17.-19.4.2015 jsme byli v Havířově na další velice podařené soutěži. Protože pro nás šlo hlavně o Středoevropský pohár, tak jsem jel se svým tradičním řidičem pro tento seriál a to Alešem Čejkou. K tomu jsme si dali i dvojkolo Moravského poháru. Hlavními pořadateli byli manželé Klasovi, a ti se teda předvedli, jak nejlíp mohli. Jak už v diskuzi zmínil Jirka Kubíček, tak zázemí bylo hlavně pro našince jako z jiného světa. Já bych dal i 12 bodů. Díky stavbě celé tratě, ředitelování soutěže, rozvážení snad skoro všech průjezdek a dalších a dalších činnostech si hlavně musel neskutečně máknout Martin Klasa, tam je velkej klobouk dolů.
Soutěž měla dvě noční a dvě denní etapy, pro jednoduchost byly na každou dvě hodiny. Obtížností to mohl být klidně středně těžký mistrák. Na startu do N1 jsme dostali od Zuzky již tradiční balíčky domácích AOS perníčků a vodu. Díky vložáku za semaforama poprvé vpravo, to často chtělo několik průjezdů z různých stran do jedné křižovatky, než jsme mohli odjet co jsme potřebovali. Pořád bylo co dělat a hlídat a hlavně jsem postupně zjišťoval, že musím poctivě měřit, protože bylo dost mapových věcí. Etapa se nám podařila zajet čistě a přijeli jsme tři minuty před časem. I když se mi zdála první etapa hlavně ze začátku docela obtížná a moc jsem si neodkázal představit jak to pojedou třeba Rumuni, tak druhá etapa někde vypadala jednoduše, ale bodů jsme sbírali docela dost. Hned po startu jsem nepřehodnotil na vložáku, který nás nesvedl z namyšlené trasy, za 100. Kousek dál jsem odbočil na křižovatce, kde mapový byl jen směr k nám, za 200. Při následujícím reálném přejezdu jsme to spolu s Petrem Černým (který jel tentokrát pro změnu s Petrem Maškem), jednou polskou a jednou rumunskou posádkou poslali rovně do lesa, a když to po zhruba 200 metrech nešlo dál projet, tak jsme měli co dělat se tam nějak pootáčet a vyjet. V následující dědině měl autor trochu chybku s reálnou jízdou na mapové vpravo a tak tady bylo jediné místo v nočním kole, kde byla nějaká průjezdka ano i ne. Do konce etapy jsem pak už jen jednou nejel nejkratší trasu, za 60. Ještě jsem měl 2x problém s reálným tvarem křižovatky a tu první jsme dlouho nemohli najít. Hlavně v noci je opravdu potřeba aby tvar křižovatky přesně úhlově odpovídal na všechny strany a třeba i posádkám pomoct nějakým naznačením zatáčky v nějaké odbočce.
I když jsme se nijak neflákali, tak i díky otáčení v lese a hledání těch reálů jsme měli zpoždění 12 minut. Pro některé pomalejší posádky to však již znamenalo zahazování konce etapy. O obtížnosti soutěže svědčily i bodové příděly v Moravském poháru. Za našimi 591 TB měli na druhém místě již skoro dvakrát tolik (1154 TB) Petrové Černý s Maškem. Pod 2000 TB se dostalo jen prvních 7 posádek, z nichž hned tři byly z Polska. A to ještě další dvě polské posádky, které by byly na 2. a 6. místě startovaly jen ve Středoevropském poháru. Potvrdilo se, že Poláci umí. Mezi sedmým Andrzejem Morelem (1873 TB) a Modálkama na osmým místě pak byla propast skoro sedm set bodů. Posádka ze Shellu, co si noc jen zkusila dokonce pokořila hranici 6000 TB (Ve STEPu i jedna Rumunská posádka).
Následné zapíjení nám zpříjemnily výborné buchty od Dáši.
Ráno jsme díky našemu vylosovanému startovnímu pořadí startovali v příjemných deset hodin. Po startu bylo potřeba dobře zajet vložený itinerář na vyježděným place kolem uskladněného bazénu. Tím spíš jsem se ale divil, že se tam v noci na konci nejel ten poslední reálnej tvar. Dál pohoda, než jsem měl zatmění po cestě na SM 33. Bylo potřeba projet skrz detail kóty 248, ve kterém byla ještě kóta 246 a v obou se muselo jet kvůli podmínce vpravo. A já jsem tam to řešení neviděl a tvrdil, že to neprojedu. Naštěstí snad 10 km dlouhý kolo který by to objelo, bylo zablokovaný jinou kótou, takže to tama nešlo. Tak jsem nakonec v detailu jel v jedné kótě vlevo, s tím, že je to asi chyba. V skutečnosti to bylo naprosto jednoduchý s stačilo vyjet od těch garáží cestou kterou se tam vjelo. Takže za 100 TB. Na konci etapy jsme pak jako spousta dalších posádek podcenili mapu pod kótou 313, kde byla zatáčka kulatější než v mapě. Vzhledem k tomu, že se tam jelo 2x (pokud někdo opustil SM 35 tak 3x), tak to bylo za 260 TB. Pro nás co jsme jeli Středoevropský pohár, tak asi v pohodě, tam nejsou pravidla pro mapy nijak daný. V MP však ještě měli napsaný, že mapa je kreslená a těch neexistujících komunikací bylo ve všech etapách opravdu dost. To je pak stejný jak jsem tu nedávno psal Mírovi. Posádka prostě řeší trať s ohledem na znalost vlastností mapového podkladu. Tady to podle mě určitě chtělo alespoň nějaký upozornění v rozpravě, když už to bylo proti řádům. Mapová finta o kousek dál u časovky, kdy odbočení bylo posunutý o 200 metrů nachytala i zkušené posádky. Času bylo ve dne spousty, takže jsme v obou etapách přijeli s náskokem přibližně dvaceti minut. Druhá etapa opět pěkná vymakaná, tak jako celá soutěž. Finty vyvážené, bylo potřeba se soustředit a pěkně všechno hlídat, protože chyba mohla přijít kdykoliv, ať už při mapovém řešení nebo přehodnocování na plné čáře. Mně naštěstí utekla jen jedna mapová věc za 100 TB. V součtu to opět stačilo na vítězství v obou kategoriích, i když tentokrát velice těsně, protože Aleš chytl navíc 190 na radaru. To posádku Krzewských jejich 240 na radaru muselo mrzet víc, protože je to odsunulo z druhýho místa až na šestý v MP, a ve STEPu z druhýho na čtvrtý.
Vyhlášení a následný společenský večer jen navázal na perfektní organizaci celého víkendu.
Myslím, že jak si Martin Klasa trochu odpočine, mohl by pomalu začít uvažovat nad organizací mistráku na příští rok. Tady by stačilo jen rozdělit etapy na tři a mohlo se jet.
Letos tedy prožívám neuvěřitelný start do sezóny a daří se bodovat na 140 %. Z pěti startů se podařilo získat sedm vítězství :) . Jenom ty „pohledy z bedny“ mi začínají žrát nějak hodně času, já to totiž neumím napsat nějak krátce. Navrhuju Dužovi aby zavedl nějaký limit (třeba tak 3) a po jeho dosažení by automaticky povinnost připadla další posádce s nevyčerpaným limitem. Pro větší motivaci a tlak na pisatele by pak mohla být někde na hlavní stránce tabulka chybějících pohledů. Tak za 14 dní v Ivančicích ahoj.
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ