poslední šipku a v klidu odjel. To jsem netušil, že mě zde čeká ještě jeden průjezd bez plechu. Moje přehlédnutá šipka nakonec vyšla dobře, protože tam prý byl ještě jiný výjezd a moje 2 živý byli nakonec správně. I v obci Žďár se vyplatilo najíždění před soutěží. Azimut 160 se hledal hodně blbě a nakonec nás poslal proti JZD. Tu komunikaci vlevo jsem najetou neměl, proto jsme tvrdě měřili. Míra čtyřista metrů vlevo seděla přesně, ale vlevo nic nebylo, jenom tma. Čekal nás prudký sjezd na louku, kde cesta nebyla. Pokud by to bylo špatně, jsme tam doteď. Naštěstí se po chvíli louka změnila v cestu. I v Petrovicích se muselo měřit přesně, slepá mapa byla přetažená o 25 metrů za hlavní. Ve Sloupu se muselo správně přehodnotit a zapomenout. V obci Vavřinec jsem se nechal napálit a úhel 180 stupňů jsem v klidu odjel rovně dopředu. Ještě jsem nadával, proč tam není plech. No protože byl autor buď hodnej, nebo mu při rozvozu plechy došly. V obci Suchdol jsem raději vzal plech navíc, souběžku jsem nedokázal vyhodnotit, i když jsme ji měřili. Už jsme pospíchali a na konci v poslední vesnici jsem zapomněl měřit odbočku, to bylo za 100. To bylo jasně moje. V cíli jsme měli 33 minut přesčas a do poslední etapy nám jich zbývalo k dobru jen 27.
3.etapa. Do ruky jsme dostali divočinu vložáků. Má to vůbec cenu jet? Zalehl jsem za prkno, použil všechny barvy, které jsem měl a po chvíli jsme přesto vyjeli. Nebylo sice zřejmé, kudy do kóty 102, ale bylo to jedno. Více mě vyděsilo reálně vlevo proti zákazu vjezdu, který byl do té první komunikace do zahradní kolonie z 1.etapy za zručkou. „Tys neviděla v 1.etapě tenhle zákaz vjezdu?“ Marné bylo dušování mé řidičky, že to by snad nepřehlídla. Při nájezdu do B jsem nakonec nepočítal se šipkou v mapě přes kótu 105, vzal si dvě živý a vzdal to. To bylo za 260. Po tomhle kombinačně náročným příjezdu do bodu B, se to trochu uklidnilo. Kvalita iti ale byla stále vysoká a únava se stupňovala. Se SM10 mi pomohla nějaká polská posádka a SM20 jsem zkazil úplně. Neměl jsem správně začátek, tedy za 160 a konec mi pak naštěstí ukázali Kladeňáci. Pak už najednou bylo 13 minut do disku, my dole v Blansku a víc než řádek v iti před námi. Rozhodli jsme se jet rovnou do cíle a cestou brát jen to, co nás nezdrží. Docela to šlo, Lada si pak dokázala pohlídat u posledního reálu slepé ulice. Jenom do časovky jsme přijeli z druhé strany, protože jsme na plechu přehlédli otočnou. Trochu jsme pak přeskákali přes obrubník a odevzdali výkaz. Nádhera, ještě jedna minuta nám zbyla.
Závěr. Autor vymyslel kombinačně skvělou soutěž a spolu s rozhodčím dokázali všechno ošetřit. Nejsem si vědom připomínky, rušila se snad jen ta akce policie v Rajci. Tak snad jen časy ve všech etapách mohli být trochu delší. Tady mám opravdu jasno. 10 bodů. Bohužel se mi nelíbilo rozhodnutí pořadatele neoznámit správný seznam obcí posádkám včas.
Děkujeme za svezení, Lada a Mirek.
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ