Druhé kolo seriálu Shell Cup Čechy a současně třetí kolo Shell Cup Morava se jelo 25. 4. 2015 v Žamberku jako součást již tradiční „Rallye Šmídl“.
Hned po příjezdu na přejímku nás příjemně překvapilo prostředí „školní jídelny“, kde byly zdarma podávány nápoje (čaj, káva, …) a vynikající „domácí“ perník.
V naší kategorii startovalo celkem 10 posádek. Osm v SCC a dvě v SCM. Dvouetapová soutěž o celkové předpokládané délce 40 + 51 km měla celkem jednoduché itineráře, které ovšem skrývali pěkné finty, se kterými jsme si ne vždy správně poradili.
Hned na začátku I. etapy jsme si neporadily s průjezdem kóty 111 a vyhodnotili ho jako chybu stavitele. Skutečnost však byla jiná a nás to stálo 180 TB. Dál to šlo dobře až do přejezdu z kóty 117 do bodu C přes kótu 115, který jsem předem nepromyslel. Po příjezdu do kóty 115 jsme teprve zjistily, že za dodržení podmínky (v každé liché kótě vždy L) se nedá vůbec projet a po příjezdu do kóty 119 jsme se zaplaťpámbů vrátili zpět na správnou trať. 360 TB. Jo a teď už víme, že ta hezká blonďatá slečna, která asistovala u radaru se nesmála na nás, ale nám, jelikož jsme kolem ní zpátky neměli vůbec jet. :-)
Konec etapy byl díky čerstvě překopanému chodníku anulován. My si s tím sice poradily, ale poněkud proti pravidlu o reálné jízdě. :-)
Vložená prohlídka firmy EKOLA, která se zabývá odpady, byla zajímavá, všichni jsme tam dostali zdarma občerstvení, pití a opravdu výborné koláčky. Do soutěže válení popelnic jsem dal všechno, což bylo také poznat na výsledku. :-)
Po přejezdu na JZ poprvé mírně zaskřípala organizace, neboť parkoviště, kde se to mělo jet, bylo obsazené vozidly svatby, o níž stavitel zřejmě dopředu neměl ani tušení. Od někoho v triku pořadatelů jsme se dozvěděli, že se JZ pojede až v cíli.
Při výborném obědě jsme s ostatními kolegy probírali I. etapu a zjišťovaly průšvihy, které jsme tam napáchali.
Začátek II. etapy šel hladce, až na moje předčasné vyznačení průjezdu kóty 207 s výjezdem (nechápu, jak se mi to přihodilo) a tím vynechání dvou průjezdek. Kótu 212 jsme projížděli podle detailu, i když se mi nelíbilo, že tam fyzicky není žádný ostrůvek. A SPK H jsme našli jen díky tomu, že jsme si říkali, že tam prostě něco musí být, jinak by ten detail neměl smysl. Že se hodí i později nás naštěstí nenapadlo a tak jsme H objevili. Průjezd kóty 235 s podmínkou a současně L nám problém nedělal (jak se řešilo v diskuzi), protože mám odkudsi zafixováno, že je-li v jednom místě průjezdka i podmínka, plní se současně. Pak jsme přehlédli nebo spíš ignorovali dejku na konci SM a tím vynechali další H. Dál běželo vše dobře přes razítko na letišti, výjezd z 210 a snahu otočit se v detailu přes 253. Tam dejku respektujeme, ale na rozdíl od autora nás ani nenapadla možnost otáčet se dle detailu bodu 212, ale chceme se otočit přes „jižní spojku“ v České Rybné. Jenže po příjezdu shledáváme, že je tam zavřená brána do jakéhosi JZD, nikde žádná otočná atd. No, otočit jsme se museli a brali to jako vyřízené. Až nyní měřením na Mapy.cz zjišťuji, že rozdíl ve vzdálenostech mnou a nebo autorem zamýšleného otočení je menší než 20%, takže dle toho asi měla být třetí SPK H ano/ne.
Další oříšek nastal v Helvíkovicích na chlupatici. Posílám řidiče doprava, doleva, doprava a najednou metr před autem řeka. Povídám: „To je brod, to dáme“. Ale Vlasta říká, že je to blbost a že tam nepojede, Tak se vracíme na začátek zjistit, kde jsme udělali chybu a cestou koukám do ITI a teprve si všimnu, že ta chlupatá je mapová. :-)
Po reálném přejezdu mostu hledáme marně na mapě vykreslený tvar křižovatky T. Něco takového nacházíme jen severně nad kótou 226, tak tam jedeme. Jenže pak nám reálně nic nesedí a po 10. minutách bloudění a hledání to balíme a jedeme ke slečnám na rozjezd do kopce. Že to T je vlastně jeden fous chlupatice nám řekl Honza D. až v cíli.
No, do cíle už jsme se tak těšili, že jsme za SPK F znovu ignorovali dejku, čímž jsme sice ušetřili dobrou minutu času, ale za 100 TB. :-)
V cíli nás pak čekala pěkná JZ, kterou jsme ke chvále řidiče zvládli s naším velkým autem v krásném čase.
Jediný větší zádrhel dne bylo čekání na vyhlášení výsledků. I když bylo proloženo velmi dlouhým čekáním na klobásu a poslechem sice krásně hrající, ale na dané místo příliš hlasité skupiny Divokej Bill revival. Chápu, že takové množství posádek není jednoduché rychle zpracovat, ale někteří z nás měli před sebou 2 – 3 hodiny cesty domů, takže vyhlášení kolem 20 h. bylo dost drsný.
Omlouvám se všem, kteří to dočetli až sem, že museli číst tyto moje sebrané spisy. Já to prostě jinak neumím. Zaplať pánbů neobsazujeme první příčky moc často a tak zbývá prostor i pro pohledy jiných posádek, které to určitě na rozdíl ode mně dokážou napsat krátce, jednoduše, výstižně a zábavně.
Za posádku č. 101 Tomáš Ž.
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ