9. kolo připravil Vašek Mrštík, 10. Zdeněk Klenák a byla to závěrečná kola Českého poháru v roce 2014. Naše účast nebyla jednoduchá. V předvečer jsem připravil našeho modrého saníka, ale ráno jsme ho nenastartovali. Honem jsme vše přeházeli do stříbrné Almery, čímž jsme zmátli všechny soupeře, kteří nás na trati nepoznávali a nezdravili. Hned po startu do 1. ranní etapy se ozvalo skřípání brzdových destiček a v druhé etapě jsme řešili, kdy to zabalíme. Nakonec jsme dojeli, ale do 10. kola jsme už jet nechtěli. Ale i v sobotu odpoledne byla blízko otevřena prodejna i servis, kde nám brzdové destičky na počkání vyměnili. Kluci na nás pak počkali, a tak jsme stihli nastoupit do posledního 10. kola ČP AOS 2014.
Nejdříve jízda zručnosti. Měla slalom vpřed a vzad, vlastně slalom vzad a vpřed, dva dorazy, čtverec. Čtverec, tak ten jsem o cenťák přejel, ale i tak musím být se zručkou spokojen, protože z tý stříbrný Almery není dozadu moc vidět. To říkám i přesto, že první Míra Zdrubecký mě pojel o 54 bodů. První chyba nás potkala kousek po startu. Autor nás nalákal na neplatnost detailu na začátku druhé části, ale dal nám podmínku dokreslovat, čímž to vyrušil. Na podmínku jsem už nezareagoval a odjel po jednosměrce. Tady jen za 60. Záludné místo bylo při přejezdu mezi 206 a 207, a pak do liché kóty. Jeli jsme reálně a abychom náhodou v zatáčce nevjeli do pole, byla tam přetahovačka. Ale ta vlnka v mapě byla taková ostřejší, mapová tedy byla ta polní a přetahovačka nám tak udělala pytlík. Přes něj jsme se pak vrátili do liché kóty 207. Podle stop od kol jsme byli asi druzí, kteří tu projeli. Pak kóta 210 a zase mapová věc. Nejdříve nás Zdeněk nalákal v křižovatce na vložáček, snad abychom zapomněli řešit mapu. Mapová komunikace vedla do stráně, kde končila a před ní ale byla schovaná otočka. Další ukázka mapové finty v kreslené mapě, vše podle řádů. Pak že to nejde. A hned za tím odbočka na doměření do kóty 208. A aby nám při cestě zpátky přes kótu 210 nedošla ta mapa, poslal nás Zdeněk reálně. Ještě jeden mapový průjezd přes Věšťany na doměření a pak výjezd z kóty 211 na mapový lineární itinerář. Jeli jsme reálně těsně mimo mapu, minuly jsme mapovou křižovatku, ale při návratu na mapovou komunikaci jsem zapomněl podle podmínky dokreslit a neudělal tak odbočku jednu zleva. Co je platné, že to takhle původně chtěl i Zdeněk. Bylo to za dalších 60. Pak ještě asi 10 kilometrů do cíle, kde se už nic zvláštního nestalo. Snad jen drobná chyba v zadání platnosti vložáku, který končil na rozhraní reálné jízdy. Vložák podle jednoho výkladu mohl skončit hned po splnění okna nebo až na začátku dalšího. Ale to byla maličkost. V cíli etapy už čekali jen na nás.
Druhá etapa. Nijak jsme se nezdržovali a protože jsme startovali tak pozdě odpoledne, rozhodně nás čekal dojezd po tmě. V Almeře nemáme lampičku, ještě že mám sebou starou čelovku. Na první pohled byl itinerář jiný. Žádná podmínka, jeden detail, ale šest vložáků. První vložák byl na zahřátí, dvakrát jsme objeli parkoviště, avšak plech nikde. Ale druhé návěští v Teplicích nás už poslalo těsně mimo mapu, což ale nebylo hned poznat, protože Zdeněk měl mapovou takovou souběžnou komunikaci. Pak jsem ale nezměřil o milimetr prodlouženou slepou mapu a byla tu první stovka.
A pak jsem začal blbnout. Koukám do mapy a Lada si jela furt po hlavní. Než jsem si to uvědomil, přejeli jsme odbočku. To mě trochu znejistilo. A pak si klidně jedeme do jednosměrky a najenou vpravo na kruháči jsem zahlédl plech. No proč tam je?? Čumím do itiku, co je zase blbě a hle, vynechal jsem okno. Vrátili jsme se. A pak hned o kousek dál jsme při reálné cestě na stopku projeli kolem garáží, při nájezdu na hlavní dřeli spodkem o obrubník, ale plech nikde, stopka nikde?? Tak zpátky a pak mi to došlo. Vždyť to mám krásně vybarveno v itiku modrou barvou, že se jezdí po asfaltu!! Takže do garáží se nejede a auto se neláme, hurá !!. Opustili jsme Teplice . Už byla tma, na hlavu jsem si dal starou čelovku, kterou jsem z krabice už 10 let nevyndal. Nevím, co jsem čekal, ale svítila slabě. A jako baterka starého typu dělala na papíru světelné kruhy, takže to bylo úplně na prd. A tak nám muselo stačit palubní světlo. No, nakonec stačilo. Už při prvním průjezdu přes Srbice jsem přemýšlel, kde je kóta 219. Ale zatím jsem ji nepotřeboval, nejdřív kóta 218, výjezd po šipce a otočit se až v Sobědruhách. Opět autor jako mapovou namaloval vedlejší komunikaci. Teď jsem měl jet do tý 219-ky. Ale která to je křižovatka? Podle podkladový pětadvacítky tam jsou dvě souběžný komunikace a jak změřím 100 a nebo 130 metrů bez měřidel? Nechám se překvapit, hlavně včas vynulovat tachometr. A tak jsem se soustředil, že jsem přehlédl odbočovací šipku v mapě. Za druhou stovku. Ale zpět k tý 219ce. Snad jsem ji naměřil dobře, ale do ní nemůžu, je tam jednosměrka, pak jednoznačný výjezd. Fajn, to sedí. Takže od jihu do kóty 219, pak vpravo výjezd a reálně levá. Ale co to? Skončil jsem kdesi mezi rozestavěnými domky?! Tak znovu. Kóta 219, odboč vpravo a hledej levou … a jsem tam znova. Tak co je zase?? Koukám do itiku a opakuji si. Přijíždím do kóty 219, tam vpravo … Proč vpravo..?? V itiku je přeci kóta 219 a v ní odboč mapově vlevo!! Tak co tady teda deset minut šaškuju??
Tak už jedeme dál. Doměřit kótu 218, zpátky vzít vložáček a pak do 222. Je tam plná, takže znovu se otočit na druhým pytlíku, ale průjezdka v protisměru ?? Snažil jsem se to tam dotlačit, ale nakonec jsem ji nevzal. Pak sudá kóta a v ní reálně rovně. Lada si v kótách pohlídala průjezdy zakázán, nesplnili jsme tedy reálně rovně, takže ta sudá byla až ta třetí. To bylo vymyšlený od autora moc hezky. Pak snad jen pohlídat si mapu v Soběchlebech a na konci vzít plnou čáru na parkoviště. Pro otočnou raději jedeme. Jeli jsme tam už ráno, ale předpokládáme, že ji kluci vyměnili. Ráno tam byla sedmička. Teď taky, takže ji tam nechali.
Závěr. Itineráře byly plné pokynů, ale Zdeněk umí dávkovat náročnost po kouskách, takže žádné vaření mozků se nekonalo. Mapy byly kreslené a přitom plné mapových fint. Jako hodnocení bych zopakoval Karlova slova z diskuze. Kluci umí postavit pěkné jezdivé soutěže. Jsem rád, že jsme dokázali opravit auto a soutěž jsme odjeli. Stálo to za to!
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ