O víkendu začalo velice vydařeným dvoukolem mistrovství ČR v AOS ve Skokovech. Pořadateli se bohužel na poslední chvíli odhlásily snad 4 posádky, což pro něj jistě nebylo příjemný. I složení našeho startovního čísla bylo hektický a proběhlo až ve čtvrtek odpoledne, kdy mi taťka oznámil, že si natáhl něco v noze a nedá se s tím řídit. První volba, můj druhý řidič Aleš Čejka, už měl jiný program. Pohledem do startovní listiny jsem zjistil, že profesionální náhradník Petr Černý jede se Zdeňkem Modálkem, ale nikde jsem neobjevil Jardu Holmana. Že by? Na jakémsi mejlovém vánočním přání jsem na něj objevil telefon a jal se mu hned volat. V tuto chvíli mě zachránil můj nulový přehled o soutěži, protože jsem nevěděl, že to Jarda spolupíská, což mi hned zkraje sdělil. Naštěstí však měl dokonalý přehled o tom, že Petr Černý měl jet se Zdeňkem, pak ne, pak zase jo, a zase ne, ale s Verčou, ale s tou už taky ne, a že by tedy měl být volnej. Petr v telefonu trochu přemýšlel, protože už měl taky jinej program, ale po chvilce váhání to vzal. Jak jsem se dozvěděl až v sobotu, tak celá tato konstrukce potřebovala ještě jedno náhodné setkání Jardy s Petrem v jákesi prodejně v Kladně, aby se Petr dozvěděl, že s Verčou asi ne, jinak by byl ještě ve čtvrtek obsazenej a s kým bych jel teda netuším. Pak jsem začal řešit dopravu a opět pohledem do přihlášek jsem zjistil, že kromě mě jedou ještě dvě posádky z Moravy (na Janka jsem zapomněl, ale později jsem se dozvěděl, že už je na místě). Rychlým telefonátem Ludvíkovi Prášilovi jsem zjistil, že oni nepojedou. Takže zbývali Kubíčci, u kterých se nedalo čekat, že by jeli přes Brno. Domluvili jsme se na vyzvednutí ve Svitavách u vlaku, a i přes škádlení, že mě tam s vidinou lepšího umístění nechají, mě odvezli na soutěž a zase v sobotu zpátky (Simča jezdí jako drak, jen u vyjetí bylo potřeba pomoct točit volantem). Ještě jednou moc díky. Nakonec se tedy celé soutěže zúčastnili pouhopouzí tři Moraváci + náplava Janek. Je tedy neuvěřitelné, že jsme všichni čtyři byli celkově na některém z pódiových umístění. To ale předbíhám.
Zázemí perfektní, pořadatel měl navíc šťastnou ruku a k naší kmenové posádce přidal na pokoj právě Petra, takže jsme měli klid :). Jídlo až na páteční řízek v pohodě.
Tak konečně už snad i něco k soutěži. Obě kola byla podle mě hodně, ale hodně dobrá, pravděpodobně budou vysoko hodnocena, a další letošní soutěže mají laťku nastavenou opravdu vysoko. Pro mě je jedním z hlavních kriterií počet připomínek, případně protestů, a tady byl snad jeden problém s nejkratší cestou a pak tam byly nějaké zamítnuté věci a to za obě kola dohromady. To svědčí o dobré přípravě autorů a precizní kontrole obou HR. Noc stavěl mladej Jirka Boudný, a byl to perfektní noční mistrák. Co jsem si pamatoval, tak už naposled to bylo dost dobrý s pár drobnostma, teď už se tomu nedalo vytknout nic. Na trati s Petrem to bylo v pohodě, už jsme spolu jeli před nějakým tím rokem Hrubou Skálu, takže už jsme trochu věděli co můžeme očekávat. Mně jen přišlo, že Petr pořizuje pořád nějakou další a další elektroniku, protože u něj v autě je to jak v letadle, pořád něco pípá, bliká, když se opřu o podložku, tak mi paní sdělí na jakou jedeme světovou stranu, nebo že už je připravena :). Petr byl však perfektní, bylo vidět, že to nejede poprvé, já se tak mohl dívat pořád do papírů, což jsem hlavně ve dne opravdu potřeboval. Jen měl vždycky strach z vložáků na dejky, ty nakonec zvládl všechny, ale ve dne jsme bohužel nedali ten Středočeskej kraj. První noční etapu jsme tedy zvládli čistě, stejně jako další dvě posádky. Se zpožděním 19 minut, což byl tak průměr i dalších posádek kolem nás. Že se nemám vzrušovat Ludvíkama čekající na nás v první časovce už vím dávno. Většinu času jsme tam nechali kvůli nepozdávající se mapě nad kótou 104, a když teď koukám na fotomapu, tak tam opravdu takovej úhyb není. Rozhodli jsme se, že dvojitá vede na pole, a tak jsme to vzali doleva po jednoduché čáře a přes letiště do Všeně. Naštěstí byla tato varianta bez plechu a do 108 se přijelo ze stejné strany, jako při ignorování té mapy, moc jsem tomu totiž nevěřil. Pěkně byly řešeny některé průjezdy s podmínkou „alespoň 1x pravá“. Druhá etapa se nám taky podařila čistě, a tam už se k nám přidala jen jedna posádka a naštěstí jiná než v etapě první. 17 minut navíc, bylo spíše více z čelních posádek. Nemapové průjezdy Turnovem byly teda vostrý, tam pomohl místněznalý Petr a navigace. Po cestě z SM 24 do kóty 209 jsem si nevšiml, že na konci SM 24 jsou dvě možnosti ostrých vlevo, a tak mi to Petr po otočení v kótě 250 poslal do té ostřejší a začal najíždět na dálnici. To jsem rozhodně nechtěl, a tak jsem ho donutil se otočit na naštěstí obousměrném nájezdu, a vzít do té ostřejší o jednu dál. Při té příležitosti jsme si všimli, že by to tam vlastně šlo odbočit i hned bez otáčení ve 250, ale nepředpokládal jsem, že to tak bylo myšleno, takže jsem SPK P nechal. Ale schválně na to koukněte, jestli by tvrdej AOSák nemohl jet úplně zprava, až na kraj doleva.
odkaz na situaci
Třetí etapu máme za 100 a hned čtyři posádky jsou čisté. Dojem trochu napravujeme nejrychlejším časem s 8 minutami navíc. Kousek po startu jsme totiž řešili pokyn, mapově na kruháč, mapově na kruháč, mapově na kruháč. Já jsem si pamatoval, že s něčím podobným už nejméně jednou problém byl, a rušilo se to. Není totiž jasné, kdy je takový údaj splněn. Petr tvrdil, že Zdeněk Klenák to odjede na jednom a bude problém (jak se v cíli ukázalo, tak opravdu chtěl). Problém je totiž v tom když nějaký údáj, v tomto případě kruháč obsahuje více křižovatek, které mi normálně považujeme za jednotlivé křižovatky. Představte si pokyn mapově na mapový přesazený kříž bez výjezdu (severní výjezd je více vpravo). Další údaj by pak byl mapově na mapový vpravo, což bude nejblíže někde vlevo. Přijedete tedy na tento tvar projedete jen to téčko doleva (na tom přesazeným kříži, tzn. škrtáme údaj příjezdem na první křižovatku v tomto tvaru) a pak někde to vpravo. Ale co když bude další údaj mapově na mapový levo. Stačí pak jen na tom přesazeným kříži udělat pravá, levá? Já bych řekl, že jo. A stejně tak na kruháči bych si škrtl údaj příjezdem na první křižovatku, popojetím na další křižovatku ten druhej atd. Předpokládal jsem, že takto to autor nechtěl a pravděpodobně díky této konverzaci a přemítání jsem odjel na ten třetí kruháč a ne zpátky na první a stovka byla na světě. Dál už jsme to projeli jak nůž máslem a dost aut předjeli. V cíli pak přišlo poděkování od jedné z posádek z dvojnásobného nevědomého navedení na správnou trať :). Ve čtvrté etapě se pak musím zmínit o pro mě nepochopitelně nakonec uznané připomínce na detail kóty 407. Jednalo se o jízdu do kóty 407, ve které bylo potřeba pro splnění údaje zajet levá. Nejlevější mapová komunikace byla jednosměrná do křižovatky a tak mapově nejvíce vlevo byla ta další. Ta byla přeci mapově co nejvíce vlevo. Vypřipomínkovalo se ale, že to není co nejvíce, protože nejvíce je ta jednosměrná. Tzn. v kótě mapově vlevo je proti mapové jednosměrce, ta další není nic a pak byla možnost vpravo. No toto… fuj. Při bodovém hodnocení toto nebudu uvažovat, protože to musela být nějaká chvilková slabost HR, který to nejdříve zamítnul. Po sečtení výsledků jsme byli o 11 TB za Paulů druzí. Míra se však šel ráno přiznat, že ví o tom, že jednu průjezdku nenapsal. Velké díky Míro. Takže takto jsme šli po těch všech náhodných událostech do čela :)
Už je dost hodin a nevím jak se k tomu zítra (dneska) dostanu, tak to radši pošlu a denní část někdy v nejbližších dnech doplním.
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ