I díky brzkému startu noční části, byl brzký dojezd kolem půlnoci. Průjezdy byly taky rychle dořešeny, pak už to jen lehce zapít. Když jsem se na barman při slově Jelínek zašklebil, tak vytáhl opravdu vynikající domácí slivovičku. Spát jsme šli tedy nezvykle brzy už kolem druhé hodiny.
Ráno po snídani hurá na start. Hned po obdržení iti bylo jasné, že nás nečeká nic lehkýho. 11 detailů, 6 SM, 4 podmínky a 5 vložáků. Přípravu si dělám velice pečlivě, protože mám zkušenosti, že co si nenamaluju na startu, tak pak nezajedu. Takže jsme za časovkou byli něco kolem čtvrt hodiny a odjíždíme společně se startovním číslem 3, tzn. oni byli při čtení o 4 minuty rychlejší. I přes to a slušný spánek jsem na startu do první etapy trochu zaspal a hned začal sbírat body. Nedojíždíme hned první údaj v iti, SM10 až na konec, a místo třetí průjezdky v etapě sbíráme hned 100 bodů. Za chvíli přijíždíme do detailu kóty 133. Že nebudeme vjíždět do jednosměrek jsem Petrovi rozmluvil, pak jsem si vynesl kótu 138, ale už si to nespojil s podmínkou. V tomhle ohledu jsem podcenil přípravu, a měl jsem si to rovně zaznačit do toho lineárního iti, kterým se kóta 138 vynášela. Což mě ale přivádí na myšlenku, jestli tam není trochu „střet zájmů“ když mám jet v kótě 138 podmínkou rovně, a zároveň v rámci chlupatice nechat jednu vlevo, jednu vpravo. Navíc jsem měl ještě další zatmění a výjezd z kóty 133 si vsugeroval do té východnější cesty, takže jsem chtěl poslat Petra při vhodném otáčení se do lesa, naštěstí tam byly závory. Pak jsem si to uvědomil, ale za chvíli jsem se už zase cpal do té východnější. Odjeli jsme z detailu pryč, tentokrát západ. Znovu jsem se probral a pak už to zajel „správně“ jen bez těch rovně ve 138. Jarda s Frantou z nás asi museli mít kino jak jsme tam jezdili, ale prý se tam motalo víc lidí.. V první časovce jsem pak v konverzaci s Ludvíkama zjistil, že jsem nedělal to rovně a bylo to asi za 560. To už jsem se se slušným umístěním loučil, i když Jarda tvrdil, že to nic neřeší. V cíli jsem pak zjistil, že 560 to bylo jen při porovnání s Ludvíkama, proti vzoráku to bylo jen za 200, takže pohoda :). Při řešení návratu na SM13 jsem zjistil jakej to dnes bude mazec, protože jsem musel dát dohromady 2 detaily, 4 šipky a 2 podmínky a v tom najít nejkratší variantu. Po návratu na SM13 jsme pak stáli chvíli před živou, protože se mi ji nechtělo brát , když pořád nemáme zajetej ten vložák s Vescem, kterej už skončil. „Kde je ten Vesec, kde je ten Vesec? Hele tady, to je pro ty co jedou blbě už na začátek SM13, aby jim nedošlo, že jedou špatně.“ Pak už s klidným srdcem do živé. V první etapě nám pak chyběla už jen SPK D, když jsme asi jako většina špatně zajeli zákaz odbočení doleva na tom přesazení v detailu 333. Moc se mi líbilo řešení průjezdu s pomocí podmínkové SMX, tady jsem se usmíval pod své krátké neholené fousy. (Podobnej pocit z opravdu super autorova nápadu si pamatuju naposledy z nočního kola od Zdeňka Klenáka v roce 2013.) Míra využil toho, že už je to stará finta, a většina to bez problému dává a zkracuje si průjezd. Nahodil tedy udičku a zasekl, využití podmínkové SMX bylo delší, díky další podmínce o jízdě z konce slepých map. Jen mě tím pádem překvapilo umístění živé, která stála ještě před rozlišením obou variant a správná varianta pak byla jen za ušetřených 100 bodů, a za dost další jízdy. Kdyby stála za rohem, tak by navíc ti jedoucí špatně měli smůlu, když by na to přišli až na konci SMX. Před koncem etapy pak bylo ještě potřeba z konce SM15 využít právě vynesenou kótu 717, jinak asi pohoda. Díky našemu zpoždění pouhých 4 minut to stačilo po první etapě na dělené první místo.
Takže s nejméně 560 TB na mysli po konverzaci s Ludvíkama, šup na druhou etapu. Itík dost podobnej jako v první etapě. 10 detailů, 6 SM, 4 podmínky a 4 vložáky. Tzn. opět něco kolem deseti minut za časovkou. Po odjezdu hned vložák s 27t. V místě plnění rovně jsem se nemohl rozhodnout, jestli nejet hned SM 19, protože ten kříž byl lehce přesazenej, ale jak bych poznal kde ta SM začíná jsem netušil, a tak jsem zkusil dělat kolo. Jenže jsem se záhy cyklil přes ten vložák s 27t, což mě přivedlo zpátky na myšlenku s přesazeným křížem.Vůbec se mi to ale nezdálo, a naštěstí jsem za chvíli našel kratší variantu, která mě nepřivedla do bludnýho kruhu. Za chvíli jsem si vynesl špatně začátek SM21. To bylo drsný, poznat že SM začíná kousek pod ZM, navíc z M10 do M25. Ale začátek SM se stáčí trochu jižněji a ZM naopak trochu severněji, tak asi jo no :). U Míry se prostě nesmí absolutně nic podcenit. Máme to tedy za 160. Odjezd z Rohatska pak bylo další a zdaleka né poslední místo, kde bylo potřeba vymyslet celou další trasu až na další údaj, a ne se hnat nabízejícím se nejkratším směrem. Pak pár pěkným přehodnocení za vložákovým Přepeřským potokem. Následně jsem byl nervozní z detailu kóty 217, protože jsem ho nedokázal nijak využít. Mazání mostů v plánku b a trochu toho měření jak to bude nejkratší. Jestli to tam pak museli nakonec porušit kvůli nedostatečně formulované podmínce, tak je to škoda. Poučení pro autory, všude cpát vždy a pokaždé (je to i povinnost z řádů), i když to pak vypadá divně, něž aby to mělo vícero výkladů. U SM26 si člověk musel dát pozor co dokresluje a maže v plánku a co v ZM. Měl jsem radost, že jsem si nakreslil komunikaci do ZM, po které můžu krásně odjet, ale to jsem nevěděl, že s přibalenou stovkou na cestu, protože jsem si nerozšířil jednosměrnou oblast. Trocha motání a měření kolem bodu 28, pozor na detail v M2 kóty 343 a jedeme na SM22. Ještě před začátkem máme jet vložák rovně a nastává první problém s otevřenou závorou. Kdybychom to zajeli u ní, tak můžeme jet hned SM. Petr tvrdí, že do otevřené závory nesmí, a chce jet tedy vložák až v místě začátku SM. To s ním sice nesdílím, ale říkám si že lepší 60 než 100 a tak děláme kolo. Uprostřed SM si pak nezapomenu dokreslit v ZM trojúhelník, s tím že ho pak někdy musím určitě použít, když je v něm tak krásně ještě SPK U. Po cestě do 233 jsme pak tápali, jestli v plánku je ta cesta s tím zákazem vjezdu, nebo ta o 3 metry vedle. Pohled z druhé strany a zobáček v detailu 233 nás přesvědčil, že ta s tím zákazem vjezdu. Potom jsem proměřil několik nejkratších variant na mapový tvar, před časovkou už jen vložákem SPK W, kterou jsme měli najetou naším špatným startem a hurá do ČK. Před tabulema ČK píšu průjezdky a když mi ji zbývalo šest, tak „Sakra, vždyť jsem nikde nepoužil ten namalovanej trojúhelníček s tím U! Kde jsem mohl? Jo tady na ten tvar a ne to měřit jak Lojza!“ Naštěstí to bylo nedaleko tak jsme tam sjeli, kdyby za U ještě náhodou něco bylo. Ušetřených 160. V této etapě tedy jen 260TB za průjezd a trochu slabších 23 minut navíc. I tak jsme v této etapě dali solidní základ pozdějšímu vítězství.
Začínám mít trochu hlad. Simča nesmyslně nechala tyčinku na pokoji, ale Petr mě zachraňuje jakousi buchtou. To se mi hned líp pojede. Itík do třetí etapy vypadá umírněněji. Pouhých 8 detailů, 5 SM, 3 podmínky a 5 vložáků. Ze začátku trochu víc měření do kóty 311 všech variant a podvariant. Pak už celkem valíme až po jízdu na druhý mapový kříž, kde si nevšimu, že ho odjedu hned na tom pod tím, než jsem měl původně naplánováno. Chvíli tedy váhám a překresluju protože se mi ty pod bodem 33 zdají trochu jinak natočené. Až pak si konečně všimnu i toho u té stopky a stojíme jen kousek od dalšího správného průjezdu a stejně to bude jen za tu SPK T. Raději ten jeden blok ale objedeme. Dál nám to pěkně odsýpá včetně chybného otočení nad Libošovicema, které už jsme řešili na diskuzi. Takže prvních 160. Dokonce si tentokrát všimnu záhybu na začátku SM34 a jedem správně na její začátek po hlavní. A opět se nehrnout do nabízející se varianty přes Kost. Po cestě objet pár stromů ze správné strany a jsme v detailu, kde jsem to v první etapě tak pohnojil. Tentokrát je to ale jednoduchý až z toho mám strach. Na SM36 si Petr vybírá svojí jedinou slabou chvilku za celé dvoukolo a zazdí vložák za začátkem Středočeského kraje. V cíli nás pak Vašek obdivoval, že jsme to celý vymysleli a do Srbska jeli jen jednou. Tak jsem na něho koukal, že nevím o čem mluví, a pak se zjistilo, že jsme nejeli ten vložák. Bodové konto narostlo hned o 200 TB, ale něco ušetřeno na čase. Plánuju si SM37, když tu Petr hlásí, že Kubíčci vyjeli z lesa. Mrknu na mapu, no je to nějaký divný, i když zrovna tady ne. Určitě musíme vzít tu SPK E, a kdo ví jak to bylo tady před tím. Začínám hrabat vzadu na sedadle, jak vypadala mapa v první etapě. Po porovnání je to jasný, měli jsme uhnout už na tu první čárkovanou. Takže kilák a půl zpátky, jenže je tam závora, a Petr mi tam zase odmítá jet. Je tam trochu bahno, takže se s nelibostí nechám přesvědčit. Tady to Petr „zachránil“, myslím že taťku bych tam možná dotlačil, protože v řádech opravdu není nic o otevřených závorách. Pouze: „Pokud průjezdu po komunikaci brání zavřená závora (nevztahuje se na železniční přejezd), postupuje posádka při přehodnocování stejně, jako kdyby komunikace neexistovala.“ Bylo by teda divný, kdybych se k otevřené závoře choval stejně jak k zavřené, která je přímo uvedena. Toto by asi opravdu stálo za úpravu v řádech. Často bývá v písemné rozpravě, že se nejezdí do bran případně závor a to ani otevřených. Jindy se to nepíše, přitom kde je to s těma otevřenýma bránama v řádech jsem taky nenašel. Při návratu na SM37 ještě zapomenu najíždět odbočením vlevo, tak chytnu poslední stovku. Celkově tedy 460 TB stejně jako Kubíčci, ale o něco víc na čase za 10 minut nad. Po dojezdu toho mám dost, klidně to mohlo být kratší, ale chápu, že měl Míra namyšlený nějaký kolo, a pak už nechtěl mít prázdný přejezdy. Já taky když stavím a jede se na dvou křižovatkách rovně, tak už mi to přijde nějaký lehký :). Míra chtěl podle mě potvrdit Zdeňkova slova z nějaké ročenky, že jeho soutěž z roku 2012, nebo kdy to bylo, může překonat snad už jen on sám. A tak se po jedné trochu slabší soutěži, kde bylo pár nevychytaností, i když to pořád byla nadstandardní soutěž Míra rozhodl, že se překoná. A překonal se :). Pro některý asi až moc, ale slyšel jsem i názory, že je bezva že to bylo těžký, vždyť je to mistrák. Některý posádky na konci z toho teda asi měli hlavu jako balón. Ale já myslím, že je dobře, že jsou v seriálu soutěže lehčí a těžší. Tady na tom dvoukole to bylo krásně vidět, že může být dobrá lehká i těžká soutěž. Takže ještě jednou díky a gratulace pořadatelům za super dvoukolo. Chtěl jsem dát 9, 10, ale to asi jen abych nějak odlišil denní část, na které přeci jen muselo být možná skoro dvojnásobek práce díky délce a počtu fint. Ale s jinou soutěží po boku by Jirka dostal s přehledem 10 a tak mu jí dám taky. Těším se na další vaše překonávání se.
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ